ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2.10.2014

Kontroverzní britská úvěrová firma Wonga, která půjčovala peníze chudým lidem "aby vyšli do výplaty", oznámila, že zruší dluhy 330 000 svých zákazníků ve výši 220 milionů liber, tedy 7,7 miliard Kč. Přiznala, že jim neměla půjčky vůbec poskytovat.

Podnik, který britští poslanci obvinili, že provozuje v rámci zákona "tvrdou úžeru", konstatoval, že tyto dluhy zákazníkům úplně zruší a zruší také úroky a poplatky pro dalších 45 000 zákazníků.

Nový generální ředitel firmy Wonga Andy Haste oznámil, že firma chybovala, když půjčovala peníze lidem, o nichž věděla, že půjčky nikdy nebudou moci splatit.

"Rozhodli jsme se jednat, abychom napravili chyby z minulosti," řekl Haste. "Je nám opravdu líto, co se dělo našim zákazníkům, a uděláme všechno v našich silách, abychom to napravili."

Dodal, že firmě Wonga chyběla zkušenost úvěrových odborníků a že firma "poskytovala půjčky lidem, kterým je poskytovat neměla".

Toto rozhodnutí firmy Wonga přichází poté, co britský vládní regulační orgán Financial Services Authority "vyjádřil znepokojení nad naší praxí poskytování půjček veřejnosti," dodal Haste.

Wonga nyní zruší nesplacené dluhy svých 330 000 zákazníků, kteří jsou už po dobu delší než 30 dnů v kategorii neplatičů, a umožní další, 45 000 zákazníků, kteří jsou v kategorii neplatičů po dobu kratší než 30 dnů, aby své půjčky splatili bez úroků a bez poplatků. To firmu bude stát dalších 35 milionů liber.

Firmu Wonga ostře kritizovali poslanci Dolní sněmovny, že se záměrně zaměřuje na poskytování půjček chudým lidem, přičemž stoprocentně ví, že půjčku nebudou schopní splatit.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.10.2014

V Sierra Leone se Ebola šíří rychlostí pěti nových nakažených pacientů každou hodinu, upozornili odborníci na konferenci v Londýně. Z údajů od charitativní organizace Save the Children vyplývá, že minulý týden bylo jen v Sierra Leone nakaženo 765 nových pacientů, avšak k dispozici je pro jejich léčbu jen 327 nemocničních postelí. Charitativní organizace varovala, že šíření choroby ohrožuje celé zdravotnictví v Sierra Leone. Očekává se, že do konce října se nákaza bude šířit v Sierra Leone rychlostí 10 lidí za hodinu.

OSN varuje, že šíření Eboly v sousední Libérii je stejně tak znepokojující, a požaduje razantní mezinárodní reakci, aby epidemie nezlikvidovala celou západní Afriku i další svět. Anthony Banbury, šéf nové mise OSN pro mimořádnou reakci na Ebolu, upozornil, že se počet případů Eboly zdvojnásobuje každých 20 dní.

Poslanci britské Dolní sněmovny z jejího výboru pro mezinárodní rozvojovou pomoc konstatovali, že škrty v britské rozvojové pomoci pro Sierru Leone a pro Libérii i neschopnost Británie řádně dohlížet na rozdělování této pomoci v cílových zemích zřejmě přispěly k rozšíření epidemie Eboly. V ostře kritické zprávě výbor konstatuje, že epidemie Eboly "dokazuje, jak nebezpečné je ignorovat nejméně rozvinuté země na světě". Zpráva varuje, že epidemie hrozí zlikvidovat výsledky předchozích britských humanitárních investic do těchto zemí ve výši 20 milionů liber.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.10.2014

Při zhlédnutí nového českého filmu Místa Od Radima Špačka se divákovi znovu potvrdí frustrace, kterou poslední dobou zažívá nad českými filmy. Scénáristé prostě nejsou schopni napsat dobrý příběh a dramaturgové ho nejsou schopni zpracovat. Ondřej Štindl napsal mlhavý, nevykrystalizovaný scénář, který neví, co chce. Špačkův film flirtuje se známou, dobře zavedenou metodou českých filmařů z poslední doby, že prostě namíří kameru na určitý prostor a nechají v něm postavy, aby se pohybovaly, jen tak bezcílně žily, bez jakéhokoliv konkrétního příběhu a smyslu.

Stejné je to s oběma protagonisty tohoto filmu, dvěma devatenáctiletými mladíky Adamem a Markem, žijícím na mimopražské městě v severních Čechách. Mladíci jsou jaksi nekonkrétně nespokojeni se svým životem, ale nedokážou vyjádřit, co jim vlastně vadí a co se kolem nich děje. Skamarádí se s místní dívkou, dcerou vlivného místního podnikatele a mafiána, který má o ni po sebevraždě manželky při autonehodě strach.

Film působí nesmírně zdlouhavě, protože po dlouhé minuty prostě sleduje oba mladíky i s dívkou v jejich bezradnosti. Film je dramaturgicky velmi nejasný. Ze začátku obsahuje náznaky, že by mohlo třeba jít o "vážnou komedii", jakou je třeba Nuda v Brně, pak scéna potemní, jenže nikdy se vlastně nedovíme, co mladým mužů vadí, jejich životní nenaplněnost a prázdnota není definována ani artikulována.

Postavy se filmem motají, žádná z nich není pořádně vykreslena, o žádné z nich či jejím sociálním zázemí se nic nedovíme. Vakuum a prázdnota.

Zcela nemotivovaně pak v poslední části filmu dochází k násilí, snad "aby se něco dělo". Působí to nepřesvědčivě, jako by scénárista a režisér zhlédli v minulosti příliš mnoho amerických filmů, a tak měli pocit, že musejí trochu násilí vnést i do české společnosti. Jenže Češi se přece takto nechovají a pokud ano, muselo by to být aspoň trochu motivováno.

Profesně je film natočený a zahraný dobře. Problémem, jako obvykle u českých filmů z poslední doby, je to, že scénář a příběh nevědí, co chtějí a o čem vlastně jsou.

2.10.2014

Čínský Lidový deník plně podpořil hongkongského správce Leung Chun-yinha a čínský ministr zahraničí vyslal varování Západu

Ve čtvrtek Peking přitvrdil svůj postoj proti prodemokratickým aktivistům v Hongkongu, zatímco tamějsí studenti obléhali vládní úřady a požadovali, aby odstoupil hlavní správce kolonie.

Lidový deník, oficiální list Komunistické strany Číny, napsal, že Čína je "velmi spokojena" s Leung Chung-yinhem a má plnou důvěru v jeho vedení. Dala najevo, že Peking nebude ochoten tohoto politika prodemokratickým aktivistům obětovat.

Komentář na titulní straně listu také podpořil policii v Hongkongu a její zásahy proti "protizákonné činnosti". Komentář zaútočil na demonstranty, že porušují zákon, porušují pořádek a ochromují prosperitu. Obvinil demonstranty, že se snaží zatáhnout region do chaosu.

Čínský ministr zahraničí Wang Yi varoval během návštěvy Washingtonu zahraniční vlády, aby v Hongkongu nezasahovali. Označil demonstrace v Hongkongu za protizákonné. Americký ministr zahraničí John Kerry zdůraznil, že Spojené státy podporují zavedení všeobecného hlasovacího práva v Hongkongu, jak je to včleněno do čínské ústavy.

Bylo oznámeno, že se mimořádně čínský ministr zahraničí a americký ministr zahraničí znovu měli setkat ve středu na žádost čínské delegace.

Čína v minulosti přislíbila Hongkongu, že tam do roku 2017 zavede všeobecné hlasovací právo, avšak v poslední době rozhněvala většinu jeho občanů tím, že si vyhradila právo přísně vybírat navržené kandidáty do těchto voleb.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.10.2014



Matt Frei: Když byl Hongkong r. 1997 předán z Británie do Číny, měli formuli "Jedna země, dva systémy". Určitá míra demokracie zde v Hongkongu, méně demokracie v Číně. Demonstranti zastávají názor, že se to neuskutečnilo. A kdybyste dnes byli v Číně, mohli byste si myslet, že je to jedna země, dvě planety, protože čínská státní televize nepřinesla vůbec žádné informace o demonstracích v Hongkongu, jak vidíte tady, vysílaly se záběry čínských vojenských oslav, což se dá očekávat, avšak televize nepřinesla ani zlomek informací o tom, co se děje v Hongkongu a co by mohlo změnit i politické poměry v Číně, s dopadem pro nás pro všechny po celém světě. Náš asijský korespondent John Sparks zkoumal jádro demonstrací zde v Hongkongu:

John Sparks: Uprostřed města, uprostřed davu, zapnuli svítilny na svých mobilech a začali zpívat. Demonstranti tomu říkají Píseň o svobodě a všichni znají slova. Studenti, odbory, církevní organizace. Obyčejní občané naplnili centrum města, podpořili požadavky demonstrantů za svobodné volby. A ukázalo se, že jsou silou, s níž bude zřejmě nutno počítat.

Ve středu vláda nabídla rozhovory se studentskými představiteli, ale nikdo z demonstrantů netvrdí, že je to vítězství. Tvrdí, že muži a ženy, kteří toto město řídí, to nemyslí upřímně. Vypadalo to, že Hongkong mluví jednotným hlasem.

Ve středu byl slyšet první hlas, že je vláda ochotna vyjednávat. V Číně byl ve středu státní svátek, avšak lidi neoslavovali: debatovali o demokracii. Univerzitní profesoři přednášeli občanskou východu. Známí politikové požadovali svobodné volby. Pátý den hongkongských demonstrací byl jiný. Studenti byli obklopeni občany ze všech společenských vrstev.

Burnet Čan, odborník na IT přišel s celou svou rodinou. Řekl, že město je sjednoceno a že se nebojí. Jeho děti musejí vědět, co se stalo dnes.

Hongkongská vláda varuje, že protesty jsou protizákonné. Avšak policie nezasahovala. Jeden činitel uvedl, že je zdemoralizována, vyčerpána a nechce útočit proti vlastním lidem. A pročínští politikové v Hongkongu se obávají důsledků.

Regina Ip: Celé protesty donutí Peking, aby tu zopakoval náměstí Nebeského míru.

John Sparks: Na druhé straně města se státních oslav národního svátku skoro nikdo neúčastnil.

Demonstrace vzrostly nad očekávání organizátorů. Riziko konfrontace je reálné. Čínská státní televize varovala ve středu večer, že ústřední vláda ztrácí trpělivost, a varovala před nedozírnými důsledky, pokud nebudou protesty potlačeny.



Matt Frei: Lestere Shum, zítra prý začnete okupovat hongkongské vládní budovy, pokud generální správce Hongkongku neodstoupí. Opravdu to myslíte vážně?

Lester Shum, studentský předák: Naléháme na generálního správce Hongkongu, aby odstoupil, a požadujeme, aby nám čínská ústřední vláda dovolila zvolit si nového správce ve svobodných volbách. Jinak budeme okupovat vládní budovy a ochromíme činnost vlády, včetně kanceláře generálního správce.

Matt Frei: Takže vy jste připraveni převzít tuto demonstraci na vyšší úroveň. Myslíte si, že vás obyvatelé Hongkongu podpoří?

Lester Shum: Myslím, že lidem vadí, jak se chová čínská vláda. Nereagují na nás, nebo neustupují. Takže je načase, abychom eskalovali své akce.

Matt Frei: Ale pokud tomu rozumím, čínský prezident, tvrdý muž, těmto požadavkům neustoupí, a Peking říká velmi jasně, že jestliže budete dál demonstrovat, důsledky budou nedozírné. Jste připraveni přijmout toto riziko?

Lester Shum: My jsme připraveni vyjednávat s čínskou i s hongkongskou vládou. Ale nedostali jsme od nich vůbec žádnou odpověď. Myslím, že čínská i hongkongská vláda stále ještě o věci jednají a uvažují, jak reagovat na takto obrovskou demonstraci.

Matt Frei: Mluvil jsem v tomto městě s mnoha podnikateli. Někteří jsou na vaší straně, jiní ale říkají, že jestli to bude trvat příliš dlouho a bude dlouho ochromeno podnikatelské centrum města, že už ty demonstrace podporovat nebudou. Znepokojuje vás to? Co byste sdělil v jedné větě obyvatelům Číny, kteří však tento rozhovor zřejmě neuvidí?

Lester Shum:Bojujeme za demokracii nejen v Hongkongu, ale i v Číně.

2.10.2014

"Kde člověk stojí, závisí na tom, kde sedí." Tento výrok pocházející ze staršího ale patrně už navěky aktuálního televizního seriálu BBC (Jistě, pane ministře / premiére), by měl být vytesán do skály, případně vložen do učebnic občanské výchovy i výchov jiných. Ostatně, jako mnohé jiné věty z této vtipné a zrcadlo nastavující učebnice politické i úřední praxe.

"Kde člověk sedí", je velmi prospěšné mít na zřeteli při každém setkání v podstatě s jakýmkoliv výkladem věcí tohoto světa. Od letáčku propagujícího přednosti výrobku, jehož "nová receptura" by byla při bližším ohledání doložitelná pouze vyšší cenou, přes zaručeně upřímně míněné programy politických stran, až k výkladům o příčinách vojenských misí, při nichž se vykladačům třese hlas vzrušením nad náhlým vytrysknutím humanity v srdcích doposud zjevně a podle střízlivého očekávání okoralých.

Je nesporně chvályhodné, že se přibližně před třemi desítkami let roztrhl pytel s informacemi a jak léta běží, zeje v tom pytli díra čím dál větší, takže informační peří z něj prší už v hustých mračnech. Patrně není na této planetě lidské bytosti, která by neběhala po ulicích oním informačním peřím hustě obalena. Vzhledem k tomu, že skutečně velkou část informací produkují lidé, kteří "někde sedí", je rozumné očekávat, že jelikož tam chtějí sedět i nadále (čemuž se člověk nemůže divit), mají na srdci více tento svůj zájem než službu objektivnímu posouzení věci, jevu, události.

A proto, že se mírná či větší úprava reality při svém výkladu stala úplně standardní záležitostí, začíná být tvrdohlavé lpění na objektivitě dosti na obtíž. A to dokonce i samotnému kritickému mysliteli, který tuší, nebo dokonce ví, že velkou část z toho, co na něj odevšad od rána do noci prší, musí přijímat s možností, že je to pravda jenom trochu nebo vůbec. Nešťastný kriticky myslící jedinec se stává štvancem své vlastní urputnosti a posléze dospívá do takového stádia, že nevěří ani vlastním hodinkám jejich čas a dožaduje se ověření z dalších, na nich nezávislých zdrojů. Nebo čte noviny a před každé sloveso v kladném významu připojuje NE, a naopak NE odebírá tam, kam je novinář vložil. Sledování televizních zpráv pak doprovází gesty a posunky, za které by se nestyděl ani temperamentní Ital po porážce svého fotbalového týmu.

Držet si kritický odstup od informací těch, "kteří někde sedí", a tím pádem i "někde (či za něčím) stojí" vyžaduje každodenní námahu. K tomu, aby ji člověk podstupoval, je ale třeba, aby mu "svět podle cizích a úmyslně zkreslených představ" přinejmenším nevadil. Aby si byl vůbec vědom toho, že takový svět existuje a že postupně, v horizontu let, možná desetiletí, může "píárový" prostor v podstatě ten reálný pohltit úplně.

Před nedávnem mi v jedné bruselské kavárně vyprávěl přistěhovalec z Afriky a psycholog-amatér v jedné osobě o nebezpečí existence virtuálního světa internetu a počítačových her vedle světa skutečného. Měl tuhle dualitu za novinku způsobenou teprve rozvojem informačních technologií. Ve skutečnosti ale dualita (a polarita) dvou prostorů v nějaké podobě existovala vždy. Na jedné straně je "skutečnost" snadno přijatelná, sdílená většinou nebo alespoň okolím, pohodlná, moderní a módní, nekonfliktní, možná i příjemná pro život a vedle ní pak skutečnost bez uvozovek. Ta druhá. Složitá, mnohovrstvá, nebezpečná, pokud se jedná o domýšlení do detailů. Jakou vůli musí mít člověk, aby se přidržel raději této skutečnosti, z níž mu plynou nepohodlí, nedorozumění, konflikty, a někdy i šaškovská čepice s rolničkami, aby se odlišoval od těch "normálních"? Není divu, že tuhle křížovou cestu kritickým myšlením většina lidí podstoupit nechce.

