15. 4. 2003
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 4. 2003

Kterému "výkladu" světa máme věřit?

Násilí nežije samo a nemůže žít samo: nevyhnutelně je propletené se lží. Mezi nimi je ta nejpřirozenější hluboká příbuzenská spojitost: násilí se nemá čím krýt, kromě lži a lež se nemá jak udržet, pouze násilím. Každý, kdo jednou vyhlásí násilí za svoji metodu, nevyhnutelně si musí zvolit lež za svůj princip. Když se násilí rodí, koná otevřeně a dokonce je na sebe hrdé. Ale jen co se upevní, utvrdí, pociťuje okolo sebe zředění vzduchu a nemůže dále existovat jinak, jen se zamlžovat do lži, krýt se krasořečnictvím. Potom už nechytá vždy a zásadně rovnou pod krk, častěji žádá od občanů pouze přísahu lži, jenom spoluúčast na lži. A jednoduchý krok jednoduchého statečného člověka: neúčastnit se lži, nepodporovat lživé konání!
Alexandr Solženicyn, Nobelovská přednáška, 1972

Věříme faktům a logice souvislostí nebo ideové propagandě vítězů?

Svět ve 20. století byl rozdělen na dvě nesmiřitelné strany: Na jedné straně vznikl "socialismus" s vizí komunismu, proti stál (stojí?) tradiční "kapitalistický" Západ. Tyto dva systémy skříply mezi sebe stovky milionů lidí, jejichž životy sestavené v souvislý řetěz utrpení byly (jsou?) pro mocné pouhou pěnou na vodě. Jako kousky dříví či listí byly a jsou drceny lidské osudy mezi obrovskými koly ideologických sil - sil, jež však nevznikly a ani vzniknout nemohly samy od sebe. Vždy to je živý člověk, kdo ideje tvoří, vždy to je nějaký šašek, který na dvoře mocnostem přizvukuje.

SVĚTOVÁ HOSPODÁŘSKÁ KRIZE, nejhlubší hospodářská krize moderní doby. Její předzvěstí byla agrární krize konce 20. let v USA a kolaps finančního trhu na Wall Street. Projevila se 24. 10. 1929 (tzv. černý čtvrtek) poklesem akcií na newyorské burze. Ve svém důsledku vedla ke krachu bank, poklesu výroby a poptávky, stoupající nezaměstnanosti. Vedení státu zaujalo ke krizi neutrální postoj a odmítalo jakékoliv zásahy. Změnu postoje znamenal nástup prezidenta F. D. Roosevelta a jeho snahy o ozdravení (viz též Nový úděl - New Deal). Krize z USA jako největšího světového věřitele se rozšířila do Evropy. V roce 1931 zasáhla Velkou Británii, která se snažila vytvořit vlastní mezinárodní ekonomický systém ze zemí britského společenství a zákazem dovozu zboží z nečlenských zemí. V roce 1933 opustil dolar zlatý standard a následovaly devalvace téměř všech evropských měn. Ani světová hospodářská konference v Londýně 12. 6.--27. 7. 1933 nepřinesla úspěch. Závislost Německa na americkém úvěru vedla k citelným otřesům Výmarské republiky, jejímu pádu a nástupu Hitlerova Německa, které zavedlo kontrolu státu nad ekonomikou. Pokles výroby o 38 %, obchodu o 34 % a zhoršení životní úrovně obyvatelstva poskytly argumenty pro demagogické a populistické názory vedoucí k oslabení demokracie. Oživení ekonomiky přinesl až přechod k válečnému hospodářství.

Diderot 2002

LENIN Vladimír Iljič, vl. jm. Uljanov, * 22. 4. 1870, | 21. 1. 1924, ruský a sovětský politik. Od 90. let 19. stol. byl profesionální revolucionář. Od roku 1900 pobýval v exilu, žil střídavě v Německu, Belgii, Francii, Anglii, ve Švýcarsku a v Rakousku-Uhersku. Postupně se stal vůdcem militantního křídla SDDSR, od roku1903 bolševiků. Za revoluce v roce 1905 se vrátil do Ruska, po její porážce žil znovu v exilu. V letech 1912--14 definitivně oddělil bolševické křídlo SDDSR od zbytku strany. Za 1. světové války byl v exilu ve Švýcarsku, po únorové revoluci v roce 1917 se vrátil do Ruska, zčásti jako německý agent, s cílem podlomit bojeschopnost ruské armády.

