Co je nového v České republice

K představám Stanislava Grosse. Sedím na Glasgow University u stolu, kam si kdysi dávno dal můj předchůdce Igor Hájek, před pěti lety zemřelý bohemista a anglista, přítel a kolega Josefa Škvoreckého, výstřižek z  komunistického týdeníku Tribuna ze sedmdesátých let, který označil tehdejší katedru středoevropských studií na Lancaster University, kde tehdy Igor Hájek učil pár studentů češtině a české literatuře, za "zavilou ideodiverzní centrálu imperialismu, řízenou a financovanou CIA a MI5". (Zítra najdu pro pana ministra Grosse přesný citát, aby se mohl inspirovat.) Je pozoruhodné, že se dnešní ministr demokratické české vlády vrací k těmto totalitním komunistickým představám, o tom, jak je Československá socialistická republika v obležení imperialistických ideodiverzních centrál. Anebo že by Stanislav Gross měl tyto představy od Vladimíra Mečiara? Jeho propaganda přece také tvrdila, že Slovensko je obklíčeno zahraničními nepřáteli, kteří usilují poškozovat dobré jméno země. Jak postkomunistické, ne-li rovnou komunistické, jsou tyhle Grossovy vývody, si dobře uvědomíme, kdybyste si představili, že by s takovou hloupostí přišel jakýkoliv západní politik. Představme si třeba Gerharda Schroedera, nebo Billa Clintona, jak obviňují "dobře organizovanou skupinu lidí z naší země i ze zahraničí", že se snaží tuto zemi úmyslně a v důsledku zlovolného spiknutí poškodit. - Musí se nakonec v České republice zdiskreditovat pošetilými populistickými výroky každý politik?

Když jsem vstoupil do dveří na oddělení, na chodbě za třemi vstupními schody jsem viděl po pravé straně jak klečí (jeden blíž ke dveřím) nebo schouleni do klubka leží (druhý blíž k lomu chodby) dva lidé, do kterých policisté bili obušky, nejméně dva na jednoho, další stáli a koukali. Policistů tam bylo opravdu hodně. Lidé na zemi sténali a křičeli, křičeli i policisté, byl tam velký hluk.

Když jsem zatočil za roh vlevo, byla mříž na schody otevřená do uličky a před ní zády ke mně klečel nějaký mladík. Měl hnědé delší vlasy, vypadal alternativně, troufám si tvrdit, že to byl cizinec, protože k nikomu z Čechů se takhle hrubě nechovali. Jeden policista ho držel vzadu za hlavu, druhý zprava za rukáv či rameno. Policisté mladíkovi dvakrát udeřili hlavou o mříž. S úst zadrženého začala téct proudem krev se slinami (pramínky) a zjevně mu i podle zvuku vyrazili zuby.

(...) Byli jsme všichni nuceni klečet. Slyšel jsem, ale neviděl, jak bijí a nadávají ostatním zadrženým, zpočátku Čechům i oběma cizincům, později již pouze cizincům. Čechům dovolili stát, ale Polák, u kterého našli masku a dva šátky, musel dál klečet a byl opakovaně bit a urážen, např. „Ty zmrde jeden polskej! Ty parchante!"(...)

Na chodbě jsem slyšel jak za mnou bijí Poláka kvůli kukle, kterou u něj našli. Chvíli poté jsem slyšel pravděpodobně nejkrutějšího policistu, jak říká „Ty jsi spadl ze schodů, že jo ?“. Polák odpovídal polsky, že nechápe, co tím myslí. Policista otázku zopakoval a Polák zastrašeně odpověděl, že ano.

A nevadí panu ministru Grossovi, že jeho policisté zatýkali minulé úterý večer ve středu města úplně nevinné lidi, normální chodce, jak vyplývá ze svědectví Ondřeje Čapka, zveřejněného v dnešních BL?

http://dailynews.yahoo.com/h/p/ap/20000926/wl/czech_world_economy_pro_ewg.html

http://search.news.yahoo.com/search/news_photos?p=prague&c=news%5fphotos&n=10&b=41&h=s

Dosti podstatná část nového výboru z Britských listů se zabývá dosud nepříliš úspěšnou reformou zpravodajství v České televizi, dále kniha pojednává mj. o reakcích českých intelektuálů na analýzu Václava Havla v pojetí Johna Keana, o české politice a kultuře, o české byrokracii a  českých postojích obecněji. Předmluva ke knižnímu svazku - stručně vysvětlující, co v knize je - je zde, podrobný obsah knihy je zde, obálka je tady. (První výbor z Britských listů ...jak Češi myslí, Milenium Publishing, 1999, je rozebraný.)

Výběr textů z posledních dní:

Ing. Ondřej Čapek

Poslední srážky s militanty, při kterých došlo na házení dlažebních kostek a slzný plyn, se odehrály za zády policistů na magistrále, v parku kolem Národního muzea a na Vinohradské třídě.

Výloha McDonalda na rohu Václavského náměstí je již rozbita, o většině lidech stojících proti policii by se dalo těžko uvažovat jako o násilných demonstrantech, je vidět mnoho zástupců tisku v červených uniformách a cizinců, nikde však nevidím transparent nebo tyč.

Největší pozornost budí pomenší chlápek, buď blázen nebo opilec, který před policejní řadou křičí: "Jděte domů, jděte spát" a potom cosi o Napoleonovi.

Najednou, bez varování uprostřed lidí začnou vybuchovat světlice a policisté se rozeběhnou dolů. Lidé utíkají několik desítek metrů, potom se kordon zastaví. Nevidím nikoho, kdo by policistům kladl organizovaný odpor. Lidé přecházejí před řadou, hledají své známé a čekají co se bude dít.

Policisté megafonem požádají o opuštění prostoru náměstí a potom hodí několik dělbuchů, takže při následném posunutí řady běží muži zákona jen proti pár lidem, často novinářům.

Takovým způsobem je vyklizeno celé náměstí, já zahýbám do Štěpánské ulice, za zády policii, míjím ulici V Jámě.

Řada policistů se zastavuje nad ulicí V Jámě, je jasné že s úmyslem nikoho nepustit zpět. Jejich počínání mi přijde absurdní: policejní akce na které chybí demonstranti. Spolu s dalšími lidmi jdu Štěpánskou na tramvaj.

Uzávěra

Jde však o omyl: to si jen dodávala odvahu druhá parta policistů.

Ulice je přehrazena z obou stran, v prostoru zůstalo asi sedmdesát lidí - mezi nimi mnoho cizinců a novinářů.

Přesto se těžko dá říci, že bychom se co do složení nějak výrazně lišili od běžného vzorku populace co bývá v tuto dobu k "sehnání" v centru města.

