Vědečtí odborníci, kteří působí jako experti pro britskou vládu, nyní dospěli k závěru, že v Británii v nadcházejících letech zemře na Creutzfeld-Jacobovu chorobu, způsobenou konzumací hovězího z dobytka postiženého nemocí šílených krav, každoročně několik stovek lidí. Počet úmrtí bude kulminovat za sedm let. Nejvíce jsou ohroženi ti lidé, kteří v druhé polovině osmdesátých let jedli hodně hamburgerů.

Nové odhady obsahuje vědecká analýza, kterou vypracoval tým pro sledování Creutzfeld-Jacobovy choroby v Edinburku. Vyjde v lékařském časopise Lancet.

Nemoc podle edinburských odborníků postihne většinou lidi pod čtyřicet, včetně většího počtu mladistvých. Nemoc je nevyléčitelná. Trvá dva roky, než se začnou projevovat její příznaky. Mezi nimi je deprese a neschopnost koordinovat pohyby, následuje demence a smrt.

Zejména jsou ohroženi lidé, kteří neměli v osmdesátých letech příliš mnoho peněz na potraviny a konzumovali levná jídla - především hamburgery a tzv. "mechanicky získanou masnou hmotu?, z hlav a z páteře dobytka.

Ukazuje se tedy, že tvrzení britské vlády, opakované mnohokrát od r. 1986 až do letošního března, že Creutzfeld-Jacobova choroba nepředstavuje pro lidi žádné riziko, bylo nesprávné.

Většinou způsobuje tloustnutí žen ve středních letech jejich genetické naprogramování, nikoliv to, že by se přejídaly. Konstatuje to studie 350 dvojčat, kterou právě dokončili odborníci z londýnských nemocnic Guy?s a St Thomas?s hospitals. Prostřednictvím nejnovější technologie takzvaného body-scanning, zjistili lékaři, že až 60 procent tuku v ženském těle je přítomno v důsledku genetického naprogramování. Dříve se vědci domnívali, že geneticky je dáno je 10 procent tuku v ženském těle. Ukázalo se také, že geny přesně určují, v kterých místech na těle má žena tloustnout.

Vědci to považují za dobrou zprávu, neboť bude-li možno změnit genetické ustrojení žen, bude možno i naprogramovat, aby ženy netloustly na špatných místech. Tloustnutí na břiše totiž zvyšuje riziko cukrovky a srdečních chorob. Kdežto tloustnutí na zadku či na stehnech je z lékařského hlediska neškodné.

Výzkum také ukazuje, že daleko efektivnější metodou, jak zhubnout, je pro ženy nikoliv nejíst, ale věnovat se tělesnému pohybu a cvičení.

Britská firma Airtours, druhý největší podnik, zabývající se prodejem dovolených v zahraničí, přiznala, že lhala státnímu úřadu British Aviation Authority ohledně incidentu, k němuž došlo loni v prosinci. Letadlo společnosti Airtours, které dopravovalo 250 turistů z Kanárských ostrovů do Anglie, muselo nouzově přistát 13. prosince 1995 v Manchesteru, protože se ukázalo, že pilot nedokáže odbočovat s letadlem doleva. Letištní mechanik totiž zapomněl při techických testech letadla před odletem v křídle letadla uprostřed mechanismu, ovládajícího křídelní kormidla, provozní svítilnu. Ta ovládací mechanismus zablokovala. Naštěstí mohl pilot přistát v Manchesteru, protože byla přistávací plocha víceméně před ním a nemusel k ní odbočovat doleva.

Víte, o co jsme my a naše děti ochuzeni? Je to něco, co bylo po celou dobu existence lidstva na naší planetě v podstatě každodenním - vlastně každonočním - průvodcem každého člověka. Lidi o to přišli až v našem století, se vznikem elektrického osvětlení.

