Konec jakobínství? Menšiny, státy a násilí

6. 9. 2011 / Immanuel Wallerstein

čas čtení 4 minuty

V moderním světě neexistuje stát bez "menšin". Řečeno jinak, v každém státě je nějaká skupina, které se připisuje vysoký sociální status, ať je definována pomocí rasy, náboženství, jazyka, etnicity nebo nějakém kombinace těchto atributů. A pak jsou v ní vždy ti ostatní, kteří tyto atributy nemají. Tyto "menšiny" jsou na tom skoro vždy hůř co do využívání ekonomických, politických a sociálně -kulturních práv. Jsou v tomto elementárním smyslu utlačovány a svůj útlak pociťují. Obvykle se tím či oním způsobem snaží získat rovné postavení, na něž mají podle svého názoru jako občané státu nárok. Menšina není číselný pojem. Jsou "menšiny", které zahrnují většinu občanstva.

Každý čtenář světového tisku zná nejproslulejší případy: Kurdové v Turecku, katolíci v Ulsteru, Baskové ve Španělsku, původní obyvatelé andských států v Jižní Americe, Afroameričané v USA, nedotknutelní v Indii, Tibeťané v Číně, jižní Súdánci v Súdánu, Sahařané v Maroku. A seznam pokračuje dál.

Zejména v posledních čtyřiceti letech se tyto skupiny, zklamané výsledky svých snah o získání větších práv -- přístupu k lepším zaměstnáním, používání vlastního jazyka a praktikování svého náboženství, vytvoření autonomních institucí nebo přiměřeného zastoupení v legislatuře -- uchylovaly k násilí. Pokud je taková menšina zeměpisně soustředěna na poměrně souvislém území, usilovala někdy o odtržení.

Vlády se obecně brání myšlence, že by měly poskytnout "menšinám" kolektivní práva. Většina států je svým duchem jakobínská. Stát trvá na svém morálním právu, aby jednal s každým jednotlivcem přímo a nikoli přes zprostředkující skupiny nebo instituce. Otázkou je, co stát udělá, když musí čelit politicky organizovaným "menšinám" usilujícím o své cíle násilným povstáním.

Obvykle nejdřív instinktivně použije státní moc, aby potlačil skupinu, která povstala. A ze začátku to obvykle funguje. Státy mají celkem vzato k dispozici množství silových prostředků a málokdy se zdráhají využít je k udržení státního "pořádku". V některých případech je ale povstavší skupina natolik soudržná, že dokáže vytrvat. V takovém případě se dostáváme do situace občanské války, která může trval velmi dlouhou dobu.

Konečné rozhodnutí je na státu. Může se snažit o politické urovnání konfliktu, nebo také ne. Politické urovnání konfliktu znamená s podstatě kompromis - poskytnutí dostatečného dílu požadovaných práv, často včetně regionální autonomie, oplátkou za to, že se "menšinová" skupina vzdá myšlenky na odtržení.

Dosažení takového kompromisu vyžaduje kombinaci několika faktorů: relativní vojenské uklidnění, jistou míru vnější geopolitické podpory příslušné "menšině" a na obou stranách relativní vyčerpání. Právě to se podle všeho stalo v Ulsteru. Právě k tomu může dojít v Turecku s Španělsku. V Súdánu vláda vsadila na své karty příliš mnoho a jižní Súdán se dokázal odtrhnout. Právě toho se u sebe chce vyvarovat čínská vláda.

I když je politická situace všude v důležitých ohledech odlišná, zdá se být jasné, že volání "menšinových skupin" po větších kolektivních právech jako součásti geokultury světosystému nabývá v celosvětovém měřítku na síle. Jakobínství jako ideologie je minulostí. Od států by bylo moudré, kdyby uvažovaly o možném rámci politického "kompromisu" v těchto otázkách.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 312, 1.9.2011. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2010

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.

0
Vytisknout
9901

Diskuse

Obsah vydání | 8. 9. 2011