ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3.9.2015
Vina Evropské unie

Jak se dostala mrtvola tříletého chlapce na pláž v Turecku, ptal se ve čtvrtek v podvečer rozhlas BBC. Máme pro vás další otázku, pokračoval moderátor. Jak by se vám líbilo bydlet v městě Kobani na severu Sýrie? Kobani trpělo víc než většina měst v syrské občanské válce. Před rokem město Kobani obklíčili extremisté z Islámského státu. IS je organizace, která běžně usekává hlavy svým oponentům a z věžáků shazuje lidi, s nimiž nesouhlasí.

OSN odhaduje, že za pouhé čtyři dny loni v záři uteklo z města Kobani 180 000 lidí. Dostali se přes nedalekou hranici do Turecka. Ale lidi, kteří v Kobani zůstali, začali být nyní ohrožováni nejen Isis, ale i americkými leteckými údery. Koalice útočila na bojovníky z Islámského státu, kteří ovládli část města. Válka v Kebani zuřila čtyři měsíce.

Až do ledna letošního roku, kdy byl z města Islámský stát vytlačen. Když poslal z města následujícího měsíce svou reportáž reportér BBC Quentin Sommerville, uvedl toto: "Při pohledu na východ je zkáza naprosto totální. Všechny budovy, domy, obchody, ulice, jsou zničeny." Nedávno Islámský stát na Kebani zaútočil znovu. Vybuchla bomba umístěná v automobilu a usmrtila 25 lidí.

Rodina Kurdiových chtěla pryč. Abdullah a Rehan a jejich děti, pětiletý Galip a tříletý Aylan. Kurdiové už věděli, co to znamená cestovat za bezpečím v Sýrii. Do doby před třemi lety bydleli v Damašku. Když to tam začalo být příliš vražedné, odcestovali do Aleppa. Když se zvýšilo násilí tam, vydali se znovu na cestu a zvolili si Kobani. Když došlo k ofenzívě Islámského státu, rodina Kurdiových se vydala zase na cestu za bezpečím.

Podařilo se jim dostat se přes hranice do Turecka. A doufali, že zahájí nový život v Kanadě, protože tam měli příbuzné. Abdullahova sestra emigrovala do Vancouveru více než před dvaceti lety. Sdělila kanadskému listu The National Post, že pomohla Kurdiovým s jejich žádostí o azyl. Kanada tu žádost odmítla. Když se to stalo, rodina se rozhodla riskovat cestu do Evropské unie.

Včera v časných ranních hodinách, ve tmě, zahájili dvacetikilometrovou cestu z tureckého letoviska Bodrum na řecký ostrov Kos. Asi tucet lidí včetně rodiny Kurdiových v gumovém člunu. Ten se převrátil. Jen otec, Abdullah, přežil. Mretvoly pětiletého Galipa a tříletého Aylana vyplavilo moře na pláži v Bodrumu. Je to Aylanova mrtvola, tváří ve vodě a v písku, která je na fotografiích, které se rozšířily. Na jiné fotografii ho odnáší turecký policista.

Dnes hovořil otec, Abdullah, v márnici:

"Jen chci vidět naposledy své děti. A chvíli s nimi zůstat a posedět. Pašerák nás představil jednomu Turkovi. A pluli jsme ve člunu. Bylo nás třináct, včetně kormidelníka. Pluli jsme asi čtyři nebo pět minut a kormidelník uviděl ty velké vlny, a tak skočil do vody a utekl. Já jsem se snažil loď kormidlovat, ale další vysoká vlna ho překotila. Tehdy se to stalo. Snažil jsem se chytit své děti a ženu, ale nebyla naděje. Jeden po druhém zemřely. Moje děti byly nejkrásnější děti na světě. Je někdo na světě, pro něhož není jeho dítě tím nejcennějším? Moje děti byly fantastické. Vždycky mě ráno vzbudily a hrály si se mnou. Co může být krásnějšího? Všechno je pryč. Chci sedět vedle hrobu své rodiny a prožívat bolest, kterou cítím."

Zdroj v angličtině (audio, od minuty 12): ZDE

3.9.2015

Maďarský nacionalistický premiér Viktor Orbán tvrdil, že Evropa se stala obětí šílenství ohledně imigrace a uprchlíků. Argumentoval, že brání evropské křesťanství před invazí muslimů.

Orbán učinil své štvavé výroky po příjezdu do Bruselu ke konfrontaci s politiky EU ohledně své agresivní politiky vůči největší evropské uprchlické krizi od druhé světové války, píše Ian Traynor v deníku Guardian.

"Všechno, co se nyní děje před našima očima, hrozí výbušnými důsledky pro celou Evropu," napsal Orbán v listě Frankfurter Allgemeine Zeitung. "Reakce Evropy je šílenství. Musíme přiznat, že pošetilá imigrační politika EU nese za tuto situaci odpovědnost."

"Všichni evropští politikové, kteří imigrantům slibují lepší život a povzbuzují je, aby opustili všechno a riskovali svůj život cestou do Evropy, jsou charakterizováni neodpovědností. Pokud se Evropa nevrátí ke zdravému rozumu, prohraje ve válce o svůj osud."

Chaotické scény na budapešťském nádraží Keleti "nejsou evropský problém, jsou německý problém," řekl Orbán v Bruselu. "Všichni chtějí do Německa."

Orbán uvdl, že žiletkový plot na maďarské hranici se Srbskem má zásadní význam pro obranu vnější schengenské hranice. Popřel, že by šlo o uprchlickou krizi. Jde prý o masovou migraci.

"Ti, kdo přijíždějí, byli vychováni v jiném náboženství a představují radikálně odlišnou kulturu. Většina z nich nejsou křesťané, ale muslimové," řekl. "To je důležitá otázka, protože Evropa a evropská totožnost je zakořeněna v křesťanství. Není samo o sobě znepokojující, že evropské křesťanství už skoro nedokáže udržet Evropu křesťanskou? Není jiná alternativa, musíme bránit své hranice."

Orbán odmítl kvóty: "Kvóty jsou pozváním pro ty, kdo chtějí přijít. Morální lidskou reakcí je dát jim jasně najevo, nejezděte sem."

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015
Rada Evropy varuje
Státy mají právní a morální povinnost nabídnout uprchlíkům ochranu

Britský premiér Cameron pod mezinárodním i domácím tlakem mění svůj postoj vůči uprchlíkům

Ve čtvrtečním rozhovoru britský premiér Cameron sice nezmínil žádná konkrétnější politická opatření, ale jeho vystoupení se od středy, kdy byl proti přijímání uprchlíků v Británii, radikálně změnilo. Řekl, že Británie nyní přijme tisíce uprchlíků. "Až přijdou, budou řádně přivítáni a budeme se o ně starat. Přesně to uděláme."

Co to v praxi znamená, není jasné. Cameron dodal, že ho "hluboce dojaly" fotografie utopeného kurdského chlapce:

"Jako každý, kdo viděl ty fotografie přes noc, jsem si nemohl pomoci a byl jsem dojat, a jako otec se cítím hluboce dojatý pohleem na toho chlapečka na té pláži v Turecku. Británie je morální národ a my splníme své morální povinnosti."

Předtím Cameronův postoj k uprchlické krizi ostře kritizovala Rada Evropy. To je orgán, jehož členy je 47 států a dohlíží na plnění Evropské konvence o lidských právech. Nils Muinieks, komisař Rady Evropy pro lidská práva, řekl: "Jsem vážně znepokojen postojen britské vlády, že Británie neposkytuje pomoc více uprchlíkům z Blízkého východu. Británie má právní a morální povinnost nabídnout útočiště těm, kdo prchají před válkou a pronásledováním."

Labouristická poslankyně Diane Abbott také zdůraznila, že Británie zřejmě porušuje své právní závazky v této věci

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015

Málokdy slyšíme od proevropanů dnes státnický jazyk. Odvážného postoje, který zaujala Angela Merkelová, žena, které není lehké se posmívat, ohledně uprchlické krize, stojí za to si proto povšimnout. Německá kancléřka zaujala aktivní postoj v otázce, která dlouho neprodukovala nic jiného než hašteření mezi členskými státy EU a motivaci pro populisty, kteří by chtěli odříznout svou zemi od vnějšího světa.

Statisíce lidí prchají z válečných zón a před pronásledováním v nejhorší uprchlické krizi, jakou Evropa poznala od druhé světové války. Situace se hned tak nezmění, a proto je vítané, že někdo, kdo má moc, zaujal vysoce morální postoj namísto toho, aby podporoval demagogii. Merkelová to řekla jasně: "Jestliže Evropa v otázce uprchlíků selže, její těsná vazba na všeobecná lidská práva bude zlikvidována." Jen několik dní poté, co bylo objeveno 71 rozkládajících se mrtvol uprchlíků v kamionu na rakouské dálnici, německá kancléřka vysílá silný signál. Merkelová už podnikla výjimečnou iniciativu, když oznámila, že všichni syrští uprchlíci budou mít nárok dostat v Německu azyl. Jednostranně a právem zrušila takzvané dublinské procedury, podle nichž musejí uprchlíci žádat o azyl v první bezpečné zemi, do níž přicestují.

Mohl by tohle být bod obratu? Po celé Evropě roste uvědomění, že národy musejí jednat společně, ne "mluvit na sebe", tváří v tvář této pokračující tragédii, která si během roku 2015 už vyžádala 2500 životů. Avšak tento nový impuls bojuje s vlnou xenofobie a nezájmu o lidi, kteří potřebují ochranu: viz šokující výroky, přicházející z některých hlavních měst, že přijmou pouze křesťanské, a nikoliv muslimské uprchlíky. Viz také budování plotů, v Maďarsku i jinde, ve snaze zastavit proud zoufalých lidí.

Některé z nejstarších evropských demokracií spokojeně pošlapávají základní pojmy solidarity, když odmítají i hovořit vůbec o férovém rozdělování žadatelů o azyl. Zejména britský postoj je trapný, vláda oznámila, že azyl dostane jen 1000 Syřanů.

Nejde o to, že by Evropa měla vzít na svá bedra veškerou mizerii světa - prezentace debaty tímto směrem vyvolává strach, který je nutno porazit a odmítnout. Bezprostředním úkolem, který je nutno řešit je zvládnout, prakticky a lidsky, krizi neuvěřitelných rozměrů. Je naléhavě nutné vytvořit společnou evropskou azylovou politiku a nalézt finanční zdroje na její realizaci. Stejně tak důležité je vytvořit legální cesty, jak by mohli uprchlíci žádat o azyl, aniž by museli podnikat smrtelně nebezpečné cesty přes moře anebo v kamionech. Dlouhodobým řešením pak je spolupráce proti pašerákům a rozvojová politika pro Afriku, Balkán a další místa, kde zoufalá hospodářská situace přesvědčuje mladé lidi, že jedinou možností jak získat lepší život je emigrovat.

Vrcholná jednání EU v nadcházejících týdnech musejí veškeré tyto podrobnosti řešit. Avšak Merkelová vyslala naléhavý signál, že je nutno nyní postavit se proti nejnižším pudům. Merkelová uporoznila Evropu, že je vybudována na hodnotách, včetně imperativu "už nikdy toto znovu", který je přímo důsledkem vzpomínek židovských uprchlíků z Německa a z Rakouska z třicátých let dvacátého století, jimž ostatní státy odmítaly pomoci. Někteří lidé budou vidět zvláštní důvody, proč je Německo více než ochotné otevřít se uprchlíkům, například je tam stárnoucí obyvatelstvo, což posiluje hospodářský prospěch imigrace. Ale neodmítejme nesporný argument Merkelové, jímž je, že Evropa se musí sjednotit ve strategické otázce, o níž si nelze přát, že zmizí.

Více takového jazyka je zapotřebí, více státnictví a více odvahy od ostatních politiků. Nikoliv povrchní hesla o odmítání, která nic neřeší a přinášejí jenom hanbu.

Kompletní článek v angličtině ZDE

3.9.2015
Lord Mayor of Břeclav, South Moravia:
Czech police X rays refugee children to ascertain their age

"I praise citizens for reporting refugees to the police," said Pavel Dominik, the Lord Mayor of the town of the border town of Břeclav, South Moravia in the Czech Republic, Břeclav is situated on the border with Austria and is a major international railway junction and a stop for trains from Hungary and Slovakia. On Monday night, Czech police removed some 200 refugees from trains from Budapest, marked them with numbers on their forearms with felt tips and placed them in detention.

"It is important for me that refugees do not wander around Břeclav," said Pavel Dominik. "Since, however, our citizens are vigilant and report all refugees to the police, they cannot move freely about here because they are immediately arrested. After they have been detained, the police interrogates them and takes their fingerprints. Children are transported to Brno hospitals where their bones are X rayed to ascertain their age."

Source in Czech: ZDE

3.9.2015
Czech sociologist Petr Hampl:
We have the right to deal with the refugees as with aggressors

"Traitors of the Czech nation are helping refugees to exterminate Czechs the way the whites have exterminated Red Indians," said Czech sociologist Petr Hampl in an interview with the controversial and highly popular Czech website Parlamentní listy.

"Refugees insolently break Czech law, behave to the Czechs as though they were their servants, threaten Czechs and instead of being grateful for food and accommodation, they organize mutinies. This is why the Czechs have the right to deal with them as with aggressors. But Czech citizens should not physically attack the refugees, because multiculturalists would use these attacks for introducing a totalitarian regime."

Source in Czech ZDE

3.9.2015



Maďarská policie zastavila první vlak směřující po několika dnech do Rakouska a vyvolala obavy, že někteří uprchlíci ve vlaku jsou deportováni do uprchlického tábora hodinu cesty od Budapešti.

Ve čtvrtek ráno bylo v Budapešti uprostřed chaotických scén otevřeno nádraží Keleti. Stovky lidí nastoupily do vlaku, čekajícího u nástupiště navzdory varování staničním rozhlasem, že vlak nikam nepojede.

Vlak nakonec odjel v 11 hodin středoevropského času, avšak byl zastaven v městě Bicske, kde má maďarsko středisko pro uprchlíky, a uprchlíci byli donuceni z vlaku vystoupit.

Lidé, jimž bylo nařízeno vystoupit, bušili na okna vlaku a skandovali "Žádný tábor, žádný tábor!" U vlaku stálo asi 50 pořádkových policistů.

Předtím na nádraží Keleti hledaly zmatené a vyčerpané rodiny s malými dětmi, které tam čekají už řadu dní, informace, kdy budou moci odjet. Lidé nosili zavazadla a otcové nosili děti na ramenou.

Waleed, 40, ze Sýrie, uvedl: "Cestuju už 24 dní. Zaplatil jsem 26 OOO Kč za to, abych mohl odejít ze Sýrie. Proč? Protože prchám před válkou, bombami, kulkami. Proč tu není žádný vlak?"

Maďarské železnice MÁV vydaly toto prohlášení: "V zájmu bezpečnosti železničního cestování se naše společnost rozhodla, že až na další nebudou provozovány žádné přímé vlaky z Budapešti do západní Evropy."

Policisté na nádraží Keleti netušili, co se děje.

Bulharské úřady mezitím zatkly 125 cizinců v Sofii za to, že přišli do země, aniž by požádali o azyl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015
Czech Prime Minister: Detaining refugees is in line with Czech law

When detaining refugees, Czech Prime Minister Bohuslav Sobotka said that his country acts strictly in line with international covenants and Czech law. "The law of the Czech Republic says that it is not possible to enter the territory of the Czech Republic illegally and without a valid passport. If this happens, the police will detain the foreigner and in accordance with the law will begin the process of indentifying the illegal persons." Source in Czech ZDE

3.9.2015
Informace o tom, jak policie v Břeclavi nacisticky napsala uprchlíkům čísla na paže, obletěla svět

"Posílám odkaz na zprávu přejatou z britského tisku o českém číslování uprchlíků v Břeclavi, která se objevila na zpravodajském serveru agentury Nová Čína. Ne příliš často se ČR objevuje v čínských zprávách...," píše Lukáš Zádrapa. ZDE

"Rád bych Vám poděkoval za to, že se v posledních dnech na Britských listech píše i anglicky. Tím pádem si toho, co se v Česku zrovna děje, snad všimnou i lidi v zahraničí. Nejenže si moje švédská manželka teď může sama přečíst to, co jsem jí doposud o rostoucím fašismu v mé rodné zemi musel překládat, zatímco na mě nevěřícně zírala," píše Josef Berger. "Článek z Britských listů o skandálním číslování uprchlíků cituje i švédský deník Dagens Nyheter ZDE, a to už je co říct, protože Švédi se o Českou republiku (tedy kromě exportovaného piva) normálně vůbec nezajímají."

Anglická informace z Britských listů se objevila také ve španělském deníku El Mundo ZDE.

Zprávu citovala i italská tisková kancelář ANSA a židé v Itálii jsou jí pobouřeni ZDE. Původně zprávu i s citací z Twitteru s odkazem na článek Britských listů přinesl deník Independent ZDE a pak i společnost BBC ZDE.

3.9.2015



Dva chlapečci, jejichž mrtvoly vyplavilo moře na pláži v Turecku ve středu, byli kurdští uprchlíci z Kobane v Sýrii, jejichž rodina se zoufale snažila emigrovat do Kanady, píše deník The Ottawa Citizen.

Galip Kurdi (5) a jeho tříletý bratr Aylan zemřeli spolu s jejich matkou Rehan a osmi dalšími uprchlíky, když se převrátil jejich člun v zoufalém úsilí dostat se z Turecka na řecký ostrov Kos.

Otec chlapců, Abdullah, přežil. Jeho rodina uvádí, že jeho jediným přáním je nyní vrátit se do Kobane se svou mrtvou manželkou a dětmi, pohřbít je a být pohřben vedle nich.

"Dověděla jsem se tuto zprávu v pět hodin dnes ráno," řekla ve středu Teema Kurdi, Abdullahova sestra. Telefonovala Ghuson Kurdi, manželka dalšího bratra, Mohammada. "Zavolal jí Abdullah a jediné, co řekl, je: Moje žena a oba chlapci jsou mrtví."

Teema, kadeřnice z Vancouveru, která emigrovala do Kanady před více než 20 lety, vysvětlila, že Abdullah a Rehan Kurdi a jejich dva malí synové požádali v rámci soukromě podporované uprchlické žádosti "G5" kanadské úřady o azyl, avšak kanadské imigrační úřady jejich žádost letos v červnu zamítly.

Rodina utrpěla typický osud tisíců syrsko-kurdských uprchlíklů v Turecku. OSN je odmítá zaregistrovat jako uprchlíky a turecká vláda jim nechce vydat výjezdní doložku.

"Snažila jsem se stát jejich sponzorem, a přátelé a sousedi v Kanadě mi pomáhali s převáděním peněz do banky, ale nemohli jsme pro ně získat povolení, a proto se rozhodli nastoupit do toho člunu. Dokonce jsem i za ně v Turecku platila činži, ale je strašné, jak tam s nimi zacházejí," řekla Teema.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015
Mohou za to česká média

Česká média neinformují veřejnost, co se skutečně děje. Srovnejte dnešní titulní stránky novin v ČR a v Británii:

3.9.2015

Je to kluk. Má červené tričko, modré kalhoty a malé botky. Neměří ještě ani metr. Víc už nevyroste, protože je mrtvý. To se pozná i z fotky, protože leží na pláži s hlavičkou zabořenou do písku tak, jak to jen mrtví dokáží. Vyplavilo ho moře. Odliv ještě není tak velký, aby ho přestaly omývat vlny. Možná se ho moře snaží očistit. Umýt mu vlásky. Opláchnout mu písek z obličeje. Možná se mu snaží stáhnout tričko až ke kalhotám, aby mu nenastydly ledviny. Aby se nenachladil. Možná si moře myslelo, že se o něj dokáže postarat, když vypadl ze člunu do jeho vln. A možná se domnívá, že se o něj stále ještě stará. Přestože už je dávno mrtvý. Anebo si moře možná myslí, že jej dokáže zase vzkřísit. Ale my víme, že nedokáže, protože jsme chytřejší než moře.

Sedím v práci. Mám noční. Uprostřed Prahy. Je čtvrt na pět ráno a po magistrále stále jezdí jedno auto za druhým. Právě jsem doplnil čerň do razítka. Přestávalo tisknout. Hlídám vchod do jednoho ubytovacího zařízení. Sedím na recepci. Kolem mě procházejí společensky unavení lidé pocházející ze všech končin světa. Noc v Praze bývá náročná. Někteří pozdraví, když kolem mne procházejí, jiní jenom něco zahuhňají. Většinou jim bývá kolem dvaceti. Jsou to ještě děti. V Praze se pro ně v rámci turistického průmyslu pořádají rozmanité noční hry. Když k nám do ubytovacího zařízení přijdou poprvé, musí vyplnit check-in kartu. Ta se poté odevzdává na policii. Každý turista, který se ubytuje v Praze, je zaznamenán, aby se vědělo, že tu byl.

Nad viditelně mrtvým chlapcem stojí turecký policista a zdá se, že si něco zapisuje. Nelze to prohlásit s jistotou, jelikož je k objektivu fotoaparátu obrácen zády. Avšak lze to předpokládat, protože pozice rukou, sklon hlavy i postoj jeho těla tomu nasvědčují. Nevíme, co si myslí. Snad nic, protože je v práci. A neplatí ho za to, aby myslel.

Zbytek pláže je pustý. Ale všichni, kteří obrázek utonulého dítěte vidí, vědí, že ve skutečnosti tomu tak není. Za rámem fotografie se nachází pláž plná policistů a posetá mrtvými těly. Říká se, že těch syrských těl je jedenáct. Anebo jich je jedenáct tisíc. Anebo jedenáct miliónů. Ve skutečnosti na tom nesejde. Na číslech ve skutečnosti nezáleží. Skutečnosti záleží spíše na bytostech než na číslech.

Tedy kromě Evropy na začátku 21. století. Evropané mají čísla rádi. Když mluví o smyslu života, rádi uvádějí rozmanitá čísla. Počet dětí, počet peněz na kontě, počet zemí, které navštívili. Také rádi píší čísla na předloktí jiných lidí. Když turista přijede do ubytovacího zařízení, rozhodně musí vyplnit číslo identifikačního průkazu. Musí uvést své číslo. Když Evropana-řidiče zastaví policejní hlídka, je nemyslitelné, aby řídil bez řidičského průkazu. Jakoby tu plastikovou kartičku potřeboval, aby mohl řídit, jakoby bez ní auto nejelo nebo nebylo možno otáčet volantem. A stejně tak je nemyslitelné, aby své číslo nemělo i samo vozidlo. Čísla jsou prostě potřeba, protože jinak by v Evropě vůbec nemohl panovat řád a pořádek. Číslo má v naší kultuře výsadní postavení, protože jsme kulturou výsostně racionální a číslo je nejvyšším představitelem této racionality. Tedy hned po trojúhelníku a přímkách protínajících se v nekonečnu.

Takže, jelikož jsme chytří, dokážeme si snadno spočítat, že i několik miliónů Neevropanů, kteří sem mají namířeno, protože u nich doma se rozbil svět, se k nám do Evropy v pohodě vejde. Nejde o procenta nezaměstnanosti, ani o částky odpadající z našeho sociálního zabezpečení. Tahle čísla už nehrají žádnou roli. Spláchlo je moře ve stejném okamžiku, kdy vyplavilo na pláž tělíčko viditelně mrtvého klučiny v červeném tričku. Jde o těch 40% potravin, co dennodenně vyhazujeme do koše. O náš venkov, který jsme si vylidnili ve jménu pokroku. O milióny stromů, co je potřeba zasadit, abychom si nad Evropou udržely dostatečně velké dešťové srážky, protože jinak brzy dopadneme jako ve Středozemí a kvůli nedostatku vody se postěhujeme kamsi do země zaslíbené. Nejdřív přijdou sucha a vedra, pak občanské války a už to bude. Batoh na záda, dítě do náručí a jde se.

Takže, jelikož jsme vzdělaní a civilizovaní, víme, že do konce roku přijde jen do Německa na 800 000 uprchlíků. Proto se dohadujeme, jak si rozdělit 40 000 z nich. Prostě umíme počítat. S tím zbytkem, počítáme, se to už nějak vyřeší samo. Domnívají se zřejmě naši čelní představitelé. Všechny vlády v Evropě jsou na tom stejně. Neví se, co dělat. Tudíž se v Evropě nedokážeme dohodnout ani o těch 40 000 živých bytostech. Neví se, co dělat se stěhováním národů, o němž klimatologové a sociologové hovoří už pár desítek let. Vědělo se, že tohle jednou přijde. Stěhování národů 21. století nebylo žádným tajemstvím. Letos jen doopravdy začalo.

Díky naší legendární racionalitě a vhledem ke zkušenostem, které jsme jako kultura za celou historii Evropy nabrali, jsme na takovou situaci perfektně připraveni. Vyrobili jsme si dostatek ostnatých drátů a víme, jak postavit zeď. Umíme vybudovat fajnové koncentrační tábory. A máme celou škálu manuálů kolem toho všeho. I zbraní máme dost a už nás svrbí ruce. Sedmdesát let bez pořádné války je přeci jenom pro naše pokrokující mozky příliš. Ještě že Evropa v posledních letech věnovala miliardu euro ročně na zpevnění svých hranic. Jsme vždy připraveni. Nenechme se mýlit, lodě se ve Středozemním moři potápějí od nepaměti. Vždycky, když se naplní očekávaný roční počet uprchlíků vylovených z vln, má pobřežní stráž volnou ruku k jednání. Samozřejmě, že ne oficiálně. Kdyby se to vědělo, byl by z toho průser. Pak stačí jedno špatné ráno, jedno špatné vyspání se a kdo přijde na to, že jste si uprostřed moře párkrát ze samopalu vystřelili na nafukovací člun plný dehydrovaných negrů. Nikdo. Kvóty už jsou naplněny, a když zítra někoho zachráníme a my zítra klidně někoho zachráníme, budou dokonce překonány. To mají za to, že v 8.století rozvrátili Visigótské království, které to mělo za to, že předtím rozvrátilo Římskou říši.

Když toho chlapečka včera, anebo předevčírem, moře vyplavilo na pláž, zemřela Evropa. Kdo by to byl řekl, že? V Praze se nestalo nic speciálního. To ani v Římě, když tam dokráčely hordy barbarů. Říše umírají neviditelně. Pomalu, pozvolna. Ale o to nevyhnutelněji. Nedá se tomu zabránit, nemůže se s tím nic dělat, není v lidských silách vymyslet proti tomu lék, který by zabral. Lze se s tím pouze smířit. Jako se smrtí. Lze to zažít na vlastní kůži. Jako osud. Lze to vstřebat. Jako pot. A lze to překonat. Jako strach.

Takže tu zase máme stěhování národů. O tom minulém nic moc nevíme a Evropa tenkrát byla spíš soustava neprostupných lesů, než hustá síť měst jako je tomu dnes, takže by nám moc nepomohlo, ani kdybychom o něm něco věděli. A moderní stěhování do Nového světa je oproti tomu, co nastane v následujících desetiletích, něco jako páteční stěhování Pražáků na Slapy. Nevíme, co přijde, ale víme, že náš svět už nikdy nebude takový, jaký byl, než to moře utopilo toho kluka. Už zase se změní svět. Naše zapadající západní kultura zapadne a objeví se nová. Mixlá. Vzešlá ze stěhování národů. Což je běžné. Evropané pocházejí z Indie, Židé odkoukali mnohé od Babyloňanů i Egypťanů. Bude trvat desítky, stovky let, než bude možné říct, co je to za kulturu. Není nutné se kvůli tomu stresovat. Vlastně ani není nutné na to myslet. Prostě to přijde samo. Už to jde. A jde to.

The Independent píše, že tato fotografie má pohnout s evropskou obrazotvorností. Nestane se nic. Je to jen fotka. Jen obraz. Jen stín na zdech jeskyně. Jsme kulturou, kterou vzruší víc rozbitá socha neznámého antického boha než tisíce mrtvých lidí. Vždyť ten bůh stál v muzeu a vyšla o něm knížka. A ti lidé byli zavražděni zbraněmi, jejichž výroba zvedla naše HDP. V tomhle příběhu nejsou v ohrožení žádné evropské hodnoty. Ani jedna z nich. Už jsme si je všechny dávno pohřbili sami.

Před začátkem tohoto článku jsem kouřil na magistrále a přemýšlel, jestli mám sdílet onu fotografii anebo ne. Sdílet či nesdílet, to je, oč tu běží. Neudělám to. Ti, kteří vědí, co se děje, ten obraz smrti znají, i když jej neviděli a ti, co nevědí, která bije, by akorát pocítili hrůzu a zděšení, jež by jejich vědomí-nevědomí v rámci zachování vlastní slepoty přeložilo na další kousek nenávisti k uprchlíkům. Nepochopili by nic, jen bych přilil strach a bezradnost do jejich očí. Každý si musí svůj život odžít sám. Naše kultura ve skutečnosti nikdy nebyla racionální. To se jen tak říkalo. Evropa už dlouho není skutečná. Po staletí si jen pouštíme rozmanité obrazy a všemožně si nalháváme, jací jsme. Rovní, volní, bratrští, rozumní a zodpovědní. Hovno, mládeži. Hovno a jedno viditelně mrtvé dítě k tomu.

Tak skončila hra na společenskou smlouvu. Tak dopadla hra na mezinárodní právo a uspořádané státy. Hra na racionální bytosti se schopnostmi starat se o svět. Protože se objevil jeden obraz, jedna fotografie. Dny D se prostě odehrávají na pláži. A pak ten obraz zase zmizel. Smylo ho moře stejně jako smylo dítě pohozené v písku. A po šesté ráno provoz na pražské magistrále zhoustl. Město se pomalu začínalo probouzet. Evropská kultura směřovala do dalšího podzimu. Pracující bytosti se choulily v lehkých svetřících a spěchaly budovat civilizaci vstříc světlým zítřkům. Přeci jen ještě nebyla taková zima, jen zářijové ráno. Ale ani už nebylo žádné vedro. Internet byl plný obrazů z celého světa. Z některých šel strach, na jiných si hrála koťátka. Jeden surfař kopl žraloka do nosu a jedna tenistka se vzdala, protože dostala křeč. Dnes se nestane nic. Jen zemře Evropa. Už zase. Není pravda, že po rozpadu Římské říše nastala doba temna. To se jen tak říká. Nastal středověk. Věk středů. Přeji Vám, abyste našli ten svůj co nejdříve. Budete ho potřebovat. Víc než vlastní domov. Život se odehrává v srdci. Až přijde okamžik, kdy budu mít na vybranou, zda sdílet či nesdílet něco skutečnějšího než jednu fotografii, budu sdílet, i kdybych za to měl zaplatit životem. Což se nestane, protože na světě už to tak chodí.

2.9.2015
Independent: Jestliže tato fotografie nezmění přístup Evropy k uprchlíkům, co už jej změní?



Tento chlapec byl členem skupiny 11 Syřanů, kteří se utopili nedaleko pobřežního města Bodrum v Turecku poté, co se jim nepodařilo utéci z jejich země.

Zdroj: ZDE

3.9.2015
Celá tahle krize je v jedné věci dobrá, obnažuje charaktery

"Tisíce jiných dětí zabily americké a západoevropské zbraně dodávané islamistům Spojenými státy. Tak o co jde, citoví vyděrači? Jo, v Sýrii je válka...". Komentář z Facebooku k fotografii utopeného malého dítěte, jehož tělo vyplavilo moře u tureckých břehů. Jako kdyby fakt, že jinde a jinak umírají jiné děti, byl ospravedlněním otřesné lidské otupělosti, s jakou se mnoho lidí v této společnosti staví k těm, kteří nutně potřebují pomoc a kvůli tomu riskují život. "Tak o co jde" je jedinečná fenomenologická zkratka odkazující ke společnosti, jejíž morálka si přiznává veškerá selhání, jimiž trpí, a hrdě je přitom nese na štítu.

Ten výrok je jako z úvodu Haškova Švejka, psaného v roce 2015. Apokalypsa, která se děje kdesi na pozadí a zdánlivě daleko, je nahlížena optikou každodenního života v místě, kam zatím nedolehla a kde se jí nikdo nechce vážně zabývat. "Ve válkách holt umírají děti no a války byly, jsou a budou, tak vo co de". Morální dilema vyřešené během jednoho loku piva. 

Děti, pravda, umírají ve velkém. Miliony dětí umírají na nemoci, které umíme léčit, hladem, zatímco se v rozvinutých zemích vyhazují miliony tun jídla, ve válkách nebo lokálních ozbrojených konfliktech, zbraněmi dodávanými z "civilizovaných" zemí. Jako jednotlivci tomu nemáme žádnou možnost efektivně zabránit. Jako společnost, která sdílí nesouhlas a odpor k tomu, že se tak děje často zcela zbytečně, jako společnost, která ví, že minimálně v některých případech je možné tomu zabránit, máme možnost zachránit spoustu životů.

Malé děti, utonulé při riskantních plavbách na přetížených lodích v dezolátním stavu, umírat skutečně nemusejí. Organizace jako Human Rights Watch dlouhodobě upozorňují na to, že lidé prchající před smrtí volí riskantní, draze zaplacenou cestu na pašeráckých lodích přes Středozemní moře pouze proto, že neexistuje žádná bezpečná alternativa. Ta alternativa neexistuje proto, že evropské společnosti nejsou ochotné takovou bezpečnou cestu vytvořit.

I mezi nimi jsou ale rozdíly. Britské a německé deníky začaly zveřejňovat drastické fotografie ukazující utrpení lidí, kteří jsou podle české většiny "kulturně nekompatibilními" kverulanty, jimž jde pouze o to mít se dobře na cizím. Ano, a proto riskují životy svých dětí, proto jsou ochotni dát veškerý svůj majetek a podniknout cestu s nejistým koncem, aby skončily v novodobých koncentrácích s vyhlídkou na deportaci zpět do pekla, z nějž utekli. Takhle skutečně jednají lidé, kteří jsou ekonomicky vypočítaví... Britské a německé deníky (často bulvární!) tak vyvíjejí velmi silný tlak na politiky i veřejné mínění a korigují davový primitivismus. Česká média davovému primitivismu spíše podléhají.

"Co mě zasáhlo, to byly jeho malé tenisky, které mu jeho rodiče toho rána jistě s láskou obouvali, když ho oblékali na nebezpečnou cestu. Jedním z mých nejmilejších okamžiků je, když ráno pomáhám mým dětem s oblékáním a obouváním. K našemu společnému pobavení se jim téměř vždy podaří obléct si něco naruby. Když jsem zíral na fotku, nemohl jsem si nepředstavit, že je to jeden z mých synů, ležící utopený na pláži."

Takto odůvodnil Peter Bouckaert, ředitel pro mimořádné události při Human Rights Watch to, že sdílel "citově vyděračskou" fotografii utopeného syrského dítěte. Empatie, soucit není nic víc než ochota připustit, že stejně jako my milujeme své děti a další lidi ve svém okolí, i ostatní lidé sdílejí podobné city. Není to nic jiného než ochota připustit, že ostatní lidé mají, stejně jako my, právo na život  a že je-li jejich život ohrožen, potřebují pomoc. Málokdo, kdo má děti, se dokáže dívat na utopeného chlapečka, aniž by si představil vlastní dítě ve stejné situaci a vlastní nesnesitelný žal.

Nejde o citové vydírání, jde o zcela legitimní poukaz na hrůzu, která se děje na hranicích Evropy a kterou spousta lidí, zvláště v ČR, nechce vidět. Pořád si myslím, že řada z těch, kteří si omlouvají svou xenofobii paušalizováním uprchlíků jako "vyžírků" je schopna začít vidět věci jinak, jsou-li konfrontováni se skutečností. Pořád doufám, že těch, kteří řeknou "tak o co jde", je minimum. "Celá tahle krize je v jedné věci dobrá, obnažuje charaktery," napsal jiný přispěvatel na Facebooku. Ano, to obnažuje. Zatím to ale není vůbec pěkný pohled.

3.9.2015
We do not cook for immigrants, says the owner of a pizzeria in the Czech Republic

A pizzeria in the town of Hrušovany, Southern Moravia, in the Czech Republic, published a notice on its Facebook profile saying "We do not cook for immigrants in our restaurant". The owner of the restaurant Tomáš Ševčík said, "We cook for foreigners, legal immigrants and for Czechs. I do not like the invasion of illegal immigrants who demand absolutely everything."

He further complained that his Facebook notice has produced about 200 hundred negative reactions. "99 per cent of these people are foreigners. It is quite sad that we Czechs cannot even express a view when we are against something."

Source in Czech ZDE

3.9.2015
Dodávky zbraní z ČR do blízkovýchodních konfliktů z ní dělají spoluviníka

Válečná řež v Jemenu tuto zemi cupuje na kousky a na obzoru se rýsuje další katastrofa nedozírných rozměrů. Hlavní „zásluhu“ na tomto stavu má koalice vedená Saúdskou Arábií, již vojensky podporuje Obamův kabinet. Nepřímý díl viny na tom, že jsou milióny obyčejných Jemenců lapeny v katastrofálních a nehumánních podmínkách, nese i Česká republika, neboť loni vyvezla do Saúdské Arábie (a dalších tuze represivních režimů, jako je příkladně Egypt) rekordní množství zbraní ZDE, a ta je hlavním strůjcem válečného neštěstí právě v Jemenu.

Před pěti měsíci zahájil Rijád a spol. vojenskou intervenci, převážně ze vzduchu, aby pacifikoval vzbouřené Hútije, jež považuje za destabilizační prvek Íránců, přičemž však bylo usmrceno více než 4 500 osob ZDE. Co na tom, že kvůli Saúdy řízené blokádě této nejzbídačenější blízkovýchodní země nepronikne do země doslova ani myš, natož vojenské zásilky z Teheránu?

Podle zprávy Amnesty International ZDE se v Jemenu všichni válčící aktéři mohli dopustit válečných zločinů. To je ovšem trochu mírně zaobalené prohlášení, když si uvědomíme, že koalice vedená Saúdy bombarduje hustě obydlené čtvrti, kde umírají desítky civilistů, jak se ostatně píše v téže zprávě. K prozatím největšímu masakru došlo 24. července, kdy bylo při koaličních náletech v provincii Taíz usmrceno více než 120 civilistů, jak vyplývá ze zprávy Associated Press ZDE.

Přinejmenším 80 procent populace, lapené mezi vzdušnými útoky a pozemními boji, tedy 19,2 miliónu lidí potřebuje humanitární pomoc, jelikož saúdskoarabská blokáda zahrnuje i dodávky potravin, léků a paliva. Rijád a spol. při svých útocích používá i zakázanou kazetovou munici, již jí dodává Bílý dům ZDE. Při těchto smrtonosných náletech přišly o život nebo byly zraněny desítky obyčejných Jemenců.

Nasazení masivní vojenské síly v Jemenu arabskou koalicí navíc posiluje místní odnož Al-Káidy, která v nastalém válečném chaosu a zmaru jaksi „restartovala“ své síly a byla schopna dosáhnout jistých územních zisků. Před tímto nepochybně zhoubným jevem už v dubnu varovali někteří čelní představitelé Obamova kabinetu, především pak ministr obrany Ashton Carter ZDE. Carter by však měl v prvé řadě pochopit, že vojenská podpora Bílého domu Rijádu a spol. rozmach káidistického fenoménu nejen v Jemenu přímo posiluje, což do budoucna představuje velice neblahý a nebezpečný trend.

Jak ukazuje aktuální zpráva Světové zdravotnické organizace (WHO), mapující poměry v této válkou paralyzované zemi, kde před zahájením intervence musela více než polovina jejích obyvatel vyjít s méně než dvěma dolary na den, v nejobydlenějších částech Jemenu hrozí vypuknutí epidemie horečky dengue ZDE. WHO apeluje, aby byl okamžitě vytvořen humanitární koridor pro více než tři milióny lidí, kterým je nutné posílat léky.

A jak s tímto souvisejí uprchlíci? Na Jemenu názorně můžeme vidět, jak vznikají naprosto otřesné podmínky pro obyčejné lidi, kteří, kdyby nebylo nehumánní saúdskoarabské blokády, by po statisících či rovnou miliónech opouštěli své domovy a vydali se na životu nebezpečnou pouť do zemí, kde žádné větší konflikty nehrozí, tedy i do států Evropské unie. A jak s tím souvisí Česká republika, jejíž vrcholný představitel tyto a další nešťastníky odmítá, ve vulgární a populistické snaze udržet „svou“ zemi bezpečnou?

České zbrojovky, potažmo Česká republika, se na chaosu a zmaru na Blízkém východě přímo podílejí vytvářením nestabilních zón, odkud přirozeně utíkají obyčejní lidé do míst, kde jim a jejich rodinám nehrozí smrt. Čeští zbrojaři zvýšili meziročně vývoz zbraní na Blízký východ o 200 procent - na víc než 3 miliardy korun. Šéf přeloučské zbrojovky SVOS Štěpán Černý prohlásil: „Je to stabilní trh, protože jak tady jeden konflikt odezní, druhý vypukne ZDE“. Jinými slovy - Blízký východ je přímo obchodní bonanzou pro české zbrojaře, již na děsivé následky svého byznysu nehledí.

Průměrný Čech, který hází veškerou vinu na rozpoutání takzvané uprchlické krize na Američany (byť je nepochybně pravdou, že Washington tuto lví zodpovědnost na destabilizaci rozsáhlého území počínaje Magrebem a konče Pákistánem skutečně má), rozšafně odmítá přijmout podíl viny Čechů - on přece žádné zbraně do vroucího blízkovýchodního kotle neposílá! Tento jakoby z višně spadlý argument ale selhává, neboť 70 až 80 procent Američanů de facto nemá vliv na chod své vlády, a už vůbec ne na její blízkovýchodní politiku ZDE.

Skutečným problémem jsou mocenské aparáty a s nimi kooperující zbrojařské koncerny a lobbisté; je třeba i v našem případě pochopit, že ČR nese svůj díl zodpovědnosti na vyvolávání konfliktů v horkých oblastech, odkud prchají milióny nešťastných bytostí. Poskytnout jim pomoc je tedy naším morálním imperativem.

3.9.2015
Účet za pobyt v lágru: 7 700 korun

Záběry prvních dvou stovek uprchlíků v Česku otřásla představou, že se nás toto téma, jež hýbe Evropou, vůbec netýká. Je to test nejen profesionality, ale i test obecně zažitých stereotypů - včetně zkušeností s tímto tématem. Příjezd 214 uprchlíků vyvolal emoce, ale i zvýšenou nervozitu policejních složek. Je nakonec úplně jedno, odkud přijíždějí... Z těch několika záběrů, které jsou k dispozici, je zřejmé (kromě toho, že jim jsou zapisována čísla na ruku i to), že jim policie obvykle tyká. Patrně si příliš nerozumějí. Chybí tlumočníci, chybí právní ochrana, ačkoliv se Česká republika zavázala k dodržování mnoha mezinárodních smluv lidských právech. Jedna věc je dodržování práva na papíře, jiná je praxe, jež bohužel připomíná praktiky policejního státu.

Mají vůbec uprchlíci možnost se nějak dovolat práva, pokud se nim někdo chová způsobem, jenž ponižuje jejich lidskou důstojnost? Mohou například odmítnout vypovídat? Jsou povinni dávat otisky svých prstů? Jakou mají vůbec právní ochranu?

Nejsou informace, v táborech vládne vězeňský režim

Těch několik nevládních organizací, které se pokoušejí nabízet například „právní služby“, se potýká nejen s nevraživostí policejních orgánů, ale i s tendenčním výkladech směrnic a zákonů. „Vím, že několik nevládek a dokonce i pár advokátů ex offo se téhle pomoci věnují,“ říká bývalý policejní vyšetřovatel a nynější senátor Václav Láska. „Já sám jsem ji také několikrát poskytl“.

Problém ale nastane ve chvíli, kdy se o těchto možnostech nikdo z dotčených nedozví. Jednou z otázek, kterou si nikdo příliš neklade, je například „svobodný výběr advokáta“. „Nejsou informace,“ říká senátor Láska. „Nicméně shodou okolností se chystám do Vyšších Lhot. Když tam pustili Okamuru, tak doufám, že mě také,“ dodává v naději. Kapacita uprchlického tábora ve Vyšších Lhotách je nyní nevyhovující. Oněch 220 míst se zaplnilo za 14 dní.

Povaha těchto zařízení se často, a to ve většině případů, podobá kriminálu. Kovové palandy, zamřížovaná okna, nechybí budíček, ani večerka. Vítejte v České republice! Je vůbec možné se k někomu z těch, kdo jsou tu zadržováni, vůbec dostat? Vědí, že mají právo na právní pomoc a advokáta?

Státní alibi: nevládní organizace

Advokát Pavel Uhl upozorňuje zejména na skutečnost, že právní zastoupení je dáno samotnou skutečností, jak vůbec právně definovat člověka, jemuž dosud nebyl přiznán status uprchlíka (většinou to znamená, že získal azyl, a doložil, že je v své zemi pronásledován). Jaká je ale ochrana těch, kteří se u nás ocitnou na počátku procedury? „Pokud není formálně známo, zda jsou nebo nejsou uprchlíky, státní orgány negarantují adekvátní službu,“ vysvětluje.

Stát tuto kompetenci přenáší v zásadě na nevládní organizace. Fungují ale tyto (nepřímé státní) služby? „Podle zákona by měly, ale zajišťují ji prostřednictvím nevládních organizací, které platí od počtu a velmi špatně. Tím znemožňují kvalitní službu a současně vytvářejí vztah závislosti mezi poskytovatelem prostředků a příjemcem, přičemž podstata služby je ochrana zájmů proti zájmům poskytovatele služby,“ říká lapidárně.

Ačkoliv například Martin Rozumek, ředitel Organizace na pomoc uprchlíků (OPU) vysvětluje, že není na státu přímo závislý, neboť dostává prostředky i z Evropské unie, opak je bohužel pravdou. Běžné je, jak se vyslovil v pondělní Hyde parku České televize, že jsou uprchlíkům odebírány mobily a navíc musejí a svůj pobyt v takových „detenčních zařízeních“ platit. Jak taková platba probíhá? Nikdo neví. Je to „na prkno“, nebo snad posílají něco „po internetu“?

Problém samozřejmě vzniká již samotnou skutečností, že se tito lidé sami dostali do situace na hraně zákona, některé státy je dokonce považují za jejich narušitele. „Lidé, kteří jsou ve vlacích tranzitující přes Českou republiku nemají oprávnění ke vstupu. Dle Dublinského nařízení je příslušná rozhodovat o jejich žádosti první země Evropské unie, do které vstoupí nebo kde je registrován, což je obvykle Maďarsko,“ popisuje Magda Faltová, ředitelka občanského Sdružení pro integraci a migraci (SIMI).

Účet za pobyt v lágru: 7 700 korun

Lidé, kteří často utíkají z diktatur, se ocitají v Česku jako podezřelí, nesvéprávní a navíc se po nich chtějí v detenčních táborech (i v policejnícm slangu se o nich mluví jako o lágrech) peníze. „Tito lidé jsou umístěni v detenci což je uzavřené zařízení, kde jsou šest týdnů a pobyt je placený: 250 korun na den plus náklady řízení ve výši 1 000 korun. Ředitel Rozumek vyčísluje měsíční částku na 7 700 korun.

Jejich právní ochrana je pouze teoretická: „Teoreticky mají právo zvolit si advokáta ale v praxi jsou omezeni na svobodě, nemají peníze, vezmou jim mobilní telefon. Do detencí jezdí nevládní organizace, ale momentálně nejsou finance, takže právní pomoc je omezena,“ potvrzuje ředitelka Faltová. Vstup do zařízení není navíc přímý, ale mohou do něj stoupit pouze lidé, kteří o to požádají a zadržovaní jsou k nim posléze eskortováni.

Advokát Uhl vůbec pochybuje o termínu „svobodný přístup“. „Pokud definujeme pojem ´svobodný přístup´ jako povinnost státu nést ekonomické náklady tohoto přístupu, tak jej nemají ani náhodou či náznakem,“ shrnuje. Faltová míní, že chování vůči uprchlíkům je v rozporu se směrnicí Evropského parlamentu a rady č. 2008/115/ES o společných normách a postupech členských států, zejména v souvislosti s navracením „neoprávněných osob“ do třetích zemí. Právní pomoc by měla být součástí kvalifikační směrnice. „Jenže právo na bezplatnou právní pomoc není právem absolutním a ministerstvo vnitra tvrdí, že směrnice toto nezakotvuje,“ míní.

Zbývá tedy jen právo zvykové, nebo návrat do stavu, kdy vládla nesnášenlivost, „závist“, že se tentokrát má někdo hůře, než my, nebo tu dokáže někdo mluvit ještě jinak než prezident Miloš Zeman a vicepremiér Andrej Babiš? Kdy budeme do uprchlíků střílet? Bude té popravčí četě velet voják s modrou knížkou, který se tak zasloužil o volyňské Čechy?

Chováním k uprchlíkům, na rozdíl od jiných států, o nichž tak rádi mluvíme jako o vyspělých, jsme bohužel prokázali svou vlastní vyspělost a stav psychózy, do níž se česká společnost nezadržitelně noří. To nemá nic společného s nacismem, ale se stavem kulturního povědomí. Neúctou k jiným prokazujeme pouze neúctu sami k sobě. Stavem bezpráví, jež dáváme zakusit jiným, pouze potvrzuje nevíru k hodnotám, v němž právo nemá místo. Netýká se to pouze uprchlíků, nenechme se mýlit - týká se mnohem širšího okruhu bezpráví.

Proč by chtěl někdo v takové zemi žít, že? Nakonec...

3.9.2015
Britský premiér Cameron je pod sílícím tlakem přijmout uprchlíky

David Cameron čelí sílícímu tlaku, aby Británie přijala více uprchlíků z válkou zničeného Blízkého východu. Vyvíjí na něj tlak Peter Sutherland, mimořádný zástupce OSN pro mezinárodní migraci, a bývalá předsedkyně britské Konzervativní strany Sayeeda Warsi a celá řada konzervativních poslanců naléhají na Camerona, aby přijal uprchlíky.

Peter Sutherland poukázal na to, že zatímco některé země "nesou masivní břemeno uprchlíků", Británie patří k těm zemím, které by měly udělat víc.

Warsiová zdůraznila, že Británie se musí chovat humánně a přijmout další uprchlíky. Měla by se především zaměřit na pomoc pro děti bez rodičů a na oběti sexuálního násilí.

Pro přijímání uprchlíků se vyslovila na Twitteru řada britských konzervativních poslanců. Camerona kritizovali i poslanci jiných politických stran. Do středy poledne podepsalo 130 000 Britů petici pro britský parlament, požadující, aby Británie začala přijímat větší množství uprchlíků a zvýšila pomoc a podporu pro ně." O petici, která má více než 100 000 podpisů, se musí debatovat v parlamentě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.9.2015

Minulý týden překročilo 20 000 lidí - většinou uprchlíci ze Sýrie - Egejské moře do zadluženého Řecka, do země, která nemá skoro vůbec žádnou možnost je přijmout anebo zpracovat jejich žádosti o azyl. Dosud přistálo u řeckých břehů téměř 200 000 lidí, dalších 110 000 přicestovalo přes moře do Itálie a dalších více než 120 000 osob se dostalo po zemi do Maďarska. Německo právě oznámilo, že v roce 2015 očekává, že přijme 800 000 žádostí o azyl.

Navzdory tomu, že má mít Evropská unie údajnou společnou azylovou politiku, členské země reagovaly čistě individuálním přístupem, v jehož rámci buď používají stále větší množství stráží, rozmisťují pletence žiletkového drátu na hranicích anebo šíří rétoriku o "hejnech" či "nájezdnických" migrantech. Výsledek: scény paniky na hranicích, provizorní tábory na ostrovech pro dovolenou, a hromady mrtvol lidí udušených v kamionech nebo utopených v moři. Nedlouho po roce 2000, kdy Evropa nečelila uprchlické krizi, vytvořila Evropská komise Společný evropský azylový systém. Byl založen na myšlence, že členské země EU budou dodržovat tytéž normy a procedury pro identifikaci a ochranu uprchlíků a budou souhlasit se stejnou úrovní přijímacích podmínek. Na papíře všechny členské země (s výjimkou. Velké Británie, Dánska a Irska) mají zacházet s žadateli o azyl podle těchto předpisů. Dohodnutý systém také obsahoval krizový mechanismus - dočasnou ochranu. Na základě zkušenosti s vlnou uprchlíků z Kosova koncem devadesátých let, tento mechanismus byl založen na představě, že během mimořádné uprchlické situace by se nemělo plýtvat energií a zdroji na zpracovávání individuálních žádostí o azyl, ale měla by se uprchlíkům poskytnout rychlá a efektivní ochrana. Jenže dohodnutý harmonizovaný systém měl chybu - Dublinské pravidlo - které vyžaduje, že všeobecně vzato má být za zkoumání žádostí o azyl odpovědná první země, do níž žadatel přijde. To bylo nespravedlivé vůči zemím na okraji EU, které tak byly nejpravděpodobněji ohroženy masovou vlnou uprchlíků a často měly nejmenší kapacitu si s takovou vlnou poradit. Brzo se ukázalo, že mezi členskými zeměmi jsou obrovské rozdíly. Žadatel o azyl v Bulharsku nebo v Řecku by čelil šokujícím podmínkám a nefunkčním procedurám, ale může očekávat v rozumné míře šanci, že se mu dostane férového slyšení a slušných životních podmínek, když se mu podaří dostat do Švédska nebo do Německa. S málo výjimkami bylo dovoleno, aby tyto rozdíly trvaly dlouhá léta. Zatím se "harmonizované" reakce na nynější krizi soustředily hlavně na posilování kontroly hranic a na blokaci pašování lidí. I když je chvályhodné, že EU pooskytla větší zdroje pro záchranné operace ve Středozemním moři, operaci svěřila organizaci Frontex, pohraniční instituci EU, jejímž mandátem je hlídat hranici, nikoliv poskytovat humanitární pomoc. V červenci, například, ministři EU nesplnili předchozí příslib rozmístit během dvou let pouhých 40 000 žadatelů o azyl z Řecka a z Itálie do dalších států a nabídli pouze 32 500 míst, jen v tom měsíci přišlo do Řecka dalších 50 000 nových lidí. Německo přijalo pozitivní jednostranné kroky. Oznámilo, že zruší deportaci Syřanů do Řecka a do dalších států, kam přijeli jako do první země, navzdory Dublinskému pravidlu. Švédsko dělá totéž a další vlády EU by to také měly dělat. Kdyby byla situace řádně koordinována a s férovým rozmístěním azylantů do všech zemí EU, počet imigrantů a žadatelů o azyl by neměl vyvolávat znepokojení. 340 000 lidí, kteří přicestovali v první polovině roku 2015, tvoří stále ještě méně než 0,1 procenta celkového obyvatelstva EU. Srovnejte to s Libanonem, který se stará o 1,2 milionu syrských uprchlíků - více než o 25 procent svého obyvatelstva. Namísto toho, aby se EU vyhýbala svým odpovědnostem a přehazovala je na jiné, by měla EU revidovat svůj současný "dublinský" přístup, který zatěžuje neférovým břemenem státy podél vnějších hranic EU. EU by měla řádně zavést svůj společný azylový systém ve všech členských zemích, zvýšit ubohý počet uprchlíků, které přijímá, poskytovat více humanitárních víz a uvolnit omezení uvalená na sjednocování rodin. Dílčí řešení se ukázala jako neefektivní a mají smrtelné následky. Vedoucí činitelé EU by měli brát vážně potřebu spolupráce. Neměli by udržovat Pevnost Evropa, ale dělit se o odpovědnost férově a rovnou měrou jako výraz solidarity - nikoliv jen v Evropě, ale v rámci celého lidstva. Zdroj v angličtině ZDE

3.9.2015
Channel Four News:

Matt Frei: Stále přicházejí a stále umírají ve snaze se sem dostat. Staří a tak mladí. A Německo zdůrazňuje, že Británie bude muset udělat víc

CHANNEL FOUR NEWS - titulky

Matt Frei z Berlína: Dobrý večer od Braniborské brány v Berlíně. Ta fotografie je zdrcující. Tělíčko chlapečka, s nímž si jemně pohrávají vlny na pláži v Turecku, které pak z pláže odnese policista. Je to další symbol, který zesiluje tlak na Evropu, aby udělala víc. Německo je připraveno ubytovat jedno procento celého svého veškerého obyvatelstva, asi 800 000 lidí. Možná další miliony se z oblouku konfliktu, táhnoucího se od Libye až po Sýrii, vydají na cestu. Angela Merkelová se vyjádřila, že je to největší úkol Evropy od pádu Berlínské zdi. K němuž došlo v tomto městě více než před čtvrt stoletím. Avšak vysoký činitel její strany také ostře kritizoval Británii, že nedělá, co je její povinností. David Cameron odpověděl drsně: Udělali jsme pro syrské uprchlíky už dost.

Cameron: Nejdůležitější je přinést mír a stabilitu do té části světa. Nemyslím si, že je řešením přijímat další a další uprchlíky.

Matt Frei: Vysíláme dnes večer živě z Berlína a z Maďarska, kde tisícům uprchlíků a migrantůl bylo zabráněno nastoupit do vlaků do severní Evropy.

(...)



Matt Frei: Válka slov v Evropě ohledně tisíců lidí, kteří cestují přes hranice kontinentu, se každým dnem zhoršuje, zatímco záběry lidí jsou stále více otřesné.

Záběr chlapečka, který se utopil na pobřeží v Turecku, symbolizuje selhání tuto tragedii zastavit, přestože se politické diskuse stávají vzrušenějšími. Stefan Mayer, mluvčí vládnoucí německé CDU pro otázky vnitra, nejenže kritizoval britského premiéra Camerona za jeho "výlučnost, snahu stát mimo klub", co se týče imigrantů a zejména uprchlíků. Varoval také, že by to mohlo ohrozit Cameronovy snahy znovu vyjednat smlouvu své země s Evropskou unií.

Uprchlická krize má mnoho neuralgických bodů. Mění se každým týdnem, stejně jako rozsah tohoto dramatu. Dnes je nejvíce znepokojující situace v maďarském hlavním městě Budapešti, kde úřady uzavřely hlavní železniční stanici a vyvolaly tak humanitární zácpu. Naše mezinárodní editorka Lindsey Hilsum tam je.

Lindsey Hilsum: Matte, před několika týdny tu bylo několik stovek uprchlíků a jeden televizní štáb, to jsme byli my. Teď jsou tu tisíce uprchlíků, za námi, jak vidíte, stojí policie, a desítky televizních štábů. Protože toto místo, nádraží Keleti v Budapešti, se stalo symbolem selhání Evropy, která neřeší tuto krizi. A dnes přišel další symbol, o němž jste se zmínil. Záběr, který mnozí diváci shledají znepokojujícím. Záběr chlapečka, batolete, který se utopil v moři cestou z Turecka do Řecka. Zjevně ho rodiče milovali, kteří doufali, že ho přivedou k lepšímu životu a zachrání ho před smrtí, protože velmi pravděpodobně pocházel ze Sýrie. Osmdesát procent uprchlíků na této trase je ze Sýrie. A není to jen Sýrie, život je nepředstavitelně těžký i v sousedních zemích, v Libanonu, v Jordánsku a v Turecku. Tito lidé sem přicházejí v důsledku drasticky se zhoršující situace.

Ve středu večer se u nádraží Keleti konaly nové protesty. Uprchlíci a migranti byli frustrováni, bylo jim horko, byli unavení a rozhněvaní. V pondělí jim policie dovolila nastoupit do vlaků do Rakouska, nyní to ale zase bez vysvětlení zastavila. Dostat se až sem bylo hrdinským činem. A dnes se lidé dověděli strašlivou zprávu, viděli děsivé záběry z Turecka, kde většina lidí nastoupila do člunů do Evropy. Moře na turecké pláži vyplavilo několik mrtvol. v Bodrumu, kde mnoho lidí nastupuje na čluny každý den. 12 lidí, včetně dětí, se utopilo, když se jejich člun potopil. Hrůza ze Středozemí, opakovaná zde v Egejském moři. Rodiny přišly zjišťovat, zda jsou mezi mrtvými jejich příbuzní. Usilovali o bezpečí a nalezli jen smrt.

Jiní dnes ve velkých počtech nastupovali na přívozní lodě. Cestovali na řecký ostrov Lesbos a do Pireusu na pevnině. Budou pokračovat dál do Makedonie a do Srbska, kde srbský ministr zahraničí zdůraznil, že se tam nesetkají s žádnými překážkami.

Ivica Dačić, srbský ministr zahraničí: Vzhledem k tomu, že neexistují jednotná azylová pravidla EU, každá země ten problém řeší jinak. My žádný plot stavět nebudeme. My tento problém vyřešit nemůžeme. Nejsme světová mocnost a máme spoustu hospodářských problémů. Budeme projevovat solidaritu, ale žádáme také Evropskou unii, aby jasně definovala, jaká je její politická strategie, co se týče migrantů.

Lindsey Hilsum: Přesně opačnou politiku provádí další země, Maďarsko. Maďaři rychle dokončují svůj pohraniční plot. Je to jedním z důvodů, proč uprchlíci přicházejí teď, protože se snaží projít, než to bude nemožné.

Nádraží Keleti je blokováno. Dokud bude maďarská vláda bránit lidem, aby cestovali na sever vlakem, buď budou riskovat pašeráky na silnici, anebo budou nuceni zůstat tady. V nadcházejících několika dnech přijedou tisíce dalších uprchlíků. Je obtížné si představit, jak Maďarsko může tuto strategii dál udržovat bez použití síly.

Ve čtvrtek bude maďarský premiér Viktor Orbán jednat v Bruselu se šéfem Evropské unie. Bude tam zřejmě říkat, že Maďarsko, na rozdíl od všech ostatních zemí, se snaží zabezpečit evropské hranice. Že se Maďarsko snaží vytvořit zákonný stav a že uprchlíky zpracuje a rozhodne, kteří z nich jsou skuteční uprchlíci a kdo jsou ekonomičtí migranti a musejí být posláni zpět. Ale to, co evropští politikové řeknou jemu, bude, že to, co dělá, není konstruktivní. A to, co Maďaři dělají je nejen nelidské, ale mnoho evropských politiků si uvědomuje, že i nebezpečné.



Matt Frei: Drtivá většina uprchlíků samozřejmě přicestovala sem do Německa. Rekordní počet téměř 105 000 lidí sem dorazil minulý měsíc. Německo se připravuje na mnoho dalších uprchlíků a není to poprvé. Německo přijalo více než půl milionu uprchlíků z válek v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Mnoho starších Němců, především ze starší generace, je přesvědčeno, že Německo stále ještě má vůči světu humanitární povinnost a dluh po hrůzách druhé světové války. Lidé také uvažují o tom, jak dlouho může velkomyslnost tohoto národa vůči lidem zvnějšku trvat, aniž by proti tomu vznikl odpor.

Avšak v Německu dnes nemají problémy s uprchlíky občané, ale úřady jim nestačí.

V horký den pozdního léta procházka parkem v Moabitu v centrálním Berlíně odhaluje něco neočekávaného. Nejprve si můžete myslet, že skupinky lidí tady ve stínu na trávě dělají piknik. Pak si ale všimnete jejich zavazadel. A dětí. A jejich zoufalství. A otupující únavu obyčejných rodin, pro něž se stalo normálním to nenormální. Většina lidí tady jsou syrští uprchlíci. Naposledy spali ve své vlastní posteli tak před rokem. Možná před dvěma lety. Ale pro tuto chvíli je toto konec jejich odyseey ze Sýrie. Přes Turecko, Řecko, Bulharsko, Maďarsko a Rakousko až do země v Evropě, která je ochotnější je přijmout než jakákoliv jiná.

Syřané tady mají přednost. V podstatě mají zaručený azyl. Ale jestliže jste z Gazy a čekáte na své dokumenty osm dní, začnete být trochu nervozní. Jako Mohammed.

Mohammed: Tohle bude pravděpodobně moje nová země. Můj nový domov.

Matt Frei: Nejste si tím jist?

Mohammed. Nejsem si tím jist.

Matt Frei: A proč jste si vybral Německo a ne Švédsko a ne Británii?

Mohammed: V Německu je spousta příležitostí. Vzdělání je to zadarmo. Mohu dokončit své postgraduální studium. Já jsem už tady dostal stipendium ke studiu, než jsem sem přijel, ale nemohl jsem se dostat ven z Gazy.

Matt Frei: Po traumatu uprchliků přichází uprchlická byrokracie. Úzkostné čekání na oficiální dokumenty, ubytování a mimořádnou finanční pomoc ve výši 7500 Kč měsíčně na rodinu. A pak je tady otázka potravin, péčí dobrovolníků připravující polévky a sendviče. Všechno jsou to dobrovolníci.

Pětiletý Hasan je příkladem dětské odolnosti. Snaží se získat polévku a chleba. Napočtvrté se mu to podaří. A pak toto děcko uprchlické trasy dá svou polévku mamince.

Ke konci dne je rozdělování potravin chaotičtější. Berlínské úřady jsou tak přehlceny počty uprchlíků, že si s tím skoro neporadí. Tak většinu práce dělají dobrovolníci. A je jich hodně.

Anette, druhá zleva, je svobodná matka dvou dětí. V současnosti je nezaměstnaná. A Frank naproti je bankovní manažer v důchodu, s několika jazyky v rukávu.

Frank: Je nudné sedět na kanapi a dívat se na televizi. Tak jsem tady a pomáhám. Dělám to rád. Není to placené, ale jsem spokojen.

Matt Frei: Německo přijímá jedno procento svého obyvatelstva, letos 800 000 lidí jako žadatelů o azyl. To je podstatný počet.

Žena: Je to velký počet, ale když přijde na ty tváře, když ty lidi vidíte, myslím, že máme povinnost aspoň pomoci.

Matt Frei: Jste také motivována německou historií, možná nějakou historickou kolektivní vinou? Tím, co Německo dělalo ostatní Evropě v minulosti?

Žena: Ano, myslím, že ano. Já jsem se narodila v roce 1963, v západním Německu, tak máte pocit viny. Ale nejen pocit viny, chcete udělat něco lepšího.

Matt Frei: A pak další úkol: najít, kde bydlet. Jak přichází noc, provizorní tábor se vyprazdňuje. Utíkáte. Jako uprchlík, pořád někam spěcháte. Od jedné holé nutnosti k další. Rodiny, ženy a děti, jedou autobusy do kasáren a do škol, které byly proměněny v uprchlická střediska. Ale muži většinou zůstávají na ulici. Pokud nenajdou dobrovolnického hostitele, jako je Philipp Buechner a jeho rodina. Jedna ze stovek rodin, které uprchlíky ubytovaly ve svých domovech. Připojili jsme se k nim na snídani. Jejich tříletý syn Oskar. Matka Suzi, těhotná s druhým dítětem. A jejich syrští hosté, Raisa a Abdu, kteří uprchli před Isis.

Buechnerovi nehovoři arabsky ani kurdsky a hosté nemluví anglicky ani německy. Tak je rozhovor u stolu trochu složitý.

Tady máme googlem přeloženou historii rozhovoru u stolu. Objevuje se tu slovo "těhotná", "Schwarz Tee" znamená černý čaj, "Herzlich wilkommen in Deutschand", pěkně vítáme v Německu. Moderní technologie.

Matt Frei: Co byste řekl lidem, kteří říkají, Nechci mít v domě cizince, nevím, co je to za lidi.

Pan Buechner: Řekl bych, podívejte se ještě jednou na Star Wars. Jak říká Joda: "Strach vede k hněvu, hněv vede k nenávisti, nenávist vede k utrpení." Tak přestaňte. Vážně, není se čeho bát.

Matt Frei: Muž s potetovaným krkem by nesouhlasil. "Ti, kdo nemilují Německo, by měli odejít" skanduje. Tohle byla demonstrace, kterou zorganizovala miniaturní NPD. Při posledních federálních volbách získali 0,3 procenta.

"Kdo se dostane do Německa, může tu žít navždy. Žijeme snad v blázinci?"

NPD založila svou nenávist vůči cizincům na boji proti islámskému fanatismu. Jenže to je přesně to, před čím uprchlíci prchají.

Na druhé straně ulice je antifašistická prouprchlická demonstrace. Skandují anglicky, možná pro nás.

Německo je vstřícnější vůči uprchlíkům než jakákoliv jiná země v Evropě. Proto se Angela Merkelová snaží zostudit ostatní Evropu, aby se přidala.

Tato země ví možná víc, než každá jiná, jak nebezpečná je nesnášenlivost a kam by tohle všechno mohlo vést.



3.9.2015
PŘEČETLI JSME:
Židé v Itálii jsou pobouřeni značkováním paží uprchlíků v Břeclavi

Záležitost vzbudila kritiku a pohoršení italských židů. Šéf jejich svazu Renzo Gattegna ve středu postup české policie odsoudil.

"Je to velmi závažná věc. Desítky uprchlíků byly označeny doslova jako dobytek jdoucí na porážku. Nevyhnutelně to tak připomíná nejtemnější období soudobých dějin," upozornil Gattegna.

V průběhu úterka česká policie podle italské agentury ANSA „násilně” přinutila syrské uprchlíky, aby vystoupili z vlaků jedoucích do Německa, a dávala jim čísla „na předloktí”.

Zdroj: ZDE

3.9.2015

To, že se v Česku ve velkém rozkrádají veřejné peníze a že se konečně blíží chvíle, kdy budou muset kraje, obce i stát zveřejňovat smlouvy nad 50 tisíc Kč, což je mocný nástroj právě proti rozkrádání veřejných peněz, to by mělo být téma číslo jedna pro Českou republiku.

Nebude se tu lépe žít, dokud tu nebude transparentní zacházení s veřejnými penězi, tedy dokud veřejné peníze slouží z velké části zlodějům a mafiím a nikoli veřejnosti. Na to by měla média trvale upírat svou pozornost, na to by se měli soustředit občané a zejména ti, kdo se pokládají za vlastence. Vlast nevzkvétá, a to nikoli kvůli uprchlíkům, ale kvůli tomu, jak se ve vlasti zachází s veřejnými penězi.

Kdybych si mohl vybrat mezi stavem, kdy v Praze vládnou konečně lidé, kteří jdou proti zájmům velkých peněz a hájí veřejný zájem jako Matěj Stropnický, a nikoli lidé, kteří jako představitelé TOP09 a ANO slibují nové pořádky, ale nakonec to vždy táhnou se starou partou z ČSSD, a kdy zároveň je v naší zemi dvacet tisíc uprchlíků ze Sýrie bez ohledu na náboženské vyznání, a stavem dnešním, zvolím si okamžitě tu první možnost.

Měli bychom totiž mnohem levnější a krásnější hlavní město, které by sloužilo veřejnosti, a za ušetřené peníze bychom mohli dopřát šťastný život sobě i našim bližním, prchajícím před hrůzami války. Třeba se Pražané v příštích volbách konečně dočkají toho, že zvolí někoho, u koho se ukáže, že mu mohli právem věřit. Pro zelené je to obrovská šance. A třeba Češi svou rozzlobenou pozornost a energii upřou někdy konečně tím směrem, který jim může pomoci.

Naopak mudrovat nad osudem Evropy s intuicemi z doby normalizační nemá moc smysl. ČR bude těžko tou zemí, která zachrání Evropu, a to v jakémkoli smyslu. Spíše bychom se měli zorientovat v tom, kdo je v EU vyspělejší a kdo nikoli a od koho se tedy chceme učit a inspirovat a od koho raději ne. Hus, Komenský ani Masaryk by také nebyli nic, kdyby se neučili na Západě.

3.9.2015
Czech EuroMP Petr Mach: "Angela Merkel is driving Germany to a social catastrophe. She is preparing new fascism"

The current migration crisis is a sign of the disintegration of the European Union, said Petr Mach, a Euro MP and the chair of the right wing "Free Citizens" party in an interview with the controversial Czech website Parlamentní listy.. In his view, the German chancellor Angela Merkel is driving Germany to a social catastrophe. "She is preparing new fascism."

Mach warned that very soon, the EU will split between its Western and Eastern part because Germany will push for refugee quotas and common norms for accepting applicants for asylum and the Central and East European countries will reject this. Mach strongly condemned what he called "blackmail" by the Austrian Home Secretary Mikl-Leitner who said that those EU countries that do not want to accept refugees should have their EU subsidies slashed. Such a move would be an infringement of the existing EU rules. After all, the Czech Republic does not need to be an EU member, said Mach.

"There is a large difference between the thinking of countries such as Germany or France, and the Eastern EU countries. The German and French politicians and apparently also a considerable part of their public think that it is correct for us to accept compulsory refugee quotas and their asylum procedures. I think it is a scandal that Germany and France think this, but evidently we will have to take on board that they think differently and we will not find agreement with them. But we most not relent and we must have a government which will never accept their demands," said Petr Mach.

A source in Czech ZDE

28.8.2015
Rozhovor Britských listů 20:
Chceme z dětí čtenáře, ale protivíme jim jazyk




Při příležitosti začátku nového školního roku hovoří Bohumil Kartous v tomto Rozhovoru Britských listů s reformátorem českého školství Ondřejem Hausenblasem o problematické praxi českých škol. Při příležitosti začátku školního roku se tento rozhovor vysílá na Regionální televizi, která je k dispozici na kabelu a na internetu, od pátku 28. srpna 2015.

3.9.2015
Rozhovor Britských listů s ministrem průmyslu a obchodu

Mělo by Řecko odejít z eurozóny? A měla by do ní Česká republika naopak vstupovat? Měly by se dále prolamovat těžební limity? A nebude zákon o elektronické evidenci tržeb jen komplikovat život poctivým živnostníkům? Nejen na tyto otázky odpověděl pro čtenáře Britských listů ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek.

Pane ministře, co říkáte na současnou situaci v Řecku? Nebyl by podle vás pro Řecko výhodnější bankrot než další, očividně nevýhodná, dohoda s věřiteli?

To, co nyní sledujeme, je velmi nešťastný vývoj v nešťastné zemi, kterou v nejbližší době čekají těžké časy, ať už se ten vývoj vydá jakýmkoli směrem. Já si dovedu představit oba dva scénáře. Řešení by ale mělo hledat samotné Řecko a Řekové. Ti by měli najít hlavní motivaci k tomu se z krize dostat. Hlavním tématem dohod by se mělo stát, jak zajistit, aby země byla produktivní a ne řešit, kde si co půjčí, kde se škrtne a kdy se půjde do důchodu. Tak se hospodářského růstu nedosáhne. V hledáčku by tak neměly být izolované škrty, ale konkrétní ekonomicko-politické kroky, jak povzbudit domácí ekonomiku a nastartovat hospodářský růst, který bude konečně generovat přebytek.

Když uvedu konkrétní příklad, tak Řecko by mělo začít pracovat na tom, aby přilákalo nedůvěřivé zahraniční investory. Může například zprivatizovat přístav Pireus. Ne proto, aby splatili dluh, ale aby ekonomika začala fungovat.

Mělo by podle vás za daných okolností setrvat Řecko v eurozóně?

Podle mého názoru již otázka nestojí tak, zda zůstane Řecko v eurozóně, nebo nezůstane. Ten nejhorší vývoj by mohl být takový, že nastane nekontrolovaný chaos bez jakékoliv životaschopné dohody, protože to nejhorší není organizovaný odchod z eurozóny za pomoci velkých evropských zemí a zavedení vlastní měny. Nejhorší je nedohoda mezi řeckou vládou, evropskými institucemi a chaotický rozpad řeckého hospodářství.

V návaznosti na situaci v Řecku se začaly ještě více množit názory, že Česká republika by v několika příštích letech rozhodně neměla vstupovat do eurozóny. Co si o tom myslíte?

Myslím, že současné vyvrcholení "řecké tragédie", na kterou bylo mimochodem "zaděláno" již před řadou let, nemá smysl s otázkou našeho vstoupení či nevstoupení do eurozóny přímo spojovat. V této věci mám konzistentní názor, podložený postojem a aktivitami současné vlády. My jsme v uplynulých měsících udělali konkrétní kroky například přistoupením ke konvergenčním kritériím. Pro přípravu na vstup do eurozóny potřebujeme čas, nemyslím si, že je nutné někam překotně spěchat, ale osobně se domnívám, že bychom mohli být připraveni někdy kolem nebo po roce 2020. Pak se rozhodneme, zda je pro nás výhodné vstoupit či nikoliv.

Kvůli posilující koruně se zase začíná mluvit o možné intervenci ČNB. Myslíte si, že je správné, aby ČNB v takovýchto situacích vůbec zasahovala? A jak zpětně hodnotíte intervenci ČNB, ke které došlo na sklonku roku 2013?

Co se týká zásahu České národní banky v roce 2013, ten jsem tehdy hodnotil a komentoval s mírně rozporuplnými pocity. Na jednu stranu pomohl našim exportérům k tomu, aby byli konkurenceschopní na světových trzích. Měl tedy na podporu českého exportu, který je pro naše hospodářství životně důležitý a kterému se mimořádně daří, pozitivní vliv. Na druhou stranu zásah samozřejmě negativně vnímali třeba čeští spotřebitelé, kterým zdražil některé dovozové zboží, dovolené a podobně.

V současné době budí velké vášně připravovaný zákon o elektronické evidenci tržeb (EET) z dílny ministra financí Andreje Babiše. Souhlasíte s takovýmto zákonem? Nebude jen zbytečně komplikovat život všem poctivým živnostníkům?

Já si vůbec nemyslím, že by elektronická evidence tržeb nějak vážně komplikovala život poctivým živnostníkům. Vždyť ti podobné úkony realizují v papírové formě již nyní. Komu tento návrh ale bude skutečně komplikovat život, tak to jsou ti, kteří se v této oblasti dosud nechovali seriózně…

Dlouho se o vás mluvilo jako o příštím ministru financí. Kdybyste se jím stal, co by patřilo mezi vaše hlavní priority?

Z dnešního pohledu na existující realitu v tomto resortu by to byla jednoznačná priorita a tou je řádný výběr daní! To se u nás bohužel současnému vedení resortu nedaří. Příčinou podle mne je i vlna propouštění mnoha desítek zkušených pracovníků nejen z ministerstva financí, ale především jednotlivých finančních úřadů. A jejich profesní zkušenosti právě teď v resortu chybějí. Takže s mou prioritou řádného výběru daní by úzce souvisela i personální stabilizace resortu.

Zlepšil se podle Vás od nástupu Andreje Babiše do funkce ministra financí výběr daní v České republice?

Nerad bych byl opět obviněn z účelové kritiky pana ministra Babiše, proto si vypomůžu statistikou ministerstva financí, která dokazuje, že stát vybírá na daních stále méně peněz než tomu bylo v minulém roce. Přitom ekonomika roste! Podle zveřejněných čísel vybral stát, stejně jako na konci dubna na DPH za prvních pět měsíců letošního roku o více než sedm miliard méně.

Měla by se podle Vás vrátit Česká republika k progresivnímu zdanění? A pokud ano, jak byste tento návrat zdůvodňoval?

Česká republika má již několik let progresivní zdanění. Bylo zavedeno jako přirážka pro lidi s příjmem nad 100 000 Kč měsíčně. To, o čem bychom měli mluvit, je prohloubení progrese.

V čele Ministerstva průmyslu a obchodu stojíte už rok a půl. Na co jste ze své dosavadní práce hrdý nejvíce?

Jmenovat jen jedinou věc by bylo velmi obtížné. Určitě mě velmi těší, že se nám daří získávat do České republiky velké zahraniční investice a tvořit tak nová pracovní místa. To považuji za nesmírně důležité. O jedné takové klíčové investici se ostatně právě v těchto dnech hodně mluvilo a psalo… Také jsem byl opravdu hrdý na své ministerstvo, když se nám podařilo jako úplně prvnímu resortu připravit náš operační program (OP PIK), ve kterém je téměř 120 miliard korun pro české podnikatele, a vyhlásit pro ně první výzvy. Velmi nadějně do vypadá i s čerpáním prostředků z právě končícího programu OP PI, kde se nám může reálně podařit to, že nebudeme na rozdíl od jiných ministerstev vracet Evropské unii žádné nevyčerpané prostředky. Třetí věcí, kterou bych zmínil, pak je to, že se po mnoha letech podařilo připravit a schválit aktualizaci Státní energetické koncepce, která definuje směr vývoje naší energetiky na příští čtvrtstoletí a připravit také navazující Národní akční plány.

Daří se podle vás České republice přitahovat nové zahraniční investory?

Že se České republice daří lákat zahraniční investory, to potvrzují výsledky za posledních 18 měsíců a množství nových rozjednaných projektů. Uplynulý rok a půl byl pro Českou republiku v oblasti investic mimořádně úspěšný, a to nejen díky vytváření příznivých podmínek pro investory, dobré práce agentury na podporu podnikání a investic CzechInvest, ale i díky podpoře ekonomické diplomacie, které jsme věnovali skutečně velkou pozornost. Osobně jsem v uplynulém roce absolvoval celou řadu zahraničních cest v čele českých podnikatelských misí a vedl jsem řadu jednání v investorsky zajímavých regionech. Jejich výsledkem je, že Česká republika představuje v současné době pro investory stabilní a přátelské prostředí, které motivuje české i zahraniční podnikatele k neustálému rozvoji jejich byznysu. V současné době posilují především investice v oblasti datových center, leteckého průmyslu nebo sdílených služeb. Jedná se většinou o projekty s vysokou přidanou hodnotou, které si žádají zkušenost a kvalifikovanou pracovní sílu. Zde má Česká republika stále konkurenční výhodu.

Nedávno se také mluvilo o prolomení těžebních limitů. Jak se dnes na toto téma díváte vy? Souhlasil byste s něčím takovým?

U dolu Bílina není dle mého názoru co řešit. V této lokalitě nejsou žádné domy, které by bylo třeba kvůli posunutí limitů bourat a neexistuje ani žádný jiný pádný důvod, proč tady na rozšíření těžebního prostoru nepřistoupit. V případě dolu ČSA je to samozřejmě komplikovanější. MPO navrhuje finální rozhodnutí v tomto případě posunout do roku 2020.

Jak s odstupem hodnotíte ekonomické sankce vůči Rusku? Souhlasil byste s jejich zrušením nebo byste je naopak zpřísnil?

Sankce jsou nástrojem především politickým a je poměrně složité je hodnotit. Hodnotíme-li ale zavedení sankcí z ekonomického hlediska, jako nejúčinnější se ukázaly sankce finanční, tedy omezení přístupu Ruska k západním měnám. K jejich efektu přispěly i klesající ceny ropy na světových trzích. Klesající kupní síla ruských zákazníků má ale negativní vliv na schopnost ruských podniků investovat, a tím i na náš export do této země.

Pokud se jedná o případné uvolňování sankcí, to je vázáno na plnění Minských dohod, a ačkoliv sledujeme, že roste počet členských zemí EU, které se vyslovují vůči sankcím negativně, domníváme se, že vše bude záviset na aktuálním vývoji situace na východě Ukrajiny. ČR bude i nadále držet jednotnou pozici s ostatními členskými zeměmi EU v Evropské radě i našimi transatlantickými spojenci. Samozřejmě děláme vše pro to, abychom postupovali v souladu s přijatými sankcemi, ale aby české firmy na ruském trhu své pozice neztrácely, protože by je v konkurenci například asijských exportérů a investorů jen velmi těžko získávaly zpět.

Odrazily se protiruské sankce nějak výrazněji na české ekonomice?

Jen za prvních pět sledovaných měsíců tohoto roku došlo ke značnému poklesu vzájemného obchodu, zejména pak českého vývozu do Ruské federace. V relativním vyjádření je to 31,3 %, v dolarovém vyjádření 42,4 %. V absolutních číslech pak hovoříme o ztrátě v intervalu 15 miliard korun.

Faktorem zvyšujícím dopady na naši ekonomiku je skutečnost, že výrazně poklesl vývoz do RF ze zemí, které jsou tradičním cílem exportu z České republiky. Toto je problematické zejména v případě Německa s více než 15% propadem, do kterého míří třetina českého exportu, přičemž část tohoto objemu je poté exportována do dalších zemí včetně Ruska.

Jaký bude podle vás další vývoj české ekonomiky?

Když se podíváme na výsledky českého hospodářství, tak je vidět, že po nástupu naší vlády se výrazně zlepšují. S trochou nadsázky si tedy dovolím tvrdit, že dokud bude mít Česká republika odpovědnou vládu se sociální demokracií v čele, která se nebojí rozumně investovat, vytvářet podmínky pro investory, podporovat export a odbourávat administrativní zátěž podnikatelů, není důvod, proč by se nemělo české ekonomice dařit i nadále.

Můj resort bude i dále pracovat na vytváření vhodných podmínek pro domácí i zahraniční investory a na podpoře exportu cestou rozšiřování našich zahraničních zastoupení. Budeme usilovně hledat cesty, jak pracovat s nejistou budoucností energetiky. A zintenzivníme také naše snahy v oblasti podpory technického vzdělávání, protože dobře vyškolení experti jsou pilířem fungující ekonomiky.

3.9.2015
"Nic jim nevysvětlujte, jsou to úplný debilové"

Hledat motivaci u lidí s vyššími příjmy je jednoduché. Jsou to právě vyšší příjmy a jistá prestiž vlastního postavení, co jim dává chuť pokračovat. Takový člověk něco znamená, a proto nepotřebuje zvyšovat motivaci umělými zásahy do pracovní morálky. Na takových lidech většinou neleží základní fungování systému. To visí na rukou lidí, kteří musí hledat motivaci jinde než ve vysokých příjmech a úctě k jejich činnosti. Pojďme ji hledat s nimi.

Pečovatelka v dětském domově. Každý jistě uzná, že taková práce je přinejmenším namáhavá. Ne nutně fyzicky, psychicky ovšem nesmírně. Před pečovatelkou se řadí odhozené děti, které potřebují lásku, ač ji pravděpodobně dostávají ve zcela minimálně, potřebují péči, potřebují vztah, vzor, výchovu. Děti z dětských domovů jsou, kupodivu, také budoucností. Proč jim tedy upírat možnost řídit se podle úspěšného vzoru chování vtěleného do pečovatelky, když už není jiného zbytí.

Pečovatelka za své snažení na poli nesobecké lásky dostane na konci měsíce přibližně 11 777 Kč. Za nájem dá, žije-li v levném kraji, 5 000 Kč. Elektřina, plyn, poplatky, další 3 000 Kč. Doprava pro sebe, pro vlastní děti, peníze spojené se školou, oblečení, boty, drogerie, platby za telefon, televizi, internet. Dostali jsme se pomalu na oněch klatých 11 000 Kč. Na jídlo pečovatelce zbývá 777 Kč. Jeden nákup. Dva dny jídla. V peněžní odměně za práci pečovatelka evidentně motivaci nehledá.

V tom případě ji musí nacházet ve veřejné úctě k její práci. Denně čteme o Nobelově ceně za pečovatelství. Noviny se plní oslavnými články, které vyzdvihují pečovatelčinu nesobeckou lásku, její altruismus, její záslužné budování státu. Píší se studie o zásluhách pečovatelství. Když obyčejný člověk potká pečovatelku, má pocit, že se zalkne štěstím. Potkal někoho významného. Obdivuhodného. Nebo ne? Ne.

Tak kde sakra nachází pečovatelka svou motivaci? Práci má nevděčnou. Nevydělá díky ní svůj první milion co bude živa. Veřejného uznání se jí dostane, jedině když jde žádat o hmotnou pomoc na úřad s rozšířenou působností. Tam stát uzná, že pečovatelka něco dělá a dá jí trochu peněz navíc, aby přežila. Přitom ji úřednice sjíždí pohrdlivým pohledem. Pečovatelka se musí řadit před dveřmi do fronty s lidmi, kteří nemají - nebo nechtějí - práci. Je jí stydno. Ale nemá jiného zbytí.

Některé z pečovatelek, protože altruismus se nešíří jako drby na pavlači, se změní na bachařky. Své dětské svěřence bere jako práci. Nutnou, nudnou a obtěžující. A časem se může změnit její frustrace z nastavených materiálních poměrů na pomstu dětem, které mají tu smůlu a ocitly se v dětském domově.

[Popis osobní zkušenosti] Někdy musí děti z dětského domova vyrazit na výlet. Nedá se svítit, pan ředitel vyžaduje nějaké kulturní vyžití pro své svěřence, které zahlédne cestou do kanceláře a cestou z kanceláře. Musí to pak vykázat výš. I rozjedou se pečovatelky s dětmi na nedalekou rodinnou farmu. Prohlédnout si hospodářskou zvěř. Přičichnout k hnoji. Jedno z dětí na farmě vyjeví přání odstavit se na WC. Farmář poskytne plán cesty a přidá upozornění, že ta a ta věc nefunguje, jak by měla, že je třeba to a to, aby vše proběhlo podle plánu. U vysvětlování stojí pečovatelka a skočí do toku farmářovy mluvy větou: „Těm nic nevysvětlujte, jsou to úplný debilové.“ A popadne dítě, nastrká ho na záchod a vše popsané farmářem provede za dítě. Slovo debilové samozřejmě použije před zmíněným dítětem. Jako kdyby tam nebylo.

Kde tedy nalézt motivaci pečovatelky. A trpí vůbec nějakou? Když ráno v půl šesté vstane, před sebou vypravení vlastních dětí do školy a poté dvanáct hodin v útrobách zaměstnání, co jí běží hlavou? Jak to těm dětem dnes předvede? Jak jim udělá radost? Jak jim připraví půdu pro učení, hraní, pro zdravý vývoj? Jak se spolu budou smát a veselit se ze života? Ztuha. Proklíná okamžik, kdy někdo nad jejím jménem udělal na tento den křížek, což ji zavázalo k tomu, aby do zaměstnání přišla. Možná přemýšlí nad tím, že by se hodila marod. Že její život stojí za velké kulové, že nebude nic k večeři, pokud se jí nepodaří v práci do sklenice od okurek našťouchat nějaké brambory s omáčkou.

Ta stejná situace v domovech důchodců, v ústavech sociální péče, v léčebnách dlouhodobě nemocných. Všude, kde je v popisu práce schopnost vcítění se a jisté míry přirozeného altruismu. Než taková péče, tak možná opět najet na systém sociální pomoci staré Sparty, kdy tuto péči přebírala skála, z které se nadbyteční lidé házeli dolů. Tříštili se o útesy, aby dali pokoj.

Přístup ke svěřeným lidem mívají některé pečovatelky obdobný, jen s tím rozdílem, že to svěření přežijí. Jen je to doživotně poznamená, čeká-li je nějaký další důstojný život. Motivace pečovatelky v penězích není, v uznání také ne. A ne, opravdu není prvotní chyba v pečovatelkách. Tak kde tedy?

3.9.2015
Bodláky Václava Duška

Bůh nemohl nakrmit všechny, proto vymyslel babičky. Vzkaz umístěn ve tvaru srdce, vyroben k zavěšení na viditelném místě v kuchyni. Nic nového pod sluncem, časem prověřeno, matka uživí deset dětí, ratolesti matičku ne; kdo ještě nebyl v Ratibořicích, má nejvyšší čas. Babiček nám ubývá, moudrých vyložený nedostatek - dnešní babka veze kočárek, pokuřuje, sluchátka na uších, muzika jí ve tváři vykouzlí úsměv blba ukovaného v rozkoši.

Staří bývají obíráni všelikou pakáží - seberou jim doma úspory, přizabijí, přepadnou na ulici, zraní. Tresty směšné. Říkal mi známý, že klidně bude dělat vykonavatele tělesných trestů hyen v lidské podobě - zbičovat jim gedele, že se měsíc neposadí. Zavřít, ale nenechat planět, ráno vztyk ve čtyři, odvoz v medvědech na práce kolem tratí, do lesů, makat, mlčet. Kdo nepracuje nejí, kdo nejí, nezlobí, kdo nezlobí už není mezi námi. Svoloč v našich krajinách si je jista, že demokratické výklady práva jim jdou na ruku - ptali se malého synka, prvnáčka, co by chtěl být, odpověděl: Mafián!  

Mezinárodní den seniorů se kvapem blíží, první říjnový den očekávají, nejen babičky, pozornost bližních. Napadlo mě, že hospice, domy charity a důchodců zasluhují více veřejné pozornosti a podpory. Stáří musí být důstojné!  Přesto se přestárlá populace krčí v předražených bytech, čeká na blízké a jejich duchovní podporu; oči plné vtíravých bolestných otázek. Plachtili životem, dostávali režimní rány, přesto vytrvali. Být mladý není zásluhou, jak říkal klasik humoru: Každý mladý vůl, bude jednou starým volem. Nebýt starší generace, holenci, nebyli byste ani vy, nevychovaní spratci, s jedovatýma hubama slovních úletů, znamenajícími leda jepičí prdy. Červí čeládka, nimrové, brouci Hrdopýšci exkrementní se tetelí v hnojišti zapomenutí.

Vidět starého psa, koně, pohled ke smutku... pohled na zmatenou opuštěnou starou bytost ostuda rodiny i společnosti. A mohou mladí pitomci vypouštět moudra o přestárlé společnosti - nebude trvat dlouho a v Česku bude zanedbatelné procento Čechů, i když, kdo může se stoprocentní jistotou tvrdit, že je Čechem? A kdo strůjcem toho všeho - nikdo jiný, než závist, pohodlnost, stupidita a ubohost.

Dokážeme vydolovat ještě deset deka citu? I když necháme plkat brandeburáky o běžencích způsobem nelidským, odporným a ubohým?!

3.9.2015
O liberalismu, demokracii a fašismu

Rád bych čtenáře Britských listů upozornil na vynikající interview s historikem Rogerem Griffinem, který se dlouhodobě zabývá fašismem.  Jeho slova jsou nejen poučná, nýbrž také velmi aktuální. Tento pořad by si zasloužil, aby ho vidělo 10 milionů lidí, nikoliv pouze 10 tisíc, píše čtenář Tomáš Hunčovský. Rozhovor přinesla Česká televize.

2.9.2015
Mezinárodní novináře zaujalo, že Policie ČR jako nacisti píše uprchlíkům na ruku registrační číslo fixem



Tento necitlivý dehumanizační krok připomínající praxi nacistických koncentračních táborů vyvolal u mezinárodních novinářů ve středu ráno docela velkou odezvu. Zpráva v angličtině, kterou jsme o tom vydali, byla přeposlána Twitterem během dneška zatím 2000krát. Uživatelé Twitteru v tomto případě nejsou řadoví občané, ale nejvýznačnější mezinárodní novináři po celém světě. Zprávy v angličtině o ČR nyní zveřejňujeme na twitterové síti, kde jsou registrovány tisíce novinářů z celého světa.

Je samozřejmě pravda, že obrazy, fotografie, mající vazbu k archetypálním evropským hrůzám, mají na lidi daleko větší dopad než tištěné slovo. Důvod, proč drtivá část německé veřejnosti uprchlíky vstřícně podporuje je, že byli šokováni fotografiemi uprchlíků, jdoucích pěšky po železničních tratích. Je to pro Němce archetypální obraz hrůzy, který je hluboce zakořeněn v jejich vědomí z období druhé světové války.

Informaci Britských listů převzal například britský deník Independent, který uvádí odkaz na náš článek ZDE. Deník Independent je pak zpětně citován v IDnes ZDE. Nakonec se rozhoupala i BBC, kde požádali jako obvykle pracovníka ČRo Roba Camerona, aby něco sepsal. Je to ZDE

2.9.2015
Deport all refugees, demand 94 per cent Czechs, and close the borders

An overwhelming majority of Czech citizens demands that Czech borders should be closed to prevent refugees from entering Czech territory. According to an opinion poll, conducted by the Focus agency, 78 per cent respondents demand that the guarding of Czech borders should be re-introduced, even if this means limiting the free movement of European citizens. 87 per cent of respondents have said that the refugee crisis is a large problem for the Czech Republic. 94 per cent Czech respondents are convinced that the European union should be deporting all refugees. 44 per cent of Czech are of the opinion that the Czech state should not be helping the refugees at all, whether they are Christian or muslim. The Focus opinion poll agency has interviewed 1000 respondents.

Source in Czech ZDE

2.9.2015

The reason which Czech police gives for removing refugees from international trains crossing the Czech Republic is that the refugees "do not have permission to enter the country". According to the "Dublin Rule", their application for asylum must be dealt with by the first-entry EU country, which is usually Hungary.

Therefore, the refugees are placed in detention. These are secure institutions where the refugees are held for 6 weeks and they must pay for their detention. They pay 250 Czech crowns per day plus an administration fee of 1000 Czech crowns.

After the 6 weeks' detention, the refugees are therefore forced to pay the Czech state 11 500 Czech crowns, which is 425 euros per person.

Theoretically, the refugees have the right to choose a lawyer to represent them, but in practice this is impossible. They are held in detention, they do not have many money, their mobile phones are confiscated. NGOs visit the detention centres, but there is no money to fund them, so any legal aid is extremely limited. Moreover, NGO lawyers are not allowed to enter the detention centres on their own. If a refugee asks for a legal representative, he/she is escorted to one, but it is a big question whether the refugees know that they are entitled to ask for legal representation. Most legal firms in the Czech Republic do not even try to offer legal representation to refugees because they know that the refugees cannot afford to pay for it, Magda Faltová, director of the Prague-based Association for Integration and Migration, told Britské listy.

The same information was confirmed in an interview with Martin Razumek, Director of the Prague-based Organisation for Aid to Refugees, which was broadcast by Czech television. Video (in Czech) is here: ZDE. The BBC quotes another representative of Organisation for Aid to Refugees, Hana Franková, as confirming this:

"They will be presented with a bill at the end of their six-week incarceration; few, of course, have the money to pay it. The Czech authorities are presenting them as criminals, and it resonates well with the public when they are detained," Hana Frankova told the BBC ZDE

2.9.2015
Czech social democratic politician calls for a "revision" of the international convention on refugees

A new tent detention centre is being built for refugees in the prison in the South Moravian town of Břeclav-Poštorná, said the regional governor of South Moravia Michal Hašek (Czech Social Democratic Party) on Czech TV, adding that the detained refugees will be under constant police supervision. Hašek complained that Italy and Greece "do not detain and register refugees and that the Czech Republic must be doing their work for them". When it was pointed out to him by the interviewer that according to the international convention on refugees, Czech Republic is dutibound to accept refugees, Hašek said that the convention was promulgated at a time when "no one expected that millions of people would pick up sticks and move to Europe". He added that such international covenants "were never designed for so many refugees" and that they should be revised in the light of the current situation.

A source in Czech HERE

2.9.2015
Czech President Miloš Zeman:
"It is nonsensical to label people who are afraid of refugees as racist or fascist"

On the eve of his journey to China where, along with Vladimir Putin, Czech President Miloš Zeman will participate in the Chinese commemorations of the 70th anniversary of the end of World War Two in the Pacific region, gave an interview to the controversial Czech website Parlamentní listy. In it, he defends the majority of the Czech public who do not want to accept any refugees.

"Parlamentní listy: Some media publish ugly accusations that those who do not want to help refugees are racist and the Czech nation is racist and Czech society is becoming fascist. These journalists say that when we become refugees one day, no one will help us. What do you say to that?

President Miloš Zeman: In the first place, I do not see why people would need to run away from our democratic Czech Republic. In the second place, I have already answered this question of yours at my recent news conference: I said that labelling everyone who is afraid of the wave of refugees as racist, xenophobe or even fascist is totally nonsensical."

A source in Czech HERE

2.9.2015

Ve věznici v Poštorné, která je dnes městskou částí Břeclavi, vznikl malý stanový tábor pro běžence. Místním se to nelíbí a žádají policejní ochranu ZDE.

Břeclavsko je opravdu skvělým příkladem "původní" populace, kdo by tedy nechápal, že se tu lidé obávají nově příchozích. Kraj byl po válce etnicky vyčištěn, u nedalekých Pohořelic došlo k jedné z největších "vymožeností" divokého odsunu. Usadilo se tu sice také pár Rumunů z jednotek, které osvobozovaly Jižní Moravu, a sem tam nějaký Bulhar, leč většinu poválečných dosídlenců tvoří typická "náplava", lidé ze všech konců vnitrozemí české kotliny, kteří si na "českomoravský Divoký Západ" přišli přivlastnit majetek odsunutých.

Lidé v kraji, který se dnes bouří proti umístění běženců ve věznici (!), patří ke zvláštnímu podtypu zlatokopů vylučujících kdekoho z "lidstva", pakliže to zrovna vyhovuje jejich soukromým zájmům. Empiricky ověřené pravidlo říká, že obec plnou "náplavy" poznáte snadno, protože vám zpravidla "místní" ani neodpoví na pozdrav. Je to v logice věci, ovšem. Slušnost rozhodně nebyla tím, co tyto lidi materiálně zabezpečilo. A úspěšné vzorce chování se zpravidla beze změn reprodukují v další generaci.

Jedním z ne právě vedlejších důvodů, proč moji vrstevníci v roce 1989 necítili žádnou loajalitu k stávajícímu systému, byla čerstvá zkušenost z povinné chmelové brigády v jedné z takových lokalit. Bylo opravdu "úžasné" sledovat v nejmenované dosídlené obci, jak se místní stěhují z jednoho německého domu do druhého, zatímco je postupně vybydlují, jak nenávidí všechny nově příchozí včetně nás, přičemž ovšem z brigádníků žili jak nepřímo (záviseli na prodeji úrody státního statku, kterou by bez nás nesklidili), tak přímo (v kuchyni na miniaturní porce lili litry přepáleného sádla, zatímco nemaštěné jídlo vynášeli ve várnicích pro vlastní potřebu do domácností).

To byla zajímavá zkušenost, která člověka skvěle senzibilizuje pro vnímání rozdílů mezi parazitickou "náplavou" a všemi těmi, který vlastníma rukama či hlavou cokoliv, třeba sebemenšího, sami vytvořili.

Obec Unter Themenau, nazývaná dnes Poštorná, byla v 16. století založena kolonisty z Chorvatska a do roku 1920 patřila k Rakousku. Je tedy jen pochopitelné, že se její obyvatelé dnes obávají příchodu cizáckého živlu, byť je uzavřen na území kriminálu. Celá Břeclav je dobře známa svou otevřeností a rozumným přístupem k problematice mezietnického soužití. To ukázal už případ masové protiromské hysterie po vylhaném útoku na místního výrostka, který se zranil sám, ale svedl to na nepopulární menšinu ZDE.

Na většině českého území už dávno nežije povědomí o tom, že slovanské etnikum při svém příchodu vyhubilo a asimilovalo germánskou a zbytky keltské populace, které tu žily dávno před tím, než praotec Čech přivandroval s cílem zneužívat místní systém mléka a strdí. V pohraničí a zejména mezi náplavou je však situace jiná. Přichod "cizáků" upomíná na vlastní neomezenou chamtivost a špatné svědomí, znejisťuje.

Není se tedy čemu divit, když si obyvatelé břeclavské městské části Poštorná nechtějí nechat rozvracet národní kriminál nějakými běženci. Co kdyby se třeba i nově příchozí začali chovat, jak je v kraji "dobrým" zvykem...

2.9.2015

Členské země EU se začínají navzájem obviňovat. Hrozí vážný konflikt mezi východní a západní Evropou

Roztříštěné pokusy Evropy vyrovnat se s její nejhorší imigrační krizí se začínají rozkládat. Vzniká tvrdé hašteření mezi vládami jednotlivých zemí a rýsuje se vážný konflikt mezi východní a západní Evropou.

Berlín je chválen za vysoce morální postoj a za to, že otevřel bezpodmínečně dveře syrským uprchlíkům, avšak Rakousko a Maďarsko ho v úterý obvinilo, že vyvolal chaos na jejich nádražích a na silnicích, protože se tisíce lidí snaží dostat do Německa.

Německá kancléřka Angela Merkelová tuto kritiku odmítla a zintenzivnila svou kampaň donutit neochotné partnery v EU, aby pomohly Německu s uprchlickým břemenem a začaly se podílet na spravedlivějším rozdělování uprchlíků po celé EU.

"Musíme prosadit jednotnou evropskou azylovou politiku," řekla. Mariano Rajoy, španělský premiér, však odmítl německý nátlak na vytvoření nového systému závazných kvót pro uprchlíky po celé EU. "Některé země uprchlíky nechtějí. Nemůžete nikoho nutit, aby je přijal".

Berlín a Brusel silně prosazují spravedlivější a koordinovaný systém, který by měl nahradit nynější směsici zmatených a nedůsledných národních azylových procedur.

Žádná celoevropská azylová politika neexistuje a většinu pravomocí ohledně imigrace mají národní vlády, ale Maďarsko a Česká republika obviňují z krize otevřeně Evropu a odmítají návrhy společné azylové politiky z Bruselu.

Jak Česká republika, tak Maďarsko, hovoří o použití armády k ochraně hranic, aby zabránili v příchodu lidem prchajícím před válkou a pronásledováním, autentickým uprchlíkům.

János Lázár, poradce maďarského premiéra Viktora Orbána, uvedl: "K této situaci vedla politika posledních deseti let. Levicový přístup Evropské komise, podle něhož by měl být na území Evropské unie vpuštěn kdokoliv. EU situaci nezvládá a problémem je samotná Evropská unie, která nedokáže chránit své vlastní hranice.

Český prezident Miloš Zeman se vyjádřil podobně v pondělí a slovenský premiér Robert Fico napodobil kritiku Moskvy, zaměřenou vůči západní Evropě, tím, že ji obvinil z občanských válek v Sýrii a v Libyi a z následně vzniklé uprchlické krize.

Středoevropské země se snaží minimalizovat počet uprchlíků, který přijmou. Premiéři Maďarska, Polska, Slovenska a ČR se mají sejít v pátek a dohodnout se na společné vzdorné pozici vůči nátlaku z Berlína a z Bruselu, zejména v otázce povinných kvót.

"Uvidíme, kdo odmítne a kdo neodmítne," řekla minulý pátek Merkelová. Polsko už v odporu polevilo a uvedlo, že přijme více uprchlíků. Avšak volby v Polsku příští měsíc zřejmě vyhraje nacionalistická pravice a současná středopravicová vláda ve Varšavě má prostor pro ústupky vůči Bruselu během předvolební kampaně omezené.

Maďarsko a Rakousko, kudy projíždějí tisíce lidí, kteří se snaží dostat do Německa, se dožadovaly vysvětlení z Berlína, ale ostré útoky si vyhradily vůči sobě navzájem.

Werner Feymann, rakouský kancléř, se připojil k francouzské kritice Orbána v Budapešti a hovoří o tom, že bude vetovat financování EU pro Maďarsko. Maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó obvinil Feynmanna ze lži a povolal si na kobereček rakouského velvyslance.

"Odmítáme veškerá prohlášení, která jsou založena na lžích a jsou schopna vyvolat hněv a agresivní situaci, jako je ta, kterou tentokrát vytvořil rakouský kancléř," řekl Szijjártó.

Orbán má ve čtvrtek v Bruselu jednat s Jean-Claudem Junckerem, předsedou Evropské komise.

Za podpory Německa bude Brusel vyžadovat povinné kvóty pro uprchlíky, které odmítly středoevropské země, pobaltské země a Španělsko, a navrhne nový trvalý mechanismus, který by vyvolal automatické rozmístění uprchlíků po Evropě v případě mimořádné situace. Evropští ministři vnitra a spravedlnosti se o tom budou hádat 14. září. Proti Junckerovi stojí v této věci Polák Donald Tusk.

Vlády EU souhlasily, že přijmou během nadcházejících dvou let na dobrovolné bázi 32 000 uprchlíků, kteří přicestovali do Itálie a do Řecka. Je to sotva třetina počtu uprchlíků, přijíždějících do Evropy každý měsíc.

Merkelová, která charakterizuje imigrační krizi jako největší krizi za celých deset let, co je ve funkci, varovala, že může být nutné zavést znovu imigrační kontroly na hranicích států, pokud nebude možno dohodnout společný postup.

Vysocí činitelé z EU se tento týden v Bruselu budou snažit vypracovat společný seznam "bezpečných zemí původu", do nichž budou imigranti deportováni rychleji.

To by ulevilo Německu, protože více než 40 procent imigrantů přijíždějících do Německa je ze zemí bývalé Jugoslávie a z Albánie, kde je riziko politického útlaku malé. Německo považuje Srbsko, Bosnu a Makedonii za bezpečné země, avšak z těch zemí do Německa přijíždí množství žadatelů o azyl. Německo nepovažuje za bezpečné země Kosovo ani Albánii, ale chce, aby společný seznam bezpečných zemí vypracovala Evropská komise. Pokud by migrant pocházel z bezpečné země, neměl by právo žádat o azyl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.9.2015
Channel Four News:

Moderátor: Tak zprávou roku je migrace. Plné lodě, plné kamiony, plné lidí, zoufale se snaží uniknout válce a chudobě a dostat se do bezpečí a do prosperity. V úterý večer to vypadá, že evropský azylový systém je na hranici kolapsu. U hlavního nádraží v Budapešti skandovaly tisíce uprchlíků "Německo! Německo!" poté, co jim maďarská policie zabránila v nastupování do vlaků, směřujících do západní Evropy. Takto to tam vypadá dnes večer. Nyní tišší, ale dav stále sleduje policie. A v Německu samotném kancléřka Angela Merkelová požaduje dohodu v rámci EU na rozdělování uprchlíků férovým způsobem mezi členské země, včetně Británie. Za okamžik budeme hovořit s naším evropským editorem Mattem Freiem, který je v Berlíně, ale nejprve reportáž naší mezinárodní editorky Lindsey Hilsum:



Lindsey Hilsum: Vydali se ze Srbska za úsvitu. Když překročí hranici v noci, je menší pravděpodobnost, že je maďarská policie chytí.

Uprchlík, hovořící anglicky: "Prodělali jsme dlouhou a obtížnou plavbu po moři, přes hranice, a teď se bojíme, že nás chytí na hranici maďarská policie. Doufáme, že se nám podaří projít pokojně. Protože my tam nechceme zůstat, víte? My prostě jen chceme projít tou zemí do Německa, do Holandska."

Lindsey Hilsum: Žiletkový plot je nyní rozmístěn po celé maďarské hranici. Dnes řekl maďarský ministr zahraničí, že budou registrovat všechny nově příchozí a vrátí do Srbska ty, o nichž Maďarsko rozhodne, že jsou to ekonomičtí migranti a ne uprchlíci.

O sto padesát kilometrů dál se ti, kterým se tam podařilo dostat, snažili nastupovat na budapešťském nádraží Keleti do vlaků směřujícím na sever. Včera bylo dovoleno čtyřem vlakům s uprchlíky odjet do Rakouska. Ale nával byl dnes ráno tak intenzivní, že policie dalším lidem zabránila nastupovat.

Skandování: "Svobodu! Svobodu!"

Lindsey Hilsum: Skandovali: "Svobodu", ale policie je nepustila. Před nádražím skandovali: "Smrt je lepší než ponižování!" tak jako v Sýrii, než se tamější protesty proti prezidentu Assadovi změnily v občanskou válku a oni byli donuceni uprchnout.

Uprchlík anglicky: "Řekněte nám, prosím vás, jaké je řešení? Prosím vás, jaké je řešení? Každý se může dostat do naší situace!"

Linsey Hilsum: Ve Vídni se lidé snažili co nejvíce uprchlíkům pomáhat. Když uprchlíci z vlaků vystoupili, čekali tam na ně dobrovolníci s nápisy: Vítejte! Potraviny a zdravotní péče zadarmo! Rakušané jim přinesly nákupy ze supermarketů. Evropští politikové uspořádají svou vrcholnou schůzku až za čtrnáct dní. Avšak obyčejní občané pomáhají, seč mohou, už teď.

Uprchlíci nikdy nezapomenou na život, před kterým uprchli v Sýrii. Letecké údery Assadova režimu. Mučení, které páchá Islámský stát. Kdysi si mysleli, že se budou moci brzo vrátit domů. Už si to nemyslí. Tak přicházejí ve stále větších počtech. A nic, co evropští politikové budou říkat, či dělat, je nezastaví.



Moderátor: Náš evropský editor Matt Frei je v Berlíně. Co se děje tam?

Matt Frei: No, Krishi, je to opravdu zajímavé. Jak říkala Lindsey, přijíždějí ve stále větších počtech a není nic, co proti tomu Evropa může udělat. A důkazy toho jsme viděli dnes tady v Berlíně. Jsem v centru Berlína u jediného registračního střediska pro uprchlíky a celý den tady byly tisíce lidí. Většina z nich už odjela, byli odvezeni autobusy do speciálních ubytoven, někteří z nich do armádních kasáren nebo do leteckých hangárů, kde stráví noc.

Ale to, co jsem dnes viděl, byla zvláštní kombinace německé neefektivnosti a neuvěřitelně vstřícného a dynamického ducha dobrovolníků. Neefektivnosti, protože systém, který vytvořila komunální správa, si prostě neporadí s těmi počty lidí, kteří sem přijíždějí. Dobrovolnictví, protože na mě opravdu udělaly obrovský dojem desítky obyčejných Němců, lékařů, důchodců, svobodných matek, účetních, pracovníků cestovních kanceláří, lidé sem chodí a přinášejí potraviny a šatstvo, anebo si berou uprchlíky, kteří nemohou najít přístřeší, do svých vlastních domovů. Totéž dělá i německý poslanec, s nímž jsme dnes hovořili, křesťanský demokrat ze strany Angely Merkelové. Bydlí u něho dva Eritrejci. Ale větší obraz je politický a diplomatický. Jak vyřešit tuto krizi? Která se na mikroúrovni řeší za pochodu dennodenně ale na makroúrovni je to totální a absolutní chaos. Dnes došlo k hašteření mezi Angelou Merkelovou, která obvinila Maďary, že nedělají dost, nebo že dělají blbosti, Maďaři obviňují Němce, že jsou příliš vstřícní vůči uprchlíkům, takže to povzbuzuje další lidi, aby se dali na cestu.

Je to, upřímně řečeno, chaos, a i když Angela Merkelová dnes požaduje celoevropské řešení, systém kvót, dokud ten systém nevznikne, budeme dál vidět takovéto scény. Lidé, přijíždějící s rodinami, s nemluvňaty, počet dětí je neuvěřitelný, Prostě pro lidi potřebujeme najít přístřeší a dosud Evropa nedělá dost.

Takže dávejte pozor. Bude to opravdu zajímavé, zejména v nadcházejících týdnech

31.8.2015
Německo vysílá mimořádné vlaky, jimiž přiveze syrské uprchlíky z Maďarska

- Uvedla to německá televize ARD.

Zdroj: ZDE

2.9.2015

Tiskové komuniké mezinárodní lidskoprávní organizace Human Rights Watch

Jednasedmdesát rozkládajících se mrtvol, odhalených v kamionu na krajnici dálnice v Rakousku. Dvě stě utopených lidí poté, co se jejich loď potopila nedaleko libyjského pobřeží. Dvaapadesát lidí, kteří se udusili v podpalubí jiné lodi. Nelítostný katalog smrti, během pouhých 24 hodin, je zvlášť děsivým připomenutím krize u hranic Evropské unie a uvnitř jejího území.

Že lidé umírají ve snaze dostat se do EU není, bohužel, nic nového. Podle Mezinárodní organizace pro migraci jen letos zemřelo ve Středozemním moři více než 2300 osob. Úmrtí na moři vyvolávají pozornost, ale bezpočet (doslova, my totiž nevíme, kolik jich je) lidí zemřelo udušením, na dehydrataci a na vystavení nepřízni počasí na hranicích Evropské unie. Podle jednoho údaje celkem zemřelo od roku 2000 u hranic Evropské unie více než 30 000 osob.

To, že lidé umírají protože se snaží cestovat uvnitř Evropské unie - kamion s mrtvolami byl nalezen nedaleko hranic mezi Rakouskem a Maďarskem, dvěma členskými zeměmi EU - šokovalo mnohé. Je možné, že tito lidé byli obětí otrokářů, snad byli donuceni nastoupit do kamionu, aby byli dovezeni kamsi za účelem vykořisťování. Je ale dost dobře možné, že vědomě zaplatili pašerákům, aby je dopravili z Maďarska, kde podle zpráv tato část jejich cesty začala, do jiné země EU. Ať už je tomu jakkoliv, ti, kdož jsou odpovědní za tento odporný zločin - čtyři podezřelé osoby byly už zatčeny - musejí být pohnáni k odpovědnosti.

Ale proč by se někdo vůbec vystavoval takovémuto nebezpečí? Podle Organizace OSN pro uprchlíky pocházejí dvě třetiny z více než 300 000 lidí, kteří se zatím letos dostali na území EU, ze zemí jako Sýrie, Afghánistán, Eritrea, Somálsko a Irák - ze zemí, které zažívají válku nebo všeobecné násilí, anebo tam žijí v utlačitelských režimech.

Jakmile se dostanou do Řecka nebo do Itálie, do dvou hlavních vstupních zemí, mnoho z nich si přeje pokračovat dál v cestě do dalších zemí EU. To je proti předpisům EU, které vynucují povinnost of první země, do níž vstoupí, aby zpracovala jejich žádost o azyl. Ale často je racionální volbou pro samotné žadatele o azyl, aby cestovali do zemí, o nichž jsou přesvědčeni, že je tam pro ně pravděpodobnější, že se jim tam dostane určité ochrany a že budou do společnosti řádně integrováni.

Navzdory harmonizovaným azylovým normám mají členské země EU dramaticky odlišnou míru schvalování žádostí o azyl (v Maďarsku například je to 10 procent, zatímco v Německu 42 procent). Uprchlíci také často chtějí se připojit k svým rodinným příslušníkům, anebo chtějí cestovat tam, kde existuje už etablovaná komunita z jejich zemí původu, anebo tam, kde doufají, že budou mít lepší šanci získat zaměstnání a poskytnout svým dětem dobré vzdělání.

Na základě těchto informací se snaží mnoho žadatelů o azyl dostat se například do Německa nebo do Švédska. Nikoho by nemělo překvapovat, že mnoho z těch osob, které přijedou do Řecka, do zadlužené země s nefunkčním azylovým systémem, která si nedokáže poradit s podstatným množstvím příchozích na svých březích, plánuje cestovat dál. Dosud letos do Řecka přišlo téměř 200 000 osob, čímž vznikla humanitární krize. Mnoho uprchlíků pokračuje ve své cestě po zemi přes západní Balkán, Makedonii a Srbsko, do Maďarska a dál.

Mezi severními členskými zeměmi EU, které jsou žádoucím cílem, a jižními a východními zeměmi, kam migranti a žadatelé o azyl poprvé přijíždějí, leží celá řada zemí, které dělají velmi málo ohledně spravedlivého sdílení odpovědnosti za žadatele o azyl a uprchlíky. Když navrhla Evropská komise, výkonný orgán EU, povinný program na rozmístění skromného počtu 40 000 uprchlíků z Itálie a z Řecka během období dvou let, většina členských zemí EU trvala na tom, že program musí být dobrovolný. Pak všechny nabídly nedostatečné množství míst, takže se 40 000 lidí rozmístit nepodařilo.

Evropská unie by měla podniknout bezprostřední a dlouhodobé kroky k řešení krize u hranic EU a na svém území. Měla by zahájit robustní vyhledávací a záchranné operace ve Středozemním moři. V první řadě by měla pomoci minimalizovaat potřebu těchto nebezpečných cest rozšířením bezpečných a legálních možností imigrace do EU. To lze učinit podstatným zvýšením počtu míst pro integraci uprchlíků v reakci na apely Úřadu OSN pro uprchlíky, širším používáním humanitárních víz a sjednocování rodin. Tak by EU měla pomoci osobám, které mají právo na mezinárodní ochranu, cestovat legálně do Evropské unie. Evropa by také měla začít uvažovat o vydávání pracovních víz podle potřeb svého pracovního trhu.

Aby byla odstraněno nespravedlivé hromadění odpovědnosti jen v některých zemích EU, je zapotřebí razantních kroků. Bezodkladně by země EU měly podstatně zvýšit své přísliby na rozmístění žadatelů o azyl, zejména z Řecka. Střechová organizace Evropská rada pro uprchlíky a exulanty (ECRE) požaduje, aby členské země EU do roka rozmístily na svém území 70 000 žadatelů o azyl z Řecka a aby zdvojnásobily nedostatečné počty, schválené vládami pro Řecko i Itálii v červenci.

Jestliže budou mít lidé rozumné očekávání, že během rozumně dlouhé doby budou spořádaně rozmístěni do nových zemí, nebudou se dávat do rukou pašeráků pro namáhavou a zjevně nebezpečnou pozemní cestu. EU by měla zásadním způsobem zrevidovat dublinský systém, anebo alespoň jeho ustanovení používat v rozumnější míře. Německo nedávno oznámilo, že přijme odpovědnost pro všechny syrské žadatele o azyl na svém území, i přesto, že by mohli být podle dublinského systému odsunuti do první země vstupu. I další země v EU by měly následovat příkladu Německa, a to i pro další národnosti.

Nakonec by všechny země Evropské unie měly mít spravedlivý a efektivní systém azylových procedur a měly by plně respektovat práva migrantů, kteří nepotřebují ochranu podle mezinárodního práva, podle norem EU a podle zákona. Až se to stane, lidé přestanou riskovat své životy, aby překročily hranici Evropské unie.

Kompletní text v angličtině ZDE

1.9.2015

Český prezident se stal terčem kritiky za to, že srovnal zoufalé uprchlíky s "cunami, která ho usmrtí" v době, kdy sílí tlak na evropské politiky, aby řešili rostoucí uprchlickou krizi v Evropě, píše globální deník Huffington Post a pokračuje:

Miloše Zemana obvinila čelná osobnost zabývající se obhajobou lidských práv, že "šíří nevědomost a paniku" poté, co učinil na pondělní tiskové konferenci tento výrok o osobách prchajících ze svých válkou rozvrácených zemí.

Zeman se vyjádřil, že velká vlna migrantů ochromí a zničí jeho východoevropskou zemi, protože "uprchlíci pozvou své příbuzné, aby se k nim přidali".

"Mám pocit, že jsem turista na pláži v Thajsku, který fotografuje vlnku v dálce, a neví, že ho usmrtí," řekl Zeman shromážděným novinářům.

Jeho výroky Zemanovi vydělaly ostrou facku of Andrewa Stroehleina, evropského ředitele lidskoprávní organizace Human Rights Watch pro média, který zaútočil na Zemana za to, že "přijímá jazyk extremistů, plných nenávisti".

"Zemanovy výrokly - bohužel jako tolik výroků politiků z EU - jsou příkladem alarmistické nesnášenlivosti v nejhorším slova smyslu," řekl Stroehlein listu Huffington Post.

"Vedoucí politikové EU musejí se začít chovat odpovědně a řešit tuto situaci vytvořením efektivní politické strategie. V první řadě musejí zabránit zbytečnému úmrtí zoufalých uprchlíků prchajících z děsivé situace tím, že jim poskytnout bezpečný, legální způsob, jak se dostat do EU. Přijímat jazyk nenávistných extremistů a vyvolávat paniku, to jen situaci zhoršuje. Je to nedůstojné seriozních státníků."

Zemanův výkřik přichází den poté, co německá kancléřka Angela Merkelová apelovala na ostatní členské státy EU, aby "sdílely břemeno" žadatelů o azyl přicházejících do Evropy.

Kompletní článek v angličtině ZDE

2.9.2015
New York Times:

Příchod statisíců uprchlíků z válkou rozvrácených regionů v Africe a na Blízkém východě, stejně jako ekonomických migrantů z Afriky a z Asie, je pro Evropskou unií zkouškou jako žádná jiná dosavadní krize. Jak roste počet obětí - více než 2500 osob už letos zemřelo - tak roste morální nátlak na Evropu, aby začala jednat. V pátek, poté, co bylo nalezeno 71 udušených lidí v kamionu v Rakousku a 150 dalších se utopilo u libyjského pobřeží se vyjádřil generální tajemník OSN Pan Ki-moon, že je "zděšen a zdeprimován nejnovějšími ztrátami na životech".

Kořeny této katastrofy leží v krizích, která Evropská unie nemůže vyřešit sama: války v Sýrii a v Iráku, chaos v Libyi, drsná chudoba a brutální režimy v Africe. Avšak azylová politika Evropské unie, která selhala, nemůže uniknout vině za utrpení tisíců lidí, kteří se snaží uniknout z těchto krizí. V současné situaci Evropa nenabízí uprchlíkům skoro žádné legální možnosti jak se do Evropy dostat, a protože neexistují, prosperují z toho zločinecké pašerácké gangy, které slibují přeplavbu na polorozpadlých lodích anebo převoz v mrazicím kamionu za cenu, jejíž součástí je příliš často život osob, které jsou přepravovány.

Velkou částí tohoto problému jsou dublinské předpisy EU o imigraci. Tyto předpisy, vzniklé v devadesátých letech, vyžadují, aby uprchlíci zažádali o azyl v první zemi, do níž přijedou. To nespravedlivě zatížilo dvě země na středozemní frontové linii, Itálii a Řecko. Německo, nesmírně záslužně, tento předpis v podstatě minulý týden zrušilo a dovolí uprchlíkům ze Sýrie zažádat o azyl bez ohledu na to, kde poprvé vstoupili na území EU. Avšak do Německa má letos přijít až 800 000 uprchlíků a kancléřka Angela Merkelová dala jasně najevo, že ostatní Evropa musí také splnit svou povinnost.

Německo, Británie a Francie nyní svolaly mimořádnou schůzi na 14. září, kdy ministři z EU budou hledat řešení krize. Zásadním bodem programu by mělo být zrušení dublinských předpisů. A pak by ministři měli věnovat velkou pozornost širšímu desetibodovému plánu imigrační reformy, který navrhl minulý týden německý ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier a Sigmar Gabriel, náměstek kancléřky a ministr hospodářství. K návrhům patří společné azylové předpisy, spravedlivé rozmístění uprchlíků ve všech státech, pomoc zemím, zatíženým krizí a nucené námořní záchranné operace ve Středozemí.

Něco se musí udělat, a to rychle, a to nejen pro uprchlíky, ale i pro politickou stabilitu Evropské unie. Lidská cunami a absence koherentní reakce na ni posílila evropskou xenofobní pravici a vyvolala neshody mezi 28 členskými zeměmi EU.

Mezitím se Evropané navzájem obviňují. Francie se nechová vůči uprchlíkům zrovna vstřícně, avšak v neděli ostře kritizoval francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius Maďarsko za stavbu plotu na své srbské hranici. Maďarsko blokuje stovky uprchlíků na nádraží Keleti v Budapešti, jimž brání v odjezdu do Německa, i když některé pustilo. To, že Maďaři brání přesunu uprchlíků do Německa, způsobuje větší počet zoufalých pokusů, jaké vedly k udušení 761 osob nalezených v kamionu v Rakousku. K takovým tragédiím bude docházet i dál, pokud Evropa nevytvoří humánní alternativu k pašerákům.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.9.2015
Česká média jsou zbytečně vyděšená

Děkuju za zpravodajství Britských listů o situaci s uprchlíky. Odpovídá tomu, co mohu přímo sledovat na BR-online z Mnichova. Česká média jsou zbytečně vyděšená. Němci, potažmo Bavoři, toho v minulosti hodně zvládli, mají zkušenosti a potřebnou rozvahu. Lidi nosí uprchlíkům na mnichovské nádraží jídlo a další potřebné věci, píše František Řezáč.

2.9.2015

Evropa už léta hovoří o integraci a sdílení, svobodě, standardech, hranicích, trzích a společné měně. Avšak přistěhovalectví zůstalo víceméně v pravomoci národních orgánů, jen s minimální otevřeností vůči uchazečům o azyl. Samotný schengenský prostor začal velmi skromně a opatrně, rozšiřoval se obezřetně a s mnoha výjimkami.

Nyní se pukliny v systému rychle šíří. Určitě nejde o předurčený rozpad, ale EU velmi riskuje kvůli vnitřním neshodám. A nestará se o syrské uprchlíky, kteří se snaží dostat do Norska, o lidi utopené ve Středozemním moři, udušené v chladírenském voze v Rakousku. Afrika oznámila zdvojnásobení populace na 2,4 miliardy. Někteří tvrdí, že se na hranicích EU hromadí až 25 milionů potenciálních uprchlíků. Brzy tedy půjde o miliony, nikoliv tisíce lidí, jako dosud.

Německá kancléřka Merkelová má pravdu, když volá po evropské solidaritě, reformě a integrovanější azylové politice, spolu s potřebou společného postupu. Avšak solidarita je v tuto chvíli něčím neznámým. Problémy uprchlíků jsou směšovány s problémy domácí populace a zájem se soustředí na rozlišení mezi občany a neobčany EU, mezi těmi kdo mají a nemají právo na azyl.

Výsledek je paradoxní: Německo, Francie a Británie společně žádaly o jednání ministrů v Lucemburku 14. září, které by mělo nalézt společné evropské řešení.

Ale britská vláda se mezitím snaží omezit vstup občanů členských zemí EU s platnou pracovní smlouvou a přijmout zákon o konfiskaci ilegálně získaných mezd. Stejnou pozici nyní zastávají skandinávské státy, které již nejsou ochotny dále otevírat své sociální systémy. Země na východě kontinentu jsou první, když se hovoří o rovných právech, ale když dojde na závazné kvóty kvůli pomoci uprchlíkům, hermeticky se uzavírají.

To není groteskní karikatura evropské migrační politiky, ale realita dnešních dnů.

Dokud členské státy nedokáží cítit solidaritu s druhými, Evropa nebude psát své dějiny, ale bude odsouzena k tomu je přetrpět. Dříve či později budou těžce poškozeny právě ty národní zájmy, které ji vytvořily.

Národní zájmy dnes však jdou stále více proti evropskému projektu. Je tu mnohem více volání po suverénních pravomocích než po další integraci.

Neexistující společná imigrační politika hrozí potopit všechny, pokud hlavním přístupem k migrační krizi zůstane strkání hlavy do písku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.9.2015

Myslím, že je velmi dobré na začátku školního roku v dnešní absurdní hysterii proti uprchlíkům zmínit slavného českého uprchlíka, Komenského. Zmínka o třicetileté válce, která bývá považována snad za největší náboženskou válku v dějinách Evropy, dává možnost ještě k jednomu dnes velmi aktuálnímu zamyšlení.

Mnoho lidí si myslí, že náboženské války a náboženská nenávist fungují tak, že lidé proti sobě jdou na základě toho, že mají odlišné náboženství. Ve skutečnosti jsou lidé součástí nějakých skupin, kdy je náboženství různě využíváno k politickým a mocenským cílům. Vzpomínám si, jak jsem byl ve škole, když jsme se učili o třicetileté válce, šokován tím, že katolická Francie, první dcera církve, vedená katolickým kardinálem de Richelieu, stála v té náboženské válce na straně protestantů proti katolíkům.

Jak to je možné? Kardinál de Richelieu považoval katolické Habsburky za větší ohrožení národních zájmů Francie než jejich protestantské protivníky. Je velice dobré dívat se na tzv. náboženské války právě optikou těch, kdo v nich rozhodují. Nikdy nesledují žádné náboženské cíle, ale jde jim o reálné mocenské zájmy. Pokud by si neuvědomovali prioritu mocenských zájmů, nemohli by se na své pozice dostat, natož na nich vydržet.

2.9.2015
Czech police arrests 200 refugees and marks them with numbers on their forearms

Czech police continues, nonsensically, arresting refugees which are trying to reach Germany across the territory of the Czech Republic. In the early hours of Tuesday morning in southern Moravia, the Czech police removed some 200 refugees from trains arriving from Austria and Hungary which continued their journey to Germany. The Czech police wrote registration numbers on the refugees' forearms with felt tips (a practice reminiscent of Nazi concentration camps). The refugees are now in detention on police premises in several Moravian towns. The police said it will interrogate them and "then they will decide what to do with them". The refugees were travelling from Budapest and said that they had purchased valid train tickets and that Hungary had allowed them to board the trains.

A source in Czech HERE

2.9.2015
Former Czech President Václav Klaus: "Immigration is not a human right. Europe is committing a suicide"

Klaus criticised the proposal of the Austrian Home Secretary Johanna Mikl-Leitner who said that EU subsidies for those countries that do not accept refugees should be slashed. He warned that "her idea is now spreading through Europe". "I was shocked that even the French Prime Minister said this as did a number of other politicians. If Europe wants to commit suicide by accepting an unlimited number of refugees, let them do it but not with our consent. We must say a resolute NO," said Klaus adding that he hoped that Mikl-Leitner's idea about linking EU subsidies with the acceptance of refugees will be strongly rejected by many Czech politicians.

Klaus also strongly criticised the petition of Czech scholars and academics who called on the media, the politicians and the public to give up their racist, anti-immigration rhetoric. "These are not scholars, they are political agitators, and I myself regard myself as an academic. It is a group of political agitators who have abused their academic degrees. Their insolence, when they are saying they are the elite of the nation, is just evidence of their total hopelessnes," said Klaus.

"Europe is wrong to say that people are entitled to immigrate here," he added. "Europe must find courage to say that immigration is not a human right. Until it dares to say this, the situation will be ever more threatening. This type of thinking must change."

A source in Czech HERE

2.9.2015
I feel like a martyr for the truth, said Czech Christian Democratic activist who foulmouthed the dead people in the Austrian lorry

Daniel Kalenda, a Czech Christian Democratic activist, has been expelled from the Czech Christian Democratic Party for calling the dead people, found in the lorry in Austria last week "dirt" and "rabble". In reaction to the expulsion, he said he felt like Jan Hus, the 15th century Czech religious reformer, who was burned at the stake for his criticism of church abuses.

"I feel like Jan Hus [i.e. a martyr for Truth]. Somewhat clumsily I expressed the view which is held by the majority of the citizens in this country. I did not approve of the death of those people, I just did not express sorrow over that tragedy," Kaledna said in a widely disseminated text message after his expulsion.

Kalenda's earlier comments relating to the death of 71 refugees in the refrigerated lorry in Austria, which he made on Facebook, included the following statement:

"So what, 71 dead people on a motorway in Austria. Are we supposed to weep because of this. Apparently, they ran out of air immediately after the doors were closed. And so what? They should not have been stupid and should not have stepped in that lorry. The best thing would have been if they had stayed at home. They say the world is shocked... I am not mourning over them, I do not feel sorry for them. Really! They are dirt and rabble and elements that do not belong here. And those people who help them should take them home for free and support them personally, if they are such angels of magnanimity and Samaritans. I will not allow this country or Europe to go black!"

Source in Czech HERE

2.9.2015

Personál a ostraha ekvádorského velvyslanectví v Londýně vedou minutu po minutě záznamy a vypracovávají každodenní zprávy o aktivitách zakladatele WikiLeaks Juliana Assangeho, který se po tři roky ukrývá v jejich budově. Přitom panují obavy o duševní zdraví hosta. Ukazují to tajné materiály, k nimž se dostal novinář Fernando Villavicencio.

BuzzFeed News nezávisle požádaly velvyslanectví a Assangeho o vyjádření k některým detailům, ale nedostaly žádnou odpověď.

Assange je od června 2012 uzavřen v malém bytě v Kensingtonu. Čelí žádosti o extradici do Švédska kvůli vyšetřování údajného znásilnění a sexuálního útoku. Asaange tvrdí, že by mohl být ze Švédska vydán do USA kvůli spolupráci s Chelsea Manningovou na zveřejnění tajných amerických materiálů.

Nové dokumenty ukazují, že 6. září 2012 kolem 20:30 ostraha zjistila, že Assange pronikl do kontrolního centra zabezpečovacího systému, kam nemá povolen vstup, a začal manipulovat s bezpečnostním vybavením. To vedlo ke sporu mezi ním a ostrahou a k poškození vybavení. Verze účastníků sporu se liší, jeden ze dvou Asangeových hostů, filmař, vypověděl, že neviděl začátek potyčky, nicméně Assange byl podle něj "nepříčetný" a ostrahu provokoval.

O několik měsíců později hovoří zvláštní zpráva o podobném incidentu zahrnujícím zjevně podivné chování šéfa WikiLeaks na úsvitu 4. ledna 2013. Podle záznamů Assange vstal v 6:05 a o pět minut později ostraha zaznamenala v jeho pokoji hlasitou ránu. "Host" přišel ke dveřím vysvětlit, že "vše je v pořádku", ale zjevně se snažil zabránit v pohledu do místnosti. O pár minut později mizel s laptopem do koupelny, kde zůstal řadu hodin. Mezitím ostraha v ložnici vyfotografovala velkou rozbitou knihovnu.

Assange sdělil personálu, že knihovna údajně spadla sama. Interní zprávy hovoří také o sklonu zmateně "křičet a mluvit" v nočních hodinách, což připisují nočním můrám.

Zprávy jasně spojují události se stresem vyvolaným dlouhodobou izolací. Na druhé straně hovoří ale také o tom, že Assangeova povaha nezávisle na situaci produkuje "zjevný hněv" a "pocity nadřazenosti", což může osoby kolem něj stresovat, zejména pak ženy.

Interní zprávy hovoří o potřebě pravidelně kontrolovat fyzické i duševní zdraví "hosta" a také kontrolovat jeho přístup k alkoholu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.9.2015

Kásim Sulejmání, íránský generál a velitel speciálních složek Kuds odpovědných za vojenské operace v zahraničí, včera pronesl mimořádný projev na Shromáždění expertů. Části projevu se objevily v íránském tisku.

Podle generála americký vliv na Blízkém východě zkolaboval, údajně především díky aktivitám Íránu v různých oblastech. USA údajně plánují zachovat "islámský stát", aby na nich muslimové zůstali závislí. Mnozí lidé v regionu označují americké tažení proti "IS" za nedostatečné a podle nich nepředstavuje pro islamisty existenciální hrozbu.

Sulejmání hovořil také o čtyřměsíčním odporu proíránských Húsiů v Jemenu vůči intervenci široké Saúdy vedené koalice.

Dnes v íránském Shromáždění expertů promluví dva jaderní vyjednavači o nedávno uzavřené dohodě.

Íránský nejvyšší duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí se včera setkal s vojenskými představiteli základny protivzdušné obrany Chatam al-Anbija a vyzval je, aby vytrvale zvyšovali svou připravenost a možnosti s ohledem na různé hrozby.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.9.2015

Obě takzvané lidové republiky v ukrajinském Donbasu provedou v listopadu referendum o připojení k Rusku, informoval list Novaja gazeta. Tento plán není "žádný podvod", měl prohlásit anonymní zdroj v Kremlu.

Po místních volbách plánovaných na 18. říjen, které se konají týden po celoukrajinských místních volbách, je plánováno další hlasování.

Západní politici tvrdí, že plánované volby na povstaleckém území protiřečí Minským dohodám a odporují také ukrajinské legislativě. Ukrajinský prezident Petro Porošenko označil plánované hlasování za nezodpovědné a varoval před "důsledky" pro mírový proces. Lídři samozvaných republik dali najevo, že ve volbách nebudou moci kandidovat subjekty, které mají příznivý postoj k úřadům v Kyjevě.

Podrobnosti v němčině: ZDE

2.9.2015

Asi 150 dalších emailů Hillary Clintonové z doby, kdy byla ministryní zahraničí, bylo nedávno označeno za korespondenci, která obsahuje utajované informace. Oznámilo to ministerstvo před zveřejněním posledního balíku emailů.

Ministerstvo neví jistě, zda informace byly utajovány v době, kdy byly odesílány a přicházely na soukromý server, oznámil mluvčí Mark Toner.

Počet klasifikovaných emailů tak dosáhl celkem více jak dvou set.

Předpisy zakazují přenos tajných informací mimo bezpečné vládou zřizované a kontrolované sítě. Clintonová, která byla považována za hlavní favoritku stranické nominace Demokratů do příštích prezidentských voleb, tvrdí, že její využívání soukromého emailového účtu v New Yorku neporušilo žádné předpisy. Podle ní informace v době, kdy s nimi pracovala, utajovány nebyly.

FBI má nyní server Clintonové a záležitost vyšetřuje.

Clintonová předala ministerstvu asi 55 000 stran emailů za dobu čtyř let.

Více než polovina emailů spadá do speciální kategorie utajovaných informací, které mají charakter důvěrného sdílení informací s vládami cizích zemí. Předpisy ministerstva říkají, že takové informace musejí být zabezpečeny a utajeny.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.9.2015

K prvnímu školnímu dni patří připomínat nejslavnějšího českého uprchlíka: Jana Amose Komenského. Utíkal před náboženskou válkou mezi věřícími ve stejného Boha plnou hrůz a ničení památek, před Třicetiletou válkou. Narodil se v zemi, kde žily spolu komunity různých konfesí, než se cizí velmoc rozhodla zasáhnout do vnitřních poměrů a vnutit svůj pohled na nejlepší úpravu společnosti a na jedinou správnou konfesi. A rozpoutala nezodpovědně lokální konflikt, který přerostl v kontinentální krvavou lázeň.

Mnoho čtenářů už ví, že Jan Amos našel útočiště nejdříve v Polsku, pak ve Švédsku, v Uhrách, byl i v Anglii a nakonec našel poslední domov v Nizozemí. Ve všech hostitelských zemích našel plnohodnotné uplatnění, ve Švédsku připravil reformu školství, v Anglii inspiroval politické progresivní křídlo parlamentu, který po něm bylo dokonce pojmenováno. Pro celý svět vynalezl jako novou vědeckou disciplinu moderní pedagogiku. Věřil, že řešení konfliktů mezi národy a kulturami lze dosáhnout jen výchovou a výukou cizích jazyků jak klíčů k poznání, tudíž úctě vůči jiným civilizacím.

Nejen seznam útočišť upozorňuje na aktuálnost Jana Amose; zpracoval mnoho námětů, které jsou dnes bohužel živé před našima očima. Navrhuji učitelům nechat číst ve třídě jako úvod pro debatu mezi žáky spis z roku 1666, který je naprosto ukázkový: „Orbis Europaeus“. Ideální pro zhodnocení žáků, kteří studují latinu, tvoří úvod do svazku věnovaného jazykovým otázkám v plánované ale nevydané Obecné porady o nápravě věcí lidských.

Vyberu jako úkazku počáteční svolávání:

„Velevážení přátelé, spoluobyvatelé planety, bratři milovaní!

Každý by se měl dozvědět, protože se tyká všech, že my Evropané jsme začali probírat cesty ke společné spáse (které jsme dosud zanedbali, byli jsme mezi sebou rozděleni a sledoval každý národ svůj vlastní zájem – ale už to nesmíme dělat).“

Následuje rozsáhlejší odstavec, kde Jan Amos píše, že všechny civilizace dosáhly hodnotných poznatků a že nastalá globalizace je příležitostí k výměně informací o nich. Také Evropané mají příležitost se od ostatních něco přiučit.

Ohledně náboženské kultury blízko závěru čteme:

„Tedy vše, co Bůh milosrdný vám sděluje o naších společných věcech, sesbírejte; obohaťte ho svými myšlenkami a se svými touhami, upravte vše a dejte nám o tom vědět.“

Takto psal český uprchlík a zároveň potomek přistěhovalců z Maďarska.

COMENIUS, Iohannes Amos. Orbis Europaeus. In IDEM. De rerum humanarum emendatione catholica. Pars V. Panglottia. Pragae, 1966, 149-151.

1.9.2015
VÝZVA:
Pomoc uprchlíkům v Calais

Milí spoluobčané,

zatím jsme tři, kteří během září pojedou soukromě do Calais s materiální pomocí. Sbíráme oblečení i hygienické potřeby (pleny např.). Kdo by se chtěl připojit, třeba i s menší dodávkou či autem, je srdečně vítán. Na cestu do Calais a zpět, včetně odpočinku by měl stačit v pohodě víkend, dle našeho odhadu. Náklady na benzín si rozpočítáme mezi sebou, píše Jana Čeredějeva.

ceredejeva@gmail.com) či Aiko (kaguyahime877@gmail.com, jen anglicky)

1.9.2015

Vážený pane Čulíku,

velmi si vážím Vaší práce a Britských listů jako takových, píše Anna Ošancová. Občas je čtu také pro útěchu, pro vědomí, že existují i jiní lidé, než naštvaní xenofobní křiklouni. Naštvanost chápu, dnes není jednoduché najít si místo mezi lidmi. Já stojím vždycky trochu stranou a snažím se používat vlastního rozumu. Ten se teď děsí nadměrné současné netolerance, nenávisti, která je tak snadno nakažlivá. A je jí na můj vkus moc. Jsem mírný člověk, myslím, že bychom svou energii měli investovat spíš do uklidňování situace, než do agresivity.

Ale k věci. Když tak neplavu s proudem, nečtu ani příliš internetové diskuze, ani se moc nedívám na přeposlaná videa od mých známých. To, co se z nich valí ven, je často obludné. A taky by to pro mne byla ztráta času. A taky nejsem člověk bojovný, který by někam šel a a něco hlásal, hádal se... A taky by mne většina překřičela. Myslím, že takových lidí jako já je dost, jen nejsou vidět a slyšet.

To, že Vám píšu, je překročením mých obvyklých reakcí. Ale snad se vám bude hodit nápad, který jsem dostala po přečtení několika posledních přeposlaných xenofobních mailů od kamarádky, sportovkyně, cyklistky, rozumné ženské, která mi donedávna posílala hlavně krásné fotografie z celého světa a povídání o bylinkách. Sedla jsem si a napsala jí: Nerada bych Tě urazila, nechci Ti mluvit do Tvých názorů. Ale už mi prosím nepřeposílej maily o imigrantech. Nesouhlasím s názory většiny, na základě mých osobních zkušeností si myslím, že se celá situace nedá řešit nenávistí a strachem. Jiné Tvé maily si ráda otevřu.

Kamarádka mi napsala: OK, beru. Nenaštvala se. Já vím, že je to možná směšné a že se tak určitě nic zásadního nezmění. Ale možná by ten můj nápad trochu pomohl, kdyby ho použilo víc lidí. Pokud Vám k něčemu poslouží, klidně si s ním naložte podle uvážení. Jen bych se nerada nějak zveřejňovala osobně. Stejně, jestli nás má tohle novodobé stěhování národů spláchnout, ráda bych se potápěla aspoň jako slušný člověk.

1.9.2015
Miloš Zeman říká ultrapravicové pitomosti

Zemanovy výroky o tom, ať si každý signatář petice akademiků proti nenávisti vůči uprchlíkům vezme uprchlíky domů, jsou více než hloupé, konstatuje Andrew Stroehlein, mediální ředitel organizace Human Rights Watch v Bruselu. Je to argument, jehož často používají hate groups a ultrapravicové strany v Evropě i jinde. Nevzděláváme děti doma - máme k tomu stát, který zakládá a spravuje školy. Nestaráme se všichni doma o nemocné - máme k tomu nemocnice a stát, který spravuje zdravotnictví. Očekáváme, že státy budou plnit takovéto role ku prospěchu veřejného blaha. Ochrana uprchlíků je totéž: potřebujeme, aby to organizovaly odpovědně se chovající státy.

1.9.2015
Fico: "95 procent uprchlíků jsou 'ekonomičtí migranti'". Skutečně?

Slovenský premiér Robert Fico v pondělí důrazně odmítl kritiku ze západních hlavních měst a obvinil evropské vedoucí politiky, že "nemluví pravdu" o charakteru většiny migrantů. "Pětadevadesát procent těchto lidí jsou ekonomičtí migranti. Nebudeme podporovat idiotskou představu přijetí kohokoliv, ať už to jsou či nejsou ekonomičtí migranti," řekl Fico, píše deník Financial Times.

"Má Fico nějaké důkazy pro své tvrzení? Zdá se, že si evropští politikové nyní vymýšlejí jakékoliv statistiky," konstatuje na Twitteru Andrew Stroehlein.



1.9.2015
Německo: Jediná skutečně dospělá země v EU mezi nedospělými spratky

Zdá se, že Německo je jediná dospělá země v Evropské unii mezi nedospělými spratky, poznamenává Amy Mackinnon v souvislosti s článkem časopisu Newsweek, že Německo zmobilizovalo armádu, aby pomáhala stavět přístřeší pro uprchlíky.

1.9.2015

Maďarské úřady uzavřely pro uprchlíky hlavní nádraží v Budapešti poté, co v pondělí bylo náhle povoleno stovkám lidí, tábořících přes nádražím, aby vlakem odestovali do Německa a do Rakouska bez vízové kontroly.

Předtím maďarské úřady nádraží uzavřely stoprocentně a zabránily všem vlakům jedoucím na Západ v odjezdu. Policie v helmách a s obušky obklopila budovu budapešťského nádraží Keleti a desítky uprchlíků uvnitř nádraži byly donuceny ho opustit.

Vládní mluvčí se vyjádřil, že se Maďarsko snaží vynucovat zákon EU? podle něhož každý, kdo cestuje v rámci schengenské zóny, musí mít platný pas a vízum. Ženevská konvence o uprchlících z r. 1951 naproti tomu umožňuje uprchlíkům cestovat přes hranice i bez pasů a bez víz.

Zdá se, že uzavřeení nádraží v Budapešti pro imigranty je částečně důsledkem nátlaku od jiných zemí EU, které se snaží zvládat příjezdy lidí z Maďarska.

Stovky osob před nádražím demonstrovaly a požadovaly jeho znovuotevření. Zakoupily si jízdenky do Rakouska či Německa za 100 eur a více, ale v úterý ráno jim bylo zabráněno cestovat.

"Proč nám prodali zpáteční jízdenky? My jsme uprchlíci, jedeme jen tam," řekl Mohammed, který cestuje z Damašku se strýcem a bratranci. "Ti lidi jsou zloději."

V úterý docházelo na nádražích v Německu k chaotickým scénám, když přes noc dorazilo z Maďarska asi 2000 uprchlíků. Policie uvedla, že během dne se očekává příjezd daších tisíců.

Policisté odvezli vyčerpané a dehydrované uprchlíky z nádraží v Mnichově a Rosenheiumu - většinou ze Sýrie, ale také z Iráku, z Afghánistánu a z Eritreje - do přijímacích středisek po celém Bavorsku.

Angela Merkelová, německá kancléřka, uvedla, že Německo si s počty uprchlíků poradí, avšak v úterý znovu zdůraznila, že je zapotřebí férovějšího rozdělení uprchlíků po Evropské unii.

Jak lidem skandujícím "Německo, Německo!" bylo zabráněno v úterý ráno v přístupu na budapešťské nádraží Keleti, zatímco jiným bylo v pondělí dovoleno volně cestovat do Rakouska a do Německa, jak Berlín, tak Vídeň, vyžadovaly v úterý od maďarské vlády vysvětlení.

Rakouský kancléř Werner Faymann neskrýval svou zuřivost vůči maďarskému premiéru Viktoru Orbánovi. Požadoval od něho, aby zajistil, aby byli uprchlíci registrováni, než překročí hranici.

"Prostě v Budapešti nastoupí do vlaku a jedou do sousední země - co je to za politiku?" řekl v rakouské televizi.

Mnoho z těch, kdo přicestovali v pondělí do Vídně, cestovalo dál do Salzburku, na hranici s Německem, kde za péče charitativních organizací strávili noc na nádraží.

Méně než 10 z asi 3600 lidí, kteří přicestovali do Rakouska, tam zažádalo o azyl. Ostatní chtějí do Německa.

Když německé úřady se také dotazovaly, proč Vídeň pustila tolik vlaků dál do Německa, rakouská ministryně vnitra Johanna Mikl-Leitnerová obvinila Berlín, že si tu situaci zavinil sám. Vláda Angely Merkelové "probudila naději" v uprchlících, když řekla minulý týden, že Německo nebude Syřany vracet zpět.

Uprchlíci, kteří přicestovali přes noc vlaky do Mnichova, skandovali, "Ich liebe Angela Merkel" - "Miluju Angelu Merkelovou!"

Dobrovolnické organizace v Mnichově připravili provizorní infrastrukturu na poskytování jídla a vody pro nově příchozí a městská policie uvedla, že posílila zásoby vody. Mnichované cestující do práce kupovali preclíky, housky a lahve s vodou a rozdávali je vyčerpaným uprchlíkům.

Policie ve městě později apelovala na veřejnost, aby přestala přinášet dary pro uprchlíky, protože jimi je už zahlcena.

Bavorský ministr vnitra Joachim Herrman zdůraznil, že uprchlíci ze Sýrie nebudou posíláni zpět do Maďarska, jak by to mělo být podle předpisů EU, ale budou rozesláni do přijímacích středisek.

Berlín minulý týden suspendoval pro Syřany požadavek, aby usilovali o azyl v první zemi EU. Bude jim nyní dovoleno, aby zůstali v Německu a požádali tam o azyl. Toto rozhodnutí rozzuřilo Maďarsko, které si stěžuje, že to povzbudí více přistěhovalců, aby cestovali do Evropy.

Merkelová v pondělí silně signalizovala, že Německo posílí své úsilí jak vyřešit tuto krizi. Vyjádřila se: "Německo je silná země a motivem musí být: Tolik se nám toho podařilo dokázat, tohle zvládneme taky," řekla v Berlíně.

Dodla však, že situaci je nuto vidět v celoevropském kontextu. "Jestliže Evropa ohledně uprchlické otázky selže, ... nebude to Evropa, jakou jsme si představovali."

Michael Fuchs, náměstek šéfa konzervativní strany CDU/CSU v německém parlamentě požadoval, aby se více začalo dělat pro integraci uprchlíků do německého pracovního procesu. Požadoval, aby vláda zavedla jazykové kursy a aby poslala do středisek pro uprchlíky pracovníky zaměstnaneckých středisek, aby zhodnotili kvalifikaci nově příchozích lidí.

"Nemá smyslu, aby žili v táborech," zdůraznil. "To jen povede k vytváření ghet."

Maďarská policie zatkla opozičního politika a novináře Györgyho Kakuka, který prosekal nůžkami žiletkový plot na hranici se Srbskem. Kakuk a srbská novinářka Milica Mančić Stojković chtěli protestovat proti nově postavenému plotu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.9.2015

Před třičtvrtěstoletím, 25. září 1940, se vyčerpaný a nemocný muž v hotelu v katalánském Portbou předávkoval morfinem. Tělo nalezli o den později, stejně jako sebevražedný pokus přeživšího Arthura Koestlera. S tímto datem byl tedy vystaven úmrtní list. Úplně přesně měl znít na jméno Walter Bendix Schönflies Benjamin.

Oba muži spolu s dalšími členy skupiny prchali před nacisty již podruhé, tentokrát z okupované Francie. Benjamin byl nucen zanechat v Paříži část rukopisů a před smrtí obdržel falešnou zprávu o jejich zničení. Ve skutečnosti dokumenty uschoval v pařížské Národní knihovně Georges Bataille.

Skupině, v níž byli Benjamin i Koestler, se podařilo překonat španělskou hranici, avšak poté jim policie oznámila, že budou deportováni zpět na okupované území. Benjamin byl unaven a trápil ho zánět srdečního svalu, k tomu se dozvěděl, že ho zřejmě čeká koncentrák. (Bratr Georg později zahyne v Mauthausenu.) Naděje na cestu přes Atlantik, kde mu přátelé z Frankfurtského institutu pro sociální výzkum zkoušeli připravit pozici, se rozplynula. V ten okamžik zřejmě padlo rozhodnutí sáhnout si na život.

Krátce po Benjaminově smrti stejnou cestou i směrem z Francie prchala Hannah Arendtová. V pozůstalosti v Portbou nalezla krátký rukopis s názvem "Dějinně filozofické teze" a vzala jej sebou do USA.

"Tradice utlačovaných nás učí, že ´výjimečný stav´, v němž žijeme, není výjimkou, ale pravidlem. Musíme se chopit pojetí dějin, které drží krok s tímto náhledem. Pak nám bude zcela jasné, že je naším úkolem přivodit skutečný výjimečný stav, a tím se naše pozice v boji proti fašismu zlepší. Nikoliv nejmenší šance fašismu spočívá v tom, že oponenti proti němu vystupují ve jménu pokroku jako historické normy. Nynější údiv, že věci, které prožíváme, jsou ve dvacátém století "ještě" možné, je nefilosofický. Tento údiv není počátkem poznání - přinejmenším pokud jde o poznání, že pohled na dějiny, který ho vyvolal, je neudržitelný."

Jediný výjimečný stav, který Benjamin opravdu přivodil, měl ovšem na svědomí morfin v pokoji Hotelu de Francia v Portbou. Teprve mnoho let po smrti začali přátelé a kolegové na mezinárodní scéně propagovat autorův odkaz. Pak se zjistilo, že geniálně pochopil osud uměleckého díla v médiu zábavního průmyslu, zajímavě chápal teorii překladatele a podnětně se mýlil ve věci filmu. Výjimečnému stavu rozuměl skrze baroko a Carla Schmitta velmi svébytně, neuvěřitelným způsobem vysvětlil do té doby záhadnou Goethovu novelu. A - alespoň pro mě především - obnažil ve slepé víře v pokrok "malou a škaredou" theologii.

V době ofenzívy nacismu v Evropě prchali za oceán velmi mnozí. Benjaminův kolega Herbert Marcuse i další němečtí intelektuálové nejprve pracovali pro zpravodajce a produkovali analýzy režimu, před nímž utekli. Marcuse se časem stane ikonou studentských bouří 60. let, víceméně proti své vůli. Náročnější Adornovy a Horkheimerovy práce bylo však těžké překládat do angličtiny, jíž chyběla terminologie. Karl Wittfogel rozpracoval za oceánem Marxovy poznámky o "asijském výrobním způsobu" do teorie orientální despocie, která ovládá společnost prostřednictvím státního monopolu na vodohospodářské stavby. (O průplavu D-O-L se tehdy ještě opravdu nic nevědělo.) Marie Jahoda dorazila za Atlantik z Británie teprve v roce 1945, poté se mimo jiné věnovala teorii psychologických dopadů dlouhodobé nezaměstnanosti, v návaznosti na výzkumy provedené ještě v Rakousku. Alfred Schütz se v exilu věnoval právničině a po večerech sociální fenomenologii, takže se stal zřejmě nejproslulejší půlúvazkovou intelektuální legendou. Zbigniew Kazimierz Brzezinski v kanadském exilu vystudoval univerzitu a dotáhl to na prezidentského poradce, podobně jako ex-Bavorák Henry Kissinger. A tak dále.

Že prý evropští exulanti byli Američanům "kulturně blízcí"? Figu borovú. V americké občanské válce zvítězil ten proud tradice osadníků, který byl nejsektářštější a Evropě nejvíce vzdálený, zatímco komoditní ekonomika Jihu, ani jeho orientace na rafinovanou kulturní produkci evropské metropole, se nijak zásadně nelišily od většiny latinskoamerických společností. K duchu Jihu se zřejmě nejgeniálněji blížil Španěl Santayana, nějaký kvaker by to rozhodně nezvládl... Pro americký protestantismus představovala Evropa symbol starého a prohnilého světa, plného zkaženosti a úpadku, spojeného s feudálními přežitky a údajně nesnesitelně elitářskou kulturou. Vrcholu "kulturní blízkosti" bylo zřejmě dosaženo, když Frankfurťané začali americkou masovou společnost otevřeně přirovnávat k režimu, před nímž prchli.

Američtí paleokonzervativci a jim podobné zjevy, pro něž je ještě i Jih symbolizovaný koneckonců také humanistickým odkazem stárnoucího generála Roberta Leeho příliš "sluníčkový" a hledají raději neústupnější vzory v Rhodésii či Kremlu, jsou zdrojem oné posedlosti "kulturním marxismem", již lze dnes najít také mezi českými rasisty a neonacisty.

Ve skutečnosti jde jen o nepovedený klon mýtu ohledně "protokolů sionských mudrců". Imigranti z Evropy (nebo třeba z Turecka, jako Seyla Benhabib...) přinesli do USA nepochybně nové myšlenky a teoretické koncepce, avšak na rovině každodennosti Spojené státy nijak nezměnili. "Fanatik politické korektnosti" či "bojovník za sociální spravedlnost" nejsou žádnými produkty "evropské ideologické diverze", ale domorodým americkým fenoménem, ve všem dobrém i špatném. Tím, že Amerika lidi odjinud, často v životní nouzi, přijala, se nestala jinou Amerikou. Pouze se obohatila o intelektuální impulsy, které neznala. Kdysi se z němčiny překládala maximálně vojenská teorie. Najednou ale na univerzitách učili živí Evropané se spoustou neotřelých nápadů. To bylo něco trochu jiného než bohémské výlety do Paříže oblíbené v meziválečném období, jejichž prostřednictvím se z Prousta vyvinul ještě tak nanejvýš Thomas Wolfe.

Spojené státy nepřijaly zdaleka všechny, kdo měli ve svých domovských zemích důvod obávat se o život, nicméně i tak šlo o nemálo významné vlivy. Intelektuálně z nich země do značné míry žila dalších čtyřicet let.

Jiní, méně nápadní než ti, které jsem výše jmenoval, prostě prožili v "Novém světě" obyčejné, více či méně šťastné životy, což by jim nebylo dopřáno, kdyby se snažili za každou cenu zůstat ve svém rodišti.

Bylo by zbytečné imigraci romantizovat; některé problémy evropského přistěhovalce ostatně nasvítil třeba Elia Kazan způsobem, k němuž ani nelze mnoho dodat. Ale je myslím zřejmé, co zvolit, pokud máte na výběr "kulturní schizofrenii" nebo devět gramů olova či Cyklon B.

***

Lidé, kteří dnes odcházejí z Afriky a Blízkého východu do Evropy, na tom často nejsou lépe než ti, kdo kdysi prchali před nacismem. Také jim jde především o holý život. Iráčané i Syřané mohou vydat svědectví o neúspěchu sekulárního politického projektu v podmínkách daných Sykes-Picotovým paktem, projektu navázaného na autoritářský "socialismus", armády, zpravodajské služby a mučírny. Jde o podobné svědectví, jaké by mohli přinést také starší Somálci. Eritrejci zase znají zblízka hodně šílenou odrůdu afrického maoismu, který si výborně rozumí s nadnárodními koncerny. Autoritářský velikášský modernismus v plné kráse, se všemi důsledky, celé dekády bezproblémového soužití s globálními monopoly. Kdo ví, čeho všeho si lidé trávící životy v těchto systémech stihli všimnout a na co ještě teprve přijdou, dostanou-li trochu klidu a příležitost přemýšlet. Když by to šlo dobře, mohou kromě jiného přijít s novými sekulárními či umírněně islámskými programy. Až skončí probíhající politické kataklyzma, takové koncepce by se mohly v zemích původu velmi hodit.

Někteří lidé vzdělaní jednostranně pouze v technických vědách či dokonce jen v pavědě jménem ekonomie zřejmě netuší, že "křesťanská tradice", kterou se utilitárně ohánějí, je právě excelentním příkladem kulturní difúze z končin, odkud dnes do Evropy opět míří vlna uprchlíků. V místě svého původu jsou křesťané dodnes ohroženou menšinou. Zda syriatská církev přežije fundamentální islamismus není vůbec jasné. Avšak intelektuální zaprděnost, která se jako křižáckým mečem ohání frází "kulturní blízkost", neví nebo nechce vědět, že na konci antiky přicházející křesťanství ani nemohlo být dobovému evropskému polytheismu více vzdáleno. Proti tomuto kulturnímu šoku je zkloubení dvou či tří tradic vycházejících ze společného základu náboženství Knihy naprostá legrace. Jenže hlasatelé "kulturní blízkosti" prostě nejdou nikdy dostatečně hluboko. Než se konečně vrátí k bylanské kultuře, která zřejmě opravdu vznikala přímo v Čechách a nebyla dovezena žádnými cizáky, čeká je ještě dlouhá cesta domů. Popřejme jim tedy hodně zdaru, už proto, že život v 8. století před letopočtem se točil kolem jha a udidla, čili kolem dobytku. Ostatně také hygiena byl import z Arábie, popíliť.

***

Tak jako dnes tolik Čechů uplatňuje účelově exkluzívní definici člověka (do níž se nevejde běženec ze Sýrie či Eritrey, ale ani místní Rom), podobně kmenově exkluzívní je rovněž interpretace solidarity. Česká solidarita, to je totiž stav, kdy Češi dostávají z Bruselu peníze. Když by Češi měli udělat něco pro potřebnější, než jsou oni sami ve svém relativním blahobytu, už to nepovažují za solidaritu, ale naopak za její pobuřující popření. Solidarita se vidí tam, kde je ČR čistým příjemcem zahraniční rozvojové pomoci. Vše, co je nadto, je však od zlého. Stoik Epiktétos z 1. století byl se svým kosmopolitismem samozřejmě placený agent světového atlantismu. Takoví naší vesnicí neprojdou.

***

Španělští policisté, kteří v září 1940 ohledávali tělo Waltera Benjamina, byli pouhými otrlými veterány občanské války, politických čistek a hromadných poprav. K cynismu českých uživatelů Facebooku měli ještě nekonečně daleko a na sebevraždu tedy reagovali ignorováním rozkazu k deportaci uprchlíků. Zbytek skupiny mohl projet a za několik týdnů prošla po stejné trase i Hannah Arendtová. Díky tomu mohla po válce výstižně popsat Eichmanna jako typ, pro nějž platí byrokratické příkazy a "profesionalismus" více, než hodnota lidského života. Měla to z první ruky, stejně jako Simon Wiesenthal, který často zdůrazňoval, že poznal také jednoho slušného esesáka.

"Naděje je nám dána jen kvůli beznadějným," píše Benjamin v závěru brilantní goethovské studie.

Tady a teď jsou ale beznadějní předmětem diabolizace a masové hysterie popírající základní lidské hodnoty. Snad proto tolik lidí cítí, že v dnešním Česku naděje definitivně zesnula.

Spoluobčany zahanbující v kultu úředního trojského šimla i policajty Francovy fašistické diktatury nezměníte ani nevyměníte, v tom by snad už mělo být jasno.

Ale můžete se snad přece snažit, aby o Vás jednou nějaký uprchlík veřejně prohlásil: "Ten XY, to byl ale nakonec docela slušný esesák..."

1.9.2015
Czech President: The refugees will invite their relatives!

Czech President Miloš Zeman warned yesterday that the immigration crisis will deepen because "refugees will invite their relatives to join them". He compared the refugee crisis to a tsunami: "I feel like a tourist on a beach in Thailand who is taking a picture of a small wave in the distance, not knowing that it will kill him," said the Czech president. Zeman repeated that he wants the European Union to strengthen its borders. Since the EU was not about to do this, the Czech Republic should protect its own borders, using the army.

Zeman also demanded that those Czech academics who have recently signed a petition demanding that politicians and the media drop their anti-refugee stance should, each of them, take a refugee into their own homes, thus proving their sincerity. He said that the petition was elitist and missed its target because the Czechs are not xenophobic. There are no xenophobic political parties in Bohemia, such as exist in France or Hungary, where the population is much more xenophobic than the Czechs.

Source in Czech ZDE

1.9.2015

Slovensko a Česká republika se doufají dohodnout s Maďarskem a Polskem o společném postoji vůči evropské uprchlické krizi, který by odmítl kvóty EU pro rozdělování migrantů, konstatovali vedoucí představitelé obou zemí, píše tisková kancelář Reuters.

Český premiér Bohuslav Sobotka pozval představitele tzv. Visegrádské skupiny 4 do Prahy na pátek k debatě o této věci.

Je pravděpodobné, že výsledkem bude tvrdý postoj všech středoevropských členských zemí EU proti uprchlíkům. Ten budou prezentovat na mimořádném zasedání ministrů vnitra EU dne 14. září.

Středoevropské země blokují návrhy Bruselu, aby jednotlivé členské země EU převzaly závazné kvóty uprchlíků, a ulehčily tak Itálii a Řecku. Navrhly, že přijmou dobrovolné počty, ale jen v minimálním množství.

Francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius označil jejich postoj za "skandální".

Slovenský premiér Robert Fico řekl, že závazné kvóty nebudou přijaty.

"Silně odmítáme jakékoliv kvóty... Pokud bude přijat mechanismus pro automatické přerozdělování migrantů, pak se jednoho dne probudíme a budeme mít 100 000 lidí z arabského světa a to je problém, který nechci, aby Slovensko mělo," řekl Fico.

Český prezident Miloš Zeman řekl, že ČR by měla odmítnout kvóty a zvýšit svou ochranu hranic, vzhledem k tomu, že EU toho není schopna.

Podrobnosti v angličtině ZDE Německá kancléřka Merkelová varovala, že je ohrožena budoucnost schengenského prostoru, pokud se Evropa nedohodne na rozdělení uprchlíků.

1.9.2015

V duchu názoru, že odborný rezort nemusí řídit odborník, vyhodila naše vláda z řízení Ministerstva školství pana Chládka a ustavila do jeho čela advokátku. To jsme už zažili kdysi s paní Buzkovou a pamatujeme si nápady se kterými chtěla školství racionalizovat.

Debata v Sedmičce pana Moravce, tedy nové ministryně a stínové ministryně za KSČM mi velmi připomněla situaci v jedné nejmenované škole. Po odchodu ředitele do důchodu tam byl vypsán konkurz. Zúčastnila se řada lidí a do užšího hodnocení byli vybráni tři. Dva zvenku a jeden z řad pedagogů oné školy. Měl jsem možnost přečíst si vize rozvoje školy od všech tří. Nejrealističtější byl samozřejmě ten, který podmínky školy dobře znal. Zvítězil ale ten, který se hemžil různými odbornými a komisi nepříliš srozumitelnými termíny a maloval budoucnost v růžových barvách.

Uběhl rok a zřizovatel hledá nového ředitele. Ten starý pod tlakem rodičů i pedagogů odešel .

Pod jakým tlakem byl pan Chládek, nevím. Jeho pojetí řízení školství se mi a i mnohým dalším, celkem zamlouvalo. Ovšem až na málo promyšlené nápady v učňovském školství. Odbornému a učňovskému školství se nicméně věnoval a snažil se najít alespoň jakýsi soulad mezi potřebami průmyslu a školstvím.

V Sedmičce diskutující dámy byly obě milé pro oko, ale obsah jejich hlubokých myšlének mi bohužel unikal.

Jen občas mi zatrnulo, při nepříliš dobré gramatice obou a marně jsem napínal pozornost, zda se dozvím něco o tom jak hodlají přivést školskou soustavu blíž k potřebám našich nebo u nás působících podniků.

Pan Moravec se poctivě snažil přimět je, aby Školní vzdělávací programy, které většinou laické veřejnosti zůstávají tajemné, nahradily starými dobrými osnovami, ale marně. Chyběly by tam například kompetence, které v těchto dokumentech získaly jiný význam, než který většina lidí zná. Hojným termínem se stala inkluze. Divák ovšem stěží tuší, co znamená a diskutující odbornice si tak od diváka udržely patřičný distanc neboli odstup.

Ze zkušenosti vím, že tímto způsobem lze oponenta krásně odstavit. Moderátora kalibru zmiňované Sedmičky, by ale odstavily sotva. Mnohokrát by je dokázal přivést do slepé uličky, ale choval se k nim laskavě. Takže vlastně debata vyzněla do ztracena.

A tak jsme si odnesli radostné ujištění, že platy pedagogů se trochu zvýší a to je asi tak vše. Celkově mám dojem, že ani jedna z odbornic problematice příliš nerozumí. Možná, že je to dobře. Třeba jim to přinese o něco delší životnost. Co to ale přinese školství? Asi to, co ve škole zmiňované na začátku tohoto článku.

11.8.2015
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V červenci 2015 přispěli čtenáři finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 26 669,32 Kč. Příjem z reklamy byl 19 211 Kč.

Zůstatek byl koncem července 2015 164 494,76 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za červenec 2015

Zůstatek k dispozici Britským listům k 30.6. 2015 :..............209 875,59 Kč

Příjmy:

Od sponzorů .......................................................... 26 669,32 Kč
úrok........................................................................1,67 Kč
reklama ...................................................................19 211 Kč



Výdaje:

bankovní poplatky..........................................................466,32 Kč

připojení k internetu: ...........................................................2196,50 Kč
honorář (KD) ..........................................................................29 000 Kč
honorář (IŠ)...............................................................................6000 Kč
honorář (DV) ..............................................................................8000 Kč
honorář (BK) ...............................................................................15 000 Kč
programování a technická správa BL (MP) ......................................16 200 Kč
výdaje na cestu a pobyt v ČR (JČ) .................................................4 000 Kč
Filmový festival Karlovy Vary .........................................................10 400 Kč

Zůstatek k 31.7.2015: 164 494,76 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Václav Havel - dramatik a politik       Historie >
12. 1. 2015 Foreign Policy: Why Washington Needs to Get Over Vaclav Havel Jan  Čulík
13. 12. 2014 Vaklav Hejvl a výprodej české devótnosti Karel  Dolejší
11. 12. 2014 Respekt zasahuje: Jak smíme mluvit o Havlovi Bohumil  Kartous
20. 11. 2014 Názor dne Oldřich  Průša
20. 12. 2013 Václav Havel -- padouch, nebo hrdina ? Štěpán  Forgáč
4. 1. 2013 Něco málo navíc k mladé až mladičké přítelkyni Luděk  Prokop
6. 2. 2012 Odcházení: Havel se postavil k svému celoživotnímu dílu s obrovskou svobodou Miroslav  Tejkl
6. 2. 2012 Omlouvá nás sebekritičnost? Alex  Koenigsmark
1. 2. 2012 Otevřený dopis vládě České republiky Petr  Kellner
23. 1. 2012 O preferencích a omezené universálnosti

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce