V polovine dubna se konal na londynske univerzite pozoruhodny dvoudenni seminar, ktereho se ucastnili nejvyznamnejsi britsti a americti novinari. Zabyval se soucasnou roli sdelovacich prostredku ve Spojenych statech a ve Velke Britanii a problemy, jimz celi media v dnesnim svete.

Pro ucastnika ze stredovychodni Evropy bylo fascinujici, jak pevne zastavaji anglosasti novinari zasady hrde nezavislosti a kriticnosti. Behem diskusi se ukazalo, ze britske a americke sdelovaci prostredky se potykaji s celou radou zasadnich problemu, ktere jsou aktualni i v ceskem kontextu. Anglosasti novinari pristupovali k temto problemum z pozice profesionalu, kteri si jsou dobre vedomi, ze jejich prace ma velky vyznam, a pri sve cinnosti se pritom opiraji o dlouholete zkusenosti. Jejich prace je zaclenena do pevneho hodnotoveho ramce vyznamne a sebevedome kulturni tradice.

V predvecer seminare shrnul ve slavnostnim projevu na veceri v londynskem hotelu Marriot zakladni zasady novinarske prace Ben Bradlee, byvaly dlouholety sefredaktor americkeho deniku The Washington Post. Bradlee mj. hovoril o dilematu, jemuz celi novinari, kdyz se jim dostanou do ruky informace, ktere by teoreticky mohly ohrozit narodni bezpecnost. Profesionalni novinar vsak musi za kazdych okolnosti nakonec podle Bradleeho dostat sve etice a informace, ktere ziskal, musi zverejnit. Nejvyhodnejsi je podle Bradleeho pracovat v takovych novinach, jejichz majitel usiluje o zisk prostrednictvim co nejkvalitnejsi zurnalistiky.

V diskusi byly snad nejzajimavejsi prispevky Fredericka Kempa, sefredaktora evropske mutace casopisu Wall Street Journal, jehoz zasluhou vychazi od roku 1993 take The Central European Economic Review, zabyvajici se hospodarstvim stredni Evropy, a Marka Wooda, reditele a sefredaktora tiskove agentury Reuters.

Co je ukolem sefredaktora profesionalne vedeneho sdelovaciho prostredku? Podle Fredericka Kempa je to "dat reporterum svobodu a poskytnout jim schopnosti, nastroje, prava a veskerou pomoc k tomu, aby vykonavali svou praci k prospechu ctenaru i spolecnosti."

Wall Street Journal je globalni ekonomicky denik, ktery zaroven vychazi ve Spojenych statech, v Evrope i v Asii. Krome toho tiskne petadvacet listu v zemich, jako je Kanada, Jihoafricka republika, Cina a Jizni Korea, pravidelne denni nebo tydenni prilohy materialu, sestavovanych redakci listu Wall Street Journal. Globalnost deniku Wall Street Journal vyvolava radu problemu, konstatoval Frederick Kempe, protoze neexistuje jediny, celosvetove platny tiskovy zakon, ani jediny svetovy eticky standard. Nezridka se deje, ze za zpravu, ktera je prijatelna ve Spojenych statech, mohou Wall Street Journal v jinych zemich pohnat k soudu.

"Co se tyce novinarske etiky," zduraznil Frederick Kempe, "zastavame znacne fundamentalisticky postoj, prisnejsi nez ve vetsine zemi zapadni Evropy. Pred casem jsme odmitli slevit ze zasad objektivniho zpravodajstvi a neotiskli jsme pozadovanou omluvu, tykajici se kritickeho materialu o Singapuru, ktery jsme predtim v liste zverejnili. Vedlo to k tomu, ze nas denik a nas casopis Far Eastern Economic Review byly v Singapuru sedm let zakazany.

Pred tremi lety jsme zacali vydavat hospodarskou revui Central European Economic Review," pokracoval Kempe. "Pritom jsme zjistili, ze nekteri nasi konkurenti slibuji, ze budou prednostne tisknout clanky o tech podnicich, ktere si u nich koupi reklamu. My neco takoveho prirozene nedelame. Octl jsem se v podivne pedagogicke roli," zduraznil Frederick Kempe, "kdyz jsem musel vysvetlovat stredo a vychodoevropskym reklamnim agenturam, proc je rozumnejsi cist nas casopis, ze ho budou ctenari brat pro jeho nezavislost a objektivnost brat vazneji nez konkurenci. Jinym problemem je takzvany "chequebook journalism", kdy zname osobnosti poskytuji interviewy jen za honorar. Zajemce o honorare musim vzdycky zklamat," podotkl Frederick Kempe, "protoze Wall Street Journal zasadne za rozhovory neplati."

V Nemecku je povazovano za prijatelne, ze podniky poskytuji novinarum dary. Velka evropska firma planuje otevrit novou tovarnu v Cine a nabidne novinarum, ze je tam dopravi letadlem zadarmo. Zamestnanci listu Wall Street Journal vsak zadnou takovouto financni pomoc prijimat nesmeji. Pokud se rozhodneme do Ciny cestovat, zaplatime si letenku sami. Je to vyrazem nasi nezavislosti," rekl Kempe. (Vypravi-li se do zahranici cesky premier ci prezident, vetsina novinaru s nim leti z Prahy ve vladnim letadle. Jak mohou za takovych okolnosti politikovu cestu do ciziny hodnotit objektivne a nezavisle?)

"Jako publikace, ktere se zabyva analyzou podnikani a financnictvi, odhaluje eticke prohresky a pripady stretu zajmu musime byt 'papezstejsi nez papez'," podtrhl Kempe. "Jsem hrdy, ze jsme letos dostali Pullitzerovu cenu za analyzu praktik tabakoveho prumyslu."

Vsichni nasi reporteri, at pusobi kdekoliv na svete, podepisuji kazdorocne prohlaseni o tom, ze nemaji zadne akcie v podnicich, o nichz pisi, ze zadne akcie nevlastni dele nez sest mesicu, ze se nepodileji na zadnych spekulativnich obchodech na zadne svetove burze a ze neprijali za posledni rok dary v hodnote vyssi nez 25 dolaru,"zduraznil Frederick Kemp.

"Intenzivne kritizujeme na nasich strankach vlady, podniky a jednotlivce, ale malokdy dostatecne silne kritizujeme sami sebe," pokracoval sefredaktor evropskeho vydani deniku Wall Street Journal. "Jake ma tedy nas list slabosti? Prilis energie venujeme samozrejmym vecem a nejaktualnejsimu, vlastne jen povrchnimu zpravodajstvi. Prilis malo casu vydavame na pripravu hloubkovych analyz, ktere maji nadcasovy vyznam. Je to jednak problem zdroju - malokdy se najde tak profesionalni reporter, ktery by byl ochoten a schopen delsi dobu se venovat priprave systematicke a podrobne analyzy - jednak je to problem redakcnich priorit. Vedouci oddeleni by meli zadat sve reportery, aby pokracovali v dlouhodobejsim systematickem sledovani vyvoje urciteho problemu i v dobe, kdy se o nej televize a ostatni media prestaly zajimat.

Velkym problemem je v teto souvislosti tzv. "pack journalism", tedy zvyklosti "novinarske smecky". Tento jev se vyskytuje v Londyne, v Bruselu i ve Washingtonu. Je-li zverejnena vyznamna zprava, at se to tyka lady Diany anebo primarek v americkem state New Hampshire, novinari ztraceji soudnost, kriticnost a nezavislost a vrhaji se vsichni jako velka skupina za jedinym zdrojem informaci. Pisou pak vsichni totez.

Zazil jsem v teto souvislosti vlastni dost dramatickou zkusenost," rekl dale Frederick Kempe. Byl jsem v Paname v dobe americke invaze. Invazi predchazel statni prevrat. Americka vlada ve Washingtonu tvrdila, ze s prevratem nema nic spolecneho. Psal jsem tou dobou o Paname knihu, byl jsem dobre informovan o tamejsi situaci, mel jsem sve zdroje a vedel jsem, ze Washington nemluvi pravdu. Ziskal jsem podrobnosti schuzek americkych cinitelu s panamskymi vzbourenci a vedel jsem, jak k puci presne doslo. Druheho dne rano v Bilem dome se vsichni novinari ptali Merlyna Fitzwatera, mluvciho americkeho prezidenta, na podrobnosti tykajici se me zpravy z Panamy. A Fitzwater jim rekl, 'zprava Freda Kempa, kterou uverejnil Wall Street Journal, je nepravdiva'.

