Vládnou obavy, že miléniový brouk vyvolá jadernou válku mezi Ruskem a Amerikou

Rusko a Spojené státy uvádějí tento týden do provozu bezprecedentní společný systém včasného varování, protože vznikly obavy, že by počítačový problém roku 2000 mohl vyvolat jadernou válku, napsal Independent on Sunday.

Čelní představitelé ruské i americké armády budou společně sledovat ve speciálně vybudovaném středisku kontrolní obrazovky až do doby po uplynutí jednoho týdne v novém roce. Budou se snažit najít případy falešných poplachů, způsobené nesprávnou funkcí počítačových systémů, a zabránit tomu, aby v reakci na falešný poplach byly odpáleny jaderné zbraně.

Avšak čelní odborníci - včetně nositelů Nobelovy ceny míru a jednoho velmi významného amerického konstruktéra bomb - konstatují, že to nestačí, a požadují, aby prezident Clinton a Jelcin v období kolem nového roku deaktivovali své jaderné arzenály. Konstatují, že je nebezpečí o to větší, že se nyní vede válka o Čečensko.

Obě supervelmoci mají dohromady 4400 jaderných zbraní, což by stačilo zničit svět. Odborníci varují, že v minulosti způsobily falešné poplachy, vyvolané nekvalitním zařízením, znepokojující počet vážných krizí. V jednom případě špatně zkonstruovaný mikroprocesor, který stojí jen 64 centů, zabudovaný do ústředny na americkém ministerstvu obrany, vysílal signály, že Sovětský svaz odpálil jaderné zbraně, které se blíží k Americe.

Loni dospěla autoritativní analýza k závěru, že neexistují naprosto žádné záruky, že se Pentagonu podaří do roku 2000 vyřešit problém mileniálního počítačového brouka. I  když se od té doby učinilo ve Spojených státech mnohé, odborníci konstatují, že si nikdo nemůže být jistý, že všechny systémy jsou stoprocentně spolehlivé, a vládne velké znepokojení ohledně rozkládajícího se systému řízení jaderných zbraní v Rusku.

Ve středu 22. prosince se sejde asi dvacet čelných ruských vojenských činitelů s dvaceti svými americkými protějšky ve speciálně vybudovaném "Středisku pro stabilitu miléniového počítačového problému" v Colorado Springs, nedaleko řídícího střediska pro první varování v jaderné válce.

Středisko začne být plně funkční 28. prosince a až do 7. ledna budou u kontrolních obrazovek sedět dva ruští a dva američtí vojáci čtyřiadvacet hodin denně. Budou mít komunikační spojení na ruské i americké vrchní armádní velitelství.

Systém je založen na sdíleném systému leteckého dispečinku, kteerý společně užívali Rusové a Američané v Berlíně v době studené války.

Avšak odborníci varují, že pravděpodobnost náhodné války nemůže být vyloučena. Sir Joseph Rotblat, člen válečného projektu Manhattan, který obdržel v roce 1995 Nobelovu cenu míru za svou práci pro jaderné odzbrojení, konstatoval: "Nelze vyloučit pravděpodobnost, že se něco stane. Je to jen malá pravděpodobnost, ale následky by byly obrovské."

Profesor Ted Taylor, bývalý čelný americký konstruktér bomb, uvedl: "Nikdo nemůže určit, jaké existuje riziko. Je možná 10:1 nebo 1000:1, ale toto riziko existuje."

Kritikové poukazují na to, že nejde o to, že by se automaticky odpálily jaderné zbraně, ale o to, že mileniální brouk vyvolá různý falešný poplach a zkrátí onu patnáctiminutovou dobu, v níž musí druhá strana rozhodnout, zda zahájit odplatou také jaderný útok. Napětí mezi Ruskem a Spojenými státy je nyní silné, a tak ani společné velící středisko možná nerozptýlí nedůvěru, argumentují.

Ještě jednou k rezignaci Jakuba Puchalského

Jan Čulík

Od 1. ledna 2000 plánoval Jakub Puchalský konečně začít provádět podstatnou reorganizaci vnitřních struktur České televize.

Andrew Stroehlein svědčí o tom, jak Puchalského pravá ruka Gordon Lovitt chodil po nástupu nového vedení do České televize na jaře roku 1998 po televizi s psací deskou s klipsem a dotazoval se postupně všech zaměstnanců na náplň jejich práce. Vyvolávalo to obrovské pozdvižení. Lidé v televizi se Lovitta nesmírně báli, obávali se, že kvůli němu přijdou o zaměstnání. A skutečně, našlo se docela dost lidí, jejichž pracovní doba, abychom to řekl diplomaticky, nebyla zrovna stoprocentně vytížena. Zjišťovat otevřeně za účelem restrukturalizace, co kdo v televizi dělá, nebylo nejpopulárnější. Ale jak jinak je možno provést audit vnitřní situace takové instituce? Udělal by to například přece například každý nový západní ředitel, kdyby takovou instituci převzal.

Pracovníci České televize si stěžují, že nynější restrukturalizační projekt Jakuba Puchalského je nepromyšlený, špatný a nahodilý. Nedokážu určit, do jaké míry to může být pravda. Úsilí zavést volné západní rozhodovací struktury a přimět zaměstnance, aby v práci vyvíjeli samostatnou iniciativu, může připadat lidem v ČT, zvyklým na dosavadní praxi, jako nahodilé a bezcílné. O kvalitě Puchalského restrukturalizačních plánů by musela rozhodnout odborná diskuse. Kritika na adresu Puchalského, že je vůči zaměstnancům ČT nekomunikativní, se mi nezdá stoprocentně přesvědčivá - přesně tatáž kritika byla před půldruhým rokem vznášena vůči Ivanu Kytkovi. Vím velmi dobře z osobní zkušenosti, že Kytka nekomunikativní není.

Je fakt, že byla asi hloupost uvádět v hlavním vysílacím čase jako snad nejzajímavější záležitost podzimní televizní sezóny majora Zemana. Vznikl zajisté zástupný problém, ale Puchalský si tím na sebe zbytečně upletl bič, jehož pak jeho nepřátelé využili.

Potíž je, že reforma České televize , v každém případě reforma zpravodajství skončila už na jaře roku 1998 odchodem Ivana Kytky. Jakub Puchalský prokázal, že se nedokázal postavit vnitřním ani vnějším tlakům, včetně onoho přemírného tlaku, který na něho vznikl ohledně Ivana Kytky v květnu 1998. Reforma se nedá provádět prostřednictvím kompromisů, zejména nikoliv v tom případě, že hned od samého počátku přijdu o nejlepší lidi a o své nejdůležitější spojence. Od nástupu Puchalského do funkce generálního ředitele ČT odešla bohužel celá řada velmi kvalitních lidí, kteří mu měli být spojenci, pokud jeho reforma za něco stála a pokud byl Puchalský ochoten ji provádět přesvědčivě.

České politiky ovšem nezajímá, co se děje v České televizi. Je to pro ně interní, podružná záležitost. Jak se vyjádřil jeden poslanec, jehož názor vysílal Radiožurnál v sobotu odpoledne (cituji po paměti): Tohle je podružná záležitost, tím my se nebudeme zabývat. Máme tady podniky, kde lidi nedostávají plat, a máme se snad zabývat takovouto prkotinou, jak je Česká televize?

Je to, zdůrazňuji, nemoudrý přístup. Kvalitní televizní vysílání umožňuje společnosti sebereflexi - je možno říci, že kdyby se pan poslanec staral o Českou televizi daleko dříve a vyžadoval kvalitní zpravodajství a publicistiku, možná, že by dnes neměl problém lidí, kterým se nevyplácejí platy.

