Spojené státy, založené na ochranu občanských svobod, nyní tvrdí, že jejich kritikové jsou jejich nepřátelé, argumentoval George Monbiot v deníku Guardian.

Jestliže zemřela satira onoho dne, kdy dostal Henry Kissinger Nobelovu cenu míru, minulý týden byla její mrtvola exhumována, aby jí nakopali. Jako šéfovi mírotvorného oddělení OSN se Kofi Annanovi nepodařilo zabránit genocidě ve Rwandě ani masakru ve Srebrenici. Nyní jako generální tajemník OSN interpretoval Annan Chartu OSN co nejvelkomyslněji, aby mohla OSN dovolit letecké údery proti Afghánistánu.

Článek 51 povoluje státům, aby se bránily před útokem. V tomto článku se nepraví nic o následné odplatě. Nehovoří se v něm nic o tom, že by byly státy oprávněné zaútočit na země, které možná skrývají jejich nepřítele. Bombardování Afghánistánu, které začalo dříve, než ho schválila OSN, je legálně sporné. Avšak muž a organizace, které přehlédly tuto překážku a umožnily válku, nyní dostávají cenu za příspěvek k míru!

Ceny jako Nobelova cena míru jsou snad přece pro lidi, kteří učinili určité osobní oběti. Nelson Mandela se vzdal svobody, F. W. de Klerk se vzdal moci a oba právem pak dostali tuto cenu. Avšak Kofi Annan, kariérní byrokrat, se nevzdal ničeho. Byl odměněn za to, že poslouchá mocné, zatímco se vznešeně podrobil astronomickému platu a bezednému kontu na diety.

Mezi ostatními nominovanými na tuto cenu byla organizace, jejíž nárok na cenu byl podstatně přesvědčivější. Členové organizace Women in Black, Ženy v černém, běžně riskují život ve snaze zabraňovat válce. Ubytovávají se v domovech Palestinců, na které střílejí izraelské tanky, a postavily se proti válečným zločincům na Balkáně. Stojí mlčky, zatímco na ně plivou a nadávají jim po celém světě.

Avšak nyní, na tomto světě za zrcadlem, v němž je mír válka a válka je mír, namísto aby organizace Women in Black dostala Nobelovu cenu míru, FBI ji označila za potenciálně teroristickou organizaci, která čelí soudnímu vyšetřování.

Ženy v černém jsou ve slušné společnosti. Před nedávnem, letos, jmenoval ředitel FBI chaotické, ale neškodné organizace Reclaim the Streets (Ovládněme ulice) a Carnival Against Capitalism (Karneval proti kapitalismu) ve své zprávě o terorismu, kterou předložil americkému senátu. Nyní, částečně na základě jeho zprávy, definuje nový protiteroristický zákon, navrhovaný senátem, stejně jako nový britský protiteroristický zákon z roku 2000, terorismus tak široce, že je nebezpečí, že s členy organizace Greenpeace bude zacházeno tak, jako s členy organizace al-Qaeda. Používá se tady Bushova doktrína - pokud nejste s námi, jste proti nám.

Tato vláda pomocí sylogismu nemá absolutně žádnou logiku. Osama bin Laden a al-Qaeda se postavili americké vládě: ergo každý, kdo se postaví vládě, je terorista. Každá ruka veřejnosti, zvednutá v kritice, bude nyní považována za ruku zvednutou za účelem útoku.

Zahrnout Ženy v černém do stejné kategorie jako al Qaeda vyžaduje drobnou změnu ve slovníku: obě organizace byly oklasifikovány jako "protiamerické". Tento výraz, jak ho používá každý od amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda, přes britský deník Daily Mail až po Tonyho Blaira i řada autorů, publikovaných na těchto stránkách, nyní označuje nejen pouze ty lidi, kdo nenávidí Američany, ale i ty, kteří kritizují cíle americké zahraniční a vojenské politiky. Implicitní v tomto obvinění je požadavek nekritické podpory, požadavek, abychom vládu nekriticky milovali, což spíše připomíná zvyklosti carského Ruska než ideály, na nichž byly založeny Spojené státy americké.

Obvinění z "antiamerikanismu" je samo o sobě hluboce antiamerické. Pokud neznamenají Spojené státy svobodu myšlení a projevu, různorodost názorů a podporu práva nesouhlasit, pak jsme byli ohledně podstaty projektu tohoto státu podvedeni. Kdyby se dnes sešli američtí Otcové zakladatelé a začali by debatovat o zásadách, které jsou obsaženy v americké Deklaraci nezávislosti, byli by odsouzeni za "protiamerické myšlenky" a začali by být vyšetřováni jako potenciální teroristé. "Protiamerický" znamená dnes přesně tolik, co v padesátých letech znamenal výraz "neamerický". Je to nástroj bagatelizace. Je to prostředek, jak vyloučit kritika z racionálního diskursu.

Součástí tohoto nového mccarthyismu je snaha odmítnout všechny, kdo se snaží rozšiřovat jinou verzi událostí než je taková, kterou schválila americká vláda. 20. září nám sdělil prezident Bush že "toto je boj nás všech, kdo věří v pokrok a pluralismus, v toleranci a svobodu". O čtrnáct dní později se setkal jeho ministr zahraničních věcí Colin Powell s Emirem z Quataru a požádal ho, aby byly pokrok, pluralismus, tolerance a svoboda potlačeny.

Al Jazeera je jedna z mála nezávislých televizních stanic na Blízkém východě, jejíž popularita je důsledkem toho, že nezvykle intenzivním způsobem prosazuje svobodu projevu. Je to také jediná televizní stanice, které je dovoleno volně pracovat v Kábulu. Powellova žádost, aby byla tato stanice potlačena, byla preventivním úderem proti svobodě, který, jak doufal, zabrání světu, aby viděl, co se ve skutečnosti bude dít, jakmile bude zahájeno bombardování.

Od té doby se George Bush i Tony Blair snaží zabránit al Jazeeře, ale vysílala videoprojevy bin Ladena, na základě absurdního školáckého intrikánství, že by prý "mohly obsahovat zakódované informace". O minulém víkendu se britská vláda pokusila přesvědčit britské sdělovací prostředky, aby omezily své informace o této válce. Blairovi propagandisté je varovali: "Nemůžete jim [Talibánu] důvěřovat žádným způsobem, žádnou formou, v žádném tvaru." Je to sice pravda, ale naprosto stejně to platí i o technikách, jakých používá Downing Street. Když začne protestovat Alastair Cambell, pravá ruka Tonyho Blaira, proti "propagandistovi bin Ladenovi", je to, jako když jeden pavouk obviňuje druhého.

Máme-li si zachovat pokrok, pluralismus, toleranci a svobodu, o níž tvrdí prezident Bush, že ji hájí, musíme zpochybňovat všechno, co slyšíme a vidíme. I když víme, že nám vlády za války lžou, většina lidí, jak se zdá, si myslí, že toto všeobecně platné pravidlo se týká všech dosavadních válek kromě té současné. Mnoho těch lidí, kteří nyní vědí, že nemluvňata nebyla v Kuvajtu vyhazována z inkubátorů a že britská armáda potopila argentinský křižník Belgrano, když utíkal z bojiště, je nicméně ochotno věřit všemu, co se nám nyní vykládá o Afghánistánu a o terorismu ve Spojených státech.

Existuje množství důvodů, proč je rozumné stavět se ke všemu skepticky. To, že se jakoby kouzlem najednou objevila zavazadla teroristů, jejich pasy a učebnice, jak pilotovat letadlo, se zdá být příliš dobré na to, aby to bylo pravda. Složka "důkazů" o údajné bin Ladenově vině se většinou skládá ze spekulací a předpokladů. Žluté potravinové balíčky, shazované na Afghánistán, nemohou mít jiný účel než vytvořit falešný dojem, že Amerika dodává tamějším hladovějícím lidem potraviny. I hysterie ohledně antraxu se zdá jaksi podezřele příhodná. Právě ve chvíli, když začali prohrávat jestřábi ve Washingtonu ve veřejné debatě, zda rozšířit či nerozšířit válku do jiných zemí, začali novináři dostávat obálky plné bakterií, na nichž rovnou mohly být nálepky "dárek z Iráku".

Je to možná opravdu dílo teroristů, kteří mohou mít své dobré důvody, proč chtějí rozšířit tento konflikt, ale existuje množství jiných krutých manipulátorů, kteří by měli prospěch ze změny ve veřejném mínění.

Podmínkou demokracie není důvěra vládě, ale skepse a kritičnost veřejnosti. Jestliže nebudeme připraveni zpochybňovat, odhalovat chyby politiků a energicky projevovat své odlišné názory, začínáme se podílet na spiknutí, jehož důsledkem je likvidace politického zřízení, které mají naše vlády bránit.

Pravými obránci Ameriky jsou ti, kteří jsou nyní obviňováni z antiamerikanismu.