Je úpadek Detroitu varováním pro Českou republiku?
15. 11. 2011 / Boris Cvek
Když jsem byl letos na konci července ve švýcarském Curychu, ubytoval jsem se jako i minule v jednom menším hotelu v centru města -- a celkem mne překvapilo, že na rozdíl od situace před třemi lety, letos tento hotel neprovozoval svou restauraci, kterou se všude chlubil propagačních materiálech. A přestože na mne Curych zapůsobil zprvu celkově mdlejším dojmem než minule, přece jen je to město bohaté, pulzující, plné života a zástupů lidí. Dnes jsem poprvé v životě v Detroitu, na pracovní návštěvě.
Procházeli jsme si město v pondělí kolem 16. hodiny místního času a všude zela prázdnota a chudoba, umocněná ještě deštivým počasím. V monumentálních luxusních budovách, svědčících o zašlé slávě města, není doslova nikdo a nic.
Marně jsme hledali nákupní centra a ještě marněji lidi. Domy jsou prázdné dokonce i v samém středu města a prázdnotou zejí restaurace i fastfoody (jedli jsme ve fastfoodu, kde jsme byli celkem tři zákazníci v hale schopné pojmout jich desítky). Automobilový průmysl z Detroitu odešel do Asie nebo i do České republiky, která z něho zatím žije.
S ním odešla práce, koupěschopnost obyvatelstva a nakonec i obyvatelstvo samo. Podle Wikipedie jsou dnes největšími zaměstnavateli v Detroitu školství a zdravotnictví, nikoli průmysl.
Budeme-li však brát vážně hrozbu globální hospodářské recese, která se bude táhnout deset nebo i více let, můžeme počítat s tím, že do bídy podobné té v Detroitu padne brzy i Česká republika nebo dokonce Curych.
Detroit vyrostl jako pomník jednoho z nejsilnějších průmyslových odvětví 20. století, které změnilo svět, totiž automobilismu. Dnes už ale víme, že rostoucí automobilismus v současné podobě může vést jedině ke globální katastrofě, k vyčerpání zdrojů, produkci gigantického množství odpadů, včetně a zejména oxidu uhličitého a zdraví vysoce nebezpečných zplodin z výfukových plynů, čili je otázka, máme-li odvážnou vizi do budoucna, jako ji měli naši předkové se svou sázkou na automobilismus, jež Detroitu dlouho vycházela a z níž dodnes žije Česká republika.
Nebudeme-li takové vize mít a nebudeme-li s nimi mít takové štěstí jako naši předkové, slávu západní civilizace nikdy neobnovíme. Z minulosti totiž naše civilizace -- na rozdíl o jiných historických civilizací -- žít nemůže. To jde zcela zřetelně vidět v Detroitu.
Diskuse