Je to okamzik naprosteho strachu, kdyz se neco takoveho stane,"priznal Frederick Kempe. "Vedel jsem, ze mam pravdu, protoze jsem mel zdroje, ktere nikdo jiny nemel. Zurnalisticka smecka ale zrovna bezela opacnym smerem. Az pozdeji prinesla americka televize nezavisle na me tytez informace, veskera fakta v me reportazi byla potvrzena a ja jsem byl zachranen. Nastesti me sefredaktor celou dobu pevne podporoval."

Sdelovaci prostredky se museji za kazdou cenu branit moci penez," zduraznil Frederick Kempe. "V zadnem pripade ji nesmeji podlehnout, at uz jde o pripady, jako kdyz nedavno zaplatila pocitacova firma Microsoft cele vydani britskeho deniku Times, ktery se ten den rozdaval ctenarum zdarma, anebo o pripady, kdy si podniky vynucuji, aby o nich novinari psali, protoze zadavaji sdelovacimu prostredku placenou reklamu. Odmitani financni manipulace prinasi kratkodobe nevyhody, v dlouhodobe perspektive se vsak vyplati. Jak muze spolecnost duverovat tisku, ze informuje o nejdulezitejsich statnich zalezitostech nezavisle a kriticky, kdyz je tisk ochoten zaprodat sve zasady za zisk z placene reklamy?"

Je ukolem sdelovacich prostredku verejnost bavit a prizpusobovat tomu styl sve prace? Byl dlouhy soudni proces s americkym fotbalistou a hercem O.J. Simpsonem skutecne soudnim procesem stoleti, anebo to cele umele vytvorily americke sdelovaci prostredky za ucelem zabavy? Musime se vyhnout nebezpeci popularizovat a prosazovat urcite potencialne zabavne zpravy jen proto, abychom prodali zvysili sledovanost nasich poradu anebo vetsi mnozstvi vytisku nasich novin.

Tisk je nyni ve svete velmi mocny a casto skutecnost manipuluje. Je neobycejne dulezite, aby vsichni vzdy dostali spravedlive pravo na odpoved. V liste Wall Street Journal mame v teto souvislosti jedno velmi uzitecne a efektivni pravidlo: negativni vyroky nikdy necitujeme anonymne. Obvinite-li nekoho, treba ze je podvodnik, v nasem liste to musite ucinit adresne, jmenovite, sam za sebe.

Novinari by meli neustale bojovat proti stereotypum. Napriklad Strana Zelenych neni vzdy zosobnenim idealu a podnikatele nejsou vzdy zosobnenim vykristovatelskeho pekla.

Meli bychom zachazet s obrovskou moci, kterou mame, s pokorou. Musime psat presne, spravedlive, s otevrenou mysli. Musime porad zkoumat motivaci osob, ktere nam poskytuji informace. Meli bychom za svou praci pocitovat odpovednost. Pokud otiskneme neco, co neni pravda, musime to rychle priznat a musime se za to verejne omluvit. Novinari museji byt skromni. Jejich odmenou by melo byt, ze slouzi spolecnosti tim, ze ji poskytuji informace. Vyzivat se v tom, ze verejnost bavime, ze vedeme ruzne kampane nebo nicime lidem existenci, je nepripustne.

"Nejdulezitejsi," uzavrel svuj projev Frederick Kempe, "je lidska slusnost. V prvni rade jsme lide, teprve pak jsme novinari. Ublizime-li nekomu nespravedlive, poneseme sami bremeno vycitek svedomi."

Mark Wood, sefredaktor a reditel tiskove agentury Reuter, vzpomnel, jak nedavno nasel v ranni poste vyhruzny dopis z Kambodze, ktery mu oznamoval, ze bude velmi neprijemnym zpusobem rozctvrcen. Brzo se ukazalo, ze velmi podobne hrozby obdrzela z Kambodze cela rada novinaru z agentury Reuter.

Vyslo najevo, ze kdosi pozmenil oficialni text agenturni zpravy, kterou vydala tiskova kancelar Reuters, a umistil ho na Internetu. Do zpravy byla pripsana veta, podle niz se rozhodl princ Sihanouk prenechat Vietnamu z vdecnosti za to, ze zemi pred casem osvobodil od Rudych khmeru, nekolik severnich provincii Kambodze. V jihovychodni Asii vyvolala tato falesna zprava obrovske pozdvizeni.

