Soud poskytl pankrácké pláni v Praze ochranu před výškovými komerčními paláci

27. 8. 2011 / Petr Kužvart

Soud v obou případech přisvědčil nejdůležitějšímu žalobnímu bodu Ateliéru pro životní prostředí, o.s., který namítal, že do již nadlimitně zatíženého území (především hlukem a imisemi z dopravy na okolních komunikacích) nelze bez dalšího umisťovat a odsouhlasovat stále další a další stavby, jež sice jednotlivě nepřitíží svým provozem a užívání nijak výrazně, ale v součtu jednotlivých případů znamenají postupné přitěžování již nyní existující nadlimitní zátěži v území, navíc v dotyku s obytnými územími.

Soud jednoznačně odmítl alibistický přístup developerů, ale i stavebního úřadu (Úřadu MČ Praha 4), odvolacího orgánu (odboru stavebního Magistrátu hl. m. Prahy - OST MHMP), hygienika (Hygienické stanice hl. m. Prahy) a orgánu ochrany ovzduší (Odbor ochrany prostředí MHMP), kteří vycházeli a běžně vycházejí z předpokladu, že městské prostředí je již objektivně zatíženo a další výstavba je možná, pokud developer prokáže, že samotný provoz a obsluha novostavby přitíží jen málo, nevýrazně, ba minimálně. Takto byly zdůvodňovány souhlasy a povolující rozhodnutí, taková je naprosto běžná dosavadní praxe v celé České republice.

Městský soud tento přístup výslovně odmítl a konstatoval na pohled celkem banálně znějící samozřejmost, totiž že limity stanovené právními předpisy jsou závazné. Samozřejmě, že jsou závazné, jinak by ztrácely jakýkoli smysl. Soud z toho dovodil, že odsouhlasení a umístění nového záměru do nadlimitně zatíženého území možné je, ale musí být provázeno takovými opatřeními (např. změnou dopravního řešení v území), jež zabezpečí podlimitní stav v území i když v něm přibude další záměr, tedy stavba nebo zařízení. Nadlimitní zátěž je prostě protiprávním stavem a musí být řešena.

V rozsudcích jsou i další důležité soudem formulované výklady. Žaloby podalo občasné sdružení, namítalo v nich ale podstatně šířeji, nežli pouze argumety z oblasti ochrany přírody a krajiny, pro jejíž potenciální dotčení se stalo účastníkem příslušných úředních řízení a tedy mohlo i posléze žalovat. Soud konstatoval, že i když se žádná z námitek sdružení netýká výslovně ochrany přírody a krajiny, týkají se však ochrany životního prostředí v širším smyslu. Právo toto namítat a žalovat mělo sdružení díky tomu, že probíhalo nebo mělo proběhnout alespoň zjišťovací řízení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) a v tomto řízení se projednávala široká environmentální problematika a přitom závěr zjišťovacéího řízení není soudem samostatně přezkoumatelný, ale osoby z řad dotčené veřejnosti se správního řízení účastnily a mají právo podat žalobu proti správnímu rozhodnutí, které na závěr zjišťovacího řízení EIA navazuje.

Účast občanských sdružení je pro úředníky, developery i mnohé politiky velmi nevítaným způsobem účasti veřejnosti v úředních rozhodováních, jež by rádi prováděli potichu, neobtěžování těmi, kdo mají snášet důsledky jejich rozhodnutí. Proto lze sledovat vytrvalou snahu účast sdružení omezovat a nejlépe zcela zrušit. Proto se některé úřady snaží dokonce ignorovat jakékoli argumenty sdružení, pokud se netýkají přímo ochrany přírody a krajiny. Městský soud v Praze ovšem promluvil podstatně jinou řečí, jež je daleko bližší modernímu pojetí otevřené demokratické společnosti a koncepci právního státu, nežli totalitně znějící: prostě jim to zakažme a bude pokoj!

Oba rozsudky jsou zřejmou, zdrcující a přesvědčivou obžalobou běžné praxe orgánů státní správy, jež mají být nestranné a objektivní a podle zákona chránit a obhajovat veřejné zájmy a jež tak nečiní vůbec nebo je hájí velmi nedůsledně a jsou zjevně ve vleku nezákonných desinterpretací předpisů a soustavně při rozhodování pod tlakem komerčních a politických zájmů selhávají. Toto jejich selhávání musejí pak kompenzovat svou aktivitou právě občanská sdružení - a zde je příčina toho, proč je jejich účast v úředních řízeních pro mnohé tak nežádoucí. V případech budov EPOQUE soud konstatoval i selhání ústředních orgánů, tedy Ministerstva životního prostředí a Ministerstva zdravotnictví, jež nezákonná stanoviska podřízených úřadů ochotně potvrdila, jak je jejich zvykem. Je zřejmé, že jde o systémové selhávání, odzdola nahoru!

Městský soud v Praze oběma rozsudky navázal na případ "Dopravního řešení Pankrácké pláně", který před několika lety rovněž rozsuzoval. Tedy opět i nyní zdůraznil, že pouhý poukaz stavebního úřadu na kladné stanovisko dotčeného orgánu státní správy nemůže znamenat vyřízení námitky účastníka řízení. Je tedy nezbytné opravdu projednat konkrétní námitky, pokud je to nutné, pak i v součinnosti s dotčeným orgánem, jehož stanovisko účastník napadl.

Soud také odmítl desinterpretaci zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, kterou vymyslelo a dosud běžně užívalo Ministerstvo životního prostředí, kdy bytové objekty s víc jak 100 parkovacích stání (na rozdíl od jiných staveb) navzdory zákonu nenechávalo posuzovat v proceduře EIA. Soud odkazem na příslušnou směrnici EU dovodil, že alespoň zjišťovací řízení musí i v takových případech proběhnout.

Nyní je na řadě možné podání kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu. Tedy se uvidí, zda ji MHMP nebo některý developer podají. Nicméně městský soud rozhodoval zjevně konformně s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Ovšem, jak se říká, papír snese všechny. nechme se tedy překvapit!

Z rozsudků vyplývá velmi nelichotivý, ba ostudný obraz soudobého výkonu státní správy. Úředníci v područí politických reprezentací krajů, obcí, měst a městských částí, pod tvrdým tlakem velkého podnikání a pod nátlakem politicko-mafiánských struktur katastrofálně selhávají - a je těžko se jim divit. Pokud úředník opravdu uplatní to, co jim zákon předepisuje, tedy objektivitu, nestrannost a důslednou ochranu veřejných zájmů definovaných v zákonech, pak brzy skončí, protože ho prostě vyhodí.

V naší společnosti již zjevně nazrála nezbytnost systémových změn a vyvázání úřednictva vykonávajícího státní správu z trapné, darebácké, zalhávané ale spolehlivě fungující a ponižující podřízenosti místním a regionálním politicko mafiánským věrchuškám je jednou z nezbytných sastémových změn! Je skandální, že jakés takés nápravy se můžete domoci až po dlouhých letech odvolání a soudů, a to v jednom případě. Kolik případů ale nikdo nežaluje? Kolik darebáckých, devastačních a nevratných následků způsobují?