Diderot 2002

STALIN Josif Visarionovič, vl. jm. Džugašvili J. V., * 21. 12. 1879, | 5. 3. 1953, sovětský politik a diktátor. Nedokončil pravoslavný seminář a stal se profesionálním revolucionářem. Od roku 1898 byl činný v sociálně demokratické straně v Gruzii; stoupenec V. I. Lenina. Několikrát zatčen, poslán do vyhnanství na Sibiři. Od roku 1912 po osamostatnění bolševické strany její přední funkcionář. Ve snaze upevnit bolševismus ho V. I. Lenin 1921--22 prosadil proti L. D. Trockému do vedoucích stranických funkcí (od roku 1922 generální sekretář). Po Leninově smrti obhájil svou pozici v mocenském boji -- intrikoval a dosazoval do důležitých postavení své přívržence (V. M. Molotov, S. M. Kirov, G. K. Ordžonikidze aj.). 1924--28 odstranil všechny své konkurenty (L. D. Trockij, G. J. Zinověv, L. B. Kameněv, N. I. Bucharin a A. I. Rykov). Jeho působení v úřadu bylo vládou státního teroru a totální kontroly s pomocí komunistické ideologie. Předložil program národního komunismu, tj. vybudování socialismu a komunismu ještě pro žijící generace. V roce 1927 zahájil socialistickou industrializaci a 1928 kolektivizaci, která se změnila ve druhou občanskou válku a skončila plánovaným hladomorem. Zcela zlikvidoval soukromé vlastnictví a prosadil direktivní centrální plánování. 1. 12. 1934 zahájil období státního teroru, vrcholící moskevskými procesy. V zahraniční politice usiloval o ukončení mezinárodní izolace SSSR a spolupracoval se všemi podle vlastního prospěchu -- zpočátku s výmarským Německem, na začátku 30. let (po neúspěšných jednáních s A. Hitlerem) navázal kontakty se Západem (politika kolektivní bezpečnosti). Koncem 30. let opět jednal s A. Hitlerem (sovětsko-německý pakt o neútočení a přátelství 1939) a začal sledovat imperiální cíle (anexe části Polska a Rumunska, Pobaltí, zimní válka s Finskem). Po přepadení SSSR Německem v roce 1941 se obával o další existenci sovětské moci, ale ve Velké vlastenecké válce získal podporu veřejnosti. Po porážce Německa utužil režim útisku, v zahraničí usiloval o stále větší vliv a moc. Stalin patří k největším diktátorům v dějinách; decimoval celé společenské skupiny a národy. Viz též stalinismus.

Diderot 2002

SOVĚTSKÝ SVAZ, SSSR -- euroasijský stát, vznikl v roce 1922 na základě Deklarace o vytvoření SSSR z 30. 12. 1922 jako nástupce (na většině území) ruské říše spojením jednotlivých sovětských republik utvářených postupně i anexí po říjnové revoluci 1917. (...) V roce 1940 byly připojeny anexí Estonská, Litevská, Lotyšská a Moldavská SSR. Sovětský svaz zdědil přírodní bohatství bývalé ruské říše, ekonomické i národnostní problémy. Poměrně rychle rozvinul své hospodářství, převážně extenzívními metodami: zvyšováním zaměstnanosti, hlavně v těžkém průmyslu, využíváním nadšení i nucené práce miliónů lidí, rozsáhlou výstavbou a rychlým rozšiřováním těžby přírodních zdrojů. Po světové hospodářské krizi zaujal druhé místo na světovém žebříčku v úhrnném objemu průmyslové výroby (za USA).

Diderot 2002

IMPERIALISMUS, obecně činnost státu za účelem rozšíření svého mocenského prostoru na cizí země, a to jak sousední, tak i vzdálené; cílem je vznik velkoříše: a) tzv. starý imperialismus, např. říše Alexandra III. Velikého, římská říše, svatá říše římská ap.; b) tzv. imperialismus klasický (1880--1914), vojenská, hospodářská, politická, kulturní a náboženská expanze některých evropských mocností, USA a Japonska do zámoří za účelem získání přímé moci. Expanzivní politika států osy ve 30. a 40. letech v Asii, Africe a Evropě je pozdním projevem tohoto imperialismu; c) při "imperialismus neformálním" hospodářsko-technologická převaha (tzv. strukturální síla) jednoho státu (např. USA, Německo a Japonsko) de facto zaručuje politickou moc nad státy jinými, formálně nezávislými. Imperialismus praktikovaný Sovětským svazem je kombinací klasického a neformálního typu imperialismu.

Diderot 2002

IMPERIALISM jest způsob vlády, při němž princip absolutismu spojen jest s principem lidovlády, avšak takovým způsobem, že absolutismus skrývá se formálně za moc lidu, ve skutečnosti však sílu svou na újmu lidu rozšiřuje. V prvé své (mírnější) formě znám jest i. již ve starověku. Zakladatelem jest Julius Caesar, pročež prvotní forma jeho nazývá se caesarismus. V nové době provedli soustavu i-u v širokých rozměrech Napoleonové I. a III. V proklamaci k franc. národu ze 14. ledna 1852 prohlašoval Napoleon III. za základní princip státního zřízení zásadu samovlády národa, kterou pojímal v tom smyslu, že všechny orgány ve státě působící a především hlava státu nejsou ničím jiným než delegáty, zmocněnci národa. Proto má panovník odpověden býti národu. Kde však jest odpovědnost, tam má býti i moc, a panovníkovi přísluší tudíž plná svoboda jednání. Ministři jsou pouhými vykonavateli nařízení odpovědného panovníka a proto nejsou zodpovědni zákonodárným sborům. Zásady tyto obsaženy byly v konstituci z r. 1851, která hlásila, že president republiky jest odpověden národu, k němuž má vždycky se odvolávati. Všechna důležitější politická opatření, která zamýšlel učiniti panovník, měla se všeobecným hlasováním lidu buď potvrditi nebo zavrhnouti. Takovýmto způsobem jest podstatnou známkou i-u pouze nominální zodpovědnost panovníkova a nezodpovědnost ministrův a při tom úplná bezmocnost a bezvýznamnost sborů zákonodárných.

Ottův slovník naučný, 1888--1909

KUVAJT Od 16. stol. součást osmanské říše, v letech 1756--1871 samostatné knížectví (nástup dynastie Sabáhovců), 1871--99 opět nadvláda osmanské říše. 1899--1961 britský protektorát; po 2. světové válce prudký hospodářský vzestup. 1961 vyhlášena nezávislost Kuvajtu (neuznaná Irákem). V roce 1990 Irák obnovil svůj nárok na Kuvajt a vojensky okupoval zemi; 1991 porážka Iráku za pomoci spojeneckých vojsk v čele s USA; obnovena nezávislost Kuvajtu. Od 1991 rekonstrukce zničené země. 1994 uznal Irák Kuvajt v hranicích z roku 1991.

Diderot 2002

IRÁCKO-ÍRÁNSKÁ VÁLKA 1980--1988, ozbrojený konflikt na Blízkém východě, vyvolaný zápasem o hegemonii v oblasti mezi arabskými nacionalisty v Iráku a islámskými fundamentalisty v Íránu. Záminkou hraniční spor v oblasti Šatt al-Arab. Po íránské revoluci v roce 1978 Irák zpochybňoval íránskou suverenitu nad příhraniční oblastí Chúzestán obydlenou Araby, Írán podněcoval irácké ší'ity k islámské revoluci. Po vzájemných ozbrojených srážkách byla válka zahájena iráckým útokem. Proběhla ve čtyřech fázích: fronta v Íránu v letech 1980--82, íránská ofenzíva 1982--84, válka tankerů 1984--85, operace Faá 1986--88. Bojové operace ukončeny v červenci 1988 v souvislosti s kuvajtskou krizí. Irák a Írán uzavřeli v srpnu 1988 mír.

Diderot 2002

ÍRÁN (...) 1941--79 šáh Mohammad Pahlaví po íránské krizi 1951--53 přistoupil k reformám v rámci bílé revoluce v Íránu. Narazil však na islámskou opozici vedenou z exilu ájatolláhem Chomejním, která 1978--79 v íránské revoluci svrhla monarchii. Islámská republika se vzápětí zapojila do irácko-íránské války 1980 -- 88.

Diderot 2002

BÍLÁ REVOLUCE V ÍRÁNU, program reforem shora, vyhlášený 1963 šáhem M. R. Pahlavím. Obsahoval pozemkovou reformu, privatizaci státního sektoru, kampaň proti negramotnosti, volební reformu, emancipaci žen. Směřoval k sekularizaci íránské společnosti, proto narazil na tvrdý odpor šíitského duchovenstva vedeného Chomejním.

Diderot 2002

CHOMEJNÍ [chomejný] Rúholláh ájatolláh, * 1900, | 3. 6. 1989, íránský náboženský vůdce. Studoval ší'itskou islámskou teologii v Komu a v iráckém Nadžafu, v roce 1963 odsoudil bílou revoluci v Íránu, vyhlášenou íránským šáhem. 1963 zatčen, v letech 1964--65 v emigraci v Turecku, 1965--78 v Iráku, 1978--79 ve Francii. Vypracoval teokratickou ší'itskou doktrínu a odmítl světskou vládu íránského šáha. Vůdce íránské revoluce 1978--79; z exilu řídil revoluční hnutí, jež vedlo ke svržení šáha. 1. 2. 1979 se vrátil do Íránu, položil ústavní základ Íránské islámské republiky, v letech 1979--89 faktická hlava státu; neváhal vstoupit do konfliktu s Irákem 1980--88, důsledně prosazoval uplatňování islámského zákonodárství. Vítězství islámské revoluce v Íránu a Chomejního teokratické názory aktivizovaly islámský fundamentalismus v arabských a islámských zemích.

Diderot 2002

KURDISTÁN zasahuje na území Turecka, Íránu, Iráku, Sýrie a Arménie. V 17. stol. rozdělen mezi osmanskou říši a Persii, sevreská smlouva 1920 počítala s vytvořením Velkého Kurdistánu, ten však byl po vyřešení mosulského sporu rozdělen mezi Irák, Írán, Turecko a Sýrii. (...) V letech 1946--47 vytvořil v íránském Kurdistánu se sovětskou podporou autonomní republiku. (...) Během irácko-íránské války v letech 1980--88 Kurdové podporovali Írán, stali se proto terčem útoků armády S. Husajna, po válce v Perském zálivu 1991 využili oslabení centrální vlády a ovládli irácký Kurdistán. Velmi těžké je postavení kurdské menšiny v Turecku, kde se 1984 aktivizovala ultraradikální Strana kurdských pracujících, založená 1978.

Diderot 2002

BASRA (...) Město bylo založeno v 7. stol. jako vojenský tábor, ale záhy se stalo centrem obchodu a arabské kultury; největší rozkvět nastal v 8.--9. stol. V roce 1668 město dobyli Turci, v 17.--18. stol. zde vznikaly základny evropských obchodníků. K hospodářskému rozmachu přispělo vybudování moderního přístavu po roce 1914. V průběhu 2. světové války tudy procházela část spojeneckých vojenských dodávek pro Sovětský svaz. Hospodářský význam Basry poklesl v důsledku irácko-íránské války 1980--88; město bylo silně poškozeno, války v Perském zálivu a uvalením embarga na vývoz ropy.

Diderot 2002

STARÁ BASRA chová řadu hrobů přátel, druhův a následníků Muhammedových, jež dodávají jí i důležitosti náboženské. Obyvatelstvo vynikalo někdy svojí dobrotou, snášelivostí náboženskou, jakož i svou laskavostí k cizincům.

