14. 5. 2015 / Karel Dolejší
Česká politická romance utěšeně pokračuje. Premiér oznámil, že republika nepřijme unijní kvóty na uprchlíky, protože potřebným sice pomáhá nesmírně ráda, ale nikoliv z povinnosti. Rozprav o základech kantovské etiky zde netřeba, všichni na první pohled vidí, že Sobotka je učiněná Schillerova krásná duše.
Archetypální Čech Homolka vždycky v podstatných věcech nakonec poslechl Heduš, nicméně měl životní sféry, kde muselo být po jeho. Jak přišlo na fotbal či možnost se ožrat, trval na tom, že rozhoduje výhradně on sám.
Pokud přijde na základy Německem vynucované evropské hospodářské politiky, která je pro unii jako celek zhoubná a za jinak stejných okolností by ji časem zničila, i kdyby proti EU masivně nepracoval Kreml, česká vláda je papežštější než Svatý Petr, přinejmenším tedy slovně. Příležitost prokázat, že není úplně mrtvej Homolka, se naskytla až s kauzou syrských uprchlíků - a navzdory kritice tohoto přístupu doma i v zahraničí je unijní politika v této oblasti důsledně a dlouhodobě odmítána.
Bědování samozřejmě není namístě, neb by snadno mohlo být ještě hůře. Jen si představte, že by místo Sobotky prokazujícího odvahu na kvótách byl premiérem nejmenovaný politik, který proti přijetí syrských uprchlíků namítl, že přece nejsou "etnickými křesťany". Jen si představte, že by byl premiérem nějaký etnický blbec. Jen si představte, že ti kdo kromě černokněžnictví a anarchismu považují za největší hrozbu pro stát islamizaci by do toho mohli mluvit ještě víc, než aktuálně mluví...
V tomto směru se rozhodně nedoporučuje přenechat veškerou moc imaginaci...
Není zatím tak zle, Premiéra se zmocnil stříbrný vítr. Česká republika je jen neskonale trapná a mezinárodně se znemožňuje. Místo aby kontroverzně, ale věcně rozebrala problematickou stránku věci, tedy průniky islamistů nedávno zjištěné ve Skandinávii a určitý typ obchodního modelu založený na azylantech, místo aby se pokusila omezit tato rizika na minimum a současně splnila unijní kvóty, premiér recituje pohádku máje.
Česká vláda rozhodně velice miluje uprchlíky, ale tak jako v případě Mrštíkova Ríši jde o cit poblázněného študáka, jehož vyústění musel autor příběhu nakonec zcenzurovat.
Diskuse