Avšak v mnoha případech se ukázalo, že jde o nejhorší možnost. Češi odevzdali své akcie investičním fondům, které jsou ovládány čelnými bankami. Ale banky vlastní především stát. Takže neviditelná ruka státu - a nepřímé státní dotace, formou odkládání splátek půjček - stále ještě pomáhají podporovat většinu velkých českých firem.

Ve Svitu to znamená, že ředitelství ví daleko více o tom, jak si vypůjčovat peníze, než o tom, jak vyrábět boty. Jan Valenta listuje v temnotě ředitelské kanceláře tzv. "podnikatelským plánem". Obklopen cenami od sovětského průmyslu, nový generální ředitel obviňuje předchozí vedení podniku, že prý továrnu řídilo "jako komunisté". Konstatuje, že správní rada, která se především skládala z bankéřů jedné z největších státních bank, se především zajímala o to, aby firmě poskytla úvěry při vysokých úrokových mírách a nikoliv o to, aby zlepšila její výrobky. Svit má nyní dluh ve výši 200 miliónů dolarů a loni údajně zaznamenal ztráty ve výši 18 miliónů dolarů. Analytikové odhadují, že přibližně čtyřicet procent velkých českých firem jsou prakticky v bankrotu. Zatěžují státní banky množstvím nesplatitelných dluhů a hmotných záruk.

"Tito bankéři jezdili jednou měsíčně do Svitu a nařizovali ředitelství, co má dělat. Co vědí bankéři o botách?" říká Valenta.

Pokud to poměřujeme vývozem, tak asi zrovna mnoho ne. Svit kdysi vyvážel více než 90 procent své produkce a téměř úplně monopolizoval český a ruský trh. Nyní už neprodal do Ruska jedinou botu za celé dva roky a jeho stále klesající podíl českého trhu je teď "velmi malý", podle marketingového ředitele Svitu. Vlastník obchodu s obuví ve Zlíně konstatuje, že boty ze Svitu jsou stylově zastaralé, příliš drahé a jsou špatné kvality. To je typická charakteristika českých výrobků a jeden z hlavních důvodů, proč zápolí Česká republika s obchodním schodkem ve výši 5 miliard dolarů. Ani vlastní podnikový obchod s obuví samotného Svitu neprodává příliš mnoho bot, vyrobených v této továrně, a nabízí spíše módnější švýcarské a italské zboží.

Nevědí, co se děje ve skutečném světě

Valenta tluče pěstí na desku konferenčního stolku a hovoří o nutnosti . podnik "radikálně restrukturalizovat" a "stabilizovat ztráty". Nikdo to však nebere příliš vážně. Hlavní Valentovou kvalifikací je, že za komunismu řídil jeden provoz v cihelně a šéf oddělení strategického plánování ve Svitu nemohl nedávno během návštěvy té továrny najít hlavní výrobní halu.

Svit snížil od roku 1989 počet svých pracovních sil o více než polovinu, na 7000, ale to je stále ještě příliš mnoho zaměstnanců - zejména proto, že výroba poklesla až o 90 procent. Firma právě získala pár zakázek na výrobu vysokých bot pro Timberland Co, americký obuvnický obchod. Ale zaměstnanci konstatují, že loni dostávali dva měsíce plat přesto, že nechodili do práce.

"Nechceme nikoho vyhodit," říká Valenta. "Zaměřujeme se více na posilování odbytu."

Jestliže symbolizuje Svit problémy, podnik hned vedle, který se jmenuje ZPS Zlín, nabízí určitá řešení. Je to jeden z několika velkých českých podniků, které neprodělávají. Zisk se loni zdvojnásobil, na 7,6 miliónů dolarů. Je to něco tak neobvyklého, že si přišlo podnik o nedávném víkendu o dnech otevřených dveří prohlédnout více než 2000 místních lidí - přestože to je jen firma, která vyrábí obráběcí stroje.

ZPS měla zpočátku některé problémy velmi podobné problémům Svitu. Obě firmy bývaly součástí téhož podniku, byly založeny koncem devatenáctého století jako součást Baťova impéria. Obě firmy byly těžce zadluženy, jejich výrobky byly zastaralé, měly neefektivní strukturu a příliš mnoho zaměstnanců. Avšak po pádu komunismu se obě firmy vydaly opačným směrem.