Po dobu téměř dvou tisíc let se díval člověk skoro každou noc na temnou oblohu posetou tisíci hvězdami. V současnosti je průmyslový svět natolik zaplněn po celou noc množstvím světla, že většina hvězd na obloze je už neviditelná. Z měst je v současnosti vidět jen dvacet třicet nejjasnějších hvězd. Většina městských dětí dnes vůbec neviděla Mléčnou dráhu - tu uvidíte na noční obloze jen někde uprostřed hlubokého venkova.

John Gummer, britský ministr pro životní prostředí, konstatoval, že se bude britská vláda snažit o to, aby bylo zbytečné šíření městského světla do prostoru omezeno. David Crawford, astronom z Arizona?s it Peak National Observatory, kde je jeden z největších optických teleskopů ve Spojených státech, konstatoval, že světelná záře z velkých měst oslňuje oblohu na vzdálenost více než 100 kilometrů.

V Londýně se připravuje dražba soukromých papírů spisovatele Grahama Greena. Očekává se, že její výtěžek bude alespoň 250 000 liber (10 miliónů Kč). Jde o dokumenty od dvacátých let, kdy psal Greene do školního časopisu, až po nedokončený rukopis románů, který Greene zanechal v roce 1991 několik týdnů před svou smrtí.

Graham Greene působil za druhé světové války jako britský špión pro rozvědku MI5, pod velením Kima Philbyho, double agenta pro Sovětský svaz. Greena celý život fascinovalo téma zrady a špionáže. Manželce Vivien by nevěrný s mnoha ženami a několik let po svatbě ji opustil. Prodávaná dokumentace obsahuje knihy, které Greene věnoval největší lásce svého života, Catherině Walstonové, dále korektury jeho mistrovského románu Konec dobrodružství a informace, které si o sobě Greene vyžádal podle amerického Freedom of information Act (zákona o svobodě informací) od americké rozvědky. Byl mu poslán z Ameriky svazek tvrdě zcenzurovaných (začerněných) fotokopií, jejichž prodej prý vynese alespoň 4500 liber.

Můj otec, pražský anglista a překladatel dr. Jan Čulík, který zemřel loni na jaře, přeložil několik knih Grahama Greena a vyměnil si s britských spisovatelem několik dopisů. Graham Greene projevoval zájem o Československo, přátelil se s Josefem Škvoreckým (některé jehož knihy v anglických vydáních doporučoval čtenářům pod vlastním jménem na obálce) a dvakrát Československo také navštívil, jednou koncem února 1948, v době komunistického puče, podruhé v roce 1969. Jestlipak to byla náhoda, že bývalý britský špión přijel do Československa dvakrát vždy ve zcela klíčovou dobu pro tuto zemi?

Nedlouho po pádu komunismu napsal můj otec nemocnému Grahamu Greenovi do Antibes na fracouzské Riviéře, kde britský spisovatel dlouhá léta žil, co i myslí o novém vývoji v Československu. Na dopis z 2. března 1990 odpověděl Graham Greene 19. března:

Milý doktore Čulíku,

děkuji mnohokrát za Váš dopis,který mi oživil mnoho vzpomínek. Do Prahy mě přivedla dvakrát zvláštní náhoda. Poprvé v roce 1948, kdy druhý den po mém příletu komunisté převzali moc, a podruhé po jednadvaceti letech, rok poté, co Rusooké okupovali vaši zemi. Dobře si na to pamatuji a jasně si vzpomínám, jak na schodech do mého nakladatelství stál na stráži voják.

Interview o nové situaci jsem nikomu nedával, protože jsem dost vážně nemocen, což také vysvětluje, že tento dopis diktuji. Z nového vývoje mám samozřejmě radost. S Havlem jsem se setkal v devětašedesátém a byl mi osobně velmi sympatický. Obdivuji všecko, co jsem od něho v překladu četl. Co se budoucnosti týče, jsem optimista a myslím, že jste právě díky krátké zkušenosti Dubčekova jara unikli osudu Rumunska. Jsem rád, že je také Dubček ve vládě. Četl jsem Havlovu řeč v Kongresu a považuji ji za vynikající. Dostal jsem od Havla, který se nějak dověděl o mé nemoci, krátký dopis, což mě velmi potěšilo.

V šedesátém devátém roce jsem odjel z Českslovenska bez pasu, protože jsem ho zapomněl v Bratislavě, ale myslím, že Rusové byli docela rádi, že odjíždím. Po zadržení Dubčeka a Smrkovského jsem nebyl v Rusku řadu let, ale za poslední čtyři roky jsem tam byl pětkrát a cestoval jsem po Sibiři, Gruzii a Ukrajině. Co se jich týká, jsem také optimista. Myslím, že se bývalé poměry už vrátit nemohou.

Přeji vám všecko nejlepší a doufám, že se k vám jednou, až mi bude lépe, zase podívám.

Se srdečným pozdravem,

Graham Greene

(Tento dopis i český překlad dosti dramaticky a greenovsky napsaných vzpomínek o obou cestách tohoto britského spisovatele je mimochodem otištěn v rozsáhlejší monografii od mého zemřelého otce, Jan Čulík, Graham Greene: básník trapnosti, nakladatelství Tomáše Janečka, Brno, 1994 - je snad ještě k dostání např. u pana knihkupce Fišera v Kaprové ulici v Praze - ještě na začátku podzimu tam byla ve výloze.)

Před třemi lety otiskl profesor Samuel Huntington, ředitel harvardského Ústavu strategických studií, v americkém časopise Foreign Affairs esej nazvanou Konflikt civilizací. Argumentoval v ní, že ve světě po ukončení studené války bude muset západní civilizace obtížně zápolit s islámem, konfuciánstvím a dalšími kulturami. Esej vyvolala zuřivou mezinárodní debatu. Její autor své argumenty pod tlakem ostré kritiky islámských, asijských a jiných vědců pozměnil. Huntingtonova argumentace se stala základem nynější debaty ve Spojených státech o orientaci současné a budoucí americké zahraniční politiky. Samuel Huntington rozpracoval své názory v celou knihu, jménem Konflikt civilizací (The Clash of Civilisations). Vydalo ji minulý týden newyorské nakladatelství Simon and Schuster. Henry Kissinger ji nazval "nejdůležitější knihou, která vyšla od ukončení studené války?. Argumentace profesora Huntingtona je velmi důležitá, protože zřejmě bude tvořit základ nové americké zahraniční politiky.

Obyvatelé Západu si v posledních letech fandí, že by se západní kultura měla rozšířit po celém světě, argumentuje Huntington. Tato arogance má dvě formy. Jednou je teze o kolonizaci formou rozšiřování Coca-Coly. Podle jejích stoupenců začíná americká zábavná a lidová kultura ovládat svět. Druhá teze argumentuje, že Západ je synonymem modernizace. Až vstoupí příslušníci jiných civilizací do moderního technologického světa, opustí své tradice a přijmou tradice západní kultury.

Stoupenci kolonizace formou rozšiřování Coca-Coly ztotožňují kulturu s konzumerismem, s nakupováním západního zboží. Jádrem kultury je však něco jiného: jazyk, náboženství, morální hodnoty, tradice a zvyky. Argument, že rozšíření západního zboží a západní zábavné kultury po světě, je triumfem západní civilizace, pošetile bagatelizuje sílu jiných kultur a trivializuje hodnoty kultury Západu. Podstatou západní kultury je Magna Carta, listina občanských výsad a práv z roku 1215, nikoliv americký hamburger.

Argument, že Západ je totožný s modernizací, je také falešný, protože nezápadní společnosti dokáží vstoupit do nového technologického věku, aniž by přijaly hodnoty západní kultury, konstatuje profesor Huntington.

Západ si podle něho musí konečně uvědomit, že jeho kultura není univerzální. Musí začít aktivně podporovat sílu, soudržnost a životnost své civilizace. Zájmem Západu není zasahovat do všech světových konfliktů. Prvotní odpovědnost za řešení regionálních konfliktů musejí mít regionální mocnosti, které dominují své kulturní oblasti. Západ může ochraňovat jen své vlastní zájmy.

Budoucnost Západu může být zajištěna jen potud, pokud bude jednotný. Západní civilizace už opustila éru vzájemných válek a dostala se do éry univerzálního státu. Tato vývojová etapa ještě neskončila, nicméně však už vznikají dva téměř univerzální západní státní celky, jeden v Evropě a druhý v severní Americe. Západní civilizace drží pohromadě v důsledku velkého množství formálních i neformálních svazků mezi institucemi. Západní civilizace je konglomerátem federací, konfederací a mezinárodních režimů. Dokáže však Západ udržet dynamiku svého rozvoje a dále se scelovat? Jednota Západu závisí více na vývoji ve Spojených státech než v Evropě.

Spojené státy jsou dnes taženy třemi směry. Zaprvé na jih, v důsledku rychle rostoucího počtu latinsko-amerických přistěhovalců a v důsledku začlenění Mexika do dohody NAFTA, severoamerické zóny volného obchodu. Zadruhé jsou v současnosti taženy Spojené státy směrem na Západ, rostoucím bohatstvím a vlivem východoasijských společností a přistěhovalectvím z těchto oblastí. Pokud převládne ve východoasijských zemí protestantismus, zákonnost, volné tržní hospodářství, občanská společnost, demokracie a individualismus, tyto země se stanou součástí Západu. Společnosti v centrální Asii se však součástí západní kultury nestanou, tvrdí profesor Huntington.

Zatřetí mají Spojené státy svazky s Evropou. Toto pouto je v důsledku sdílených hodnot, institucí, historie a kultury nejdůležitější. Hlavní třecí plochy mezi Evropou a Amerikou nevznikají v důsledku konfliktu zájmů mezi těmito kontinenty, ale v důsledku rozdílné politiky obou celků vůči třetím oblastem, například vůči Bosně, Israeli, ĺránu či Kubě.

Lidé ze Západu se musejí semknout a navzájem se podporovat, jinak to s nimi špatně dopadne. Podporovat soudržnost Západu znamená jednak aktivně udržovat západní kulturu při životě, a za druhé, definovat, kde Západ končí a kde už nemůže mít vliv. Znamená to například, že Západ bude omezovat příliv přistěhovalců z jiných částí světa a bude trvat na tom, aby přijatí přistěhovalci asimilovali jeho hodnoty. Severoatlantické společenství je bezpečnostní organizací západní civilizace a jeho prvotním úkolem je tuto civilizaci bránit a uchovat. Proto země, které jsou z historického hlediska západní, by měly mít právo vstoupit do NATO. Týká se to višegrádských zemí, pobaltských států, Slovinska a Chorvatska, nikoliv však zemí, které byly historicky muslimské anebo ortodoxně křesťanské. Je nutno uznat, že Turecko a Řecko do NATO nepatří a časem ze Severoatlantického společenství zřejmě odejdou. Totéž se týká Ruska.

Evropa a severní Amerika by měly obnovit své morální tradice, rozvíjet kulturní občanskou obec a vytvořit těsnější formy obchodní a politické integrace. Tím by se do určité míry kompenzoval relativní pokles významu Západu na světové scéně. Prvotním úkolem západních politiků není měnit jiné kultury, ale zachovat a obnovovat jedinečné pozitivní vlastnosti západní civilizace. Hlavní odpovědnost v tomto smyslu spočívá na Spojených státech. Měly by intenzívně spolupracovat se svými evropskými partnery, argumentuje profesor Huntington.

V úterý přinesl list Guardian zuřivé reakce něterých čtenářů na tento článek.

Zkreslená vize Samuela Huntingtona pochlebuje západním předsudkům ve snaze prosadit zlovolnou konfrontační agendu. Huntington zapomněl, že po dobu posledních pěti století je založena globální expanzívnost Západu a jeho prosperita většinou na zasahování do vývoje v jiných částech světa a na jeho vykořisťování.

Huntington zcela ignoruje, jak nesmírně důležitá je výměna myšlenek mezi různými civilizacemi. Právě konfrontace různých zvyklostí v různých civilizacích vede k nejdynamičtějšímu rozvoji dnešního světa. Západ nebude moci v jednadvacátém století existovat jako neprodyšně oddělená pevnost, tak jako to nedokázal Řím ve století pátém.

Dr. James Chiriyankandath,

London Guildhall University

Profesor Huntington chce vytáhnout padací most, aby nás a náš svět neokupovaly divoké hordy z ostatních částí světa. Jenže Spojené státy jsou už nyní multikulturní společností a značné části Evropy jsou obývány velmi odlišnými etnickými a kulturními skupinami, a to bezkonfliktně.Huntingtonova esej je velmi nápomocná zbrojařskému průmyslu. Logický důsledek jeho úvah totiž je, že musíme víc zbrojit, abychom si dokázali uchránit náš způsob života. A průmysl pro bezpečnostní zařízení se zase bude moci rozvíjet v důsledku investic do snah zamezit cizincům v přístupu do našich zemí.

Bill Jackson

Nottigham

Západ v posledních letech vůbec už nedokáže udržovat svou dynamičnst. Jeho hospodářství se rozvíjí pomalu a vzniká masová nezaměstnanost. Příčinou tohoto selhání jsu zastaralé ekonomické teorie, podle nichž vede prý k prosperitě volný trh a hospodářská specializace jednotlivých národů.

Je ironické, že právě v tomto bodě Huntingtonova esej selhává. Je zcela zjevné, že není pravda, že Západ má účinný recept na modernizaci světa. Vzniká totiž nyní volný tržní mechanismus celosvětově, a v rámci tohoto globálního trhu zápolí západní ekonomiky velmi neúspěšně se vznikajícími ekonomickými mocnostmi na Dálném východě. Některé tyto mocnosti, jako například Čína, sdílejí se Západem jen velmi málo hodnot.

Proto opouštějí západní ekonomiky klíčové aspekty své sociální legislativy, v zoufalé snaze vyrovnat se asijské hospodářské konkurenci. V Británii není minimální mzda, a bezpečnostní a zdravotnické předpisy jsou postupně minimalizovány a odborové zákonodárství je likvidováno.

I jiné země Evropské unie a severoamerické země omezují státní výdaje na sociální a veřejné služby. Jinými slovy, Západ přejímá velmi intenzívně nezápadní hodnoty.

Simon Kyte

Southend on Sea

Dopis z Prahy

Dostal jsem dnes e-mailem pozdrav od jednoho mladého českého novináře, který strávil v Británii do letošního podzimu jako postgraduální student celých dvanáct měsíců. Jak se mu jeví po návratu do Prahy letos na podzim situace? Cituju jeho dopis, doufám, že nikoho neurazím.

Situace v ČR je bezvadná. Ekonomika stoupá strmě vzhůru, zejména se stále více vyváží, hrubý národní produkt letí nahoru a během dvou let tak dožene těch x miliard, které se omylem zatoulaly v pár bankách. Politicky též není nač hubovat. Lidé se aktivně zajímají o politiku, což dali najevo vysokou volební účastí. Praha je opravdové velkoměsto, střed Evropy, ba světa, dalo by se říci. Všichni tu všemu rozumí a hlavně to dávají dost jasně najevo. Pro slabé a neinformované tu není místo. Na každém kroku se tu člověk setkává s naslovo vzatými odborníky na světové úrovni. Zároveň jsou zde všichni na patřičně vysoké a neochvějné úrovni ideologické. Znovuzvolenní ultralevičáka Clintona bylo přijato s nevolí, vize na prohru Toryů, konzervativních světlonošů Evropy, a nástup bolševika a odporného levičáka Blaira bude zde chápán jako komunistický převrat.Všichni lidé se tu k sobě chovají velmi ohleduplně a slušně, každému je jasné jeho místo na společenském žebříčku. Věda a technika kvete.

(K seriálu Cenzura ve Svobodné Evropě se vrátím příště.)

Jan Čulík