Je poučné sledovat, jak každé Já, které je tvůrčím účastníkem děje, vybírá z daného textu tu svou rovinu. V následujících LN z 28. 4. 2003 pan Ladislav Smoljak, známý divadelní a filmový režisér (mimochodem všimli jste si, že "Cimrmani" mohli vystupovat i za komunistů?) v rubrice Úhel pohledu zveřejnil text s názvem Prezidentova scholastická lekce . Místo poděkování za snahu dobrat se ideové podstaty komunismu, jej pan Smoljak dosti hrubě napadl. V celém textu není ani náznak pochopení pro směr prezidentových úvah, textem zní pouze a jedině kritika -- ale to jen na okraj, jak těžké bývá věci vysvětlovat.

Možná bychom si měli vzít příklad z USA a opravdu více táhnout za jeden provaz a více podporovat svého prezidenta -- cožpak se chceme stále radovat z jeho neúspěchů? Pomůže nám to? Zdá se, že záleží pouze na tom, jakou vůli projevíme.

Václav Klaus si vytvořil vlastní definice slov "antikomunismus" a "nekomunismus". Myslím, že není dobré se přít o to, zda jedině takto a pouze takto lze obě slova naplňovat konkrétním obsahem, je velmi důležité nejprve pochopit, proč je toto odlišení vhodné, a především to, co chtěl Václav Klaus říci.

NE-komunismus

Ideový směr, který považuje celý myšlenkový postup komunismu - počínaje ideovými základy a konče politickou praxí - za špatný. Skutečný NEkomunismus musí být především důsledně pravdivý: hlásá-li člověk určité ideály, musí podle nich sám žít, tj. např. platit daně, nekrást, nepodvádět, vždy mluvit pravdu a tedy svým vlastním živým příkladem tyto ideály oživovat. Vždyť komunismus to byl, kdo o dobru, kráse a Ráji pouze mluvil a mluvil a mluvil. Základem praxe komunismu není ani tak soustava názorů z politické ekonomie, jako trvalá a opakující se LEŽ.

ANTI-komunismus

Společenská nálada, pro kterou je typické povrchní paušalizování a zjednodušování. (Příklad: Zastáváš se učitelů a radíš jim stávkovat? -- Jsi komunista!) Z historie vytrhává jednotlivá fakta a bez souvislostí jimi nálepkuje své nepřátele. Období po roce 1989 je v ČR právě obdobím tohoto primitivního antikomunismu, přičemž podstatné společenské jevy, které byly v komunismu přítomné, nejenže nevymizely -- přes halasný antikomunismus -- ale naopak zesílily: lež, korupce, podvody, úplatky a nepoctivost všeho druhu. Obyčejný člověk si pak častokrát přeje návrat komunismu, protože "to za něj nebylo" -- a má mnohdy pravdu.

Václav Klaus antikomunismus kritizuje takto: "...povrchní, negativistický pohled na svět, který sice velice silácky zastával některé evidentní nekomunistické postoje, ale ze kterého vůbec nevyplývalo, proč mu komunismus vadí a čím by měl být nahrazen".

Myslím, že je velice dobré si tento rozdíl uvědomit a souhlasím proto s tímto výkladem -- s výkladem prezidenta ČR. Tedy my všichni, kteří nevěříme v to, že lze nějakým jednoduchým geniálním nařízením či akcí "shora" zavést lepší pořádek, jsme NE-komunisté. Avšak ne pouze proto: existuje celá řada jemných i podstatných důvodů, které není lehké zde v krátkosti postihnout.

Ve svém textu dále Václav Klaus vysvětluje, že dobře vnímá široké spektrum příznivců komunistické ideologie (v mnohém se lišil "italský kavárenský myslitel Gramsci od Stalina a Beriji") a doporučuje studovat tyto odlišnosti -- byť "na podstatě věci to nic nemění".

Náprava věcí shora nebo zdola?

Václav Klaus píše: "Mojí celoživotní zkušeností bylo i to, že slovně nejvíce antikomunističtí většinou nebývali ti lidé, kteří komunismem nejvíce trpěli, ale spíše ti, kteří nejvíce záviděli těm, kteří se u nás (nebo na Západě) měli lépe než oni. Byli mezi nimi i salonní diskutéři, kteří antikomunistická hesla sice nahlas vykřikovali, ale v podstatě svého myšlení byli komunismu velice blízcí. Zastávali projekty sociálního inženýrství, chtěli dostávat, aniž by něco ekvivalentního dávali, chtěli svobodu hlavně pro sebe, chtěli násilnou změnu poměrů či režimu u nás i jinde shora (či ozbrojenou akcí). Obecně řečeno, chtěli usilovat o ,nápravu světa` na základě -- řečeno s Misesem -- konstruktivistického human design, nikoli na základě spontánní human action."

Svět - reálné děje a subjektivní popisy

Velmi záleží na skutečném pochopení souvislostí, které ve 20. století neblaze určovaly osudy milionů lidí. K čemu je definice komunismu, která začne soukromým vlastnictvím, pokračuje teorií o vykořisťování a ve svém závěru stanovuje určité krásné cíle -- když toto vše, toto celé neslouží k ničemu jinému, než k polapení člověka do ideologické mucholapky, ze které téměř není úniku?

Zamysleme se dnes nad tím, zda manipulace (komunistická či jakákoliv jiná), dříve často očividně hrubá, neotesaná a primitivní, nebyla dnes pouze oblečena v nový, jemný a přitažlivý šat.