Tages-Anzeiger, Curych, 29. září 2001, strana 8 - Švýcarsko

"A právě proto i nadále autobusem"

Rozhovor s Ruth Dreifuss o následcích 11. a 27. září pro švýcarskou politiku

Překlad Vladimír Rott

(Dlouho přemýšlí.) Myslím že opravdu došlo k polarizaci politického života u nás, ale spíše mezi politickými stranami než mezi lidmi. Styl politického dialogu je tvrdší, s přímějšími útoky. Existuje ten ominózní pojem "Classe politique" (který používá populistický politik a zámožný podnikatel Christoph Blocher, pozn. překl.), který snaží vzbudit dojem, že by politici byli vzdáleni od lidí. Tyto tendence mě zaměstnávají, když hledám konsensus při své politické práci. S událostí v Zugu to ale nemá co dělat. Co si ale uvědomuji: práh násilí klesá i u nás. Tady by se měla i media zamyslet, jestli k tomu nepřispívají. Takové množství násilných obrazů, ať reálných nebo virtuálních, ať v televizi nebo ve hrách, nemůže zůstat bez následků.

Že se politici musí zajímat, starat o lidi. V anonymější společnosti se politik, politička snadno stanou symbolem, hromosvodem. Zdá se mi že v tom, my politici, hrajeme důležitou roli: Když lidé píší dopisy, telefonují, a s velkou vervou brání svá práva nebo si stěžují na nespravednosti, tak my je musíme brát vážně. Ještě více než to dnes děláme.

Od počátku mě znepokojoval tón reakcí USA, jakkoliv je po tomto otřesném útoku chápu. Sice mě uklidňuje, že se USA zatím chovají zdrženlivě, ale to mě moc neuklidňuje. Mohu jen doufat, že se americká válečná mašinerie skutečně omezí na pronásledování těch kriminálníků a jejich zatčení. Ale obávám se, že postiženy mohou být daleko větší skupiny, které s těmi zločiny nemají nic společného. Následky toho je možné pouze tušit.

(jeden z mýtů druhé světové války, podle nějž se do alpských pevností stáhne armáda aby pak znovu dobyla Švýcarska, pozn. překl.)

Určitě ne, ani ve vládě, jejíž prohlášení jste právě slyšeli: Potřebujeme více a ne méně blízkosti k lidem. Můj kolega Moritz Leuenberger (a letošní prezident konfederace, pozn. překl.) mluvil o útoku na demokracii. Ale mělo by to snad znamenat, že demokracie musí přejít do protiútoku? Demokracie je křehká, to ano, ale právě to jí dělá tak vzácnou. Diskuse, i po útoku v Zugu, ve vládě byla dlouhá. Všichni, i Moritz Leuenberger, který o tom mluvil v Zugu, to vidíme stejně: Demokracie se nemstí a neuzavírá se - jinak přestává být demokracií.

Dnes ráno jsem opět jela autobusem; a osobní poděkování jednoho z cestujících mě velmi potěšilo. Musím ale přiznat, že někdy jedu autem - z lenosti. Ale právě teď hledím na to, abych do práce jezdila vždy autobusem. Jako ostatní, a Moritz Leuenberger (prezident v tomto roce, pozn. překl.) jezdí vlakem.