Ottův slovník naučný, 1888--1909

Dvojnost přístupu: pragmatici a snílci

Existují dnes dva přístupy: Jedni si myslí, že skryté nitky neexistují a též neexistuje nikdo, kdo by za ně mohl tahat, že svět se děje skutečně pouze tak, jak je v médiích vidět. Druzí si naopak myslí, že téměř vše se děje kvůli zisku (což je více patrné v USA, než v Evropě), a proto přijímají jinou verzi: Zištné zájmy jsou skutečným prvotním hybatelem dějin -- ne naivní byť krásné ideje lidí s prázdnou kapsou.

Bez přesných informací je naše myšlení odsouzeno ke spekulacím čili hypotézám

Věrohodné zdroje informací, které by nám osvětlily skutečné příčiny dějů, jež vídáme v TV, nemáme. Je možné najít nějakou metodu, jak zjistit, kdo je tvůrcem moderních dějin? Nevím, zdá se to nemožné... My však můžeme na dějiny pohlédnout alespoň zpětně s pragmatickou premisou:

Dějinami hýbou především zištné cíle konkrétních lidí, kteří svou politikou usilují v prvé řadě o svůj osobní profit, případně v prvé řadě posilují pozici té finanční skupiny, ke které náleží.

Hodnoty, po kterých lidé touží, slouží k zastření skutečných cílů

Dobří ruští mužici ochotně naslouchali plamenným řečem: Uljanov jim sliboval snadnější život, méně práce a více štěstí. (Pozor: Ne komunismus a jeho ideály, ale LEŽ byla na samotném počátku -- viz citát Solženicyna.) Kdo by takto nechtěl žít? Vždyť nouze byla všude veliká a páni v carském selu pořádali své hostiny a bály a mužici na ně musí pracovat i když sami na obživu nemají. (Jak podobné situaci, kdy se dostal k moci Hitler.) Neměl příliš těžkou práci Vladimír Uljanov. Zvláště, když měl krytá záda německou tajnou službou (viz heslo ze slovníku -- dole). V. I. Lenin na své "práci" neviděl nic špatného, to že neznal celou pravdu, však nevěděl. Proto působil tak přesvědčivě -- svým ideám upřímně věřil a tak lidé na oplátku uvěřili jemu (stejně jako Hitlerovi). A tak dál a tak dál.

Západ však nepočítal s Josifem Džugašvilim, který prohlédl tyto (patrně německé?) plány -- a protože i on zpočátku uvěřil teorii o Velké revoluci, která změní dějiny lidstva, využil šance a Lenina nahradil. Měl mnoho informací, které lidé neměli -- a proto si nedělal žádné iluze o smyslu Leninovy práce, věděl kým byl Lenin vyslán a proč. Takže Stalin odmítl hrát dál hru Západu a začal hrát hru vlastní. A protože dobře věděl, kolik agentů všude je, začal je preventivně ničit.

Toto ničení se mu stalo doslova posedlostí. Vždy raději poslal na smrt miliony lidí -- včetně svých přátel -- preventivně, než by riskoval, že mu jeden z nich uloží do pokoje bombu, či jej otráví jedem. Takže za miliony mrtvých v gulazích je možné vinit především Západ -- vždyť právě on chtěl Stalina odstranit (- záměrně provokující teze). Stalin dobře věděl, jak funguje vysoká politika. V každém případě Západ ztratil na mnoho let nad Ruskem kontrolu -- prostě proto, že se Stalinem dopředu nepočítal. Západ nemohl Stalina nijak ovládat, ani jej fyzicky zničit. Jak je vlastně možné, že to Západ dopustil? Že dopustil, aby nastoupil k moci -- přestože před ním Lenin varoval? Nu je to jednoduché -- Stalin byl příliš inteligentní protihráč, rozkryl skutečné poměry a se znalostí situace prostě svůj part zahrál mistrněji. Na dlouhá léta se stal vůdcem on a nedovolil nikomu, aby se to změnilo. (Nebo jej podpořila konkurenční tajná služba? Kdo ví...)

Tak co teď s tím?

Byla válka Německa proti SSSR preventivní?

V Evropě Německo prohrálo první světovou válku, muselo platil obrovské reparace a lidem se vedlo velmi špatně. Od roku 1929 nastala světová ekonomická krize (viz heslo ze slovníku -- dole). Též mladý Hitler byl na tom finančně špatně. Jak je možné, že během několika let dokázal ze země vydupat svou politickou stranu a stát se führerem? Bylo to opravdu pouze řečněním po hospodách, jak píše ve své knize Mein Kampf? Je něco takového možné, aniž by jej kdosi velmi mocný podpořil? Podle mého pragmatického výkladu dějin nikoliv. Lze jen spekulovat -- čistě logicky -- že Západ (kdo to je? Anglie + USA?) si našel svého koně - Hitlera (stejně jako předtím Němci Lenina), aby přesvědčil masy a provedl to, co veřejně a oficiálně vysoké mocnosti bez obrovských ztrát provést nemohly: Preventivní válku proti SSSR.

Sovětský svaz po světové hospodářské krizi zaujal druhé místo na světovém žebříčku v úhrnném objemu průmyslové výroby - za USA

Izrael bombardoval Husajnovu jadernou elektrárnu, kterou tam stavěli Francouzi proto, aby diktátor nemohl vyvinout jaderné zbraně. Sovětský svaz jistě také usiloval o vlastnění jaderných zbraní. Jistě usiloval o to, aby pomocí své ideové propagandy i armády mohl ovládnout svět. Navíc sovětští vědci častokrát měli před západními náskok. Lze se divit představě, že kdosi mocný a odpovědný na Západě si toto vše uvědomil, a rozhodl se k plánu poslat proti Stalinovi Německo? A kdo to byl? Existovala nějaká jiná možnost, jak zastavit diktátora, proti kterému byl pozdější Husajn pouze malým kloučkem?

Nevím, jsou to spekulace, avšak jsou podloženy logicky: Velmoci v Mnichově až velmi lehce obětovaly ČSR, mohlo to být především proto, aby se Německo dostalo beze ztrát blíže k SSSR a také proto, aby se dále posílila jeho ekonomika. Mimo plán bylo zřejmě obsazení Polska, na kterém se Hitler dohodl s kolegou Stalinem. Polákům to nešlo bohužel vysvětlit, tak se vydali na koních proti tankům. Hrdinně, neměli ve světě nikoho, kdo by hájil jejich zájmy (proto dnes tak usilují o podporu USA). A protože vojenská ekonomika Německa nebyla ještě příliš výkonná, musel Hitler posílit svou výrobní sílu z ekonomiky téměř celé kontinentální Evropy. Hitlerovi bylo ponecháno zdání, že je pánem, že válku řídí skutečně on. Jakmile se však pokusil zaútočit na Británii, narazil. Takže svou expanzi konečně obrátil na SSSR -- což (spekulujeme-li takto) bylo původním cílem.

Pokračujeme-li dále v této hypotéze, bylo konečným cílem, aby se obě armády postavily proti sobě a navzájem se zničily. Což mohlo vyhovovat těm, kteří stáli v bezpečí mimo válku. Zřejmě neplánovaným překvapením bylo proto přepadení Pearl Harboru 7. 12. 1941 Japonskem. USA tomu nechtěly dlouho věřit, přestože tajné služby o tomto přepadení předem informovaly. Je zvláštní, že USA těmto zprávám nevěnovaly žádnou pozornost. (?!) Nicméně tímto aktem byly USA zataženy do války a musely si jí tak konečně zúčastnit. Díky jejich účasti tak SSSR začal postupně vyhrávat (což samozřejmě nemohlo být cílem západních kapitalistů) a Spojenci měli v závěru války velké problémy obsadit alespoň západní Evropu -- aby Stalin neposílil příliš svou moc. (Známé jsou případy spojeneckého bombardování našeho území v posledních dnech války -- technologických provozů). To, že SSSR i Spojenci bojovali spolu proti Hitlerovi, ještě neznamená, že Hitler vlastně nehájil společný zájem Západu -- zničit ruský komunismus.

Studená válka a její oběti

V ČSSR jsme se měli dobře. S výjimkou Palacha, Wonky, filosofa Patočky a nemnoha dalších disidentů se v naší zemi od 60. let nic příliš tragického nedělo. Byla různá omezení, ale ve srovnání s miliony mrtvých v ruských gulazích je to zcela nepodstatné. Přesto stojí za zmínku připomenout oblasti, kde se oba ideologičtí rivalové střetávali: Válka ve Vietnamu, Korea či třeba Afghánistán nebo též Irák. V těchto zemích zemřely miliony lidí, protože tyto země se ocitly na hranici sfér vlivu. A Rusko a USA nebojovaly přímo spolu, vyzbrojovaly různé třetí země a lidé v nich bojovali za tu či onu stranu. Jak tragické, jak smutné.

Na tomto místě připomeňme, že Západ zpočátku spíše podporoval režim Saddáma Husajna, Francie stavěla jadernou elektrárnu a také ČR se podílela na výstavbě irácké ekonomiky. Takže asi 1,5 milionu lidí, kteří v Iráku zemřeli, nemá na svědomí místní malý diktátor Husajn, ale síly mnohem větší a dějinnější -- studená válka mezi Východem a Západem nebo prostě zájmy jednotlivých zemí, jež si v Iráku hrály svoji vlastní kartu. A o tom se příliš nemluví. Museli bychom přiznat vlastní vinu. (Proto jsou Němci nyní tak opatrní -- není to rivalita vůči USA, ani nějaké české zápecnictví, ale především důkladné poučení z vlastních chyb, viz např. Jaspers: Otázka viny.)

Existuje spravedlnost?

Spojené státy americké jsou nejbohatší zemí na světě. Jen roční výdaje na zbrojení činí okolo 450 mld. $. Samozřejmě tyto peníze živí velkou část americké ekonomiky, protože na dodávkách vojenskému průmyslu se podílí opravdu mnoho firem. Je dobré vnímat, že kdyby někdo zbrkle zmenšil vojenské výdaje USA třeba na polovinu (a tyto peníze např. použil naivně na odstranění chudoby ve světě), okamžitě by v USA vznikla obrovská nezaměstnanost. Co potom? Takže výše výdajů na zbrojení je pro USA velkým problémem a nelze jej nějak jednoduše vyřešit. Celá ekonomika se dnes nachází v příliš labilním stavu. Ale zpátky ke spravedlnosti.

