Má holka je taky chudá

2. 8. 2013 / Jiří Jírovec

Vzpomněl jsem si na tuto píseň, když jsem četl poupravenou esej Václava Havla "Moc bezmocných". Bývalý chartista, Milan Kohout, si totiž povšiml, že Havlův text lze snadno aktualizovat na karikaturu současného režimu. Stačí pozměnit několik slov. Pokud se čtenář neštítí otevřít kulturní přílohu Haló novin, zvanou Obrys-Kmen , může se o tom přesvědčit sám.

Samet bohužel Dědečkův (básnický) problém nevyřešil. Jeho veršíky ale žijí dál svým vlastním životem a přecházejí ve zdrcující kritikou současného kapitalismu.

Mám chudou holku, mladou ženu, která je symbolem současné společnosti. Píšu-li "moje holka" je to taky jen kus autorské licence. S klidným svědomím mohu použít plurál. Moje holky, mám jich totiž několik, jsou chudé.

Mají střední a některé i vysokou školu, jsou počítačově gramotné a neštítí se práce. Investovaly do vzdělání, ale není jim to moc platné, protože návratnost investice je tak směšná, že vskutku nestačí na cigára, natož na byt a fáro.

Znám absolventku university, která si k bakalářskému diplomu z university opatřila další, neméně drahý ze soukromé školy. Výborná studentka, v kolektivu oblíbená, jak se kdysi říkalo. Jako takové jí nabídla soukromá klinika místo na častečný úvazek a za minimální mzdu. Kam by majitelé kliniky přišli, kdyby nešetřili na personálu! Zvou ji, jen když potřebují. Někdy na jen na několik hodin týdně. Šmejdi nemají sociální cítění a tak je nezajímá, jak má taková žena přežít.

Mým holkám je kolem třiceti let, a protože jejich jedinou jistotou je nejistá budoucnost, mohou jen těžko uvažovat o rodině a dětech. A tak jim utíkají nejlepší léta. Společnost ovládaná idioty o ně nemá zájem.

Moje holky nejsou žádné nuly, které vyšly z páté třídy. Jsou vzdělané, ale i tak patří do kategorie pracujících chudých. Tedy mezi lidi, kteří "dřou jako volové a jejich životní úroveň tom

u odpovídá". (Dědečkův bonmot proti socialismu.) Jsou obětí systému, který na nich parazituje. Dědečkova píseň končí varováním, které je třeba brát vážně: "budeme mít spolu dítě [...], až vyroste, bude žebrákem".

Jednou z příčin tohoto stavu je to, že naše republika je v zajetí naprostých idiotů. Zatím nemyslím Rusnokovu vládu nebo Zemana, ale jejich předchůdce, kteří se tak vehementně domáhají návratu ke korytům.

Mám na mysli vůdce politických stran, kteří nonšalantně přecházejí neschopnost čerpat miliardy z EU. Mám na mysli jejich žabomyší války s bojovností úměrnou váze másla na jejich hlavách. Mám na mysli bývalého premiéra, jemuž unikají pod rukama miliardy, protože je zaneprázdněný milenkou a zatloukáním o stavu jejích odměn.

Mám na mysli ekonomy, které jsem slyšel žvanit u Moravce. Ani jeden si netroufl říct, že nechat propadnout stovky miliard z fondů EU je zločin, za který měli příslušní členové vlády dávno černat ve vězení. Evropské fondy nám totiž nedávají jakési peníze navíc. Jejich prostřednictvím se do státní pokladny toliko vracejí peníze, které již byly vynaloženy na schválené a řádně provedené projekty. Když je od EU ČR nedostane, bude je rozpočtově odpovědná vláda páčit z obyvatel.

Mám na mysli neschopné filosofy, kteří nejsou schopni předložit jakoukoli vizi pro budoucnost. Možná již neexistují, protože byli vymýceni jako nepotřebný a obtěžující plevel.

Hlavně ale mám na mysli osud svých holek. Když to necháme být, může jejich osud potkat brzo i vaše děti.