Všeobecná úvaha o štěstí

24. 4. 2012

Poker je hra založená na dovednostech, což znamená, že hráči s lepšími dovednostmi (trpělivostí, kritickým/logickým myšlením, matematickou analýzou) mají dlouhodobou výhodu oproti méně dovedným. Je to velmi prostá hra s prostými pravidly určujícími, co každý hráč může udělat, v jakém pořadí, kolik může v kterémkoliv okamžiku vsadit, které listy (hands) se hodnotí výše než jiné, atd. 

Takže ti hráči, kteří jsou nejlepší ve zpracování všech zdrojů informací a činí v každém okamžiku nejvýnosnější rozhodnutí, mají ve hře jasnou výhodu a měli by z dlouhodobého hlediska vydělat spoustu peněz. Ale stejně prohrají SPOUSTU partií, nezávisle na tom, jak jsou dovední, protože nikdy nemohou přesně vědět, jaké karty jim přijdou, a málokdy přesně vědí, jaké karty mají v rukou ostatní hráči (pokud nepodvádějí).  

Dokonce i nejlepší pokeroví hráči na světě musejí prohrávat. Právě tohle je ve skutečnosti štěstí - přirozená variance v probabilistickém prostředí. Například velmi dobrý hráč dostane dvě esa, má 80% výhodu oproti jinému hráči s nižšími kartami, a přesto prohraje - k tomu dochází nevyhnutelně a je nejpravděpodobnější, že se to stane mnohokrát. 

Co když přestaneme hovořit o pokeru a začneme hovor o životě vůbec? Ten je samozřejmě mnohem komplexnější "hrou" s mnohem více pravidly, mnohem více hráči a tedy s mnohem větším množstvím kombinací "rozdaných karet" a možností, jak se věci v budoucnu vyvinou. To co to ve skutečnosti znamená je, že variance (náhoda) hraje v životě roli mnohem větší, nezávisle na tom, jak talentovaná a dovedná je daná osoba. 

Tato variance, která je v pokeru po odehrání dostatečného počtu partií nakonec vymazána, může u lidí zabrat větší část života, nebo dokonce několik životů (rodiče, děti, vnuci, atd.). To platí zvlášť pro ty, kdo se narodili v podmínkách extrémní chudoby, protože ti dostali karty, jež především znamenají velmi malou šanci na výhru. Zatímco každý hráč u pokerového stolku má v každém okamžiku stejnou šanci dostat dvě esa, pro hráče ve hře života to neplatí. 

Potenciální karty, které nějaká osoba může v životě obdržet, závisejí na tom kde se narodila, kdy a komu, k jaké rase náleží - a na spoustě dalších faktorů. V průběhu let se může naučit jistým specializovaným dovednostem a být velmi dobrá při jejich používání za různých okolností, ale to ještě neznamená, že má zaručeno dlouhodobé vítězství. Ve skutečnosti se ještě musí vyhnout velkému množství variance, aby tyto dovednosti vůbec někdy zazářily. 

Musí takřka pro každé rozhodnutí které přijme nalézt způsob, jak se rozhodnout příznivě, v takových věcech jako kde žít, jak mnoho oficiálního "vzdělání" získat, o jakou práci se ucházet, jak dlouho pracovat, jak se pojistit, jaké auto si koupit atd., atd. Ale i když většina rozhodnutí bude v jistém okamžiku optimálních, nové okolnosti mohou tato rozhodnutí učinit naprosto bezcennými. 

Samozřejmě, že štěstí (variance) působí v obou směrech. I hráč pokeru, který takřka vždy prohrává, příležitostně vyhraje většinu partií. Chudí lidé, od počátku vážně znevýhodnění, mohou být příležitostně na správném místě, ve správnou dobu a ve společnosti správných lidí, kteří jim pomohou dosáhnout hmotné prosperity. 

To jsou však výjimky z pravidla a z dlouhodobého hlediska systém zajišťuje, že velká většina jinak talentovaných lidí je udržována někde na hranici mezi značnou ztrátou a nepatrným výnosem. Pravidla finančního kapitalismu zajišťují, že pouze hráčům s velmi omezenou sadou dovedností bude zaručen neustálý úspěch, a jsou to dovednosti spojené s ohýbáním a porušováním pravidel, kdykoliv se to hodí, a s vyhýbáním se trestu. 

Osobě přichycené při švindlování v pokeru hrozí přinejmenším zákaz hry a přinejhorším zmlácení do krve. To ale ve stejné míře neplatí pro úzkou elitu, která ostatní hráče podvádí každý den. Mají privilegovaný přístup k množství informací o ostatních a často dokonce mohou diktovat, které karty jim přijdou. Ovšem to poslední není tak docela pravda.   

Naše komplexní a evoluční "hra" zahrnující totalitu lidské hmotné zkušenosti představuje systém, který je v poslední instanci nepředvídatelný, spočívá na pravděpodobnostech a oplývá neúplnou informací, stejně jako každá hra v pokeru. Dokonce i nejmocnější elita nemůže přesně předvídat, jaké výsledky vyplynou z jejích rozhodnutí; jak budou ostatní uvažovat a reagovat; jaké štěstí budou ostatní mít.

Existuje chvíle, kdy je každý hráč pokeru, a zejména ten, kdo vyhrával tak dlouho, že si už sotva pamatuje, jaké je to prohrát, konfrontován s nevyhnutelností smůly. V tomto okamžiku obyčejně zcela ztratí psychickou rovnováhu a vydá se po klikaté cestě vedoucí ke konečné záhubě.

Celý článek v angličtině: ZDE