Všichni jsme asi viděli obrovskou chudobu prostých Iráčanů, kteří hladově rozkrádají vše, co zbylo v zemi po zásahu armád. A právě tito lidé budou nyní (zřejmě) platit astronomické dluhy po režimu S. Husajna. V závěru tohoto textu uvádím řadu čísel z nichž plyne, že obyvatelé Iráku budou patrně těmi posledními, kdo bude mít z obrovského nerostného bohatství své země profit. Takže se znovu ptám -- existuje spravedlnost?

"Oživení ekonomiky přinesl až přechod k válečnému hospodářství" je heslo ze slovníku, kterým je ukončen pojem Světová hospodářská krize.

Byl bych opravdu rád, kdyby se česká média začala věnovat podstatným souvislostem. Tak především - přestože existuje riziko negativní zpětné vazby - je třeba se věnovat velmi podrobně zprávám z ekonomiky. Je třeba vést kvalitní ekonomické diskuse zbavené všech ideologií. To ovšem znamená pozvat skutečné světové odborníky -- např. nezávislé nositele Nobelových cen ad. Názory různých bankovních poradců mohou reprezentovat všechny jiné zájmy, než jakým je potřebné objektivní a poctivé informování občanů o realitě ve světové ekonomice. Kdo je např. v ČT schopen odborníky najít?

Chceme se stále tvářit, že v ekonomice se nic podstatného neděje?!

Je velmi důležité, abychom se VČAS dozvěděli, jaké jsou možnosti dalšího světového vývoje. Jen tak se budeme moci alespoň trochu připravit na další roky, které -- jak se zdá -- rozhodně nebudou lehké. K této diskusi by měli přispět přední odborníci z vysokých škol -- ekonomové a sociologové. Myslím, že toto je národní zájem naší České republiky.


DŮLEŽITÁ ČÍSLA:

0,35 mld. US

Tyto peníze bude muset zaplatit ČR původnímu investorovi TV Nova -- pokud prohrajeme soud ve Švédsku. Je to asi 1000 Kč na jednoho občana ČR, což nám velmi vadí. Šéf TV Nova se nám snaží vysvětlit, že být naivními Mirky Dušíny v džungli moderní ekonomiky není prozíravé a když např. ministr Sobotka nechal složit zálohu 10,5 mld. Kč u banky ve Švédsku, velmi jej to rozlítilo. Asi si nedělá o fungování světové ekonomiky přílišné iluze, patrně korupce a klientelizmus nejsou typické pouze pro ČR, ale zřejmě je lze nalézt i na nejvyšších světových místech. Což bychom rozhodně neměli brát na lehkou váhu. Pan Železný tedy dává najevo, že bychom se my všichni -- Češi -- měli semknout a společně hájit V PRVÉ ŘADĚ PŘEDEVŠÍM SVÉ EKONOMICKÉ ZÁJMY -- tak, jako to skvěle dělají USA. Takže? Chceme být idealisty nebo budeme raději pragmatiky? A máme vůbec na vybranou?

2,7 mld. US $

Tato suma představuje veškeré výdaje ČR na školství v roce 2002.

8,7 mld. US $

Suma, která je v rozpočtu ČR v roce 2002 určena na pokrytí všech sociálních dávek, tj. důchodů, podpor v nezaměstnanosti, mateřských příspěvků, přídavků atd.

25 mld. US $

Tato suma představuje kompletní rozpočet České republiky pro rok 2002.

127 mld. US $

Přibližná výše dluhu Iráku po Husajnově režimu vůči západním zemím. Podle vyjádření gen. ředitele Technoexportu Josefa Cílka dluží Irák ČR (nebo jen Technoexportu?) okolo 80 až 100 milionů $. USA požadují po Evropě, která má tyto pohledávky, aby tyto dluhy Iráku odpustila. (!!!) Patrně však vše dopadne jinak: Evropa se dohodne s USA, že bude moci dál trvat na uhrazení alespoň části svých pohledávek a USA si na oplátku budou moci naúčtovat výdaje za válku. Však co, ropy je v Iráku dost...

180 mld. US $

Přibližně tato cifra se v současné době uvádí jako výše investic, která půjde na obnovu Iráku. Pokud by tuto sumu proinvestovaly samotné USA, znamenalo by to zásadní finanční injekci pro jejich ekonomiku. Samozřejmě peníze se vezmou z irácké ropy. Rusko a Evropa se také chtějí na této sumě podílet.

423 mld. US $

Cena vojenské akce. Toto číslo představuje spíše příklad či velmi hrubý odhad. Může to být méně, ale i více. Americká strana výši svých nákladů nezvěřejnila. Je otázkou, na kolik by např. přišla pouze likvidace staré munice. Závisí pouze na americké, britské či australské straně na kolik si naúčtují cenu vojenské akce. Do tohoto čísla se naúčtují také výdaje za naši vojenskou nemocnici. Je od USA prozíravé, že nám přispějí na její provoz...

SEČTENO A PODTRŽENO

Sečteme-li dohromady dluhy Iráku po Husajnovi (jde jenom o Evropu), investice do obnovy infrastruktury Iráku a úhradu vojenské akce, vyjde nám číslo okolo

730 mld. US $

Tato cifra je cenou ropy, kterou lze v Iráku vytěžit za 10 let, ovšem pouze tehdy, zvýší-li se denní těžba ropy na 8 mil. barelů -- což je asi 4 krát více, než se těžilo dosud.

