17.6. 2002 / Štěpán Kotrba
Volby 2002 - Koalice (Počet fotografií: 26)
Zaprvé: Principiální programový nesoulad
Pokud se liberál křižuje, je mu ztěžka věřiti. Pokud se křesťan zaklíná ekonomickým liberalismem, uvěří mu pouze v ateistické a bohaté Praze. Pokud chce křesťan školné, vypadá dost nekřesťansky. Pokud dnes mluví křesťan o komerčním penzijním připojištění poté, co zkrachovaly kampeličky - symbol blahobytu vesnice první republiky, tradice víry je nabourána...
Pokud liberál souhlasí s militantním protipotratovým zákonem ve smyslu hesla Kinder-Kirche-Küche, prchají opravdoví liberálové pryč se slovy "Apage, Satanas!" Pokud liberál hájí výsady jedné z církví, jejíž postavení by mělo být zvlášť významné, není liberál. Protože i ateista má právo na svou "víru", dokonce i člen sdružení Sisyfos. A pokud exministr financí Pilip myslí, že by řídil finance lépe, než je řídil prve, že by snad měl lepší recept na pokračování bankovního socialismu, než je privatizace, neuvěří mu nikdo. A korunu tomu nasadí prostořece naivní předsedkyně Marvanová, která se za zády svého nepočetného poslaneckého klubu spojí s ekologickými aktivisty a nabídne jim v případě zvolení možnost kontrolovat bezpečnost jaderných elektráren... A jděte s podobným spolkem k volbám a tvrďte přitom, že uděláte pořádek. Zvláště když praskne, že si ho předsedkyně nedokáže udělat doma v kolektivu otců svých nemanželských dětí...
Ještě v den prohraných voleb jeden lidovec nevěděl, jestli je jeho strana levicově reformní (dědictví následovníků Krista) nebo pravicově konzervativní (dědictví dvou tisíc let státostrany - katolické církve). A v případě koalice ČSSD s Koalicí by se potkával na chodbách vlády Miroslav Šlouf či poslanec Kraus s předsedou frakce DEU Ratiborem Majzlíkem. Jak by se snášel bývalý komunista s aktivním antikomunistou?
Zadruhé: Nerozhodnost a váhavost
KDU ČSL měla před volbami po všech těch peripetiích strategickou výhodu: katolickou jižní Moravu. Tvrdé jádro voličů nevyužila způsobem efektivním - ve prospěch křesťanské politiky. Nešla do voleb samostatně, což jí umožňovaly 2,5% preferencí samostatné US-DEU. Což jí umožňoval skandál Marvanové. Což jí umožňovalo koketování s "nezávislými". Konzervativní politika se nedá dělat bez disciplíny. Všechny kroky Koalice za poslední půlrok byly vynuceny tlakem z vnějška - pasivní reakcí na stále nedůvěřivější okolí.
Zatřetí: Neupřímnost a rozhádanost
Je jen logickým vyústěním prvních dvou neuralgických bodů. Kdo s kým, jak a proti komu - s jedním klubem nebo se dvěma, s jedním předsedou nebo se třemi, se "zipovým" modelem nebo s modelem "větší bere většinu" při se stavování kandidátek - to vše podlomilo křehkou důvěru v KLIDNOU SÍLU i ZMĚNU. Zvláště, když televizní krize dopadla nakonec nikoliv jako vítězství demokracie, ale jako prohraný boj o koryta. Když se Čtyřkoalice stala tříkoalicí, nakonec dvoukoalicí a všichni čekali, kdy se stane několka jednokoalicemi či čtvrtkoalicemi sdruženými coby nezávislí kandidáti...
Kde ale zůstal onen vzývaný a zaklínaný volič? Kde zůstal onen nový styl a nové tváře?