ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12.2.2016

Rusko, USA a další mocnosti se dohodly na ukončení bojů "během týdne" a na dodávkách humanitární pomoci - avša ruská letadla budou dále bombardovat

Do týdne mají v Sýrii přestat boje a do obklíčených oblastí má být dodána humanitární pomoc, uvedly Spojené státy, USA a další mocnosti v Mnichově ve čtvrtek pozdě v noci. Rusko se však nezavázalo zastavit bombardování svými letadly.

Americký ministr zahraničí John Kerry uvedl, že došlo k pokroku směrem k celonárodnímu "ukončení bojů", avšak neujasnil, jak by k tomu mohlo dojít, pokud Rusko nepřestane bombardovat civilistuy a mainstreamové vzbouřence, kteří bojují proti syrskému prezidentu Bašaru Asadovi. Boje proti Islámskému státu mají pokračovat.

Západní diplomaté potvrdili, že nedošlo k dohodě s Moskvou o okamžitém ukončení leteckých úderů - což je hlavní požadavek syrské opozice, která zůstává skeptická ohledně výsledků rozhovorů.

Kerry přiznal, že Mnichov přinesl pouze "papírovou dohodu". S Lavrovem souhlasili, že skutečná zkouška bude, jestli všechny strany v konfliktu budou ochotny tyto podmínky splnit.

Kerry sdělil reportérům, že příměří se nebude týkat bojů proti extremistickým skupinám jako Isis a al-Nusra.

Zeid Ra’ad al Hussein, Vysoký komisař OSN pro lidská práva, podtrhl naléhavost zpřístupnění humanitární pomoci do obklíčených oblastí. Charakterizoval situaci v Aleppu jako "groteskní". Uprostřed bojů tam utíkají desetitisíce uprchlíků k turecké hranici.

Britský ministr obrany Philip Hammond konstatoval: "Rusko tvrdí, že útočí na teroristické organizace a přitom, důsledně bombarduje neteroristické skupiny včetně civilistů. Pokud tato dohoda má fungovat, toto bombardování bude muset skončit. Boje nepřestanou, pokud budou umírněné opoziční skupiny dále bombardovány."

Ruský prezident Dmitrij Medveděv řekl německému listu Handelsblat: "Američané a naši arabští partneři si musí tohle opravdu rozmyslet: chtějí trvalou válku? Všechny strany musejí být donuceny zasednout k vyjednávacím stolu namísto toho, aby vyvolaly novou světovou válku."

Medveděv reagoval na možnost, že Saúdská Arábie a další státy v Perském zálivu se připojí k amerických akcím proti Islámskému státu.

Avšak Spojené státy obvinily Rusko, že svou vojenskou podporou Asada zhoršuje brutální konflikt.

Pozorovatelé v Sýrii vyjádřili skepsi, zda Asad skutečně dovolí průjezd humanitárním konvojům do obklíčených oblastí.

"O tom rozhoduje Asad, ne Rusové. Jestliže Rusové přestanou zabíjet civilisty a bude otevřen přístup humanitárním konvojům, mohlo by to vést k obnovení rozhovorů v Ženevě. Avšak je velmi pravděpodobné, že režim bude jen o příměří mluvit a zabrání tomu, aby se cokoliv dělo. Problém je, že dohody Kerry-Lavrov se neúčastní žádní místní aktéři." řekl jeden diplomat.

ZDE

5.2.2016
Rozhovor Britských listů 43:
Je ekonomie věda, nebo prostitutka?


Většina českých ekonomů propadla neoliberalismu a zdá se, že používá ekonomie jako obhajoby současného statu quo k posilování moci bohatých a mocných lidí. Může to být jinak? O tom hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů Bohumil Kartous s Robinem Maialehem, univerzitním učitelem ekonomie na VŠE a VŠEM. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 5. února 2016.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

12.2.2016
Inzerujte svou akci, podnik či organizaci v Regionální televizi

Britské listy nabízejí inzerentům možnost velmi výhodné televizní reklamy za slušných a přijatelných podmínek (levné ceny) na na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, Regionální televize.cz má dosah cca půl milionu diváků měsíčně. Třicetivteřinový reklamní spot se vysílá před Rozhovorem Britských listů, každý pátek od 19 hodin a pak před každou z dvanácti repríz tohoto vysílání během následujícího týdne. Reklamu nabízíme za velmi výhodné ceny. Kdo má zájem, napište nám do redakce tohoto listu: redakce@blisty.cz.

12.2.2016

Válka v Sýrii slouží Putinovým širším strategickým cílům. Tím, že Putin zvětšuje proud syrských uprchlíků směřujících na sever, našel spolu s Asadem zbraň, jíý může děsit, oslabovat a rozdělovat EU a NATO. To je dlouhodobý ruský cíl. Syrská intervence také pomáhá znovu učinit z Ruska vlivného hráče na Blízkém východě, zatímco vliv USA výrazně slábne.

Ve zmatku syrské války je jedna věc jasná: Rusko vítězí nad Spojenými státy a jejich spojenci vojensky i diplomaticky na celé čáře. Zatímco se Washington přidržuje nadějí na vyjednávání, Putin mění radikálně fakta přímo v Sýrii, podobně, jako to udělal na Ukrajině v roce 2014.

Je to Putinova hra a Putin vítězí.

Když se Rusko přidalo na podzim do syrské války na Asadově straně, Obama prohlásil, že tam "uvízne". Stal se opak.

Ruská vojenská ofenzíva se postupně stala velmi úspěšnou. Ruské bombardování poskytlo Asadovým vojákům převahu. V Sýrii vznikla koalice mezi íránskými, libanonskými a iráckými šiitskými bojůvkami.

Blesková ofenzíva letos v únoru kolem města Aleppo na severu Sýrie protiasadovské vzbouřence překvapila a přerušila životně důležité zásobovací trasy do města. Ruské letecké údery usmrtily více než 500 lidí a 50 000 osob uprchlo směrem k turecké hranici, čímž se zhoršila uprchlická krize.

Energicky jednající Putin je zjevně přesvědčen, že během času v Sýrii Rusko zvítězí a zajistí Asadovo přežití. Mezitím jeho ministr zahraničí předstírá, že Rusko usiluje o diplomatickou dohodu.

Americký ministr zahraničí John Kerry má však svázané ruce Obamovým rozhodnutím nezvýšit americké angažmá, nemá alternativní strategii a kritizují ho spojenci. Ve Washingtonu varují pozorovatelé před blížící se "nezvládnutelnou katastrofou".

Ruské úspěchy se hromadí. Kerry se už přestal při vyjednávání s Moskvou zmiňovat o tom, že Asad musí odstoupit. Omezil i americkou kritiku, že Rusko útočí na protiasadovské vzbouřence a nikoliv na džihadisty z Islámského státu.

Odcházející francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius konstatoval tento týden, že Amerika se prostě neangažuje. Turečtí politikové hovoří otevřeněji. Obviňují Kerryho, že je ohledně ruských úmyslů naivní. Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan řekl, že americké chyby vytvářejí "moře krve" a Rusko se podílí na "etnickém očišťování" a "genocidě".

Ankara zuří, že se Moskva spojuje vojensky se syrskými Kordy, které Turecko považuje za teroristy. Ve středu padla vzbouřenecká základna Menagh, za podpory ruského bombardování ji převzala kurdská ofenzíva. Zuřící Erdogan naznačil, že Turecko bude možná v Sýrii vojensky intervenovat.

Stejně jako během ukrajinské krize udržuje Putin své odpůrce velmi inteligentně ve stavu zmatku. Nečinnost a nerozhodnost US vedly syrské vzbouřenecké předáky k varování, že je Západ nechává na holičkách. Proto je velmi nepravděpodobné, že by byly 25. února v Ženevě obnoveny diplomatické rozhovory.

Válka v Sýrii slouží Putinovým širším strategickým cílům. Tím, že Putin zvětšuje proud syrských uprchlíků směřujících na sever, našel spolu s Asadem zbraň, jíý může děsit, oslabovat a rozdělovat EU a NATO. To je dlouhodobý ruský cíl. Syrská intervence také pomáhá znovu učinit z Ruska vlivného hráče na Blízkém východě, zatímco vliv USA výrazně slábne.

Americká armáda je posedlá bojem proti Isis, nestará se o potřebu zvítězit v širší syrské válce. Nepravděpodobná předsteava, že by v Sýrii intervenovala Saúdská Arábie, o níž tento týden hovořil americký ministr obrany Ash Carter, ukazuje, jak je Obamova vláda, snažící se vyhnout jakémukoliv riziku, naprosto mimo.

Putin ještě nevyhrál. Ale určitě nemůže ani věřit, jaké má štěstí.

Podrobnosti v angličtině ZDE

12.2.2016
Turecký prezident pohrozil, že pošle do EU miliony syrských uprchlíků

Erdoğan odsoudil západní postoj vůči uprchlické krizi. V Turecku jsou už tři miliony uprchlíků a Západ naléhá, aby jich přijalo ještě víc

Turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan pohrozil, že pošle do EU miliony syrských uprchlíků, zatímco NATO se rozhodlo používat v Egejském moři své lodi a vracet uprchlíky z člunů do Turecka.

Ve čtvrtek Erdoğan ve svém projevu v Ankaře zesílil svou kritiku západních postojů vůči uprchlické krizi a potvrdil, že pohrozil vedoucím činitelům EU na sumitu v listopadu, že by se Turecko mohlo s uprchlíky "rozloučit".

Turecko, které nyní hostí asi 3 miliony uprchlíků, je nyní pod tlakem EU a OSN, aby přijalo další desetitisíce syrských uprchlíků utíkajících před ruskou a Asadovou ofenzívou u města Aleppo.

Erdoğan zdůraznil, že Turecko má naprosté právo poslat uprchlíky do zahraničí. "Nemáme na čele napsáno slovo 'idiot'. Budeme trpěliví, ale uděláme, co budeme muset udělat. Nemyslete si, že tu máme letadla a autobusy pro nic za nic," řekl Erdoğan.

Erdoğan také zaútočil na OSN za to, že vyžaduje, aby Turecko přijalo další uprchlíky ze Sýrie. "Hanba vám," řekl Erdoğan a poukázal na to, že by OSN naopak měla přesvědčovat druhé země, aby přijaly uprchlíky z Turecka. Uvedl, že Turecko už na uprchlíky vydalo 9 miliard dolarů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

12.2.2016


Vztahy mezi Ruskem a Tureckem jsou na bodu mrazu od listopadu, kdy turecká stíhačka sestřelila ruský bombardér na hranici se Sýrií a pilot zahynul. Tím začala válka slov mezi Moskvou a Ankarou, která měla vyvolat zájem na všech stranách, protože jedna strana má několik tisíc jaderných náloží a druhá je členskou zemí NATO, napsal John Schindler.


Kremelská propaganda proti Ankaře se později rozrostla a vytvořila základ pro další konfrontaci. Ruská média původně vinila z pádu letounu na Sinaji "islámský stát". Nicméně Kreml náhle změnil kurs a nyní z atentátu na letadlo viní turecké ultranacionalistické teroristy, bez jakýchkoliv důkazů na podporu tohoto explozívního tvrzení.

Kterým směrem se věci mezi Ruskem a Tureckem hýbou bylo dokázáno tento týden, když Kreml překvapivě oznámil velké vojenské cvičení v oblastech nedaleko tureckých hranic. Jednotky byly uvedeny do plné bojové pohotovosti, poslední fáze před zahájením palby, a Sergej Šojgu, ministr obrany, oznámil v televizi: "Zahajujeme naši překvapivou prověrku vojenské připravenosti na jihozápadním strategickém směru".

To by bylo ve směru na Turecko, s nímž Moskva v historii svedla řadu válek. Tato náhlá cvičení zahrnují Jižní vojenský okruh a Černomořskou flotilu, která je až po uši namočena v nepříliš tajné válce na východě Ukrajiny. Nicméně manévry se týkají také Kaspické flotily, která se Ukrajiny nijak netýká.

To implikuje, že manévry, o nichž prominentně informují kremelská média, se týkají Turecka, ne Ruska. Stopa vede zpět k situaci v Sýrii, kde režim Bašára Asada podporovaný Kremlem pomalu drtí své oponenty, díky štědré vojenské pomoci Ruska a Íránu. Režimní síly se blíží k Aleppu, kdysi největšímu syrskému městu, a 50 000 civilistů z něj již v panice uprchlo.

Ruská armáda oběti mezi civilisty neřeší. Putinovo letectvo v lednu zabilo téměř 700 syrských civilistů (pro srovnání, "islámský stát" zabil méně než stovku), a pokud je zničení čečenského hlavního města Grozného v letech 1994 - 1995 nějakým vodítkem, ruské jednotky tam zabily zhruba 35 000 Čečenců, většinou civilistů, za pouhých šest týdnů. Obyvatelé Aleppa jednají moudře, pokud odcházejí, dokud to jde.

Je zbytečné dodávat, že krvavé obléhání Aleppa spustí humanitární krizi, kterou svět nebude moci ignorovat. Je těžké přijít na to, jak by Turecko mohlo zůstat stranou, když je staré dvoumilionové město ničeno pouhých sto kilometrů od jeho hranice.

To je přesně ten scénář, jehož se zkušení američtí analytici obávali. Je znepokojivé, že inteligentní ruští analytici to vidí podobně.

Pavel Felgenhauer publikoval analýzu s alarmujícím titulkem, "Rusko zahájilo přípravy k velké válce", a přesvědčivě argumentuje, že náhlé manévry na jihozápadě jsou ve skutečnosti krytím pro válku proti Turecku - a tedy také proti NATO, pokud je Ankara považována za toho, kdo se brání, a prosadí svá práva podle Článku 5 o kolektivní obraně.

Jak suše poznamenaly New York Times, "ministerstvo nařizovalo překvapivá cvičení během posledních tří let, když se zhoršovalo napětí mezi východem a západem. Manévry občas přicházely v době, kdy eskalovaly boje na Ukrajině a v Sýrii". Ve skutečnosti je krytí agrese rozsáhlým cvičením pro Moskvu obnošená vesta. Bylo použito při invazi do Československa v srpnu 1968, což vysvětluje, proč NATO vždycky bylo ve střehu, když Moskva prováděla cvičení poblíž území NATO, takže manévry jako ty z tohoto týdne nevyhnutelně vyvolávají studenoválečnou paniku.

Felgenhauer načrtává scénář, který je alarmujícím způsobem realistický. Zatímco povstalci brání Aleppo ve stalingradském stylu, syrská armáda s ruskou pomocí zahájí zdlouhavé obléhání města, použije masivní palebnou sílu, vznikne humanitární noční můra neviděná po desítky let, tragédie, před kterou bledne obléhání Sarajeva v letech 1992 - 1995. Nicméně jakákoliv turecká snaha uvolnit obležení se rychle zvrhne v neomezený konflikt.

Felgenhauer si nebere servítky: "Rusko zahájilo rozmisťování sil a zdrojů pro velkou válku s Tureckem". Putin se rozhodl, že nechá svého klienta, Asadův režim, vyhrát krvavou občanskou válku, nejprve na severu kolem Aleppa, a jakákoliv krok Turecka nebo NATO, který by to chtěl překazit, se setká s ozbrojenou silou. Prezident Barack Obama nechal Putina, aby si v Sýrii dělal, co se mu zachce, nehledě na to, kolik to bude stát nevinných životů, takže Kreml nemá důvod myslet si, že by se to měnilo.

Ale kdo je Pavel Felgenhauer? Naneštěstí to není nějaký trhlý hlasatel konspiračních teorií. Je to jeden ze špičkových analytiků s dobrými kontakty na armádu. Často kritizuje ruskou armádu a Putinův režim; je hodno zaznamenání, že svou analýzu publikoval v ukrajinském listu Novoje Vremja, patrně protože taková pravdomluvnost doma není vítána. Jeho prognózy se často plní, například predikce ruské invaze do Gruzie v srpnu 2008, o níž psal dva měsíce dopředu.

Je Felgenhauerův alarmismus ověřený? Mnozí západní insideři uvažují podobně. Když Obama nechával Putinovi v Sýrii projít cokoliv, vytvořil v celém regionu vysoce nebezpečnou situaci. Když v září 2013 opustil svou neslavnou syrskou "tlustou čáru", Bílý dům ve skutečnosti outsourcoval americkou politiku do Moskvy.

"Blížíme se "sarajevskému okamžiku"?", zeptal se natvrdo vysoce postavený představitel NATO. "Je jasné, že musí existovat nějaká skutečná Obamova "tlustá čára", něco, co Spojené státy nemohou Rusku dovolit - ale kde? Pokud to nevím já, jsem si jist, že to neví ani Kreml."

Nyní je hlavní obavou NATO, že po letech slabosti a ústupnosti se Obamova administrativa kvůli agresívnímu Rusku může ocitnout zády ke zdi - a nebude mít už kam ustoupit. Zejména pokud se to spojí s nepřiměřenými tureckými reakcemi, může vzniknout noční můra historických rozměrů. Ačkoliv Bílý dům zavrhl jakoukoliv vojenskou intervenci do bratrovražedné syrské války, je vhodné připomenout, že Obama vedl válku NATO v Libyi právě před pěti lety, aby zabránil možnému vraždění v Benghází, což byla mnohem menší humanitární hrozba, než když nyní visí Damoklův meč nad Aleppem.

Rusové ze své strany přitvrzují, režimní média publikují tvrzení, že nálety na Aleppo včetně bombardování nemocnice byly ve skutečnosti dílem Američanů. Ve skutečnosti američtí zpravodajci mají odposlechy komunikace ruských pilotů během útoku. Nicméně tento typ ruské propagandy je přesně to, čemu Obamova administrativa odmítá čelit, v bláhové snaze nepopudit Kreml.

Putin se místo toho poučil z Obamova chování a zvyšuje sázky. Rusko v Sýrii vyhrálo a NATO a Západ to ochromuje. "Doufám, že Obama se teď nerozhodne předvádět, že má páteř," poznamenal generál ve výslužbě, který také dobře zná Rusy, "protože Kreml je v Sýrii "rozjetý" a není nakloněn tomu zařadit "zpátečku"."

Zdá se, že existuje mizivá šance, že by se tato administrativa do Rusů v Sýrii pustila. Nicméně není zaručeno, že Ankara je stejně nakloněna tomu dovolit Kremlu, aby si dělal na jižní hranici, co se mu zlíbí. A tak může NATO kvůli Levantě spadnout 3. světové války. Možná, že se prosadí chladné hlavy, a všichni rozumní lidé by v to měli doufat.

Zdroj v angličtině: ZDE

12.2.2016


Moskva varovala, že vyslání jednotek zemí Perského zálivu na podporu povstalců v Sýrii by znamenalo riziko "nové světové války". Tvrdí také, že předložila "dost konkrétní" návrh na příměří, zatímco se ministři zahraničí sjíždějí na bezpečnostní konferenci v Mnichově.


Mezitím saúdský zdroj oznámil, že se Rijádem vedená protiteroristická koalice islámských zemí sejde v březnu.

Moskva odmítá potvrdit zprávy, podle nichž by mělo příměří začít platit od 1. března, tzn. další tři týdny by pokračovala ofenzíva, kvůli níž podle OSN hrozí obklíčení 300 000 lidí. Pozorovatelé hlásí, že od zahájení útoků na Aleppo 1. února zemřelo 500 osob.

Západní diplomat sdělil Reuters, že americký ministr zahraničí John Kerry požaduje okamžité příměří v Sýrii - "Všechno, nebo nic". Moskva nicméně navrhuje zastavení palby, které by mělo začít platit až v březnu. Ačkoliv německý ministr zahraničí Steinmeier vyjádřil oficiálně optimismus, vysoce postavený nejmenovaný diplomat vyhlídky shrnul následovně: "Toto jednání riskuje, že se stane nekonečným, a obávám se, že výsledky budou mimořádně mizivé."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

12.2.2016


Saúdské rozhodnutí vyslat vojáky do Sýrie je pokusem posílit a přitvrdit bojové úsilí proti militantům - a je "definitivní" a "nevratné", prohlásil mluvčí saúdského ministerstva obrany.


Brigádní generál Ahmed Al-Asírí prohlásil, že Rijád je "připraven" bojovat v rámci Američany vedené koalice proti militantům IS v Sýrii, nicméně dodal, že Washington je vhodnějším adresátem otázek na další detaily ohledně budoucí pozemní operace.

Generál také vyslal signál do Íránu, když řekl, že pokud to Teherán myslí vážně s bojem proti IS, musí zastavit podporu "terorismu" v Sýrii a Jemenu.

Rijád dlouho obviňuje Teherán z podpory povstalců v Jemenu proti mezinárodně uznané vládě. Írán je také klíčovým spojencem syrského prezidenta Bašára Asada.

Prohlášení přichází v okamžiku, kdy ministr obrany Saúdské Arábie princ Muhammad bin Salman navštívil velitelství NATO v Bruselu, aby zde jednal o válce v Sýrii.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

12.2.2016

Ruský premiér Dmitrij Medveděv varoval před hrozbou trvalé nebo světové války, jestliže státy v Perském zálivu pošlou do Sýrie svá vojska. Už nyní tam na straně Ruska bojuje Írán a organizace Hizballáh.

Vojenské jednotky vedené Saúdskou Arábií se připravují intervenovat v syrské občanské válce. To vyvolává obavy, že mocnosti v regionu budou zataženy do krvavého nekonečného konfliktu.

Saúdský ministr obrany a následník trůnu princ Mohammed bin Salman předložil vojenské plány své země vrcholné schůzce, kterou zorganizovala Spojenými státy vedená koalice ohledně Sýrie v ústředí NATO v Bruselu. Americký ministr obrany Ashton Carter pak informoval, že se se Saúdskou Arábií mluvilo "o celé řadě věcí" v souvislosti s použitím pozemních vojsk.

Saúdská Arábie uvedla, že se postaví do čela jednotek vytvořených z islámské koalcie. Na schůzi byli přítomni i zástupci dalších jejích členů - Spojených arabských emirátů, Bahrajnu, Jordánska a Kuvajtu.

Saúdská Arábie prohlašuje, že chce vstoupit do Sýrie a bojovat tam proti Isis, avšak vládnou silné obavy, že by taková intervence vedla k rozšíření a k eskalaci tamější občanské války. Usuzuje se také, že vojska ze sunnitských států podpoří syrské sunnitské vzbouřence, kteří prohrávají, a tak se dostanou do konfliktu se šiitskými nepřáteli - Íránem a bojovníky z organizace Hizballáh, kteří podporují, stejně jako ruské letecké údery, režim Bašára Asada.

Ruský premiér varoval před možností trvalé nebo světové války, pokud státy v Perském zálivu vyšlou do Sýrie jednotky a světové mocnosti nevyjednají mír. Rusko přitom nechce zahájit příměří dříve než až 1. března. Obamova vláda tvrdí, že si chce udělat čas, aby z Aleppa vyhnalo opoziční bojovníky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

12.2.2016


Ti, kdo spekulují o lhůtě v ruském návrhu na příměří v Sýrii (k 1. březnu), operují tezí, že Moskva chce získat čas na dobytí Aleppa. Za tři týdny ovšem tak veliké město proti odhodlanému odporu nikdo normální cestou obsadit nedokáže. Maximálně by je byl schopen ještě více rozmlátit bombardováním a dělostřelbou. A to by ještě musel použít ruské strategické letectvo a těžké raketomety. Uzavřít definitivně obklíčení, to by ovšem dokázat mohl.


Nikoliv, tady nejde primárně o to, co se stane s Aleppem a jeho stále přibližně 300 000 obyvateli, jimž v mezinárodní situaci, jaká právě nyní je, nejspíše bohužel už nikdo nepomůže. Tito lidé jsou odsouzeni k obležení a pomalému zničení, nebo k potupné kapitulaci, po níž je v Asadových kriminálech stejně nic dobrého nečeká.

Aleppo je nicméně v tuto chvíli také návnada, na niž se má chytit turecký prezident Erdogan.

Pokud bude přihlížet tragédii Aleppa nečinně, jeho politické postavení se výrazně zhorší - a situace jeho země obklíčené ze dvou stran na zemi a ze tří moří ruskými zbraněmi se stane neúnosnou. Pokud se ale rozhodne do syrského konfliktu intervenovat, velmi pravděpodobně prohraje.

Ve hře je ještě jedna možnost, kterou by chladné hlavy zvolily v okamžiku, jako je tento. V Ankaře v úterý proběhla schůzka kompletní "neexistující" syrské opozice s Turky, Saúdy a Bahrajnci. Sponzoři žádají, aby se opozice organizačně sjednotila, překonala vzájemné spory a nežádoucí vazby. V tom případě jsou ochotni dodávat jí zbraně v podstatně větším množství, než dosud. Pokud k tomu nedojde, nedají už nic. - Zatímco Rusku dojdou peníze v horizontu 12 - 18 měsíců a proto teď hraje vabank, finanční situace Saúdské Arábie a tím spíše Bahrajnu je mnohem lepší. Tyto státy tedy mohou v podpoře syrského povstání pokračovat klidně ještě další čtyři roky nebo pět let.

Pokud se opozice tváří v tvář hrozbě úplné porážky sjednotí, mohla by z tureckého území působit nadále, jako z bezpečného útočiště - na způsob afghánských mudžáhidů operujících z Pákistánu. Jejím terčem by se ovšem samozřejmě staly především příhraniční oblasti v Sýrii. Většinu z nich ovládají Kurdové, kteří v posledních týdnech obdrželi velké zásilky zbraní od Rusů a podnikli několik útoků na protiasadovskou opozici podporovaných ruskými letadly. Syrský konflikt by zchroničtěl a změnil se ve válku by proxy mezi šíitskou a sunnitskou koalicí. V ní si kurdské milice už zvolily stranu, což se ostatně brzy promítne také do dění v Turecku samotném, kde se vláda vynasnaží předejít útoku ruské páté kolony. Nic pěkného nečekejte.

To je ovšem stále nejlepší možnost momentálně na stole, po pěti letech války a statisících mrtvých. Horší variantou je, že Turecko v Sýrii skutečně vojensky zasáhne, ať už samo, nebo s nějakou podporou Saúdů (ti avizují, že by mohli intervenovat nejdříve v dubnu). Pro případ této eventuality Rusko stahuje vojáky na Kavkaz a evidentně se připravuje k útoku na Turecko ZDE. A jeho strašení 3. světovou válkou, stejně jako řeči o tom, že "neexistuje vzdušný prostor NATO", jsou určeny do amerických uší. Mají odradit od plnění spojeneckých závazků.

Jestliže Turecko zkusí prolomit blokádu Aleppa, Rusko na ně zaútočí a bude pokračovat v zastrašování západních zemí, aby je odradilo od aktivace čl. 5 Severoatlantické smlouvy. Protože Turecko má v tuto chvíli větší pozemní armádu, než USA, jeho izolace a porážka by ovšem znamenaly faktický konec aliance, jež by nadobro ztratila veškerou vojenskou i politickou věrohodnost.

To je druhá nejlepší varianta. Třetí a nejhorší variantou je, že se americký prezident Barack Obama patnáct minut po dvanácté, poté co v Sýrii všechno zanedbal a prohrál, poté co takřka nic neudělal, aby zabránil umírání statisíců, probudí z narcistického spánku a bude chtít dokázat, že si s ním Putin nemůže leštit polobotky. V tom případě by ale opravdu mohlo dojít k nejhoršímu. Nepůjde jen o to, že Američané prohrají válku v Sýrii, kde nechali dílem zničit, dílem si přeplatit Moskvou všechny spojence. Konflikt by se rychle rozrostl a mohl by přesáhnout hranice regionu.

Vtip je ovšem v tom, že USA po osmi letech obamování nedokážou vyvíjet žádný podstatný vliv ani na Turecko, ani na Saúdskou Arábii, ani na Bahrajn. V regionu Blízkého východu se nehraje na působivě sestavené projevy a na golfové partie. Kdo se projeví jako nespolehlivý spojenec a slabý a nerozhodný charakter, není brán vážně.

Proto se o budoucnosti světa rozhoduje v Ankaře, Rijádu, Moskvě a Teheránu, zatímco na Johna Kerryho zbyla jednoslovná role, v níž odhodlaně opakuje: "Příměří! Příměří!"

12.2.2016

Na první pohled se mnohým pozorovatelům opravdu může zdát, že ofenziva syrské armády, jejích libanonských a íránských spojenců v Aleppu, kterou provází masivní ruské bombardování, válečný konflikt v Sýrii zesiluje. Ano, desítky tisíc civilistů prchají před ruskými bombami a v Aleppu hrozí humanitární krize, nicméně je záhodno situaci v syrském válečném kotli vnímat komplexně, nikoliv fragmentárně.

Mainstreamové západní sdělovací prostředky a lidskoprávní organizace příliš nezdůrazňují jeden kruciální fakt, a to, že syrská armáda a její spojenci v Aleppu a okolí čelí především syrské odnoži Al-Káidy (Fronta an-Nusrá), jež sama přiznala, že ruské nálety usmrcují bojovníky z jejích řad především v její baště, již představuje město Ratyan ZDE. Kontrolu nad několika městy v provincii Aleppo předloni převzali dokonce obávaní džihádisté z Daeš ZDE. Je proto zavádějící označovat káidistické extrémisty, kteří by Sýrii chtěli přeměnit na chalífát, neutrálně jako vzbouřence či povstalce.

Ještě před čtyřmi lety syrské Aleppo prosperovalo, žili zde vedle sebe šíité a sunnité a ani mezi muslimy a křesťany neexistovaly žádné sváry. V současnosti je město téměř zničeno - západní část města ovládají vládní vojska a východní „rebelové“. Jestliže se nahlas hovoří o vládních zločinech v Aleppu, jimž dominuje svrhávání barelových bomb, je třeba připomenout, že „rebelové“ pravidelně ostřelují západ města z minometů, útočí na civilní objekty včetně nemocnic, a to je jedním z důvodů, proč odsud uprchl více než jeden milión osob. O současném životě v Aleppu, zločinech Bašára Asada a „rebelů“, kteří na svém území brutálně perzekuují ženy a menšiny, přímo z místa činu informuje britský novinář Peter Oborne ZDE. Mezitím se syrská armáda soustředí na „vyčištění“ pozic Daeše v okolí města Al-Báb, které leží východně od Aleppa a které, řečeno vojenským žargonem, je podle některých hlasů pro džihádisty důležitější baštou než Rakká.

Realita, jíž čelí obyčejní Syřané, kteří houfně utíkají ze své decimované vlasti, je vskutku děsivá a komplikovaná; o to směšněji působí hraběcí rady z Hradu, aby se syrští muži chopili zbraní…

Britský premiér David Cameron před časem oznámil, že dnes v Sýrii operuje na 70 tisíc umírněných rebelů, kteří touží po demokracii, avšak ti nejsou nikde k nalezení, o čemž se zmiňuje i znalec blízkovýchodních poměrů Robert Fisk ZDE. Tento reportér-veterán v jiném textu píše ZDE, že v Aleppu byli na Turecko napojenými rebely řadu měsíců uvězněni nejen syrští vojáci, ale také desítky tisíc civilistů včetně mnoha křesťanů – a tito lidé byli vystaveni ostřelování z děl a minometné palbě bojovníků z Fronty an-Nusrá. Nyní se však karty obrátily – ve městě jsou uvězněny desítky tisíc civilistů a káidističtí militanti. Robert Fisk se domnívá, že město bude syrskou armádou pomalu a dlouhodobě obléháno, dokud se extrémisté nevzdají. Jde o ironický obrat nedávné historie, uvádí reportér, neboť dvě šíitské vesnice Nubl a Zahra ležící nedaleko Aleppa byly „rebely“ obléhány tři roky a jejich obyvatelstvo kvůli této blokádě hladovělo a strádalo. Syrští šíité mající blízko k alávitům, již podporují režim Bašára Asada, se v několika vesnicích stali terči útoků „rebelů“ a o jejich žalostných osudech se příliš neinformovalo. Fisk též spekuluje o tom, že by se syrská armáda a její spojenci po pádu Aleppa mohli vydat na zteč proti srdci kvazichalífátu Daeše v Rakká.

Ačkoliv se pro mnohé stal hlavním viníkem utrpení a neštěstí syrské krize Bašár Asad, nelze nevnímat strádání všech Syřanů, kteří jsou pobíjeni ze všech možných stran; vždyť Sýrie se stala zástupným bojištěm vnějších aktérů. Nicméně to se „znovuzrozením“ před několika měsíci odepsaného režimu v Damašku vypadá, že proxy síly arabských monarchií, Turecka a Západu jsou na lopatkách a prim na scéně převzali Rusové, kteří se syrskými politickými elitami navázali styky již v roce 1944.

S tímto stavem věcí se ovšem nemíní spokojit Saúdská Arábie, která je důležitým podporovatelem Fronty an-Nusrá ZDE, jejíž představitelé aktuálně hlásí, že jejich rozhodnutí poslat do Sýrie vojsko je „finální“ ZDE. Přestože Rijád míní bojovat s Daeš, jehož perverzní ideologii však inspirovala saúdskoarabská doktrína wahhábismu, vzkazuje zároveň íránským spojencům prezidenta Asada, aby přestali podporovat terorismus v Sýrii a Jemenu. Jde o silné pokrytectví, neboť Jemen je výhradně destruován právě Saúdy, jimž dodávají munici nejen Spojené státy, ale i Velká Británie ZDE. Existuje za tohoto stavu pro milióny zoufalých Syřanů světlo na konci tunelu? Syrské armádě a jejím spojencům se za masivního ruského bombardování rovněž podařilo odříznout zásobovací trasy pro „rebely“ do Jordánska na jihu země, takže západní klín Sýrie od Aleppa po město Dará se téměř celý nachází pod kontrolou Damašku. Indický historik a novinář Vijay Prashad, jenž dění v Sýrii a jinde na Blízkém východě podrobně analyzuje, se domnívá, že by konflikt v Sýrii mohl být ukončen alespoň v západní části země ZDE. Východ země nadále ovládají džihádistíé z Daeš, a to navzdory systematickému bombardování ze strany Spojených států a Ruska. Prashad informuje, že přes ztrátu bašty Daeš v iráckém Ramádí bojovnost a morálka těchto džihádistů nikterak nepolevila, což lze pozorovat i na nedávném bombovém atentátu v Damašku. Daeš zůstává nadále mocný díky svému působení na sociálních sítích a při životě ho drží prodej syrské ropy a starožitností.

Za této situace se nelze ubránit dojmu, že jsme pravděpodobně svědky konce Sýrie jako národního státu, zatímco desetitisíce nových uprchlíků směřují pryč z válečné zóny do bezpečí. Pokud se do konfliktu přímo zapojí Saúdská Arábie, která dlouhodobě podporuje tamní větev Al-Káidy, jež ztrácí půdu pod nohama tváří v tvář syrsko-ruské ofenzivě, utrpení a agónie obyčejných Syřanů jen tak neskončí.

9.2.2016
Prosíme, nezapomínejte na finanční podporu Britských listů

Vážení čtenáři,

je nám to blbé připomínat, ale pokud si přejete aby Britské listy přinášely do českého prostředí informace z otevřeného světa a narušovaly - tak jak to letos dělají už dvacátý rok - uzavřený, často na nesmyslech vybudovaný narativ, převládající od normalizačního období v České republice - je nezbytné, abyste finančně přispívali na jejich provoz aspoň minimálními částkami.

Snažíme se samozřejmě udržovat své výdaje na minimu - za provoz serveru už léta neplatíme nic, v důsledku vstřícnosti našeho pražského správce sítí. Rádi bychom mu také veřejně poděkovali, že léta z vlastní kapsy hradí výdaje na elektřinu, které v důsledku relativně vysoké čtenosti Britských listů náš server spotřebovává - my sami nemáme zdroje na to, abychom to uhradili.

Máme však v současnosti tři čtyři vynikající spolupracovníky, jimž musíme samozřejmě za odvedenou práci platit aspoň zcela minimální honorář. Nemohou pro nás pracovat zadarmo.

Prosíme, nezapomínejte tedy, že Britské listy nemohou být vydávány bez finanční podpory svých čtenářů. Na jejich provoz potřebujeme přibližně 60 000 Kč měsíčně a nejméně dvě třetiny z této částky se musejí sebrat. Ostatní vyděláváme reklamou.

Bez toho server nemůže fungovat, je to tedy na vás.

Vydáváme Britské listy jako veřejnoprávní službu českým občanům, k nimž se normálně běžný kulturněpolitický diskurs z vnějšího světa nedostane. Jsme přesvědčeni, že zvlášť v nynější době, kdy je česká společnost destabilizována hysterickými iracionálními nesmysly a řítí se slepě do evropské izolace, čímž ohrožuje svou ekonomickou, politickou i vojenskou bezpečnost, je Britských listů zapotřebí více než kdy jindy.

Pokud tento názor sdílíte, prosíme, přispějte finančně.  

Jan Čulík

šéfredaktor

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

12.2.2016

Tisková zpráva

Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek se ve čtvrtek na své návštěvě Řecka setkal s českými dobrovolníky, kteří pomáhají uprchlíkům na ostrově Lesbos. Nejvíce se zajímal o praktický průběh pomoci, kterou v rámci své práce poskytují.

“Veškeré podpory si nesmírně vážíme a oceňujeme i osobní přítomnost ministra Zaorálka v místech, kudy uprchlíci procházejí. Realistický a zároveň lidský přístup k migraci, vycházející z osobní zkušenosti, je to, co by podle našeho názoru měli zástupci České republiky více prosazovat.” doplňuje Zuzana Lenhartová, předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku.

Čeští dobrovolníci pracují na ostrově Lesbos již od poloviny listopadu 2015 a celkem se jich na místě vystřídalo několik desítek. “V současné době tvoří jádro Czech teamu na Lesbu pět Čechů, kteří na ostrově pomáhají dlouhodobě. Stálým členem týmu je také syrský uprchlík, který se po vylodění na ostrově rozhodl nepokračovat dále do Evropy a namísto toho se připojil k mezinárodní dobrovolnické komunitě a pomáhá ostatním”, říká Zuzana Lenhartová, předsedkyně spolku Pomáháme lidem na útěku, který práci Czech teamu na ostrově zastřešuje. Desetičlenný stabilní tým doplňují dobrovolníci z dalších zemí. Podporu poskytuje spolek Pomáháme lidem na útěku i krátkodobě působícím dobrovolníkům, kteří pomáhají především v táboře Moria.

Práci dobrovolníků na Lesbu podporuje také Člověk v tísni ve spolupráci se svou slovenskou sesterskou pobočkou Člověk v ohrožení. “Zajišťujeme částečné pokrytí nákladů na ubytování, dopravu na místě a stravu. Dobrovolníci v uplynulých týdnech zajišťovali noční hlídkování na části ostrova a pomáhali s bezpečným vyloďováním lidí z člunů a zajištění jejich okamžitých potřeb. Vzhledem k tomu, že vyloďování uprchlíků již od minulého týdne zjišťují lodi agentury FRONTEX, věnují se nyní dobrovolníci organizaci jednoho ze tří velkých skladů, z nichž čerpají organizace při veškerých distribucích jídla i dalších potřebných věcí, “ říká Ondřej Nádvorník, koordinátor Člověka v tísni. Mimo to již od listopadu 2015 podporuje Člověk v tísni a Člověk v ohrožení tým dobrovolníků na srbsko-chorvatských hranicích u města Šid.

Kromě přímé pomoci a práce ve skladech pomáhají čeští dobrovolníci i v čištění severního pobřeží ostrova od vest a člunů. Odstraněné vesty použije pro svůj umělecký projekt čínský disident a umělec Aj Wej Wej, který před několika týdny strávil s českými dobrovolníky celou jednu noční směnu.

12.2.2016
Alexej Navalnyj podal trestní oznámení na Vladimíra Putina kvůli střetu zájmů

Ruský bojovník proti korupci Alexej Navalnyj podal trestní oznámení na Vladimíra Putina poté, co firma, jejímž spoluvlastníkem je Putinův zeť, dostala státní podporu ve výši 1,75 miliardy dolarů. Trestní oznámení cituje zjištění tiskové kanceláře Reuters, že Putinův zeť Kiril Šamalov je hlavním akcionářem v petrochemické firmě Sibur, která loni dostala výše zmíněnou podporu od ruského Národního fondu bohatství za výjimečně nízké úroky. Navalnyj konstatuje, že Putin porušil ruské protikorupční zákony, protože nedeklaroval konflikt zájmů, když osobně toto financování schválil. Navalnyj podal trestní oznámení u Tverského soudu v Moskvě. Zároveň ho zveřejnil na svém blogu. Navalnyj požaduje, aby soud rozhodl, že Putin svým konfliktem zájmů porušil zákon. Podrobnosti v angličtině ZDE

12.2.2016
Britský konzervativní ministr zdravotnictví vyvolal ostrý konflikt s lékaři

Poté, co ve své funkci jako ministr kultury rozzuřil konzervativní britský politik Jeremy Hunt snad všechny britské pracovníky v kultuře, nyní Hunt ve své funkci britského ministra zdravotnictví vyvolal obrovský konflikt s desetitisíci mladých lékařů v britském státním zdravotnictví. Jádrem sporu je rozhodnutí britské vlády posílit práci britských nemocnic i o víkendech, jenže zatímco vláda lékaře nutí, aby o víkendech pracovali, není na to ochotna poskytnout žádné další finance. Lékaři se hájí, že už o víkendech pracují, ale že zvyšováním dalšího pracovního tlaku na ně bez poskytnutí potřebných finančních prostředků vláda způsobí naprosté přepracování lékařů a ohrozí tím pacienty.

Konflikt se táhne řadu měsíců a britští lékaři nyní kvůli němu poprvé po čtyřiceti letech stávkovali. Ministr Hunt se však ani stávkou nenechal přesvědčit a ve čtvrtek, po středeční protestní stávce lékařů oznámil, že novou pracovní smlouvu mladým britským lékařům ministerstvo prostě vnutí.

Jeho rozhodnutí vyvolalo novou vlnu zuřivosti a deprese mezi 45 000 britskými mladými lékaři v Anglii. (Skotská vláda oznámila, že Huntův kontrakt se ve Skotsku, kde je zdravotnictví decentralizováno a je v pravomoci skotské vlády, používat nebude.) Odborníci varují, že rozhodnutí britského konzervativního ministerstva zdravotnictví vážně zhorší nedostatek lékařů v anglických nemocnicích. Lékaři odtamtud totiž prchají do Skotska, anebo rovnou do zahraničí, především do Austrálie.

British Medical Association, odborový svaz britských lékařů, zvažuje další stávky. Pro stávky hlasovalo 98 procent mladých lékařů, jichž se nová pracovní smlouva, kterou jim chce ministr vnutit, týká.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016
Analýza Syrského střediska pro výzkum politické strategie konstatuje, že v Sýrii bylo usmrceno 470 000 lidí a 45 procent obyvatel bylo vyhnáno ze svých domovů

Národní bohatství Sýrie, infrastruktura a instituce byly "téměř úplně zničeny" "katastrofálním dopadem" téměř pětiletého konfliktu, konstatuje zpráva Syrian Centre for Policy Research (SCPR). Uvádí, že celkem v Sýrii zahynulo 470 000 osob, což je téměř dvojnásobek odhadu OSN z doby před půl druhým rokem. Od té doby OSN se už nepokouší získat statistiky o vraždění v Sýrii.

Celkem bylo podle zprávy usmrceno nebo zraněno 11,5 procent veškerého obyvatelstva. Počet raněných je 1,9 milionu. Průměrná délka života v Sýrii poklesla ze 70 let v roce 2010 na 55,4 v roce 2015. Celkové hospodářské ztráty jsou odhadovány na 225 miliard dolarů.

V současnosti přicházejí vážná varování ohledně největšího syrského města Aleppo, které je ohroženo obklíčením Asadových vojsk za pomoci ruských leteckých úderů. Syrská opozice požaduje naléhavou akci k odstranění utrpení desetitisíců civilistů.

Mezinárodní červený kříž ve středu uvedl, že z města uprchlo 50 000 lidí a naléhavě je zapotřebí jim dodat potraviny a vodu.

V Mnichově se ve čtvrtek mají konat rozhovory mezi americkým ministrem zahraničí Johnem Kerrym a jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem.

Z celkového počtu 470 000 mrtvých jich 400 000 bylo usmrceno násilím a 70 000 zahynulo v důsledku nedostatečných zdravotnických služeb, nedostatku potravin, čisté vody a zničené infrastruktury ve válečných oblastech.

Úmrtnost v Sýrii stoupla z 4,4 na 1000 obyvatel v roce 2010 na 10,9 na 1000 obyvatel v roce 2015.

SPCR, organizace, která provedla výzkum, měla donedávna základnu v Damašku. Výzkum prováděla po celé Sýri. Zpráva se vyhýbá jakékoliv kritice vlády prezidenta Asada a jeho spojenců - Íránu, Hezbollah a Ruska. S výjimkou Islámského státu hovoří jinak jen o "ozbrojených skupinách", které se snaží svrhnout prezidenta Asada. Navzdory neutrálnímu tónu jsou její zjištění šokující.

V atmostéře "násilí, strachu a fanatismu", pokračuje vojenský konflikt za pomoci vydírání, krádeží a pašování. Celá syrská ekonomika se stala "černou dírou". Těžba ropy je dál důležitým finančním zdrojem pro Isis a pro ozbrojené skupiny.

Spotřebitelské ceny vzrostly loni o 53 procent. Avšak ceny ve válečných zónách jsou daleko vyšší než jinde a to zvyšuje zisky pro válečné obchodníky, kteří monopolně ovládají trh v těchto regionech. Asi 13,8 milionů Syřanů přišlo o zdroj své obživy.

Snížení počtu obyvatel Sýrie o 21 procent vysvětluje vlny uprchlíků, které přišly do Turecka a do Evropy. Z domovů bylo celkem vyhnáno 45 procent obyvatelstva, 6,36 milionů v samotné Sýrii a 4 miliony v zahraničí. Zdravotnická péče, školství a příjmy drasticky poklesly. Chudoba vzrostla jen v roce 2015 o 85 procent.

Zpráva zaznamenává, že svět začíná vnímat obrovské rozměry této krize jen nesmírně pomalu. "Navzdory tomu, že Syřané trpí už pětlet, globální pozornost vůči lidským právům a jejich důstojnosti se zvýšila teprve, když krize začala mít přímý dopad na společnosti rozvinutých zemí."

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016

Cílem Vladimíra Putina je rozbít Evropskou unii a nejlepším způsobem, jak to udělat, je zaplavit Evropu syrskými uprchlíky, argumentuje finančník George Soros v článku, který zveřejnil Project Syndicate. Ruská letadla nyní bombardováním nutí Syřany utíkat ve stále větších počtech ze své země.

Putin je nadaný taktik, ale neumí myslet strategicky. Jeho intervence v Sýrii byla zpočátku strategickou chybou, protože vyvolala jeho konflikt s Tureckem, který má záporné dopady pro obě strany. Avšak jakmile si Putin uvědomil, že může urychlit rozklad Evropské unie, začal toho okamžitě využívat. Jeho technikou je vždycky mlžit, že spolupracuje se Západem, totéž dělal na Ukrajině.

Západ by měl Putina poměřovat jeho činy, nikoliv jeho slovy. Je to závod o čas: zda se dřív rozpadne Putinovo Rusko nebo EU.

Putinův režim čelí v roce 2017 bankrotu. tehdy totiž bude nutno splatit většinu jeho zahraničních dluhů. Putinova popularita je založená na podmínce, že musí být schopen zajistit sociální stabilitu a pomalu rostoucí životní úroveň. Západní sankce a klesající cena ropy znamenají, že jeho režim selže v obou případech.

Nejefektivnějším způsobem jak zabránit rozkladu Putinova režimu je způsobit, aby se Evropská unie rozpadla ještě dříve. Rozpadlá Evropská unie nebude moci dál prodlužovat protiruské sankce. Putin bude mít z rozdělení Evropy velký hospodářský prospěch.

V současnosti opravdu hrozí Evropské unii rozklad. Čelí asi šesti krizím najednou a to je příliš mnoho. Jak Merkelová správně předpověděla, migrační krize a její neřešení má schopnost EU zničit.

Islámský stát se naučil využívat slabosti západní civilizace - totiž jejího strachu ze smrti. Vyvoláváním islamofobie na Západě se snaží přesvědčit mladé muslimy, že není jiná alternativa než páchat terorismus. Jakmile Západ tuto strategii pochopí, je lehká protilátka: nechovejme se tak, jak chtějí naši nepřátelé, abychom se chovali. Daleko horší je hrozba od Putina. V první řadě je ale nutno ji alespoň rozpoznat.

Kompletní článek v angličtině ZDE

11.2.2016

NATO má poprvé zasáhnout do evropské migrační krize. Do východního Středozemí má být okamžitě vyslána námořní hlídka, která má bojovat proti pašerákům uprchlíků. NATO také začne provádět monitorovací a výzvědné operace. Bude sledovat proud uprchlíků a spolupracovat s pobřežními hlídkami v Turecku a v Řecku.

Aliance reagovala na společnou žádost Řecka, Turecka a Německa. Generální tajemník NATO Jens Stoltenberg uvedl, že malá námořní jednotka, vedená Německem, zahájí akce v Egejském moři "bezodkladně".

"Pomůžeme Řecku, Turecku a Evropské unii omezit proud migrantů a uprchlíků a vyřešit velmi náročnou situaci," řekl Stoltenberg. "Nebudeme zastavovat ani vracet uprchlické čluny. NATO bude poskytovat kritické informace a dohled v boji proti pašování lidí a kriminálním sítím."

Řecko a Turecko měly námitky proti cizím lodím operujícím v jejich výsostných vodách, ale Stoltenberg uvedl, že tato překážka byla překonána. Hlídka bude mít zatím jen tři lodě. Stoltenberg uvedl, že několik dalších států nabídlo posily.

"Nyní existuje kriminální syndikát, který tyto ubohé lidi vykořisťuje," řekl americký ministr obrany Ash Carter. "Zaměřit se na ně bude mít velký dopad."

Politikové se obávali, že silná námořní přítomnost v Egejském moři může povzbudit větší počty lidí, aby se vydaly do Evropy, protože bude pravděpodobnější, že lidé budou z potápějících se člunů zachráněni.

Pašeráci uprchlíků v Libyii před časem vysvětlili deníku Guardian, že zvýšená vojenský přítomnost ve Středozemním moři nebude fungovat jako odstrašení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016
Případová studie k inkompetenci politiků



Zatímco ve Velké Británii se vrcholní politici rekrutují zejména z kruhů elitářských absolventů Oxbridge, v ČR máme problém spíše opačný: z lidí, kterým kromě nezdravých ambic schází všechno ostatní, vytváříme pseudoelity. Inkompetence politiků, jako je paní Černochová, ve věcech, v nichž rozhodují, je ukázkou politického „dumbing down“ a v konečném důsledku způsobuje destrukci veřejného zájmu.

Mezi lidmi, kteří se zabývají řízením vzdělávacího systému, se často poněkud cynicky vtipkuje na téma situací běžných pro český venkov. Český vzdělávací systém má - ve srovnání s jinými - řadu základních škol v relativně malých obcích. Zřizovatelem je obec. V malých obcích často starostují lidé různého vzdělání, často organizačně výborní a ochotní dělat práci neuvolněných starostů, za což jim patří obdiv, často je to ale pouze z nouze ctnost. Velmi často se tak stává, že přímým nadřízeným vysokoškolsky vzdělané ředitelky nebo ředitele školy je „traktorista“ s učilištěm či bez něj. Tento člověk s nevelkou nadsázkou rozhoduje o bytí a nebytí školy v jeho obci s rozhledem, který mu jeho vzdělání umožňuje. Jistě, i mezi traktoristy se najdou dostatečně vzdělaní lidé na to, aby dokázali uvažovat o rozvoji vzdělávání, a nemusejí na to mít zrovna diplom. Statisticky jich ale bude relativně málo.

Stav, kdy traktorista „drží v hrsti“ ředitele školy, mnoho lidí zabývajících se vzdělávací politikou trochu děsí. Míra neporozumění problémům, které má takový starosta v oblasti vzdělávání řešit a tedy i pravděpodobnost chyb, které z toho plynou, je pochopitelně vysoká. Se zrušením tzv. školských úřadů, které riziko inkompetence snižovaly, zmizel ze systému potřebný korektiv. 

Jak bylo řečeno, problém vzniká zejména v malých obcích, kde je logicky omezen lidský i vzdělanostní potenciál. Když jsem ale slyšel mluvit na téma vzdělávání starostku Prahy 2 a poslankyni Janu Černochovou, uvědomil jsem si, že „traktoristku“ v roli správce vzdělávání najdete i v hlavním městě. Paní starostka okázale předvedla během necelé půl hodiny trvající rozhlasové diskuse, jak tristní stav v některých obcích s výhledem na možnou podporu vzdělávání ze strany zřizovatelů vládne.

„My na Praze 2 si nehrajeme na to, že by škola měla vychovávat, vychovávat má rodina,“ říká paní starostka v obci s deseti základními školami způsobem, který vylučuje, že by měla nějaké pochybnosti. Nu, ano, rodina jistě má vychovávat, jenže od Komenského, přes Deweye až po Robinsona, Mooney či Sokola nikdo z předních pedagogů nepochyboval a nepochybuje o výchovné roli školy. Ale chápu, že paní starostce toto tajemství nikdo neprozradil. Paní starostka se sama se svým vzděláním, soudě podle životopisu, příliš neobtěžovala. V pořádku, systém to umožňuje, proč se ale vyjadřuje k tématu, v němž naprosto tápe, a ještě ke všemu svá zcela nepochopitelná tvrzení předkládá jako axiomy? Skutečně, paní poslankyně, fakt, že si něco myslíte, ještě nezakládá jeho platnost. Choroboplodný návyk poslanců a dalších politiků, že je nutno je poslouchat, i když žvaní nesmysly, má zhoubné účinky na jejich sebereflexi.

„Naprosto souhlasím s paní ministryní školství, děti bychom neměli zatahovat do celospolečenských diskusí,“ myslí si poslankyně a starostka Černochová, žena, která formálně nabyla vysokoškolského vzdělání a zároveň má reprezentovat demokracii v politice. Nedocházejí jí ani elementární souvislosti. Nechápe, že demokracii je možné reprodukovat pouze tím, že nastupující generace se naučí demokraticky uvažovat a škola je to nejlepší místo, kde se tak může dít, protože škola reprezentuje polis, škola vytváří přirozenou agoru, na které lze pěstovat demokracii in natura. Možná jednodušeji: všechny demokracie, včetně ČR, kladou na své vzdělávací systémy tento požadavek jako jednu z priorit. Dělají to zcela jednoznačně proto, že lepší aparát k reprodukci demokracie nemají. Pokud má paní starostka školství v Praze 2 ve své moci, jak to že to neví? 

Pravděpodobně nezná rámcové vzdělávací programy, podle nichž musejí i školy v její gesci dle zákona vyučovat? Výchova je v jich skloňována na mnoho způsobů. Jak je možné, že někdo bez jakýchkoliv znalostí problematiky má tu drzost se k tématu vyjadřovat a dokonce v těchto otázkách rozhodovat? 

Je znepokojující, že existují vysoce postavení politici, kteří jsou - vzhledem k otevřeně deklarovaným postojům - naprosto nezpůsobilí chápat základní podmínky, za nichž je demokracie vůbec možná. Copak lze demokracii reprodukovat tím, že budeme děti izolovat od problémů okolního světa a necháme je napospas dezorientaci digitálního světa plného konspirace, manipulace a patologické nenávisti? Možná, že kdyby paní Černochová děti měla, lépe by chápala to, co alespoň ministryně školství skrze tento osobní vztah chápe. Mimochodem, o vztahu mezi vzděláváním a demokracií je dokonce samostatný vědecký časopis, ale to už je pro paní magistru Černochovou zřejmě poněkud vzdálená galaxie….

„Nesmíme do škol pouštět multikulturalismus, musíme v dětech budovat národní hrdost.“ Paní Černochová je ve svých výrocích, krom jiného, také nekonzistentní. Na jedné straně s horlivostí Naštvaných matek bojuje proti tomu, aby byly děti vůbec ve školách vychovávány (a tuto tezi se jmenovaným „think-tankem“ také sdílí), na straně druhé ale požaduje, aby byly děti vychovávány k hrdosti na svou zem. Diplomovaná odbornice na mezinárodní vztahy se domnívá, že se v západní Evropě ukázalo, že ony údajně miliardami eur dotované programy na rozvoj mezikulturních vztahů dětí ve školách se míjejí účinkem. Prý je tento koncept nefunkční. 

Ano, právě proto jsou asi země jako Německo a Švédsko ochotny přijímat uprchlíky před válkou, zatímco ČR nikoliv. Paní Černochová si plete kauzální vztahy, když vyvozuje, že demonstrace v Drážďanech jsou důsledkem selhání výchovy k multikulturalismu. Jednak pomíjí fakt, že východní část Německa trpí stejným posttotalitním traumatem jako země Střední Evropy, jednak pomíjí fakt, že většina německé veřejnosti v podstatě zastává multikulturní postoje, a to i přes palčivé problémy, které jí imigrační vlna působí a které výrazně zasahují do nálad německé společnosti.

„Kdybychom raději místo na různé multikulturní programy dali peníze těm učitelům a oni by už to vzdělání obstarali,“ zní také jedna z tezí paní starostky a poslankyně. Svou povahou přesně odpovídá těm předchozím. Kdyby měla paní starostka o současném vzdělávání ve školách ponětí, tušila by asi, v jakém stavu se nachází dovednost učitelů vzdělávat zejména v oblasti soudobých společenských problémů a jak nepřipraveni na to jsou. A jak rádi a ochotně přenechají tuto část vzdělávání lidem, kteří se v dané oblasti orientují. A jak je vedle toho potřebné, aby do škol přicházeli lidé ze světa „za zdí“, protože škola nemá být izolovaný ústav, ale otevřená instituce umožňující poznání v pravém slova smyslu. Tomu se říká win - win, paní starostko.

Jde o nahodilý příklad nahodilé političky, podobně by jistě bylo možné rozebrat veřejná vystoupení a jednání řady jiných politiků v ČR. Zatímco ve Velké Británii existuje problém v tom, že se politici rekrutují zejména z kruhů elitářských absolventů Oxbridge, v ČR máme problém spíše opačný: z lidí, kterým kromě nezdravých ambic schází všechno ostatní, vytváříme pseudoelity. Inkompetence politiků, jako je paní Černochová, ve věcech, v nichž rozhodují, je ukázkou dlouhodobého politického „dumbing down“ a v konečném důsledku způsobuje destrukci veřejného zájmu. Ministerstvo vnitra by měla volební lístky opatřit nějakým podobným varováním, protože volby mohou být škodlivé stejně jako cigarety...

11.2.2016

Minulá hospodářská krize neskončila a nová se zřejmě blíží. Evropané zažívají dlouhá léta nezaměstnanosti a škrtů ve státních službách. Rozklad Sýrie vyslal vlnu lidského zoufalství až do Evropy. Posiluje to populistické, protiimigrační strany, od Švédska po Francii, od Řecka po Holandsko. Bývalý řecký ministr financí Janis Varoufakis varuje, že Evropa se vrací do třicátých let dvacátého století - měli bychom mu naslouchat, konstatuje Owen Jones v deníku Guardian.

Vlády mají dnes velmi malé možnosti jak jednat, dojde-li k nové hluboké finanční krizi. V eurozóně, kde členství v jednotné měně omezuje manévrovací možnosti, znamenaly roky škrtů rozsáhlou sociální a ekonomickou devastaci - každý desátý občan nemá práci. Zvlášť těžké je to pro mladé lidi: V Itálii dosahuje nezaměstnanost mladých lidí téměř 38 procent, ve Francii více než 25 procent, v Řecku a ve Španělsku téměř 50 procent. "Univerzitní absolventy bez budoucnosti" - jak je charakterizuje Paul Mason - najdete po celém kontinentu. Chudoba se stala osudem pro stále větší počty Evropanů. Oxfam zjistil, že v roce 2013 žilo v Evropě ve srovnání s rokem 2009 o 7,5 milionu Evropanů více v podmínkách "vážné hmotné deprivace".

A nyní se hospodářská krize z roku 2008 navrací, Globální růst je závislý na zpomalující se čínské ekonomice. Rostou obavy z americké recese, slábnoucí evropské průmyslové produkce a úvěrové krize evropských bank.

Evropská ultrapravice je na to připravena. Zneužívá zoufalství hospodářské krize a odporu proti uprchlíkům, prchajícím před násilím na Blízkém východě. Tam, kde bývali terčem nenávisti židé, se jimi dnes stali muslimové. Ve Francii sílí postavení Marine Le Penové, ve Švédsku mají ultrapravicoví Švédští demokraté - strana neonacistického původu - podporu téměř 20 procent obyvatelstva. Ve Finsku, postiženém recesí, je už ultrapravicová Strana Finů ve vládě. V Itálii sílí podpora Severní Ligy, její šéf Lica Zaia požaduje likvidaci romských usedlostí a chce vyhostit africké imigranty. V Rakousku zaznamenala rekordní podporu ultrapravicová Strana svobody. V Holandsku zřejmě ve volbách zvítězí ultrapravicová strana Geerta Wilderse. V krizí zničeném Řecku uprchlíky terorizuje neonacistická strana Zlatý úsvit. I v Německu roste podpora ultrapravicové, populistické Alternative fuer Deutschland.

Owen Jones se domnívá, že dobrým příkladem jak proti tomu bojovat je španělská strana Podemos. Evropská levice by se měla probudit a zorganizovat se, míní autor. Historie Evropy je vážným varováním. Je načase se připravovat, a to rychle.

Podrobnosti v angličtině ZDE

8.2.2016
Proč nemůže mít ČR takovéhoto prezidenta?

Projev v evropském parlamentu z 2. února 2016

Téměř tři čtvrtě století opakujeme mantru Evropa jako projekt pro mír. Po dobu první části těch tří čtvrtin století polovina Evropy rostla a rozkvetla. Během posledního čtvrstoletí jsme usilovali o reintegraci Evropy.

Dnes ale čelíme nové existenční, externí - a jak nám připomněly listopadové pařížské útoky - i interní hrozbě. Nevíme, co dělat, bojíme se a pro mnoho lidí přestala být Evropa odpovědí.

Evropa se octla uprostřed transformační krize. Dáme se dohromady, anebo necháme někoho jiného, aby to vyřešil za nás? Přibližujeme se rozhodnému okamžiku, když buď se dáme dohromady, anebo síly rozkladu převládnou.

Víme už dlouho, že obrovské rozdíly příjmové i v míře demokracie mezi Evropou a jejím bezprostředním sousedstvím na jihu a na východě jsou časovanou bombou.

Dnes ohrožuje migrace, masová migrace lidí, kteří prchají před strašlivým vražděním občanské války a systematické brutality Daesh, spolu s ekonomickou migrací z chudoby, ohrožuje Evropu více než kdy předtím. Některé země uprchlíky odmítají přijímat, jiné jsou jimi zahlceny. Solidarita se rozkládá. Někteří odmítají pomoci, jiní poukazují na to, že solidarita musí fungovat obousměrně. Strukturální fondy a EU fondy soudržnosti jsou také nákladným projevem solidarity.

Děsíme se, když slyšíme o těch počtech. Milion uprchlíků, kteří přišli do Evropy za poslední roky, předpověď dalších dvou milionů v následujících dvou letech.

Avšak Evropa zažila daleko horší uprchlické vlny a zvládla je. V Evropě v roce 1946 zápolilo jen Německo s 12 miliony interních uprchlíků a s dalšími 12 miliony lidí vyhnaných ze svých domovů, lidí 20 odlišných národností.

Během tří let UNRRA, pomocná organizace OSN, tehdy vydala, v dnešních penězích, asi 50 miliard euro. Měli bychom si uvědomi, co dokázali naši prarodiče, a to v době, kdy Evropa neměla žádné instituce, dokonce často ani ne suverénní vlády. A to všechno se stalo před začátkem Marshallova plánu.

Takže, dámy a pánové, přestaňme se obviňovat a vyhýbat se odpovědnosti. Tuto migrační krizi zvládneme, pokud projevíme rozhodnost svých předků. Musíme jednat solidárně s těmi členskými zeměmi, kteří nesou největší břemeno této krize, musíme přijmout funkční formu sdílení tohoto břemena.

Musíme také plně ovládnout externí hranici EU. Musíme mít funkční společnou azylovou politiku, zejména pro odmítání falešných žádostí a pro návrat ilegálních imigrantů.

Už slyšíme argumenty, že nemůžeme uprchlíky přijímat, protože jsou to teroristé. Zapomínáme pohodlně, že uprchlíci přicházející do Evropy prchají před tímtéž režimem, touž brutalitou, které jsme byli svědky v Paříži, ale v daleko větším měřítku

Politikové dnes přijímají jazyk, který byl před několika lety slyšet jen na anonymních internetových fórech. Demokratičtí, centrističtí politikové, prosazující rozum a odpovědnou politickou strategii, jsou pod tlakem a terčem útoků.

Extremistické strany a politikové zneužívají nynější uprchlické krize tak, jak zneužívali hospodářské krize, zneužívají nespokojenost voličů s často neslanými a nemastnými reakcemi evropských politických předáků. Občané očekávají rozhodnou reakci na krizi. Když ji neposkytnou tradiční strany, budou hledat ty, jejichž rétorika zní rozhodně, avšak je to rozhodnost reakce, prostých, neevropských řešení, kvůli nimž Evropa vznikla, aby s nimi navždy skoncovala.

Říkám toto jako syn uprchlíků, kteří utekli před terorem ve své vlasti v Estonsku za druhé světové války. Proto mám dnes americký přízvuk. Doufám, že za několik desetiletí budeme mít prezidenta v demokratické Sýrii, který bude mluvit arabsky s německým přízvukem. Moji rodiče nebyli vždy vítáni, když se dostali do Švédska, ale aspoň dostali šanci.

Navrhuji s hlavním ekonomem Světové banky digitální revoluci v Evropské unii. Aby Evropa nezaostala ve zrychlující se digitální revoluci pozadu za světem, navrhuji, abychom přidali ke čtyřem základním svobodám EU pátou svobodu, volný pohyb dat. Musí vzniknout jednotný digitální trh. Znamenalo by to, že budeme moci používat služeb, za které jsme zaplatili, po celé Evropské unii, že internetové podnikání nebude omezeno jen na jedinou zemi, kde máme bankovní účet. Zároveň je nutné modernizovat digitální infrastrukturu. Inkluzivita je životně důležitá.

Digitální revoluce, stejně jako krize v eurozóně, Krym a uprchlíci od nás požadují, abychom se chovali co nejrozumněji v době, kdy politika hraje na ty nejnižší pudy. Avšak nedomnívejme se, že naše problémy jsou neřešitelné. Je načase pokorně vstoupit do stop našich předchůdců v letech 1957, 1989, 1991 a 2004. Čelili nejistotě, a přesto šli vpřed.

Pokud ustoupíme populistům, kteří tvrdí, že Evropě se nedá důvěřovat, že obhájí zájmy svých občanů, pak nebude vyřešena žádná krize. Ať je to migrace, euro nebo dokonce vojenská agrese, nemluvě o výzvách technologických změn, řešení, která by se vrátila k národním státům, by nás vrhla zpět do období před druhou světovou válkou. Do éry, kdy vládla krátkodobá řešení, hádky se sousedy a politika oko za oko, zub za zub. Vrátili bychom se do éry, kde zase bude rozhodovat hrubá moc. To už jsme v evropské historii viděli mnohokrát.

Nemějme iluze o tom, co se stane, pokud zaváháme nebo klopýtneme.

Volba je naše.

Kompletní projev v angličtině ZDE

Další informace v angličtině ZDE

11.2.2016
EU "vyřeší" uprchlickou krizi tím, že pošle uprchlíky do Řecka

"Poslat uprchlíky zpět do Řecka? Opravdu, Evropská unie? To je tvé řešení nejhorší uprchlické krize od druhé světové války?" ptá se Andrew Stroehlein, mediální ředitel organizace Human Rights Watch v Bruselu:

Manažeři v EU chtějí znovu zavést "dublinský systém", podle něhož budou deportovat uprchlíky do první země EU, do níž přišli.

Evropská komise dala Řecku měsíc na to, aby zlepšilo podmínky na svém území pro žadatele o azyl. EU doufá, že pak bude moci do Řecka deportovat uprchlíky z ostatních zemí EU. Zatím to v důsledku špatných podmínek v Řecku Evropský soud pro lidská práva zakazuje.

Ve středu vydala Evropská komise Aténám seznam instrukcí, podle nichž se Řecko musí přizpůsobit evropským normám zacházení s uprchlíky, musí zlepšit životní podmínky pro žadatele o azyl a zreformovat soudní procedury, aby lidé, jimž byl azyl odmítnut, měli možnost se odvolávat. Recepční střediska musejí mít dostatečný počet zaměstnanců, aby mohly řecké úřady zpracovávat více případů, uvedla EK.

Řecko je uprostřed tvrdého programu finančních škrtů. Nezaměstnanost tam dosahuje 25 procent. Varovalo, že vlnu uprchlíků nezvládne. Premiér Alexis Tsipras varoval před snahami proměnit Řecko v "černou schránku" pro uprchlíky.

Na summitu EU, který se má konat 18. a 19. února, bude Evropská unie také řešit selhání relokačního systému kvót. I když EU přijala plán, podle něhož mělo být do jednotlivých členských zemí EU rozděleno z Itálie a z Řecka 160 000 uprchlíků, členské země jich přijaly jen 497.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016

Zákaz vstupu uvalený na občany určitých národnostní na hranici mezi Řeckem a Makedonií brání žadatelům o azyl, aby se dostali do zemí, kde chtějí o azyl požádat, varuje lidskoprávní organizace Human Rights Watch. Uprchlíci jsou obětí bití, týrání, sexuálního zneužívání a pašeráckých gangů. Mnozí z nich, včetně rodin a malých dětí, jsou nuceni nocovat v mrazu pod širým nebem. Nejnovější zpráva HRW obsahuje otřesné podrobnosti o týrání lidí.

Během návštěvy řecko-makedonské hranice v Idomeni koncem ledna 2016 byla organizace Human Rights Watch svědkem návratu desítek osob z Makedonie do Řecka. Lidé jsou vraceni do pohraniční oblasti se špatnou infrastrukturou. Vzhledem k tomu, že lidé nemohou jít dál legálně, pokoušejí se překročit hranici neformálně a stávají se obětí násilí od makedonských pohraničních stráží. Situace zneužívají kriminální pašerácké gangy na hranici, které uprchlíky týrají a terorizují je.

"Selhání Evropské unie, která neřeší tuto uprchlickou krizi spravedlivě a odpovědně, vedlo k vzniku kaskádových omezení na hranicích a žadatelé o azyl čelí většímu riziku týrání a vykořisťování," konstatuje Peter Bouckaert z Human Rights Watch. "Zoufalým lidem, kteří nemají 'správné' občanství, je bráněno v cestě, jsou biti pohraničními strážemi, pokud se pokusí hranici překročit, a stávají se obětí pašeráků." Řecké úřady dovolují vstoupit do země nikoho mezi Řeckem a Makedonií jen Syřanům, Iráčanům a Afgháncům, kteří chtějí žádat o azyl v Německu.

18. listopadu 2015 začaly Makedonie, Srbsko a Chorvatsko bránit průchodu lidí, kteří nepocházejí ze Sýrie, z Iráku a z Afghánistánu. Následovalo to po rozhodnutí Slovinska odmítat žadatele o azyl z dalších zemí, jako jsou Írán, Eritrea, Somálsko, Libye, Pákistán, Maroko a Alžírsko. 21 ledna 2016 přidaly makedonské úřady další omezení a vpouštějí do země jen ty syrské, afghánské a irácké žadatele o azyl, pokud deklarují, že budou žádat o azyl v Německu nebo v Rakousku.

Makedonská omezení brání žadatelům o azyl v překračování hranice, i když mají legitimní právo na azyl. V důsledku efektivního rozkladu azylového systému v Řecku, prohloubeného vážnou řeckou ekonomickou krizí a dramatickým vzrůstem počtu příchozích uprchlíků, čelí žadatelé o azyl vážným překážkám při žádání o azyl v Řecku a Řecko žadatelům o azyl neposkytuje efektivní ochranu.

Zavedená omezení vedla k tomu, že v Řecku uvízly tisíce žadatelů o azyl z Íránu, z Libye, ze Srí Lanky, z Pákistánu, z Maroka, z Alžírska, z Bangladéše, tisíce Palestinců (z Libanonu a z Gazy), Somálců a Eritrejců.

Zatímco někteří z nich mohou být regulérními migranty bez šance na získání azylu, jiní mají silné důvody, proč by měli získat azyl. Velké procento občanů některých blokovaných národností dostává v Evropské unii azyl. Ve třetím čtvrtletí roku 2015 dostalo v Evropské unii azyl 65 procent Íránců, 59 procent Somálců a 57 procent Libyjců.

Hossein Fatemizadeh, íránský prodemokratický aktivista, sdělil organizaci Human Rights Watch, že byl v Íránu za své prodemokratické protesty v roce 2009 pět let vězněn v nechvalně známém vězení Evin a uprchl z Íránu před dalšími třemi lety věznění. Řecké úřady na makedonské hranici ho odmítly pustit dál, protože je Íránec.

Samad Ahadi, 38, Afghánec, uvedl, že uprchl z Íránu se svou sedmadvacetiletou íránskou manželkou Amineh, poté, co její rodina pohrozila, že je zavraždí, protože s jejich sňatkem nesouhlasí. Na makedonské hranici řekli činitelé Samadovi, že může jít dál, ale že jeho íránskou manželku dál nepustí.

Během návštěvy organizace Human Rights Watch vracela makedonská policie všechny osoby, o nichž si rozhodla, že mají zfalšované dokumenty, anebo které neměly "správné" občanství. Řecká policie opakovaně bránila organizaci Human Rights Watch provádět pohovory s lidmi, kteří byli na hranici vraceni, a deportovala je přímo zpět do Atén.

Organizace Human Rights Watch měla možnost promluvit s několika osobami, které byly brutálně zbity makedonskými pohraničními strážemi a mezinárodní pozorovatelé, kteří pracují na hranici, svědčí, že se osoby, pokoušející překročit makedonskou hranici, pravidelně vracení se zraněními způsobenými bitím od makedonských pohraničních stráží.

Nikdy neexistuje ospravedlnění pro to, aby stráže zneužívaly azylového systému a týraly imigranty. Osoby, které páchají násilí, musejí být pohnány k odpovědnosti.

Human Rights Watch je také znepokojena pašeráky, kteří se zaměřují na žadatele o azyl blokované v Řecku. Při pohovorech s blokovanými žadateli o azyl vyjadřovali tito lidé největší znepokojení nad činností pašeráků.

Organizované pašerácké gangy nabízejí falešné dokumenty a dopravu do Bělehradu nebo do Německa za minimum 1200 amerických dolarů. Pašeráci často vybírají tyto obrovské částky a pak zanechají uprchlíky u hranice jejich osudu.

Humanitární organizace uvádějí, že od 9. prosince posílá řecká policie všechny žadatele o azyl, směřující na přechod v Idomeni, k benzínové stanici EKO v městečku Polykastro ve vzdálenosti asi 15 km.

Tam není k dispozici žádná humanitární pomoc s jídlem, i když benzínová stanice některé potraviny prodává. Organizace Lékaři bez hranic tam postavila několik velkých stanů, ale na místě je více žadatelů o azyl, než je tam postelí. Mnoho lidí proto spí v mrazu pod širým nebem.

Během návštěvy na tomto místě nalezla organizace Human Rights Watch nejméně 1000 lidí u benzínové stanice EK, včetně rodin s nemluvňaty a malými dětmi, včetně invalidů a starých lidí. Na místě otevřeně operují pašeráci a nevládní organizace jsou znepokojeny skutečností, že tito lidé jsou vystaveni vydírání, násilí, sexuálními zneužívání a pašeráckým sítím.

Když státy brání osobám v podání žádosti o azyl podle občanství žadatele, porušuje to všeobecné právo na podání žádosti o azyl, které je včleněno do Všeobecné deklarace lidských práv a právo na azylk zaručené Chartou EU základních práv.

Zpráva HRW dále obsahuje otřesné podrobnosti o týrání jednotlivých lidí. Podrobnosti v angličtině ZDE

10.2.2016
Matka britského premiéra Camerona protestuje veřejně proti jeho škrtům

Mary Cameronová, matka britského premiéra, podepsala petici proti plánovanému zrušení infrastrukturních služeb pro děti v hrabství Oxfordshire, kde vládnou konzervativci. Proti škrtům protestovala i Cameronova teta Clare. Podle deníku Guardian signalizují tyto protesty, že v konzervativních okresech v Anglii nyní vzniká otevřená revolta proti vládou navrhovaným finančním škrtům. Konzervativní komunální úřady protestují, že škrty radikálně zhoršují kvalitu života obyvatel a ve střednědobé perspektivě nutně povedou k zvýšení výdajů. Ruší se sociální péče pro dospělé, zavírají se knihovny a redukuje se veřejná doprava a péče o parky. Likvidace těchto služeb postihuje i bohatší občany.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016
Bodláky Václava Duška

Máme málo dětí. Pravda. Ve světových statistikách dokonce více, jak málo. Přesto nám dítka kradou. Odebírání mláďátek, specialita norských spravedlivých, do společenství podivného, kde šílenec sepíše manifest a povraždí dle jeho odporné úvahy nehodné spoluobčany. Demokracie. Zrůdu zavřou a ona prská, stěžuje si, co měla dostat a co dostala. Chce se povědět - ano, dostala si málo, ale což, budeš roky uhnívat za peníze z daní; oběti obětovány v zájmu lidskosti a právního mokvajícího vředu.

Nechte maličkých přijíti ke mně, slova k zamyšlení. Nazaretský tušil, jak lidská čeládka bude oněch maličkých využívat i k nepravostem. Dítě rovná se dar. Kdo ohrožuje děti, musí být po zásluze potrestán. Slyšíte, vy osli v Oslo? Komu sloužíte? Kde jste schrastili právo odlučovat děti od rodiny? Pěstouny si strčte za klobouk! Prosím, ať se starají o vaše dětičky, aby z nich vyrostly vaši svobodní občané, ve vaši čarokrásné zemi – ano, v zemi, kterou hyzdí, račte odpustit, homo sapiens.

Otázka: Kdyby norští lupiči odebrali děti izraelské, americké, francouzské, anglické, co by následovalo? Možná tam za humny nemají v úřadě vypaseného kapitána, který služně ohne hřbet a za naše daně si vyvaluje hroší tělo v naději, že bude žrát do smrti z vládního žlabu laskominy. Předvedl nám, jak se říká, kecy v kleci. Kdo neuznává dětská práva, právo matek, kdo usiluje o beztrestnost zrůd, tomu stálá hanba! Nežijeme v hanbě?! Hladomory kosí děti, umírají u mámina prsu, v očích výčitka nám přežraným, nenasytným, hamižným – nu co, my jim děti nenadělali, že, paní Vajštingrová? Nenadělali. My děti už neděláme. My děláme politiku a peníze. Málo dětí, blízká smrt národa. My už nemáme ani děti čím dělat. Vyhyneme. Muzeální exponáty. Paráda.

Připomínka doby dávné. Sociální pracovníci loupili, loupí a loupit neměli a nemají! Mají dostat jednou provždy za uši - pracky pryč od maličkých, slizké tlamy. Děti jsou křehké nádoby - čisté duše. Ne, my raději zničíme přístavy pro opuštěné a potřebné za asistence ministerské víly. Možná zažila ústavy, kde rodina není rodinou a ani být nemůže. Ústavy vládní přístaviště. Zákony stvořeny k dodržování práva. Mají děti dostatečně zajištěné bezpečí? Nevím. Doma týrány – bity, mučeny a tresty ničemníkům směšné. Vídáme odporné tvory v televizi. Na druhu stranu stačí málo, vymyslet si, a rodičové se nestačí divit.

Děti musíme chránit!

K historii. V padesátých letech ukradli přímo z bytu mého kamaráda i jeho mladšího bratra. Matka ve fabrice neměla tušení, že synkové jsou vedeni pavlačí ke schodišti, na dvůr, šoupnutý do auta a odvezení do bohulibého zařízení, do hnízda společného, radostného. Prsty v krádeži za bílého dne měla domovnice, bachratá hudrmanice Mařena. Za dveřma žadonila, aby jí Zdeněk otevřel - a on otevřel. Zapomenul slova - nikomu neotvírat. Matka bojovala měsíce, aby syny dostala zpět - a domovnice se nosila ulicemi, odporná hyena v lidské podobě. Další kamarád skoro odebrán - sociální pracovník přemlouval matku, aby syna nechala odvést do ústavu. Vykřičen, vyhozen - v průjezdu domu zfackován sousedem.

Kdysi dávno před lety mnohočetné rodiny nebyly výjimkou. Rekordmani proletářské čtvrti - počet čtrnáct hladových krků. Matka v domácnosti. Neuvěřitelné. V současné době se rodiny scvrkly k minimu. Ke všemu si necháme krást děti. Královská veličenstva trůní a trůní - výtky se jich netknou. Pár dítek sem, pár dítek tam, co jednou vezmu, nevydám. Že mají z ostudy kabát - nevadí. Nerespektují práva matek – odporné, nerespektují vládu suverénní země - výsměch.

Jak dlouho se budeme ještě dívat a mlčet k páchaným odpornostem?! Viní viníci, banda nepotrestaných vysmátých larev štěnic.

Norsko, přijde den a bude ti ouzko.

God dag.

11.2.2016
Je jednodušší vést bezpečnou mediální válku proti Norsku než řešit domácí problémy

V ČR se někdy dějí neuvěřitelné věci. Podle zpovědi pracovníka jednoho z českých "diagnosťáků" u nich skončil vyděšený kluk, kterého odebrali jeho matce čistě z toho důvodu, že otec s konexemi a nevyřešenými majetkovými spory chtěl manželku vytrestat. Sám jsem před lety zažil, že psychopatický otec, který se se zjevil po dvou letech nezájmu, úspěšně korumpoval pracovnice sociálního odboru, na který matka musela pravidelně docházet, a získával tak veškeré potřebné informace a vyhrožovat tím, že nechá děti soudně přikázat do své péče. Tehdy se to naštěstí nepodařilo. Každopádně v ČR žije v ústavní péči 21 000 dětí, z nichž velká část tam pravděpodobně bude z podobných důvodů. Jenže místo toho, aby čeští politici řešili jejich vlastní problém doma, raději vedou pro zpitomělé publikum hrdinskou mediální válku proti Norsku. Je mnohem snadnější okupovat malé norské velvyslanectví v Praze než řešit skutečný problém. Na to by neměl zapomínat ani Václav Dušek, pokud mu leží na srdci blaho těch dětí...

Už v minulosti, když se kauza dětí paní Michalákové přetřásala, jsem se vyjádřil v tom smyslu, že odebírání dětí z rodin je až to nejzazší možné opatření a musí k němu existovat závažné, jinak neřešitelné důvody. Typicky tehdy, jsou-li děti v rodině týrány. Jinak není takový postup ospravedlnitelný, ať se děje v Norsku nebo v České republice. 

Ale zatímco kvůli nejasnému případu dětí paní Michalákové se v ČR organizují demonstrace a populista Miloš Zeman se snaží vzbuzovat laciný dojem obrany národních zájmů zcela nesmyslnými návrhy na odvolávání velvyslanců, nikdo z těch, kdo se tak úporně perou za práva dětí a rodičů si nevšímají stejného problému v zemi, kterou mají ve své správě. To je přece absurdní a z hlediska politických priorit to nedává žádný smysl. leda by ty priority byly trochu jiné.

Jak to, že nikdo z českých politiků neotevřel kauzu odebírání dětí z rodin zde, v ČR, když je to podle části politické reprezentace tak ožehavé téma? I kdyby byla pravda všechno, co český internet vyprodukoval na téma Barnevernet, pořád jde o nominálně o několik dětí proti tisícům přímo v ČR. Nebo je snad politicky nevhodné otevírat takové téma a raději jít ukazovat svaly před miniaturní velvyslanectví Norska? Na Oslo, paní Müllerová, na Oslo. Udělejme z vlastního problému problém někoho jiného, poperme se za jeho řešení, bojujme. Nemůže se nic stát. 

11.2.2016
Bodláky Václava Duška

Film Filipa Renče o herečce Lídě Bárové vzbudil divoké vášně. Bublifuk dobový. Šumák ve sklenici čiré vody. Režisér film údajně připravoval mnoho let. Už v minulosti měl smůlu na scénář - tehdy se říkalo, že film je pravdivou výpovědí o uhořelých v domově postižených. Pravda se nenechá ošálit. Po revoluci se scénárista přišel omluvit. Trapnost. Přitom film pravda, průměr. A nedostalo se tvůrcům tolik plivanců a prasklých žlučníků drben a pokryteckých žalobců, jako v případě Lídy Bárové.

Po válce se vyrojili sršáni a začali si vyřizovat účty - že často sáhli vedle, to se nedá, holenku, nic dělat, doba nazraje a tak hrrr na označené, že! Nalézt viníky. Postavit před lidový tribunál – pověsit, ubít, utopit. Sadistů a mizerů vždy dostatek. Sestra Bárové byla naháněna tupými hereckými břídily a spáchala sebevraždu - za to mohla její sestra, děvka, slamník mrzáka Goebelse, tlučhuby a pána nad lidmi. I Hitler si prý dělal zálusk na slovanskou Lidušku, otrapa germánskej. Opravdu? Řeči se vedou a pivo se pije.

Manželka Pepiho zašla za vůdcem, žalovala záletníka a Adínek Pepimu sexuální hrátky zarazil. Víme o tom, že Bárová byla v ohrožení? Nebo nebyla? Prosím vás, kdyby Adolf pokynul malíkem, skončila kdesi zmasakrována, zmizela z plátna i života vezdejšího. Naivita bajadéry? V každém případě.

Významný režisér pravil, že se mu Lída nelíbila a hrála špatně. V tehdejších časech se asi lidem líbila, jinak nechodili na její filmy, i když... vkus je sviňa, že, filmoví teoretici a ruzumbradové. Ale, co když Liduška režijního nimru považovala pouze za sexuálního škemrala? Nebyl významný, jen šedý, nezajímavý, placatý a po place se ploužil jako myška - prý. Mužských okounějících kolem hafo, většina od Drážďan, žádný od Berouna. Lehala s Pepim ze zištných důvodů? Nebo z touhy po dobrodružství? Anebo ji chemie oslabila mozek? Pepiho moc, úžasná. Myšlenky filozofa, znalec umění i krásy. Hele, zamilovat se může i vrah. A silně. Opravdu. Musel čadit podoben faguli. Tma přede mnou, tma za mnou. Domov? Ne! Děti, ne! Manželka už vůbec ne! Strana šla k šípku. Lidunka, kočička, čičinka, ptáček...

Další prokurátorský rejža se vyjádřil, že Lída byla děvka. Ó, silná slova, mužiku. Neznal si ji, potvoro. Prý zneužívala chlapy - ale kdeže, chlap se zneužít nedá, pamatujte páni mudrcové a sexy bobři. Vy navštěvujete bokem pouze ctnostné panny a v posteli jim vyprávíte geniální příběhy, na které nemůžete sehnat peníze - jinak by filmový svět čuměl a Oskar odpadl hanbou.

Otrapa číslo dvě, filmovník, jak by řekl uměnovědec Z. Nejedlý, má potřebu proklepat mladšího kolegu. Hele, chytil se prý špatně napsaného scénáře - nu, seriálové selanky vám přece jen zničí vkus a nadhled a rozhled - myslíte, že umíte vše. Omyl. Ke všemu si dovolí točit biják o ženský, co se válela s válečným zločincem a tvůrcem propagandy, odpusťte, propagandy držící primát v oblbování mas - i dnes se Pepi směje od ucha k uchu, jak mediální kuchtíci dle jeho receptu valí lidem do hlavy zmatek a upravené pravdy.

K prvnímu geniovi se vyjadřovat nebudu. Zemřel. O mrtvých pouze v dobrém. Zlá slova jsou zapovězena. Druhý šťoural si jistě vzpomene, jak nechal manželku zavolat kvůliva tantiemám a chudák hodná to žena, povídala scénáristům, jak manžel trpí, nemoc ho složila a zda by pánové nedali ze svých tantiem jakési procento. Nedali. Chamtivec se těší dobrému zdraví - a je mu přáno, žij do sto dvaceti, mudrci. Pamatuj na chybování, trocha skromnosti nezaškodí.

Lída Bárová na věčnosti zhlíží k domovině. Bože, v dokumentu si nahla z lahve šnapsu. Světe div se - alkoholická bábrlinka. Z plátna úsměvy mladé herečky - nemůže být Lídou Bárovou, snaží se ale neuškodit.

Mám sto a jednu výhradu k režisérovi Renčovi, nicméně rozhodl se natočit nebezpečný film; natočil kus ze života mladé ženy uprostřed neklidného světa. Málo, hodně? Rozhodne budoucnost. A někteří kritici vzpomeňte, jak jste mysleli, že ohromíte planetu vašim skvělým dílem - a ono nic, a tak si hodinu od hodiny hnijem a cupujeme kolem sebe bytosti hlava nehlava.

11.2.2016
Tim Barnes Lee: Internet je stále méně svobodný

Hlavním cílem států by mělo být vlastně jejich rozpuštění. Proč? Protože národní státy, ono národní sebeurčení a vlastně zcela zbytečná hrdost na něco natolik hypotetického, spekulativního a ve své podstatě vlastně násilného, že to nejde vyjádřit jinak, než za pomoci emocí, nemůžou ovlivňovat chod světa, politiku světa, ekonomiku světa, chod všeho. Stát vstřebává do své politiky sobectví, zákulisní hry, vyvolává války, prohlubuje ekonomickou nestabilitu a nesourodost ve světě. Naopak racionální uvažování, převedení správy věcí veřejných přímo do rukou společnosti, by mělo být hlavním cílem každého organizačního celku. Kdo jiný, než samotní uživatelé systému, může vědět, co je pro ně dobré.

Může se zdát, že státy mezi sebou spolupracují, co jim zbývá také jiného, když si to občané a obchod přejí. Ale je to tak skutečně? Skutečně se jedná o spolupráci, nebo víc o přetahování, o uplatňování vlivu, moci, peněz, tahání za páky, které se implementují do dalších států, aby ten původní získal více informací a měl tak pozici na to vyjednat si lepší podmínky. A tím vlastně ve spolupráci potopit nebo potápět státy druhé. To není spolupráce, to je právo silnějšího, právo rychlejšího.

Spolupráce není to, že skupina entit pracuje společně na jednom projektu, ale pouze několik vyvolených bude vyhodnoceno jako ti nejlepší. Spolupráce je, když každý má možnost přiložit ruku k dílu a každý zúčastněný může nést plody společné práce. Každá ruka je potřeba, s každou se počítá, každá něco dělá. Pokud si entity budou po cestě k cíli podrážet nohy, chystat na sebe pasti, samotný cíl bude v nedohlednu. Jeho naplnění se odloží o několik let, desetiletí, ne-li staletí.

Nemluvíme o nějaké hloupé utopické vizi. Taková možnost je k vidění právě na Internetu. Společnost ještě zcela nedocenila možnosti sítě propojující každého během milisekundy. Internet není jen fascinující prostor bez hranic, bez států. Internet je největším vynálezem všech dob. Anebo možná programovací jazyk. Nebo nejspíš oboje společně, protože jedno bez druhého nemůže pořádně existovat.

Podívejme se jen, za jak dlouho Internet ovládl celý svět. Jak zcela změnil ekonomiku a politiku. Jak dokonale zefektivnil komunikaci, obchody, zprůhlednil vztahy a dal možnost navázat spolupráci napříč planetou. Ale zároveň zefektivněl i špionáž, samozřejmě. Teď není problém, aby někdo z Japonska oslovil někoho v České republice během sekundy. Není problém, aby navázali spolupráci. Bariéru mají v podstatě jedinou - jazykovou, a i ta už brzy úplně zmizí díky automatickému překladu. Nebo díky dominanci angličtiny. Už nyní jsou tendence považovat angličtinu za druhý jazyk, který každý automaticky umí a bude umět. Jak tomu bude za deset, dvacet, padesát let?

Když budeme mít možnost dorozumět se bez problémů s celým světem, myslíte, že je stále rozumné si hrát na Čecha, Němce, Japonce nebo Španěla? A proč? Není vhodnější začít si hrát na člověka? Na celek, který si nejde a nepůjde v mezinárodní politice neustále po krku?

Všimněte si obav zakladatele Internetu Tima Barnese Leeho - varuje, že Internet je čím dál méně svobodný. Že je častěji zneužíván k cenzuře, k odposlechům, ke sledování. A právě tyto metody zavádí státy, které se díky tomu chystají vyhrát v přetahované s dalšími státy. Místo aby nám náš současný politický systém odstraňoval bariéry v komunikaci, a maximálně se snažil o propojení celého světa v možnostech komunikace a spolupráce, spíše se snaží o co nejdelší zachování starých pořádků. Starý systém a staré hierarchické pořádky měly možná smysl v minulosti, kdy přežití záviselo na tom, co se podaří uzmout jinému, ale tento systém začíná být nepříjemně destruktivní a doslova protievoluční v době nejnovějších technologií. Protože budoucnost je ve spolupráci a vytváření komunity stojící společně proti nástrahám přírody. Internet je VIP pozvánkou k počátku něčeho, co zcela změní běh světa. Pozvánkou, která je stále z velké části nevyslyšena.

Možno namítat, že je Internet z velké části zavalen zhoubným vlivem států a korporací. A že hrozí, že jej jmenovaní předělají na další metodu jak uplatnit svou moc a podpořit vlastní rýžování peněz. Ale tak tomu není. Internet je stále mladý. Nová generace teprve vzniká. Je tomu pouhých 15 let, co se počítače a internet dostaly na použitelnou úroveň. Jakmile každý bude umět “programovat”, a každý bude umět využít Internetu na sto procent jakožto prostředku komunikace, to bude energie, kterou ovládnout nelze. Pod pojmem programování si v budoucnu není třeba představovat psaní skutečného strojového kódu, ale spíše efektivní příkazy (minimálně částečně) inteligetnímu počítači, který je provede a za běhu opraví případné chyby. Internet je nenahraditelný nástroj komunikace mezi jednotlivými částmi vznikajícího softwarového super systému.

Nejspíše stále budou vznikat snahy o větší cenzuru, omezování, sledování, ale doufejme že se přičiněním všech tak nestane. Braňme se státnímu a korporátnímu ovlivňování Internetu, braňme se, seč nám síly stačí, protože tím urychlíme příchod nové doby. Bez Internetu se v budoucnu nic skutečně nového nezrodí.

11.2.2016

James Clapper uvedl ve svém svědectví v americkém Kongresu, že špehování občanů prostřednictvím domácích předmětů denní potřeby, které budou brzo připojeny na internet, je velmi pravděpodobné.

Šéf amerických výzvědných služeb poprvé přiznal, že výzvědné služby budou využívat nové generace chytrých domácích předmětů denní potřeby, které budou napojeny na internet, ke zvýšení špehovacích schopností státu.

Stále větší počet domácích předmětů denní potřeby začíná být napojen na internet. Jedním z příkladů je například britský přístrojek Hive, jehož prostřednictvím můžete z mobilu, ať jste kdekoliv mimo domov, zapínat, vypínat či teplotně regulovat vytápění ve svém domě či bytě. Avšak jak se počítačová všudypřítomnost začíná rozšiřovat z laptopů, tabletů a mobilů do všech domácích předmětů, experti varují, že bezpečnost nových automobilů, myček na nádobí a poplašných zařízení zdaleka není zajištěna.

Ve Washingtonu upozornil nedávno Adam Michael Rogers, ředitel National Security Agency, že je načase uvažovat o bezpečnosti nových domácích zařízení. Nehovořil však o tom, jak obrovské možnosti špehování dává budoucí internetová propojenost domácích předmětů státním výzvědným úřadům.

Tento týden však o tom pohovořil v americkém Senátu James Clapper, ředitel státních výzvědných služeb, daleko otevřeněji. Řekl:

"V budoucnosti budou výzvědné služby zřejmě používat internetu věcí pro identifikaci, dohled, monitorování, lokaci, sledování a cílení pro verbovací účely, případně k získání přístupu do sítí anebo k identifikačním datům uživatelů," řekl Clapper.

Je zřejmé, že výzvědné služby budou odposlouchávat signály vysílané novými předměty domácí potřeby, propojenými na internetu, stejně jak, jako monitorují mobilní telefony. Amatéři se už zajímají o lehce přístupný hardware. Vyhledávač Shoda indexuje tisíce zcela bezpečnostně nezajištěných přístrojů, přístupných na internetu.

Už v roce 2012 konstatoval tehdejší ředitel CIA David Petraeus, že je nutno zohlednit možnosti špehování internetu věcí, které naprosto změní způsob, jímž výzvědné služby budou získávat informace.

Clapper upozornil, že svou onlinovou špionáž zintenzivňují Rusko, Čína, Írán, Severní Korea i Islámský stát. Varoval, že schopnost USA dělat totéž "se bude pravděpodobně zmenšovat úměrně se vzrůstem množství útočné technologie a vytváření krycích organizací". Rusko a Čína mají podle něho nejsofistikovanější kybernetické špehovací operace.

Propojení domácích předmětů denní potřeby bude pro výzvědné organizace obrovským zdrojem informací. Jedna studie upozornila, že už v roce 2001 se FBI pokusila donutit firmu, která vyrábí nouzové komunikační zařízení pro automobily, aby policii v Nevadě umožnila odposlouchávat rozhovory v automobilu jedné sledované osoby.

V únoru 2015 vyšlo najevo, že mikrofony v chytrých televizorech firmy Samsung jsou "trvale zapnuty", aby televize dokázala přijímat verbální povely uživatelů. To znamená, že v místnost, v níž je taková televize, je odposlouchávatelná. Stejně tak může být zapnut i mikrofon ve vašem mobilu a počítači.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016
Během masopustních oslav v Kolíně nad Rýnem se případy sexuálních útoků zčtyřnásobily

Policie v Kolíně nad Rýnem navzdory zvýšeným bezpečnostním opatřením obdržela 66 trestních oznámení na sexuální urážky či agresi, k nimž došlo během masopustních oslav v tomto městě od minulého čtvrtka do středy tento týden. Loni jich obdržela 15.

Avšak policie uvedla, že zvýšení je částečně zřejmě důsledkem zvýšené pozornosti a změny postojů obětí a svědků po silvestrovských událostech u kolínského nádraží.

Podrobnosti v angličtině ZDE

11.2.2016

Ruské letecké údery, jako byl včera v městě Telrifaf tento, přivedly vzbouřence, bojující proti prezidentu Asadovi, do nejvyššího zoufalství. A tisíce syrských uprchlíků přiměly utíkat do táborů u turecké hranice. Turecká humanitární organizace rozdávala tyto záběry, jejichž cílem je zjevně dokázat, že zatím Turecko situaci zvládá. Chce tím říct: Proč bychom měli další Syřany vpouštět do Turecka, když tato pekárna peče každodenně 100 000 bochníků chleba?

Jak vzbouřenci, tak uprchlíci utíkají k turecké hranici a zdá se, že Rusové vedou daleko intenzivnější zástupnou válku než Američané a jejich spojenci. Rusové jsou zjevně daleko silněji rozhodnuti, že zachrání prezidenta Asada, než Američani, že budou podporovat vzbouřence, kteří se Asada už pět let snaží svrhnout.

Zakaria Malahifi mi ukazuje mapu Aleppa v obležení, politický šéf jedné z největších syrských vzbouřeneckých organizací, které vyzbrojuje a financuje CIA. Ale, říká, Američané jeho bojovníkům odmítají na jeho obranu poskytnout protiletecké střely.

Zakaria Malahifi: "Některé země masakrují a bombardují a některé země brání tomu, aby vzbouřenci dostali kvalitní zbraně. Potřebujeme, aby nás naši spojenci skutečně podpořili."

Asada podporují Íránci. Vysílají šiitské bojovníky a organizaci Hezbollah. A Rusové chtějí zavést příměří až 1. března. Zjevně doufají, že tito muži dobudou daleko většího množství území, než zase začnou mírové rozhovory.

Zakaria Malahifi: "Američané nedělají nic. Snažili jsme se pozvednout svůj hlas, ale nebylo to k ničemu. Vědí, co se tu děje, ale zatím nepoužívají svůj tlak k dosažení politické dohody. A jak toho politického řešení dosáhneme, když ho Rusové ničí?"

Francouzský ministr zahraničí toho už také má dost. Dnes oznámil Laurent Fabius, že odstupuje. "Prezident Asad posiluje," řekl a stěžoval si, že Američané nedělají nic.

Turecko má tentýž názor. Prezident Erdogan obvinil Washington, že prý vyvolal regionální krvavou lázeň tím, že podporuje Kurdy, které on sám považuje za teroristy.

Turecké nemocnice nyní plní zranění Syřané. Turecko je možná nyní v pokušení provést samo intervenci do Sýrie. Na obranu civilistů a vzbouřenců a na zatlačení Kurdů. Takže pokud Američané nevyjednají příměří, pád Sýrie do chaosu bude možná ještě složitější.

11.2.2016
Po primárkách v New Hampshire končí Carla Fiorina a Chris Christie

Guvernér New Jersey Chris Cristie a někdejší manažerka Hewlett-Packard Carly Fiorina, jediná žena mezi řadou republikánských uchazečů o prezidentský úřad, odstoupili z dalších bojů o republikánskou nominaci. Guvernér Christie ve své kampani velmi silně sázel právě na primárky v malém státě New Hampshire. V porovnání se všemi ostatními kandidáty zde strávil nejvíce času. Po zisku pouhých 7 % hlasů zde vyhodnotil jeho tým další snahu jako zbytečnou. Guvernéru Christiemu mediálně uškodila aféra "Bridgegate", kdy došlo na příkaz Christieho podřízených k uzavření části mostu mezi Fort Lee a Manhattanem, údajně kvůli sporu Christieho se starostou Fort Lee. Carly Fiorina byla jedinou ženou mezi republikánskými kandidáty na prezidentský úřad. Měla vytvořit protiváhu očekávané kadnidátce Demokratů Hillary Clintonové. V dalším boji o přízeň republikánských voličů se pravděpodobně rozhodne mezi absolutním populistou Trumpem, který primárky v New Hampshire vyhrál, silně konzervativním senátorem Tedem Cruzem, vítězem v Iowě, a senátorem Marcem Rubiem, jehož rodiče přišli z Kuby.

11.2.2016
Vnitřní dialog generace Y

Ta druhá: Koukám, že jsi zase na fcb dala epic story jako Feri. Mně přijde, že v poslední době je těchto věcí děsně moc. Kdekdo komentuje kdeco. Kde jsou ty časy, kdy lidé postovali co měli k obědu. Všichni se vyjadřují ke všemu. Jestli čekáš, že o tom lidé začnou víc přemýšlet, tak to jsi na omylu. Lidé akorát více plkají ve virtuálním prostoru. Když se chci něco dozvědět, tak si přečtu noviny. Když chci zná názor kamaráda, tak se ho zeptám. Otravuje mě, když na své zdi vidím názory lidí, které ani neznám, jen proto, že ho zná někdo z mých přátel. Sama jsem z toho taková trochu zmatená. To není, že by mě ty věci nezajímaly. Jen mi poslední dobou přijde, že je tím FB trochu přehlcený. Strašně nerada se nechávám poučovat. A poslední dobou mám pocit, že mě fcb poučuje proti mé vůli. Není to špatné, že lidé píší. Spíše mě štve, že s tou situací nemůžu nic dělat. Už mě nebaví to jen číst na fcb.

Ta první: Jasně, chceme zpátky koťátka, selfíčka, “jsem uvařil”...

Ta druhá: To jsem si dělala srandu, ty mě také štvou. Víš, já jsem třeba přemýšlela se přihlásit na skupinu opačného názoru, a psát na zeď tam. Jako vystoupit z té bubliny, kterou tvoří tvoji přátelé s podobnými názory, a začít bojovat na poli, kde je proti čemu bojovat. Ale kdo má žaludek se každý den otravovat s těmito příspěvky a muset je číst? A to je právě ta bublina mi přijde. Když se ti ani na FB nechce věnovat číst jiné příspěvky, co pak uděláš ve skutečnosti?

Ta první: To já se spíše bojím, že pokud bych tam psala, tak mě někde najdou a zbijou, zabijou, a tak... Ještě ale k tomu postování. Víš, já jsem nedávno přemýšlela, proč mám tak ráda Ziburu a Feriho. Přestože třeba jeden se tedy angažuje v politice, ale nic pořádného vcelku neudělali. Teď myslím jako ve stylu odhalili korupční skandál, zachránili kočičku z hořících plamenů, postavili domov důchodců, a pod. A to je proto, že jsou to silné osobnosti, které dokázali zpopularizovat druhý názor. Postavit se veřejně do opozice Konvičky, Bloku proti Islámu, atd atd. Svojí osobností, ne každý to totiž dokáže, prosazují názory té strany, která poslední dobou není moc slyšet. Je tam trochu nějakého popularizmu, ale v tom dobrém slova smyslu, dokáží ty lidi táhnout. Najednou ti “sluníčkáři”, mají někoho komu lajkovat statusy, s kým se ztotožnit. Najednou tady ale vyvstali tito dva týpci, kteří dokážou ty mladší lidi táhnout. Vědí jak na ně. Když k nim promluví Pánek, Sokol, největší borec papež František... nezasáhne je to tolik, jako nějaký vtipný Feri s velkým hárem a velkým srdcem.

On: Tak já vám povím, že mě fcb už vůbec nebaví. Když to otevřu, čekám zajímavé události, fotky, nějakou srandu. Místo toho narážím na hromadu pochybných článků z ještě pochybnějších zdrojů. Dle kterých předpokládám, že každý druhý na ulici je imigrant.Všude je to jen o imigrantech. Jeden je blbej sluníčkář, druhý je zlý nácek. Poslanci si přidali pár táců navíc. No a? Pokud to někomu vadí, tak se má líp učit. Není to dlouho, co se to tady hemžilo občanskou válkou, cikány, atd atd. Ha, už rok jsem o nich nic neviděl. Ti se teda museli zklidnit. Teď chodí všichni přes týden do školy, do práce, v sobotu pomáhat v domově důchodů a v neděli do kostela. Nebo snad vymřeli? Či to zase bylo jen vyhrocené. Asi jo. Prostě, nevím jak to říct, ale chybí mi statusy jak se kdo picnul, co máte k obědu, že venku sněží a fotky roztomilých koťátek.

Ta první: V tom Ti rozumím, ale stejně se mi líbí, že se teď šíří sluníčkový statusy, je to takové vyváženější. Už to není jen že hejtři ovládají internet, ale už tady máme i tu “dobrou stranu”, která na tom pracuje. Protože za tím verbováním na fcb je opravdu strašná síla. Vždyť ti mladí, kteří jsou dnes jen na internetu, nepodívají ven, nepřečtou si ani zprávy v novinách, už se ani nepodívají na televizi. Ale přesně jak jsi říkal, objevují se jim tam články, které si poté co 4krát refreshují obrazovku a není tam nic nového, přečtou, protože mají několik stovku lajků a nemají co dělat.Tak to lajknou taky, věří tomu, a posílají dál. A jeho nejlepší kámoš, holka která ho balí, vidí ten lajk, bez rozmyslu kliknou, a už se to hrne. Bez vlastního přemýšlení přebírají ten názor z internetu, protože jim byl tak pohodlně dodán. Žádné nutné přemýšlení, žádné závazky, žádná práce. Tyto odporné skupiny pak jen masírují své členy dalšími nenávistnými posty. Takže proto říkám, že se mi líbí, když teď lidé veřejně vyjadřují podporu uprchlíkům, pomoci uprchlíkům, Klinice, … Za prvé se to může dostat i k těm mladým sedícím za facebookem, a za druhé je důležité ukázat té druhé straně, že se zastrašit nenecháme, a že jejich názor rozhodně nesdílí celá Česká republika.

On: Zakládám skupinu “Chceme zpátky koťátka”

Ta první: Like

Ta druhá: Sdílím

10.2.2016

Ankara odmítla plán EU, že bude přijímat uprchlíky jen, pokud jim bude cesta přes moře do Evropy blokována

Plány Evropské unie začít přijímat statisíce uprchlíků ročně přímo z Turecka, pokud Ankara zablokuje cestu přes moře do Evropy, odmítl vysoký turecký činitel. Ten varoval před novou "cunami" syrských uprchlíků, která zasáhne Turecko v důsledku ruské a Asadovy ofenzívy proti syrskému městu Aleppo.

Evropská komise mezitím začala požadovat deportaci uprchlíků z evropských zemí do Řecka a do Turecka, do dvou zemí, které nesou největší břemeno uprchlické vlny z Blízkého východu. Návrhy EK zřejmě budou zcela ignorovány, protože soudy zakázaly deportaci uprchlíků do Řecka a do Turecka by mohli být deportováni jen ti uprchlíci, jimž byl odmítnut azyl.

Turecká reakce na plán EU, předložený Holandskem, na přímé přijímání uprchlíků z Turecka pod podmínkou uzavření středozemské cesty a pravděpodobný minimální dopad návrhů z Bruselu dokazují, jak chabá je reakce Evropské unie a jaký zmatek vládne mezi politiky z EU ohledně uprchlické krize.

Holandsko, které v současnosti předsedá Evropské unii, prosazuje plán, podle něhož by některé členské země EU dobrovolně přijímaly až čtvrt milionu uprchlíků ročně z Turecka, ovšem pouze pod podmínkou, že Turecko hermeticky uzavře uprchlickou cestu do Řecka přes Egejské moře.

"Zapomeňte na to," řekl Selim Jenel, turecký velvyslanec u EU. "Je to nepřijatelné. A není to prakticky realizovatelné."

"Pokud Turecko není angažováno a nezačne něco dělat, bude velmi obtížné situaci zvládnout," řekl Dimitris Avramopulos, evropský komisař pro migraci.

Ankara vnímá takové výroky jako důkaz pokrytectví a arogance Evropské unie, vzhledem k tomu, že Turecko už poskytuje útočiště asi 3 milionům Syřanů. EU nyní naléhá na Turecko, aby otevřelo své hranice 70 000 Syřanům prchajícím před boji u města Aleppo, a zároveň požaduje, aby Turecko uzavřelo pro uprchlíky cestu přes moře do Evropy.

"Jsme překvapeni, že Evropané říkají, že máme otevřít hranice pro Syřany z Aleppa, když to děláme už pět let," řekl Jenel. "Vzniká další uprchlická cunami. Jak si s tím poradíme?"

Avramopulos zveřejnil nový plán, podle něhož má EU donutit Turecko a Řecko, aby přijaly uprchlíky z celé Evropy. Podle readmisní dohody s Ankarou z června má Turecko přijmout všechny občany třetích zemí, kteří vstoupili do EU z Turecka.

Ale tato dohoda neplatí pro Syřany, kteří téměř stoprocentně dostanou v EU právo na azyl, a taky asi ne pro Iráčany a Afghánce. Ze 70 000 lidí, kteří přišli během ledna 2016 z Turecka do Řecka, je 90 procent z těchto tří zemí.

Vracení žadatelů o azyl do Řecka z jiných zemí EU je od roku 2011 zakázáno Evropským soudem pro lidská práva v důsledku ponižujících životních podmínek. Avšak Avramopulos požaduje, aby Atény životní podmínky pro uprchlíky zlepšily, a dal jim na to měsíc.

Podrobnosti v angličtině ZDE

10.2.2016
Polská vláda protestovala proti reportáži BBC, že se Polsko "putinizuje"

Polská vláda strany Právo a spravedlnost protestovala proti reportáži pořadu Newsnight televize BBC, podle něhož se Polsko "putinizuje".

Reportáž byla "zaujatá" a dospěla k neospravedlnitelným závěrům, konstatovalo polské ministerstvo zahraničí a svůj protestní dopis adresovaný vedení BBC zveřejnilo. O chaosu na polském ministerstvu zahraničních věcí zřejmě svědčí to, že BBC žádný protestní dopis z něho neobdržela.

Mluvčí společnosti BBC konstatoval: "Byla to legitimní, dobře zdrojovaná zpráva, která férově a nestranně zkoumala dnešní situaci v Polsku. Reportáž poskytla podstatné množství času názorům polské vlády, ale byli bychom potěšeni, kdybychom mohli prodiskutovat otázky, jimiž se reportáž zabývala, s vysokým polským ministrem podrobněji."

Kritikové obviňují novou polskou vládu, že naplnila polský Ústavní soud i veřejnoprávní rozhlas a televize po říjnových volbách, v nichž zvítězila, svými stoupenci.

Evropská unie vyšetřuje, zda nová polská vláda porušuje demokratická pravidla EU a zda by měla být potrestána.

Reportáž BBC "Je Polsko putinizováno?" je zde:

10.2.2016
Vatikán: Biskupové nejsou povinni informovat o sexuálních trestných činech svých kněží policii

Katolická církev informuje nově jmenované biskupy, že "není nutně" jejich povinností informovat policii o obviněních, že jejich kněží sexuálně zneužívali děti. Biskupové mají podle katolické církve pouze povinnost zabývat se takovými obviněními v rámci církve.

Předpisy napsal kontroverzní francouzský monsignor a psychoterapeut Tony Anatrella, který pracuje jako poradce u Papežské rady pro rodinu. Anatrella mj. zastává názor, že hlavním problémem pro mladé lidi je "všeobecné přijetí homosexuality" na Západě, které prý vyvolává u dětí sexuální zmatek,  protože to u nich působí "radikální změnu pohlavní orientace". Argumentuje také statistikou, podle níž vyplývá, že k sexuálnímu zneužívání dětí dochází především doma v rodinách a že jeho drtivou většinu nepáchají kněží.

Podrobnosti v angličtině ZDE

10.2.2016
Další rasistická reklama v České republice

Pokud je toto v České republice "normální" kulturněpolitický diskurs, pak není divu, že v zemi ultrapravicové a xenofobní nálady sílí... (JČ)

7.2.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V lednu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 39 360  Kč. Příjem z reklamy byl 14 098,00 Kč.

Zůstatek byl koncem ledna 2016 140 571,24 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za leden 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.12. 2015 :..............161 059,72 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 39 360 Kč
úrok.....................................................................................1,26 Kč
reklama .....................................................................14 098 Kč

Výdaje:

bankovní poplatky........................................................256,24 Kč
připojení k internetu: ...................................................1691.50 Kč
honorář (KD) ............................................................29 000,00 Kč
honorář (DV) ............................................................13 000,00 Kč
honorář (BK) .............................................................15 000,00 Kč
programování a správa serveru (MP) .......................10 000,00 Kč
Výdaje cesta a pobyt do ČR (JČ) ...................................5000,00 Kč



Zůstatek k 31.1. 2016: 140 571,24 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
17. listopad       Historie >
23. 11. 2015 Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu Karel  Dolejší
18. 11. 2015 Kritický okamžik pro českou společnost nastal Bohumil  Kartous
18. 11. 2015 Studentům vstup zakázán, Miloš Zeman má dostaveníčko s lůzou...   
18. 11. 2015 Kde je ten správný duch 17. listopadu? Kryštof  Kozák
18. 11. 2015 Není možné   
17. 11. 2015 "Síla skupiny", aneb Proč podléháme zlu Karel  Dolejší
16. 12. 2014 Svět obyčejného člověka a Vánoce Josef  Mrázek
27. 11. 2014 Dají se spontánně přes noc vyrobit unifikované červené kartičky? Jan  Lipšanský
22. 11. 2014 Sovětské rady z Washingtonu   
21. 11. 2014 Hlavní témata 17. listopadu 2014

Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec František  Řezáč
20. 9. 2013 Důchodci už bojovat nemohou

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce