Egyptský plynovod na Sinaji opět zničen

27. 4. 2011

K útoku došlo nedaleko města el-Aríš a způsobil požár a zastavení provozu zařízení.

Po předchozím útoku na tentýž plynovod, k němuž došlo 5. února během nepokojů proti exprezidentu Mubarakovi, začaly egyptské úřady hovořit o potřebě výrazně navýšit prodejní ceny suroviny. 23. dubna egyptský prokurátor v této souvislosti obvinil bývalého ministra energetiky a šest dalších úředníků z plýtvání veřejnými zdroji. Podle prokurátora Egypt již kvůli nevýhodnému kontraktu utrpěl ztráty ve výši více než 714 milionů dolarů a naopak místní obchodníci dosáhli tučných zisků.

Izrael získává 40% spotřeby zemního plynu z Egypta, a to na základě mírové smlouvy z roku 1979. Řada Egypťanů ovšem této dohodě nedůvěřuje.

Podle klasifikované informace zveřejněné kuvajtským listem al-Džarída se v roce 2005 při uzavírání dnes platné smlouvy s Izraelem o dodávkách plynu angažovali oba synové tehdejšího prezidenta Mubaraka - a má se za to, že se při tom značně obohatili. Smlouva je současně považována za ilegální, protože byla uzavřena bez souhlasu vlády, a také za odporující ústavě. Ta stanoví, že prodej minerálních i neminerálních zdrojů musí být schválen lidovým výborem.

Podle kuvajtského listu byl hlavním zprostředkovatelem zpochybňovaného kontraktu mezi soukromou egyptskou společností East Mediterranean Gas Company a izraelskou státní společností Israel Electric Corporation exprezidentův dlouholetý přítel Husejn K. Sálim, jenž je nyní stíhán; ale svůj podíl dostala i zpravodajská služba, pro niž Sálim původně pracoval.

Podle dostupných zpráv kontrakt hovoří o prodeji 1,7 miliardy krychlových metrů zemního plynu při údajné ceně tzv. britské termální jednotky (British thermal unit, BTU - 1 055,05585 joulu) pouhých 1,50 dolaru. Podle vysoce postaveného egyptského úředníka, který pod podmínkou anonymity minulý týden hovořil s listem New York Times, byl kontrakt povolen prezidentem a zpravodajskou službou. Oba subjekty, stejně jako státní společnost Egyptian Natural Gas Holding Company, byly na kontraktu finančně zainteresovány. S výjimkou ministra energetiky vláda nebyla v této věci vůbec konzultována a vláda ignorovala soudní rozhodnutí nařizující, aby plyn, který je třeba pro domácí účely, nebyl prodáván do zahraničí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout