Německo-francouzské duo požaduje neoliberální unii se silným centrem:

Sarkozy varoval před rozpadem EU

9. 12. 2011

Lídři EU se připravovali na klíčový summit EU v Bruselu, kde se pokusí dosáhnout dohody o tom, co dál s dluhovou krizí v eurozóně.

Hlavním tématem projednávaným na bruselském summitu zahájeném ve čtvrtek odpoledne je vynucování rozpočtové disciplíny automaticky uplatňovanými tresty pro ty státy eurozóny, které příliš utrácejí.

Německo a Francie prosazují nové smlouvy o EU a chtějí, aby striktnější fiskální pravidla byla zakotvena na této úrovni.

Tón Sarkozyho a Merkelové naznačuje, že nejsou tak docela optimističtí pokud jde o dosažení dohody mezi všemi 27 členy EU; pokud by tato jednání selhala, řekl Sarkozy, vznikne smlouva mezi stávajícími 17 členy eurozóny. Soudržnost podle něj není vše, nicméně v politickém životě se počítá.

Německá kancléřka prohlásila, že je čas odložit národní ega a národní zájmy. To zní důležitě, nicméně menší státy si v posledních dnech stěžovaly, že Německo a Francie protlačují vlastní egoistickou agendu a zbývá jen velmi malý prostor pro diskusi.

Podle Sarkozyho na záchranu eura zbývá pouze několik týdnů a čas pracuje proti němu.

V době kdy oba lídři hovořili Evropská centrální banka (ECB) snížila úrokovou míru na historické minimum, tj. 1%. Její šéf Mario Draghi vyzval vlády, aby omezily vypůjčování a reformovaly své ekonomiky. O nové finanční podpoře pro vlády v potížích se však nezmínil, naopak se odvolal na stávající smlouvy, které takovou praxi zakazují.

Merkelová a Sarkozy ve společném dopise předsedovi Rady EU Hermanovi vam Rompuyovi požadují novou smlouvu v březnu příštího roku.

Předkládaný návrh spočívá v následujících bodech:

• Evropská komise získá pravomoc uvalit sankce na státy, které by měly nadměrné rozpočtové deficity
• všech 17 členských zemí eurozóny upraví národní legislativu tak, aby vyžadovala vyrovnané rozpočty
• země eurozóny budou mít společné zdanění korporací a finančních transakcí
• každá případná další sanace financí už nebude zahrnovat ztráty soukromých investorů, jako se to stalo v případě Řecka

Podrobnosti v angličtině: ZDE