Cesta francouzské ekonomiky k holandské dražbě za 80 dnů
2. 10. 2012 / Karel Dolejší
Když je ekonomika v recesi, škrty ve státním rozpočtu jí určitě neprospívají. Existuje však ještě jedna věc, která v takovém okamžiku škodí více - a tou je zvyšování daní. Zatímco německé křídlo EU se rozhodlo cestou škrtů praštit ekonomiku do čelisti z pravé strany, francouzský prezident François Hollande tak pro jistotu učiní také zleva. Jeho návrh státního rozpočtu totiž kombinuje masivní úspory se zvýšením daňové zátěže; možná, že se Paříž rozhodla v tomto směru napodobit chemickou laboratoř na českém ministerstvu financí. Sleduje přitom proslulé maastrichtské 3% kritérium pro rozpočtový deficit (toto číslo bylo údajně zvoleno proto, že připomíná svatou trojici). Francouzskou ekonomiku, která v poslední dekádě prudce ztrácela pozice na zahraničních trzích a teď jí začínají zoufale chybět i prostředky na podnikatelské úvěry, to může už velmi záhy dorazit.
Francouzské hospodářství si v eurozóně vyloženě nevede dobře. Od roku 1999 jeho podíl na exportu sedmnáctky klesl ze 17 na 13% a obchodní bilance se přehoupla z kladných 2,5% do deficitu ve výši 2,4%. Vnitropolitická logika "trhy" příliš nezajímá, naopak je docela důležité, že sousední Německo v poslední dekádě "flexibilizovalo" pracovní trh, co se do něj vešlo, a začalo také redukovat sociální záchrannou síť. Za stejnou dobu francouzský důchodový systém sice prošel celkem čtyřmi reformami, nicméně stále patří k nejvelkorysejším v Evropě a motivuje k předčasnému odchodu do penze ještě před šedesátkou. Pracovní týden Francouzi zkrátili na 35 hodin při zachování mezd - a ty navíc dále rostly. Z hlediska nákladů na pracovní sílu ztratila Francie za deset let proti Německu pětinu své konkurenceschopnosti, a to v podmínkách, kdy vzdělávací systém na neelitní úrovni za německým zaostává. Není tedy příliš k divení, že v průmyslu každým rokem zaniká asi 60 000 pracovních míst a výrobní sektor tvoří dnes už jen 12% HDP. To je na úrovni nezdravě financializované ekonomiky Británie, tedy stručně řečeno bída a děs.
Jenže zatímco Británie smí devalvovat libru, zlevnit tak export a zvýšit konkurenceschopnost zboží na světových trzích, zatímco Londýn v krizi (kromě módních škrtů, bez nichž si dnes evropský ministr rozhodně nemůže vyjít do společnosti) má k dispozici též finanční kejkle typu kvantitativního uvolňování, Paříž v eurozóně z toho nemůže dělat vůbec nic. Za to se smí ovšem snažit naplnit arbitrární maastrichtská kritéria knokautováním ekonomiky. Před volbami toho Hollande spoustu napovídal o prorůstových opatřeních, teď se však ve vynalézání ekonomických handicapů v podobě procyklických opatření snaží dohnat a předehnat samotného nejlepšího ministra financí v galaxii Miroslava Kalouska. Bonjour les dégâts!
Podle expertů Danske Bank existuje značné riziko, že se "finanční trhové" v roce 2013 po Španělsku zakousnou právě do Francie, jejíž kredibilita rychle klesá. Podle jiných může být rozbuškou právě spuštění evropského záchranného fondu ESM, který na Francii "naloží" značné finační závazky a spekulanti dostanou vynikající příležitost pátrat po sebemenší známce slabosti. A zrovna v této fázi stát škrtne 2% svých výdajů a zvýší daně podnikatelům, kteří v předtuše nejhoršího už nějaký čas odcházejí ze země.
Hollande se ani v nejmenším nestal hlavou protimerkelovského bloku v EU, jak se od něj víceméně všeobecně očekávalo. Namísto toho sebral cenu útěchy v podobě imaginárního evropského prorůstového programu, poslušně sklapl podpadky a před evropským škrtovým totemem zahajuje rituální tance - určené pro zrak právě těch "trhů", kteří už začínají spekulovat na jeho pád.
Možná, že je parafráze proslulé verneovky v titulku k Hollandemu až příliš krutá; ale v každém případě lze důvodně očekávat, že "jeho" Francie se všemi svými škrty, daněmi, ba i s imperiálními ambicemi ve Středomoří, upadne do velice vážných potíží už v měřítku měsíců.
Diskuse