V čele firmy ZPS stál podnikavý ředitel. ZPS se připojila k americkému podniku Okuma Corporation - což je americká pobočka obří japonské firmy na výrobu obráběcích strojů. ZPS také rozvázalo styky s většinou svých poboček a zaměřilo se na rychle rostoucí americký trh.

Na špičce technologického a hospodářského rozvoje

Obráběcí stroje firmy ZPS teď najdete všude, od Charlestonu, N.C., až po Portland ve státě Oregon. Pronikly i do hlavních továren firem Boeing a Harley Davidson.

ZPS nyní rozsáhlým způsobem investuje do nejnovějších výrobních t echnologií. Továrna vypadá daleko více jako nemocnice, než tradiční dílenské prostředí. Jsou v ní místnosti, v nichž je kontrolované klima, komputerizované velíny a roboty řízené výrobní linky. Většina výrobních procesů je automatizována a několik zbývajících pracovních sil ve výrobních procesech mají na sobě bílé pláště laboratorních pracovníků a studují technické výkresy. Loni vzrostla produktivita tohoto závodu dvakrát tak rychleji než mzdy. ZPS propustila více než 1500 z 8500 zaměstnanců, kteří v ní pracovali v roce 1989. Více než polovinu loňského příjmu ve výši 195 miliónů dolarů připlynulo v důsledku prodeje jejího zboží do zahraničí.

"Problémy je nutno řešit zvnitřku," konstatuje Ivan Hrbáč, ředitel, odpovědný za amrketing firmy ZPS a za její strataegii. "Spoléháte-li se na vládu, aby se postarala, nic se nezmění".

Marcela Tomšů sedí v obývacím pokoji a z kuchyně se za ní line vůně bramborových knedlíků. Už přestala věřit vládním slibům. Nicméně bere vážně nejnovější vládní předpověď: že se životní úroveň pro průměrné Čechy, jako je ona, nyní zhorší - než se bude moci zlepšit - a to protože velké české firmy mají vážné hospodářské potíže. Jako zdravotní sestra ve zlínské nemocnici vydělává Tomšů asi 200 dolarů měsíčně. Ceny jdou nahoru, koruna má o deset procent menší hodnotu než před dvěma měsíci a Václav Klaus se snaží zmrazit mzdy, aby byla země více konkurenceschopná.

Daň uvalená na baťovské domky

Marcela Tomšů žije ve zlínské baťovské čtvrti - v ráji plném stromů, který vybudoval zakladatel baťovského impéria Tomáš Baťa pro své dělníky. Krabicovité domy z cihel měly vydržet jen patnáct let. O padesát let později se je vláda snaží prodat Marcele Tomšů a jiným za nadměrně vysoké ceny. Tomšů neví, kde sežene peníze na nové venkovní schodiště a na střechu. Cen potravin se neustále zvyšují a očekává se, že stovky zdravotníků přijdou o zaměstnání. "Zdá se, že podvodníci si za posledních několik let vydělali hodně," říká Marcela Tomšů. "A teď za to platí lidé jako jsem já."

Duch Tomáše Bati stále ještě žije v baťovské čtvrti a po celém Zlíně. Baťovi se říkalo československý Henry Ford. Proměnil Zlín ze vzdálené a nepřístupné moravské horské vísky v průmyslovou mekku. Vybudoval rozsáhlý komplex továren, s šestnáctipatrovým ředitelstvím a s kanceláří ve výtahu, aby mohl dohlížet na zaměstnance na každém patře. Vybudoval ve městě konfereční středisko, nemocnici, divadlo a zřídil parky. Místní lidé o něm pořád ještě mluví v přítomném čase a říkají mu křestním jménem.

Baťovým cílem bylo proměnit Zlín v podnikatelské hlavní město své země - ale v současnosti je to ghetto umírajících firem z komunistické éry. Ani Baťův syn, Tomáš junior, nemá zájem o továrnu Svit. Zasedá raději ve správní radě podniku Svit.

"Václav Klaus a jeho lidi tady všechno zničili," říká Drahomíra Malíková, bývalá zaměstnankyně podniku Svit, a pleje v baťovské čtvrti svou zahradu. "Tomáš se obrací v hrobě."