Politikové v českém parlamentu většinou redukují interní potíže České televize jen na otázku politického vlivu a kdo má větší přístup do debatních televizních pořadů.

Vzhledem k tomu, že stále poněkud neumělé zpravodajství ČT, připomínající studentské vysílání, vytvářejí z velké většiny mladí lidé, mají tendenci dávat prostor na obrazovce také mladým lidem, nikoliv geriatrům na české politické scéně. Jsou to mladí lidé z ČSSD i z ostatních stran. Protože jsou reportéři ČT většinou antikomunisté, dávají přednost Unii svobody. Vládnoucí strany ODS a ČSSD to přirozeně velmi štve, i když existují v jednotlivých stranách rozdíly. Mladá Buzková z ČSSD Puchalského podporuje, proti Puchalskému je například ministr kultury Dostál.

K ničemu je Rada České televize. Nevysvětlila, proč vlastně byl osmadvacetiletý Puchalský v únoru 1998 jmenován do funkce generálního ředitele ČT. Rada je podle nynějšího zákona přímo odpovědná parlamentu, a tak je obětí jeho politických tlaků. Parlament ji může po dvojím neschválení její výroční zprávy odvolat.

Má-li být garantována nezávislost ČT, je nutno strukturu jmenování členů Rady ČT i jejich odpovědnost změnit. Inspirujme se například tím, jak je to v Německu.

Rada ČT by neměla být jmenována jen parlamentem, ale její pokud možno nadpolitičtí členové by měli být jmenováni na dané období (bez možnosti Radu během tohoto období odvolat) nejrůznějšími institucemi - nejen dolní komorou parlamentu, ale také senátem, odbory, církvemi, univerzitami a dalšími veřejnými institucemi - aby se politický vliv, nutně Radu ochromující, pokud je přímo závislá na parlamentu, rozmělnil.

A ještě poznámka. V dalším příspěvku dnešních Britských listů se hodně hovoří o tom, jak se Británie připravuje na digitální televizní vysílání. Co dělá v této věci Česká televize?

"Rozhazovačná a peněz chtivá BBC" terčem kritiky britských poslanců

Provoz satelitního televizního okruhu BBC "News 24" (čtyřiadvacetihodinové televizní zpravodajství, zaměřené na Británii; kromě něho vysílá BBC ještě čtyřiadvacetihodinový zpravodajský televizní okruh "BBC World") stojí 54 milionů liber (přes 3 miliardy Kč) ročně. Je to zbytečné plýtvání peněz, jsou přesvědčeni poslanci britského parlamentu, kteří se chystají v této věci tento týden na BBC zaútočit, napsal týdeník Observer. Poslanci budou také požadovat snížení počtu byrokracie na vyšších úrovních managementu BBC a budou chtít zrušení návrhu vybírat zvláštní koncesionářský poplatek navíc pro lidi, kteří chtějí sledovat digitální televizi.

Britský parlamentní výbor pro kulturu, v němž mají převahu labourističtí poslanci, se chystá ostře zaútočit na vedení BBC a obvinit je, že rozhazuje peníze a že je chtivé peněz. Kritika povede ke zvýšení nátlaku na ministra kultury Chrise Smithe, aby zrušil návrh zavést nový koncesionářský poplatek pro televizní diváky, kteří chtějí sledovat digitální televizní vysílání.

Členové zmíněného parlamentního výboru analyzovali financování BBC a budou ostře kritizovat její digitální televizní vysílání a nedostatek otevřenosti v jejím účetnictví. Kruhy blízké parlamentnímu výboru sdělili týdeníku Observer, že jeho členové byli šokováni, když zjistili, že BBC vydává ročně na provoz satelitního okruhu "News 24" 54 milionů liber - to je třikrát více, než stojí provoz komerční satelitní stanice SkyNews - a to přesto, že sledovanost okruhu "News 24 dosahuje často jen 10 000 diváků.