2.10.2014

Separatistické síly na Ukrajině vedou ofenzívu s cíle zmocnit se letiště v Doněcku kontrolovaného vládními silami. V posledních týdnech se několikrát pokusily zmocnit se tohoto území severozápadně od města.

Včera však zahájily ofenzívu na "široké frontě", informují ukrajinské zdroje, a to navzdory příměří z 5. září a dohodě o stažení těžké výzbroje. Ukrajinské jednotky ve středu večer odrazily čtyři útoky.

Při bojích byl zničen tank T-64 a zabito sedm povstalců, sdělil mluvčí "protiteroristické operace" Vladyslav Selezňov televizi Kanal 5.

Separatisté nasadili tanky, mnohohlavňové raketomety, dělostřelectvo a minomety. Dnes boje pokračují palbou z ručních zbraní.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.10.2014

Tichomořský mrož nedokáže už najít v arktických pobřežních vodách kry, na kterých by si odpočinul. Proto se v rekordních počtech stahuje na pobřeží severozápadní Aljašky. Totéž se podle vědců z WWF děje i na ruské straně Čukotského moře.

Zhruba 35 000 mrožů bylo v sobotu vyfotografováno asi 9 km severně od Point Lay, informuje Národní správa oceánu a atmosféry ((NOAA). Point Lay je eskymácká vesnice ležící 1 126 km severozápadně od hlavního města státu Aljaška Anchorage.

Velké shromáždění mrožů bylo zpozorováno během každoročního výzkumu NOAA, informuje mluvčí organizace Julie Speegleová.

Mroži se shromažďují na pobřeží kvůli tomu, že na moři chybí letní plovoucí led, který ustoupil až do vod, kde tito živočichové nemohou lovit ze dna potravu.

Tichomořský mrož tráví zimy v Beringově moři. Samice rodí na krách a používají led jako plovoucí základny, ze kterých se potápějí k lovu potravy ze dna moře. Na rozdíl od tuleňů nedokážou mroži nepřetržitě plavat a potřebují si odpočinout na ledu či na skále, na něž šplhají s pomocí svých klů.

Teploty se však přes léto zvyšují a led z pobřežních vod zmizel na sever. Nachází se v oblastech s hloubkou větší, než 3,6 km, kde už se mroži nedokážou dostatečně hluboko potopit.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.10.2014

Pozornost při klimatickém summitu uspořádaného v září v New Yorku pod patronací generálního tajemníka OSN Pan Kim-una byla soustředěna na různé akce a inciativy, nikoliv však na přímá jednání mezi zúčastněnými zeměmi. Tato skutečnost nepřinesla závaznou dohodu, jak s klimatickými změnami efektivně bojovat. Ta by měla být uzavřena příští rok na konferenci v Paříži. Souběžně se v ulicích Manhattanu odehrály největší klimatický protest v dějinách s názvem People's Climate March a následující u nás jen drobet medializovaná akce Flood Wall Street.

Lidé, kteří se obou akcí zúčastnili, pocházeli ze všech koutů planety – různorodost účastníků protestů byla nemírně bohatá – co se ras, náboženství, etnicity a národností týče. Navíc účast překonala očekávání a nejsmělejší odhady pořadatelů i samotných účastníků. V průběhu People's Climate March ulice Manhattanu zaplavilo až 400 000 lidí.

Poté, co byl ukončen People's Climate March, byla zahájena druhá část protestu – Flood Wall Street. Menší část demonstrujících nenásilným způsobem protestovala proti klimatickým změnám v sedě před New York Stock Exchange. Aktivisté také blokovali jižní část Broadwaye s poselstvím: „Systém, který způsobil krizi a navíc z ní profituje, ohrožuje humanitu.“ Policie nenásilný protest ukončila; došlo i na pepřové spreje a přinejmenším jeden z protestujících byl zatčen ZDE.

Přes fakt, že newyorský summit od ekologické a aktivistické kocoviny v Kodani nepřinesl zásadní opatření, jak s úspěchem čelit klimatickým změnám, v některých ohledech se jeho agenda posunula dál. Tedy přinejmenším v konkrétních gestech a slibech. Peruánský prezident s přislíbenou finanční pomocí Německa, Norska a Francie nastínil strategii, jak bojovat s rozsáhlým odlesňováním, a konstatoval, že jeho země musí nastolit kurz udržitelného klimatu, efektivně spolupracovat s místními domorodými skupinami a zároveň ctít neposkvrnitelná práva území, na němž žijí ZDE.

Takzvanou Newyorskou deklaraci o pralesích, jejímž cílem má být eliminace miliard tun nečistot ročně a obnova 350 milionů hektarů lesů ZDE, odmítla podepsat klíčová země – Brazílie. Nově ustanovená Global Agriculture Alliance je pak cílena na zajištění potravinové bezpečnosti do roku 2050, prosazování trvale udržitelného zemědělství se zapojením 500 milionů farmářů, kteří by pracovali pod ochranou globálního společenství, a navíc by byly redukovány emise – v kostce má tento projekt zajistit potravinovou bezpečnost pro celkem 9 miliard lidí ZDE.

Ano, můžeme si říct, že možná jde o pozitivní „ekovýdobytky“, nicméně existující maximálně na papíře. Avšak čím dál větší počet zemí a lidí na planetě urgentně volá po sjednocujícím postoji, jak na planetě zbudovat skutečně sofistikovaný politický systém s fungujícími environmentálními opatřeními.

Odborníci a aktivisté podtrhávají, že účinný boj se změnami klimatu musí jít ruku v ruce se společenskými změnami, které se navzájem podmiňují. Například velké korporace a vlády pod fíkovým listem environmentální ochrany nasazují nové technologie, postupy a stroje, aby mohly nadále pokračovat v rabování přírodního bohatství a ničení ekosystémů, kde po staletí žijí domorodé skupiny.

Nicméně alternativní aktivity, jež se konaly paralelně s newyorským summitem, jako jsou workshopy, festivaly, přednášky, koncerty a další akce též obsahovaly odlišné návrhy, jak se změnami podnebí bojovat – od regulace průmyslových odvětví – po překonání či zrušení stávajícího kapitalistického uspořádání a jeho nahrazení jiným, humánnějším společenstvím. Zní to extrémisticky? Myslím, že dnes, kdy nad námi hrozivě visí Damoklův meč ekologické hekatomby a zároveň klesá níž a níž, tak nikoliv.

Kapitalismus coby „vůdčí“ společenské uspořádání planety je však v jednoznačném rozporu s idejí týkající se udržitelného žití na planetě, jak spolu s dalšími konstatuje novinářka a autorka několika ceněných publikací Naomi Kleinová, zejména v poslední knize s nevýmluvným názvem This Changes Everything: Capitalism vs. the Climate ZDE.

V obdobném duchu se několik let vyjadřuje i Noam Chomsky, který varuje před dvěma akutními apokalyptickými hrozbami – před rozsáhlou ekologickou katastrofou, pak jadernou proliferací a možností spuštění jaderné války, jež by lidstvo mohla vyhladit coby živočišný druh. Chomsky destruktivní ekologickou agendu západní společnosti přirovnal k nemyslícím „lumíkům“, kteří kráčí za sebou – jeden za druhým – a bezstarostně skáčou do propasti ZDE.

Suma sumárum: důležité je vytvořit mohutné ekologické hnutí zdola, jehož nedoktrinářská paleta by zahrnovala obecné i konkrétní vize – v němž by se musely zahladit, nebo alespoň zastínit rozdílné priority jeho jednotlivých zástupců; práce jistě obtížná a plná úskalí, ovšem jako vždy při podobných procesech. Zbývá rok do konference v Paříži, takže času na sjednocení všech významných ekologických seskupení je skutečně málo, avšak něco přelomového se dá dokázat s úmornou mravenčí pílí jedině zdola.

Doporučené odkazy:

2.10.2014

Teroristé vyhráli. Práva a svobody australských občanů byly obětovány nové legislativě upravující problematiku národní bezpečnosti. A chybí k tomu rozumné důvody.

Navzdory obavám desítek akademiků, právníků, lidskoprávních organizací a řady oficiálních státních představitelů prošla včera dolní sněmovnou parlamentu legislativa, která umožňuje až na deset let uvěznit novináře, blogery a whistleblowery, pokud zveřejní informaci o tajných "speciálních" operacích.

Minulý týden prošel návrh senátem s podporou vlády i opozice.

Nebyly připuštěny žádné úpravy kromě dalšího zpřísnění podle senátního návrhu.

Přitom jakákoliv operace zpravodajců se může stát "speciální" na základě žádosti adresované generálnímu prokurátorovi.

Podle nového návrhu má také být monitorován celý australský internet.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.10.2014

Vláda premiérky Ewy Kopaczové získala v polském Sejmu důvěru. Pro nový kabinet Občanské platformy a Polské lidové strany hlasovalo 259 poslanců, proti bylo 183 a 7 se zdrželo.

"Má vláda získala velmi silný kredit důvěry. Teď je to třeba odpracovat," řekla premiérka po hlasování v rozhovoru s novináři.

Kromě koaličních poslanců hlasovalo pro vládu i 12 nezařazených.

Kopaczová slibuje Polákům zvýšit výdaje na obranu do roku 2016 na 2% HDP, několik opatření na podporu rodin s dětmi, pragmatickou politiku ve věci krize na Ukrajině, která si nebude klást nerealistické cíle, a rychlý vznik nového daňového systému.

Podrobnosti v polštině: ZDE

2.10.2014

Na ruském ministerstvu financí uvažují o přenesení části pojištění z podniků na občany. Oznámil to ministr Anton Siluanov. Podle jeho názoru je třeba osvobodit zaměstnavatele od platby záloh na pojištění a převést tuto povinnost na občany.

Experti očekávají, že přechod k individuální platbě záloh zvýší administrativní zátěž, ale zjednoduší život zaměstnavatelům.

Ministerstvo zvažuje možnost částečného přenesení plateb záloh na pojištění do mimorozpočtových sociálních fondů na zaměstnance a postupně přecházet k individuálním účtům.

V současnosti zaměstnavatelé platí na pojištění zaměstnanců s příjmem do 624 tisíc rublů ročně 30% ceny práce. Přitom 22% jde na penze, 2,9% do fondu sociálního pojištění a 5,1% na povinné zdravotní pojištění. Za zaměstnance s příjmem vyšším než 624 tisíc rublů platí zaměstnavatel pouze do penzijního fondu v objemu 10% ceny práce. Zaměstnanci sami zatím neplatí nic. Nyní chce Siluanov praxi postupně měnit a přejít na individuální platby se snižováním podílu zaměstnavatele.

Zatím není jasné, jak by technicky proces probíhal - zda by platby za zaměstnance nadále odváděla účtárna zaměstnavatele, jak je zvykem v Evropě, nebo ne. V opačném případě se experti obávají, že občané jednoduše nebudou platit nové odvody.

V současnosti úřady nemají prostředky, jak zajistit, aby občané případné individuální platby odváděli včas a ve správné výši.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

1.10.2014

Statistický úřad zveřejnil historicky první data o počtu bezdomovců ze sčítání lidu před třemi roky. Málokdo by asi čekal, že mezi bezdomovci bude 900 lidí s vysokoškolským diplomem – a jak se vysokoškoláci stávají bezdomovci?

Cituji Českou televizi:

„Cesta na ulici je u diplomovaných lidí obdobná jako u každého jiného. Například lékař Václav Fišer ještě v roce 2013 léčil prostitutky, drogově závislé i vězenkyně, ošetření poskytoval bezdomovcům, občas je dokonce ubytoval. Před časem ale prodělal mrtvici – a ztratil byt. Sám se tak ocitl na ulici. Bydlení hledá v pečovatelském domě, musí ale čekat v pořadníku. "Pro tuhle společnost jsem, myslím, hodně udělal… Teď jsem prakticky bezdomovec," říká lékař ke své situaci.“

ZDE

Kdyby pan Fišer místo křesťanského léčení prostitutek a jiných potřebných vsadil spíše na různé „kulichy“, nemusel skončit na ulici, nýbrž mohl být ředitelem velké pražské nemocnice a mohl kandidovat na primátora města Prahy za naši největší levicovou stranu. Neměl by pak zřejmě ani problémy spolupracovat s TOP09 a podílet se rukou nerozbornou na budování společnosti, která si tak a doslova „ukrutně“ cení „kulichy“ nad pomoc bližnímu…

7:20 se moderátor ptá kandidáta na pražského primátora M. Ludvíka za sociální demokracii: "Měl byste problém se takhle podobně, jak to teď popisujete, dohodnout třeba s TOP09?" Odpověď: "Já si myslím, že snad kromě KSČM a do jisté míry s ODS nemám problém se domluvit s nikým." „Já si myslím, že snad kromě KSČM a do jisté míry s ODS nemám problém se domluvit s nikým.“

ZDE

1.10.2014
Cameronův rap ze sjezdu Konzervativní strany

1.10.2014

Kdybychom používali humanitární argumentaci důsledně, mohli bychom na jejím základě zničit celý Blízký východ

Bombardujme celý islámský svět - úplně celý - abychom jeho lidem zachránili život. Proč bombardovat jen Islámský stát, když syrská vláda mučila a vyvraždila tolik lidí? Konec konců, to bylo morálním imperativem loni. Co se změnilo? ptá se v deníku Guardian George Monbiot.

A proč nebombardujeme šiitské polovojenské jednotky v Iráku? Jedna z nich v červnu vzala čtyřicet lidí z ulice v Bagdádu a zavraždila je, protože to byli sunnité. Jiná taková jednotka zmasakrovala v mešitě v srpnu 68 osob. Nyní šiité otevřeně hovoří o "očišťování" a o "vyhlazování", až bude Isis poražena. Jak varoval vysoký šiitský politik, "zahájili jsme proces vytváření šiitských radikálních skupin al-Kajdy, které svou radikalizací jsou rovny sunnitské al-Kajdě".

Který humanitární princip nám brání, abychom se zastavili před bombardováním těchto extremistů? V Gaze bylo letos vyvražděno 2 100 Palestinců, včetně lidí, kteří se skrývali ve školách a v nemocnicích. Tato zvěrstva přece vyžadují bombardování Izraele? A jaká je morální argumentace pro to, že odmítáme likvidovat Írán? Mohsen Amir-Aslani tam byl minulý týden oběšen za to, že "inovoval náboženství" (argumentoval, že Jonášův příběh v Koránu je symbolický a nikoliv doslovný). Na takovou popravu by přece svět měl reagovat leteckými údery? Je zapotřebí bombardovat i Pákistán, tam čeká na popravu jako i další rouhači postarší Brit, Mohammed Ashgar, který trpí těžkou schizofrenií. K smrti byl odsouzen, protože o sobě prohlásil, že je prorok. Jeden z jeho vězeňských strážců už ho postřelil do zad.

Nemáme snad naléhavou povinnost vybombardovat Saúdskou Arábii? Dosud letos popravila 59 lidí za "trestné činy" mj. cizoložství, kouzelnictví a čarodějnictví. V roce 2009 varovala Hillary Clintonová v tajném memorandu, že Saúdská Arábie zůstává nesmírně důležitou finanční základnou pro al-Kajdu, Taliban a další teroristické organizace". V červenci prozradil bývalý šéf MI6, Sir Richard Dearlove, že mu sdělil princ Bandar bin Sultan, donedávna šéf saúdských výzvědných služeb: "Na Blízkém východě není daleko doba, Richarde, kdy to bude doslova 'Pánbůh pomáhej šiitům' Více než miliarda sunnitů už jich má prostě plné zuby." Množství pozorovatelů obviňuje z rychlého vzestupu Isis právě podporu Saúdské Arábie pro extremistické sunnitské polovojenské jednotky v době, kdy byl Bandar ve funkci. Proč bombardujeme pobočku a nebombardujeme ústředí?

Humanitární argumenty, které byly minulý týden předloženy v Dolní sněmovně, pokud by se jich použilo důsledně, by mohly zdůvodnit vybombardování celého Blízkého východu a západní Asie. Tím způsobem bychom mohli ukončit veškeré lidské utrpení, osvobodit obyvatele těchto regionů od slzavého údolí, v němž žijí.

Možná je to skutečně v plánu: Barack Obama nyní už bombardoval sedm většinou muslimských zemí, v každém případě citoval morální imperativ. Důsledkem bylo, jak je vidět v Libyi, v Iráku, v Pákistánu, v Afghánistánu, v Jemenu, v Somálsku a v Sýrii, likvidace džihádistických organizací, ukončení konfliktu, chaosu, vraždění, útlaku a mučení. Andělé zkázy ze Západu vyhnali Zlo z povrchu světa.

Teď máme nový cíl a nový důvod, proč šířit milost z nebes a má to podobné vyhlídky na úspěch. Ano, agenda a praxe Isis jsou odporné. Vraždí a mučí, terorizuje a vyhrožuje. Jak říká Obama, je to "síť smrti". Ale je to jen jedna z mnoha sítí smrti. A co je horší, západní křižácká výprava je přesně to, co Isis chce.

Už nyní vedlo Obamovo bombardování k tomu, že se spojily Isis a Džabhat al-Nusra, soupeřící organizace, které obě mají blízko k al-Kajdě. Více než 6 000 bojovníků se přidalo k Isis od té doby, co začalo bombardování.

Zatímco padají bomby, naše státy se přátelé s jinými sítěmi smrti a obhajují je. Americká vláda stále odmítá - navzdory Obamovu příslibu - zveřejnit 28 zcenzurovaných stránek z kongresového vyšetřování, které zdokumentovalo, že na útocích z 11. září se podílela Saúdská Arábie.

V roce 2004 začal vyšetřovat britský Úřad pro vyšetřování vážných podvodů obrovské úplatky, které britská zbrojovka BAE platila saúdským ministrům a prostředníkům. Právě když měly být zveřejněny klíčové důkazy, Tony Blair intervenoval a vyšetřování zastavil. Největší prospěch z úplatků měl údajně princ Bandar. Úřad pro vyšetřování vážných podvodů vyšetřoval obvinění, že Bandar obdržel se souhlasem britské vlády od firmy BAE tajně 1 miliardu liber.

A tak to pořád pokračuje. Minulý týden zveřejnil časopis Private Eye na základě dokumentace nahrávek a emailů tvrzení, že jedna britská firma vyplatila 300 milionů liber na úplatcích ve snaze uskutečnit prodej zbraní saúdské národní gardě. Když whistleblower v této firmě informoval o těchto úplatcích britské ministerstvo obrany, namísto, aby začalo jednat, informovalo o udání jeho šéfy. Musel uprchnout do zahraničí, aby nebyl uvržen do saúdského vězení.

Nejsou žádná dobrá řešení, která by mohla přinést britské či americké vojenské intervence. Existují politická řešení, v nichž by naše vlády mohly hrát malou roli: pomáhat rozvoji efektivních států, které se nespoléhají na vraždění a na polovojenské bojůvky, budování občanských institucí, které nezávisejí na teroru, pomáhat umožňovat lidem bezpečně cestovat a poskytovat ohroženým lidem humanitární pomoc. Ano, a přestat ochraňovat, sponzorovat a vyzbrojovat vybrané sítě smrti. Kdykoliv naše ozbrojené síly bombardovaly muslimské země anebo je napadly, zhoršily život lidí, kteří tam žijí. Regiony, v nichž naše vlády intervenovaly, trpí nejvíce terorismem a válkou. To není ani náhodné, ani překvapivé.

Avšak politikové předstírají, že se nepoučili z ničeho. Trvají na tom, že další bombardování magicky vyřeší hluboké konflikty. Rozhazují bomby, jako by to byl zázračný prach.

Kompletní článek v angličtině ZDE

1.10.2014

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov dnes vystoupil s výzvou vyšetřit informaci o "masovém střílení", jehož oběti byly podle ruských médií odvolávajících se na zdroje v "Doněcké lidové republice" nalezeny v hromadných hrobech u Doněcku. Avšak informaci o "400 tělech" mezitím separatisté sami popřeli.

"Slyšel jsem, že představitel ukrajinského ministerstva zahraničí prohlásil, že ukrajinské orgány zabezpečí plnohodnotné, transparentní a nestranné vyšetření, jakmile získají kontrolu nad těmito oblastmi," poznamenal ironicky Lavrov. Současně vyjádřil naději, že Západ tato fakta nebude zamlčovat, což podle něj zatím činí.

Moskva podle něj upozornila OBSE, OSN a Radu Evropy na situaci týkající se "masového střílení".

Dnes dopoledne první vicepremiér "Doněcké lidové republiky" Andrej Purgin sdělil agentuře Interfax, že média ho špatně pochopila. Na okraji vsi Makejevka byl podle Purgina nalezen hrob s devíti pohřbenými a 400 těl v doněckých márnicích pochází z různých míst v regionu a různých období.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

1.10.2014

Začátkem listopadu přichází do českých a slovenských kin celovečerní film režiséra Jiřího Chlumského s názvem 7 dní hříchů. Námět a scénář filmu pochází od spisovatele a scenáristy Josefa Urbana, který je rovněž autorem románu, vycházejícího souběžně v těchto dnech. Pro Jiřího Chlumského, známého zejména jako režiséra mnoha televizních filmů, je 7 dní hříchů čtvrtým distribučním filmem.

Urbana znají čeští diváci i čtenáři z filmu a románu Habermannův mlýn (režie Juraj Herz), jehož látka v určitém smyslu toto jeho nové filmové a literární dílo předchází, neboť i ona se dotýká problematiky viny a trestu zobrazené na osudech sudetských Němců za druhé světové války a bezprostředně po ní.

Stejně jako v Habermannově mlýnu také v 7 dnech hříchů je schematický, černobílý obraz rozložení Dobra a Zla mezi dvě znepřátelené strany, Čechy a sudetské Němce, konfrontován s osudy konkrétních osob, které se v reálné situaci všedních životů složitě proplétají a kříží, takže schéma se komplikuje, drolí a rozpadá, stejně jako charaktery mnohých hrdinů filmu konfrontovaných s dilematy doby.

Film má tak nadčasové vyznění a zřetelně ukazuje, jak často se rodí „hrdinové“ teprve ve chvíli, kdy nebezpečí pomíjí a kdy se karty znovu míchají, aby začala nová hra. Odhaluje, jak vláčné, sporné i kontroverzní bývají motivy lidského chování, ve chvílích, kdy hrozí nebezpečí, a jak je ovlivňuje ponížení, ztráta cti, a naopak vidina šance a rychlý úspěch a na bohatství. Tak odlišné bývá schéma historie nahlížené zpovzdálí a paměť jejích konkrétních účastníků.

+++

Ději 7 dnů hříchů je poměrně jednoduchý. Hlavní hrdina, český lesník Jan Olšan (v podání herce Ondřeje Vetchého), je obyčejným mužem, “nehrdinou“ středního věku, který si už v čase zostřených národnostních konfliktů v pohraničí vezme za ženu mladou Němku Agnes (Vica Kerekes). On i ona mají jediné přání – mít se rádi, žít normálně, dělat svou práci, pečovat o malé hospodářství, založit rodinu, mít děti. Normální lidé, normální tužby, zato však doba, ve které je jim souzeno žít, normální není.

Už na jejich svatbě dojde k rvačce mezi Janem Olšanem a Schrajerem (Jarek Hylebrant), bratrem jeho ženy Agnes. Rvačka jakoby symbolizovala konec česko-německého soužití. Zanedlouho Němci obsadí pohraničí a Jan Olšan, aby mohl zůstat na hájovně se svou ženou, přijímá německé občanství.

Ale už krátce po válce je vše jinak. Pro své sousedy a předválečné kamarády, které jsme viděli v expozici filmu na vesnické svatbě, se Olšan stává kolaborantem a zbabělcem, který válku prožil pod sukněmi své německé ženy. Co se událo dřív, má své pokračování, vedle starých křivd se objevují nové. Zůstávají svědci všeho, co se dělo a děje. Svědkem zvláště nepohodlným se stane právě Olšanova žena Agnes.

A tak jednotlivé osudy Urbanova dramatu nabývají konkrétních osobních vazeb, jimž doba poskytne novou látku. Nesmíme však zapomenou na to, že diváka filmu od hrdinů příběhu nedělí jen vzdálenost mezi hledištěm a plátnem, ale také znalost událostí, které bezprostředně následují. Divák zná budoucnost, a tedy soudí přísně. Postavy příběhu nemají na počátku německé okupace ještě tušení o rozsahu nacistických zločinů v Evropě. Proto rozhodnutí Jana Olšana přijmout německou národnost, aby mohl nadále vykonávat práci hajného v lese, nelze soudit z pohledu dneška.

Olšan, pátrající po Agnes, která bezprostředně po válce zmizela, se sám ocitne v zajetí spolu s Němci. Prchá odtud ve společnosti švagra Schrajera, bývalého nacisty a vojáka jednotek Waffen SS, s nímž jej pojí jen nový společný osud a stará nevraživost. Olšan neměl a nemá jiné ambice než v klidu pracovat a žít se svou ženou, která je shodou okolností Němka. To je vše, události, které zachvátily Evropu, si Olšan nevybral. Nemá na nich žádný zájem, nechce z nich nic vyzískat. Nechce vůbec nic, ale dějiny chtějí jeho. A chtějí také jeho ženu Agnes.

Zde je rozdíl oproti Schrajerovi, který mocenský nástup nacismu a Hitlera uvítal, našel zalíbení v německém tažení na východ a uvěřil mýtu o panské rase. Po válce však jakoby mezi Olšanem a jím nebyl žádný rozdíl. Oba jsou zajatci a vzápětí na to uprchlíci. Schrajer nakonec umírá a Olšan za dramatických okolností nachází svou ženu.

Má štěstí, že jeho bratranec Přikryl (Igor Bareš), je partyzán, který pro své okolí platí za hrdinu. Jeho hrdinství je sice v mnoha ohledech sporné, nicméně Olšanovi v kritické chvíli pomůže přežít a najít ztracenou ženu. Jednoznačně negativní postavou filmu je hlavní Olšanův protihráč Brachtl, člověk schopný všeho. Jejich vzájemný vztah má starou historii, neboť Brachtl kdysi přebral Olšanovi dávnou lásku Marii. Na konci války se Brachtl stane partyzánem a jeho údajné válečné zásluhy ho po válce vynesou vzhůru. Chová se zpupně, jedná násilně, je schopen téměř všeho. Není hrdina, jen bezohledný člověk využívající příležitostí.

V příběhu jsou také další osoby, jejichž chování v době okupace a po válce vzdorují jednoduchému schématu dobra a zla. Velmi komplikovanou postavou je Němec Ditrich (Jiří Schmitzer), najímaný Brachtlem po válce na špinavou práci, krádeže a rabování v domech odsunutých Němců. Je plný nenávisti k Čechům, ale aby přežil, slouží údajným partyzánům - svým novým pánům. Je to rezignovaná figura, jejíž osobnost se dávno beznadějně rozpadla.

A tak nakonec zůstává jedinou skutečně čitelnou a jednoznačnou osobou dramatu ruský major Uvarov (Fedor Bondarčuk), velitel vojenského okruhu, tvrdý voják a na rozdíl od ostatních účastníků děje člověk, který skutečně prošel bojišti druhé světové války a viděl její různé tváře. Paradoxně, právě tohoto skutečného válečníka a frontového hrdinu zformovala válečná zkušenost v objektivního, sice nesmlouvavého, ale spravedlivého velitele osvobozené oblasti. Pohrdal narychlo mobilizovanými „hrdiny“, pro které konec války a porážka Němců cizími zbraněmi sovětských osvoboditelů přinesla především šanci uniknout vlastnímu selhání, zamést nepohodlné stopy, mstít se za nedávná příkoří a hojit si staré rány.

+++

Autor příběhu, Josef Urban, sám pochází z pohraniční oblasti Sudet, kde se příběh českého lesníka Jana Olšana a jeho německé ženy Agnes odehrává. Zná reálné pozadí děje a drsná i malebná jesenická krajina byla prostředím jeho vlastního života.

Také díky této zkušenosti je 7 dní hříchů autentickým svědectvím o historii i krajině československého pohraničí. Působivá kamera Jana Ďuriše a Martina Šece, velkolepé záběry sudetských hor na hudbu skladatele Borise Urbánka dodávají příběhu atmosféru vážného díla. Jedna z předností filmu - natáčení v autentických sudetských lokacích - je však současně i jeho největší slabinou. Aranžmá scén, které se odehrávají v prostředí vyrabovaných německých domů je roztříštěné, velmi podobné a tudíž zaměnitelné. Méně pozorný divák se tak zpočátku těžko orientuje v prostoru. A zejména nepoučený mladý divák, pro kterého jsou dějinné zvraty třicátých a čtyřicátých let „dávno zapomenutým středověkem“, by asi ocenil režijně propracovanější expozici.

Přesto je 7 dní hříchů režiséra Chlumského filmem výjimečným, filmem, který se vymyká běžné produkci české kinematografie. Výkony herců mezinárodního hereckého obsazení – Fedora Bondarčuka, Vicy Kerekes a Attily Mokose, spolu s předními českými herci – Jiřím Schmitzerem a Ondřejem Vetchým - poskytují nevšední prožitek, divák se s protagonisty ztotožňuje a bojí se o ně. Ve srovnání s Habermannovým mlýnem je film 7 dní hříchů laskavější a mnohým v závěru vžene slzy do očí. Snad proto, že je v podtextu příběhem o lásce, která jediná dává sílu čelit zlu a nepřízni osudu.

Jak napsala ruská filmová historička Irina Bykovová, „V kontextu dnešní sociální skutečnosti film 7 dní hříchů vyjadřuje obavu svých tvůrců o osud světa.“ Jediné, co lze filmu snad vytknout, je, že se snaží ukázat pozadí jedné z nejproblematičtějších kapitol české historie na příliš malé ploše. Nebyla tak možnost vyjádřit plně kauzalitu všech událostí dotýkajících se československého pohraničí, které nakonec dovedly jeho německé obyvatelstvo do náruče nacismu, a tím, vzhledem k Čechům, i do pozice kolektivních viníků. Film vznikl v produkci společnosti DP FILM, jedním z koproducentů je Česká televize. .

1.10.2014

V současné době je nesmírně prospěšné dbát na užívání pojmů, které se ve svém významu kryjí alespoň částečně se skutečností. Slovo, které by se stoprocentně krylo s tím, co označuje, bohužel, neexistuje. Nicméně v politické i mediální praxi nyní existuje bezpočet chybně používaných výrazů, respektive pojmů, které původně vyjadřovaly něco úplně jiného než to, co označují teď.

Jednou z dvojic pojmů, které jsou užívány, mírně řečeno, nepřesně, je dvojice spojenec - vazal. Obecně můžeme říci, že za spojence považujeme rovnocenného partnera, se kterým v rámci onoho spojenectví sdílíme podobná práva. Spojenec existuje podle pravidla "Já pán, ty pán". Kde toto pravidlo selhává, nejedná se o spojenectví, ale v nejlepším případě o vazalství. V případech horších může jít i o blbost či o čiré zoufalství.

Kuriózní praxe se ovšem týká takzvaných vojenských "spojenectví". Staří Řekové jsou možná v evropských dějinách "vynálezci" vazalství, jemuž přikládali význam spojenectví. A tento zvyk, stejně jako řecký zvyk považovat cizince za barbary, zůstal zřejmě trvalou součástí našeho myšlení až dodnes a hrozí, že se s námi povleče i dál do budoucnosti.

Athénský námořní spolek, takzvaná symachie, nebo Peloponéský spolek pod vládou Sparty se staly příkladem moderních vojenských paktů nejenom z hlediska smyslu a účelu, ale dokonce i v pokrytectví sebeprezentace, tedy v předstírání rovnosti členů. Byť tyto vojenské organizace ještě nedospěly k přijímání už zcela neprůhledných názvů, jako Varšavská smlouva nebo Severoatlantická aliance, které budí dojem, jak by v nich hrály první housle Poláci (Varšavská smlouva) nebo jak by prvních houslistů byl celý orchestr (NATO). Staří Řekové se zkrátka teprve učili, nebyli ještě v oboru politického matení pojmů takovými mistry, jimiž jsme se - za cenu matení pojmů v jejich celku - stali až my sami.

Spojenec je tedy ten, kdo disponuje stejným právem a má i stejnou sílu a vliv jako jeho partner ve spojenectví. Spojenec spolurozhoduje a neběží za koněm svého suveréna jako páže. Vazal je ten, který nemá ani jedno z privilegií rovnosti, ale stydí se to veřejně přiznat. A ten dominantní v nerovném "partnerství" jeho studu rozumí natolik, že to na něj veřejně neřekne. Nebo má zvrácený smysl pro humor a tiše se svému vazalovi směje? Obojí je možné.

Pokud má někdo pocit, že si zde hrajeme se slovy, pak jistě má pravdu. Na straně druhé je ale třeba připustit, že hra se slovy není tak nebezpečná jako hra se skutečností. Když například (a můžeme najít i křiklavější příklady) britský premiér stoje vedle amerického prezidenta zvedá hlavu hrdostí nad tím, že obě země jsou partnery v nějakém boji, jeho hlava je hlavou vazala, nikoliv spojence. Britský premiér si tuto drobnost odmítá připustit, neboť by tím utrpěla čest jeho země a jeho vlastní pocit důstojnosti a velikosti. Těžko říct, čeho si asi cení více. Pravda je ale nesmiřitelná vůči pocitům kohokoliv z nás. A je nakonec lépe včas si uvědomit vlastní slaboučkou pozici, než k tomu může být člověk donucen okolnostmi.

1.10.2014

Web ruské televize REN TV použil snímky obětí sestřeleného letu MH17 Malajsijských aerolinií k ilustraci zpráv o údajném objevení "hromadných hrobů" na východě Ukrajiny.

Minulý týden byla prokremelská média plná příběhů o "hromadných hrobech", které mají údajně obsahovat oběti, včetně civilních, "mučené, popravené, znásilněné" ustupujícími ukrajinskými vojáky ve vsi Nižňaja Krynka a v jejím okolí, 60 km od Doněcku. Podle ruských médií se jedná o důkaz válečných zločinů.

Televize REN TV 25. září odvysílala relaci, v níž s odvoláním na separatisty tvrdila, že ve třech hrobech byly objeveny "desítky" obětí, některé s odstraněnými orgány. Ilustrovala story snímkem mužů nesoucích pytel s tělem.

Čtyři dny na to web televize přinesl další zprávu o tom, že "stále jsou nacházena těla" v oblasti nedávno opuštěné ukrajinskou Národní gardou. Text doprovázel snímek řady vaků s těly položených na zem nedaleko bílého vraku.

Oba použité snímky pocházejí z ukrajinské verze webu Argumenty i Fakty a byly pořízeny na místě havárie letu MH17.

Zpráva OBSE o hrobech zmiňovaných v ruských zprávách hovoří o tom, že dva z nich obsahovaly po dvou tělech. V další lokalitě byla nalezena tabulka se jmény a datem 27. srpna a nápisem, že mrtví zemřeli za "Putinovy lži".

Zprávy ruských médií tvrdí, že dochází k nálezům dalších "hromadných hrobů" a počet obětí je mnohem vyšší, nebo že oběti byly vystaveny mučení a dalšímu zneužívání. To však nebylo potvrzeno.

Podle vyjádření mluvčího OBSE Michaela Bociurkiwa pro Deutsche Welle z 25. září je třeba dalšího vyšetřování a "Nemáme jednu verzi toho, kdo spáchal tato zabití," řekl mluvčí.

Ruská média však tvrdí, že OBSE podporuje jejich verzi.

Lidskoprávní organizace obvinily obě strany konfliktu na východní Ukrajině z válečných zločinů, včetně ostřelování obytných oblastí a únosů.

Ruská televize REN TV je součástí skupiny National Media Group kontrolované bankou Rossija. Její největší akcionář Jurij Kovalčuk má údajně blízko k Vladimiru Putinovi. Novou předsedkyní správní rady NMG se má stát Alina Kabajeva, bývalá gymnastka a poslankyně, která je považována za Putinovu milenku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.10.2014

Všichni známí pacienti s ebolou v Nigérii buď zemřeli, nebo se zotavují, a procento vyléčených je neobvykle vysoké.

Rychlá a koordinovaná akce některých předních lékařů v nejlidnatější africké zemi Nigérii zřejmě zajistila, že epidemie eboly byla zastavena. Oznámila to americká Centra pro kontrolu chorob a prevenci (CDC).

Zatímco v sousedních zemích se epidemie šíří, Nigérie je jediná, které se podařilo virus zastavit a zamezit jeho šíření do obrovských slumů.

"Pro ty, kdo říkají, že je to beznadějné, je to protilék - můžete ebolu dostat pod kontrolu," říká doktor Thomas R. Frieden, ředitel CDC.

Ačkoliv představitelé 177 milionové Nigérie jsou potěšeni, lekci nelze snadno aplikovat na sousední státy. Zdravotnictví v Guinei, Liberii a Sieře Leone zůstává kvůli rozsahu epidemie zahlceno a nutně potřebuje dodatečnou mezinárodní pomoc.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.10.2014
Více než 43 000 lidí požaduje ochranu divoké přírody a tedy i prosperitu obcí v národním parku
Tisková zpráva Hnutí Duha

Výbor pro životní prostředí poslanecké sněmovny projedná zítra petici, v níž už přes 43 tisíc návštěvníků Národního parku Šumava a lidí z celé republiky apeluje na zákonodárce, aby jasnými pravidly zajistili ochranu divoké přírody před těžařskými firmami a krásné šumavské krajiny před developery a spekulanty s pozemky. Petici poslancům a poslankyním zítra představí zástupce petičního výboru profesor Pavel Kindlmann z Karlovy univerzity a Akademie věd a programový ředitel Hnutí DUHA Jiří Koželouh.

Petici již přijal a projednal 3. září poslanecký petiční výbor. Vyslechl argumenty Hnutí DUHA, petičního výboru, vědců, zástupců šumavské veřejnosti i některých poslanců. Zpravodaj petice, poslanec František Laudát, vyzval závěrem přítomné poslance, aby „nenechali proměnit Šumavu v druhé Krkonoše“ a přislíbil, že udělá vše pro to, aby senátní zákon byl sněmovnou „smeten ze stolu.“

Signatáři petice a vědci nesouhlasí s likvidací vzácné přírody špatným zákonem, který v červnu schválil senát. Sněmovna o něm bude hlasovat pravděpodobně už na příští schůzi v říjnu.

Stále narůstající počet podpisů pod petici odpovídá veřejnému mínění. Podle 68 % obyvatel by v národním parku měla mít přednost ochrana přírody i na úkor rozvoje nových projektů. Naopak nové lanovky, sjezdovky a podobné záměry podporuje pouze 21 % Čechů a Češek. V anketě, kterou v roce 2011 uspořádalo Hnutí DUHA ve spolupráci s tehdejším vedením národního parku, uvedli čtyři z pěti respondentů, že by divoká krajina měla tvořit více než 30 % parku.

V průzkumu agentury STEM se 77 % obyvatel Jihočeského kraje domnívalo, že šumavský národní park je díky přílivu turistů pro místní obce ekonomickým přínosem. Pouze necelá čtvrtina (23 %) Jihočechů považuje národní park za překážku volnému podnikání. A za pravdu jim dává studie prestižní britské poradenské firmy EFTEC, která spočetla, že pro místní ekonomiku na Šumavě je tak jako v jiných národních parcích světa nejvýhodnějším scénářem ochrana a rozšíření území divočiny.

Jak dokázala nedávno zveřejněná mapová analýza Hnutí DUHA, za senátním zákonem stojí především zájem o lukrativní pozemky [8]. Dosud chráněná vzácná příroda by se schválením zákona mohla proměnit až na 7 700 stavebních pozemků, které si už předem skoupili velcí podnikatelé, osoby blízké předkladatelům zákona a realitní makléři či advokáti z okolí i velkých měst. Mezi nimi vyniká František Talián, poradce senátora Tomáše Jirsy, hlavního proponenta zákona.

Petice žádá poslance a senátory, aby přijali takový zákon o Národním parku Šumava, v němž:

  • bude hlavním cílem ochrana přírody; ostatní činnosti budou možné do míry, jež neohrozí vzácnou přírodu;
  • bude zachována současná rozloha území ponechaného přírodě, tj. 30 % národního parku a stanoveno jeho postupné rozšíření alespoň na 50 % do roku 2030 tak, jak určuje současný Plán péče o národní park a jak je to obvyklé v ostatních evropských národních parcích;
  • bude omezena další výstavba tak, aby nezničila cennou šumavskou krajinu.

Petici podpořila i řada respektovaných osobností kulturního a veřejného života, například Jiří Suchý, Věra Čáslavská, Ivan Trojan, Jan Hřebejk, Eva Kantůrková, Jiří Žáček, Ondřej Neff, Václav Havelka, Monika Načeva, Bára Hrzánová, Tom Kočko, Zdenek Merta, Ladislav Gerendáš, Miloslav Stingl, Olga Sommerová, Boris Hybner, Alois Švehlík, Sára Saudková, Erazim Kohák, Martin Bursík, Josef Fanta, Karel Janeček, členové činohry Národního divadla Saša Rašilov, Vladimír Javorský, Jiří Štěpnička, Jan Novotný, Filip Rajmont a Rudolf Stärz.

Pavel Kindlmann, profesor ekologie na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, řekl:
„Vědci na základě obrovského množství terénních dat určili, na kterých místech Šumavy by lidské zásahy negativně ovlivnily biologickou rozmanitost – a pravděpodobně způsobily lokální vyhynutí mnoha druhů organismů. Každý, kdo rozhoduje o budoucím způsobu ochrany přírody na Šumavě, by si měl být vědom toho, že je morálně zodpovědný za to, v jaké podobě od nás naši potomci přírodu obdrží a kolik druhů organismů bude pro ně v případě špatného politického rozhodnutí nenávratně ztraceno.“

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl:
„Desítky tisíc signatářů petice, turisté, veřejné mínění, vědci i ekonomičtí experti se shodují, že ochrana divoké přírody na Šumavě má mít přednost před developerskými projekty a kácením. Prospěje to zároveň i místní ekonomice. Naopak senátorský návrh zákona znamená přínos pouze pro několik vyvolených. Výbor pro životní prostředí by – už jen na základě svého názvu - měl zbytku poslanců a poslankyň doporučit zamítnutí senátního zákona o Šumavě a podpořit návrh vědců a Hnutí DUHA.“

1.10.2014

Skupina Zachraň jídlo, která loni v září uspořádala na Václavském náměstí Hostinu pro tisíc, opět upozorní na problematiku plýtvání jídlem. Tentokrát se bude soustředit na plýtvání v oblasti zemědělství a chce šířit informaci o možnosti darování jídla potřebným mezi producenty. Happening s názvem Tisíc kilo se uskuteční v sobotu 18. října od 9 do 12 hodin na piazzetě Národního divadla.

Velká tržnice se zeleninou vyroste u Nové scény Národního divadla. Rozdávat hotové jídlo se tady letos nebude, zato si lidé mohou odnést plné tašky brambor, mrkví nebo květáků za symbolickou cenu. Darují ji čeští malí a střední zemědělci, kteří mají svá pole v blízkosti Prahy. Důvodů, proč by tuto zeleninu museli vyhodit nebo zkompostovat, je několik: kromě nadměrné produkce v určitých obdobích hraje roli také nestálá poptávka, levné konkurenční zboží ze zahraničí a velké nároky prodejních řetězců na estetickou kvalitu zeleniny. Například brambory jsou příliš malé či velké, ředkvičky mají listy nažloutlé nebo mrkve jsou příliš zkroucené. Výživová hodnota této zeleniny je ovšem stejná jako té prvotřídní, prodávané na pultech obchodů.

Skupina Zachraň jídlo chce tímto happeningem upozornit veřejnost na to, že pěstitelé zeleniny a ovoce svou úrodu nemusí vyhazovat, ale mohou ji darovat Potravinové bance, která dál produkty distribuuje potřebným. Čerstvých produktů má přitom velký nedostatek. “Protože jsou mezi našimi odběrateli také dětské domovy, azylové domy pro matky s dětmi, domovy na půl cesty, Klokánky a další zařízení pečující o děti, přivítali bychom přísun čerstvého ovoce a zeleniny, které jsou nezbytné pro zdravý vývoj dětského organismu,” říká Věra Doušová, předsedkyně Potravinové banky Praha.

“Problém plýtvání jídlem je velice komplexní a má mnoho rozměrů. Rozhodli jsme se upozornit zrovna na tuto část potravinového řetězce, protože se vyhazováním jídla při jeho výrobě a distribuci u nás nikdo nezabývá. Existuje přitom způsob, jak alespoň část nechtěné úrody zužitkovat, tedy darovat ji. Zároveň chceme vyzvat zainteresované subjekty - tedy stát, zemědělce, obchodní řetězce a veřejnost - aby začali o tomto problému diskutovat,” říká Adam Podhola ze Zachraň jídlo.

Celosvětově je množství vyhazovaného jídla v zemědělství velkou neznámou. Podle studie vypracované pro Evropský parlament byla v České republice v roce 2006 znehodnocena na úrovni zemědělské produkce téměř čtvrtina všeho vyhozeného jídla, což se rovná asi 450 000 tunám. Celkově na každého Čecha připadá okolo 187 kilogramů vyplýtvaných potravin ročně.

1.10.2014
Britští konzervativci zaznamenávají útěk svých stoupenců k euroskeptické straně UKIP

Již čtvrtým aktivistou, dosud podporujícím britskou Konzervativní stranu, kteří přešli k euroskeptické ultrapravicové straně UKIP (Nezávislé straně Spojeného království), která usiluje o odchod Británie z EU, se ve středu stal milionář Arron Banks, který v minulosti věnoval konzervativcům 250 000 liber. Nyní dal 100 000 liber UKIPu a oznámil, že podporu konzervativců opouští, neboť je podle jeho názoru důležité, aby Británie opustila Evropskou unii a "začala obchodovat s celým světem".

V úterý od konzervativců k UKIPu přešel Richard Barnes, bývalý konzervativní náměstek londýnského primátora, a ještě předtím dva konzervativní poslanci.

Tlak UKIPu na britské konzervativce je vede k výraznému posunu jejich politického programu směrem k euroskepsi. Šéf Konzervativní strany David Cameron se nyní během právě probíhajícího sjezdu konzervativců vyjádřil, že by ho "srdce nebolelo", kdyby Británie z EU odešla.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.10.2014
Tisková zpráva Auto*Matu

Strany jsou pro maximální transparentnost na všech úrovních správy města. Ti, kdo byli dosud mimo struktury vedení města, usilují i o zpětné zveřejnění již uzavřených smluv.

V úterý 16. 9. v kině Bio OKO proběhla druhá ze čtyř předvolebních debat se zástupci politických subjektů kandidujících do celopražského zastupitelstva. Tentokrát byla hlavním tématem otevřená radnice a občanská participace. Pozvání přijali zástupci sedmi kandidujících subjektů (ODS, ČSSD, Trojkoalice (SZ-KDU-ČSLa STAN), Piráti, Svobodní a Hutí pro Prahu. Videozáznam celé debaty najdete na: www.auto-mat.cz.

Všechny strany se shodly na potřebě a podpoře online zveřejňování všech smluv uzavíraných městem, městskými organizacemi a akciovými společnostmi s podílem města. Spory vládly jen v otázce zda-li tyto smlouvy zveřejňovat i zpětně, nebo ne, případně odkdy. Trojkoalice je pro maximální zveřejňování až od roku 1990. Dle ODS je zpětné zveřejňování smluv zbytečné a máme hledět do budoucna. Svobodní jsou pro zveřejňování všech aktuálních smluv (i těch minulých, které stále platí). Piráti by naopak zveřejňovali i smlouvy s vypršelou platností – řadu z nich totiž nevýhodně uzavírali jménem Hlavního města stále aktivní politici a Pražané mají právo vidět, kdo za nimi stál. Piráti i ODS navrhují do všech smluv dopisovat klauzuli “nezveřejněná smlouva je neplatná”.

Svobodní tvrdí, že magistrát neumí pracovat s IT – měl by vypisovat programátorské soutěže a nezávádět megalomanské IT systémy jako Opencard. Piráti mají jednoduchý recept na IT zakázky: správné zadání, které není předem připoutané k jedinému zadavateli a požaduje používání otevřeného zdrojového kódu. V otázce investic do veřejných prostranství, kde se všichni shodli na potřebě architektonických soutěží, DJK zdůraznili, že vypsání soutěže musí předcházet participativní tvorba jejího zadání s místními obyvateli. Naopak Hnutí pro Prahu chce zapojit obyvatele do rozvoje města tak, že přesune více pravomocí a peněz z magistrátu na městské části a učiní všechny samosprávné procesy viditelné online.

1) Přítomní kandidáti:

Pavel Činčera (7. na kandidátce DJK, šéfredaktor Ekolistu)
Jiří Kubíček (2. na kandidátce SSO, leader pro Prahu 7)
Irena Ropková (3. na kandidátce ČSSD, radní na Praze 3)
Jan Wolf (2. na kandidátce Trojkoalice, předseda KDU-ČSL v Praze)
Bohuslav Svoboda (lídr kandidátky ODS, exprimátor – nikoho jiného ODS nesehnala)
Ondřej Profant (2. na kandidátce ČPS, pražský předseda)
Karel Fischer (3. na kandidátce HPP)

2) Termíny a témata dalších debat:

2. 10., 18:00 loď Tajemství, náplavka – Strategie a vize města, debata lídrů kandidátek

1.10.2014
Tisková zpráva Rekonstrukce státu

Platforma nevládních organizací zveřejnila shrnující hodnocení, jak politické strany naplňovaly svůj závazek k prosazení devíti zákonů. Vydání hodnocení podpořila také řada známých podnikatelů, kteří jsou nespokojeni s tím, že strany odkládají svoje závazky. Zkrácená verze hodnocení poputuje do 2,3 milionu domácností ve městech po celé ČR. Jde o první detailní hodnocení každodenní práce poslanců.

„Řada stran, včetně ODS či hnutí ANO, v komunálních volbách slibuje transparentní hospodaření měst a obcí. Přitom celý rok odkládaly připravené zákony, které by toto zprůhlednění zajistily,“ říká Pavel Franc, ředitel organizace Frank Bold a garant Rekonstrukce státu. „Jde o první detailní hodnocení každodenní práce poslanců,“ dodává.

„Čím méně veřejnost ve volbách hledí na billboardy a více na skutečné kroky stran, tím je větší šance na odpovědnou politiku. Hodnocení prosazování rekonstrukčních zákonů je jedním ze způsobů, jak tomu pomoci,“ říká David Ondráčka, garant platformy a ředitel Transparency International ČR.

„Voličům předkládáme zcela nestranné hodnocení skutečných kroků jednotlivých stran ke splnění svých závazků. Občané budou mít k dispozici také jednotlivá fakta a reakce stran, aby mohli sami posoudit, jak politici své sliby plní,“ dodává garant projektu Martin Kameník, předseda Oživení.

V uplynulém roce poslanci projednávali zatím 4 zákony z rekonstrukčního balíčku. Dva z nich schválili, jeden prošel ve velmi okleštěné variantě a čtvrtý se nyní poněkolikáté vrací k posouzení Ministerstvu spravedlnosti. Přitom tři z nich byly již hotové v minulé Sněmovně. Další tři zbývající zákony jsou v legislativním plánu vlády, ale jejich příprava je oproti termínům plánu zpožděna. Zákon o nominacích do dozorčích rad státem ovládaných podniků navrhuje Ministr financí nahradit nařízením vlády. V platnost zatím vstoupil jediný zákon (regulace anonymních akcií), a to v předchozím období v roce 2013.

Žádná politická strana, jejíž poslanci se k závazku Rekonstrukce státu před volbami připojili, nedostala od expertních skupin samé jedničky nebo pětky. Poslanci již velkou většinou stihli odhlasovat dva zákony, změnu jednacího řádu Sněmovny a rozšíření kontrolních pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ). Přitom naopak v Senátu proti rozšíření pravomocí NKÚ už stihli hlasovat někteří senátoři ODS a také ČSSD na jednání Ústavně-právního výboru. U registru smluv vychází nejlépe KDU-ČSL a opoziční TOP09/STAN a Úsvit, které se v hlasování nepostavily proti základním principům navrženého opatření. Naopak ANO a ČSSD ve výsledku nedokázaly připravit verzi návrhu zákona o registru, na které by byla v koalici shoda. Současnou podobu služebního zákona hodnotí pracovní skupina Rekonstrukce státu negativně, opoziční ODS a TOP09 svým tlakem prosadily vypuštění několika klíčových ustanovení zákona.

Vydání hodnocení podpořila řada podnikatelů, například Radim Jančura, Stanislav Bernard, Karel Janeček, firmy Y Soft, Delikomat, Lomax a další. Kampaň podporuje také řada podnikatelských sdružení, Asociace malých a středních podniků (AMSP) a obchodní komory; dlouhodobě Rekonstrukci státu podporuje také Fond Otakara Motejla.

„Setkávám se s řadou podnikatelů, kteří jsou zklamáni, že politici jen hledají cesty, jak rekonstrukční zákony pomalu někam založit. Proto jsme se spojili, abychom vydání hodnocení podpořili,“ říká podnikatel Radim Jančura.

Hodnocení bude mít jak písemnou podobu, která se bude distribuovat v tisku a na letácích v krajských městech, tak i elektronickou verzi, na kterou upozorní online kampaň se spoty. (Viz ZDE.)

Prostřednictvím letáků, inzerce, emailů a dobrovolníků se hodnocení dostane odhadem ke 2,3 milionu čtenářů. Plné hodnocení naleznete na ZDE.

Expertní skupiny platformy hodnotily následující kritéria, která celý rok zástupci Rekonstrukce státu monitorovali: hlasování na plénu a ve výborech Sněmovny a Senátu, podávání pozměňovacích návrhů, práce ministerstev na návrzích.

Platforma Rekonstrukce státu v září také vyzvala kandidáty do senátních voleb, aby podpořili rekonstrukční zákony, zejména novelu Ústavy o NKÚ, kterou chtějí senátoři zablokovat. K výzvě se připojilo již přes sedmdesát kandidátů ze všech stran. Jejich seznam aktualizujeme na ZDE.

1.10.2014

V Holešově, stejně jako v mnoha jiných městech i obcích, se zvedla vlna občanské iniciativy za omezení, případně úplné zrušení hazardu ve městech a obcích. Iniciativa občanů v převážné míře dostala podobu místního referenda, ve kterém se měli občané vyjádřit, jak dál naložit s tímto nežádoucím společenským fenoménem. Referendum, které má oporu v zákoně, však bylo v mnoha případech chápáno jako omezování podnikání a podnikatelských aktivit s odvoláváním se na Listinu základních práv a svobod.

Také v Holešově se občané rozhodli pro referendum. Po zajištění dostatečného počtu podpisů pod peticí bylo schváleno uskutečnění referenda. Jak výše uvedeno, referendum má oporu v zákoně, nicméně se najde dost lidí, kterým je referendum třískou v oku. K referendu v Holešově (po jeho uskutečnění) se článkem převzatým z blogu iDnes v místním periodiku HOLEŠOVSKO č. 9/2014 vyjádřila i jistá Jarmila Novotná z Prahy. Nevím, jakou bezprostřední souvislost má paní Novotná z Prahy s událostmi v Holešově a co ji vedlo k vyjádření (dle mého mínění neobjektivního a velmi podjatého) názoru na tuto událost, nicméně nemohu se zbavit dojmu, že tento „posudek“ byl vypracován na objednávku.

Není těžké uhodnout, kým a proč asi, když byla ohrožena tak výnosná činnost jak pro samotné podnikatele, stejně tak pro příjmovou část rozpočtu MÚ Holešov. Jak ze samého úvodu stanoviska či názoru paní Novotné vyplývá, „aktivisté“ vyvolali zcela zbytečné referendum, které mělo hlasovat cituji: „o majetku, zaměstnání jiných lidí a o osudu jednoho druhu legálního podnikání ve městě“. K tomu podotýká, že představa o zákazu heren a kasín, který vymýtí hazardní chování jedinců, je nesmyslná. Zvláště v době internetu! Již zde je patrné, že paní Novotná je příliš daleko nějaké možné objektivitě a svými výroky dává jasně najevo, čí zájmy obhajuje.

Samozřejmě, že o konání referenda bylo zapotřebí jednat. „Aktivisté“, jak je nazývá paní Novotná, požadovali konání referenda současně s komunálními volbami. Vzhledem k samotnému předchozímu nesouhlasu s referendem zastupitelé tomuto požadavku nevyhověli a hlasování posunuli na 6. září 2014, tedy zcela odděleně od konání voleb, což realizaci a výsledky referenda předem značně znevýhodnilo. Iniciátoři referenda předpokládali (také se to potvrdilo), že odděleným konáním referenda bude značně omezena účast občanů, zatímco konání referenda současně s volbami by přineslo podstatně lepší výsledky a tedy i úspěch této iniciativě. Toho si byli samozřejmě velmi dobře vědomi zastupitelé, z nichž většina podpořila prosazovaný názor vedení města a při vědomí „nebezpečí“ z možného pozitivního výsledku referenda se postarali o to, aby když už se musí referendum konat, tak jej odstaví „na slepou kolej“ a určí datum konání na 6. 9. 2014, tedy mimo termín konání komunálních voleb 10.-11. října 2014.

Jak již bylo zmíněno, záměr a účel by splněn, referenda konaného 6. září 2014 se zúčastnilo 614 občanů z 9688 oprávněných voličů, tedy 6,3 %. Pro zrušení se vyjádřilo 554 občanů Holešova, tedy 90 % hlasujících v referendu. Není od věci si domyslet, jak by asi skončilo hlasování, kdyby se referendum konalo současně v době komunálních voleb. Jinak referendum jako takové skončilo fiaskem, tedy přesně tak, jak si to páni radní představovali.

Toto jsou pouhá statistická čísla, avšak paní Novotná si dala práci a popsala, jak by se referendum vyvíjelo (v neprospěch radnice), jak by se angažovali zastánci referenda, podle paní Novotné „aktivisté“ a to až do neskutečných, dá se říci sci-fi detailů. Jen tak namátkou: - sami aktivisté k referendu nešli a pokud ano, odevzdali záměrně neplatné hlasy, - aktivisté již několik let seč mohou, očerňují podnikatele, živnostníky a zaměstnance legálních heren. To je údajně činnost aktivistů před a v době referenda. Fantazie paní Novotné však jde dál a tak sděluje: - pokud bude referendum spojeno s hojněji navštěvovanými volbami, postaví se aktivisté přímo před volební místnosti, kde budou oslovovat příchozí a přesvědčovat, aby hlasovali i v referendu a jak mají „ve vlastním zájmu“ hlasovat.

Paní Novotná si také neodpustila kopnout do „ hodných, mladých a sluníčkových“ lidí, kterým by se prý mělo vyhovět, když už i v televizi říkali, že herny jsou čisté zlo! Vycházela totiž ze zkušeností referenda v době konání voleb do EP v MČ Praha 7, která ji přivedla k názoru, že podobné jednání „aktivistů“ je nezákonné, leč Policie ČR ji prý vyvedla z omylu když prohlásila, že taková agitace během hlasování je přípustná. Paní Novotná jaksi pozapomněla na fakt, že se jsme (v nedokonalé, přesto však) v demokracii a že ještě ne všechno, co si přejí „ti nahoře“ se musí vyplnit!

Aby toho nebylo málo, paní Novotná se trefuje i do hlavního organizátora, alias „aktivisty“ ing. Karhana (KDU-ČSL), kterého podezírá, resp. oněm prohlašuje, že herny budou hlavním volebním tématem. Nevím a nechápu, proč to vadí zrovna paní Novotné z Prahy, jaké bude motto voleb v Holešově. Chápu, že (ne)existence hazardu ve městě Holešově, stejně jako jinde, má dvě polohy: jedna je výhodná pro byznys a příjem do rozpočtu města, kde lze trestuhodně s penězi nakládat libovolně k obrazu svému, na druhé straně to jsou věci a záležitosti, kterým se paní Novotná vyhýbá jako čert kříži, když ani slovem nezmíní a nepřizná také negativní vliv a dopad hazardu na společnost, zvláště tu labilní, která se snadno nechá zlákat možností vysokých výher, kterých však nedosáhnou, ale mnohdy přivodí nedozírné následky sobě a často i svým rodinám v podobě trestné činnosti nebo tragických rodinných událostí. Paní Novotná se vysmívá snahám „aktivistů“, místo aby jejich činnost objektivně ocenila byť s tím, že jejich boj je třeba marný nebo nekonečně bezvýsledný. Takový postoj by bylo možné kvitovat, protože by vyjadřoval skutečnou realitu poměru sil byznysu, peněz a naivního boje občanů proti tomuto společenskému nešvaru.

Nejsem si jistý, zda účelový článek paní Novotné v měsíčníku Holešovsko splnil svůj účel. Každopádně paní Novotná svůj úkol splnila na výbornou a musela být se svou prací, sama se sebou (a odměnou) rozhodně spokojena. Už méně spokojeni jsou občané Holešova. Nemyslím, že by jí z těchto výsledků tam v Praze měla bolet hlava. b Klid v duši a klidný spánek, alespoň na delší dobu, však mohou mít i podnikatelé s hazardem v Holešově, neboť jak (bohužel) rozhodl Krajský soud v Brně, druhé místní referendum v této věci se konat nebude.

Tak to bychom měli, operace se zdařila, pacient se bohužel neuzdravil. Cíle a snažení bylo odpůrci dosaženo, hazard v Holešově a okolí má zelenou! Červenou mají naopak občané Holešova, kteří se svým snažením a dobrým úmyslem pohořeli jako papíroví čerti!

1.10.2014

Vlny secesionismu se pomalu přelévají z oblastí, které ještě před čtvrt stoletím náležely více či méně do sféry vlivu bývalého Sovětského svazu, také do některých zemí Evropské unie. V sobotu šéf exekutivy katalánského regionu Artur Mas ohlásil konání referenda o samostatnosti Katalánska na 9. listopadu. Ti, kteří by si přáli odtrhnout ekonomicky úspěšné Katalánsko od zbytku Španělska (podle jejich mínění méně úspěšného), se přitom nechávají inspirovat jednostranným vyhlášením nezávislosti Kosova z roku 2008.

Poté, co přibližně polovina Skotů volá po odtržení od zbytku Velké Británie a vedle vleklého "rozkládání" Belgie na část frankofonní a díl země hovořící převážně vlámsky (nizozemsky), je Katalánsko pouze dalším z příkladů, jak se secesionistická (nebo separatistická?) chřipka přenáší z jednoho kouta Evropy do druhého, jak by rozkládání států, federací, nebo dokonce impérií bylo něčím pozitivním a nadto i nesmírně lákavým.

Zvídavého pozorovatele jevů odehrávajících se na této díky lidem hodně kuriózní planetě může ovšem překvapovat, jak je možné, že někde jsou separatisté se svými snahami o vyříznutí části původně integrovaného území úspěšní a jinde jejich metody selhávají. Pokud není pozorovatel důkladněji informován o podrobnostech těchto státních rozpadů, pak se může přiklonit k názoru, který bohužel není správný, a sice že o zachování jednoty země či o jejím rozdrobení rozhodují výhradně vnitřní podmínky, oprávněnost nároků a míra vyspělosti a kulturnosti národů, které se před křižovatkou možného rozpadu takto ocitnou.

Mírový a téměř nekonfliktní rozpad Československa načasovaný na konec roku 1992 může tomuto zdání vyhovovat. Podle idealistického uvažování se to má s rozpady států asi tak, že část obyvatelstva, kterou od jiné skupiny dělí jazyk, náboženství, národnost, historická zkušenost, suma kulturních zvyků a tradic, vzpomínka na utrpěná příkoří, rozdílný výklad historie, nebo prostě výše HDP na hlavu, se v jistém okamžiku přestane ve své domovině cítit dobře a při pátrání po viníku této okolnosti padne (pouhou náhodou, pochopitelně) její zrak na "ty druhé". Okolní svět (nebo jeho významnější část) pak na základě moudré úvahy, důkladného rozboru situace, vrozeného smyslu pro právo a spravedlnost, zcela bez jakýchkoliv postranních úmyslů, přisoudí oné "ohrožené" skupině právo na samostatnost. Což má pak za výsledek (či následek?) uznání vytrženého kusu území svrchovaným státem, jenž je následně s láskou přijat do rodiny ostatních civilizovaných, kulturních, demokratických, zkrátka "těch našich" národů.

No, bohužel, tak to opravdu nefunguje. Západní Evropa postižená secesionismem se chová jinak než Evropa "východní". Její "separatisté" jsou více méně lidoví umělci pracující s folklórem, a to i tehdy, když se zdá, že jim nakloněná média opravdu horují pro rozpad společných států. Kdy se to všechno jeví být opravdu už už "na spadnutí" a příznivci separatismu i jeho odpůrci se utkávají v lítém boji plném podpásovek i (někdy) argumentů. Nakonec ale jakoby vítězí zdravý rozum a Španělsko, Velká Británie, Itálie, Belgie, případně další země, ve kterých se jejich "úspěšnější" části snaží zbavit břemene těch "méně úspěšných", zůstávají nadále vcelku.