Policie je zřejmě jiného názoru, nic však nevysvětluje a nikoho nepouští ven.

Jedná se velice unavené pomenší muže podle přízvuku mimopražské. Do tři čtvrtě na dvanáct se nic podstatného neděje: policisté opřeli štíty o zem, část z nich byla odvelena, zbytek se baví mezi sebou.

I přes to že Občanská právní hlídka vyhlásila půjčeným megafonem, že lidé budou moci po předložení průkazů totožnosti odejít, zatím byli puštěni jen novináři a nějaká oficiální zahraniční delegace.

Zbytek "demonstrantů" si krátí čas telefonováním z mobilů.

Podle všeho se jedná z velké části o naprosto náhodný vzorek obyvatel a turistů. Občas je některý z nás vybrán a odveden k antonům. Když jsou plné, čeká se na příjezd nových a akce pokračuje.

Výběr pachatelů

Jsem odveden k autobusu, ukazuji obsah tašky, jsem zběžně prohledán a stále dokola dotazován na drogy a jehly.

Vše se děje téměř v přátelském duchu - musím sice stát čelem k autobusu, ruce nad hlavou mám však pouze chvilku a nemusím se o něj opírat.

Potom nastoupím a jsou mi spoutány ruce za zády plastikovým páskem na více jak dvě hodiny , než je mi pásek na stanici vyměněn. Pásek je poměrně silně utažený. Zprvu cítím mravenčení v rukou, které po chvíli poleví, zřejmě se postupem doby ruce přizpůsobí pásku a do dlaní začne lépe proudit krev.

Po hodině a půl mě začínají bolet ramenní klouby a svaly.

Do autobusu nastupuji mezi posledními, po mně je naložen Angličan i s houslemi. Prostor pro zadržené je od policejní eskorty oddělen hustým pletivem a obložen plechovými pláty s velmi malými okénky. Sedadla jsou z robustního šedého plastu uspořádaná stejně jako v normálním autobuse.

Eskortní režim

Sedím vedle zámečníka, co přijel do Prahy za prací, přes uličku sedí německý středoškolák a před ním anglický "houslista".

Anglicky vysvětluji, že asi jedeme na stanici a jak jsem pochopil policie zjišťuje, kde je volno, že sice jsme "normální demokratické země", ale mohou je zadržet nikoliv na 24, ale 48 hodin.

Dále že máme normální demokratickou policii a za to, jak se k nám teď chová, může jen stres a únava.

Na revoluční témata nedojde, zato se Němec zajímá o nějaký dobrý striptýzový podnik.

Ještě před odjezdem dojde k incidentu: jeden ze zadržených si sundá pouta a je odhalen. Při opětovném nasazení pout mu policista nadává a slibuje "že mu to utáhne tak, aby mu ty hnáty upadly".

Zadržený rozhodně nevypadá jako anarchista - spíše naopak, je normálně oblečen s normální délkou vlasů, přesto policista svoji pohrůžku splní (a mám pocit že s chutí), takže po delší chvíli stížností a naříkání mu musí být pouta vyměněna. Když jde kolem mě, má dlaně a prsty fialové.

Konečně se rozjedeme. Cestu nám zpříjemňuje oboustranně sprosté pokřikování mezi bezdomovcem "panem Hudcem" a policistou, který mu slibuje zmlácení na stanici. Vzhledem k místě a čase zátahu bylo několik lidí předtím v hospodě a teď se jim chce na záchod. Eskorta však odmítá sdělit jakékoliv informace, kam jedeme a kdy tam budeme. Vyjíždíme z centra, poznám že po Hlávkově mostě přejíždíme Vltavu.

Zastavíme kdesi před policejní stanicí a lidé si chtějí odskočit. To je odmítnuto, je to přece "náš problém", policista navíc je ve voze jen půl hodiny a vůbec neví co jsme zač.

To ví jenom velitel, ten však zůstává po zbytek cesty nepřítomen a bezejmenný. Je sice pravda, že nám pouta musí sundat po dvou hodinách, ale k to platí pouze na policejní stanici, teď jsme v "režimu eskorty", takže asi žádná práva vlastně nemáme a navíc policista neví, jedná -li se v našem případě vůbec o pouta.

Když argumentujeme, že se chováme klidně a tedy nemusíme mít ruce spoutány, eskorta namítá, že nás nemůže nechat s "panem Hudcem" bez pout.

Dívky jsou odvedeny a my jedem dál. Zámečník pozná, že jsme nedaleko Černého Mostu. Znovu stavíme a konečně můžeme postupně ven. Bez ohledu na naléhavost potřeby jdou první cizinci.

Na stanici

Jsem odveden do místnosti. Celkem je nás tam asi ke čtyřiceti, musíme sedět na přiděleném místě zády ke zdi a nebo uprostřed. V koutě je namočeno a podlaha je špinavá. Nesmíme se spolu bavit, můžeme si dojít na záchod, pokud nás pouta tlačí, můžeme požádat o uvolnění, je možné nechat se spoutat s rukama dopředu.

Má nová pouta jsou relativně volná a protože nevím, je - li to důsledek změkčených podmínek nebo špatně odvedená práce, radši čekám s rukama za zády, i když mě stále dost bolí ramena.

Policisté stále neposkytují žádné informace, kromě nezletilých nám není nabídnuta možnost telefonování. Lidé jsou odváděni k výslechu zcela nahodile.

Postupem doby se situace pozvolna uvolňuje. Když se jedna z dívek posune k svému klukovi policisté sice řeší, jestli nemají zasáhnout, ale nakonec je nechají být. Na záchodě je tekoucí voda.

Postupně se člověk může postavit, bavit se s ostatními, dokonce se i zvolna procházet po místnosti.

Asi dvacetiletý instalatér se baví s policistou, že musí ráno do práce.

Selanku naruší k ránu jen policista, který vtrhne do místnosti, kope do spících lidí a křičí na ně, "že tady není žádná noclehárna." Je uklidňován svými kolegy: "Hele Jindro nech toho". Když se pan Jindra uklidní, policisté uklidní i nás: "Jen kluci spěte, to je v pořádku".

K výslechu jsem veden dvakrát. Poprvé mi sundají pouta a odvedou mě do druhého patra. Po chvíli čekání je mi sděleno, že má policie pauzu na kávu a já jsem odveden zpět. Pouta jsou mi znova nasazena. Podruhé proběhne krátký výslech, na protokolu, který podepisuji je čas 5:50.

Jdu do přízemí, kde čekám na focení a odebrání otisků prstů a dlaní. Na chodbě je skin, který vesele vypráví policistovi o tom jak "moc kecal a tak ho přivázali k topení". Na toaletě se potkám s anarchistou v ocvočkovaném křiváku a s čírem. Je ročník 1984 a  je naprosto zmatený. Říká, že je z Ostravy, do Prahy přijel demonstrovat proti globalizaci (první člověk ze zadržených, který o tomto tématu mluví) a ptá se co to znamená, když podepsal "že jsem měl pásek a že je to jako zbraň".

Konečně jsem nafocen a "oblepen". V místnosti jsem s Angličanem, vysvětluji mu co to je policistův termín "madrnejm". Umyji si ruce od tiskařské černi, jsou mi vydány osobní věci a nechávám si ofotit protokol. V 7:10 opouštím policejní stanici a jedu metrem do práce.

Ing. Ondřej Čapek, doktorand na Vysoké škole ekonomické

ondrej_capek@hotmail.com

28.9.2000 23:07:34

Opis protokolu o podání vysvětlení

ve věci neuposlechnutí výzvy, por. veř. Pořádku

Dne 26. 9. 2000 kolem 21.00 h jsem přišel na Václavské nám. Po výzvě policie megafonem jsem šel do Štěpánské, tam jsem zůstal a potom se Štěpánská uzavřela a policisté tedy neumožnili nikomu odejít.

Následně mě předvedla na MO Kyje, P-9, jsem zdráv, protokol souhlasí s mojí výpovědí a jako správný a úplný ho to přečtení v 05.50 podepisuji.

Vlasta Kašpar

Nechápu, kde ta čubka bere tu drzost ještě se objevovat na veřejnosti. Nechápu, proč nebyla dávno zatčena - už třeba v tom okamžiku, kdy na tiskovce ještě před začátkem zasedání jasně sdělila, že nebudou respektovat zákaz pochodu, který měl zablokovat účastníky zasedání v budově. Ona mává jen těmi zákony, které jí vyhovují, ostatní fuckuje...

Nechápu - když už je stát tak neschopný, že nedokáže proti pakáži jejího typu masivně zasáhnout, že se může dál producírovat po tiskovkách a nikdo jí ještě ani nepoděkoval tím, že by jí pořádně seřezal. Pravda - když to zanedbali rodiče zamlada, účinek je v 21 letech nejistý - ale za pokus by to rozhodně stálo!

Nechápu hovado jménem Štěpán Kotrba, které v Britských Listech šíří bláboly o zlé policii a jejích agentech, kteří poté, co se infiltrovali mezi hodné demonstranty, začali házet kameny po poliších - čímž ty hodné a mírumilovné aktivisty zmátli a strhli :-) Nechápu ani pana Čulíka, který z původně vcelku seriózních a zajímavých BL již delší dobu dělá stoku - čtu to již jen tehdy, když mám nezdravě nízkou hladinu adrenalinu a potřebuji napravit.

Nechápu ani pana Potůčka ze Světa Namodro, který nám dnes tvrdí, že se vlastně vůbec nic nedělo - prý byl demonstrovat před Fuldou a klid (to zklamání) - a Václavák prý taky nic moc.

Jak já to vidím, byla chyba, že policie nedostala rozkaz ke střelbě - té lůzy by žádná škoda nebyla!

Poznámka JČ: Nejlépe by bylo slečnu Dvorskou upálit na hranici, viďte, pane Kašpare, že si dovolila v pevně sešikované české společnosti odlišný názor. Z fašismu tohoto druhu jde strach, nejen proto, že je zabedněný, ale proto, že takováto slova nakonec mohou vést ke skutečnému teroru a krveprolévání. "Psovi psí smrt," se volalo v padesátých letech, ale to už pane Kašpare nepamatujete, že. Vaše psaní ale dokazuje, že stalinismus zjevně nebyl v Československu zase tak cizí ideologií, když se projevuje spontánně u čtenářů Neviditelného psa o padesát let později... Pozor ale na to: svoboda je nedělitelná. Ten, kdo se dovolává policejní střelby po jiných, se lehce může dožít toho, že budou střílet po něm, stejně jako ten, kdo neprotestuje proti policejní brutalitě na strážnicích, se možná dožije toho, že i jemu jednou policista vyrazí zuby. - Už v neděli jsem upozorňoval Ondřeje Neffa, že se Neviditelný pes ocitá docela blízko hranice, kdy možná páchá publikovanými články trestný čin podněcování k násilí... On se ovšem hájí tím, že toto jsou redakčně nekontrolované názory čtenářů. Ale že by je způsob psaní NP nijak neovlivňoval a nestimulovaů? (V civilizovaných zemích se však považují takové výzvy za nebezpečné pouze tehdy, kdy k nim dochází v situaci, kdy násilí skutečně po výzvě následuje. Jenže co s tím, že v nynější hysterii publikují české sdělovací prostředky nesmírnou špínu, které je tolik, že primitivnější čtenáři si na to navyknou a považují to za normální standard? A pak začne docházet ke křišťálovým nocím?)

Gross, který se už policistů několikrát zastal, pohrozil "organizátorům" trestním stíháním.

Organizátory tohoto prohlášení a tiskového prohlášení o násilí na služebně Policie, ke kterému přivedli v neděli na tiskovou konferenci i živého svědka, jsou Občanské právní hlídky. Jejich úkolem bylo (a toho se zhostily v  rámci svých lidských i kompetenčních možností profesionálně) bdít nad dodržováním lidských práv a monitorovat všechny demonstrace, včetně zásahů policistů proti demonstrantům.

Je smutné a ministra vnitra deklasující, jestliže těmto hlídkám přes původní dohodu s ministerstvem vnitra nebyl umožněn přístup na služebny policie, kde zadrženým, podle slov mluvčího OPH i svědka, byla mnohdy odpírána účast právníků či občanských zmocněnců.

"Je to cílená organizovaná kampaň proti České republice a její policii, při níž se zároveň v několika zemích, odkud přijeli lidé demonstrovat proti světovým finančníkům, šíří úplně stejné informace,"> řekl včera ministr. Současně mladý ministr vyslovil varování před trestním stíháním pro autory těchto záběrů a tvrzení. Zastrašovací kampaň, kterou tak spustil, jemu samému může vynést pouze ostudu.

Pan ministr si neuvědomuje, že v roce 2000 nemusí existovat žádné kapitalistické (či kryptokomunistické) ideodiverzní centrály ani disidenti na to, aby se informace šířily rychlostí blesku.

