3. 12. 2001
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 12. 2001

Deformovaná justice: Válka a americká ústava

"Na americkém justičním systému je nepříjemné, že je zapotřebí ho ochraňovat vždycky v těch nejnevhodnějších okamžicích. Právě v této době si Amerika velmi přeje podporovat válku proti terorismu, a je obtížné najít v sobě mnoho rozhořčení nad vojenskými tribunály, nad tajným zatýkáním osob a nad pravděpodobným špatným zacházením s přistěhovalci z Blízkého východu. Existuje silné pokušení si toho nevšímat. O to víc je důležitější, abychom pozvedli svůj hlas," napsal včera americký list New York Times a pokračoval: "Po brutálních útocích z 11. září začala Bushova vláda budovat paralelní systém trestního soudnictví, vydáváním dekretů, na něž nemají možnost většinou dohlížet Kongres ani soudy. V tomto stínovém systému může vláda zatýkat lidi a držet je ve vězení na neznámém místě po dobu neurčitou. Je to systém, který dovoluje vládě, aby odposlouchávala bez soudního povolení rozhovory mezi vězni a jejich právními zástupci, systém, v němž mohou být osoby souzeny a odsouzeny k smrti tajnými vojenskými tribunály, provozovanými podle procedurálních pravidel, která se skoro vůbec nepodobají normální vojenské spravedlnosti. Extrémní podstata těchto nových opatření a svévolný způsob, jímž jsou zaváděna, vyvolává rostoucí znepokojení mezi Republikány i Demokraty v Kongresu, stejně jako u zahraničních spojenců Ameriky. Jenže dosud byly hlasy opozice nevýrazné. Není lehké kritizovat prezidenta za války. Je to zvlášť obtížné během této války, která začala usmrcením tisíců civilistů zde doma. Avšak má-li být boj proti terorismu skutečně úspěšný, Američané musejí nyní protestovat. Nechceme, aby historie zaznamenala nynější okamžik jako onu smíšenou chvíli, kdy bylo chování naší vlády daleko horší než úspěchy našich vojsk na bojišti. Nechceme muset vzpomínat na tuto dobu jako na období, kdy se národy světa spojily v boji proti terorismu a pak se odvrátily, když se Amerika pokusila stíhat cizí státní příslušníky v tajných procesech podle nespravedlivých pravidel. (Jakpak se asi staví české úřady po 11. září k cizincům v České republice? JČ)

Tato vláda si udělila některé pravomoci, které zacházejí mnohem dál, než měly být pravomoci, které ve svém protiteroristickém zákoně schválil na její žádost před několika týdny Kongres. Nyní přicházejí zprávy, že generální prokurátor John Ashcroft uvažuje o tom, že liberalizuje předpisy, které zakazují FBI získávat bezdůvodně informace o domácích amerických náboženských a politických organizacích. Otcové Zakladatelé [amerického státu], kteří se právem obávali nezvládnutelné výkonné větve vlády, vytvořili složitý systém demokratické kontroly právě proto, aby to zemi ochránilo před prezidentem a jeho poradci, kteří se chtějí pro sebe zmocnit právě takovýchto pravomocí bez souhlasu parlamentu anebo bez zkoumání nezávislým soudem. Ascroft má tento týden vystoupit před senáním výborem pro soudnictví a to by mělo poskytnout senátorům z obou politických stran příležitost k tomu, aby vyjádřili své znepokojení.

Tajné zatýkání

Jedním z nejvíce znepokojujících rozhodnutí americké vlády bylo tajné a v některých případech dlouhé věznění podezřelých osob, zatčených po 11. září. Americké ministerstvo spravedlnosti, které zveřejnilo celou řadu postupně se měnících vysvětlení, proč je to nutné, nejnověji argumentovalo, že reaguje na možnost, že snad Osama bin Laden vyslal do Spojených států dlouhodobě nečinné agenty. Americký systém se neslučuje s představou, že je možné zadržovat ve vězení velký počet lidí, o nichž, jak se zdá, neexistují žádné důvody se domnívat, že jsou nebezpeční, kromě mlhavé obavy, že by možná někdy v budoucnosti mohli porušit zákon.

Americká vláda má zajisté právo zatknout osoby, které pobývají v zemi ilegálně, a vyhostit je po soudním slyšení. Kdyby bývala federální vláda systematicky udržovala záznamy o návštěvnících USA, kteří neodjeli v době, kdy jim vypršelo vízum, bývalo by pro teroristy obtížnější provést útoky na New York a Washington. Avšak zdá se, že neexistují žádné důkazy, že se drtivá většina osob, zatčených kvůli porušování imigračních předpisů, dopustila něčeho jiného, a trest musí odpovídat trestnému činu. Místa, kde jsou tito lidé zadržováni, a ve většina případů i jejich jména, jsou veřejnosti utajována. Mezitím se hromadí vedlejší důkazy, že některé zadržované osoby jsou vězněny za krutých podmínek a mají jen omezený přístup k obhájci.

Ashcroft minulý týden trochu ustoupil od zatloukání informací a zveřejnil některé dosud chybějící podrobnoosti o 548 osobách, vězněných pro porušení imigračních předpisů, avšak stále odmítl publikovat jejich jména. Zveřejnil jména podrobnosti 93 osob, obviněných z většinou malých přestupků. Ale zdaleka to nebylo takové zveřejnění informací, jaké nynější sitace vyžaduje.

Vojenské tribunály

Vůbec není jasné, že má prezident pravomoc zakládat vojenské tribunály bez konkrétního svolení Kongresu. To, že v této věci reagovala vláda z vlastní iniciativy, je vážná věc. Kromě toho, že to narušuje princip oddělení pravomocí [tří větví americké vlády], mohlo by to ochromit právoplatnost každého jednání takového vojenského tribunálu. Precedens - Franklin Roosevelt použil tajné vojenské komise, které odsoudily osm německých sabotérů na americké půdě během druhé světové války - nás neuklidňuje. Tento proces, který mimochodem podpořil Kongres, byl trapnou akcí, jejímž cíle bylo vyhnout se řádnému právnímu procesu, a došlo k ní hlavně proto, aby se zakryla Rooseveltovo selhání, že neposlouchal, když se jeden sabotér pokusil přiznat a poskytnout informace o svých spolubojovnících.

Vojenské tribunály, které navrhuje prezident Bush, nemají skoro nic společného se skutečnou vojenskou justicí. Podle normálního vojenského práva nejsou procesy uzavřeny před veřejností, obžalované osoby mají právo se seznámit s veškerými důkazy, předloženými proti nim a nemohou být odsouzeni k smrti bez jednomyslného rozhodnutí důstojníků, kteří působí jako soudci. Žalované osoby se také mohou odvolat k vyšším vojenským soudům a k Nejvyššímu soudu. Bushovy vojenské tribunály mohou odsuzovat v tajnosti, mohou odmítat obžalovaným osobám důkazy o jejich vině a smějí odsuzovat lidi k smrti jen dvoutřetinovou většinou soudců.

Možná nejvíce znepokojující je to, že podle příkazu vlády není prezidentova pravomoc pohnat lidi k vojenským soudům omezena jen na obviněné teroristy, zatčené v zahraničí. Rozsah tohoto dekretu je překvapující. Dovoluje, aby byl po neomezenou dobu vězněn a souzen každý člověk, který nemá americké občanství, o němž se prezident rozhodne, že je to člen organizace al Qaeda, že se účastní na nějaké formě mezinárodního terorismu a nebo že poskytuje útočiště teroristům. Po 11. září byli Američané seznámeni s celou řadou majitelů domů a bytů, kteří ubytovávali muže, chystající se unést letadla aniž by si mysleli, že to nejsou studenti. Rozsah těchto pravomocí jasně ukazuje, jak velký je potenciál pro jejich zneužívání. To, že je americká vláda vypracovala takto široké, ochromuje důvěru v její sebeovládání.

Důvěra v soudy

Zdá se, že Bushova vláda vůbec nedůvěřuje americkému trestnímu soudnictví, že by dokázalo soudit teroristy otevřeně a spravedlivě, navzdory tomu, že prokurátoři úspěšně odsoudili muže, obviněné z prvního útoku na Světové obchodní středisko a z útoku na americká velvyslanectví v Keni a v Tanzánii.

Civilní soudy nejsou tak křehké, jak se vláda oává. Zaprvé, dlouhodobé federální zákony dovolují sanitizovat špionážní informace, takže je možno jich použít jako důkazů u soudu, aniž by se tím zkompromitovaly výzvědné metody.

Vláda neustále argumentuje, že i když jsou pravomoci, jichž se zmocnila, široké, nebude jich zneužívat. Prý jí máme důvěřovat. Tak ale americký systém nefunguje. Toto je národ, který byl vybudován na základě vlády zákonnosti, nikoliv na základě víry v dobrotu konkrétních státních úředníků.

V době, kdy se tento stát snaží vytvořit a udržet globální koalici proti terorismu nás vede Bushova vláda po cestě, která bezpochyby nakonec Spojené státy ztrapní a ohrozí naše postavení jako obránce mezinárodních lidských práv a globální spravedlnosti. Spojené státy, které neustále kritizují jiné země za to, že pořádají tajné procesy, a za to, že odmítají poskytovat politickým vězňům řádná práva, nyní porušují své vlastní normy. Není divu, že evropské země nechtějí vydávat žádné osoby do země, kde by musely čelit takovýmto tribunáům. Naše země ujišťuje svět, že důkazy proti Osamu bin Ladenovi jsou přesvědčivé, ale jestliže bude souzen v tajnosti, velká část světa v jeho vinu nikdy neuvěří.

