Všechno, co píše ve svém článku Josef Fronek, je pravda, někdy se mi ale zdá, že citovaným faktům chybí při jeho emocionálním zanícení trochu kontext. Je asi velmi obtížné - tváří v tvář faktům - argumentovat, že mezi Srby a muslimskými Bosňany, případně mezi Srby a albánskými Kosovci nebyla a dodnes není vzájemná téměř genocidální nenávist (už jen srbské vraždění ve Srebrenici by ji vyvolalo). Svědčí o tom mnoho lidí, stejně jako o "balkánském" pojetí kolektivní viny. Také je velmi obtížné argumentovat, tváří v tvář dokumentaci, že vyhánění Albánců a pálení jejich domovů začalo dávno před západním bombardováním na jaře roku 1999. To prosím nijak neomlouvá provokativní akce KLA, kteří často útočili proti srbské policii právě proto, aby vyvolali od ní zvěrstva, která pak mohli medializovat. Ani to neomlouvá Západ, který když čelil neudržitelné a vražedné situaci na Balkáně, jejímž původcem byl zcela zjevně Miloševič (Josef Fronek snad nebude argumentovat, že Miloševič byl demokrat nebo že to není vrah), že na celou situaci reagoval neohrabaně a hlavně - bombardováním z velké výšky. To však neznamená, že v Miloševičově Srbsku nedocházelo k podstatnému porušování lidských práv Nesrbů a jeho mafiánské vlády se báli i mnozí Srbové, a že nedocházelo k zabíjení lidí.

Nemám čas podrobně rozebírat všechna zajímavá fakta, která uvádí Josef Fronek, chci se vyjádřit jen k žalobě televize ITN vůči časopisu Living Marxism, ohledně záběrů z Trnopolje. Ano, je pravda, že žaloba televize ITN byla v tomto smyslu ostudná. Nedomnívám se však, že prohra pro Living Marxism byla důsledkem nějaké snad téměř totalitní západní hysterie.

Docela objektivně o tom píše ve své nejnovější knize novinář BBC John Simpson, který se netají pohrdáním vůči zpravodajskému studiu ITN, že Living Marxism "v zájmu svobody projevu" zničilo. Simpsonovu argumentaci jsem ve své recenzi jeho knížky nedávno shrnul takto:

Traumatickým zážitkem pro novinářskou práci byla epizoda, kdy začátkem roku 2000 žalovalo britské zpravodajské studio komerční televize Independent Television News časopis Living Marxism za to, že napsal, že reportéři ITN údajně zkreslili záběry vyhublých mužů za ostnatým drátem, pořízené v roce 1992 v překladišti válečných zajatců v Trnopolje. Muslimská bosenská vláda těch záběrů okamžitě využila jako důkazu, že Srbové jsou nacisty dneška. Časopis Living Marxism argumentoval, že záběry vyhublých mužů před ostnatým drátem v Trnopolje vytvářely falešný dojem, že jsou tito muži v koncentračním táboře. Ve skutečnosti nebyli uzavřeni v prostoru, obehnaném ostnatým drátem, ostnatý drát byl kolem televizních reportérů. Britští televizní novináři ve své reportáži nikdy netvrdili, že je Trnopolje "nacistický koncentrační tábor", avšak jiné televizní stanice, které tyto záběry převzaly, už nebyly při své interpretaci tak opatrné. Soudce při tomto procesu přijal argumentaci časopisu Living Marxism, že ostnatý drát byl kolem televizního týmu, nikoliv kolem vězňů, ale akceptoval tvrzení televizních reportérů, že si to neuvědomili. Ostatní záběry, z nichž byla inkriminovaná reportáž posléze sestříhána, už nebyly k dispozici, a tak Living Marxism prohrál při a v důsledku obrovského odškodného udělal bankrot a už nevychází. [Podtrhl JČ, srovnejte prosím s interpretací této epizody od Josefa Fronka.] Paradoxně, ITN žalovala časopis Living Marxism "ve věci obrany svobody projevu". Bankrotem časopisu Living Marxism byla tedy "svoboda tisku skutečně uhájena," poznamenává Simpson suše.

Válku v Jugoslávii charakterizuje John Simpson takto, a já s ním souhlasím:

"Nemusíte být prosrbsky zaměřený a já nejsem," píše ve své knize, "na to, abyste si uvědomili, že válka o Kosovo byla uměle vyvolaná. Prezident Clinton, těžce ochromený skandálem s Monikou Lewinskou, se rozhodl se svou ministryní zahraničních věcí, Madeleine Albrightovou, že se Miloševič buď podrobí, anebo ho k tomu donutí bombardováním. Smlouva v Rambouillet, kterou mu Američané před válkou navrhli, byla plná takových klauzulí, které musel Miloševič odmítnout. Američané chtěli, aby odmítl. To však neznamená, že byl Miloševič a jeho stoupenci nevinnou stranou. Miloševič byl politik, který se v Evropě nejvíce podobal Saddámu Husajnovi: deset let úmyslně vyvolával etnické napětí a důsledkem byly desetitisíce mrtvých. Lidé začali mít pocit, že se proti tomu musí něco udělat. Clinton a Albrightová rozhodli, že nejúčinnější bude Srbsko bombardovat. Jenže Clinton odmítl ohrozit životy amerických vojáků a tím, že jim nařídil, aby bombardovali Srbsko z velké výšky, automaticky odsoudil k smrti pět set nebo i více srbských civilistů, protože bombardování z výšky bylo nepřesné. Clintonova politika také zajistila, že velké množství Albánců přišlo o život a o domovy, protože na jugoslávském území nebyla žádná vojska NATO, která by je ochránila, a Srbové žíznili po pomstě."