TINA?

30. 3. 2011 / Karel Dolejší

"There Is No Alternative" ("Neexistuje alternativa"), tak zněl před více než třemi dekádami jeden ze základních postulátů tatcherismu. Tím se z reality mimochodem nevyloučil jen dožívající konkurenční společenský model na východě, ale i alternativní přístup k tomu vlastnímu: Sociální stát. Pokud z tohoto postulátu budeme nadále nekriticky vycházet, odsuzujeme sami sebe k beznadějnému pohybu po sestupné spirále inherentních krizí společenskému systému, v němž žijeme - protože ten už vyčerpal své vývojové možnosti. Poukazují na to ve vzácné shodě postmarxisté, radikální liberálové, kulturní konzervativci i Asiaté.

Otázky typu "Jaká je alternativa?" mi trošku připomínají otázku "Kde tu vůbec rostou jaké houby?" vznesenou ještě před tím, než rodinná výprava opustila teplo domova. Když je zakázáno chodit do lesa, protože tam žádné houby stejně nerostou (a číhají tam nebezpečně ideologizující klíšťata), není samozřejmě možno ani žádné houby nalézt. Což mělo býti dokázáno. Povoleno je pak pouze zachovávat status quo.

Alternativa není něco, co by jakýsi génius vymyslel a předložil ostatním na zlatém podnose. Alternativu je třeba hledat ve společenské debatě reflektující potřebu ji hledat. Jedině takto je možno tříbit jakékoliv názory, včetně možnosti kritizovat třeba naivní představy o tom, že Kaddáfí v Libyi vybudoval svobodnou společnost představující univerzálněji přijatelnou alternativu k západnímu modelu, stejně jako válečnou propagandu tvrdící, že Západ vojenskou intervencí proti němu sleduje nějaké humanitární cíle a masivní nálety nezabily jediného civilistu. Je dokonce možno upřesnit představy, že všichni kolem uvažují ideologicky, jenom já ne.

Pokud ale jako jediný skutečně pravdivý uzákoníme postulát, že v lese žádné houby nerostou, a všechny ostatní prohlásíme za zkreslené a zideologizované, celkem jistě se k žádným houbám nedostaneme... A s alternativami je to úplně stejné.

Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 30.3. 2011