Válka, která začala 7. října 2001, v podstatě skončila koncem prosince. Do čela nové "prozatímní" vlády se postavil anglicky mluvící, uhlazený favorit Washingtonu Hamid Kharzai. Byla odvrácena humanitární katastrofa. V Kábulu byly rozmístěny jednotky mezinárodních mírových sborů a dosud nebyly zataženy do místní partyzánské války. Do Afghánistánu se navrátilo 1,7 milionu uprchlíků, jako by tím chtěli dát novému režimu mandát.

Reportér listu Observer navštívil školu v Džalalabádu. Každý, kdo měl pochybnosti o válce v Afghánistánu, by měl navštívit nyní tuto školu, píše. Během pěti let práce v této zemi jsem viděl popravy, amputace končetin, zemětřesení, sucho, etnické očišťování, masakrování a porušování základních lidských práv v obrovském měřítku, dodává a pokračuje: Nikdy jsem to dosud neviděl 800 dívek ve věku od 8 do 16 let, které dělají něco tak obyčejného, že se učí.

Hamid Karzai nedávno shrnul úspěchy své vlády: pokračující mír (definovaný jako jen relativně malé množství násilí), návrat uprchlíků, parlament, který zvolil novou vládu, příslib 4,5 miliard dolarů od mezinárodního společenství a vydání nových bankovek pro celou zemi - dosud měl Talibán jednu měnu a opozice jinou. Avšak Tadžikové odmítají tyto nové bankovky kvůli designu, na němž je výrazně vidět paštunský národní hrdina. To je příznakem hlubších problémů.

Většina silnic v Afghánistánu je nesmírně špatná. Že se za rok s nimi nic nezměnilo, považují mnozí Afghánci za důkaz neschopnosti vlády.

Přesně ty důvody, proč je Karzai na Západě populární, jsou pro něho v Afghánistánu handicapem. Není to válečný magnát a nemá násilnou ani zločineckou minulost. Avšak nemá ani soukromou armádu. Proto nemá možnost vynucovat si disciplínu. Protože nemá ani žádné peníze ze Západu, nemůže ani jimi přilákat na svou stranu spojence.

Vládní poradci obviňují mezinárodní společenství. Západ nedodal přislíbené finance, že je prý nejprve třeba vytvořit řádnou finanční infrastrukturu. Válka proti terorismu znamená také válku proti chudobě. Tuto válku Karzai začíná prohrávat.

Mullah Omar a Osama bin Laden uprchli. Ani nezmizela al-Qaeda. Její bojovníci nyní budují základny nedaleko hranice s Pákistánem. Připravují útoky na západní a oficiální afghánské vládní cíle.

Vládne obava, že se al-Qaeda a Talibán spojí s Gulbuddinem Hekmatyarem, muslimem bez slitování, kterého financovaly v letech války proti Sovětskému svazu Spojené státy. Ten se nyní obrátil proti USA a vydal celou řadu prohlášení "fatwa", jimiž proti Spojeným státům vyhlásil svatou válku. Bývalí bojovníci Talibánu útočí nyní denně raketami na vládní úřady a na americké základny.

Mnohé americké operace vytvářejí problémy. Americká armáda nedávno přijala novou taktiku útoků, kdy používá pěchoty k tomu, aby při raziích "rozbíjela domovní dveře". Vede to k dalším civilním raněným a mrtvým a důsledkem je ztráta podpory veřejnosti, která by mohla být katastrofální.

Soupeřící váleční magnáti se snaží často zmanipulovat Američany, aby zaútočili na jim nepřátelskou stranu. Obyčejným Afgháncům vadí, jakým obrovským množstvím peněz plýtvá americká armáda.

Nic nepoškodilo Karzaiovu vládu natolik jako to, že se jí nepodařilo zlikvidovat pěstování opia. Peníze, především z Británie, na program pro likvidaci pěstování opia, byly rozkradeny.

Bývalí členové Talibánu, Hekmatyar a další váleční magnáti, nemají nyní v zemi příliš velký vliv, protože je nyní nepodporují okolní státy ze zahraničí. Kdyby se však postoj Rijádu, Islamabádu, Taškentu a New Dillí změnil, existuje dostatečné množství chudých, rozhněvaných mužů, kteří jsou schopni znovu vyvolat v Afghánistánu chaos.

Reportér hovořil s jednou devítiletou dívkou, která chodí do školy teprve od letošního květa - nikdy předtím ve škole nebyla. "Líbí se mi pašto, matematika a islámská studia," řekla energicky: "Chci se stát lékařkou".

To se jí podle britského reportéra možná podaří. Vznikají četné příležitosti pro ženy, i když málokteré ženy, zejména na venkově, se nebojí sundat si burku.

Avšak, uzavírá britský reportér, kromě škol, mostů, silnic, elektřiny, řádné zdravotní péče, fungujícího soudnictví a mnoha dalších věcí je ještě něco jiného, co Afghánci nemají. Mnozí tamější lidé jsou sice plni ambicí, naděje a rozhodnosti, avšak, rok po zahájení leteckých úderů vládne v Afghánistánu pocit, že šance na skutečnou změnu mizí mezi prsty. Pozornost světa se přesunuje jinam. Zdá se, že Afghánci budou opět ponecháni na pospas, a postupně se vrátí cyklus násilí, chudoby a zoufalství.