Provoz digitálního zábavného satelitního okruhu BBC Choice stál loni 30 miliónů liber a v roce 1999 dosáhnou jeho náklady 50 milionů liber, avšak tento okruh, který vysílá většinou reprízy starších pořadů, stále ještě zaznamenává při průzkumu sledovanosti televizních okruhů "nulovou" sledovanost.

Poslanci byli také překvapeni, že BBC vydala v minulém finančním roce (do dubna 1999) více než 60 milionů liber na modernizaci televizního vysílacího, redakčního a výrobního střediska, 18 milionů liber na reklamu vlastního digitálního vysílání a 30 milionů liber na modernizaci bruselské kanceláře BBC.

Budoucnost BBC je tématem intenzivní debaty od té doby, co ekonom Gavyn Davies, byl jmenován vládou, aby prozkoumal financování BBC. Davies navrhl, aby k nynějším cca 100 librám (cca 5500 Kč) ročně televizního koncesionářského poplatku museli diváci, kteří chtějí sledovat digitální televizní vysílání, platit ještě digitální roční poplatek 24 liber.

Tento návrh ostře kritizují komerční televizní stanice, protože se obávají, že to lidi odradí od sledování digitální televize vůbec. Očekává se, že parlamentní výbor pro kulturu zavedení tohoto poplatku odmítne. Je nespravedlivé, aby lidi, kteří uzavřou kontrakt s poskytovateli komerčních digitálních televizních služeb, z toho museli platit daň na financování digitální expanze BBC, argumentují.

Avšak očekává se, že ve výboru dojde k ostrým sporům, neboť jeden jeho člen, labouristický poslanec John Maxton, zveřejní vlastní minoritní analýzu a bude v ní argumentovat, že BBC nový poplatek potřebuje, aby mohla investovat do nové, nákladné digitální technologie. Dá se očekávat, že dojde k otevřenému střetu předsedy výboru Geralda Kaufmana a Johna Maxtona. Maxton obviní Kaufmana, že to s obviňováním BBC z plýtvání a špatného řízení přehání.

Poslanci, kteří minulou středu schválili zprávu parlamentního výboru o BBC, konstatují, že požadavky BBC na další koncesionářský poplatek jsou drzé a šokující. Jeden hlas konstatoval: " Jeden hlas konstatoval: "Digitální okruhy BBC jsou drahé a nudné a BBC má při tom tu drzost požadovat dalších 700 milionů liber nového digitálního koncesionářského poplatku a dalších 500 milionů liber na financování osob, kteří by digitální vysílání provozovali. Oni se snad zbláznili."

Poslanci podpoří Daviesův požadavek, aby bylo financování BBC prověřeno britským National Audit Office. Parlamentní výbor požaduje, aby BBC snížila výdaje na vyšší vrstvy managementu o 300 milionů liber, než začne požadovat další finance.

Očekává se, že Británie přejde do deseti let plně od analogového vysílání na digitální, jakmile bude mít možnost sledovat digitální vysílání 95 procent britské televizní obce. Ministr kultury Chris Smith silně podporuje Daviesův plán na zavedení digitálního koncesionářského poplatku. Davies argumentuje, že zavedení poplatku nebude mít na přístup veřejnosti vůči digitálnímu vysílání žádný vliv, ale komerční televizní stanice si objednaly analýzu, podle níž by to zdrželo zavádění digitálního vysílání o dva až čtyři roky.

Podpořte BBC, nikoliv Kaufmana

argumentoval v neděli 19. prosince 1999 týdeník Observer:

BBC je samolibě soustředěná na svou vlastní "důležitost" je příliš byrokratická, plýtvá penězi a její digitální televizní okruhy jsou nudné a sleduje je jen minimum lidí. Zejména by bylo nesprávné zavést nový digitální koncesionářský poplatek pro financování rozvoje digitálních okruhů BBC. Byla by to retrospektivní daň pro 1,8 milionu spotřebitelů, kteří si už v dobré víře zakoupili digitální televizní dekodery.

Tak bude argumentovat tento týden parlamentní výbor pro kulturu, jemuž bude předsedat Gerald Kaufman, paradoxně člověk, jehož vlastní soustředěnost na sebedůležitost vysoko zastiňuje jakékoliv prohřešky BBC v tomto ohledu. Ale Kaufmanova ostrá kritika byla načasována tak, aby měla co nejdestruktivnější dopad. Tento týden má rozhodnout ministr kultury Chris Smith, zda zavést dodatečný koncesionářský poplatek pro digitální vysílání. Bude nyní obtížnější tento poplatek veřejně podpořit.

Kaufmannův výbor shromáždil výmluvné důkazy. Okruh "News 24" je drahý ve srovnáním s komerční Sky News a sleduje ho jen zoufalé minimum diváků. Televizní vysílací a produkční středisko je drahé. BBC si o sobě strašně moc myslí. Není pochyb o tom, že má příliš mnoho manažerů a ředitelů a že plýtvá penězi. Nové digitální televizní okruhy nejsou příliš zajímavé. To je všechno pravda, ale argumentem pro odebrání podpory pro digitální rozvoj BBC to není.

Účelem všech těchto prohřešků totiž je odsoudit BBC navždycky, zatímco soukromý sektor je považován za ubohou, ctnostnou oběť, která je v důsledku praxe BBC, tohoto přežraného veřejnoprávního násilníka, v tragické situaci. Jenže nedávno dohodnutá fúze mezi komerčními televizními stanicemi United a Carlton jen dramaticky podtrhuje, jak nutné je zachovat si řádnou skepsi, že by totiž bylo pochybené identifikovat soukromý sektor jako jediného zastánce veřeného zájmu v rozhlasovém a televizním vysílání, jako záruku naší kultury a strážce demokracie. Úsilí vydělat pro akcionáře co největší zisky nemusí být vždycky v souladu s tím, co požadují britští spotřebitelé od své televize

To obzvláště platí pro digitální televizi. Počáteční výdaje jsou nízké a komerční televizní společnosti, které budou na digitální televizi chtít především vydělávat budou kupovat levné americké televizní pořady a vysílat je v Británii. Vznikne obrovský závod o to, kdo dokáže televizní vysílání zprimitivnit víc, bude to takový závod, který činí nynější debatu o zprimitivňování britské televize naprosto krotkou. Například americké televizní vysílání pro děti je směsice kreslených filmů, násilných pořadů a sponsorovaných pořadů, jejichž prostřednictvím se prodávají hračky. Pro většinu rodičů a dětí v Británii bude alternativa nového digitálního televizního okruhu BBC pro děti vítaným zpestřením jejich televizní nabídky - vznikne tak laťka, podle níž bude možno poměřovat ostatní televizní okruhy.

Tentýž argument platí přes celou škálu televizního vysílání. Ve všech oblastech vznikajícího digitálního televizního vysílání - ve sportu, ve zpravodajství, v oblasti dokumentárních filmů, celovečerních filmů, televizních inscenací, komediálních pořadů i všeobecné zábavy - je stále ještě velmi přesvědčivý argument, aby v každé z těchto oblastí hrál stejnou roli okruh BBC jako v minulosti. Jen letos na podzim nám novými, původními pořady jako byl vědeckopopulární seriál Walking with Dinosaurs (Na procházce s dinosaury), komediální seriál The Royle Family (Rodina Roylových) a historický seriál podle románu George Eliotové Wives and Daughters (Manželky a dcery) BBC připomněla, co stále ještě dokáže vytvořit a že existuje riziko, že bychom o to všechno mohli přijít. Reklama a sponsorování by měla zůstat jen pro soukromý sektor. BBC by měla být i nadále financována oním nejméně špatným způsobem, totiž prostřednictvím koncesionářského poplatku, který ji poskytuje podporu veřejnosti, nezávislou na vládě. Argument pro zavedení digitální licence spočívá v tom, že nově vybrané peníze budou investovány do zlepšování digitálního televizního vysílání.

Důvěřivý Kaufman se tak posledlý svou soukromou vendettou proti BBC, že mu nedocházejí sobecké motivy soukromých televizních společností, jejichž zájmy Kaufman podporuje. Kaufman sice požaduje, aby BBC ospravedlnila každý halíř, který utratí před National Audit Office, avšak nenavrhuje žádný takový dohled pro soukromé televizní společnosti. A přesto - mělo by se zavést, aby měla každá britská soukromá televizní společnost ve své správní radě neexekutivní ředitele, kteří by zajistili, aby vysílání komerčních televizních společností plně odpovídalo měřítkům veřejného zájmu a kteří by pravidelně svědčili v Kaufmanově výboru. Namísto toho vládne v této oblasti mlčení.

Ministr kultury Chris Smith čelí tento týden velké zkoušce, stejně jako celá Nová labouristická strana. BBC má své mouchy, ale je to úspěšný podnik veřejné služby, která hraje v britském kulturním, sociálním a politickém životě nenahraditelnou roli. Kdyby ji dnešní labouristická vláda odmítla řádně podpořit, byl by to dosud nejjasnější signál, že se odcizila své filozofii britské liberální a sociálnědemokratické tradice. Nic by nebylo fundamentálnějšího významu.

Co znamenají nynější Vánoce?

Toto zamyšlení Andrewa Marra vyšlo v neděli 19. prosince v týdeníku Observer.

Vzdejme chválu. Ano, postavte se. Teď vodorovně rozpřáhněte ruce. Představte si, že historie evoluce vám probíhá přes tělo zleva doprava a začíná vaším levým konečkem prstu. Od toho konce vašeho nejdelšího levého prstu, přes váš trup běží historie života na této planetě a až k vašemu pravému lokti neobsahuje nic jiného než existenci bakterií. Dál po vaší pravé ruce vznikají jednoduché organismy. Dinosauři se objeví až - na vaší pravé dlani. A celá historie homo erectus a homo sapiens je obsažena v tloušťce jediného ústřižku nehtu.

Dovolme nyní Richardu Dawkinsovi, z jehož knihy Unweawing the Rainbow, Rozmotávat duhu, jsem vzal tuto analogii, aby ji dokončil: " Co se týče písemné historie, Sumeřanů, Babylóňanů, židovských patriarchů, dynastií faraónů, římských legionářů, křesťanských otců, co se týče Tróje a Řeků, Heleny a Achillea a Agamemnona, co se týče Napoleona a Hitlera Beatles a Billa Clintona, oni a všichni ostatní, kteří je znali, jsou odváti v prachu z jediného lehkého pohybu pilníku na nehty."

Je to strašlivé, že? To je to měřítko. To je skutečnost. To je něco, na co se díváme s otevřenou pusou. Takováto posvátná hrůza je dnes hlavní duchovní emocí ve věku bez náboženského vyznání, možná Dawkinsova vědecká imaginace naznačuje, kde ji lidský druh bude hledat a nalézat.

Náboženská víra mizí. Za poslední rok podle jedné analýzy navštívilo Canterburskou katedrálu, sídlo hlavy anglikánské církve, více lidí jako turisté, než kolik lidí šlo toho roku do kostela na bohoslužby. Představte si vánoce za dvě stě let. Obřadně, v tradičních rodinách, učiní Dawkinsovo znamení kříže a budou opakovat jeho inkantaci. Pak se zaposlouchají do starobylých písní, jako je "Imagine" od Beatles. Posléze rozsvítí zářící čtverec, zavěšený ze stropu, "tévé", symbol hřejivosti a rodinného štěstí.