"Vstupujeme do uplne noveho zpravodajskeho veku,?" pokracoval Mark Wood, "kdy je mozno okamzite, celosvetove zverejnit jakoukoliv, treba i nepravdivou informaci. Internet ma v tomto smyslu obrovsky vliv. Ve vyse zminenem incidentu bylo zneuzito jmeno agentury Reuters. Legitimni zprava, vydana agenturou Reuters, byla pozmenena a pak zverejnena pod nasi hlavickou a v nasem agenturnim formatu."

V rychle se menicim svete vznika podle Marka Wooda pro anglosaske novinare cela rada novych prilezitosti. Je to dano jednak zrychlujici se globalizaci svetove sceny a jednak historii anglosaske zurnalistiky, jejimi hodnotami a zasadami, jimiz se ridi anglosaska novinarska prace. Velmi dulezita je v tomto smyslu u anglosaskych novinaru jejich sebeduvera: je dusedkem dlouhe tradice tiskove svobody.

Britske a americke sdelovaci prostredky maji podle Marka Wooda totozne kulturni i podnikatelske zajmy a cile. Anglosasky zpusob novinarske prace se v soucasnosti prosazuje jako celosvetovy standard. "Bylo by dobre, kdyby tento vyvoj pokracoval," rekl reditel agentury Reuter. "Svet bude lepsim mistem k zivotu, budou-li v nem siroce respektovany zasady svobodne, hrde nezavisle anglosaske zurnalistiky. Britsti i americti novinari by meli prispivat k likvidaci omezeni svobody tisku v ruznych zemich sveta. Zeme, ktere trpi cenzurou, kde neprobiha intenzivni vymena informaci na nejaktualnejsi namety, o nichz se mezinarodne hovori, zaznamenaji hospodarske skody," mini Mark Wood.

Zajimavym prikladem, jak se anglosaske zasady zurnalistiky prosazuji mezinarodne, byl nedavny vyvoj v Nemecku. Pod tlakem kritiky anglosaskych novinaru tam doslo k zasadni zmene podnikatelskeho zakona. Donedavna nebylo v Nemecku trestnym cinem tzv. "insider trading", obchodovani s akciemi na zaklade protekcnich, vylucnych informaci. Novinari predevsim z tiskove agentury Reuter, na tuto skutecnost upozornovali s tim, ze neobstoji v mezinarodnim kontextu a ze oslabuje duveryhodnost nemeckych burz. "Insider trading" bylo posleze postaveno i v Nemecku mimo zakon.

Upozornil jsem, ze vyznamny americky medialni podnik Central European Media Enterprises, v nemz je hlavnim akcionarem Ronald Lauder, dedic mezinarodniho kosmetickeho imperia Estee Lauder, vlastni v Ceske republice komercne velmi uspesnou televizi NOVA a pripravuje nebo uz zahajil obdobna komercni televizni vysilani i v dalsich postkomunistickych zemich stredni a vychodni Evropy. Poukazal jsem na to, ze svou etikou a svym pristupem k zurnalisticke praxi se tento povytce americky podnik velmi odlisuje od anglosaskeho novinarskeho idealu, ktery by se mel Marka Wooda sirit po svete.

Garrick Utley, hlavni londynsky zpravodaj americkeho televizniho okruhu ABC vyjadril nazor, ze bulvarni metody, ktere prosazuje v Ceske republice televize NOVA, nevnaseji do stredni Evropy americti majitele. Je pry za ne odpovedny sam reditel televize NOVA Vladimir Zelezny: "Je to clovek, ktery vyuzil prilezitosti. Nevaha utocit tvrde a primo, bez skrupuli. Bezpochyby uspesne dosahne cile, jaky si predsevzal. Vyhraje. Je to velmi zajimava situace, nebot na medialni scene ve stredni Evrope vznika uplne nove hriste. Metody televize NOVA, vyzkousene v Ceske republice, budou napodobeny i v Polsku i v jinych postkomunistickych zemich. Jedine, co tyto lidi zajima, je ovladnout trh."

Velmi odlisna je ale situace v Rusku," pokracoval Garrick Utley. "Novy komercni televizni okruh v Moskve se stal vzorem nezavisleho, kritickeho zurnalismu a prokazal sve schopnosti zejmena v cecenske valce, a to navzdory ruske vlade. Dokazuje to, ze je velmi dulezite, kdo se dostane do cela komercni televizni stanice. Komercni televizni okruh v Moskve si dobre uvedomuje, ze jeho duveryhodnost zavisi na kvalitni novinarske praci. V Praze to vidi vedeni televize NOVA jinak."

"Mam o podnikani Ronalda Laudera, o televizi NOVA a o usili vytvorit si televizni imperium ve stredovychodni Evrope dost informaci," konstatoval Frederick Kempe, "a musim rici, ze ta cela operace nema s novinarskou praci vubec nic spolecneho. Jde jen o zisk. Koupili vysilaci prava na mnozstvi levnych hollywoodskych filmu, v nichz bude moci televize NOVA prodavat dostatecne mnozstvi reklam. Znam Ronalda Laudera i Marka Palmera, reditele podniku Central European Media Enterprises, dosti dobre," pokracoval Kempe, "a vim, ze oni Ceske republice nizky standard nevnucuji. Kdyby ceske vedeni televize NOVA prosazovalo vysoce kvalitni novinarskou praci, americti majitele by proti tomu nic nemeli. Nejde tedy o americky vliv, ale predevsim o uroven mistniho, stredoevropskeho zurnalismu. Az se zvysi profesionalita ceskych novinaru, zvysi se i uroven televize NOVA. Je nutno do stredni Evropy jezdit a vysvetlovat, jakych zasad by se mela pridrzovat dobra novinarska prace. V tomto ohledu mohou pomoci zapadni investice do mistnich, ceskych novin. My sami, Wall Street Journal, vlastnime ctyricet procent akcii ceskeho deniku Hospodarske noviny a zda se nam, ze jeho uroven neni spatna," rekl Frederick Kempe.

Jak uz jsem se zminil, hodne se na londynske novinarske konferenci hovorilo o pokracujici globalizaci medialni sfery. Garrick Utley upozornil na to, ze v integrujicim se svete je dnes vice nez kdy jindy dulezita role majitelu sdelovacich prostredku i jejich odpovednost. Totoznost sdelovacich prostredku se totiz meni. Ztraceji zakorenenost v konkretnich narodnich kulturach, jake v Evrope existovaly od stredoveku. Nove obri nadnarodni medialni korporace jsou dnes bez nacionalnich korenu. Nemaji statni prislusnost, a neprijimaji vetsinou odpovednost za vyvoj v jednotlivych zemich. Na druhe strane delaji mezinarodni korporace v zajmu podnikani bez ohledu na eticke zasady predevsim to, co se jim v dane zemi jevi jako nejvyhodnejsi.

Ted Turner, majitel mezinarodni satelitni zpravodajske stanice CNN, ucinil mnoha vladam autoritarskych nebo poloautoritarskych zemi vyznamny ustupek, aby do techto zemi vubec pronikl. Dava jim k dispozici urcite mnozstvi vysilaciho casu, v nemz si mohou na CNN bez zasahu americke redakce vysilat o sve zemi, co chteji.

Globalni televizni a tiskovy magnat Rupert Murdoch zrusil na natlak cinske vlady satelitni vysilani zpravodajskeho okruhu televize BBC do Ciny. V Britanii jsou Murdochovy sdelovaci prostredky nyni nakloneny Blairove Labouristicke strane, nebot je pravdepodobne, ze labouriste vyhraji volby. Ve Spojenych statech financuje Murdoch novy politicky tydenik Weekly Standard, ktery prosazuje silne pravicove nazory. To vsak Murdochovi vubec nebranilo v tom, aby v tutez dobu zaroven neuzavrel v Cine smlouvu s komunistickym Lidovym denikem o vytvoreni noveho zpravodajskeho servisu. "Mezinarodni medialni podnikatel se v dnesni dobe chova v jednotlivych zemich sveta podle hesla 'kam vitr, tam plast'," konstatoval Garrick Utley.

Ve snaze eliminovat nejistotu vznikajiciho globalniho medialniho trhu se nyni velke medialni spolecnosti spojuji. Tak nedavno koupila Disney Corporation znamy americky televizni okruh ABC. Na nedavne tiskove konferenci ve Spojenych statech hovoril jeden predstavitel Disney Corporation s nadsenim o vyhlidkach na ovladnuti svetove medialni sceny takto: "Na svete je velke mnozstvi zemi, ktere rady otevrou dvere veskeremu nasemu vysilani, pokud nebude obsahovat zadnou politiku."

"Integrace velkych mezinarodni medialnich spolecnosti vede i k tomu," podotkl dale Garrick Utley, "ze vznika stale vetsi vzdalenost mezi novinarem a vlastnikem sdelovaciho prostredku. Mnozi majitele se ani v prvni rade uz nezabyvaji novinarskou praci jako hlavni vydelecnou cinnosti. V takovemto kontextu zacinaji byt dulezitejsi zisky nez novinarska etika."/p>

A presto existuje nadeje," pokracoval Garrick Utley. "Zacinaji mit velky vliv nove technologie, predevsim zpravodajstvi na Internetu, ktere je okamzite celosvetove k dispozici komukoliv. Informace na Internetu nemaji zadneho majitele. Internet nikdo nevlastni. Autoritarske vlady tedy nemohou siritele informaci nijak ovlivnovat, protoze zadny ustredni siritel informaci neexistuje. Zpravy budou behem casu pronikat po svete prostrednictvim Internetu doslova vsude, bez ohledu na to, jak intenzivne se budou autoritarske vlady snazit omezovat pristup k pocitacum."

"Jsme soucasti velmi dlouheho historickeho procesu demonopolizace zdroju informaci ve sfere verejne politicke debaty a verejneho zajmu," zduraznil Martin Walker, washingtonsky zpravodaj britskeho deniku Guardian. "Byvala kdysi ona pohadkova doba, kdy mel monopol na informace tisk. Tento monopol byl rozbit, kdyz vznikl rozhlas a potom televize. To jiste v mnoha ohledech zaporne ovlivnilo zpusob, jak dnes pisi noviny. Avsak pohledme, nyni se rozklada i monopol televize na informace. Castecne ho nici mezinarodni satelitni vysilani, ale daleko vice a ucinneji ho zanedlouho zlikviduje Internet. Pro spotrebitele vznika velmi vyhodna situace. Nikdy nebylo na svete tolik druhu nejruznejsich sdelovacich prostredku, tolik ruznych poskytovatelu informaci. Nikdy dosud neexistovalo tolik alternativ. Vetsina lidi na svete ma dnes moznost sledovat prvotridni politicke zpravodajstvi. Mohou si vyladit nejrenomovanejsi experty z Londyna, z Washingtonu, z Parize i z Moskvy. Novinari nyni pusobi v globalni medialni arene. To je mozna politikum nepohodlne, budou se vsak s tim muset vyrovnat. Pro ctouci, uvazujici a myslici obcanskou verejnost je to velmi vyhodne. Jsem si jist, ze nakonec bude nejakym zpusobem rozbit i nyni vznikajici monopol Internetu. Vstupujeme do zlateho veku sdelovacich prostredku," domniva se Martin Walker.

Hodne se hovorilo o novinarske etice. Roger Mudd, donedavna celny americky televizni novinar na okruzich NBC, CBS a Public Service Television shrnul v Americe obecne, dobrovolne respektovane zasady novinarske etiky takto:

"Nevymyslime si neexistujici zpravy. Nikomu nevkladame do ust slova, ktera nebyla vyrcena. Tam, kde to jasne nevyplyva z kontextu, uvadime vzdy zdroj informaci. Zasadne vyhledavame a zverejnujeme protikladne nazory. Nepublikujeme zjevne sokujici ci drasticke zabery a fotografie. Hovorime kultivovane. Uznavame, ze obcane maji pravo na soukromi. Mezi americkymi novinari vsak neexistuje shoda o tom, jak velka ma byt zona prava na soukromi.

Dlouha leta platilo ve Spojenych statech, ze politik ma pravo na soukromi, pokud jeho soukromy zivot nezasahuje do verejne sfery. Politik nikdy nemel pravo utajovat informace o svem zdravi ci bohatstvi, protoze to ma souvislost s jeho verejnou cinnosti. Otazky sexu byly povazovany za soukrome az do roku 1987, kdy se zeptal Paul Taylor z listu Washington Post Garyho Harta, kandidata na prezidentsky urad, zda byl kdy neverny sve zene. "Americke sdelovaci prostredky se od te doby stale jeste snazi vyrovnat s tuto otazkou a tim, co nasledovalo," konstatoval Roger Mudd.

"Nejlepsi rada kterou lze v teto souvislosti dnes poskytnout politikum," pokracoval Roger Mudd, "je toto: Pokud nechcete, aby se to objevilo v novinach, nedelejte to."

Eticke normy, ktere dodrzuji americti novinari, jsou situacni, zduraznil Roger Mudd. "Zverejnujeme statni tajemstvi? Zalezi to na situaci. Podvadime v usili ziskat exkluzivni informaci? Opet: zalezi to na situaci, totiz jak vyznamna je zprava, kterou chceme zverejnit drive nez konkurence."

Od konce sedmdesatych let doslo na americke medialni scene k dosti neblahym zmenam, argumentoval Roger Mudd. Vlada totiz tehdy deregulovala televizni vysilani. Do oblasti sdelovacich prostredku vstupila cela rada novych majitelu, jako napriklad podnik General Electric. Tito majitele nemaji respekt pro tradici nezavisle zurnalistiky a donedavna v Americe obecne uznavany nazor, ze dobre zpravodajstvi je cennym zbozim a verejnou sluzbou a pro zdarny rozvoj demokraticke spolecnosti je zapotrebi ho dotovat z jinych zdroju. Ustup od tohoto nazoru a duraz na pouhe zisky vedl podle Mudda ke zbulvarneni televizni zurnalistiky.

Existuji nejake otazky, ktere nesmi novinar politikum nikdy dat? Na konferenci se o tom rozpoutala ziva diskuse, prave v souvislosti s otazkou o cizolozstvi, kterou polozil Garymu Hartovi novinar z listu Washington Post. Pod hrozbou, ze novinari zverejni podrobnosti jeho nemanzelskych pomeru, byl pak Hart donucen vzdat se sve prezidentske kandidatury.

Martin Walker konstatoval: "Nevhodne otazky neexistuji. Jsou jen nevhodne nebo posetile odpovedi." Velmi ostre kritizoval "nekompetentnost", s niz se nedokazi s kritickymi novinari vyrovnavat Bill Clinton a jeho manzelka Hilary. Podotkl, ze britska kralovska rodina sama vyvolala ostrou kriticnost novinaru vuci sobe, protoze se je snazila manipulovat ve svuj prospech. Ukazalo se, ze vsechny skandalni informace o britske kralovske rodine jsou pravdive. Walker take poukazal na to, ze novinare v Britanii manipuluji cilene zverejnovanymi informacemi tiskovi strategove hlavnich politickych stran, tzv. "spin doctors".

Vsichni ostatni pritomni americti i britsti novinari souhlasili, ze neexistuji zadne otazky, ktere by nebylo mozno politikovi polozit, i kdyz nekteri namitli, ze prilisna prisnost na politiky muze odrazovat schopne lidi, od vstupu do politicke areny.

Peter Hitchens z britskeho deniku Daily Express uvedl: "Otazky, jako byla v roce 1987 polozena Gary Hartovi, jsou absolutne opravnene a eticke, protoze jimi novinari odhaluji pokrytectvi. Mne naprosto nezajima, jestli byl Hart neverny sve manzelce, je vsak v legitimnim zajmu volicu vedet, zda Hart nevaha manzelce lhat. Neni totiz vylouceno, ze bude podvadet i ve verejnem zivote. Cim vyssi a vlivnejsi misto zastava politik, tim mensi pravo ma na to, aby novinari nezkoumali jeho soukromi. Totez plati i o jeho manzelce, zejmena, pokud take zastava nejaky verejny urad nebo vystupuje verejne. "

"Politikove nemaji pravo na soukromi," rekl Martin Walker. "Melo by se ovsem definovat, co je soukromi," dodal. "Snad jsou to ty skutecnosti, jejichz zverejneni by obycejny obcan povazoval za nepripustne pohorslive a urazlive, jako napriklad bylo nevhodne a netaktni zbytecne prozradit, ze tenisova hvezda Arthur Ash trpi nemoci AIDS. Avsak co se tyce politiku, vsechno, za co se politik stydi, by melo byt odhaleno a zverejneno, protoze skryva-li politik neco, za co se stydi, je vydiratelny, a to je pro spolecnost nebezpecne,"zduraznil Martin Walker.

Existuje zakladni zasada: jestlize se novinar rozhodne zverejnit duvernou informaci o politikovi proto, aby zvysil sledovanost sveho poradu anebo naklad sveho listu, je to nespravne. Pokud novinar uverejni takovou informaci, protoze usoudi, ze je to ve verejnem zajmu, je to spravne. Problem je, ze novinari, v podvedomem usili zvysit naklad sveho listu, si ovsem sami budou vzdy predstirat, ze tisknou duverne informace ve verejnem zajmu, varoval na zaklade zkusenosti se svymi kolegy Martin Walker.

1. cervna 1996(Vyjde v casopise LISTY.)/p>