Musí existovat jeden systém práva

Vládě se podařilo tak silně omezit občanské svobody bez odporu veřejnosti hlavně proto, že paralelní právní systém, který vytváří, se týká jen lidí, kteří nemají americké občanství. Ashcroft například nechce odposlouchávat rozhovory amerických vězňů se svými právními zástupci. Toto jsou speciální předpisy pro cizince a pro nás, místní občany to má znamenat, že se máme cítit bezpečnější.

Tato země skutečně zachází z lidmi, kteří nemají americké občanství, jinak než s Američany. Nejdůležitější je, že úřady mohou tyto lidi ze země vyhostit, pokud nedodržují podmínky svého vstupního víza. Ale právo na spravedlivý soudní proces, právo poradit se s právníkem bez přítomnosti vládních mikrofonů a ochrana před vězněním v tajnosti za minimální přestupky - to nemůže být omezováno jen na americké občany. Jsme přesvědčeni, že tato práva jsou právy všech lidí na světě. Naše historie je historií neustálého boje o to, abychom zabránili vládě rozdělovat jednu část lidstva od druhé a jedné té časti upírat tatáž základní lidská práva jako druhé. Teď není v žádném případě doba na tom abychom začínali porušovat práva lidí, jejichž jediným vztahem k mezinárodním teroristům je snad jen jejich sdílená národnost, náboženství nebo etnické zázemí.

Budeme posuzováni podle toho, jak dodržujeme své hodnoty nikoliv tehdy, kdy je to lehké, ale v tobě, kdy je to těžké. Svět se na nás dívá.

                 
Obsah vydání       3. 12. 2001
1. 12. 2001 K masakru v afghánské pevnosti vedla série vážných chyb
3. 12. 2001 Pevnost peklo
3. 12. 2001 BBC o tom, jak CIA podporuje po světě terorismus
3. 12. 2001 Mezi bojovníky z Talibánu byl dvacetiletý Američan
3. 12. 2001 Američané připravují útok proti Iráku
3. 12. 2001 My Lai v Afghánistánu
3. 12. 2001 Deformovaná justice: Válka a americká ústava
3. 12. 2001 Lidská práva: v USA znovu zavřeli člověka, jehož shledal soud nevinným
3. 12. 2001 Policie smí v ČR číst lidem e-maily, provideři se chlubí spoluprací s policií Jiří  Mašek
1. 12. 2001 BIS en rose: Reflexe formou PR Tomáš  Pecina
3. 12. 2001 Vlna atentátů v Izraeli a BBC kontra MFD: objektivita kontra lichocení mocným
1. 12. 2001 Postavení žen v Afghánistánu je strašlivé
1. 12. 2001 Podařilo se v Bosně a v Kosovu dát větší politickou moc ženám?
3. 12. 2001 Antifašistická demonstrace v Praze Štěpán  Kotrba
2. 12. 2001 Je skutečné nutné definovat lidi etnicky? Jan  Čulík, Vladimír  Bernard
3. 12. 2001 Vachalovskému a Bokovi dávám v mnohém za pravdu
27. 11. 2001 ÚOOÚ ignoruje zákon o svobodném přístupu k informacím Tomáš  Pecina
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů
3. 12. 2001 O roli BBC a sdělovacích prostředků v demokracii obecně Jan  Čulík

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
3. 12. 2001 Mezi bojovníky z Talibánu byl dvacetiletý Američan   
3. 12. 2001 Deformovaná justice: Válka a americká ústava   
3. 12. 2001 My Lai v Afghánistánu   
3. 12. 2001 Lidská práva: v USA znovu zavřeli člověka, jehož shledal soud nevinným   
3. 12. 2001 Američané připravují útok proti Iráku   
1. 12. 2001 Postavení žen v Afghánistánu je strašlivé   
1. 12. 2001 K masakru v afghánské pevnosti vedla série vážných chyb   
1. 12. 2001 Amnesty International odsoudila britskou vládu, že odmítla vyšetřit masakr v pevnosti   
30. 11. 2001 Jak naši afghánští spojenci aplikovali Ženevskou konvenci   
30. 11. 2001 Kdyby se do toho CIA byla bývala nemontovala... Ahmed  Bouzid
30. 11. 2001 Pevnost Qala-i-Jhangi: Pro toto barbarství není omluvy   
29. 11. 2001 Někteří Talibánci "přežili masakr v pevnosti"   
29. 11. 2001 Robert Fisk: Nyní jsme váleční zločinci   
29. 11. 2001 Británie a USA pod tlakem, aby vysvětlily afghánský masakr   
29. 11. 2001 Předseda amerického Helsinského výboru: Náboženská svoboda se stala obětí války