No, možná to tak nebude. Jestliže bude toto britské souostroví v roce 2200 ještě nad mořskou hladinou, jeho obyvatelé budou možná pravděpodobněji Hindové, šamanisté nebo ortodoxní křesťané spíše než darwinisté. Vánoce se změnily tak radikálně, že se dá bezpečně předpokládat jen to, že budoucí vánoční svátky odhodí některé rituály a vytvoří si nové. Zhodnotíme-li, co tvoří dnešní vánoce, museli bychom zahrnout to, že jistý člověk jménem Philocalus určil v Římě, že se Kristus narodil 25. prosince - učinil to trochu pozdě, až v roce 354, takže se nedá předpokládat, že by si to pamatoval zrovna přesně. Dále máme zvyk o vánocích hodovat, který pochází ze starých syrských kultů a má možná ještě starší původ, krocana jíme od konce osmnáctého století, vánoční stromky začaly být v Británii populární kolem roku 1850, vánoční přání (Henry Cole) od roku 1843, opilecké vítání Nového roku na londýnském náměstí Trafalgar Square pochází od Skotů, žijících v Londýně ve dvacátých letech tohoto století, tradiční bondyovka v televizi je od sedmdesátých let, každoroční článek v deníku Daily Mail o tom, jak politicky korektní Američané ničí Vánoce, je z let devadesátých.

Jak vysvětluje Ronald Hutton ve své knize o britských rituálech během roku The Stations of the Sun, bědovat, že jsou vánoce příliš komerční, to je také už tradice. V roce 1897 si George Bernard Shaw stěžoval, že vánoční oslavování vnucují obchodníci a novináři "neochotnému a znechucenému národu".

Vánoce nejsou "v podstatě pohanské", jak kdosi bude v nadcházejících dnech tvrdit, ani nejsou "zásadním způsobem křesťanské", jak na to odpoví některý biskup. Pro většinu z nás je to shromáždění vzpomínek a zvyků, s nimiž jsme skončili v daném roce. Avšak existují dobré důvody k zamyšlení nad těmito postkřesťanskými, vystresovanými spotřebitelskými svátky. Abychom se řádně mohli z vánoc těšit, měla by to být také doba nábožné bázně, chvály, soucitu a dalších pojmů, před nimiž dnešní bezbožecký svět prchá.

Toto milénium je zejména vhodnou chvílí pro to uvědomit si pozoruhodné změny, k nimž došlo v našem chápání času a měřítek. Můžeme předpokládat, že v prehistorických společnostech, které oslavovaly zimní slunovrat, byl pojem "času" v našem smyslu nesmyslný. Čas se měřil lidským životem a ročními dobami: skoro neexistovala historie ani pomyšlení na budoucnost.

Pro rané křesťany se zdálo, že Kristův život se odehrál relativně nedávno a že nebude dlouho trvat ani, než se zase vrátí na zem. Čas byl už delší, ale byl ohraničen psanou historií Starého zákona a rychlou, předapokalyptickou budoucností. V době, kdy se staly Vánoce v průmyslových společnostech rodinnými svátky, ustoupily biblické události do pozadí a lidi si pomalu začali uvědomovat, že je Země daleko starší. Dnes, ve věku po Darwinovi a po Einsteinovi čas a prostor nabyly obrovským způsobem na rozměrech.

Namísto toho, abychom stáli v nehybném, tichém okamžiku roku a vzdali chválu ve tmě Bohu a přírodě, jsme si vědomi, že se náš pohyb evolucí a civilizací zrychluje strašlivým tempem. Víme, že velmi rychle měníme pozemské klima - minulý týden znovu psal tisk o tom, že letošní rok byl podle statistik rekordně historicky nejteplejší. A víme, že naše oslavy se neshodují s tím, co víme.

Například, určitě nejsem jediný, kdo pohlíží na teplejší, větrnější Británii, na jejímž jihu nenapadl sníh v prosinci už mnoho let, a kdo shledává, že jsou pro něho scény na vánočních pohlednicích (sněhuláci, zamrzlá řeka Temže) znepokojující. Nejsem sám, kdo uvažuje o tom, jaký význam mají Vánoce, tyto rodinné svátky, v zemi, kde se rodiny zmenšují a společenská atomizace vyžaduje stavbu celého milionu nových bytů.

A ostatní, jistě, také, jdou v noci domů a myslí na obřady se svíčkami, na to, jak se dříve lidé zahřívali v ledové tmě tím, že se drželi pospolu, a pak vzhlédnou k nebi a nevidí hvězdy a tmu, ale neustálou oranžově voskovou zář městské noční oblohy. Vánoce vynalezli lidé, roztroušení po světě, jejichž Země, které se stýskalo po slunci, byla temná. V současnosti je z vesmíru Evropa soubor šumivých skvrn nočních světel.

A pak je to hodování, nakupování, orgiastická spotřeba. Pro lidi, kteří žili během temných měsíců v nedostatku, to musely být nádherné, skutečně emocionální chvíle. My ale se stále častěji ptáme, jaký má smysl oslavovat jednou do roku spotřebitelství a intenzivní hodování ve společnosti, které je zaslíbena těmto božstvům s tlustými zadky po celý rok? Tak každé vánoce jíme příliš mnoho, pijeme příliš mnoho a nakupujeme příliš mnoho. Čím se ale odlišuje prosinec od ostatních částí roku?

Vánoce jsou svátky náboženství, tmy, zimy, rodiny a výjimečného hodování v chudém životě. Oslavujeme je dnes ve společnosti, která ztratila svou náboženskou víru, je jasně osvětlená, její klima se otepluje a její spotřebitelská populace žije stále častěji jednotlivě, o samotě. Není divu, že mají z toho mnozí z nás podivný pocit. Vím, že jsem napsal stížnost moderního Scrooge, člověka, který kazí lidem dobrou náladu. Až se rozzáří vánoční stromek, rozehřeje mě dobrá whisky a budu uprostřed rodinného kruhu, všechny tyto pochybnosti mě na chvíli opustí. Duch solidarity a smysl pro nábožnou bázeň ještě úplně neodumřely.

Ale na co jiného by byly rituály a festivaly, kdyby nás to neprovokovalo k zamyšlení? Nenavrhuju, že bychom měli Vánoce proměnit v oslavu darwinismu, jakou jsem satirizoval na začátku tohoto článku. Příliš to připomíná falešné rituály francouzských revolucionářů, které selhaly. Ale chci víc od Vánoc než jen nostalgii a oteklá játra. Pohani brali oslavu boha slunce smrtelně vážně. Dobří křesťané mají ve vánoční dobu tytéž smrtelně vážné pocity. Ale co my ostatní? Kde je naše vážnost? Nezbývá nám už nic jiného než ironie a útrata na úvěrové kartě?

V postnáboženské společnosti bychom měli mít schopnost onoho pocitu nábožné bázně, tak jako Dawkins, když oslavuje obrovské měřítko času a složitou krásu přírodní evoluce. To by pak mohlo vést ke vzniku nové, etické imaginace, která se zaměří víc na naše povinnosti vůči této planetě a přiměje nás, abychom mysleli víc na budoucnost. Mohlo by to vést ke vzniku vědomí, které by bylo méně hrubě hmotařské a trochu důstojnější.

Musíme najít způsob, jak řešit etické otázky kolem nás, od dětských vrahů až po umělé potraty, a to jazykem, který nespoléhá stoprocentně na judeokřesťanskou ideologii. Nábožná bázeň, chvála, morální argumentace: o ty jsme přišli se ztrátou náboženské víry. Vánoce nebudou Vánocemi, pokud je vlastním úsilím zas nezískáme zpět.

Pohroma roku 2000 po českém způsobu

Rehabilitace Jana Husa či Říma?

Děkuji Čechům za statečnost v boji proti komunismu