Hlas lidu skutečně není hlasem božím

28. 7. 2016 / Pavel Urban

čas čtení 5 minut

Hlas lidu není hlasem božím, neboť povykování plebsu se vždy blíží bláznovství. Tento výrok poradce Karla Velikého je pravdivý. Podobně pravdivý, jako nám časově poněkud bližší výrok George Orwella: na určité věci musí být člověk intelektuál. Obyčejného člověka by taková blbost nenapadla.

To další, o čem píše pan Chýský už je spornější. Kritizuje například domnělý selský rozum, který ztotožňuje s omezeností obecně.

To ale neodpovídá běžnému významu spojení „selský rozum“. Svět starých sedláků byl omezen vlastním gruntem a vesnicí, širší svět reprezentovala vrchnost a její panství včetně okolních vesnic a lokálního města. Z hlediska dnešního člověka i soudobých elit to byl svět velice omezený. Ale tento svět sedláci, jejichž vzdělání končilo u více či méně zvládnutého trivia, znali dobře. Dokázali v něm uživit sebe, své rodiny i svoji čeleď. A, volky nevolky, i svoji vrchnost. Věděli, že válka znamená odvody, kontribuce a další ztráty, které vítězství nenahradí, zatímco porážka předznamenává další platby. A jejich přístup ke světu byl rozhodně konzervativní.

Pokud tohle vezmeme jako základ pro chápání selského rozumu, pak nacismus ani komunismus nebyly projevem selského rozumu ani náhodou.

Zaťaté pěsti při legendárním Gottwaldově projevu na Staroměstském náměstí skutečně mohly být emociální předzvěstí pozdějších davových násilí za úplné absence racionálních úvah. Pokud tomu tak bylo, pak v tomto případě předzvěst naplnění nedošla. Násilí jsme si za Gottwalda (a v menší míře i za jeho nástupců) užili dost. Bylo to však násilí institucionální, nedavové a z racionálního (ne morálního) hlediska většinou smysluplné.

Nevím, do jaké míry bylo vítězství brexitu v referendu důsledkem skutečně selského rozumu (který složitější souvislosti skutečně chápat nemusí) a do jaké míry vlivem intelektuálů, kteří kálejí do vlastního hnízda.

Problém bych spíš viděl v myšlení významné části „pozitivních“ britských elit, která zřejmě dlouhá léta žila v podobně omezeném světě, jako ti staří sedláci. Až na to, že tento svět nebyl mentálně ohraničen geograficky, ale takzvaným racionálním myšlením (takzvaným proto, že racionalita je ztotožňována s logickou konzistencí; jsme schopni svá tvrzení logicky doložit. To ale nestačí. Takhle „racionální“ bývali i stalinští politruci. Důležité také je, zda tuto logiku sdílí i svět, kterého se týká). V rámci tohoto světa mohli být brilantními analytiky. To, co leželo mimo tento svět, vnímali jen tehdy, pokud šlo opravdu o silný podnět.

Třeba referendum, ve kterém budou volit i lidé ze světa iracionálního. V takové chvíli je ovšem zpravidla pozdě získávat důvěru těch, které jsme léta ignorovali. A bez jisté minimální důvěry nikoho nepřesvědčíte, ani kdybyste měl pravdu. Spíše naopak.

Sociolog a sociální psycholog vystudovavší na Karlově universitě nemůže tvrdit, že elity odpírají lidem právo spolurozhodovat v referendech, aby nepřišly o svůj mocenský monopol? Dejme tomu, že nemůže. Proč se ale tedy nevládne pomocí referend? Protože výsledky referend jsou často iracionální a mohou vést ke katastrofě?

Toto tvrzení může být tisíckrát pravdivé. To nic nemění na skutečnosti, že je vyjádřením nároku elit na monopol rozhodování. Jakmile je takovýto nárok vyjádřen a většinou elity (nebo těch, kteří se považují za její součást) uznán, pak tato většina (elity) odpírá lidem právo spolurozhodovat v referendech, aniž by k tomu potřebovala nějaké spiknutí.

Jistě není od věci připomenout, že psaní některých lidí má blízko ke kremelské propagandě. Tvrzení kremelské dezinformační kuchyně, že zavedení eura vyvolá nacionalistické nálady ale samo o sobě nezaručuje, že zavedení eura nacionalistické nálady skutečně nevyvolá. Takovéto argumenty (tvrdí to Kreml, tak to nemůže být pravda) jsou apelem spíše na emoce, než na rozum. Kdo je používá, ten má k povykování plebsu a jeho intelektuálním svůdcům možná blíže, než si připouští.

Je tedy hlas lidu hlasem božím nebo hlasem moudra? Ani jedno ani druhé. Je to jen hlas těch, kteří to zpravidla nakonec zaplatí. Tento princip neznamená všechno. Ale brát v úvahu bychom jej měli.

A chceme-li nad hlas lidu stavět hlas rozumu, pak bychom měli ten rozum sami používat. To znamená, mimo jiné, schopnost racionálně (viz výše) zhodnotit argumenty svých odpůrců i tehdy, jsou-li oškliví nebo podporují ošklivou stranu. Kdo to nedokáže, tomu nepomůže ani diplom ekonoma či historika. Ba ani diplom školy zemědělské či veterinární.

0
Vytisknout
8773

Diskuse

Obsah vydání | 29. 7. 2016