Stačí digitální fotoaparát, kamera či walkman, přenosný počítač, mobilní telefon a internet. V Praze zásluhou Syndikátu novinářů (díky, paní Válová) měla své dočasné sídlo a mediální centrum síť žurnalistů z celého světa - IMC (Independent Media Center).

IMC je nezávislý, ne-hierarchicky organizovaný kolektiv novinářů z celého světa. Ti se do Prahy sletěli jako hejno stěhovavých ptáků, neboť přinášet zprávy je jejich práce, a akreditovali se. Mnozí z nich i u ministerstva vnitra.

Ve dnech 22. 29. 9. IMC vydávala z tiskového centra v Pařížské ulici množství profesionálně zpracovaných foto-, audio-, video- i tiskových materiálů přímo z míst demonstrací. Webová stránka http://prague.indymedia.org zveřejňovala denně desítky i stovky informací od žurnalistů, kteří se do Prahy sjeli z celého světa.

Každý den v 18 hodin zde probíhal meeting, kde si novináři předávali informace a upozorňovali se na zajímavosti, po celou dobu existovalo i internetové rádio Jelení na adrese www.radojeleni.cz, provozované dvěma Američany z Foundation&Center for Contemporary Arts přímo v centru Prahy.

Magazín Mladé fronty Dnes na internetu, www.idnes.cz přinášel s minutovým zpožděním on-line zpravodajství, zasílané prostřednictvím SMS z celé Prahy, Lidové noviny na adrese www.lidovky.cz činily totéž.

Přes tyto informační kanály proudily tak NECENZUROVANÉ informace do celého světa. Dalšími necenzurovanými kanály byly i server nevládních organizací ECN na  adrese http://www.ecn.cz , jeho magazín Ekolist, jehož reportéři byli v ulicích a na adresu http://ekolist.ecn.cz zasílali informace, či http://globalizace.ecn.cz nebo http://inpeg.ecn.cz, které zároveň působily jako české i anglické rozcestníky na zdrojové materiály z celého světa.

V angličtině existuje meźinárodní síť www.zmag.org, jejímž patronem je kontroverzní americký univerzitní profesor Noam Chomsky a které se mimo jiné zabývá aktivismem v globálním rámci.

A tak ani ministerstvo vnitra, ani ČTK a nikdo jiný neměl patent na informace, neboť každý štáb a každý novinář si zajišťoval přenos buď prostřednictvím vlastních satelitů, nebo prostřednictvím internetu.

BIS i americká vojenská rozvědka se snažily alespoň prostřednictvím aplikace Teleport pasivně monitorovat provoz na internetu. Ze  stránek www.tendence.cz/antiglobal si stáhly např. vše, co se tam objevilo, stránky Britských listů navštívila BIS také... Přejme jim to.

Pokud si ministrstvo vnitra myslí, že lze dnes podřídit informační toky státem či tajnou službou organizované cenzuře, zaspalo dobu a prohlášení ministra vnitra svědčí o jeho absolutní technologické a komunikační neinformovanosti.

Jeho hrozby novinářům jsou směšnou ukázkou špatné, emocemi nabité propagandy, která snad může zabrat na policisty, kteří se cítí na internetu sdruženými a široce analyzovanými on-line zdroji ohroženi, ale to je asi tak vše.

Video-audio- a foto záběrů bude přibývat tou měrou, s jakou budou digitalizovány záběry, pořízené analogovou technikou tisíci lidmi na celém světě, analýzy budou následovat zpravodajství.

Při hustotě žurnalistů na 1 km2 a fotografujících či filmujících laiků-aktivistů by bylo s podivem, neměl-li by nějakou situaci ve své kameře či fotoaparátu ani jediný...

A tak se na  internetu objevily nakonec i záběry, kterak dva maskovaní policisté zatýkají demonstranta (AP/Stanislav Zbyněk/ČTK), (AP Photo/Jerome Delay), o čemž Britské listy informovaly jako první.

Objevily se i záběry demonstrantů, ničících McDonalda (AP/Lucie Tomková/ČTK) nebo demonstranty-co-nevypadají-jako-demonstranti, vytrhávající zábradlí u Muzea (Š. Kotrba, www.tendence.cz/antiglobal) .

I  policisté v civilu či jiné "podivné postavy", pohybující se mezi demonstranty na  povolených, naprosto poklidných demonstracích se najdou (Š. Kotrba, www.tendence.cz/antiglobal).

Pan ministr může žalovat za tyto záběry i s jejich komentářem dotyčné fotografy, Českou tiskovou kancelář či americkou agenturu Associated Press, troufne-li si mít mezinárodní ostudu.

Může zastrašovat i svědky zásahů, jako např. Josefa Kudlíka, jenže zde zřejmě narazí natvrdo na obhájce lidských práv Petra Uhla, který Kudlíkovi nabídl na jeho ochranu služby své - vládní - kanceláře.

Takže co? Nebude pan ministr žalovat nakonec internet? Jo, holt komunikační globalizace ukázala své drápky. Nechce snad proti ní pan ministr vnitra začít demonstrovat, že ne? Pokud ne, měl by se vyjadřovat uměřeněji. Slušelo by mu to víc.

Ivan Hoffman, Radiožurnál

Někdy gumovými projektily, jindy ostrou municí. Za posledních pět dní činí bilance střelby čtyřicet devět mrtvých.

Asi žádná televize světa nevynechala ve zprávách snímek, na kterém je zastřelen dvanáctiletý palestinský chlapec v náručí svého otce.

Hoch prý před tím házel po izraelských vojácích kamením a otec pro něj přišel, když zjistil, že se střílí ostrými náboji.

Izraelská armáda včera oznámila, že případ vyšetřuje. Chlapec prý mohl být zastřelen omylem.

Střelec mohl mířit na otce, kterého považoval za palestinského útočníka a nevšiml si dítěte.

Nelze prý také vyloučit, že chlapce zastřelili Palestinci. Ti údajně dětí cynicky zneužívají tím, že je staví do prvních řad demonstrací.

Ať už to bylo jakkoli, svět neodsoudil mrtvého chlapce za to, že házel kamením, ale izraelskou armádu za to, že ho zastřelila.

To, že izraelský voják mohl být ve stresu, a  možná byl nějakým kamenem bolestivě zasažen, zdá se nikoho nezajímá.

Krvavé srážky mezi izraelskými bezpečnostními silami a Palestinci propukly po té, co jeden z izraelských politiků navštívil jeruzalémskou Chrámovou horu.

Je to důvod k házení kamení? Pro Palestince zřejmě ano, pro Izraelce nikoli.

Výsledkem je bludný kruh násilí, které je opětováno dalším násilím.

Zatímco umírají lidé, politici přemýšlejí o tom, zda je, či není ohrožen mírový proces.

Když odmyslíme jistou absurditu takového dilematu, zůstane nám k úvaze ta střelba do demonstrantů ozbrojených kameny. Zkušenost říká, že střelba účinkuje. Ale s příslušnými důsledky.

Vysílá se v úterý 3. října 2000 ráno.

Ivan Sosna

Obávám se, že Ministerstvo vnitra a někteří politici, vezoucí se na vlně propolicejních sympatií a těžící z rozhořčení občana, zvyklého na klid a pořádek pro práci (moc pěkné a lety osvědčené zaklínadlo!), tu nyní stojí v roli Jezinek. Smolíčku, jenom kousíček (gumové projektily), jen se ohřejeme (žádné maskování demonstrantů) a zase půjdeme (a vy s námi, občane Smolíku!)...

Většina z nás si ještě ani nestačila vychutnat právo shromažďovat se a demonstrovat, a už se natahuje pracka, která by ho chtěla okleštit. Jestliže byla policie zaskočena razancí a intenzitou útoku militantní části odpůrců globalizace, není přece řešením sáhnout na občanské právo všech! Byl ten útok tak bezprecedentně tvrdý, nebo jen příslušní experti špatně vyhodnotili dosavadní poznatky z předchozích podobných akcí? Proč má politováníhodnou situaci, kdy útoku čelili i nevybavení policisté, odskákat rovnou zákon a potažmo tedy občan a jeho práva, a ne ten, kdo nevybavenost policistů zavinil, či kdo je tam navelel?

Ministr vnitra zřejmě pro policii získá další peníze. Pokud půjdou především na její vybavení použitelné v každodenní práci, v boji proti organizovanému zločinu a hospodářské kriminalitě, sotva bude soudný občan protestovat. Neskončí ale spousta milionů u specializovaných pomůcek, rozumně použitelných jen výjimečně a za deset let vyřazovaných jako (skoro) nepoužité, ale zastaralé?

Je přece nefér, že policista je identifikovatelný číslem a demonstrant anonymní v kukle, slyšíme argumentovat. Na takhle průhlednou demagogii snad proboha neskočíme! Postavení policisty a občana je logicky nevyvážené - ten prvý má ze zákona oprávnění zasahovat do práv druhého -, a tak jsou nutné velmi přísné korektivy. Jistě, policii by se ohromně líbilo, kdyby demonstranti podle vzoru hokejistů povinně nosili dresy se jmény na zádech. Kují železo, dokud je žhavé, z jejich hlediska je to i pochopitelné, ale nepodlehněme okamžité atmosféře.

Volání po opatřeních a po tvrdé ruce zákona se mi nelíbí. Jednak z předchozí věty stačí vypustit slovo "zákona", jednak je hranice mezi uhlídáním klidu a pořádku a policejní zvůlí velmi ošemetná. Nevíme o tom náhodou už něco?

Oblíbeným argumentem je "v Americe by se s nima nemazlili a cizince by vůbec do země nepustili." Nechci si USA idealizovat, ale v zemi s takovou tradicí demokracie, s takovými ústavně zaručenými občanskými svobodami bych se o svá práva bál rozhodně méně než u nás.

Kdo a kde vlastně jsme? Ve spořádané středoevropské oblasti mezi pruským a c.k. rakouskouherským "Ordnung musí bejt", kde se sice švejkuje, ale spíše drží huba a krok. Kde poslušnost a podřízenost do zrůdných poloh dovedli komunisté. Kde je silná myšlenka silného státu, který poručníkuje od narození do smrti. Kde je ouřad stále státem ve státě. Kde tak velká část obyvatelstva volá po sociálních jistotách. Kde jsme se nedokázali smířit ani s tím, že si skupina vyznavačů technohudby dokázala zorganizovat (na soukromém pozemku, prosím!) svou naprosto mírumilovnou akci bez požehnání úřadů. Kde se vyznačujeme tak nízkou tolerancí vůči všemu odlišnému. Kde vás odsoudí za pár rostlinek marihuany. Kde legislativa umožňuje stíhat novináře za jinak legalizované utajení zdroje.

A kde se, obecně řečeno, zatím jen pracně učíme vyrovnat s tím, co všechno je v demokracii možné.

Za takových okolností cítím, že je třeba být silně ve střehu. V totalitní kleci jsme prožili příliš dlouhou dobu na to, abychom si mohli dovolit nevážit si alespoň té svobody, kterou už máme.

Tomáš Pecina

V Praze dne 2. října 2000

Re: Stížnost na ředitele České televize Vážení,

stejně jako velká část diváků jsem v minulých dnech věnoval pořadům veřejnoprávní televize i ostatních sdělovacích prostředků zvýšený zájem.

Zpravodajství a publicistika České televize jsou vázány povinností objektivity a vyváženosti, jak to vyplývá ze zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, měly by poskytovat objektivní, ověřené, všestranné a vyvážené informace pro svobodné vytváření názorů, jak stanoví zákon o České televizi, a musejí plnit další povinnosti tak, aby dosáhly nejvyššího profesionálního standardu, vyplývajícího ze statutárních dokumentů České televize.

Mám za to, že právě v období kolem pražského zasedání MMF/SB se veřejnoprávní televize těchto úkolů zhostila zcela neuspokojivým způsobem, a v řadě aspektů (např. co do pohotovosti zpravodajství) neuspěla dokonce ani ve srovnání se svými komerčními konkurenty.

Proto podávám stížnost na ředitele České televize a zdůrazňuji následující aspekty, kde se podle mého názoru zpravodajství a publicistika České televize dopustily nejzávažnějších chyb:

1. Pořad Naostro odvysílaný 24. 9. byl hrubě neprofesionální, neinformovaný, emocionální a vytvářel ve společnosti neodůvodněné nálady směřující proti státním orgánům zajišťujícím bezpečnost v souvislosti se zasedáním MMF/SB.

2. Zpravodajství v průběhu 26. 9. nebylo dostatečně aktuální. Česká televize nezařadila tento den žádné mimořádné zpravodajské pořady nebo vstupy např. formou běžícího titulku, takže spolupřispěla k vytvoření atmosféry nedůvodných obav a paniky. Pokud byla veřejnost aktuálně informována, bylo to zásluhou jiných sdělovacích prostředků než České televize.

3. V dalších dvou až třech dnech zpravodajství nedávalo prostor názorům všech relevantních stran, pojalo téma protestů jednostranně a velmi povrchně, což bylo nejzřetelnější patrné ve vstupu z nemocničního pokoje, kde byla hospitalizována americká demonstrantka Yolanda Mach.

4. Mimořádná beseda odvysílaná 27. 9. večer neměla reprezentativní zastoupení, velkou část jejích účastníků tvořili sami pracovníci televize. Pořad působil velmi hektickým, improvizovaným a povrchním dojmem a nepřispěl k tomu, aby si divák mohl vytvořit o pražských událostech svobodný a informovaný názor.

5. Následný pořad Naostro z 1. 10. prezentoval opět značně jednostranný pohled, zcela v rozporu s tím, co tentýž pořad uvedl o týden dřív. Jednomu z hostů, Alici Dvorské (INPEG), nebylo umožněno přiměřeným způsobem vyjádřit své stanovisko a moderátor ji - zcela neprofesionálně - místo diskuse opakovaně vyzýval k pokoře a omluvě.

Zdůrazňuji, že předmětem této stížnosti však není žádný jednotlivý pořad, nýbrž celkové pojetí zpravodajství a publicistiky vzhledem k uvedené události.

S pozdravem

Tomáš Pecina, Britské listy

Jana Dědečková

V situaci, která se vytvořila v úterý v Praze, je povinností veřejnoprávní televize vytvořit okamžitě mimořádný zpravodajský servis, který poskytne divákům rychlé, přesné a úplné informace. Navíc je povinností veřejnoprávní televize informovat o situaci i v širším kontextu.

Odvysílání pořadu jako bylo Naostro těsně před vypuknutím nejvážnějších pouličních nepokojů v historii moderního českého státu je zřejmě něčím naprosto neslýchaným v kontextu světové veřejnoprávní žurnalistiky. Pořad zcela ignoroval varovné signály, kterých bylo v poslední době víc než dost i z obecně dostupných pramenů a které si navíc televize mohla ověřit a potvrdit i vlastními prostředky, například za pomoci nákladné sítě svých zahraničích zpravodajů.

Ministr vnitra, který obhajoval preventivní opatření s průkazným poukazem na profesionální zpravodajské zdroje informací a velmi varovné zahraniční zkušenosti, byl opětovně napadán naivně populistickými "argumenty" o údajném plýtvání veřejnými prostředky, které se rozhodl věnovat na ochranu bezpečí občanů a majetku.

Je těžké přesně definovat, jak negativní dopad uvedený pořad měl na náladu občanů ve vztahu k policistům v ulicích a na morálku samotných policistů. Vzal-li by si ministr vnitra "poučování" od ČT k  srdci, mohly být důsledky děsivé. Drastické podcenění závažnosti situace bylo podepřené autoritou veřejnoprávního média, což nutně navozuje zásadní pochybnost o tom, nakolik plní své zákonem určené poslání a čemu vlastně slouží.

Ve chvíli, kdy v ulicích hlavního města vypuknou nepokoje tak dramatického rozsahu, jsou bezprostředně ohrožené životy lidí i jejich majetek. Od veřejnoprávní televize se očekává, že za tak vážných okolností odstoupí od připraveného programového schématu, přeruší vysílání a podřídí je potřebě rychle, přesně a objektivně informovat občany s cílem předejít zbytečným škodám i případné panice. Veřejnoprávní televize má finanční, lidské i technické prostředky k tomu, aby během několika málo minut zahájila mimořádné vysílání z krizového studia, z něhož by odborníci objektivně hodnotili vývoj situace v kombinaci se živými vstupy reportérů z kritických míst, živými rozhovory s politiky atd., a poskytovali občanům všechny nezbytné údaje. Kvalitní moderátoři musí z krizového studia udržovat trvalé spojení i se všemi zahraničními korespondenty a spolupracovníky a aktuální informace o vývoji situace doplňovat reakcemi ze zahraničí, kterých je velmi mnoho: pro občany je důležité vědět, že světu není lhostejné, co se děje v Praze. Toto živé propojení do světa je v krizových situacích mimořádně důležité a zpravodajské redakce všech profesionálně dobrých televizí ve světě to také okamžitě dělají. Vlastní prostředky k tomu má ovšem pouze veřejnoprávní televize. Nedokáže-li to udělat, neplní svou funkci.

Jana Dědečková

Členka Rady ČT

Tramp

Jako pravidelný čtenář Blistů jsem si mnohokrát všiml (na toto nemusí být jeden moc všímavý) že Vás lidé (i vzdělaní jedinci) obviňují z nepřátelství vůči ČR.

Ačkoliv to tak sám nevidím myslím že chápu o co Vám jde - rozumím jim. Když jsem byl v ČR, chápal jsem (1980) vysílání Svobodné Evropy jako nepřátelské, protože útočilo na moji zemi. Stejně jako dnes nepříznivcům Blistů mi tenkrát nedošlo, o co tam vlastně šlo.

Myslím si, že toto nepochopení Vaší činnosti velmi snižuje účinek Vaší práce. Nejsem si jist, jestli se dá lidem vysvětlit, proč to všechno děláte tak, aby to mohli pochopit (snad někdo doma žijící by mohl najít jak na to - zvenku by to asi nefungovalo). Pokud by taková možnost existovala (byť by to asi muselo být dlouhodobě vysvětlování), bylo by pro lidí doma dobře toto pochopit. A možná by pak i jinak chápali zprávy z dalších zdrojů.

Zdraví

Tramp

Poznámka Štěpána Kotrby:

A tak zatímco centrum Seattlu bylo "demokraticky" zpopelněno, zde v Praze došlo k "posttotalitním" výstřelkům.

Ne že by nedošlo k excesům, ale vadí mi ty přídavky - demokratický versus totalitní - neboť neodpovídají pravdě.

Nejsme jiní, jenom ještě nejsme dostatečně "demokraticky" otrlí, a tak se u nás nestřílejí dvanáctileté děti ve škole navzájem.

Dlažební kostku vrženou radikálem považujeme málem za terorismus a propagandu za pravdu.

Ale jako v minulých dnech poprvé zavanula "demokracie" spolu se slzným plynem Prahou, tak i poprvé občané zde poznali, co k demokracii samozřejmě patří: VYNUCOVÁNÍ RESPEKTU VUCI SVÉMU NÁZORU i s dlažební kostkou v ruce.

A nebo ataky ze strany Greenpeace na ropné plošiny, velrybářské čluny či jaderná zařízení nejsou legitimním burcováním na záchranu světa?

Poznáváme svět a svět poznává nás? Bohužel ne všechna média v ČR tomuto procesu fandí. Spíše se zdá, že slouží jako manipulační centrály politicko-ekonomických uskupení.

A jelikož jedno z nich nedávno vytáhlo do politického boje s "Obranou české státní ideje" , stávají se naši měštáčtí spoluobčané terčem nacionalistické a xenofobní propagandy.

Jinak by pan Macek, místopředseda ODS nemohl beztrestně veřejne říci toto:

"Jsem přesvědčen o tom, že nezačne-li se na řádění bojůvek, jaké jsme mohli vidět na večerním Václavském náměstí i jinde, odpovídat střelbou, jejich zběsilost v toku času neustále poroste. Nádor je totiž vždy nezbytné odstranit včas. Myslím, že dobrým řešením by bylo zřízení Národní gardy dobrovolníku z řad občanů, která by výše zmíněným hovadům názorně předvedla velmi většinové mínění občanů tohoto státu."

Za podobné výroky by v normální demokracii politik (pokud by se nejmenoval Jean-Marie Le Pen, šel okamžitě do politické márnice.

Protože Mackův výrok je návodem k budování druhých Lidových milicí a podporování nenávisti. Ve jménu čeho? Dvou výloh McDonalda? To už tady bylo. Tenkrát se tomu říkalo zájem dělnické třídy. A já se bojím, aby Gottwald třetího tisíciletí nemel tentokrát doktorát z ekonomie a  šedivý knír.

Vysvětlovat lze, ale k pochopení se normální občan dostane časem. A tak bude ještě deset let Jan Čulík tlouci hlavou o zeď nepochopení, protože odmítá hrát propagandistické hry pravicových či levicových stran, které všichni v české kotlině považují za OBJEKTIVNÍ ŽURNALISTIKU a které VĚŘÍ tři čtvrtiny národa...

Jan Chleboun

Už zařazení první fotodokumentace (ještě před násilnými střety) s odkazy na webové stránky antiglobalizátorů, dávalo tušit, na čí straně BL stojí. Inu, proč ne, jsou-li Světová banka (SB) a Mezinárodní měnový fond (MMF) takové zlo, jak se to jevilo na stránkách BL.

Vzpomněl jsem si však na diskusi o Romech, v níž BL hájily stanovisko "neházet do jednoho pytle". Přestože k činnosti SB a MFF lze mít řadu oprávněných a vážných výhrad, její paušální odsouzení zamlčuje fakt, že některé projekty jsou prospěšné (např. odsíření českých elektráren). Navíc se zhusta opomíjí podíl národních vlád na  projektech škodlivých. To všechno stálo za bližší prozkoumání a tady se pro BL otevřelo velké téma - zůstalo nevyužito, či přesněji, bylo využito demagogicky.

Korunou přístupu BL je článek o hysterické reakci Čechů na totální angažovanost (zde. Já osobně se nestydím za to, že mě násilí na ulicích šokuje, a nabízím autorovi trochu jiný pohled na věc:

V každé společnosti se najdou bojovní, agresivní jedinci bez velkých mravních zábran. Režimy s nedemokratickými rysy je využívají k formování oficiálních "úderných pěstí" nebo aspoň k provedení špinavé práce, od níž se sice vláda veřejně distancuje, ale v koutku duše je za ni vděčná. V demokratických zřízeních se takoví jedinci seberealizují s většími obtížemi.

Režimem posvěcené bojůvky neexistují, a tak přichází samoorganizace. Ovšem i tady je dobré, je-li v pozadí nějaká ideologie a v popředí nějaký cíl. Takže čest fotbalového klubu A velí rozbíjet hlavy příznivců týmu B, kvůli pořádku je třeba mlátit Romy a utiskovanému národu pomůže vyhlazení Židů i židů. Pravým požehnáním je pak pořádný konflikt, třeba takový nacionální jako na Balkáně, v němž si individua Arkanova typu přišla na své.

Židé a Romové momentálně v Evropě nejsou příliš nosný cíl, ale co takhle MMF, SB či jaderné elektrárny? Jsou to témata, v nichž vyostřeně vystupují pro a proti a o emoce není nouze. Tady lze vybouřit své násilnické sklony a ještě získat sympatie či aspoň - jako u BL - pochopení. Protestující prý nemohou jinak, aby si jich svět všiml, a kdyby se tak nechovali, kritizované instituce by je ignorovaly, takhle však dokonce kvůli nim delegáti prchli z Prahy.

Opravdu to jinak nejde a svět nezná příklady úspěchu nenásilných postupů? A opravdu BL věří, že po bu, bu, bu, jež viděli jen zpovzdálí, vzali delegáti do zaječích, když přirozenou reakcí na tak nekulturní projevy "kritiky" je naopak zatvrzelé hájení svých pozic?

BL v metačích dlažebních kostek vidí tvrdošíjně rozhodné demonstranty nasazující život za své přesvědčení, já se je odvážím označit za teroristy. Ti ostatně také nasazují život za své přesvědčení a jsou sdostatek tvrdošíjní. A výsledek jejich řádění v Praze odpovídá několika kilogramům výbušniny. Teror, totiž násilné prosazování svých názorů a zastrašování jinak smýšlejících občanů, zůstane terorem, ať už nosí košili černou, hnědou, rudou, ekologickou nebo antiglobální a bez ohledu na to, jaký eufemismus pro něj redakce BL vymyslí.

Dokonce je sporné, zda tito tvrdí pouliční válečníci vůbec nějaké pevné přesvědčení mají kromě toho, že je třeba využít každé příležitosti k násilí a drancování. To ovládají dokonale a soudný člověk může se znepokojením přemítat nad možnými důsledky. Například nad možným obnovením dávné tradice vypalování měst. Pár set bojovníků zaměstnává policii bránící Kongresové centrum, zbývající táhnou městem a ve stejnou dobu několik hodin beztrestně ničí a zapalují. Malý stát, jako je ten náš, nemá dost sil, aby je mohl nasadit na všech potřebných místech a zabránit tomu. Buďme rádi, že se tohle u nás nestalo, že boj a "spanilá jízda městem" nebyly paralelní. Může se ale stát jindy a jinde. Nerozpoznají v tom pak i BL ohrožení demokracie?

Nejde jen o tvrdé jádro mezi demonstrujícími. Co ti ostatní? INPEG se distancoval od násilností způsobem, který zaváněl licoměrností. Kdo uvěří tomu, že pan Piorecký a slečna Dvorská netušili, koho zasedání MMF a SB do Prahy přivábí? Navíc ani jeden se nenamáhal lítost aspoň hrát, nýbrž jejich vystoupení byla útočná a kousavá. Zejména slečna Dvorská mne v úterý večer na Primě přesvědčila, že jestliže vstoupí do politiky, mohu očekávat druhé, ale nebezpečnější vydání dra Sládka. Ono totiž distancování se tím, že 30 metrů od krvavého bojiště pořádám pokojný happening, je poněkud nedůvěryhodné. Inu, Pilát si také myl ruce.

Za naprostý úlet pokládám to, jak BL interpretují českou nechuť k násilným demonstracím (viz odkaz). Právem lze poukazovat na projevy české národní nestatečnosti a nehrdinské, ba ponížené přizpůsobivosti, ale to, co činí pan Čulík, že totiž čtenářům předkládá obraz hrdinných demonstrantů schopných obětovat se za vyšší cíle v kontrastu se zbabělými, hysterickými a xenofobními Čechy, je příklad pokleslé novinařiny motivované snad snahou být originální za každou cenu nebo vedené nezkrotným nutkáním tlouci ty české burany za všech možných i nemožných okolností. Klackem antixenofobie BL mávají opravdu často a rády.

Přitom problém násilné demonstrace postojů je mnohem vážnější právě v západních zemích. Je opravdu k chlubení, že divoké demonstrace se staly běžnou součástí jejich života? Je obrovská síla poměrně malých nátlakových skupin (státy paralyzované několika málo tisíci řidičů kamionů) projevem demokracie, nebo předzvěstí jejího soumraku?

Je jistě obtížné udržet si nadhled, objektivitu a soudnost stále a za všech situací. Právě podle těchto kritérií odpovědný a přemýšlivý čtenář hodnotí novináře a buduje svou důvěru v jejich práci. Britské listy by si měly ujasnit, kam chtějí směřovat. Jejich poslední kroky míří k panoptiku internetového folklóru a mimo jiné znevažují úsilí, jež BL věnují diskusi o poměrech v českých médiích.

Poznámka JČ: Kritiku pana Chlebouna, že jsou Britské listy "jednostranné", nebo obdobnou občasnou kritiku, že vidí na ČR jen špatné věci a na Británii jen dobré, si mohu vysvětlit jen tím, že tito lidé prostě Britské listy (pečlivěji) nečtou. Nepovšiml jste si, pane Chleboune, třeba v BL nedávného článku z Guardianu, o tom, jak je nesmyslné likvidovat MMF a Světovou banku? - Je pozoruhodné, že vám připadají Britské listy jednostranné - a mediální jednohlasá vlna, která se na vás valí z úplatných českých sdělovacích prostředků, ta pro vás představuje mnohohlasost názorů? Skutečně se vám zdá normální, když v televizních stanicích nposktnou Alici Dvorské reportéři, kteří mají těsné kontakty s ministerstvem vnitra, dali možnost větu či vysvětlit jedinou věc? Nepřipadá vám to vůbec jako ozvěna tažení proti Chartě 77? Jste už tou propagandou doopravdy natolik otupělý? - Britské listy neomlouvají násilí, pokusily se vysvělit, že ve světě v politice násilí často hraje bohužel dosti výraznou roli a že v Praze minulý týden došlo k násilí kašírovanému, velmi mírnému. To je nesporné.

Jan Halva

"Jan Čulík se domnívá, že médii podněcovaná reakce veřejnosti má původ v tom, že Češi, kteří konformně a víceméně bez odporu snášeli dvacet let normalizace, byli natolik ohromeni a traumatizováni pohledem na lidi, kteří jsou ochotni riskovat pro své politické přesvědčení zdraví a život, že museli co nerychleji tuto nepříjemnou vzpomínku vytěsnit, a proto přijali legendu o recích za plastovými štíty a primitivních, divokých agresorech."p< Netroufám si posuzovat, nakolik je pan Čulík schopným psychologem, ale mám-li být upřímný, ještě jsem se nesetkal s obyvatelem Česka, který by nechápal nutnost oběti (včetně života) při cestě za svým cílem. Mám dojem, že se ve své argumentaci zmýlil v jedné věci. Veřejnost neodmítla ani tak to, čeho chtějí demonstranti dosáhnout. Odmítla následky.

Můj (na mém okolí ověřený) názor je takový, že v zemi, kde i staré auto stojí víc, než měsíční plat, je nepřijatelné takto masivně ničit cizí majetek. Mám dojem, že na demonstranty jsou lidi naštvaní jako na ničící chuligány. Jako na fotbalové výtržníky. Že je v první řadě vnímají jako někoho, kdo jim bere i to málo komfortu, které jim zbylo (auto, obchůdek, okna, oplocení pozemku). A v neposlední řadě i úvaha, kolik bude stát náprava škod, nemocenské dávky atd. Ty totiž bude muset každý z nás zaplatit na daních. To nejvíc štve lidi. Že platí za někoho, pro koho je jízdné do Prahy a náklady na týdenní pobyt nižší, než podpora v nezaměstnanosti. Obyčejný člověk v Čechách by asi klidně nechal Prahu rozbít na kusy, kdyby se u toto neničil majetek, který bude muset zaplatit někdo jiný.

Tedy nikoli "tvrdošíjná rozhodnost" demonstrantů, ale jejich pohrdání cizím majetkem. Jen takové rýpnutí: vy byste svěřil svou budoucnost někomu, kdo na potkání trhá zábradlí, zapaluje auta či rozebírá chodníky? Měl byste dojem, že si dokáže vážit majetku a tedy jej dobře spravovat? Proč se stali policisté hrdiny? Buď má pravdu pan Pecina ("...šlo o výsledek vynikající práce PR-oddělení ministerstva vnitra, jež si výměnou za řadu exkluzivních materiálů a informací koupilo loajalitu redaktorů místních televizí, a novinám (vycházejícím až o několik hodin později) nezbylo než tuto legendu přijmout.") nebo šlo o úvahu typu: policajti mě sice buzerujou , ale podívejte se na ty neustálé skandály se služebními pistolemi, propouštění lumpů na svobodu, a teď dostávají kvůli papalášům přes hubu.

Jediné, v čem má možná pan Pecina pravdu, je fakt, že Češi většinou neví, co za bojem MMF a SB kontra antiglobalisté je. Média jim to neřeknou, oni sami se nezajímají. Když je oznámeno, že zasedání MMF a SB bude v Praze, pokrčí rameny a pomyslí si, kolik to bude stát, kolik v tom bude úplatků. Když se připomene Seattle, trochu se nasrší a nadává, že budou problémy s dopravou, bude nepořádek a policajti budou otravovat. Nedivte se, když v ČR nelze z průměrné mzdy jedné osoby uživit 4-členou rodinu alespoň na úrovni životního minima.

Tedy nikoli xenofobie, nikoli odmítání obětí, ale prosté pohrdání ničiteli.

Těším se na na obvyklý dovětek.

Jan Halva