Vůdcové secesionistů, autonomistů, zkrátka bojovníků za samostatnost, často sami dobře vědí, že rozložit plně integrované státy EU na menší celky by v konečném důsledku vedlo ke komplikacím. Přinejmenším i v takovém "detailu", jakým je automatické přičlenění nového státu do struktur EU. V tomto ohledu zde neexistuje právní precedens, a tak se dost dobře neví, jak by celá věc probíhala. Zda by například samostatné Katalánsko nemuselo prodělat znovu přístupová jednání. Třeba by se při nich ukázalo, že nesplňuje všechny předpoklady integrace do evropských struktur. A třeba by se nepřimhouřilo oko, jako se činilo v případě vstupu do EU některých zemí bývalého sovětského bloku.

Zkrátka a dobře, rozkládat dlouhodobě stabilizované evropské země jen pro to, aby se představitelé rozsáhlých regionálních samospráv stali - jak po tom nepochybně touží - prezidenty malých států, jejichž suverenita je v současném světě více méně iluzorní, není nic, zač by komu stálo bojovat.

A existuje ovšem ještě jeden důvod, pro který je možno s vysokou mírou pravděpodobnosti pochybovat o úspěších západoevropského secesionismu. Státy se rozpadají pouze tehdy, pokud k jejich rozpadu existuje vnější objednávka. Ta může mít zprvu podobu strategického zájmu o vytržené území. Mocnost nebo vně existující společenství zemí postupuje podle starého římského pravidla: rozděl a panuj. Má zájem získat na svou stranu celé území státu (vytvořit z něj spojence, získat jeho trhy, pracovní sílu, nerostné bohatství, vést skrze něj tranzit některého zboží či surovin, postavit zde vojenské základny, či mu prostě tuto území nějak chybí na mapě svého vlivu). A jelikož se celek nějakým způsobem tak blahodárné "integraci" brání, není nic snazšího než podpořit uvnitř země konflikt. Je pravda, že musí existovat nějaké podhoubí, že konflikt nelze vyrobit úplně na objednávku, jen tak z ničeho. A je též pravda, že konflikty se dobře zažehují a k jejich plápolání se lépe přilévá oleje tam, kde místní obyvatelstvo doposud ještě plně neusnulo na vavřínech konzumu, ale po jeho plném rozvinutí teprve touží.

Tuto metodu rozdělování k ovládnutí vybraných národů - divide et impera - používali Římané s výsledky vpravdě vynikajícími. Říman, jak hojně dokládají dávní letopisci, vědomi si, jak nutno pěti píseň toho, jehož chléb jedí, nikdy nikam nevstoupil s primitivním úmyslem dobývat, pustošit, plenit, krást, ovládat, rabovat a týrat místní obyvatelstvo, ale Říman vždy "jen chtěl pomoci slabým a ujařmeným". Úplnou náhodou proti některému svému mocenskému konkurentovi.

Současný svět pracuje analogicky, jen hesla, pod kterým se vytipovaná území rozkládají, jsou dnes jiná, moderní. V jistém smyslu se kolo dějin točí pořád dokola. To samo o sobě by možná ani nevadilo. Kola jsou ostatně od toho, aby se točila dokola. Díky tomuto otáčivému pohybu se bicykl nakonec skutečně pohybuje směrem dopředu, byť někdy i směrem do příkopu. Co nesporně vadí, je ale skutečnost, že konflikty, které někomu vyhovují, jiné lidi zabíjejí, připravují o domov, o budoucnost, o radost ze života. Jsou zločinem, za který nikdo nechce nést odpovědnost, a dokud je při síle ji ani neponese. Holanďané mají přísloví, ve kterém se krutě, leč pravdivě praví: "Co pro jednoho smrtí, je pro druhého chlebem".

Nelze pochopitelně vyloučit, že jednoho dne přejde "folklór" západoevropských secesionistů z virtuální roviny pouhých "úspěšných" politických programů do roviny skutečného rozpadu i států, o jejichž dezintegraci žádná světová mocnost nestojí. Může se tak stát samovolně. Je to ale málo pravděpodobné. Není zde totiž naplněna - naštěstí! - základní podmínka rozpadu států, kterou je bezohledná a sobecká vůle nějakého většího celku, schopného prosazovat se vojensky, ekonomicky a politicky - ať už USA, Ruska, případně někoho s jejich souhlasem.

1.10.2014
K UKRAJINĚ:
Německá televize ZDF kritizuje jednostrannost německých médií

1.10.2014
NATO: Na Ukrajině jsou stále stovky ruských vojáků

Rusko má stále stovky vojáků na Ukrajině, navzdory "významnému" stahování sil od podepsání příměří počátkem září, konstatovalo NATO v úterý.

Po stahování na východě Ukrajiny stále zůstávají ruští vojáci, včetně příslušníků sil zvláštního určení, prohlásil mluvčí NATO Jay Janzen. Dodal, že v minulém týdnu nedošlo k žádnému dalšímu stahování u ukrajinské hranice je stále umístěno nějakých 20 000 vojáků.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

1.10.2014

"Že by hongkongskí banderovci?", zažertoval slovenský politolog Juraj Marušiak nad zprávou o nepokojích v Hongkongu vyvolaných snahou pekingských úřadů zrušit demokratické volby ZDE. Myslím, že se to s deštníkovou revolucí určitě má nějak velmi podobně. Pokud za celou záležitostí nestojí banderovci, tedy docela určitě agenti či ilumináti.

Každý demonstrant za demokracii byl někdy banderovcem, nebo aspoň agentem CIA - a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dodnes. Ale přesto zkusme na chvíli zmíněné zásadní nahlédnutí vyzávorkovat a podívat se na to, co se o událostech píše v mainstreamových médiích.

Když Peking v roce 1997 podle smlouvy s Británií z roku 1984 přebíral kontrolu nad bývalou britskou kolonií Hongkong - v níž se kromě jiného zdržují důležití dárci české ODS a skrývají dočasně američtí whistlebloweři - slíbil zachovat tamní demokratický politický systém do roku 2047. Tento závazek však nedodržel ani dvě dekády, protože již v roce 2014 čínská centrální vláda oznámila úmysl vetovat kandidáty do voleb v roce 2017.

Existuje ještě další důvod, proč se zprávám z Hongkongu vcelku úspěšně daří soupeřit s válečným zpravodajstvím z nesmyslné a neperspektivní americké letecké války na Blízkém východě. Hongkong je městem s patrně největší koncentrací západních novinářů na jednoho obyvatele mimo samotné západní země ZDE. K tomu došlo proto, že se Peking v posledních dvou nebo třech letech vynasnažil ztrpčovat život novinářům v Číně, takže mnozí z nich se prostě přesunuli do relativně autonomního samosprávného města. A nyní zde dopisovatelé, často s osobní zkušeností se svévolí komunistických orgánů, mají protivládní manifestace doslova před nosem.

Zároveň s děním v Hongkongu ale narůstají i nepokoje v Sin-ťiangu, centru odbojné ujgurské provincie poznamenané etnickým napětím, a kromě toho čínské úřady vyjadřují znepokojení i nad vývojem vztahů s Tchaj-wanem. Tento ostrov má být v budoucnu přivtělen ke kontinentální Číně podle stejného modelu, jako Hongkong - a není tedy divu, že události v bývalé britské kolonii ovlivňují i postoj Tchaj-wanců k perspektivě sjednocení. Začíná se hovořit o tom, že čínské centrum ztrácí kontrolu nad periferiemi ZDE. Protože nový prezident Si Ťin-pching postrádá trpělivost předchůdce a tlačí na pilu, vyprodukoval potíže hned na několika místech současně - a pekingský režim se nachází na pokraji paniky.

Ve věci Hongkongu ani jedna ze stran sporu není připravena ustoupit ZDE a umožnit tak kompromis. Je to pochopitelné: Demonstranti žádají jen plnění toho, k čemu se Peking smluvně zavázal, a Si zase nechce v žádném případě přiznat, že závazky nedodržel, a tak vyvolat dojem, že je chybujícím "kormidelníkem" - což by oslabilo a možná i ohrozilo jeho postavení prezidenta. Za takových okolností demonstranti ze dvou hlavních organizací Scholarism a Occupy Central hrozí rozšířením protestů, včetně stávek v podnicích a okupace vládních budov. Požadují odvolání nepopulárního šéfa exekutivy Le-unga Čchun-jinga spolupracujícího s Pekingem, svobodné volby a zrušení pekingského výnosu o cenzuře kandidátů.

"Opoziční skupiny dobře vědí, že je nemožné změnit rozhodnutí Stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců o plánu hongkongských politických reforem. Pouliční hnutí se mohou vyvinout v revoluci, když se do nich zapojí více demonstrantů. Nicméně Hongkong není země; ani nemá podmínky pro "barevnou revoluci", ani nejsou síly v ulicích dost vlivné na to, aby mobilizovaly veškeré obyvatelstvo," píše sebejistě čínský provládní People Daily ZDE.

Uvidíme. Vždyť přece "Za dolary všecičko udělám, uf, matičko..."

1.10.2014

Vztahy mezi Velkou Británií a Čínou se v úterý začaly dramaticky zhoršovat kvůli tomu, že Peking nehodlá lidem v Hongkongu dovolit svobodnou volbu příštího lídra. V ulicích na protest proti postupu centrálních čínských úřadů demonstrují již šestý den desetitisíce lidí.

Čínský velvyslanec v Británii byl předvolán k podání vysvětlení k vicepremiérovi Nicku Cleggovi, který tvrdí, že hodlá vyjádřit "zděšení a neklid" nad faktem, že v bývalé britské kolonii je upíráno občanům všeobecné volební právo.

Centrum Hongkongu zůstalo včera zaplněno demonstranty, kteří otevřeně ignorují požadavky pročínských úřadů, aby opustili ulice před oslavou čínského národního svátku. Očekává se, že napětí vzroste právě dnes, kdy Čína slaví důležitý státní svátek.

Demonstranti jsou rozhněváni kvůli tomu, že Peking trvá na vetování kandidátů, kteří se mu nelíbí, během příštích veřejných voleb v roce 2017. Jen dvěma nebo třem lidem bude povolena kandidatura, všem na základě předběžného schválení propekingskou komisí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.9.2014

Reportáž ukrajinské televize Inter z bojů o doněcké letiště ukazuje, jak se to má s příměřím uzavřeným v Minsku. Boje na východě Ukrajiny postupně nabývají na intenzitě a vracejí se pomalu na úroveň před Minskem. Bojuje se u letiště v Doněcku, u Debalceva, Mariupolu a řady dalších sídel; sabotážní skupiny útočí na infrastrukturu u Charkova a Oděsy. Válka pokračuje. Jen se jí prostě říká příměří.

Ale ani tím není radno nechat se zmást. V koncepci speciální války předložené náčelníkem ruského generálního štábu Gerasimovem ZDE je stanoven poměr vojenských a nevojenských opatření v konfliktu nového typu na úrovni 1:4. Chcete-li, válka podle aktuálních představ ruského generálního štábu vypadá tak, že na každý rubl utracený za boj proti ukrajinským ozbrojeným silám připadají čtyři další vynaložené na špionáž, informační operace, veřejnou diplomacii, šíření propagandy a dezinformací, podporu politického rozkolu a paralýzy ve společnosti proti níž jsou nepřátelské aktivity zaměřeny, diplomatickou izolaci cílového státu na mezinárodní scéně, ekonomické sankce a další aktivity. Takže to že se někde střílí a umírají lidé je v takovém konfliktu teprve "třešničkou na dortu". Rozdíl mezi válkou a mírem se v mnohém stírá. Pokud se náhodou nestřílí, neznamená to ještě, že stále neprobíhají nepřátelské operace nevojenského charakteru, že pozice nejsou připravovány prostřednictvím nekinetických útoků.

Zahrnuje líbivý slogan "mír" ukončení špionáže, vydírání a podplácení příslušníků ozbrojených složek sousedního státu, ukončení dezinformační a propagandistické kampaně, dodávek těžkých zbraní a rotace pravidelných jednotek vlastní armády na cizím území? Nebo jde prostě jen o to, aby se alespoň chvíli nestřílelo - aby napadený rezignoval a vzdal se bez boje? To stojí za vážné zamyšlení.

Kdyby bylo minské příměří dodržováno - jako že v řadě bodů se od počátku nedodržuje a jen přechodně a v určité míře snížilo intenzitu bojů - stále by to znamenalo pouhé oslabení "speciální války" o 20%. A takové oslabení války můžete nazývat jak je libo, nicméně k míru má stále nekonečně daleko.

Vést válku podobným způsobem ovšem vede k nemalým nákladům nefinančního charakteru. Znamená to zničení mezinárodní důvěry ve vlastní stát v ještě větší míře, než jak se to dosud zatím "povedlo" Spojeným státům ZDE a dokonce úvahy, zda je rozumné s podobně jednajícím státem spolupracovat v klíčovém odvětví, jaké představuje energetika ZDE. Pokud hospodářství takového státu kromě energetických surovin dokáže exportovat prakticky už jen zbraně, statečné řeči o spoléhání na vlastní síly nemohou zakrýt fakt, že se ekonomicky začíná pomalu propadat do černé díry.

Ekonomické sankce proti Rusku jsou velmi nedokonalou alternativou k vojenskému zasahování Západu do krize na Ukrajině. NATO se nedokáže shodnout ani na tom, zda a za jakých podmínek poskytnout neutrální Ukrajině nepřímou vojenskou pomoc, prakticky jedinou alternativu k přímému vojenskému angažmá, které si nikdo nepřeje. Ekonomické sankce se tak staly náhražkou neexistujícího konsensuálního řešení ve vojenské oblasti.

Tyto sankce zajisté nefungují, jak by si leckdo na Západě představoval. Dlouhodobě poškozují ruskou ekonomiku mnohem více, než Moskva přiznává, ovšem na druhé straně z krátkodobého hlediska nevedou k izolaci politického vedení od zbytku společnosti, naopak posilují jeho postavení. Ekonomické sankce jsou nejmenší společný politický jmenovatel široké koalice a protéza. Západ na ní pajdá, aby udržel křehkou politickou jednotu. Mohou dokonce přispět k tomu, že Evropa upadne zpátky do recese. Nepřímá vojenská pomoc spojená s politickými garancemi z ukrajinské strany by byla mnohem efektivnější.

V této situaci z některých kruhů slyšíme, že sankce je třeba zrušit, ačkoliv Rusko své vlastní sankce proti Ukrajině neruší - a proti ruské agresi na území sousedního evropského státu nedělat raději vůbec nic. Vždyť se prý uzavřelo příměří. Když bude Západ místo oponování neoimperiálnímu Rusku vyvíjet nátlak na Kyjev, aby kapituloval, zavládne v Evropě Pax Russica a obchody na východě, při nichž angličtinu nepotřebujete a uplatní se dokonce i absolventi VUMLů, se opět rozhýbou. No nebyla by to krása?

Neexistuje ovšem žádný způsob, jak putinskou elitu v Kremlu uklidnit a uspokojit. Na Ukrajině ani kdekoliv jinde. Trpí velmocenskou bipolární poruchou, kvůli které téměř vše, co nemá sama 100% pod kontrolou prostřednictvím tajných služeb, považuje automaticky za nepřátelský komplot. Projevy nezávislosti se netolerují, vyžaduje se naprostá poslušnost "blízkého zahraničí". A víte přece, s kým má Rusko hranici? S kým chce ZDE ZDE.

Těm, kdo v takové situaci volají po "míru", je třeba jasně říkat, že ke spravedlivému míru musejí být vždy dva. Míru hodného toho jména se nedosahuje tím, že jedna strana se všeho vzdá a druhá si může dělat, co se jí zlíbí, dokonce i ze 4/5 pokračovat v agresi nevojenskými prostředky.

"Mír" jako zaklínadlo aplikované jen na jednu stranu nefunguje. Zaříkávání zmíněného druhu se blíží rituálnímu opakování proslulé orwellovské formule: Válka je mír. Svoboda je otroctví. Nevědomost je síla.

30.9.2014

Radikálním islámským extremistům a neonacistům má být podle nových plánů vládnoucích britských konzervativců zakázáno, aby veřejně šířili své názory a vystupovali v televizi. Připomíná to cenzuru, kterou praktikovala vůči severoirským nacionalistům Margaret Thatcherová. Za její vlády bylo zakázáno, aby se v televizi vysílal hlas šéfa severoirské politické strany Sinn Féin Gerryho Adamse a dalších představitelů severoirských republikánů. Novináři tehdy sice směli odvysílat jeho záběry, ale jeho výroky směli jen parafrázovat. Posléze se ustálila absurdní praxe, že televizní interview s Gerrym Adamsem a s jinými irskými republikány byly dabovány - herci s irským přízvukem.

Britská konzervativní ministryně vnitra Theresa Mayová, která proslula například kontroverzním nařízením, podle něhož musejí univerzitní učitelé v Británii pravidelně informovat ministerstvo vnitra, zda studenti ze zemí mimo EU navštěvují přednášky a semináře, jinak jsou z Británie deportováni, navrhne umlčení nositelů radikálních názorů v rámci nové strategie britské vlády, zaměřené proti extremismu.

Nové zákony umlčující nepohodlné názory budou zaměřeny podle Mayové proti těm, kdo podnikají činnost "za účelem svržení demokracie", což je velmi široká definice, do níž se zřejmě vejde velké množství nejrůznějších politických aktivit.

Mayová také chce zakázat nenásilné extremistické organizace, které dosud britský zákon nepovoluje zakázat, protože nepřipravují teroristickou činnost.

Mayová a britský konzervativní ministr spravedlnosti Chris Grayling zdůrazňují svůj nepřátelský postoj vůči Evropskému soudu pro lidská práva a Zákonu o lidských právech. Grayling slibuje, že podle nového zákona nebude mít Štrasburk už právo konečného rozhodnutí nad verdikty britských soudů.

Opatření Mayové proti extremistům bude zahrnovat omezení proti občanům, kteří "se podílejí na škodlivých činnostech", šíří nebo vyvolávají nenávist proti lidem na základě rasy, náboženství, sexuální orientace či invalidity.

Umlčovací příkazy bude vydávat soud na žádost policie na základě nižší právní zkoušky "rovnováhy pravděpodobností", nikoliv na základě dosavadní přísnější podmínky "mimo jakoukoliv pochybnost".

Umlčovací příkazy zamezí zakázaným jednotlivcům vystupovat na veřejných akcích, na protestech a na schůzích. Zakázaní občané budou muset předem informovat policii o jakékoliv veřejné akci, protestu či schůzi, které plánují navštívit. Zakázaným osobám bude také zabráněn v přístupu do určitých konkrétních lokalit.

Mayová také zabrání umlčovacími příkazy zakázaným občanům vystupovat ve sdělovacích prostředcích, kontaktovat určité jmenované osoby a používat sociálních sítí či internetu. Zakázané osoby budou muset před předkládat ke kontrole policii, cokoliv budou chtít zveřejnit.

Umlčovací příkazy budou mít omezenou časovou platnost, ale jejich porušení bude považováno za trestný čin a bude trestáno vězením.

MInistryně vnitra se také chystá zakázat nejrůznější "extremistické organizace". Zákaz organizace bude znamenat, že bude trestným činem být jejím členem anebo pro organizaci sbírat peníze.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.9.2014

Tisková zpráva http://www.iure.org

Nevládní organizace Iuridicum Remedium podala k Městskému soudu v Praze žalobu proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, kterým ministerstvo odmítlo poskytnout kompletní utajovaný pokyn policejního prezidenta, který upravuje nakládání s lidskou DNA ze strany policie.

O zvýšení transparentnosti nakládání s DNA a přijetí zákona, který by tuto problematiku reguloval, bojuje IuRe již několik let a s prosazováním transparentnosti nakládání s DNA nám v současné době pomáhá zejména Fond Otakara Motejla. V současné době je využívání analýz DNA policií regulováno jen několika velmi obecnými paragrafy v zákoně o Policii ČR a trestním řádu. Podrobnější regulace včetně například kompletní regulace existence a pravidel využívání Kriminalistické databáze DNA je přitom provedena pouze interním pokynem policejního prezidenta č. 250/2013, o identifikačních úkonech, který od ledna 2014 nahradil několik starších pokynů. Znění tohoto pokynu je přitom utajováno a občané tak nemají přístup k informacím o tom, co policie se vzorky a profily DNA dělá, jak dlouho je uchovává, kdo k nim má a za jakých podmínek přístup.

"Od prosince 2013 jsme se pokoušeli získat tento pokyn podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Policejní prezidium nejprve odmítalo pokyn vydat vůbec. Po našich dvou úspěšných odvoláních k ministerstvu vnitra nám poskytlo zcenzurovanou verzi, v níž je téměř polovina textu začerněna s odůvodněním, že se jedná o části, jejichž odtajnění by mělo negativní dopad na vyšetřování nebo nemá žádný vztah k osobám mimo Policii ČR. Tato tvrzení považujeme za účelová, a proto jsme se obrátili na soud s žádostí o zpřístupnění kompletního pokynu. DNA považujeme za nositele těch nejcitlivějších dat o člověku. Situace, kdy chybí odpovídající zákonná regulace policejní databáze, v níž jsou ukládány profily DNA, a pravidla jsou určována veřejnosti nepřístupným interním pokynem, je v rámci Evropy ojedinělá a podle našeho názoru neústavní," uvedl výkonný ředitel IuRe Jan Vobořil.

V Kriminalistické databázi DNA bylo podle informací, které IuRe od Policie ČR získalo, ke konci roku 2013 celkem 127 404 DNA profilů osob a 20 493 profilů stop z místa činu. Jen v roce 2013 přitom přibylo do databáze 24 787 profilů.

"Databáze DNA je jistě velmi přínosný nástroj pro vyšetřování trestné činnosti, který je dobré mít. Bez jasných a transparentních pravidel, kterým se bohužel ministerstvo vnitra usilovně brání již řadu let, se ale na jedné straně vystavujeme riziku zneužití uchovávaných genetických údajů, ale na druhé straně také otevíráme prostor pro obhajobu, aby zpochybňovala důkazy DNA prováděné v trestním řízení s odkazem na neústavnost databáze," doplnil Vobořil.

Netransparentní pravidla podle IuRe vedou k nižší úrovni ochrany dat. Občané nemohou zjistit, zda dochází k porušování pravidel, protože nevědí, jaká pravidla jsou. "Pro policii je samozřejmě příjemné, když jí občané nevidí pod prsty, ale nese to s sebou řadu rizik. Objem a hodnota informací získaných z analýz DNA stále rostou a tyto analýzy se zlevňují. V kombinaci s děravým systémem ochrany dat u policie tak tato databáze nebo odebrané vzorky mohou do budoucna znamenat zajímavý cíl pro získání citlivých údajů například o zdraví, rodinných vazbách nebo etnické příslušnosti. To, že stávající regulace je nedostatečná, demonstruje například i fakt, že ani samo ministerstvo vnitra neví, co se děje s odebranými vzorky po provedené analýze, jak vyplynulo v jiné kauze našeho klienta týkající se uchovávání DNA vzorků a profilů," uzavřel Vobořil.

30.9.2014

Na realizaci ozbrojených operací USA proti teroristické organizaci "Islámský stát" bude třeba v závislosti na intenzitě bojů vynaložit každoročně částku 2,4 - 22 miliard dolarů. To je závěr šetření zkoumajícího náklady operace v Sýrii a Iráku, které zveřejnilo Centrum strategických a rozpočtových hodnocení (CSBA).

Vzdušné operace malé intenzity mohou stát 2,4-3,8 miliard dolarů ročně, operace vysoké intenzity 4,2-6,8 miliard ročně.

Pokud by se operace účastnil významný kontingent pozemních vojsk, mohou náklady vzrůst až na 13-22 mld. V současnosti se na operaci v Iráku a Sýrii denně vynakládá 7-10 milionů dolarů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.9.2014

Německo má vážné problémy s technickým stavem vybavení svých ozbrojených sil. Pronásledují je problémy s letadly, vrtulníky, loděmi i tanky. Panuje nedostatek náhradních dílů. Ministerstvo takřka deset let řešilo problém s minomety. Obvyklá reakce na zprávy o zmíněných potížích zní: "Potřebujeme více peněz". Je to ale skutečně vyčerpávající odpověď?

Německo nemůže pochopitelně obranné výdaje neustále snižovat. Musejí být přiměřené úkolům, před nimiž jeho ozbrojené síly stojí. Na problémy však nelze rutinně reagovat zaklínadlem o vyšších výdajích.

Nehledě na fetiš NATO v podobě 2% HDP na obranu, kterému nevyhovuje, vydává bohaté Německo i tak ze státního rozpočtu na ozbrojené síly značné sumy. Problémy jsou však v tom, jak a na co je vynakládá. Pokud se to nezmění, zvyšování výdajů příliš nepomůže. Pouze bude ještě více prostředků zmarněno.

Za současnou situaci také nenese nijak zásadní zodpovědnost současná ministryně obrany Ursula von der Leyenová, která se ocitla pod palbou médií a opoziční SPD. Leyenová je ve funkci pouhý rok. To, co se nyní provalilo, vznikalo z rozhodující části za jejích předchůdců.

Německé námořnictvo, které s ohledem na historické zkušenosti a dnešní mezinárodní postavení země nemůže hrát než omezenou úlohu v oblasti Baltu a možná Severního moře, zadává ambiciózní projekty naprosto neodpovídající jeho úloze. Kromě ponorek třídy 206, které dávají smysl, staví hlídkový křižník, fregaty třídy Baden-Württemberg v počtu čtyř kusů ZDE, korvety třídy K130 Braunschweig, které nejsou k žádnému užitku ZDE a nová bojová plavidla má podporovat také třetí budovaná zásobovací loď. To znamená nemalé zmařené náklady, za něž by bylo možno primárně řešit problémy letectva a pozemních sil.

Mimochodem, i německé letectvo má velmi mizerný rejstřík nákupů vybavení, který sahá daleko do minulosti. Stroje jako Alpha Jet bylo možno pro letectvo na středoevropském válčišti zakoupit leda omylem, nákup americké stíhačky F-104G Starfighter byl vyslovená katastrofa a ani projekt Tornado nakonec nesplnil vše, co se od něj čekalo.

Ti kdo řídili a řídí nákupy vybavení pro německé ozbrojené síly by měli být okamžitě propuštěni a příslušné úřední struktury zrušeny a postaveny od základů znova, s novými zaměstnanci. Jinak se žádného výrazného zlepšení nedosáhne. (Totéž mimochodem lze velmi doporučit na českém ministerstvu obrany, jež trpí problémy obdobného charakteru v míře ještě větší.)

Německé ozbrojené síly mají nejasně a nepřesně definované úkoly a špatně stanovené priority. Pokud je nyní jasné, že jejich hlavním úkolem bude obrana na středoevropském válčišti, ne expediční operace v Afghánistánu či Africe, nová výzbrojní agentura by mohla neutěšený stav snadno změnit a přehodnotit stávající výzbrojní programy tak, aby odpovídaly skutečným úkolům a reálně dostupným prostředkům.

Nic podobného ovšem neočekávám a neměl by s tím zřejmě počítat ani kdokoliv jiný. Záležitost dlouhodobého šlendriánu na ministerstvu se už stala pro koaliční SPD vítanou příležitostí atakovat ministryni obrany a jejím prostřednictvím namířit kritiku na dosud nedotknutelnou kancléřku. Problém se tedy lacině personalizuje a nastane další kolo předstírání, že výměna titulární hlavy celkově nefunkčního byrokratického stroje dokáže vyřešit mnohem hlubší a podstatnější problémy.

30.9.2014

Spojené státy tento týden zesílily vojenské operace v Iráku a Sýrii, kde byla minulý týden zahájena vzdušná kampaň. Terčem bombardování se staly obilná sila, ropná zařízení a další pozice a cíle džihádistů z Islámského státu (IS) na severu a východě země. Vedle ztrát na životech radikálů se hovoří o neznámém počtu civilních obětí bombardování, a to ve městech Mandžib, Rakka, Idlib a Aleppo a jejich okolí. Mezitím bylo v Iráku, který je Američany bombardován téměř dva měsíce, nasazeno 200 amerických vojáků a jejich celkový počet nyní dosahuje 1400. Zdá se, že letecká kampaň radikály z IS v Iráku nikoliv paradoxně posiluje, jelikož jejich řady v průběhu uplynulých týdnů povážlivě zesílily.

Nová „koalice ochotných“ v čele s USA pokračuje ve vojenských operacích na území Iráku a Sýrie, nicméně bez viditelných úspěchů. V Iráku militanti postupují pomalu ale jistě směrem na Bagdád, kde svádějí perné boje se šíitskými milicemi. Káidistická franšíza an-Nusrá má v plánu se s džihádisty opět spojit, neboť její předák odsoudil Američany vedené bombardování Sýrie a pohrozil odvetnými útoky na domácí půdě USA a na území arabských zemí, které jsou součástí koalice proti IS ZDE. Překvapivě stejný odsudek na adresu Bílého domu přišel od Svobodné syrské armády (FSA), kterou Washington zásobuje zbraněmi a poskytuje jejím vojákům výcvik.

To jistě nejsou zprávy, které by si Washington dal za klobouk, navíc letecké údery navzdory tahu džihádistů na iráckou metropoli jednoduše nedosahují kýženého cíle.

Může to být ale ještě mnohem horší, protože Islámský stát v současnosti představuje nejbohatší militantní uskupení na světě. Džihádisté mají na svém kontě dvě miliardy dolarů ZDE. Téměř astronomické příjmy radikálů pocházejí jak z ropného průmyslu, pěstování obilnin, tak z vyplácení výkupného za rukojmí. Pokud se mezinárodní komunitě nepodaří IS od tohoto finančního toku odstřihnout, zůstane nadále silnou hrozbou. Avšak bombardování jeho pozic z desetikilometrové výšky toho nedocílí.

Je jasné, že na území Iráku a Sýrie budou pod bombami umírat další civilisté, což se snadno dalo předpokládat. Dále je trestuhodné, že nebyly vyčerpány veškeré možnosti diplomatického urovnání konfliktu. O některých z nich jsem se už dříve ve svých textech k tomuto tématu zmiňoval. Sdružení mírových organizací s názvem United for Peace and Justice s jednou takovou alternativou přichází ZDE.

Rami Abdulrahman, který řídí Syrskou observatoř pro lidská práva, k Američany vedenému bombardování říká ZDE, že ve městě Mandžib, kde byla bombami zničena obilná sila, zemřeli civilisté. „Šlo o obyčejné dělníky, kteří v těch silech pracovali. Poskytovali lidem obživu,“ uvedl Abdulrahman, který ale nedokáže určit přesný počet mrtvých. Město Mandžib leží mezi Aleppem a městem Kobani, které se nachází poblíž hranic s Tureckem a o něž se vedou tuhé boje mezi džihádisty z IS a kurdskými silami.

Lidskoprávní organizace Human Rights Watch požaduje, aby byl nezávislými orgány vyšetřen americký nálet na vesnici Kafr Deryan, kde podle očitých svědků nebyli usmrceni militanti, ale došlo zde k újmě civilistů ZDE. Nicméně Pentagon odmítl, že došlo ke ztrátám na životech civilistů – navzdory výpovědím očitých svědků tragédie.

Prezident Barack Obama veřejně přiznal, že Spojené státy vznik a hrozbu pocházející z IS podcenily ZDE. Politický analytik Raed Jarrar ale říká, že hrozba IS je podle ověřených faktů naopak nadsazená, a to platí zejména v případě Spojených států. Jarrar tvrdí, že FBI a Národní protiteroristické centrum žádnou bezprostřední hrozbu proti Spojeným státům ze strany IS nevidí. Podle analytika džihádisté nepředstavují žádné ohrožení ani pro okolní státy, jako jsou Turecko, Írán, Saudská Arábie, Jordánsko, nehledě na západní země a zmíněné Spojené státy za Atlantikem. „Bombardování IS v Sýrii a Iráku spíše znepřátelené strany sblíží a dojde k výraznému oslabení opozice vůči IS,“ míní Jarrar. Domnívá se, že jedinou možností, jak se s Islámským státem v Iráku vypořádat, představují politické a sociální řešení, ačkoliv tomu Spojené státy v minulosti bránily. „Je zapotřebí, aby byly izolováni extrémisté z IS a podporovány legitimní sunnitské skupiny, které byly v Iráku zbaveny politické moci,“ uzavírá Jarrar.

29.9.2014

Sleduji poměrně podrobně z různých zdrojů příběh bojů proti tzv. „Islámskému státu“ (IS). Před rokem jsem na Facebooku komentoval úvahy amerických představitelů o bombardování al-Asadova režimu kvůli chemickému útoku v Ghútě jako cestu k „novému Tálibánu“. Dnes, když tento „nový Tálibán“ vznikl, moc nerozumím tomu, proč všichni zároveň tvrdí 1. že musí být zničen, že zničit ho lze jen pozemními operacemi, ale 2. že ho bude západní koalice mnoha států „jen“ bombardovat – což pro IS znamená dobrý důvod pro sjednocení s jinými islamisty a vytažení praporu boje proti ďáblovi na Západě.

Zatím se zdá, že smyslem vojenské aliance proti IS pod vedením Západu je počítačová hra na budování koalic s co největší plochou na glóbu (Kanada, Austrálie, EU) a s co nejnižší reálnou mírou bezprostředního zájmu na stabilním uspořádání na Blízkém východě.

Přitom pozemní operace proti IS vede už dlouho diktátor al-Asad v Sýrii s podporou Íránu a Ruska. Režim Al-Asadův je možná krvavý a hnusný (sotva však horší než režim západního miláčka a spojence, totiž Saúdské Arábie), ale přece jen se dnes zpětně zdá, že pod lidmi jako Husajn, Kaddáfí nebo Mubárak vypadal Irák, Libye či Egypt mnohem lépe jak z pohledu regionální bezpečnosti, tak z pohledu svých obyvatel, tak z pohledu bezpečnosti Západu. Není čas na to, aby se Západ přidal, třeba jen tiše svou nečinností, na stranu Íránu a Ruska a nechal al-Assada porazit IS na zemi?

Výhodou, kromě toho, že jde asi o jedinou realistickou cestu, jak IS vskutku zničit a nefoukat mu vítr do plachet poblázněnými intervencemi, by bylo i to, že IS by už nemohl svou nenávist, své miliardy dolarů, své sympatizanty obrátit tak snadno proti Západu.

Ano, logickou alternativou nebo příspěvkem k al-Asadově boji proti IS by mohla být irácká armáda, kterou Západ po porážce Husajna rozpustil, znovu vystavěl, intenzivně financoval a cvičil. Zatímco ovšem Husajnova armáda byla schopna vést 8 let válku se sousedním Íránem, nově sestavená a Západem vycvičená irácká armáda není schopna proti IS ničeho. Kdyby měl takovou armádu al-Asad, byl by v Sýrii zřejmě už dávno chalífát.

29.9.2014

Američtí důstojníci mimo službu během minulých dní poskytli výcvik ukrajinským dobrovolnickým ozbrojeným formacím. Dodané know-how se nyní bude dále šířit prostřednictvím tří regionálních center ZDE.

Ukrajinské armádě se přitom žádné podstatné západní pomoci nedostává. Obdržela až dosud pouze "neletální" vybavení a jídlo.

Dlouhá léta zanedbávaná a vojensky ne zcela efektivní ukrajinská armáda je přitom stále oficiální státní institucí a jedním z pilířů organizované státní moci, včetně postavení prezidenta Porošenka. Naproti tomu kontrolu nad dobrovolnickými formacemi má stát jen v omezené míře a v mnohých ohledech představují tyto útvary ve skutečnosti vnitřní opozici důležitější než některé politické strany.

Kvazinezávislé paramilitární útvary ovšem nejsou na Ukrajině novinkou. Před deseti lety mi jeden z bývalých policistů pracujících pro Mezinárodní sekretariát Amnesty International líčil napůl pobaveně, napůl znepokojeně poměry na Ukrajině coby modelový případ chybějící centrální kontroly nad ozbrojenými sbory a chybějící demarkace mezi složkami policejního a vojenského typu. Už tehdy na Ukrajině existovaly nejrůznější policejní a miliční složky, které kontroloval nikoliv stát, ale buď osobně konkrétní politici, nebo oligarchové. Spekulace některých "zasvěcených" komentátorů o náhle se vynořivší "třetí straně" konfliktu na Ukrajině jednoduše neberou v úvahu, že se nic odnikud "nevynořilo", jen se poněkud změnila dynamika poměrů, které existovaly v zemi již řadu let, když měla víceméně proruské vlády.

Dobrovolnické formace se během konfliktu na východní Ukrajině ukázaly jako motivovanější a bojově efektivnější než většina pravidelných armádních jednotek, jejich podpora je však nesmírně riskantní a nezodpovědná. Jednak politicky oslabuje postavení armády i ukrajinského prezidenta, jednak se v některých z nich sdružují pravicoví extrémisté.

Vztahy Ukrajiny k Evropské unii zásadně závisejí na tom, nakolik se prezidentu Porošenkovi podaří udržet extrémistické síly pod kontrolou. Aby toho dosáhl, měl by mít také plnou kontrolu nad poskytovanou zahraniční vojenskou pomocí. Místo toho působení amerických instruktorů směřuje k dalšímu posilování neoficiálních struktur s často politicky velmi problematickou orientací, u nichž nelze zaručit podporu umírněné Porošenkovy politiky a v případě pokračování konfliktu ani dodržování mezinárodního práva. Dlouhodobě vedené statistiky ozbrojených konfliktů jasně ukazují, že právě nejrůznější polovojenské jednotky se během válek nejčastěji dopouštějí zvěrstev na civilním obyvatelstvu.

Existoval solidní způsob, jak vojenskými prostředky podpořit perspektivy umírněného politického vývoje na Ukrajině. Ukrajinská armáda mohla dostat oficiální vojenskou pomoc ze Západu v rámci úsilí snížit vojenskou nerovnováhu mezi Ruskem a Ukrajinou. Taková pomoc měla být spojena s dohodou o zachování vněblokového postavení země.

Místo toho působením Američanů dochází k dalšímu posilování "nevládního" ozbrojeného sektoru. Jde o postup jednoznačně nežádoucí a politicky destabilizující.

29.9.2014

Ukrajinská vojenská organizace má za sebou jednání v Ukrajinském domě, jehož se zúčastnilo 140 představitelů místní sebeobrany, praporů územní obrany a dobrovolnických organizací ze všech částí Ukrajiny.

Byla přijata následující rozhodnutí: 1) V blízkém čase založit tři centra přípravy instruktorů pro územní obranu a partyzánské hnutí: Lvov, Charkov, Dněpropetrovsk. Budou zde připravováni specialisté následujících kvalifikací: Paramedici, odstřelovači, obsluhy granátometů. Bude zde prováděna taktická a ženijní příprava.

2) Proběhnou semináře v regionech věnované organizaci společenských kampaní zaměřených na nátlak na státní moc, aby poskytovala dobrovolnickým organizacím podporu.

3) Vznikne informační agentura zahrnující žurnalisty, psychology, historiky, specialisty na reklamu s cílem čelit ruské propagandě a "vnášení poraženeckých myšlenek" do ukrajinského informačního prostoru.

Podrobnosti v ruštině: ZDE

29.9.2014

Ruský ministr zahraničí v rozhovoru s televizí RT, jehož přepis byl publikován na stránce ruské anglickojazyčné televize, sdělil, že nastal čas zmodernizovat ruský jaderný a konvenční arsenál.

"Nemyslím, že stojíme na na začátku nových závodů ve zbrojení. Přinejmenším Rusko nebude jeho součástí. V našem případě prostě nastal čas zmodernizovat náš jaderný a konvenční arsenál," řekl Lavrov.

"Máme dlouhodobý program zbrojení, který bere v úvahu naši ekonomickou situaci a samozřejmě potřebu mít účinné a moderní obranné kapacity na ochranu národních zájmů... Neudělali jsme toho příliš v tomto směru po řadu let," dodal.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

29.9.2014

Projev Jana Kavana na demonstraci na Václavském náměstí v Den nezávislosti.

Je jasné, že tady se nemusíme navzájem přesvědčovat, že sankce jsou absurdní, nesmyslné, škodlivé a kontraproduktivní. Jsem ale velmi potěšený faktem, že premiér české vlády je nepodporuje a velmi jsem uvítal výzvu prezidenta Zemana, aby byly sankce zcela zrušeny. Po mnoha letech trapných pravicových vlád je úlevou, že se nemusím stydět za nejvyšší představitele. Osobně jsem rád, že prezident Zeman pronesl svůj zásadní projev v Řecku, tedy v zemi, s níž jsem v roce 1999 vyjednal česko-řeckou mírovou dohodu, která přispěla k ukončení bombardování bývalé Jugoslávie.

Miloš Zeman si pro svůj projev půjčil i metaforu, kterou předtím použil ředitel jeho zahraničního odboru Hynek Kmoníček, tedy, že Ukrajina je chřipkou. S tím a nepovažuji to za bagatelizaci neboť je jasné, že podceňovaná a neléčená chřipka může značně oslabit organismus, který se pak není schopen účinně bránit rakovině, tedy radikálům z Islámského státu.

Když hovořím o léčení, dovolte mi malou odbočku. Nedávno mne velice zaujal projekt české organizace Educon, která ve spolupráci s palestinskou nemocnicí Al Shifa zajišťovala v Praze léčení raněných dětí z Gazy ve věku 12-15 let. Projekt získal podporu MZV ČR, ale narazil na tvrdý odpor MV ČR a tak místo palestinských dětí budeme asi léčit ukrajinské vojáky, jak navrhl ministr Stropnický. Měli bychom ale spíše podpořit například léčení raněných dětí z Donbasu, jak o tom uvažuje i poslanec Jaroslav Foldyna.

Čeho zatím sankce dosáhly? Oslabily rubl a snížil se HDP, ztížily přístup ruských firem k evropským kapitálovým trhům, omezily cestování některých vysokých představitelů RF, podpořily ruské investice do domácí výroby, a to i zemědělské, upevnily spolupráci Ruska s Čínou a povzbudily ruský export do Číny s perspektivou velkých dodávek plynu a ropy jakmile bude (za pár let) dobudováno nové potrubí. A to tu nehovořím o potížích, které sankce způsobily členským státům EU.

Dále sankce zvýšily mezinárodní napětí, ztížily dialog a jednání, kterým by se mělo hledat mírové řešení krize, novou krev dostalo zbrojení a harašení zbraněmi, odhalily rozpory v přístupu nejen mezi státy visegradského uskupení, ale i uvnitř NATO.

Jaký měl být účel sankcí? Pokud máme věřit oficiálnímu zdůvodnění, tak měly vytvořit tlak, který si měl údajně vynutit změnu politiky ruské vlády. Je dost těžké uvěřit tomu, že by si autoři tohoto nápadu nebyli vědomi historických precedentů, které vesměs prokazují, že ekonomické sankce nikdy nevedly ke změně politiky zvláště autoritativních režimů. Plošné sankce proti Kubě měly naivně posílit respektování lidských práv. Jsem rád, že jako ministr zahraničí jsem tuto politiku odmítl. Sankce nevedly ke „změně režimu“ (přání G.W.Bushe) ani v Iráku ani v Iránu. Neúčinné byly i v bývalé Jugoslávii, Zimbabwe či JAR. Plošné sankce způsobují často velké problémy chudším občanům, ale neovlivňují rozhodování mocných. To je základní politická abeceda.

Vroucím, ale absurdním přáním některých autorů této politiky mohla být představa, že sankce vyprovokují lidové povstání nebo spíše aspoň palácový převrat, kterým by mocná ruská elita svrhla prezidenta Putina.

Jaký je však současný dopad sankcí? Popularita prezidenta Putina dosáhla historického maxima, jeho nezpochybnitelná moc ještě více posílila, posílila se i role armády, neobyčejně oslabila opozice. Jsme svědky nebezpečného rozmachu nacionalismu, a bohužel i včetně posilování některých uskupení pravicových extrémistů.

Myslím si, že vděčný Vladimir Putin by měl největším jestřábům, kteří prosazují zpřísnění sankcí upřímně poděkovat.

Vypjatý nacionalismus převládl i na západní Ukrajině, což jistě potvrdí i blížící se parlamentní volby, které ovšem proběhnou pouze na území kontrolovaném ukrajinskou armádou. Podle posledních průzkumů zvítězí Blok Petra Porošenka s asi 27% a sekundovat mu budou ultranacionalisté z Radikální strany Oleha Ljaška, který proslul trýzněním starosty Luganska a povstaleckých velitelů, jejichž zakrvácené výslechy nechal natočit na videa. Pětiprocentní práh pro vstup do parlamentu prý překročí už jen strana Vlast Julije Tymošenkové. Tento parlament se bude moci chlubit jistou legitimitou, ale z jeho rozhodování mám značné obavy. Nedovedu si představit, že by například vyčistil vládu a bezpečnostní aparát od stoupenců Pravého sektoru a ultranacionalistické strany Svoboda.

Předpokládám, že výzva premiéra Jaceňuka, aby Západ nerušil protiruské sankce, dokud kyjevská vláda neobnoví svou kontrolu nad celým územím Ukrajiny a to i nad Krymem, bude oslyšena neboť pragmatičtí politici už pochopili, že se RF znovu získaného Krymu nevzdá,(včetně nesmírně důležitého přístupu k Sevastopolu a k Černému moři), ale i tak mohou zaslepení nacionalisté významně přispět k obnovení studené války a k novému závodu ve zbrojení.

Tomu je nutné za každou cenu zabránit. Uvítal jsem postoj slovenského premiéra Roberta Fica, který vysvětlil, že „I když jsme v NATO, neznamená to, že musíme mít na svém území základny s cizími vojáky. Kdyby nás do toho někdo nutil, vyvolal bych referendum“ a dodal, že „Je špatné, pokud někdo chce takové malé země jako Slovensko vtahovat do velkých geopolitických soubojů. I za cenu odchodu z politiky bych nikdy nesouhlasil s vojenskou základnou NATO na území Slovenské republiky.“

Všem rozumně uvažujícím lidem musí být nad slunce jasnější, že přibližování vojenských struktur NATO k ruským hranicím, musí nutně vyvolat ostrou reakci Putinovy vlády. Mezinárodní společenství by mělo zaručit neutralitu Ukrajiny, neboť perspektiva jejího členství v Alianci by byla sudem střelného prachu a místo záruky bezpečnosti by představovala permanentní zdroj napětí a nebezpečí ozbrojeného konfliktu.

Doufejme proto, že při realizaci 12 bodů dohody z Minsku převládne rozum , který zabrání vzniku nové železné opony napříč Ukrajinou. V této souvislosti již na začátku září vyzvalo naše Spojenectví práce a solidarity ve svém prohlášení, nazvaném „Ne válce a sankcím, Ano diplomacii a jednání“ obě strany, aby přistoupily co nejdříve „k serioznímu jednání o post-konfliktním státoprávním uspořádání, které by občanům východní Ukrajiny umožnilo se podílet na rozhodování o kvalitě jejich životů“. Osobně doufám, že takovým uspořádáním bude nějaká forma federalizace, ale to závisí na vůli obou ukrajinských stran, kterým v jednání snad pomůže především OBSE a OSN.

Každopádně je ale jasné, že v atmosféře pokračujících sankcí se dá o úspěchu těchto jednání úspěšně pochybovat. Je jasné, že pokud nebude roztočená spirála sankcí zastavena, nedojde k diplomatickému řešení konfliktu.

Je třeba zrušit sankce a dát jednání a míru šanci!

1.9.2014
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V srpnu 2014 přispělo 187 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 42 002,88 Kč, dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v červnu 2014 částkou 22 809,65 Kč.

Zůstatek byl koncem srpna 2014 354 231,52 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 166 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za srpen 2014

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.7. 2014:...............380 070,10 Kč

Příjmy:

Od sponzorů .......................................................... 42002,88 Kč
Dobrovolné předplatné mobilem (červen 2014)........... 22 809,65 Kč
bankovní úrok................................................................3,19 Kč




Bankovní úrok ...........................................................3,19 Kč

bankovní poplatky..........................................................-855,61 Kč



Výdaje:

připojení k internetu: ...........................................................2695,50 Kč
honorář (KD) ..........................................................................29 000 Kč
výdaje ČR srpen 2014 .............................................................15 000 Kč
honorář (IŠ)...............................................................................6000 Kč
honorář (DV) ..............................................................................8000 Kč
účetnictví ....................................................................................3500 Kč
programování (MP) .....................................................................15600 Kč
sponzoring, filmový projekt (DŠ)......................................................10 000 Kč


Zůstatek k 31.8. 2014: 354 231,52 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2013

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
7. 11. 2013 Nejnovější dokumenty z České televize jsou slibné Sam Graeme Beaton
7. 11. 2013 Latest Česká televize Offerings Show New Promise Sam Graeme Beaton
5. 11. 2013 Normalization/Kauza Cervanová Sam Graeme Beaton
5. 11. 2013 Ohlédnutí za jihlavským filmovým festivalem Sam Graeme Beaton
5. 11. 2013 More Thoughts from Jihlava Sam Graeme Beaton
30. 10. 2013 Člověk ryba Sam Graeme Beaton
30. 10. 2013 Člověk ryba Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
28. 10. 2013 Dál nic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval… Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 „…na všech sloupích“ Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 „Ultimátní“ konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2012 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce