K neutuchající debatě o Bohu, písnička z filmu Monty Python 'The
meaning of Life'
Man in Pink
Whenever life gets you down, Mrs. Brown,
And things seem hard or tough,
And people are stupid, obnoxious, or daft,
And you feel that you've had quite enough, [singing]
Just remember that you're standing on a planet that's evolving
And revolving at nine hundred miles an hour,
That's orbiting at nineteen miles a second, so it's reckoned,
A sun that is the source of all our power.
The sun and you and me and all the stars that we can see
Are moving at a million miles a day
In an outer spiral arm, at forty thousand miles an hour,
Of the galaxy we call the 'Milky Way'.
Our galaxy itself contains a hundred billion stars.
It's a hundred thousand light years side to side.
It bulges in the middle, sixteen thousand light years thick,
But out by us, it's just three thousand light years wide.
We're thirty thousand light years from galactic central point.
We go 'round every two hundred million years,
And our galaxy is only one of millions of billions
In this amazing and expanding universe.
The universe itself keeps on expanding and expanding
In all of the directions it can whizz
As fast as it can go, at the speed of light, you know,
Twelve million miles a minute, and that's the fastest speed there is.
So remember, when you're feeling very small and insecure,
How amazingly unlikely is your birth,
And pray that there's intelligent life somewhere up in space,
'Cause there's bugger all down here on Earth.
Muž v růžovém
Kdykoli Tě život zklame paní Brownová,
a zdá se Ti, že to nikam nevede,
když se lidi chovaj hloupě, hrubě, praštěně,
a člověk cítí, že s tím dál nic nesvede ...[zpívá]
Pamatuj, planeta tato že se stále dál vyvíjí,
rotujíce devět set mil v hodině
a oběhne kolem slunce devatenáct mil za vteřinu
téhož, co nás sytí jedině.
Slunce, Ty a já a všechno kolem co kdo zří,
se o milíon mil za den stěhuje
na kraji spirály cípu, čtyřicet-tisíc em pé há
'Mléčnou dráhou' nazývané Galaxie.
Tato v obsahu má celých sto-biliónů hvězd
a napříč sto-tisíc let světelných,
uprostřed boule šestnáct tisíc světelných let sic je tlustá
blíže k nám má jen tři-tisíc let takových.
Vzdáleni parsek třicet-tisíc od středobodu shonu
otáčka nám trvá dvě-stě mega-let,
naše mlhovina je jen jedna z miliónů biliónů
v kosmu ohromném, rozpuklém jako květ.
Vesmír rozpíná se zase dál a dál ve světel kráse
všemi směry jimiž dá se rozpuknout
jen tak rychle jak to jde, tím chci říct rychlostí světla
dvanáct miliónů mil za minutu, a to už nelze předstihnout
Tak pamatuj, když se cítíš nicotná a ne-sebejistá
jak nepravděpodobné je, že vůbec 'seš,
a modli se, že někde tam je ňáký inteligentní tvor,
neb na Zemi pražádné nenajdeš.
Poznámka. 1 míle je 1,6 km.
