Plyn jako zbraň

14. 3. 2014 / Milan Daniel

čas čtení 4 minuty

Barack Obama asi během hodinového telefonického rozhovoru, který vedl s Vladimírem Putinem minulý týden nestačil všechno říci. Využil tedy návštěvy Arsenije Jaceňuka a do Moskvy vzkázal, že pokud Rusko neodejde z Krymu, tvrdě za to zaplatí.

Vypadá to tak, že pánové si budou vzájemně ukazovat svaly. Tím největším ruským svalem je zemní plyn a američtí stratégové logicky uvažují o tom, jak jej natrhnout. Na stole je technologie, která tu službu může udělat: metoda hydraulického štěpení neboli frakování. Spočívá v tom, že se do břidlicového podloží udělají kolmé vrty, které v potřebné hloubce změní směr na horizontální tak aby sledovaly vrstvu horniny obsahující plyn. Vrty mohou být i kilometry dlouhé. Do vrtu se potom napumpuje obrovské množství vody s pískem a chemikáliemi, jimiž jsou např. benzol či kyselina mravenčí. Směs okolí vrtu rozruší a uvolní plyn, který je na povrchu jímán a zkapalňován.

Metoda prožívá boom v USA, které by údajně měly být již přespříští rok energeticky soběstačné. Na východním pobřeží se budují terminály pro přepravu a připravují se na export plynu do Evropy.

Evropu zásobuje zemním plynem ruský Gazprom, ovšem cena "amerického" plynu získávaného z břidlic je výrazně nižší.

Konec závislosti na Rusku?

Dvě mouchy jednou ranou: nabídneme Evropě ekonomicky i politicky výhodnou alternativu. Levnější plyn a nezávislost na Rusku, které ji svým monopolem drží pod krkem.

Zásoby břidlicového plynu jsou i v Evropě. V Pobaltí, v Polsku (kde kvůli nesouhlasu s těžbou vyměnil premiér Tusk ministra životního prostředí a hlavního geologa) a konečně ve dvou ukrajinských ložiscích, což je v souvislosti se současným vývojem v této zemi zvlášť pikantní. Ukrajinská vláda loni (tedy za Janukovyče) podepsala dohodu a průzkumu a těžbě v ložisku Oleška v Zakarpatí s americkou společností Chevron a se společností Shell v ještě vydatnějším ložisku Juzovský v oblasti kolem Doněcka na východě.

Vývoj na Ukrajině je pro Rusy nepříjemný dvojnásob: produkce tamního plynu by v budoucnosti mohla nejen ohrozit vývoz dražšího plynu ruského, ale v případě vstupu Ukrajiny do EU by Gazprom musel zpřístupnit své plynovody na jejím území i konkurenci.

Sleva není zadarmo

Třebaže by se mohlo zdát, že by Rusko mohlo v příštích několika letech přijít o nejvýznamnější zdroj příjmů a spotřeba plynu na Ukrajině by mohla být rychle pokryta dovozem levnějšího plynu získávaného frakováním nebo vlastní produkcí s použitím stejné technologie, k revoluci zřejmě nedojde.

Důvodem jsou obrovská rizika spojená s těžbou. Především jde o kontaminaci podloží, úniky plynu do atmosféry a technologii vyvolávající mikrozemětřesení. Podle zprávy EU těžba břidlicových plynů představuje vysoké riziko poškození zdraví a životního prostředí. O ekologických rizicích si podrobněji můžete přečíst ZDE. A stejný zdroj zpochybňuje i ekonomickou výhodnost těžby frakováním ZDE.

Klacek se dvěma konci

Produkce zemního plynu frakováním má být neviditelným sice, ale nejsilnějším klackem v souboji Západu s Ruskem o Ukrajinu. Ukrajinci jsou již nyní konfrontováni se skutečností, že místo zlevněného plynu z Ruska budou platit od dubna cenu podstatně vyšší. Pokud však vábnička soběstačnosti spolu s touhou vymanit se za každou cenu z ruského objetí přehluší pud sebezáchovy, může to mít pro současnou a všechny další generace Ukrajinců nedozírné následky.

Podobně Obama: tvrdí, že zaplatí Putin. Kdo ví? Třeba zaplatí. Zatím ale platí Obamovi spoluobčané.

0
Vytisknout
16168

Diskuse

Obsah vydání | 17. 3. 2014