Hup do vody
Na stránkách (obrazovkách?)
Britských listů se vždy najde pluralita názorů. Přitom
jistá jména zaznívají častěji, a čtenář jakoby se s
těmito lidmi seznamoval skrze jejich články (většinu mých
plků v BL najdete tudy ). Jakoby
každý pisatel zaujímal nějaký prostor nebo revír na
názorovém schematu.
Trochu tady odbočím, pro
vysvětlení: Zjednodušená forma zmíněného schematu je
jakýsi čtverec nebo obdélník, vodorovně značený
levice-pravice, zatímco svisle seshora dolů vede princip
direktivní-dobrovolný. V reálu je tento prostor spíše
tvaru U, neboť extrémy levicové a pravicové jsou o své
pravdě tak skálopevně přesvědčeny, že svá řešení
ostatním (ve jejich vlastní prospěch) hodlají vnucovat,
zatímco střed je měkký a co do vnucování nejslabší.
Možná ještě trefnější přirovnání je jakýsi
plandající hadr, upevněný u stropu na obou koncích.
Kdybychom svislou osu záměrně obrátili, můžeme se v
představách ponořit do moře, kde v levicových a
pravicových hlubinách dávného přesvědčení žijí
jakési ohavné potvory a uprostřed se u hladiny potácejí
hejna potěru, oscilující tu do leva tu do prava, tu
vábeny z jedné strany světélkující návnadou
nepoznaného, tu odpuzovány objevenou příšerou.
Někdy je to trochu obtížné pisatele
BL na tento topologický povrch zasadit, neboť
pisatelé-intelektuálové své názory převracejí a obracejí
dle libosti, aby si s tématem tzv objektivně analyticky
zahráli. Podobají se právníkům, kteří obhajují i zcela
nepochybného provinilce v zájmu fair play a vyváženosti. Sám
pan Čulík je schopen výborných akrobatických kousků tohoto
typu, je sice více doma na levici, ale přidá se rád, jen aby
diskuse neutuchla. Například by mi v tomto místě namítl,
ať uvedu příklady. Nemám k tomuto chuť, neboť pravidelný
čtenář jeho poznámek buď ví co mám na mysli, anebo mi
nerozumí a takovému nerozumím já. (Vida - příležitost ke
komentáři!) Abych vysvětlil. Jde vždy jen o mé tvrzení, můj
osobní dojem, můj výklad, význam, který čemusi přikládám
a jak to chápu já. Vypovídá to víc o mně než o nějaké
skutečnosti, že to nehodlám všem a důsledně dokazovat a
ospravedlňovat. Jen a jen můj názor, žádná absolutní
pravda. Stejně plané by bylo dokazovat na základě objektivní
existence pestrobarevných mořských potvor marnivost či řád
- čí, přírody anebo Boha? Jsou tací, kteří svůj výklad
vnucují. Pachtění za pravdou rozebíráním je jen jeden
možný způsob. Je možná i syntéza, myšlenka nadmutá
a odpoutaná jako horkovzdušný balón - dobrovolný terč
přízemním kritikům k sestřelení. Poesie. Výtvarné
umění. Hudba...
Abych se vrátil k tomu vodnímu
podobenství, pan redaktor se zdánlivě nachází v jakési
ponorce, nezúčastněn a nenamočen, přitom se pohybuje semo
tamo všemi směry a své rybičky pošťuchuje, aby voda
nestála. Občas je vystaví jako každý pyšný
chovatel. Správný přírodovědec by je
nechal na pokoji a jen pozoroval, ale BL jsou přece jenom
mikrokosmos společnosti, akvárium napodobující zdravý
diskusně-komentátorský oceán, jehož ekosystém se zde
simuluje, coby názorný příklad pro ostatní, leklé ryby, z
post-totalitního rybníka. Ale dost bylo podvodných
příměrů.
Čtenářů BL je tuším o několik
řádů víc než pisatelů a čtenáři mají své názory. Na
názorově tak pestrobarevných stránkách BL je možné nalézt
svého názorového šampiona. Pokud někdo zastoupí můj
vlastní názor uspokojivým způsobem, proč bych se sám stal
pisatelem. A pokud nemám názor žádný, mohu si zde vybrat,
jako v butiku. Podobně to máme s politikou. Pokud v politice
jsou lidé, kteří mne zastupují v tom pravém slova smyslu,
nemám zapotřebí do politiky vstupovat, pokud mi o nic nejde,
ať si v politice hraje na důležitého kdokoliv. To však není
náš případ.
Pokud mne nikdo nezastupuje, mohu se
angažovat sám, dostanu li k tomu příležitost. Mám však
nárok vyzvat ty ostatní k odstupu - jako bychom vyzývali
pisatele BL, aby přestali psát? Jak jim to sdělím, pokud
zůstanu jen čtenářem. Akt výzvy vůči politikům je aktem
politickým, chtě nechtě.
Pisatele v BL nikdo nezvolil. Jako naši
politici to jsou víceméně samozvanci, kteří se považují za
nejlepší zástupce nejen vlastního názoru - jsou i tací,
kteří znají pány Někoho, Nikoho a Každého tak
důvěrně, že jejich názory ochotně tlumočí. Internet je
pole působnosti ješitných. Já se k ješitnosti přiznávám,
než se zeptáte. Svou ilustraci níže nabízím samozřejmě k
obdivu. Ale i k následování, neboť obrazovky BL jsou na můj
vkus málo obrazové.
Zastáváte li názor, že mediální vliv je
mocenská zbraň, a že názory ostatních pisatelů nejsou jen
tlacháním do větru, oponujte těm názorům, s kterými
nesouhlasíte. Pokud ne, nabádejte všechny ostatní
potencionální čtenáře, aby BL nečetli, protože to je
"goebbelsovský plátek" který netřeba brát
vážně, právě proto, že je v BL takové názorové
panoptikum. Je snadné toto médium zlehčovat, ale je to
zbabělé, soudím.
Otázka zní, zda se stát místo
konsumenta aktérem. Pokud by šlo o vstup do politiky, jde
přecejen o závazek, a je
oprávněné namítnout, že do politického akvária
zapáchajícího zdechlinami, kde schází sanační systém,
hned tak nepolezu.
Ale na rozdíl od vstupu do politiky
"talk is cheap" mluvit je laciné - v obojím slova
smyslu. Tak se vyjadřujte, vážení spoluobčané, nenechejte
se názorově zastupovat, ani okecávat. Cvičte si své mozkové
závity.
Třeba mi vytkněte, že příměr s rybami je blbost. Ryby
přece mlčí.
Poznámka JČ: Odmítám nálepku, že jsou mé "názory" "levicové". Je to směšné. Jsou-li mé názory "levicové", jaké jsou pak názory mediálního magnáta Ruperta Murdocha, viz toto číslo Britských listů... Pravda, Murdochovy názory se poněkud odlišují od názorů Vladimíra Železného... - Nemohu za to, že v úzkém českém kontextu přijal agresivni primitivismus nálepku "pravicovosti". To ovšem přirozeně neznamená, že Čulíkovy názory jsou "leviové".