(Výpočet: 8 milionů barelů krát 25 US $ krát 365 dnů v roce = 73 mld. US $ za jeden rok)

Irák má 22 milionů obyvatel. Dohodne-li se Evropa a USA na tom, že tuto sumu zaplatí Irák z ropy, jde o částku ve výši 1 000 000 Kč na každého obyvatele Iráku. A i kdyby to byla pouhá desetina, tak i tak bude činit výše dluhu chudých Iráčanů 100 000 Kč. Je nám to jedno?


10 důležitých otázek

  • Je spravedlivé, aby VÁLKA v Iráku byla zaplacena z irácké ropy?
  • Je spravedlivé, aby obyvatelé Iráku museli platit DLUHY po diktátorovi Husajnovi?
  • Je správné, aby Irák musel zaplatit ČR 100 mil. US$, které dluží skrze Technoexport?
  • Je spravedlivé, aby OBNOVA Iráku byla zaplacena z irácké ropy?
  • Souvisí nějak příznaky ekonomické krize s válkou v Zálivu?
  • Jaké další děje musí ve světě nastat, abychom dokázali rozlišit, zda USA své války vedou spíše z ekonomických důvodů anebo spíše ze skutečné touhy po lepším světě?
  • Budeme velmi pobouřeni, když se smíříme s možností, že příčina války je ryze ekonomická, avšak lidem v Iráku to nakonec opravdu pomůže?
  • Je pro ČR výhodnější se připojit k Evropě či USA a mít z Iráku profit, nebo spíše zastávat idealistický přístup a požadovat, aby co nejvíce peněz zůstalo pro irácký lid?
  • Jaký přístup sníží riziko arabského terorizmu?
  • Jaký máte pocit při čtení těchto mých teorií zatímco lidé ve světě umírají v chudobě nebo hrdinně obětují svůj život za ideály, kterým věří?

Kdo určuje platný výklad souvislostí: média nebo politici?

Zdá se, že USA budou tak dlouho vykládat své činy v tak krásných souvislostech, až nakonec jim (nám) jiná než dobrá varianta vývoje nezbude. Tak se USA stanou pozitivní obětí vlastní propagandy. Naštěstí. A je třeba USA v tomto činění podpořit, je třeba neustále připomínat všechna ta krásná slova, která již byla vyřčena. Nezapomenout na ně.

Zatím je však otázkou, jak USA dokážou snížit svoji vysokou spotřebu všech zdrojů, aniž by musely vyhledávat válku za válkou. O nic jiného, než o emoce totiž v moderní ekonomice a politice nejde. Kdo je schopen lépe "vykomunikovat" (moderní sociologický pojem) svou verzi souvislostí, ten ovládne svět.

                 
Obsah vydání       15. 4. 2003
15. 4. 2003 Irák, 451°F: "Ten chlap říká, že hoří ňáká biblická knihovna"
15. 4. 2003 Američané rabováním "překvapeni", avšak britské a americké úřady byly předem varovány
15. 4. 2003 Privatizace prostřednictvím bombardování
15. 4. 2003 Blair: "Neplánujeme napadnout Sýrii"
15. 4. 2003 Američané míří na Sýrii
15. 4. 2003 Izraelský nátlak na Sýrii prostřednictvím Washingtonu
15. 4. 2003 Demokratická diskuse podle Člověka v tísni: Přece sem nemusíte chodit! Jiří  Černý
15. 4. 2003 Jsou středo a východoevropští studenti "horší"?
15. 4. 2003 Somálec vyhrál pro BBC válku o sledovanost irácké války
15. 4. 2003 Memento 2. Miloš  Dokulil
15. 4. 2003 "Musíme chránit existenci bílých lidí"
aneb bude se konat koncert neonacistických blackmetalových kapel?
Petr  Záras
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
14. 4. 2003 Dobyt Tikrit, chaos trvá, americké hrozby Sýrii sílí
14. 4. 2003 Bush: "Bude chvilku trvat, než naše vojska znovuvytvoří v Iráku chaos" Jan  Čulík
13. 4. 2003 Pohlednice z Timoru VII Jaroslav  Kováříček
13. 4. 2003 Charta proti dětskému kuřáctví Martin  Škapík
14. 4. 2003 Tahle krize iráckou válkou nekončí
13. 4. 2003 V demokracii musejí být občané přesvědčeni, že je legitimní nesouhlasit
12. 4. 2003 Hospodaření OSBL za březen 2003
15. 4. 2003 Britské listy e-mailem
5. 2. 2003 Pošta redakci
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
15. 4. 2003 Privatizace prostřednictvím bombardování   
15. 4. 2003 Demokratická diskuse podle Člověka v tísni: Přece sem nemusíte chodit! Jiří  Černý
15. 4. 2003 Jsou středo a východoevropští studenti "horší"?   
14. 4. 2003 Tahle krize iráckou válkou nekončí   
13. 4. 2003 Pohlednice z Timoru VII Jaroslav  Kováříček
13. 4. 2003 Charta proti dětskému kuřáctví Martin  Škapík
13. 4. 2003 V demokracii musejí být občané přesvědčeni, že je legitimní nesouhlasit   
11. 4. 2003 Jordánský princ Hassan: "Žádná válka není dobrá"   
11. 4. 2003 Atómový útok zastaví slovenská horčica Lubomír  Sedláčik
11. 4. 2003 Amatérova analýza: tentokrát Právo Vladimír  Bernard
11. 4. 2003 NOVÉ POVĚSTI ČESKÉ:
Surrealistické strasti Otce vlasti
Hugo  Schreiber
11. 4. 2003 Dramaturg televize veřejné služby, neposkvrněné početí a podrazy v public relations církví Štěpán  Kotrba
11. 4. 2003 Nad "Irákem" mj. trochu o diskusi (a "názorech") Miloš  Dokulil
11. 4. 2003 Spojené státy a mezinárodní právo   

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2003 Američané míří na Sýrii   
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
15. 4. 2003 Izraelský nátlak na Sýrii prostřednictvím Washingtonu   
15. 4. 2003 Američané rabováním "překvapeni", avšak britské a americké úřady byly předem varovány   
15. 4. 2003 Irák, 451°F: "Ten chlap říká, že hoří ňáká biblická knihovna"   
14. 4. 2003 Ministr války Tvrdík si z útoku na Irák dělá osobní show Josef  Trnka
14. 4. 2003 Bush: "Bude chvilku trvat, než naše vojska znovuvytvoří v Iráku chaos" Jan  Čulík
14. 4. 2003 Tahle krize iráckou válkou nekončí   
14. 4. 2003 Nový Irák musí být úspěšný   
14. 4. 2003 Dobyt Tikrit, chaos trvá, americké hrozby Sýrii sílí   
13. 4. 2003 Saddámův zbrojní poradce se vzdal Američanům   
13. 4. 2003 Američané spolu s iráckou policií budou hlídkovat v Bagdádu ve snaze zabránit plenění   
13. 4. 2003 USA: dalším terčem vojenského útoku bude zřejmě Sýrie   
13. 4. 2003 Iráčtí výzvědní agenti měli skrýt informace o zbraních hromadného ničení   
13. 4. 2003 "Na iráckém experimentu dost závisí"   

Hitler a historie nacismu RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
21. 3. 2003 Hoďte doňho kameňom, kto ste bez viny! Karol  Dučák jr.
17. 3. 2003 Stalingrad -- nedobytná pevnosť na Volge   
14. 3. 2003 Hamán Richard  Feder
5. 3. 2003 Vztahy Čechů k jejich sousedům a jejich vývoj Miroslav Václav Steiner
28. 2. 2003 Krívajúca analógia Peter  Greguš
19. 2. 2003 Mein Kampf: Adolf Hitler o sebe a svojich cieľoch Peter  Greguš
19. 2. 2003 Mein Kampf a 21. storočie Peter  Greguš
5. 2. 2003 Géniovia priemernosti - poučenia z nástupu fašizmu Peter  Greguš
3. 2. 2003 Hitler   
28. 1. 2003 Cesta k diktatúre Peter  Greguš
24. 1. 2003 Diskuse o zničení Německa a o nacistické vině pokračuje   
21. 1. 2003 Byla válka proti Hitlerovi vedena morálně?   
20. 1. 2003 Vznik NSDAP Peter  Greguš
14. 1. 2003 PODIVEN: Manipulace s dějinami první republiky Věra  Olivová

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2003 Američané míří na Sýrii   
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
15. 4. 2003 Izraelský nátlak na Sýrii prostřednictvím Washingtonu   
14. 4. 2003 Tahle krize iráckou válkou nekončí   
14. 4. 2003 Dobyt Tikrit, chaos trvá, americké hrozby Sýrii sílí   
13. 4. 2003 USA: dalším terčem vojenského útoku bude zřejmě Sýrie   
7. 4. 2003 Arabský tisk pevně podporuje irácký režim   
7. 4. 2003 Vidíme příliš mnoho z této války. To je naší nejlepší obranou   
4. 4. 2003 Jsou britští vojáci "civilizovanější" než Američané?   
3. 4. 2003 Forma vlády v Iráku den poté Jaroslav  Pour
28. 3. 2003 Vízum do kráľovstva nebeského   
28. 3. 2003 Ropa je príčinou, ekológia alternatívou Martin  Nevada
24. 3. 2003 Svět o víkendu: statisícové protesty proti "Válce o ropu"   
22. 3. 2003 Pohled na palestinskou samostatnost   
20. 3. 2003 Arabský poslanec v Izraeli: Bush Palestincům neslibuje nic   

Kavkaz, Náhorní Karabach, Čečensko RSS 2.0      Historie >
15. 4. 2003 Kterému "výkladu" světa máme věřit? Michal  Rusek
28. 3. 2003 Obávaný vahhábizmus Viktor  Kovaľov
25. 2. 2003 Konflikty roku 2003 Viktor  Kovaľov
17. 1. 2003 Evropský soud pro lidská práva se bude zabývat čečenskými obviněními   
6. 11. 2002 Berezovskij financuje obhajobu čečenského emisara   
6. 11. 2002 Čečensko: Velký herec se stal rukojmím špinavé války   
4. 11. 2002 O "hodném teroristovi" Petry Procházkové Jan  Čulík
29. 10. 2002 Rusové použili plyn BZ   
29. 10. 2002 Takřka symbolické: selhala koncovka František  Roček
28. 10. 2002 Čečensko potřebuje politiku, ne více ruských vojáků   
11. 9. 2002 Výzva Tisíciletí v Evropě unavené z válek Jaroslav  Pour
2. 11. 2001 Dohodli se Bush a Putin o možném užití jaderných zbraní?   
25. 10. 2001 ČRo: Chattáb verbuje čečenské dobrovolníky do Afghánistánu