ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
1.10.2016
Z trosek čtyřpatrového domu bylo vyhrabáno jednoměsíční nemluvně

"Hledali jsme dvě až tři hodiny. S Boží vůlí. Jednoměsíční! Jí je jenom jeden měsíc. Panebože!" Při tomto leteckém úderu bylo usmrceno nejméně 21 lidí. Bílé helmy pak dlouhé hodiny prohledávaly trosky budov. Nakonec našly toto novorozeně a zachránily je před jistou smrtí.

Světová zdravotnická organizace oznámila, že v posledních týdnech bylo usmrceno 338 lidí, 106 dětí a 846 lidí bylo zraněno, z toho je 261 zraněných dětí.

30.9.2016
Rozhovor Britských listů 77:
Dopadnou senátní a krajské volby pro ČR špatně?

Způsobí frustrace českých voličů a jejich ochota věřit pitomostem, které šíří sociální sítě a média, že budou v nadcházejících volbách hlasovat proti svým nejniternějším zájmům? O tom hovoří v tomto rozhovoru Britských listů Bohumil Kartous a Jan Čulík. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 30. září 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

1.10.2016
Nemocnice v Aleppu byla zasažena barelovými bombami a kazetovými bombami

Už podruhé tento týden byla bombardována klíčová nemocnice v Aleppu. První útok označil generální tajemník OSN za válečný zločin. V reakci na to byla nemocnice bombardována znovu.

Největší nemocnice ve východním Aleppu byla zničena barelovými bombami, zatímco Asadovy jednotky podporované Ruskem zintenzivňují svůj útok včetně pozemní ofenzívy na tuto část města.

Klíčová nemocnice, známá jako M10, byla už vyřazena z provozu předchozím leteckým úderem, který označil generální tajemník OSN Pan Ki-moon za válečný zločin.

Nemocnici M10 zasáhly dvě barelové bomby a přicházejí zprávy i o kazetových bombách. Během intenzivních útoků z posledních dní bylo usmrceno více než 220 lidí a velký počet obytných budov byl proměněn v hromady trosek.

V sobotu dále ruská letadla bombardují město. Letecké údery se soustřeďují na zásobovací linie do vzbouřeneckých oblastí. Asadova armáda uvedla, že se jí podařilo postoupit na vzbouřenecké území, což vzbouřenci popírají.

Lékařská charitativní organizace Lékaři bez hranic charakterizovala dopad Asadova a ruského bombardování ve východním Aleppu jako krvavou lázeň.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.10.2016
V maďarských školách mají děti za úkol rasově profilovat "Neevropany"

"Najděte na obrázku Evropany. Podle jakých charakteristických rysů jste je poznali?"

1.10.2016

Republikánský kandidát Donald Trump odeslal v pátek kolem páté hodiny ranní sérii maniakálních zpráv na Twitteru, jimiž nesmyslně zaútočil na Alicii Machado, bývalou Miss Universe:

Pak se hájil proti obviněním, že jen blázen útočí na ženy uprostřed noci, výrokem: "Pro ty lidi, kteří mě kritizují, že píšu na Twitteru ve tři hodiny ráno, aspoň víte, že jsem k dispozici, vzhůru a přípraven reagovat na váš požadavek."

Alicie Machado se dostala v USA do celostátní pozornosti poté, co v pondělní prezidentské debatě poukázala Hillary Clintonová na to, že jí Trump označil za "Miss Piggy" a veřejně ji zesměšňoval, že přibrala na váze.

V pátek ráno mezi 5.14 a 5.30 poslal Trump z New Yorku na twitteru celou řadu výroků, v nichž rozšířil několik falešných obvinění proti Machadové. Tvrdil, že Hillary Clintonová jí pomohla získat americké občanství, aby jí mohla využívat pro svou prezidentskou kampaň. Tvrdil také nepravdivě, že existuje sexuální nahrávka s Machadovou a že to je "odporné".

"Toto je zcela šílené, dokonce i pro Trumpa," reagovala na Twitteru kampaň Hillary Clintonové. "Jaký je to muž, který zůstává přes noc vzhůru proto, aby pomluvil ženu lžemi a konspiračními teoriemi?"

Machadová se nechala vyfotografovat nahoře bez pro Playboye v Mexiku a krátce se účastnila zcenzurované scény se silným sexuálním podtextem v reality show v televizi, avšak New York Times uvedl, že pracovníci tohoto listu, kteří prověřují fakta, nenašli žádné důkazy, že by existovala sexuální nahrávka s Machadovou.

Trumpova zjevná posedlost útočením na Machadovou silně znepokojila mnohé Republikány. "Trump je na hraně a hrozí vážné nebezpečí, že si svou kampaň zničil," napsal v pátek bývalý tiskový mluvčí George W. Bushe Ari Fleischer: "Rada zadarmo: Soustřeďte se na Hillary. Na nikoho jiného. Vaším konkurentem je Hillary. Nikdo jiný."

Trump, jak se zdá, se nedokáže vyhnout osobním a sexuálně explicitním útokům proti ženám, které si dovolily proti němu vystoupit. Mimo jiné vyhrožuje, že do prezidentské debaty přinese téma Clintonových sexuálních skandálů a také si stěžoval, že moderátorka televize Fox News při první debatě v primárkách byla vůči němu nepřátelská, protože měla menstruaci. Není to také poprvé, co Triump vyjádřil zájem o sexuální videonahrávky.

Trump se posléze v pátek pokusil odvést pozornost od svého týden trvajícího útoku na Machadovou tím, že požádal Baracka Obamu, aby přislíbil, že "neudělí milost Hillary Clintonové a jejím spiklencům za jejich mnoho zločinů proti naší zemi a proti společnosti jako takové." Trumpovam kampaň nereagovala na dotazy novinářů, o které konkrétní "zločiny" Hillary Clintonové má jít.

Ukázalo se také, že Trump sám v roce 2000 krátce hrál v explicitním sexuálním video časopisu Playboy. "Hodně se mluví dnes o sexuálních videonahrávkách a kupodivu dnes vyšlo najevo, že existuje jen jeden sexuálně explicitní film a jeho hvězdou je Donald Trump," řekl Nick Merril, tiskový mluvčí kampaně Hillary Clintonové.

Trump si v posledních dnech silně stěžuje na "systém, který je zmanipulovaný" proti němu, a to po zveřejnění celé řady zdrcujících zpráv o něm. Týdeník Newsweek přinesl důkazy o tom, že Trumpova firma porušila embargo na obchodování s Kubou a Washington Post poukázal na to, že Trumpova charitativní nadace nemá licenci na přijímání finančních darů, i když je přijímá celá léta.

Několik konzervativních či nepolitických deníků odmítlo tento týden Trumpa podpořit. V pátek napsal list San Diego Union Tribune, který podporoval všechny konzervativní prezidentské kandidáty od roku 1868, že podpoří Hillary Clintonovou. Redakční rada listu napsala: "Trump by se mohl stát naším Chávezem, naším Kirchnerem. To nemůžeme riskovat."

Americký list USA Today napsal, že Trump je "pro prezidentský úřad naprosto nevhodný". List nepodpořil Clintonovou, avšak apeloval na čtenáře, ať hlasují pro kohokoliv jiného, jen ne pro Trumpa. I konzervativní listy Arizona Republic a Cincinnati Enquirer či Chicago Tribune a Detroit News odmítly podpořit Trumpa.

Podrobnosti v angličtině ZDE ZDE

30.9.2016

Tutéž strategii vraždění civilistů, žen a dětí a bombardování nemocnic a civilní infrastruktury použil Vladimir Putin v čečenské válce v letech 1999-2000 proti městu Groznyj, píše v časopise Foreign Policy Mark Galeotti.

Čečenská válka prokázala ruskému vojenskému velitelstvu obrovskou strategickou roli brutality.

"Každá válka je strašná, někdy je uměním být co nejstrašnější," řekl Galeottimu s pokrčením ramen jeden ruský armádní důstojník, když hovořil o válce v městě Groznyj, v níž zahynuly tisíce lidí, desetitisíce lidí zůstaly bez přístřeší a OSN charakterizovalo město Groznyj jako nejzničenější město na této planetě.

Stejně jako na Aleppo, i na město Groznyj útočili Rusové nejen konvenčním dělostřelectvem a leteckými údery, ale i raketomety TOS-1 "Buratino", schopnými odpalovat salvy 24 raket s termobarickou municí, jejichž ničivé výbuchy se svou schopností srovnat městské obytné bloky se zemí rovnají skoro jaderným zbraním.

Rusko používá v Sýrii brutalitu, protože chce přesvědčit povstalce, že jakýkoliv odpor je marný, a zlomit tak jejich morálku. Rusko je naprosto jedno, že je v důsledku jeho jednání svět v šoku. Popírá i zcela zdokumentovaná zvěrstva. Propagandisticky útočí proti Západu. Ruští politikové jsou přesvědčeni, že jim to projde, protože je Západ cynický a má krátkou paměť.

Ruské politické kruhy jsou upřímně přesvědčeny, že Západ jedná čistě podle principů reálpolitiky. Poukazování na etické hodnoty a lidská práva ruští politikové odmítají jako pokrytectví. Je ironické, že čím více se v Rusku ve vládních kruzích prosazuje ideologie, tím víc ruští politikové věří, že Západ nevěří v nic.

Rusko si myslí, že Západ jeho brutální chování v Sýrii přijme, pokud to povede k žádoucímu cíli, jako například k zničení Islámského státu, že bude Západ naoko předstírat rozhořčení, ale ve skutečnosti při tom bude na Rusko spiklenecky mrkat. Konec konců, Západ nic nepodnikl proti podobnému rozsáhlému vraždění lidí v Čečensku. Moskva z toho usoudila, že Západní podpora lidských práv se může bezpečně ignorovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.9.2016

Česká tisková kancelář s odvoláním na server deníku The Guardian před týdnem informovala, že londýnská policie zadržela tři muže, jež podezírá, že ve středu pozdě večer na ulici surově zaútočili na jednatřicetiletého českého občana, bydlícího nedaleko. Čtyři mladí Britové srazili Čecha v saku ranou do hlavy řetězem k zamykání kol. Když spadl na zem, ještě do něj kopali. Muž pak na následky zranění zemřel. Po útoku odjeli na kolech. Tři z nich policie hned chytla, jeden byl vzat do vazby.

Agenturní zpráva vraždu stručně popsala. Později ČTK zveřejnila i zprávu o trestním řízení a o útočnících. Česká veřejnost má informace o fyzických a slovních útocích na Poláky, Litevce a další lidi z východních zemí EU, provázející brexit. Britové (tedy někteří Britové, že ano) nemají strach z pákistánského muslima, nýbrž z polského katolíka, vysvětloval nedávno ve Sněmovně a v televizi provinciálním Čechům jeden lidovecký poslanec, maje sám údivem nad tím oči navrch hlavy.

Proto byla spekulace o tom, že i tato vražda byla zločinem z nenávisti, nasnadě i v českém prostředí. ČTK to věděla, a tak ve své zprávě uvedla: „České ministerstvo zahraničí ale už v pátek uvedlo, že tento čin za politicky motivovaný nepovažuje. Ani podle britských médií nejde o zločin z nenávisti, ale spíš o pouliční kriminalitu.“ Pochopil jsem, že české zamini by považovalo zločin z nenávisti za „politicky motivovaný“ čin.

Připomnělo mi to českou policii, která po zjevně anticiganistickém útoku na Romy či Roma často odmítá připustit – byť jen jako variantu, že by to mohl být trestný čin spáchaný z nenávisti či rasizmu. Divil jsem se jen, že v Anglii nikdo veřejně nespekuluje, proč se těsně před vraždou na ulici čtyři (!) Britové v nedaleké restauraci s Čechem „nepohodli“, jak se psalo. Trpělivě jsem očekával další zprávy. Dočkal jsem se ve čtvrtek, tedy až týden po vraždě, kdy předseda české vlády Bohuslav Sobotka (ČSSD) požádal britskou premiérku Theresu Mayovou (konzervativní strana) o zásah britských státních orgánů proti nenávistným útokům v Británii proti lidem z dalších zemí EU. Úřad české vlády to oznámil v tiskové zprávě.

Podle Sobotky se množí i nenávistné útoky na Čechy, jedním z nich je podle něj i vražda Čecha minulý týden v Londýně. Sobotka Mayové po telefonu řekl, že „česká vláda je znepokojena nárůstem nenávistných útoků ve Velké Británii. Nevraživost a násilí jsou namířeny rovněž proti Čechům, kteří na ostrovech žijí a pracují. Bohužel jeden z těchto útoků dopadl tragicky smrtí českého občana,“ sdělil Mayové podle úřadu české vlády Sobotka.

České zamini se před týdnem snažilo logickou spekulaci o vraždě z etnické nenávisti předem vyloučit. Češi jsou přece všude oblíbeni, znělo v podtextu jeho vyjádření, a osud nějakých Poláků či jiných Baltů je potkat nemůže. Dlouhá léta je tento sebechvalný postoj součástí oficiálního národovectví. Je to přímo česká (a předtím československá) vládní tradice. A kdo to nedělá, dočká se kritiky, že „kálí do vlastního hnízda“. Tuto „oikofobii“ odmítal Václav Klaus, spolu s homosexualizmem, multikulturalizmem a endžíouizmem.

Žádnou jinou zprávu o nenávistné motivaci londýnské vraždy než výrok českého premiéra jsem tu ale nenašel. Usoudil jsem, že Bohuslav Sobotka má nějaké onačejší zdroje, které veřejně neuvádí, buď z českého velvyslanectví v Londýně, nebo z nějakých britských médií. Je jen škoda, že v Černínském paláci se před týdnem nenašel nikdo, kdo by možnou nenávistnou motivaci londýnské vraždy připustil nebo kdo by aspoň o tom mlčel.

30.9.2016
Polský ministr vnitra: "Za útoky proti Polákům v Británii nesou vinu muslimové"

Podle polského ministra vnitra Mariusze Błaszczaka jsou Britové frustrováni přílivem muslimských migrantů. ale protože jsou příliš politicky korektní na to, aby útočili na ně, útočí namísto toho na Východoevropany.

30.9.2016
Labouristická poslankyně: "Problémem nejsou uprchlíci, problémem jsou politikové"

"Nedívali jsme se jinam, když děti ohrožovali nacisté, a nesmíme se dívat jinam ani teď," řekla tento týden britská labouristická poslankyně Stella Creasy na výročním sjezdu Labouristické strany, a pokračovala: "Problémem nejsou uprchlíci, problémem jsou politikové. Ty uprchlické děti pořebují, aby naše vláda udělala, co je její povinnost (potlesk) a zahájila procedury na jejich ochranu. V současnosti ví britské ministerstvo vnitra o 387 dětech, kteří mají v Británii příbuzné, anebo právo k pobytu v Británii podle Dubsova zákonného dodatku. Tyto děti tu mají příbuzné, kteří by se o ně mohli starat, kdyby sem směly přijít legálně. Avšak přesto tato vláda nečiní nic. Je to za mořem a Theresa Mayovou to nevzrušuje. Takže tyto děti spí ve stanech s neznámými lidmi, protože nemají nikoho, kdo by zpracoval jejich dokumentaci. A nyní čelí nové hrozbě. Když naposledy začali Francouzi likvidovat tábor v Calais, více než 100 uprchlických dětí se ztratilo. A já vám říkám tohle, vážení přítomní, lidi dnes pochybují, proč vůbec existuje Labouristická strana? Založili bychom i v roce 2016? Kdybychom věděli to, co víme teď? My přece existujeme právě pro takovéto kauzy. My existujeme, abychom hájili zájmy takovýchto dětí. My přece existujeme, abychom udělali Británii takto slušnější zemí.

30.9.2016


24. srpna ráno vyjel farmář Šalva Čilindrašvili s traktorem na pole, aby sklidil úrodu z 6 hektarů, na kterých hospodaří nedaleko své vesnice. Avšak na svůj pozemek to ráno nedojel. Cestu mu překazil ostnatý drát, který v noci natáhli Rusové. Farmář bezmocně přihlížel, jak sklízecí stroj, který přitáhli ruští vojáci, sbírá jeho úrodu a odváží ji ZDE. Rodina tohoto farmáře žije nedaleko Ruskem okupovaných území, v tzv. Jižní Ossetii. Po krátké rusko-gruzínské válce v roce 2008 se téměř třetina obyvatelstva Gruzie ocitla poblíž Ruskem okupovaných částí Gruzie - Abcházie a tzv. Jižní Ossetie (Samačablo) ZDE.


Navzdory protestu gruzínské vlády a mezinárodního společenství ruská armáda svévolně posouvá hranici tzv. Jižní Osetie a Abcházie směrem do vnitrozemí Gruzie ZDE. Nikdo, s výjimkou Ruska, Venezuely a Nikaragui neuznává samostatnost těchto separatistických regionů. Rusko zde však rozmístilo velký vojenský kontingent a prohlásilo se garantem bezpečnosti na tomto území. Téměř každý měsíc dochází ze strany Ruska k svévolnému posouvání hranice separatistických regionů do vnitrozemí Gruzie ZDE. Za ruským ostnatým drátem se již ocitly domy, školy, úřady, zahrady a historické památky. Často též dochází k únosům lidí ruskými okupačními jednotkami, po nichž následuje požadavek na zaplacení výkupného příbuznými. Nejsou výjimkou případy, kdy o unesených Gruzíncích nemají příbuzní zprávy několik měsíců. Ruskem kontrolované polovojenské jednotky separatistů střílejí na gruzínské obyvatelstvo a zabíjí je ZDE.

Gruzie je ekonomicky zbídačená země. Z tři a půl milionové Gruzie přes 874 000 jejich obyvatel žádá o sociální podporu ZDE. Přes 707 000 obyvatel Gruzie pobírá důchod kvůli vysokému věku. Nezaměstnanost v Gruzii oficiálně dosahuje 12 procent. Podle nezávislých zdrojů (například NDI) tato čísla jsou třikrát vyšší. Gruzie si udržuje smutné prvenství ve smrtnosti žen kvůli porodním komplikacím ZDE. Kvůli špatným životním podmínkám, výživě a nemocím v zemi každý rok umírá přes 500 dětí do 5 let.

Po parlamentních volbách v roce 2012 vláda populistického prezidenta Michaila Saakašviliho UNM (Jednotné nacionální hnutí), který měl vyhrocené vztahy s Ruskem, volby prohrála. Vyhrála je strana gruzínského miliardáře Bidsiny Ivanišviliho, který rok před volbami založil politickou stranu „Gruzínský sen – Demokratická Gruzie“. Sjednotil téměř všechny neparlamentní hnutí a strany. Důvodem Saakašviliho volební prohry byly jeho nekalé praktiky - nezákonné odposlechy a jejich následné zveřejnění, pronásledování politických oponentů, mučení vězňů, apod. To vše spolu s válkou s Ruskem přispělo k vítězství opozice.

Podle časopisu Forbes je Bidisina Ivanišvili jedním z nejbohatších můžu na planetě. Své bohatství získal v Rusku. Podle některých zpráv vlastnil podíl v ruském energetickém gigantu Gazprom. Disponuje účty v zahraničí včetně tzv. offshore zemí. Ivanišvili byl dlouhá léta v Gruzii známý jako velký mecenáš, a to díky svým aktivitám při financování obnovy mnoha historických památek. Finančně také podporoval umění a divadlo. Dokonce financoval i státní projekty a nakupoval vybavení pro gruzínskou armádu. Avšak politice se až do roku 2012 vyhýbal. Nakonec se v roce 2012 rozhodl vstoupit do politiky, a to kvůli neúnosné situaci, kterou v zemi způsobila vláda Michaila Saakašviliho. Ivanišvili voličům slíbil „vybudování 100 fabrik“, snížení vysoké nezaměstnanosti , zvýšení důchodů, bezplatnou zdravotní péči a depolitizaci bezpečnostních sil. Na tyto sliby voliči slyšeli. Po volbách v roce 2012 se Ivanišvili ujal funkce premiéra Gruzie. Za rok se však funkce premiéra vzdal a jako svého nástupce označil svého osobního chráněnce, dvaatřicetiletého ambiciózního asistenta Irakliho Garibašviliho, který však ani nedostudoval vysokou školu. Nový premiér brzo zjistil, že není schopen samostatně rozhodovat, neboť veškeré zásadní kroky musí schválit bývalý premiér Ivanišvili. Celá gruzínská vláda tak zůstala odkázána na rozhodnutí bývalého premiéra. Gruzie tak přešla pod neformální (faktickou) vládu jednoho muže - výše zmíněného Bidsiny Ivanišviliho. Státní instituce ztratily možnost nezávislého rozhodování.

Rozpracované státní projekty byly pozastaveny a proces rozhodování se zpomalil. Například došlo k přerušení klíčové stavby železničního obchvatu u hlavního města Tbilisi za situace, kdy Gruzie je důležitou tranzitní zemí. Dodavatelé, kteří se na stavbě podíleli, přišli o práci nebo zkrachovali. Nezaměstnanost v zemi se prudce zvýšila. Došlo navíc k devalvaci gruzínské měny – lari, k čemuž přispěla i rusko-ukrajinská válka. V Rusku žije přes půl milionu Gruzínců, kteří zde pracují a část výdělků zasílají domů do Gruzie. Výše těchto prostředků zasílaných z Ruska do Gruzie se zásadně snížila z důvodu výrazné devalvace rublu. Gruzínská vláda začala zvyšovat důchody, sociální podporu i výdaje na zdravotní pojištění. Peníze však vládě rychle došly a zvýšila se inflace. Slabá gruzínská ekonomika se dostala do krize. Sliby o depolitizaci policie a bezpečnostních služeb zůstaly jen v úrovni slov. Gruzií otřásl skandál, k němuž došlo zveřejněním záznamů z intimních schůzek (teď už bývalé) ministryně zahraničí v její kanceláři. Ztroskotal rusko-gruzínský neformální dialog, který měl vést ke zlepšení vzájemných vztahů. Jak bylo popsáno výše, Rusko pokračuje v posouvání tzv. hranice s Gruzií směrem do vnitrozemí Gruzie, a to navzdory několika vzájemným dohodám.

Gruzínský parlament nedokázal prosadit klíčové zákony. Několikrát se stalo, že při schvalování zákonů nebyl v parlamentu dostatečný počet poslanců. Opoziční poslanci některé schůze sněmovny na protest bojkotovali. I ti z poslanců, kteří chtěli svou práci vykonávat řádně, jí často nerozuměli. Například jeden z nejaktivnějších zastánců vládnoucí strany a zakladatel strany „Gruzínský sen- Demokratická Gruzie“ odmítl v přímém přenosu účast v pracovní skupině parlamentu, protože se mylně domníval, že jde o návrh zákona o legalizaci prostituce. Také popletl zkrácený výraz pro Evropskou banku pro obnovu a rozvoj (čili EBRD, jež v Gruzii působí od začátku 90 let ZDE), se stejně krátkým výrazem pro síť nočních klubů. Zřejmě šlo o freudovské přeřeknutí a tento poslanec asi v těchto podnicích bývá častým hostem.

Samozřejmě během posledních let se hodně zlepšilo podnikatelské prostředí. Podnikatelé již nemusí odvádět “ všimné“ vládnoucí straně. Gruzie se o několik příček posunula směrem vzhůru v indexu svobody slova a medií. Neziskové organizace hrají čím dál větší roli při monitoringu fungování státních institucí. Vězni již nejsou mučeni. Gruzínské soudy již nevyměřují drakonické tresty za malé přestupky. Letos se Gruzie ocitla na seznamu nejbezpečnějších zemí pro cestovatele v regionu. Nedávno byla uzavřena Dohoda o volném obchodu s Čínou, která by měla zvýšit mnohonásobně export gruzínského vína do Číny. Zlepšila se státem hrazená zdravotní péče, zejména pokud jde o léčbu onkologických onemocnění, jejichž epidemie poslední léta zasáhla celou Gruzii. Léčbu Gruzie nabízí i obyvatelům Ruskem okupovaných území (Jižní Osetie a Abcházie).

Parlamentní volby do gruzínského parlamentu se budou konat letos 8. října. Účastní se jich 24 politických stran. Průzkumy ukazují, že více jak 40 % voličů dosud není rozhodnuto, koho volit ZDE. Proto se všechny politické strany snaží nalákat voliče předvolebními sliby. Hitem je příslib zvyšování důchodů. Došlo už také na vyloučení některých hnutí a stran z voleb. Například proruská strana ZDE někdejšího vězeňského dozorce, který se účastnil sadistických mučení vězňů za vlády Michaila Saakašviliho. (Tento člověk si mučení vězňů nahrával a poté v roce 2012 nahrávky prodal gruzínské opozici). Tato strana slibovala legalizaci pobytu ruských okupačních jednotek na separatistických územích a dále například „ruský důchod“. Následně byla tato strana vyloučena z voleb.

Prozápadní síly jsou zastoupeny převážně stranou bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho (UNM). Důležitou prozápadní pozici drží též Strana republikánů. Jde o skupinu bývalých disidentů, kteří donedávna byli v koalici s Bidsinou Ivanišvilim. Republikáni jsou autory několika klíčových zákonů, jakým je například zákon o regulaci tajných služeb ZDE. Též Strana svobodných demokratů má podporu obyvatelstva. Značnou popularitu má i tvrdé jádro stalinistů, Komunistická strana Gruzie.

Navzdory několika předvolebním excesům mezi soutěžícími stranami je předvolební nálada v zemi celkem stabilní. Mezi politickými stranami byla podepsána dohoda o omezení útoků mezi příznivci konkurenčních stran. Zdá se, že Gruzie potvrdí svou pozici demokratické země v regionu rozbouřeném konflikty.


Doplňkové zdroje:


ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE
ZDE

30.9.2016

Evropě dnes hrozí pět krizí zároveň: brexit, uprchlíci, politika škrtů, geopolitické hrozby z východu a z jihu a "neliberální demokracie" středovýchodní Evropy. EU by mohly zničit. Pokud se to stane, brexit bude pro tu demolici rozbuškou, píše ekonomický komentátor Anatole Kaletsky.

Legitimizací možnosti rozkladu Evropské unie a proměněním fantazie politických extremistů v realistickou alternativu mainstreamové evropské politiky hrozi brexit vyvolal nezastavitelný proces rozpadu. Také povede k proměně ekonomiky tím, že ochromí Evropskou ústřední banku v příští eurokrizi. Evropská ústřední banka je bezmocná proti dezintegračnímu tlaku od voličů.

Evropa naléhavě potřebuje vrátit džina rozkladu EU zpět do láhve. To znamená přesvědčit Británii, aby změnila svůj názor na odchod z EU, což je podle konvenčních představ na obou stranách kanálu La Manche nemožné. Avšak dnes se v politice děje mnoho "nemožných" věcí.

Referendum o brexitu dne 23. června bylo daleko těsnější než záporné hlasování o smlouvách EU v Irsku, v Dánsku a v Holandsku, které bylo všechno posléze změněno. A co je důležitější, oněch 52 procent Britů, kteří hlasovali pro brexit, byli naprosto nejednotni ve svých cílech, někteří chtěli "tvrdý brexit" - absolutní izolaci Británie od EU - jiní "měkký brexit", který by minimalizoval dopad na britskou ekonomiku.

Podle průzkumů veřejného mínění očekávají tři čtvrtiny voličů, kteří hlasovali pro brexit, že po brexitu britská ekonomika posílí anebo zůstane nezměněna. 80 procent Britů se domnívá, že britská vláda bude mít po brexitu v důsledku jejich hlasování více peněz na veřejné služby.

Až bude veškeré toto očekávání zklamáno, veřejné mínění v Británii se změní. Už nyní říká 66 procent britských voličů, že udržení přístupu na evropský trh je důležitější než omezovat imigraci, pokud Británie nemůže mít obojí. To je v přímém rozporu se strategií premiérky Theresy Mayové a pravděpodobně to vysvětluje, proč premiérka odmítá o své strategii pro brexit vůbec mluvit.

Vzhledem k tomu, že bude nemožné sloučit očekávání veřejnosti, že Británie bude po brexitu prosperovat, s odmítnutím veškerých povinností Británie vůči EU, které prosazuje frakce Konzervativní strany, která chce tvrdý brexit, Mayová nemůže vyhrát. Ať se rozhodne učinit cokoliv, rozezlí polovinu své strany a velký počet stoupenců brexitu, nemluvě o 48 procentech voličů, kteří chtějí zůstat v EU.

Jakmile začne tato reakce, mnoho ambiciozních konzervativních politiků, které Mayová vyhodila z vlády, se okamžitě pokusí začít toho využívat. To znamená, že britská politika začne být nesmírně proměnlivá, jak se začnou zhoršovat ekonomické podmínky a voliči začnou měnit názor. Evropská unie by měla toto měnění názoru podpořit, což znamená, že musí přestat začít považovat brexit za nevyhnutelný a nabídnout kompromis pod podmínkou, že Británie zůstane v EU.

To by se dalo udělat uzavřením celoevropskép dohody o větších rozhodovacích pravomocích jednotlivých členských zemí ohledně imigrace a dalších symbolických otázek týkajících se státní suverenity. Taková dohoda by se nemusela považovat za ústupek britskému vydírání, kdyby se týkala všech členských zemí EU a byla prezentována jako reakce na názory veřejnosti v celé EU.

Kompletní článek v angličtině ZDE

30.9.2016

V Polsku se děje stále více a více absurdních věcí, takže, aby se mi vešly do tohoto krátkého článku, nebudu plýtvat místo úvodem a jdu rovnou k věci.

Začněme na lehkou notu. Twitteru v Polsku právě vévodí diskuse mezi šéfredaktorem vlivného bulvárního deníku Super Express a nejpopulárnější polskou pravicovou bloggerkou. Zoufale se snaží vyřešit aritmetický domácí úkol své dcery. Soudě podle míry obtížnosti toho úkolu, dceři musí být asi devět:

Také na Twitteru:

Maciej Świrski, předseda Polské ligy proti difamaci a mluvčí ministerstva kultury, informoval, že Rada historické diplomacie, jejíž je členem, zahájila svou činnost. Zrovna tento týden jsme zaznamenali jeho historické diplomatické schopnosti v akci, když zaútočil na modelářský časopis, který umožnil svým čtenářům postavit si model letadla Messerschmitt Bf 109 G. Prý je to nacistická propaganda.

Ale v Polsku existuje život i mimo Twitter. A v poslední době je v Polsku opravdu docela živo. Zatímco Výbor na obranu demokracie jak se zdá ztrácí svou dynamiku, tzv. Černý protest, zorganizovaný levicovou stranou Razem (Společně) vedl k obrovskému nárůstu internetového aktivismu, ale i k tomu, že se tisíce lidí v černých šatech vydaly protestovat do ulic. Tomasz Rzymkowski, ultrapravicový poslanec ze strany Kukiz '15, v tom okamžitě objevil podobnost s fašistickým pochodem na Řím v roce 1922, který instaloval Mussoliniho u moci. Je hezké vědět, že ten pan poslanec umí tak chytře poukázat na podobnou barvu košilí, avšak jinak se tak trochu spletl. Černý protest v Polsku je masový protest proti dalšímu pokusu strany Právo a spravedlnost dále zpřísnit už tak přísný protipotratový zákon. I když strana PiS přislíbila, že nikdy neodmítne zákonný návrh občanů, aniž by o něm nejprve debatovala v parlamentě, odmítla zákonný návrh občanů, aniž by o něm nejprve debatovala v parlamentě. Zjevně tam byly nějaké malým písmem tištěné dodatky ve smyslu "když se nám to nelíbí, tak to dělat nebudeme".

A samozřejmě se žádná debata v parlamentě o protipotratovém zákoně nekonala. Občanský návrh změn tohoto zákona ho chtěl mírně liberalizovat, protože protipotratový zákon v Polsku už teď je jedním z nejpřísnějších v Evropě. Namísto toho se strana Právo a spravedlnost rozhodla prosadit návrh připravený katolickými právníky, kteří, údajně na základě učení papeže Jana Pavla II., navrhli barbarský protipotratový zákon, srovnatelný pouze se zákony několika málo jihoamerických zemí. Polsko by se tak dostalo do daleko většího extremismu, než je extremismus radikálních islamistů, jichž se polská vláda tolik bojí.

Když už mluvíme o muslimech, za všechno mohou samozřejmě oni, a taky levičáci. Tentokrát prý mohou muslimové za útoky na Poláky v Británii. Podle Mariusze Błaszczaka, Britové jsou frustrováni přílivem muslimských migrantů. ale protože jsou příliš politicky korektní na to, aby útočili na ně, útočí namísto toho na Východoevropany.

Musím říci, že opravdu nerozumím, jaký problém má polská vláda s muslimy. Tvrdí, že je nepřijatelné, aby muslimové dávali přednost Božímu slovu před zákony země, v níž žijí, přitom však polský prezident Andrzej Duda dal státní vyznamenání člověku, který neustále opakuje, že Poláci musejí v první řadě poslouchat Pánaboha a že loajalita vůči Polsku je až na druhém místě. Je zjevné, že náboženský fanatismus je v pořádku, pokud je to náboženství NAŠE.

Tohle platí zejména v případě školních učebnic. Nevládní organizace jménem "Svoboda od náboženství" protestovala, když vyšlo najevo, že navá učebnice pro desetileté polské děti líčí polskou kulturu jako čistě kulturu katolickou, čímž jsou děti, vychovávané v jiných náboženstvích, ostrakizovány. Ministerstvo školství na to reagovalo "expertním" názorem, v němž napsalo, že "Polsko podepsalo konkordát" a od pokřtění Miezska I. Polsko sílilo, protože římskokatolická církev zemi přinášela veškeré požehnání katolické civilizace. Protestantům bylo oznámeno, že "evropskou kulturu nelze škrtnout" a bylo jim sděleno, ať prostě drží hubu. Anebo, říkají to "diplomatičtěji", "sklonit hlavu a přistoupit k věci s pokorou".

Avšak být nábožensky založený, to se hodí. Jan Szyszko, ministr pro ochranu životního prostředí, má potíže, jak rozeznat rozdím mezi "ochranou" a "zničením", poté, co dovolil dřevařskému průmyslu kácet stromy v posledním pravěkém pralese v Evropě - v Běloveském pralese. Jeho kamarádi z dřevařského průmyslu, kteří se proslavili jako organizace na ochranu životního prostředí, pocítili obrovské ulehčení - až úplně na posledníi chvíli totiž "zachránili" Běloveský prales před židovským spiknutím (organizací Greenpeace a dalšími ekologickými institucemi). Kdyby nebylo vlády strany Právo a spravedlnost, jediným způsobem, jak zachránit Běloveský prales, by bylo, aby tuto oblast anektoval Putin tak, jak to udělal s Krymem. Ano, to přesně řekli na kameru:

Avšak pan ministr Szyszko má i další přátele. Je to náruživý lovec, proto pořád prosazuje změny v loveckém zákoně navzdory tomu, že už jednou musel ustoupit. Podle nového návrhu zákona, který vypracovala lovecká lobby, budou mít právo střílet i chráněné druhy zvěře. Seznam zvířat, které bude možno lovit, nebude vypracován podle potřeb ochrany životního prostředí a ohrožených biologických druhů, ale v souladu s nutností "ochránit lovecké tradice". Ministr bude mít osobní právo vyčlenit ze seznamu ohrožených zvířat jakýkoliv biologický druh. Pokud ho někdo bude chtít zpět na seznam zařadit, nebude to možné bez kompletní parlamentní procedury a bez podpisu polského prezidenta.

Na místní úrovni budou vydávat povolení k lovu okresní veterináři. To znamená, že budete-li chtít zastřelit rysa nebo vlka, stačí naznačit, že hrozí infekční choroba a už to bude možné. Budete klidně moci střílet i v přírodní rezervaci či v jiných chráněných oblastech. Tento návrh zákona je tak absurdní, že i mnozí lovci proti němu protestují. Proto, ve snaze zajistit, aby nic nestálo v Szyszkově cestě k zničení životního prostředí, bude se vyžadovat, aby střelbu uskutečnila na příkaz místních veterinářů pod hrozbou pokuty Polská lovecká asociace.

Ve snaze zajistit, aby nikdo nestál lovcům v cestě (konec konců, někteří svědci by mohli odhalit různé nesrovnalosti), nový zákon dává lovcům právo odstranit během lovu z lesa všechny ostatní lidi. Tak si představte, že byste se chtěli v létě vydat na procházku do lesa, a najednou narazíte na skupinu mužů s licousy a s puškami. Budou mít právo na vás zavolat policii či myslivce, kteří vás budou tvrdě pokutovat, že jste narušili lov. Populární přírodopisný spisovatel z Běloveského pralesa Adam Wajrak svědčí o tom, že se už o něco takového pokusili, když obvinili místního pozorovatele ptacta, že "narušil lov" a vymáhají na něm odškodné za "finanční ztrátu", protože prý uškrtil zvíře, které měl zastřelit německý turista, takže lovci přišli o honorář od Němce.

Avšak jak se dovíte, že právě probíhá lov? Bude to samozřejmě zaznamenáno do knih místní lovecké asociace, takže pokud si to před procházkou do lesa u ní neověříte, je to vaše chyba. Připomíná mi to úvodní scénu z knížky Douglase Adamse "Stopařův průvodce galaxií", kdy lidé zjistí příliš pozdě, že Zeměkoule má být zničena, protože netušili, že o tom byla vydána zpráva někde na nástěnce na Proximě Centauri. Jediním rozdílem je, že Adamsova kniha byla parodickým románem scifi, kdežto tohle je skutečnost. V Polsku se to opravdu děje.

Avšak možná si pamatujete, že než jsem začal tady zuřit ohledně toho nového loveckého zákona, poznamenal jsem cosi o tom, jak je výhodné být věřící. Co to má s tím společného:? No, nový lovecký zákon umožní lovcům odstranit vás i z vašeho vlastního pozemku, pokud na něm budou chtít střílet nějaká zvířata. Jediným způsobem, jak jim v tom zabránit, je jít k soudu a dokázat, že lov je proti vašemu náboženskému přesvědčení.

Lidi jsou rozčíleni. Ale já jsem si jist, že určitě už pracuje nějaký vládní expert na analýze, která jim sdělí, že musejí ochraňovat lovecké tradice a prostě "sklonit hlavu a přistoupit k této věci s pokorou".

29.9.2016
Papež František prosí o ukončení zabíjení v Aleppu

"Apeluji na svědomí těch, kteří jsou odpovědni za bombardování Aleppa a kteří budou jednoho dne muset čelit Božímu soudu."

Papež František promluvil ve Vatikánu poté, co v Sýrii bylo od pátku usmrceno téměř 100 dětí:

"Mé myšlenky se znovu obracejí k milované a mučednické Sýrii. Dál dostávám dramatické zprávy o osudu lidí z Aleppa. S nimiž se cítím sjednocen v utrpení prostřednictvím modlitby a duchovní blízkosti. Vyjadřuji hlubokou bolest a silné znepokojení nad tím, co se děje v tomto mučednickém městě, kde všichni umírají, děti, staří lidé, nemocní lidé, mladí lidé. Znovu apeluji na všechny, aby ze všech sil chránili civilisty. To je zásadní a naléhavá povinnost. A apeluji na svědomí těch, kteří jsou odpovědni za toto bombardování a kteří budou jednoho dne muset čelit Božímu soudu."

29.9.2016
Záchranáři slyšeli v Aleppu pod troskami pláč dítěte...

Čtvrť Al Shaar ve východním Aleppu byla znovu bombardována. Civilní, neplacení záchranáři z Bílých helem se čtyři hodiny vrtačkami snažili odstranit trosky, aby se dostali k zavalené holčičce. Nakonec se jim to podařilo. Jmenovala se Ghazal.

Záchranář: "Máme rčení v našem náboženství: Když zachráníte život jediného člověka, zachránili jste celý svět."

29.9.2016
ČR převzala z Řecka a z Itálie DVANÁCT uprchlíků. Hanba!

Splnila tak svůj slib na 0,44 procenta

13.9.2016
Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. Je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

30.9.2016


Polsko se po událostech na Ukrajině a s ohledem na nezabezpečenou obranu Pobaltí cítí ohroženo potenciální ruskou agresí. Pokud by propukla válka v Pobaltí, byly by to na prvním místě právě polské jednotky, kdo by měl šanci přijít na pomoc - žádná jiná země NATO v danou chvíli nemá kapacity vyslat podstatné posily včas.


Jestliže by ovšem polské jednotky zamířily do Litvy, otevřela by se polská obrana pro případný ruský útok. Ten by nejspíš neměl podobu napadení pozemními silami z Kaliningradské oblasti, které by zůstaly v obraně, nicméně stále lze využít i běloruského území. Navíc podstatnou hrozbu, které by polské jednotky v takovém případě čelily, představuje odříznutí jejich komunikačních linií útoky na sklady ve východním Polsku a zničení mostů přes Vislu. Příslušný krok může Rusko jednorázově raketami Iskander ZDE z Kaliningradské oblasti podniknout velmi snadno (má k dispozici i volbu, kterou konkrétní část mostu střela zasáhne) a žádný z Polsku dostupných protiraketových systémů hrozbu neodstraní. Útok na mosty by byl výhodný i proto, že by současně odřízl prakticky všechny jednotky spěchající Polákům na pomoc v západní části země. Alternativní trasu by poté představovala nepříliš vhodná objížďka jižně od Krakova, případně přes ČR a z jihu přes slovenské hory - dlouhá, v případě slovenské trasy náročná a špatně propustná. Obě trasy jsou navíc relativně výhodné pro dopravu směřující do jihovýchodního Polska, ale velmi málo se hodí k cestování směrem na Suwalki v Polsku severovýchodním. Spojenecké jednotky optimálně potřebují překročit Vislu severně od Varšavy. 

Polská armáda nedisponuje prostředky pro rychlé náhradní přemostění Visly, ani je neplánuje pořídit. Ačkoliv francouzští a němečtí ženisté vybavení německou mostní soupravou M3 ZDE dokáží postavit cca 350 m dlouhý pontonový most přes Vislu realisticky zhruba do hodiny, a ačkoliv by čeští (a slovenští) ženisté dovedli postavit ze staré čs. soupravy PMS ZDE stejně dlouhý pontonový most za dobu o něco delší, Polsko samo nedokáže operativně zajistit přechod přes Vislu žádným srovnatelným způsobem.

Polští ženisté mohou dnes nasadit starou pontonovou soupravu PP-64 Wstęga ZDE, které je k dispozici 60 individuálních sad, případně též přesunout do vnitrozemí obojživelné transportéry polského námořnictva PTS-M s nostností 10 tun ZDE, jichž je dispozici 50 ks. Wstęgu lze ovšem použít k výstavbě mostů o maximální délce 186 m, přičemž k přemostění Visly v příslušném úseku by bylo třeba konstrukce téměř dvojnásobné délky, takže v úvahu připadá pouze varianta výstavby soulodí. Poláci by nepochybně dokázali postavit náhradní mosty klasické - ovšem v řádu dní, nikoliv hodin. A takové zdržení si opravdu nemohou dovolit, pokud případné ruské útočné operace v Pobaltí skončí dosažením všech cílů maximálně za 90 hodin.

V případě že by ruský útok na mosty vytvořil logistické hrdlo na Visle, stálo by polské velení brzy před klasickou Sophiinou volbou: Buď pokračovat v zásobování vlastních jednotek na východě, které by i tak brzy překročily hranice obálky operační efektivity, nebo přeplavovat posily. Oba úkoly naráz by již během prvního dne konfliktu s vlastními prostředky těžce nezvládalo, i kdyby zapojilo vše okamžitě dostupné, včetně populárních varšavských přívozů Słonka, Pliszka a Turkawka.

Otázkou tedy je, zda by by velkorysé polské plány nákupů bojové techniky neměly doznat určitých změn a zahrnout urgentní nákupy pontonových souprav schopných neprodleně přemostit Vislu, při kapacitě posloužit i k přepravě těžké bojové techniky (čeští ženisté dovedou se soupravou PMS takto přemostit Labe, Visla v prostoru Varšavy je však pro ně příliš široká a nosnost konstrukce je tu limitována hranicí 20 t), místo např. nákupu ponorek v programu Orka ZDE, když tato plavidla v baltické louži mají tak jako tak minimum šancí na přežití. Stávající akviziční požadavky polského ministerstva obrany na novou pontonovou soupravu ZDE neusilují dokonce ani o plnohodnotné nahrazení zastaralé Wstęgy - a de facto znamenají, že v případě potřeby logistické hrdlo na Visle odstraněno nebude.

Což mimochodem znova demonstruje, že NATO nemůže dost dobře hodnotit svou připravenost k obraně na základě formálních finančních kritérií, jak to dosud činí. Finanční metrika naprosto neumožňuje hodnotit úroveň příslušných obranných schopností, pouze motivuje akviziční byrokracii k většímu utrácení. Přitom je docela dobře myslitelné, že kriticky důležité schopnosti i při stoupajících výdajích na obranu katastrofálně chátrají.

30.9.2016


Experti varují před dvěma různými, ale propojenými bezpečnostními problémy spojené se vznikajícím "internetem věcí" (Internet of Things, IoT). Ten by měl v následujících čtyřech letech propojit zhruba 20 miliard spotřebitelských produktů.


Kybernetická bezpečnost je podřízena pravidlu nejslabšího článku - tedy celá síť IoT může být jen tak bezpečná, jako její nejhůře chráněná komponenta. Propojení obrovského množství spotřebního zboží, od aut až po ledničky, bez koherentního bezpečnostního plánu znamená, že ve výsledné síti budou existovat velmi zranitelná místa.

Za prvé, mnohá zařízení připojená k IoT, jako domácí osvětlení nebo auta připojená k síti, budou mít trvanlivost delší než deset let a nemusí být uzpůsobeny k pravidelnému navyšování ochrany před hackerskými útoky.

Avšak zranitelná zařízení mohou být využita ještě i jinak než jako vstupní brána do sítě. Hackeři z nich mohou vytvořit automatizované speciální sítě - botnety - využívané k vyřazení celé sítě služeb propojené systémem IoT. Lidově řečeno, váš lustr spolu s fénem a mikrovlnnou troubou mohou být použity k tomu, abyste se ráno nedostali autem do práce.

IoT má jistě své přednosti i nedostatky, ale je zřejmé, že s jeho vývojem bude třeba věnovat mimořádnou pozornost zabezpečení.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.9.2016


Západ v době Obamova prezidentství ztratil zájem řešit dění na Blízkém východě, včetně války v Sýrii. Avšak kromě sílícího amerického izolacionismu existuje ještě jeden zásadní problém: Narativ, který Obamova éra na syrskou válku naroubovala, je kompletně chybný.


Podívejme se na tři hlavní mýty, které v souvislosti se syrským konfliktem kolují.

Za prvé, Asadova Sýrie je údajně sekulární diktatura, která má určitý modernizační potenciál a je tolerantnější než islámské režimy. V preambuli syrské ústavy je však výslovně uvedeno, že Sýrie patří k "arabské civilizaci" a ve článku 3, že prezident země musí být muslim a hlavním zdrojem legislativy je islámská jurisprudence ZDE. Patříte-li tedy ke křesťanům, drúzům, tradicionalistickým Čerkesům či kterékoliv jiné náboženské menšině v Sýrii, máte zhruba stejnou šanci kandidovat na prezidenta, jako když jste žena - tedy žádnou. Patříte mezi občany druhé kategorie, a to z litery zákona. Syrský "sekularismus" spíše než čemukoliv co známe z Evropy odpovídá poměrům v konsolidované Osmanské říši, kde byli jinověrci sice tolerováni, avšak systematicky diskriminováni. Se sílícím íránským vlivem v Sýrii a na pozadí sektářsky definovaného vnitřního konfliktu, v němž vládnoucí alávitská sekta podporovaná íránskými, iráckými a libanonskými šíity bojuje proti většinovým sunnitům, nelze uvažovat o náboženské toleranci dokonce ani v parametrech ústavy z roku 2012.

Za druhé, na míru v Sýrii se prý musejí domluvit USA a Rusko. To že zmíněné dva státy rozhodují o dění ve světě do jisté míry platilo řekněme ještě kolem roku 1980, ale ti, kdo problém i dnes takto vidí a prezentují - jako americký ministr zahraničí John Kerry nebo německá diplomacie - jakoby zaspali poslední tři dekády. I kdyby se USA a Rusko nakrásně ve věci Sýrie dohodly (což je utopie), regionální aktéři - hlavní Asadův sponzor Írán, Turecko, Saúdská Arábie, Katar, Izrael - by dál sledovali vlastní politiku a na dohodu někdejšího supervelmocenského dua by pohlíželi s despektem. Politické řešení v Sýrii by bylo možné pouze tehdy, pokud by se na něm shodla většina hlavních globálních i regionálních aktérů. K tomu se však naprosto neschyluje: Rusko bere diplomatická jednání s Američany jako výhodnou zástěrku své sázky na vojenské řešení a Teherán dokonce prohlásil, že s USA po uzavření jaderné dohody už nebude jednat o žádné další mezinárodní smlouvě. Zrovna tak další regionální hráči se nehodlají vzdát svých zájmů a o mír teď nestojí. Mír by si přáli mnozí syrští civilisté, lékaři, záchranáři a humanitární pracovníci, ti však mají mizivou šanci zainteresované mocnosti a frakce k čemukoliv donutit.

Za třetí, syrská válka je prezentována v paradigmatu "války proti terorismu". Jenže tzv. "islámský stát" není ani zdaleka hlavním problémem Sýrie. Nepředstavuje ani hlavního ozbrojeného aktéra, ani nejhoršího pachatele násilí. Suverénně největším válečným zločincem syrského konfliktu je Asadův režim - a dokud se s íránskou podporou bude držet, nic podstatného se v zemi nezmění.

***

Obamovo zahraničněpolitické dědictví je katastrofální - ale nikoliv z důvodů, kterými mávají levičáčtí kritici. Obamovy veletoče a systematické vytváření mocenského vakua umožnily revizionistickým mocnostem Rusku a Íránu zahájit ambiciózní programy vnější expanze - a jaderná dohoda s Teheránem, která údajně "podpoří reformisty", dokonce v důsledku výrazným dílem prospěje kandidatuře architekta syrské intervence a prominentního jestřába generála Sulejmáního na funkci prezidenta.

Když Putinova propagandistická mašinérie intervenuje do amerických prezidentských voleb a Sulejmání se těší na křeslo "umírněného" prezidenta Rúháního, začíná být i méně chápavým pozorovatelům zřejmé, že sám sebou stoprocentně zaujatý Barack Obama náramně dobře sehrál roli užitečného idiota ve hře, jejíž scénář mu až do posledních dnů v úřadě zůstal naprostou záhadou.

30.9.2016


Jeden z nejvýše postavených evropských bankéřů tvrdí, že evropský bankovní sektor "se skutečně nehodí k investování". Zdůrazňuje tak potíže velkých bank na kontinentě, které mohou nastat, pokud tyto instituce budou muset vytvořit nové fondy.


Tidjane Thiam z banky Credit Suisse varuje před problémy evropského finančního sektoru, zatímco se pozornost veřejnosti upírá na potíže Deutsche Bank při snižování pokuty ve výši 14 miliard dolarů. Pokutu banka dostala od amerických úřadů za nesprávný prodej hypotéčních papírů.

Německá vláda se ve středu snažila popírat zprávu, že se připravuje na finanční záchranu banky, při níž by převzala 25 % podíl v největší finanční instituci země. Deutsche Bank má v držení aktiva v hodnotě poloviny objemu německé ekonomiky a je považována za finanční ústav, který představuje největší riziko pro globální finanční stabilitu.

Akcie banky tento týden klesly na třicetileté minimum. Pokles se zastavil ve středu, když banka prodala britskou pojišťovnu za miliardu dolarů a kurs se zvýšil o 2 %.

Avšak Thiam sdělil agentuře Bloomberg, že evropské banky jsou "ve velmi křehké situaci" a existují pochybnosti o tom, zda stále ještě mají životaschopný obchodní model. Očekávané výnosy investorů jsou příliš nízké, což znamená, že se tyto banky k investování nehodí.

Obavy, že se bude Deutsche Bank muset obrátit na investory, aby sehnala hotovost, patří k důvodům, proč akcie klesly, a vznikly obavy, že by tato událost mohla nastartovat velkou finanční krizi ve stylu roku 2008. Nicméně hlavní bankéři a politici to popírají.

Christine Lagardeová, úřadující šéfka Mezinárodního měnového fondu který označil Deutsche Bank za jednu z nejrizikovějších bank světa, prohlásila, že státní pomoc není nutná.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

23.9.2016
Rozhovor Britských listů 76:
Proč si lidi nechávají nalhat, že uprchlíci jsou pro nadcházející volby hlavní problém?

S Ondřejem Liškou, bývalým ministrem školství, bývalým předsedou Strany zelených a nynějším představitelem organizace Ashoka, globální sítě sociálních inovátorů, hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů o manipulaci v nynější předvolební kampani v ČR Bohumil Kartous. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 23. září 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

29.9.2016
Asadův velvyslanec u OSN se na otázku, zda Sýrie bombarduje nemocnice, směje

29.9.2016

Zdokumentováno bylo 400 leteckých úderů proti nemocnicím. Drtivou většinu spáchal Asad a jeho spojenci. Aktivisté se proti nečinnosti světa brání tím, že zveřejňují videozáznamy hrůz, které se odehrávají. Je v tom nebezpečí, že děsivé záběry budou normalizovány a svět přijme, že bombardování nemocnic a dětí je normální.

Letecké údery proti dvěma nemocnicím v Aleppu v časných ranních hodinách ve středu byly jen nejnovější útoky ze stovek náletů proti nemocnicím a zdravotnickýms střediskům po celé Sýrii za posledních pět let

Organizace Lékaři za lidská práva (Physicians for Human Rights) zdokumentovala od počátku války téměř 400 leteckých úderů proti 269 nemocnicím. 90 procent z nich spáchala Asadova armáda a letectvo a jeho spojenci.

Počet leteckých úderů proti nemocnicím stoupá, jak se zintenzivňují boje o Aleppo. Rusko a Asad popírají, že se zaměřují na civilisty, a obviňují vzbouřence, že prý "používají civilistů jako lidských štítů". Jenže systematické letecké údery proti školám, nemocnicím, tržištím a dalším civilním cílům naznačují, že jde o záměrnou ofenzívu i rozhodnutí způsobit obrovské civilní ztráty pro dosažení vojenských cílů.

Analytik organizace Amnesty International Neil Sammonds je přesvědčen, že bombardování nemocnic je součástí strategie vyhnat vzbouřence z města tím, že se učiní neobyvatelným. "Cílem je ztížit oponentům co nejvíce jejich život, jejich rodinám, jejich čtvrtím. Zabít je, anebo je donutit odejít," uvedl.

"Zdokumentovali jsme, jak se letecké údery zaměřují na nemocnice, kliniky a uprchlické kryty v severním Aleppu. Jsme přesvědčeni, že cílem leteckých úderů není jen donutit lidi, aby z města uprchli, ale zároveň i zajistit, aby lidé, prchající z jihu, se v Aleppu nemohli zastavit. Záměrem je učinit tyto oblasti neobývanými a neobyvatelnými."

Útočit na nemocnice a na civilisty má tvrdou vojenskou logiku, vysvětluje Samir Puri z katedry válečných studií na King's College v Londýně. "Z čistě vojenského hlediska je toto povstání, které je těsně promíseno s civilním obyvatelstvem. Jestliže dojde k totálnímu zničení jakékoliv zdravotní péče a možnosti ošetřovat raněné, to může přispět k rychlému kolapsu bojové morálky. Existují precedenty, které dokazují, že extremní síla může být efektivní k zajištění moci. Neříkám, že je to morální či lidské."

Západní diplomaté tyto útoky odsuzují, jenže tím nedojde k jejich zastavení. "Syřané vždycky poukazují na to, že je svět podporuje 'pouze slovně'," říká Sammonds.

Aktivisté se proti nečinnosti světa brání tím, že zveřejňují videozáznamy hrůz, které se odehrávají. Je v tom nebezpečí, že děsivé záběry budou normalizovány a svět přijme, že bombardování nemocnic a dětí je normální.

Podrobnosti v angličtině ZDE

29.9.2016
Sluníčkářskou hudbou za čistotu naší kultury
Beatles revival pro islamofoby

Lokální kapela hrající písničky od Beatles hraje na shromáždění islamofobní politické strany v Ostravě, Česká republika. Asi pět lidí v publiku.

15.9.2016
VOLBY ŘÍJEN 2016:
Který kandidát má vaše názory? Odpoví vám volební kalkulačka

Interaktivní online test porovnává odpovědi čtenářů s postoji kandidátů do Senátu. Kalkulačku připravilo nezávislé sdružení KohoVolit.eu. Obsahuje 35 otázek na témata, kterým se budou muset noví senátoři v nadcházejícím volebním období věnovat.

Některé otázky řeší kandidáti ve svých programech, jiné byly vybrány na základě podnětů zaslaných veřejností nebo po konzultacích s experty. KohoVolit.eu oslovilo všech 233 kandidátů, již skoro 200 z nich odpovědělo. Na stejné otázky, které dostali kandidáti, odpovídají i účastníci testu a aplikace následně dle odpovědí vypočítá shodu.

29.9.2016
Blesk zuří, že čeští vojáci "dostali polévku pro muslimy"

Příště bude český bulvární tisk psát o tom, jak muslimové vaří instantní nudle z krve křesťanských dětí?

29.9.2016
Komsomolská pravda: "Jelcinovy reformy zahubily více lidí než Stalinův útlak"

29.9.2016
Bude to veselé vyjednávání o Brexitu
Podle vrcholného představitele EU britští politikové jednají navzájem protichůdně

Guy Verhofstadt, bývalý premiér Belgie a poslanec Evropského parlamentu, který bude zastupovat EU ve vyjednávání o Brexitu: "Takže Boris Johnson nyní podporuje vstup Turecka do EU, poté, kdy postavil svou kampaň za vystoupení z EU na základě toho, že Turecko v blízké době vstoupí do EU. Britský ministr obrany prohlašuje, že Velká Británie bude blokovat snahy EU o posílení jejích bezpečnostních kapacit, ačkoliv Velká Británie opouští EU se slovy o tom, že Velká Británie chce po Brexitu posílit bezpečnostní opatření ve styku s EU. Liam Fox, britský ministr obchodu, naznačuje, že Velká Británie opustí evropskou zónu volného obchodu, jelikož se domnívá, že jiné trhy jsou důležitější, mezi tím britská premiérka nám sděluje, že EU podepíše s Velkou Británií "ambiciózní obchodní dohodu. Politici mě nikdy nepřestanou překvapovat."

29.9.2016

Ostentativně kašleme na to, abychom zajistili elementární podmínky k přežití demokracie. Dokonce ani pomyslné budoucí elity nepřipravujeme na skutečnost, že to budou ony, kdo bude muset hledat cestu k uspořádání a vedení společnosti. Jestliže elity nebudou chtít demokracii, demokracie nebude. Není po ní reálná poptávka. Je to způsobeno tím, že si je málokdo schopen uvědomit riziko demontáže demokratických principů. Starší generace odkojená totalitou ji nedokáže dost dobře pochopit a mladým lidem nikdo nevysvětluje, proč je demokracie důležitá. Proto ji nemají žádnou ambici za ni bojovat. V okamžiku připomenutí si české státnosti je to chmurná perspektiva.

V minulém článku jsem odkazoval k výzkumu Aleše Kudrnáče, podle kterého si pouze 58 % středoškoláků myslí, že demokracie je nejlepší forma vlády. Zároveň ve výzkumu srovnával výsledky průzkumu veřejného mínění CVVM, podle nějž tento postoj sdílí ještě méně dospělých, 50 %.

Mezi tím jsem měl možnost bavit se na toto téma se středoškoláky jednoho pražského gymnázia, které je považováno za elitní školu. Položil jsem jim stejnou otázku, jakou použil politolog Kudrnáč ve výzkumu. Musím se přiznat, že výsledek mini průzkumu mě zaskočil. Poměr těch, kteří vidí demokracii jako nejlepší formu vlády, byl totiž velmi podobný. Pouze mírně nadpoloviční většina demokracii preferovala. 

Problém je v tom, že Kudrnáč udělal kvótní výzkum, do nějž zařadil procentuální proporci žáků odborných škol a učilišť. Pro představu čtenářů, gymnazistů je procentuálně ve středoškolské populaci zhruba třetina. To je samozřejmě velmi důležitá proměnná, neboť kladný postoj k demokracii, jak opět potvrzuje citovaný výzkum, silně souvisí se vzděláním rodičů. Stejně tak úspěch ve vzdělávání je v ČR vysoce závislý na vzdělání rodičů a socioekonomické situaci rodiny. 

Postoj gymnazistů, notabene z tzv. elitní školy, lze tedy považovat za překvapení. Dost varovné překvapení. Je velmi pravděpodobné, že právě na elitních gymnáziích nyní vyrůstají budoucí názoroví a společenští vůdci. Reprodukce společenského systému je závislá na jejich vzdělání, přesvědčení a vůli. Je pravděpodobné, že budoucí elity nemají to první, tedy potřebné vzdělání, a tedy nebudou mít ani to další. Pokud nevíte, proč demokracii zachovávat, nemáte k tomu žádnou motivaci.

Zkušenosti současných gymnazistů jsou šokující. "Nikdo nám nevysvětluje, jaký je rozdíl mezi demokracií a totalitou. V občanské výchově na základní škole jsme místo vzdělávání se v této oblasti pekli sušenky." Ostatní studenti mají někdy dost zvláštní názory a dotazy. "Demokracie v určitých okamžicích není udržitelná. Jsou situace, kdy je nutné, aby vládu převzal někdo schopný okamžitě se rozhodovat, diktovat." Snažím se vysvětlit, že v určitých okamžicích je skutečně nutné omezit práva a svobody, jako například v době války, kdy je omezena svoboda pohybu či shromažďování, nicméně představa, že místo demokracie nastolíme diktát, je lichá, protože diktátora není možné se následně zbavit. Není žel čas vysvětlovat, že pod záminkou ohrožení bezpečnosti je možné takový diktát udržovat, jak brilantně popisuje Orwell ve Velkém bratru a jak lze dobře popsat na propagandě totalitních a autoritářských režimů, ovlivňující v tomto smyslu veřejné mínění.

"Neměl by každý přijatý zákon posoudit ústavní soud, aby bylo jasné, zda ten zákon je v souladu s ústavou?" Snažím se vysvětlit, že ústavní soud je pojistkou, kterou lze aktivovat jedině v podezření, že určitý zákon je v rozporu s ústavním pořádkem, nicméně že při demokratickém rozdělení moci na legislativní, exekutivní a justiční není možné udělit omezenému a nevolenému tribunálu ústavního soudu právo rozhodovat o přijetí zákonů. Ale není čas to rozebírat a poukazovat na riziko toho, kdy má skutečnou a rozhodující moc v rukou jen omezená skupina lidí, kterou navíc nelze zvolit či - v případě zneužití - jednoduše odvolat.

Není čas vyřešit všechny nejasnosti a otázky během hodinové diskuse. Nicméně děti tráví v základní a střední škole v současnosti 12 až 13 let. Je naprosto trestuhodnou a do nebe volající tupostí, pokud jim místo vzdělávání v otázkách občanství, společenských věd a veřejného života servírujeme sdělení o tom, že jde o něco podružného a veskrze nedůležitého, když s nimi místo toho pečeme sušenky. To je přímá cesta k demontáži demokracie, podporovaná současným státem.

Důkazů o ignoraci důležitosti vzdělávání v této oblasti je mnoho. Téměř každý, kdo má děti a s kým na toto téma vedu řeč, svědčí o totální negramotnosti učitelů, kteří mají dětem předávat poznatky a zkušenosti ze společenských věd. Velmi často k tomu nemají žádnou kvalifikaci, takže náplň hodin je svérázná, inkoherentní, bez jakékoliv přidané hodnoty a reálného dopadu. Zkušenost osobní: syna učí v 7. třídě občanskou výchovu učitelka s aprobací pro ruštinu a zeměpis. Jediné, co má k dispozici, je učebnice, jejíž obsah mechanicky a bez přesahu používá jako náplň hodiny. Téma "kulturního soužití" pojala tak, že "ve Skotsku se nosí kilt a v Africe existují kasty". Bylo to tak v učebnici. Nesourodost takových informací vytváří nulovou představu o čemkoliv důležitém v otázce kulturního soužití. Totální degradace vzdělávání v jeho pravém slova smyslu.

Jeden novinář mi psal, že učitelka ve třídě jeho syna přesvědčuje své žáky o tom, že na filozofických fakultách se učí, kolik andělů se vejde na špičku jehly a že jsou to školy naprosto zbytečné. Takového učitele by měl ředitel okamžitě vyhodit, neboť je krajně nevzdělaný a neschopný svou práci vykonávat. Místo aby děti vzdělával, manipuluje jimi svou omezeností. Totální degradace a rezignace na vzdělání.

Nejsme-li schopni mladé lidi přimět k uvažování o demokracii a předat jim základní penzum zkušeností a znalostí, které se k tomuto důležitému tématu poutají, nejsme schopni demokracii dlouhodobě udržet. Jer to sice smutné, ale pravděpodobnost, že naše děti budou muset žít v nějaké formě autoritářské či totalitní tyranie, se tímto výrazně zvyšuje. Hledíme na to a je nám to jedno. A jak se ukazuje, vlastně jsme už sami rezignovali...

29.9.2016

A jak by bylo v tom případě postaráno o civilní obyvatelstvo?

Tyto otázky si klade film Poslední fotka - Final Picture režiséra Michaela von Hohenberga. Film určitě není vhodný pro děti a také pro ty, kdo chtějí žít ve sladké nevědomosti o tom, co se může stát. Nicméně ještě nedávno se psalo a vysílalo o hrozícím nebezpečí raketového útoku z Íránu či ze Severní Koreje a nutnost stavby protiraketového radaru na území ČR v Brdech uznala písemně vláda podpisem ministra zahraničí Schwarzenberga pod smlovou o jeho stavbě. Jak na to tehdy reagovalo Rusko, jen pro připomernutí: negativně a ostře, považovalo US radar za hrozbu proti sobě. Tehdejší dění jaksi zapadlo v zapomnění, ačkoli rakety a jaderné zbraně mohou mít nejen Írán a Severní Korea, ale mají je stále velmoci. Počet států vlastnících atomové bomby a jejich nosiče uvádí závěrečné titulky filmu Poslední fotka počtem 10.

Paradoxem je, že ve stejné době, kdy se psalo o hrozbě a jejímu čelení protiraketovým štítem USA se, nejen v ČR, s konečnou platností rušily další protiatomové kryty pro obyvatelstvo a udělaly se z nich rockové kluby či sklady zeleniny. Pouze tento fakt svědčí o pokrytectví těch, kdo lidi straší, ale pro možnou záchranu lidí v případě, že by se údajná hrozba uskutečnila, nic nedělají...

Buďme jisti, že vlády jistě pro sebe příslušná zařízení mají. Někdo přece musí případnou katastrofu řídit. Možná by bylo užitečné se při volební kampani ptát krajských politiků, jak by bylo v takových případech postaráno o ně. Právě o tom je film Poslední fotka (pokud již český titul filmu existuje a je jiný, omlouvám se, toto je doslovný překlad - pozn. F.Ř.). https://www.youtube.com/watch?v=IsEboujCR6Q

Děj filmu je napínavý a nekončí happyendem. Nejslavnější hollywoodský film na podobné téma je pro mě Den poté - The Day After.

Film Poslední fotka je o to působivější, že se jeho děj odehrává ve známé krajině kousek od Chebu v okrese Wunsiedel. Na armádou opuštěné radarové věži na vrchu Schneeberg ve Smrčinách (hezký výlet pěšky i na kole) je hlídač ve stálém radiovém kontaktu s nějakým kolegou kdesi v Alabamě. Vyměňují si názory a zprávy na jakýsi běžný námořní incident u břehů Izraele, když tu Američan sděluje, že USA použily jadernou zbraň proti ruské ponorce.

Následují předběžná opatření vládních orgánů okresu a mezi obyvatelstvem propukne nákupní panika. Mladí manželé jsou právě na výletě ve skalním městě poté, co on dostal po dlouhé době dovolenou. V altánu na skalní vyhlídce Grosser Waldstein však obdrží mobilem příkaz zaměstnavatele k okamžitému návratu do hypermarketu, který nezvládá příval kupujících. Tam po nějaké době dostane muž zprávu od svého otce, hlídače na Schneebergu, aby všeho nechal a přijel s manželkou k němu nahoru.

Trojice sestoupí do krytu, zásobena potravinami a vodou na několik měsíců. Ve městě úřady otevírají kryt pro obyvatelstvo, kam se vejde ale jen několik set lidí. Ostatní musí pod hrozbou namířených zbraní zůstat venku. Místní opilec, který není do krytu vpuštěn, dostává se se zásobou chlastu do krytu větrací šachtou. Mladý muž na Schneebergu, vášnivý fotograf, ještě vystoupí na ochoz radarové věže a rozhlíží se po krajině, když tu náhle uvidí asi 50km daleko...

Dál nebudu děj prozrazovat. Film je určen především mládeži, lidem, kteří jsou jeho hlavními hrdiny až do konce. Já jsem ho viděl v sobotu na závěr jednání konference o Temelínu. Jak a kam bude distribuován, neví ještě ani autor sám, jak sdělil přítomným divákům po promítání v Parkhotelu Hluboká nad Vltavou.

27.9.2016


Poté co RAND Corporation publikovala výsledky série válečných her, podle nichž by NATO v případném konfliktu s Ruskem o Pobaltí prohrálo válku za 60 - 90 hodin ZDE se k tématu rozběhly širší diskuse - na různé úrovni a s důrazem na různé aspekty.


Analýzy a plány týkající se možné ruské agrese se objevují v Lotyšsku ZDE, Estonsku ZDE, Litvě ZDE. Podrobná diskuse o obranném plánu je vedena v Polsku ZDE, ovšem další analýzy tvrdí, že NATO v současnosti nedokáže dostatečně zabezpečit ani obranu tohoto členského státu ZDE (pdf).

O možnosti konfliktu v Pobaltí, který by se zákonitě rozšířil na polské území, se uvažuje zrovna tak v Německu ZDE jako v České republice ZDE.

Američané vedou velmi širokou debatu, od přísně ortodoxních návrhů koordinovaných s Estonci ZDE (pdf) přes šířeji založenou výstrahu před porážkou ZDE až po drsnou kritiku naivního a příliš optimistického scénáře RAND ZDE. Vlastní budoucí podíl na obraně Pobaltí reflektuje Kanada ZDE.

Širší kontext možné ruské agrese vůči Pobaltí zachycují studie finské ZDE (pdf) nebo švédské ZDE.

***

Pokud by se Moskva rozhodla zaútočit na Pobaltí, neučinila by tak kvůli samotnému relativně malému území tří států, ale z širších strategických důvodů.

Za prvé, Pobaltí je symbolem nezávislé, tj. "protiruské" zahraniční politiky v postsovětském prostoru ještě mnohem více než Ukrajina. Okupace by tedy znamenala jasnou výstrahu všem ostatním v "blízkém zahraničí": Nedovolíme vám, abyste své záležitosti řídili sami.

Za druhé, plány týkající se Pobaltí jsou součástí ruských plánů zahrnujících ovládnutí celého baltského regionu. Po invazi na Krym a politické neutralizaci Erdoganova Turecka se Černé moře změnilo v ruské jezero; nyní je na řadě Balt s klíčovým petrohradským přístavem. Finské Alandy, švédský Gotland a dánský Bornholm se rovněž nacházejí v ruském hledáčku.

Za třetí, obsazením Pobaltí by došlo ke znevěrohodnění bezpečnostních záruk NATO - aliance by poté byla v podstatě mrtva.

Představa, že se Rusko rozhodne pro válku v Pobaltí a vyčlení pro ni nějaké menší omezené síly je nesmyslná. V takovém případě by Moskva, kterou na žádném strategickém směru nikdo neohrožuje, naopak nasadila vše co by mohla postrádat jinde - na Kavkaze, ve Středním vojenském okruhu, dost možná i na Dálném východě - a snažila se dosáhnout rychlého vítězství prostřednictvím drtivé početní převahy.

***

V současnosti NATO posiluje obranu Pobaltí a Polska rozmístěním čtyř lehce vyzbrojených mezinárodních praporů - po jednom v Polsku, Litvě, Lotyšsku a Estonsku ZDE, což reprezentuje cca 4 000 vojáků bez adekvátní podpůrné výzbroje.

Nejpohotovější součástí aliance jsou síly vyčleněné do Very High Readiness Joint Task Force (VJTF) zřízené po summitu ve Walesu v roce 2014. Tyto síly čítají 5 000 vojáků a mají být schopny nasazení do 48 hodin. Na podporu VJTF by následně mohly být nasazeny celé síly NATO Response Force (NRF), které jsou co do vedení pozemních operací podřízeny "zapůjčenému" španělskému sborovému velitelství, čítají 30 000 vojáků a počítá se s jejich rozmístěním v krizové oblasti v řádu týdnů až měsíců.

VJTF však nejsou připraveny k nasazení na evropském válčišti ZDE a mohly by být v současné situaci zničeny ještě dříve, než se vůbec dostanou na území Litvy. Kromě toho samotný časový rámec nasazení VJTF je zoufale nedostatečný, dokonce i když nebereme v úvahu zdržení vyvolaná politickými průtahy. Pokud by přesun VJTF byl skutečně zahájen 48 hodin po propuknutí nepřátelství, vojáci ze základen v (západním) Německu, Francii, Británii, Itálii a Španělsku by se možná do 60 hodin stihli shromáždit v prostoru kolem Varšavy. V daném okamžiku by však již bylo prakticky po válce - nehledě k vysoké pravděpodobnosti scénáře, v němž by se Rusko pojistilo zničením mostů přes Vislu.

Shrnuto, NATO po posílení východního křídla o 4 prapory a zřízení VJTF stále není schopno ubránit Pobaltí - a mnozí se domnívají, že ani Polsko. Představa že pouhá "tripwire force" přítomná v cílové oblasti údajně hrozbou eskalace odradí Kreml od útoku je nevěrohodná, neboť pokud se Kreml rozhodne útočit, bude sám počítat s eskalační dominancí.

***

Takže co vlastně NATO potřebuje k věrohodnému odstrašení ruského útoku? (Ve zcela hypotetickém případě, že by existovala kolektivní politická vůle zajistit dostatečný odstrašující potenciál.) - To je samozřejmě závislé na realistickém odhadu sil, které do případné operace proti Pobaltí dokáže nasadit Kreml. Pokud by předem nemobilizoval - a to by neudělal, kdyby chtěl zachovat strategické překvapení - mohlo by se soudě podle průběhu nedávných manévrů jednat o zhruba 100 000 vojáků, 800 - 1 000 tanků plus podpůrné zbraně. K odražení tak velké síly rozhodně nestačí samotné armády pobaltských států posílené o tři lehce vyzbrojené prapory NATO, dokonce ani kdyby se k nim včas dostaly veškeré pohotovostní posily z VJTF. V poměrně optimistickém scénáři RAND nepomohlo ani nasazení americké strategické rezervy, 82. výsadkové divize.

K věrohodnému odstrašení ruských plánovačů od pomyšlení na útok proti Pobaltí je třeba, aby NATO dokázalo dát dohromady síly - říkejme jim pracovně pohotovostní sbor - čítající alespoň 40 - 50 000 vojáků a 6 tankových brigád, tj. 360 tanků (uskupení přibližně o velikosti poloviny maximálně uvažovaných ruských sil) a dovedlo je spolehlivě do 24 hodin dopravit k Varšavě - spíše na silničních tahačích než po zranitelné železnici. A tyto síly by nemohly fungovat v dané oblasti bez další podpory, protože Rusko dokáže z Kaliningradské oblasti raketami Iskander hravě zničit všechny stacionární mosty přes Vislu. Letošní cvičení NATO Anaconda ukázalo, že spojené alianční síly dovedou rychle postavit dva americké pontonové mosty přes Vislu v délce zhruba 350 m. Jedině žádoucí by bylo udržovat německé a francouzské ženijní jednotky v prostoru Varšavy a v trvalé pohotovosti.

V prostoru východně od Visly by se již jednotky NATO nacházely v bojové zóně a nemohly by spoléhat na žádnou podstatnou podporu jiných zbraní. Letectvo, a to nejen polské, by bojovalo s PVO v Kaliningradu pokrývající nejméně polovinu Polska, námořnictvo by se nejspíše do Baltu v prvních dnech konfliktu vůbec nedostalo. Sbor by musel spoléhat na masivní organickou PVO chránící jej před nálety ruského letectva z Kaliningradské oblasti i Běloruska a před leteckou dálkově naváděnou municí, ale také na organické dělostřelectvo schopné v podstatné míře vést kontrabaterijní palbu na ruské dělostřelecké prostředky na vzdálenost > 30 km. Veškerá bojová vozidla sboru by měla disponovat odolností co nejvíce se blížící tanku, protože dělostřelecké přepady by představovaly zdaleka největší riziko, kterému (na rozdíl od rizika leteckých útoků) nelze běžně čelit aktivními protiopatřeními. Rozhodně by neměla chybět mobilita srovnatelná s tankem. Optimální by byla odolnost STANAG 4569 level 6 (schopnost odolat podkaliberním střelám ráže 30 mm ze vzdálenosti 500 m, výbuchu dělostřeleckého granátu ráže 155 mm ve vzdálenosti 10 m), v praxi ovšem nelze počítat s tak vysokým stupněm ochrany u všech zavedených typů vozidel.

Terén v uvažované oblasti (východní Polsko, oblast Suwalki, Pobaltí) je poměrně členitý a směrem na východ od Suwalek, kde přechází v rovinu, přinejmenším lesnatý, takže i tankové jednotky by zde potřebovaly dostatek vlastní pěchoty v odolných obrněných vozidlech. Tato pěchota by měla být vybavena do značné míry odlišně od typické "lehké" pěchoty NATO v expedičních operacích: Balistická ochrana primárně před střepinami namísto před střelami ručních zbraní (a nejen ochrana torza, ale také končetin), minimum bandalírů na prsou a břiše, které vojáka zatěžují a brání mu v účinném krytí vleže za terénními překážkami, snížení celkové zátěže (maximum potřebného nákladu vezeno v "bojovém" vozidle sloužícím primárně jako obrněný taxík).

***

Akviziční politika mnoha armád NATO ovšem vůbec nenapomáhá získání schopností potřebných ke zvládnutí zmíněného úkolu. A zejména české ministerstvo obrany stále nakupuje podle požadavků všelijakých expedičních Afghánistánů, místo aby připravovalo armádu na její primární roli - obranu v "Near-to-Peer" konfliktu v evropském prostoru.

Z logiky úkolu by plynulo, že podstatná část jednotek AČR, nikoliv jen 4. brigáda rychlého nasazení, by měla být součástí sil připravených k neprodlenému vyslání do Polska. 7. mechanizovaná brigáda by k tomu potřebovala dostatek těžkých silničních tahačů, nový režim pohotovosti a ideálně poněkud novější tanky než typ T-72M4CZ. 13. dělostřelecký prapor by potřeboval techniku na soudobé úrovni, nikoliv plánované nepodstatně modernizované houfnice DANA, a měl by být integrován do vyšší jednotky spolu s 4. a 7. brigádou plus 53. plukem průzkumu a elektronického boje - nejlogičtěji v rámci polského divizního či španělského sborového velitelství (to druhé v případě začlenění do stávajícího NRF). Některá z partnerských zemí by přitom musela takové jednotce poskytnout organickou PVO, kterou dnes AČR nedokáže zajistit a s jejím pořízením se ani nepočítá (ačkoliv systém této kategorie nakupuje dokonce i malá Litva). Chybějí také moderní mobilní minomety s přiměřeným stupněm balistické ochrany vozidla shora a ze stran, se schopností pálit v režimu MRSI a rapidně měnit palebné postavení v prostředí nasyceném pátracími dělostřeleckými radary. Plán MO vybavit staré 120 mm minomety vz. 82 předraženým podvozkem Tatra třídy MRAP působí spíše jako špatný vtip.

Plus by představovala unifikace se spojenci přinejmenším co se týče hlavních druhů munice.

15. ženijní pluk za běžných okolností nepotřebuje stavět mosty přes Labe, které leží mimo dosah ruských raket Iskander. Ke zvážení je tedy varianta předsunout jeho vybavení v podobě pontonových souprav PMS na polské území, kde v případě potřeby zajistí přemostění Visly konstrukcí v příslušné délce s nosností 20 tun. Tím by výrazně navýšil kriticky důležité a přitom kapacitně omezené schopnosti aliance.

V případě konfliktu o Pobaltí by české území nebylo primárně ohroženo ruskými ozbrojenými silami. Bezpečnostní riziko ovšem představují spolky typu "Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO", jejichž zástupci veřejně vyjádřili záměr provádět ozbrojené útoky na státní orgány a představitele, pokud dojde k válce s Ruskem. Zmíněný spolek - jeden z mnoha, ovšem nejvíce viditelný - má aktuálně přes 7 500 členů, kteří (spolu s členy jiných takto zaměřených "vlasteneckých" paramilitárních organizací) mohou snadno provádět na území republiky záškodnické akce. Ponechat tyto záležitosti jen na Policii ČR by se mohlo v době krize výrazně vymstít.

Pro plnění úkolů spojených s obranou vlasti AČR opravdu příliš nepotřebuje nové nosiče keramických plátů balistické ochrany proti střelám ručních zbraní, slabě pancéřované kolové transportéry Tatra Titus nebo vysoce předražené pušky pro přesnou střelbu. K podílu na odstrašení ruského útoku na východní křídlo aliance naopak potřebuje znovu získat schopnost vést vševojskové operace, s čímž souvisí i pořízení pro tento účel dimenzovaných zbraňových systémů a adekvátního logistického zabezpečení schopného je podporovat z domácích základen až v prostoru východního Polska.

Na operace v Afghánistánu a podobných destinacích by Česká republika - pokud vůbec něčím - měla přispívat především finančně. Regionální aktéři jako Indie nebo Tádžikistán mají mnohem hmatatelnější zájem řešit krizi v této oblasti, zatímco AČR zde získává specifické návyky a zkušenosti, které jí při zajišťování bezpečnosti v Evropě spíše překážejí než prospívají.

29.9.2016
Čtenáři Britských listů na téma demokracie

Přinášíme souhrn názorů čtenářů Britských listů na téma demokracie, jejího naplňování a budoucnosti. Pozoruhodná sonda do uvažování těch, kteří si kladou složitější otázky a snaží se na ně odpovědět.

Příspěvky na téma demokracie, v reakci na text o její možné neudržitelnosti, uvádíme záměrně bez identifikace.

"Čistě logicky: demokracie a tzv. “lidská práva” mají zanedbatelnou korelaci… ….takže u vás je to spíše víra.."

"Určitě bych si nepřál nikdy nic jiného než demokracii. Bohužel ale to co máme u nás za demokracii považovat nemohu. Myslím si, že pravdu má Noam Chomski, který říká, že v USA je sice svoboda slova ale rozhodně ne demokracie. V USA je podle něj jednoznačně plutokracie, čili vláda peněz. A u nás to rozhodně není lepší, spíše mnohem horší. Otázkou je, byla-li demokracie někdy a někde dokonalá, nebo alespoň lepší než je ta současná. Nevýhodou demokracie je také to, že dva hloupí snadno přehlasují jednoho chytrého. Další nevýhodou zejména té naší "demokratury" je to, že média, podléhají většinou zbohatlíkům a manipulují s lidmi tak aby to bylo výhodné pro bohaté. Bohužel je známo, že současná, vědecky dělaná, propaganda ovlivní 80 % populace a to včetně lidí vysoce inteligentních (lze to podle mne pozorovat třeba u herců a další umělců). Co by ale bylo lepšího než demokracie skutečně nevím."

"Krásně se to čte a bych byl rád, kdyby tomu tak opravdu bylo, ale hodně “demokratů” pravě s tím nesouhlasí. A nemělo by se zapomenout, že v aténské “demokracii” samozřejmě ženy, nemajetní či otroci neměli právo volit, stejně jako původně neměli právo volit černoši v USA a ženy do těch 70. let 20. století ve Švýcarsku. A v Německu ještě dnes lidé s dlouhodobým pobytem, kteří nemají německou státní příslušnost, nemají právo účastnit se voleb. Problémem je taky to, že i “lidská práva” jsou pro různé lidi různá, například práva dětí v USA nepodepsali a ohledně práv žen v Saúdské Arábii napsali před podpisem charty OSN své vlastní pojetí, z nějž vyplývá, že ženy jsou lidé, ale “trochu” jiní...

"Ono je strašně jednoduché být demokratem, pokud demokratický režim zajišťuje, co považujeme za samozřejmé. Třeba nepouští do médií lidi s nehumánními názory (uprchlíky je třeba střílet). Problém je, že za této příznivé situace mají demokraté tendenci se domnívat, že podobně situaci vnímají i ostatní, kromě těch, kteří ji vyhlásili otevřené nepřátelství. A když pak přijde krize, tak se demokrat strašně diví, kolik lidí nepovažuje demokracii za důležitou. Protože mají pocit, že jsou z ní tak jako tak vyřazeni. Problémem je spojování elementárních hodnot do komplexnějších celků. Demokracie není primárně založena na lidských právech, ale na občanských právech. Lidská práva jsou univerzální, občanská práva pro občany. Demokracie, jejichž stabilita je postavena na střílení uprchlíků, je ošklivá, ale demokracie to být může. Pokud ji odmítneme v situaci, kdy se nám jiná demokratická varianta nenabízí, pak přestáváme být demokraty a stáváme se autokraty. A měli bychom z toho vyvodit příslušné závěry. Jedním z problémů současné společnosti jsou lidé, kteří vědomě či podvědomě považují demokracii za ztělesnění dobra. A nepřipouští si, že demokracie může být zlá. Hodně zlá. Tito lidé myslí a jednají jako autokraté, ale přitom se považují za přímo vzorové demokraty. Bojují přece za dobro. Výsledkem jsou pak zásadní chyby, na které může doplatit nejen demokracie, ale i praktické naplňování lidských práv."

"Ano máte pravdu, demokracie jak jsme ji znali končí. Nedá se s tím nic dělat a nebude to pěkné. Pokud skončíme v nějakém systému řízeného státu osvíceným vládcem, třeba jako Putin, bude to ještě dobré. Vím teď si říkáte, že jsem se zbláznil a že jsem ruský agent, ale v ruském kontextu je míra svobody za tohoto cara v Rusku nejvyšší. V Rusku i u nás totiž může být mnohem tvrdší diktatura než je tento Putinův systém. Proč demokracie ztratila půvab? Můj pohled podnikatele: Došlo za posledních 15 let k významnému posunu k horšímu. Co je fatální problém Česka a Evropy , ten nejfatálnější.? Není to korupce, není to xenofobie, není to příjmová nerovnost. Hlavní problém Česka (i Evropy) je, že se státu zmocnili byrokrati. A to totálně. Je to jediná vládnoucí síla státu. Těch 8 000 lidí sedících na různých postech státní správy. Celých 15 let se dělalo vše proto, aby tito lidé získali neomezenou moc. Moc politiků už je v tuto chvíli minimální. Je jedno, kdo tam je. Udělali vše pro to, aby se byrokrati zmocnili státu. Nechali je rozhodovat o všem a ještě jim dali definitivu! Už mohou vše už nejdou odvolat. Jaký plán má těch 8 000 byrokratů s Českem? Jeden jediný, udrženi status quo. Nic nového nerozjíždět! Nic neriskovat. Vše nechat při starém. Každé rozhodnutí byrokrata je z jeho pohledu riskantní. Vládnutí se změnilo pod byrokraty na produkci předpisů a nařízení, které už nikdo nečte, nikdo jim nerozumí. Jsme v sytému, kde byrokrati svévolně porušují své vlastní předpisy, které si sami napsali! Když se na to ptáte nadřízeného politika, krčí rameny! Nemůže s tím nic dělat. Obyvatelstvo se ocitlo v systému , který je formálně demokratický, ale nedá se měnit a nedá se řídit. Tomuto demokratickému státu začínají vynechávat hlavní řídící procesy. Ztratil schopnost obrany, ztratil schopnost jednání v krizových situacích, není schopen zvládat výstavbu liniových staveb, stát neví co s odpadky, nemá plány na budoucnost, nemá představu jak bude dělat elektřinu, neví jak bude vzdělávat. Stát produkuje takové zákony, že trestně právním se stává každé rozhodnutí politika a zastupitelstva a tím hrozbou sankcí paralyzuje politická rozhodování a tím řízení. Svoboda podnikání je za 25 let na nejnižším bodě. Moc finanční a celní správy přesáhla všechny meze. Podnikatelé ručí vším. Nebude se podnikat, nebude se riskovat. Lidé to vše vidí. Stále se ještě formálně volí a vybírá. Ale vybírají se lidé bez moci, lidmi bez moci. Přes byrokraty už nikdo nic neprosadí, žádný politik. Nepochopím , proč si politici nechali vzít zbytky moci. Stali se jen slušně placenými kaskadéry. Toto je fatální věc. Máme technicky svobodu a demokracii, ale svoboda mizí už teď, a to bez diktátora. Král je už dávno nahý. Demokracie se tváří, že ještě funguje, ale sama je byrokratickou diktaturou. Vliv lidí na změnu procesů klesá. Nelze se divit, že si mnozí řeknou než tento formální systém, to už se lepší autoritářství. Demokracie končí a dojede to samé jako vždy. Udělá řídící procesy tak nepružné a pomalé, že společnost se propadne do neefektivity. Nil nuevo sub sole."

"Nevylučuji, že se obavy vyjádřené ve Vašem článku "Na hranici udržitelnosti demokracie" skutečně naplní. Dokonce se mně to je ví jako celkem reálné nebezpečí. Problém však spočívá v tom, že tento stav nevznikl ze dne na den. Je výsledkem relativně dlouhého vývoje a jistě sám tušíte, co vše značnou část společnosti postupně stále více znechucovalo a vedlo k závěru, že tato podoba demokracie je nefunkční (odpustím si tedy nekonečný výčet zlodějen, afér, projevů nestoudné hrabivosti a současně neschopnosti tzv. elit, jejich zrazování zájmů státu atd.). Proč se potom divit a ronit krokodýlí slzy? Opravdu si myslíte, že plané moralizování a apely jsou řešením? Váš článek ostatně neobsahuje ani náznak východisek z bryndy, kterou jsme si navařili. Ano, my! Občané politici, občané novináři, občané voliči... A řešení? Jsem příliš stár na to, abych nechápal, že se mám moudře odmlčet."

"Píšete: Ale v okamžiku, kdy někdo lidem s tímto přesvědčením nabídne formu vlády, o které bude tvrdit, že je lepší než demokracie a bude schopen o tom přesvědčit dostatečný počet lidí, co se stane? Ten problém z touhle cestou uvažování je stejný jako vždy (jako v těch Aristotelových Athénách). Vláda, arché, se dělí na mono-arché (vládu jednoho), diarchii (vládu dvou, jako ve Spartě), oligarchii (vládu bohatých, jako v Anglii během průmyslové revoluce) a demokracii jako v Athénách za Solóna nebo Kleistena. S demokracií je problém v tom KDO vlastně vládne. A z tím měl problém i onen Aristoteles (a asi i Plato), proto odkazuji na ochlokracii - vládu lůzy/ulice/davu. Vládne-li aristokracie (od aristoí, ti nejlepší), je to jasné (ti kteří se osvědčili v boji); vládne-li jeden, je to jasné; vládnou-li bohatí, také je zřejmé, kdo to je. Ale co z tím podivným "vládne lid", tedy demokracie. Kdo je lid? Ve starověku cítíme určité napětí mezi tím když nevládne nikdo - anarchie - a mezi tím, když se vlády zmocní tyran, za podpory oné "ulice". Tyran se zmocní vlády a nejde sesadit. Volení představitelé (v Aténách asi dva úřady) naopak podléhají opakované volbě, mohou a jsou vyměňováni a sesazováni. Demokracie je o tom že se to dělá volbou a že to jde pokojnou cestou. Nicméně princip je jinde, důležití jsou ti "people who make the decisions". NEVLÁDNE DEMOKRACIE ale tito lidé. Způsob jak je vybereme nebo kdo je vybere jsou podružné. Aby v Aténách zabránili rozkolu a utužili jednotu, rozhodli se že "thétové budou veslovat", pokud politická práva vychází nikoli z majetku nebo rodu, ale ze schopnosti sloužit v armádě, zahrnou VŠECHNY do úsilí porazit Peršany a dají všem hlasovací/politická práva. Výsledek se brzy dostavil - demagogie. Mezi tím KDO volí a KDO je volen existuje sympatetický vztah, jsou to spojené nádoby. To že demagog zneužívá napětí které existuje ve společnosti (mezi vůlí občana a zákony) k tomu, aby příčinu napětí odstranil (zrušil zákon), vlastně společnost ničí. Nakonec jedná jen podle pravidla "nevím, co chci, ale nedám pokoj, pokud toho nedosáhnu". Dosáhne jenom jednoho: zničení, rozkolu, rozkotání. Jenže náš život není o politice, ta řeší krátkodobé problémy/úkoly. Náš život je o kontinuitě rodu/státu. Když odstraníme všechna pravidla, všechny "kruté kapitalisty" (kteří mohou za všechny naše problémy), nakonec stejně zjistíme že musíme žít dál, že musíme žít i s těmi (nebo vedle těch), které jsme včera pronásledovali nebo pomlouvali a možná nakonec zjistíme, že potřebujeme nějaká pravidla a zákony. Demokracie je jenom název rozhodovacího procesu, ve kterém vybereme "zástupce". Stejně jako u jiných pojmů je i tento vyprázdněný. Kdyby se lidí zeptali na to, zda chtějí zachovat systém ve kterém budou nějakou formou vybírat své zástupce, nebo systém ve kterém budou jejich zástupci stanoveni jinak (někdo je dosadí, budou doživotně určeni apod.), jak myslíte, že by odpověděli? Namísto toho se ptáte na demokracii...hm..nojo...achjo: IIn all the talk about democracy, we forget it's not a democracy. It's a republic. People don't make the decisions, they choose the people who make the decisions."
29.9.2016

On: A jací tam vlastně byli lidé?

Ona: Neskutečně pohostinní. Dostalo to až do stavu, kdy jsem si tam nemusela kupovat vůbec nic. Jen laky na nehty, ale to je investice do budoucna. Někoho jsme si stopli, ten člověk nejen že nás dovezl většinou mnohem dál než sám potřeboval, ale ještě k tomu po cestě zastavil, odběhl do obchodu, vrátil se s jídlem tak na 3 dny, a prý že to je pro nás. Nebo nás rovnou odvezl k sobě domů, abychom povečeřeli s jeho rodinou, přáteli. A přespat máte kde? Nabídli nám to nejlepší co měli.

On: Jsme slyšel, jak jste museli jíst prasečí jazýčky…

Ona: To jsme ze slušnosti nemohli odmítnout :) Ale jde o to, že se s tebou podělí o svoje poslední, vytáhnou to nejlepší co mají.

On: Takže ne jako moje babička, která už 3 roky v komoře schovává nejlepší láhev koňaku, aby až přijde ta správná dobrá příležitost ho otevřela?

Ona: Jenže to je ono, co když nepřijde? Občas mi bylo až trapně, když já už neměla co vyložit na společný stůl. Jakákoli drobnost kterou jsem s nimi sdílela se vrátila v mnohem větší míře. Doufám, že pokud jsem si z té země něco odnesla, tak je to tohle.

On: Přemýšlela jsi, proč to tak mají?

Ona: Samozřejmě. Nevím, zda je moje odpověď správná, ale myslím, že to je kvůli tomu čím si prošli. Tolik jim toho už bylo sebráno. Teď tedy nemluvím o tom, kolik oni sebrali. Na obou stranách jsou nějaké ty křížky. Ale domnívám se, že je to tím, že žijí více přítomností než my. Zítřek totiž nemusí nikdy přijít. Nikdy nevíš, kdy vybombardují tvoji vesnici, město. Nevíš, kdy budeš muset zabalit pár drobností a opustit svůj dům.

On: No ale to u nás nehrozí. Nepředpokládám, že by zítra u nás byla válka, či mě někdo vyhnal z domova.

Ona: To ne, ale jak víš, že tady zítra ještě budeš? Oni žijou teď a tady. Sdílejí vše co mají. Proč to my neumíme? Čekat na nejlepší příležitost vytáhnout vyšívaný ubrus. Kdy je ta chvíle? Kdy je ta nejlepší příležitost? Proč neumíme sdílet to nejlepší co máme teď a tady?

On: Tak vytáhneš prošívaný ubrus, ten se umaže, roztrhne se, a co potom dáš na stůl na Vánoce?

Ona: A jak víš, že tu budeš na Vánoce?

On: Jsem věděl že to řekneš. Ale pokud bychom nepočítali s tím, že tady budeme zítra, nebylo by to trochu děsivé?

Ona: Ale tak si prostě pořídíš nový ubrus, až ho budeš potřebovat. Třeba dostaneš lepší. Přijde něco jiného. Většinou se sdílení vrátí. A to v mnohem větší míře, než kolik jsi ty toho dal. Proč se jen s obyčejnou návštěvou nepodělíme o to, co máme. Třeba by to potom šlo dál a dál. Lidé by byli vštřícnější. Když umíme dávat, sdílet, potom jsme otevřeni dostávat. A vlastně dostáváme mnohem víc, než kolik jsme sami dali. My Češi jsme docela experti na naši neochotu. “Nedáme na stůl něco sladkého? To by bodlo.” (Jo, mám v šuplíku pár zásob, ale co kdyby se hodily jindy.) “Nene, promiň, jsem teď dlouho nebyla nakupovat.” “Nemůžeme rozsvítit tuhle svíčku? By to tady zútulnila.” (Jo jasně, víš kolik stála? Ji nebudu teď plýtvat) “To ne, to nejde, tu zapaluji jen v neděli a dneska je pátek.” atd atd… Oni říkají, že si nejvíc váží toho, že je u nich mír. Jsou za to vděční, a proto si užívají každý den. Proč to my nedokážeme?

On: Asi proto, že nám na rozdíl od nich nehrozí, že by mír zde jen tak skončil.

Ona: V tom není ten problém. To prostě máme my Češi v sobě. Nechuť dělit se. A přitom sdílení funguje jako takové kouzlo. Otevírá to dveře do srdce druhých, se kterými se dělíme, prožíváme. Nemůžeme se radovat jen na hromádce, kterou čítá naše rodina a pár přátel, pro které jsme ochotní vytáhnout nejlepší kávu. Měli bychom být víc otevření ke všem, snažit se dostat ven z našeho světa. Ten svět nám to vrátí. Prožít každý den, jako by to byl ten poslední. Every day is a Holly day.

29.9.2016
Bodláky Václava Duška

Kam čert nemůže, nastrčí bábu. Giftnudel stálý dostatek. Babské klany pronikly ve společnosti i do horních pater mlýna drtícího pravdu, lásku, toleranci, naději... Urputnost některých bytostí s vrozenou naivitou při rozhodování k závisti! Boblig může litovat, že se narodil v daleké minulosti – milovník majetku a moci chybí, leckterá hudrmanice mohla nám doutnat na hranici. Konec snů! Bývají drahé, Františku pražský.

Probůh, nemusím být právě detektivem, abych zapochyboval, že krásná mladá žena se nemohla bodnout, krom jiných ran, několikrát do srdce! Toto tvrzení vyškolených připomíná vtip o Ferovi, souzeném, že ubodal protivníka v lásce. Soudce se zeptal: Říkáte, že bodné rány si nebožtík způsobil sám?! Ano, odvětil Fero. Jak k tomu došlo, že měl hned čtyři bodné rány? Padl na nož celkom čtyry razy, pan súdca.

Policie se nám zahemžila, starší kusy přemístěny, propuštěny – nu, tempo práce neochabne, sousede, nestrachuj se, poradí si s každým zabezapeklitějším případem!

Kdo pracuje, ať nejí! Slyšeli jste dobře. Směšné platy otroků zaslíbené demokracie u nás v ohradníku budí úpornou závist v okolním demokratickém světě. Existují jakési seznamy těch, co odmítají práci, odpornost! Kabrňáci, političtí hejskové – hubami melou nepravdu, utěšeně bohatnou, bobtnají do pecí posledního spalu. Ovšem domnívají se, že jejich maličkosti budou strašit spoluobčany donekonečna.

Zkuste, pazdřivci, žít za mizernou odměnu a radovat se ze života, když ke všemu dostáváte masáže od televizních poradců, rádců, slouhů a rozjuchaných samosvazáků; znám zemi plnou nelásky, znám zemi uvitou ze lží, slyším léta pohádku, jak ku čirému pramenu blízko, pár kroků a konec žízní – i po životě, Františku.

Zoufalec pokukující po postu prezidenta v televizním pořadu kvokal, jak máme mnoho zbytečných zbytečností. Jako příklad uvedl sako! Ha! Filuta, nu, holt kulturní antropolog, jak jinak, doktor. A spolubesedník souhlasil – hodinky za čtyřista tisíc, opravdu zbytečnost. Prezidentský kandidát nečekal smeč politologa – a vypadal, zkraťme to, nevolitelně. K smíchu – ne. K pláči. Na Hrad se derou štětičky – naparování, nepřenosná národní hodnota. Psanci hnaní do politické bourárny mají výhodu – nejsou k žrádlu.

Kdo nepracuje, ať nejí!

O tomhle si nechte přednášet od armády nezaměstnaných i nezaměstnatelných desperádů. Před barákama auta, vyloženi v oknech i balkonech, ověšeni drahými řetězy a těžkýma oringlema, pozorují bílou čeládku, jak v potu tváře právě vydělala prd a vořech. Lidská práva kluzká jak rybka v pstružím potoce. Nechoďte na nás s rasismem, pane ministře zvláštních zbytečnosti – odejděte, hošku, my vám slibujeme, že plakat nebudeme. A před odchodem do života vezdejšího se pochlapte a řekněte: spolustraníci sociálního úpadku, Slávkovci, koukejme zaplatit advokátovi dle smluvního ujednání. Kdo neplatí dluhy, bývá darebák, kdo je darebák, nepatří do politiky... anebo naopak?! Co říkáš, Františku?

V Čučicích budou občané čučet do vodní nádrže.

Chalani z povodí řek jsou pro devastace ve státním zájmu. Máme krásnou zemi a nebýt lidí, bude mimo ohrožení. Existují kraje zmaru, o pořádnou práci nezavadíš. Práce, tak říkají napapaní ouřadové všemu. Znají totiž práci z rychlovlaků! Plní kachní žaludky za peníze daňových poplatníků – poctivec skomírá, chytřejší krade a neviditelné pracky drží pod krkem tisíce potřebných... Potřebuješ nutně pomoc – uvidíme, počkej, nejsi tady sám!

Není právo pro každého, Františku. Víš o tom svoje, víme.

Díváte se do vládní komůrky – studený bufet nachystán. Utěšeně rostou volátka lačným státním ouřadům. Tlachají, uplivují vyčtená moudra, kroutí se a vykrucují, když je EU kráká za vlasy, naše spravedlivé mamlasy. Krade se a krást bude. Ne každému však chmatáctví povoleno. Platí, jako platívalo vždy a všude – máme tě v hrsti, a ne-li, pak nemáš na vrcholu blaha co pohledávat.

Výbory veřejného blaha zrušeny, Františku.

Kapitalismus s lidskou tváří existuje? Otrokárny postaveny v rekordních časech – fronty zahálejících ničemů na úřadech. Málo práce, vyjí při pohledu do minulosti dělníci – fabriky vytunelovány, zašantročeny. Zemědělská půda znehodnocena vyprofilovanými sklady, fabrikami hladu. Země rabována – kopce vytěženy, krajina zjizvena, lesy v rukou vyděděnců, řeky znečistěny odpadními látkami, vzduch údajně čirý - namouduši, k čemu má jeden čich a zrak?! A najdou se trubači vytrubující do světa – u náš samá čistota!

Časy se mění – hra Ruská zavařenina Ludmily Ulické stala se zpětný zrcátkem, co bývalo není a co bude nikdo neví. Zeměkoulí se valí davy prosebníků – hledají nové domovy, anebo ty naše chtějí přestavět a vrátit dle představ věroučných lží – kdo po mně kamenem, já po něm sekyrou! Láska k bližnímu odměněna parablázny ze středověku. Jen zbraně mají moderní, rychle a účinně zabíjejí.

Zabít, Františku, těžký hřích – a nezabít, hrdinská naivní myšlenka, představa pohádková.

Hradní mužstvo nevyhrává ve slovním ping pongu. Hra neužitečná, směšná, vystavuje hráče do pozice uražené domovnice. Kavárna, vinárna, koho to ještě může zajímat? Možná miliardáře, který kúpil revolver prima singer značka, než mu ho zobrala žilinská pátračka. Tento pudivítr se nám snaží naroubovat myšlenku, že jeho schopnosti dosahují vrcholných pozic velmocenské světové odrůdy.

Jít cestou necestou, Františku, zázračně zbohatnout, sáhnout si na štěstí a mít ho plné dlaně – hejna voličských kuřátek šlapou za zrnem a masitou slípkou. A kdy se u nás nešlapalo za řízného pochodu a dechovky, nekdákalo svorně a nerozborně, nu, umíme si dnes odpovědět: Lhali nám, satanáši! Šlehy nepomáhají, ani neléčí. Pouť životem však zajisté skončí...

28.9.2016

Generální tajemník OSN Pan Ki-moon: "Řekněme to jasně: Ti, kteří používají stále ničivější zbraně, vědí přesně, co dělají. Vědí, že páchají válečné zločiny. Představte si to ničení. Lidem výbuchy trhají končetiny, děti jsou v obrovských bolestech bez pomoci, se zanícenými ranami, trpí, umírají. Nemají kam jít a nikdy to nekončí. Představte si jatka. Tohle je horší. Dokonce i jatka jsou lidštější."

Toto je M2, jedna z osmi nemocnic, která v noci na středu ještě ve východním Aleppu fungovala. Je krátce po třetí hodině ranní, zaměstnanci nemocnice chodí sem a tam. Pak je slyšet nedaleký výbuch, a oni začnou utíkat. Tyto záběry z místní průmyslové televize ukazují, co se stane pak. Nemocnice je zasažena přímým úderem. Světlo zhasne. A pak - daleko větší výbuch. Ženy a děti klopýtají prachem a přes trosky. Spěchají do suterénu, kde doufají, že budou v bezpečí, zatímco padají další bomby.

Společné letecké údery Asadova režimu a ruského letectva jsou někdy velmi přesné. V noci na středu byly zasaženy dvě nemocnice. Obě byly vyřazeny z provozu. To znamená, že už zůstává jen šest nemocnic a jen třicet lékařů.

Zdravotník: Ruská letadla letěla přes obklíčené Aleppo a začala shazovat střely a rakety. Lidé, kteří šli nakupovat chleba do pekárny, byli usmrceni.

Toto je chleba, který teď už nikdo nebude jíst. Krev, která je prolévána denně. Běžné rysy zdejší existence.

Nemocnice al Kuds stále ještě stojí. Přesunuje se z místa na místo, aby se vyhnul bombardování, i když jeho nejmenší pacienti se přesunout nemohou. Jaká je útěcha v náručí maminky, když venku padají z oblohy barelové bomby, fosfor a munice pro rozbíjení podzemních bunkrů?

Generální tajemník OSN Pan Ki-moon: "Řekněme to jasně: Ti, kteří používají stále ničivější zbraně, vědí přesně, co dělají. Vědí, že páchají válečné zločiny. Představte si to ničení. Lidem výbuchy trhají končetiny, děti jsou v obrovských bolestech bez pomoci, se zanícenými ranami, trpí, umírají. Nemají kam jít a nikdy to nekončí. Představte si jatka. Tohle je horší. Dokonce i jatka jsou lidštější."

Z údajů z Janes Defence Analyst vyplývá, že pouze letos bylo v Sýrii uskutečněno 3312 náletů. 76 procent z nich, 2506, provedla ruská a Asadova letadla. 40 procent náletů (1015) bylo proti Aleppu. Usmrceno tam bylo 1937 osob.

Od ukončení nedávného příměří došlo k výraznému zintenzivnění bombardování. OSN uvádí, že výjimečně silné bomby pro ničení podzemních bunkrů, které byly dosud určeny jen pro bojiště, jsou nyní používány proti civilistům. Americký ministr zahraničí ve středu zdůraznil, že za to činí odpovědným Rusko.

Nemohli jsme potvrdit, že tyto krátery jsou důsledkem ruského bombardování, avšak odborníci na vojenskou problematiku konstatovali, že je to možné. Že cílem je zřejmě zlikvidovat podzemní civilní infrastrukturu a učinit vzbouřenecké východní Aleppo neobyvatelným.

Justin Bronk, RUSI: "Tyto bomby se musejí velmi přesně zaměřovat, aby splnily účel. Zdá se, že tady bylo cílem zasáhnout rozvodné a vodovodní sítě, vidím, že zničili vodovodní potrubí a pravděpodobně i plynové potrubí i elektrické kabely, to všechno je vedeno pod povrchem na silnici. Potenciálně mohlo být účelem ničení také zničit nějaké skryté tunely."

Existuje už dlouhý seznam spáchaných potenciálních válečných zločinů, včetně používání chlórového plynu a fosforových bomb proti civilnímu obyvatelstvu. Nemluvě o bombardování nemocnic. Avšak mezinárodní právo nebylo nikdy prioritou u žádného z klíčových hráčů v tomto konfliktu. "Válečné zločiny" je téměř výraz bez významu, když dál padají bomby.

28.9.2016
Toto je okamžik, kdy byla včera v noci bombardována jedna z posledních nemocnic v Aleppu

Od pátku bylo bombardováním zabito 96 dětí, uvádí UNICEF.

Ženy a děti se po úderu bomby snaží prodrat ven prachem. Při útoku zahynuli dva zdracotníci a jeden další civilista. Lékaři jsou zahlceni nezvládnutelným počtem raněných. Generální tajemník OSN Pan Ki-moon odsoudil útoky na nemocnice jako "válečné zločiny".

28.9.2016

Když jsem někdy před dvaceti lety četl Hegelovu knihu (ve slovenském překladu) Logika ako veda, nalezl jsem na přebalu krátký text, který vysvětloval na způsob bezostyšného stavění Potěmkinových vesnic za minulého režimu, že jde o spis určený dělníkům a rolníkům pro jejich další vzdělávání.

Hegelova logika je ovšem málo přístupná i vzdělaným lidem a rozhodně byla psána především pro filozofy, a to ještě pro filozofy určitého typu. Jsou filozofové, kterým může připadat jako naprostý žvást (asi by mezi nimi byl např. Hegelův mladší současník Arthur Schopenhauer).

Vzpomněl jsem si na to v souvislosti s otázkou, zda republikánský kandidát na prezidenta USA, Donald Trump, v nějakém smyslu představuje „dělnickou“ politiku. Je jasné, že často říká nesmysly, že fakta ho nezajímají. Mnoho lidí, zejména těch méně vzdělaných, má totiž pocit, že vzhledem k tomu, že fakta se zjišťují poměrně náročnými, abstraktními metodami (ať už na poli přírodních věd, historie, sociologie…) a že se posuzují v debatě informovaných, do níž nemá přístup každý s naprosto neinformovaným „názorem“, že to znamená, že fakta jsou nástrojem vlády zkorumpovaných elit, které je třeba zbavit jejich moci.

Chtělo by se říci, že Trump je ztělesnění toho nejhoršího, co by měl „prostý lid“ oprávněně na elitách nesnášet: asociální, protispolečenský, namyšlený, hloupý, jeho bohatství nepředstavuje navíc žádný příběh osobního růstu a poctivé práce. Jenže stejně jako komunisté nebo nacisté nezískali masy pomocí nějaké sofistikované ideologie, ale sázkou na destruktivní závist a nenávist, de facto proti těm samým elitám, na které míří Trump, stejně tak i Trump pro lidi představuje vlastně jen jakési beranidlo proti nenáviděnému systému.

Je jasné, že pro konstruktivní změnu systému k lepšímu je zapotřebí, aby se nespokojení dali vést někým, kdo je vzdělaný, skutečně prospolečenský a kdo spojí sofistikovanou znalost faktů s touhou po změně. Komunisté i nacisté chápali, že musejí své pojetí světa vydávat jako vědecké, že oni jsou držitelé pravdy a v této pravdě vychovávají celou společnost. Dnes ovšem nelze vědu tak snadno zotročit, a proto z nárazu mezi nezávislostí vědeckých institucí (které představují elitu v tom nejlepším smyslu) a politickým vytěžováním frustrace vzniká něco jako „post-faktická“ společnost.

Tohle by ovšem pro popsání dnešní poměrně paradoxní situace podle mne nestačilo. Musím zmínit ještě přinejmenším dva podstatné faktory. Dnešní frustrace ve vyspělém světě, závist a nenávist není možná tolik reakcí na něco reálného, což by se dalo pochopit v době kruté meziválečné bídy, ale jde do velké míry o reakci na mediální realitu. Nebylo by to nic zas až tak nového. Sally Smith ve své knize Marshall Hall (čerpám z recenze A. Mosese „Brief Encounters“, publikované v The Times Literary Supplement 29.7.) ukazuje, jak britská média na přelomu 19. a 20. století žila z hrdelních soudních procesů. Senzace a apel na základní lidské emoce prostě vydělávají peníze.

Stejně tak peníze mohou korumpovat nejen novináře, ale i vzdělané elity v nejširším smyslu. Dějiny pokroku jsou založeny na tom, že část elit se v obecném zájmu staví proti té části, která chce prostě jen těžit ze statu quo. Značná část veřejnosti může mít podezření, že tento proces skončil a že se elity jaksi uzavřely do svého kosmopolitního, luxusního světa s heslem „po nás potopa“. Ještě Hayekův ideál kapitalismu stál na tom, že v důsledku konkurence na poli invencí může dojít k tomu, že nová řešení povedou k pádu bývalých elit – obávám se, že dnes už tomu málokdo věří: „Intelektuální růst společenství spočívá na tom, že se názory málo lidí postupně šíří, i když je to k neprospěchu těch, kteří se brání je přijmout; a ačkoli by nikdo neměl mít moc vnutit lidem nové názory proto, že si myslí, že jsou lepší, jestliže úspěch prokáže, že jsou efektivnější, ti, kteří lpí na svých starých metodách, nesmějí být ochraňováni před relativním nebo dokonce absolutním poklesem jejich postavení.“ (Friedrich A. Hayek: Právo, zákonodárství a svoboda (nový výklad liberálních principů spravedlnosti a politické ekonomie) I-III, Academia Praha 1991)

Dnes se mnohem více uvažuje přímo na úrovni rozdělování peněz, přičemž nějaké ideály typu intelektuálního růstu společnosti bývají spíše omáčkou. Někdy omáčka dokonce bezostyšně chybí, příkladem může být sanování katastrofálního hospodaření soukromých bank z veřejných peněz. To může vyvolávat dojem, že elity jsou jaksi imunní proti odpovědnosti a v zásadě drží spolu. A Trump se potom snadno může jevit jako jediná efektivní páka proti nim, už jen proto, jak elitám zjevně vadí. Čím více jim vadí a rozhořčují se nad ním, tím jsou Trumpovi voliči za Trumpa vděčnější.

I to je vlastně jednoduchý způsob, stejně jako je jednoduché pro elity, držet se zuby nehty statu quo. Stejně jako je jednoduché, vydělávat peníze na senzacích ve stylu bulváru. Stejně jako je jednoduché být „kritickým intelektuálem“, který naprosto ignoruje složitost lidských dějin a omezenost lidských možností. Pokud to všichni budeme chtít jednoduché, zničíme se navzájem.

Jedním z velkých kritiků a antipodů hegelianismu, kromě již zmíněného Schopenhauera, byl také dánský filozof Søren Kierkegaard, který na rozdíl od oficiálního pruského filozofa, jenž líčil dějiny jako optimistické realizování se Ducha, ústící do svého vrcholu v podobě soudobého Pruska, byl sám a vedl těžkou vnitřní bitvu o to, jak být skutečným křesťanem. Hegelova filozofie vlastně není dobrým čtením pro dělníky, i kdyby byla čtivá a jednoduchá, je dobrým čtením pro ty elity, které chtějí věřit tomu, že jsou na té správné straně dějin, že vlastně stačí se ideově správně postavit a dějiny to už za vás vyhrají. Je to filozofie, která legitimizuje moc a status quo, stačí jen uvěřit, že daný stav světa je vrcholným stádiem vývoje Ducha nebo historické nutnosti.

Kierkegaardův svět je mnohem náročnější, zabývá se totiž tím, jak v tomto světě, o němž toho, poctivě řečeno, víme velmi málo, obstát jako člověk, jak to nemít snadné, neboť ze snadnosti se rodí jen otupělost a neschopnost. Jeho svět – i když šlo o nesmírně vzdělaného člověka, který dnes bývá považován za filozofa par excellence – byl vlastně blízko příběhům prostých lidí (včetně těch náboženských), v nichž se reflektují takové základní lidské zkušenosti, jako je poctivost, bázeň, důvěra, vztah dvou lidí, víra a láska. To podstatné totiž lidi spojuje a dává jim možnost podílet se na skutečné změně společnosti k lepšímu.

A ještě jedna poznámka: u Kierkegaarda je tou cestou k smysluplnému životu nakonec náboženství, ale právě náboženství jako kontrast k hegeliánskému protestantismu – také zde je ten kontrast mezi snadností, většinovostí, samozřejmostí a náročným osamělým hledáním toho podstatného naprosto jasný.

28.9.2016
Tajné ultimátum EU Afghánistánu: Přijmete 80 000 deportovaných uprchlíků, nebo vám zrušíme finanční pomoc

Evropská unie tajně plánuje donutit Afghánistán, aby přijal alespoň 80 000 uprchlíků deportovaných z Evropy, jinak mu vyhrožuje, že mu sníží nebo zruší finanční pomoc. Afghánská vláda však zápolí s interně nestabilní situací a nepodařilo se jí oživit ekonomiku ani vytvořit pracovní příležitosti pro mladé lidi, kteří zemi ve velkých počtech opouštějí.

Pro Afghánistán by bylo velkým problémem přijmout 80 000 deportovaných uprchlíků.

"Je to naprosto iracionální nátlak na afghánskou vládu, která není schopna přijmout tak velké počty lidí," uvedl Timor Sharan, čelný analytik organizace International Crisis Group v Afghánistánu.

Afghánci tvoří druhou největší skupinu migrantů do Evropy. Loni jich 196 170 zažádalo v Evropě o azyl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

28.9.2016

Letecké údery v noci z úterý na středu a ve středu dopoledne vyřadily z provozu dvě největší nemocnice v obklíčeném východním Aleppu. Pokračuje intenzivní bombardovací kampaň ruského a Asadova letectva, která si vyžádala za poslední týden stovky životů.

Nemocnice M2 a M10, což jsou kódy, užívané lékaři, aby utajili jejich umístění, byly zasaženy asi ve čtyři hodiny ráno a pak znovu asi v 10 hodin ráno při bombardovací kampani, kterou jeden zdravotnický činitel charakterizoval jako "katastrofální a historicky bezprecedentní".

"Jestliže na nás nemocnice spadne, přijdťe nás vyhrabat, ale nefotografujte to,"! napsala Bara'a, zdravotní sestra v nemocnici M2, internetové diskusní skupině novinářů a lékařů ve východním Aleppu. "Prosím, nefotografujte, žádný prospěch to nepřinese a naše lidská důstojnost je příliš cenná."

Ve středu ránu uvedli lékaři z nemocnice M2, že se před bombardováním skryli v suterénu nemocnice a po bombardování vyšli ošetřit zranění lidi v nemocnici.

Ve východním Aleppu je už jen 30 lékařů. Ostře kritizují systematickou válečnou kampaň ničení, zaměřenou proti lékařům a zdravotnické infrastrukuře.

"Je to vyhlazování obyvatel velkého města vyhladověním a usmrcením jeho 85 000 dětí při použití všech moderních i středověkých zbraní," uvedl Zaher Sahloul, hlavní poradce organizace Syrian American Medical Society, která podporuje obě nemocnice, které byly přes noc bombardovány.

Místní zdravotnické orgány uvedly, že v úterý bylo usmrceno 18 lidí a 88 bylo zraněno, i když to nejsou úplné počty, protože se nepodařilo zjistit, kolik lidí zůstalo pod troskami.

Podrobnosti v angličtině ZDE

29.9.2016

Vždy, když zemře význačná osobnost mezinárodní politické scény, bývají nekrology i další hodnocení jejich odkazu ve sdělovacích prostředcích, jakožto i „proslovy nad rakví“ z úst politiků, plné shovívavých frází a nezřídka i kýčovité chvály. To se týká přirozeně jen západních politiků nebo těch, kdo se Západem spolupracují. A právě v těchto chvílích se často obnažuje cynismus, neboť pravda bývá často jen nechtěnou komoditou a navrch vyplouvají lži a mýty. Nejinak je tomu v případě právě zesnulého izraelského státníka a nositele Nobelovy ceny za mír Šimona Perese, který zemřel ve věku 93 let.

Na Západě se bývalý izraelský premiér a prezident Šimon Peres těší pověsti velkorysého státníka, jehož význam dokládá i Nobelova cena za mír, kterou získal společně s Jicchakem Rabinem a Jásirem Arafatem za realizaci mírových rozhovorů, jež vyústily v dohody z Osla. Obraz Perese-mírotvorce se promítl do nekrologů, které 28. září zveřejnila všechna významná světová média. Tytam zůstaly kontroverze, ba dokonce i válečné zločiny, jichž se zesnulý Peres dopustil, neboť platí zlaté pravidlo: „O mrtvých jen to dobré“.

Architekt izraelského jaderného programu

Šimon Peres se narodil v roce 1923 v Bělorusku a v 30. letech minulého století společně s rodinou odcestoval do Palestiny. V průběhu izraelské války za nezávislost bojoval v řadách Hagany, milice, která nese zodpovědnost za etnické čištění palestinských vesnic. Peres během své dlouhé politické kariéry působil celkem ve 12 izraelských vládách, v nichž řídil ministerstvo obrany, zahraničí a financí, zastával dvakrát funkci premiéra a jednou se stal prezidentem.

V letech 1953 až 1965 zastával Peres klíčové posty na ministerstvu obrany včetně funkce náměstka ministerstva obrany a vysloužil si pověst „architekta izraelského jaderného programu“ (titulek nekrologu v Jerusalem Post). Peres v roce 1975, již jako izraelský ministr obrany, nabídl jihoafrickému prezidentovi Bothovi k prodeji jaderné zbraně. O 11 let později měl podle slov dlouhodobě vězněného „jaderného whistleblowera“ Mordechaie Vanunu nařídit jeho únos.

Ačkoliv je výstavba nelegálních izraelských osad na palestinském území spojována především s pravicovou stranou Likud, tento kontroverzní projekt zahájili představitelé Strany práce a Šimon Peres se stal jeho entuziastickým stoupencem.

Masakr v Qana

Pravděpodobně nejpádnějším argumentem ke zpochybnění Peresova obrazu „muže míru“ je jím autorizovaný vojenský vpád do Libanonu v roce 1996, tedy v době, kdy zastával premiérský post. Izraelské vojenské síly tehdy 15. rokem okupovaly jih Libanonu a poté, co se izraelští vojáci dostali pod palbu Hizballáhu, zaútočili na vesnici Qana, kde se v táboře spravovaném OSN ukrývaly stovky uprchlíků. Výsledkem byl masakr 106 civilistů, jehož děsivé podrobnosti vylíčil očitý svědek, reportér Robert Fisk, který ve svém textu zveřejněném v Independentu v den Peresova skonu zesnulého politika odmítá vnímat jako mírotvorce. I když sám Peres označil masakr za „hořké překvapení“, Fisk píše, že to byla jen pustá lež, neboť OSN Izrael opakovaně informovala, že v Qana je tábor plný uprchlíků.

Na Peresovu obranu je možné dodat, že při pohledu na dnešní izraelskou politickou scénu, na niž má stále větší vliv nekompromisní osadnické hnutí a kde sílí odpor vůči jakékoliv dohodě s Palestinci , je možné tohoto politika označit za posledního izraelského lídra, který věřil v uskutečnění dvoustátního řešení, jak míni jinak nesmlouvavý kritik izraelské politiky Juan Cole . Ale ani toto hodnocení by nemělo přehlušit nejedno nelichotivé Peresovo vyjádření na adresu Palestinců či obhajobu neudržitelné blokády pásma Gazy a tamních zločinů izraelské armády.

Shovívavost, jíž neskrblíme při hodnocení západních či se Západem spolupracujících politických osobností, by neměla platit pro kontroverzní osobnosti, a to ani před majestátem smrti. A jestliže mnohé z kontroverzních politiků, již jsou se Západem na kordy, nemilosrdně tepeme ještě za jejich života, platí toto dvojnásob.

28.9.2016

Letadlo MH17 bylo sestřeleno nad Ukrajinou raketou Buk, přivezenou z ruského území do vesnice, která byla ovládána proruskými vzbouřenci. To je závěrem mezinárodního trestního vyšetřování. Holanďany vedený Společný vyšetřovací tým uvedl ve středu na tiskové konferenci v Nieuwegeinu v Holandsku, že existují "nezpochybnitelné důkazy", že Boeing 777 Malajských aeroliní sestřelila raketa Buyk 9M38. Všech 298 lidí na palubě zahynulo.

Rusko okamžitě tyto závěry odmítlo. Avšak vyšetřovatelé, mezi nimiž jsou zástupci Austrálie, Malajska, Ukrajiny a Belgie, uvedli, že jejich závěry jsou založeny na velkém množství důkazů, forenzních zkoušek, výpovědí svědků, satelitních záběrů, radarových dat a odposlechnutých telefonních rozhovorů.

Vyšetřování zjistilo:

- Raketa byla odpálena z pole vzdáleného šest kilometrů od města Snižne. Oblast ovládali proruští bojovníci.

- Buk byl přivezen z ruského území na východní Ukrajinu a byl posléze převezen na bílém vozidle značky Volvo. Svědci, fotografie a video dokazují, že ho doprovázelo několik dalších vozidel a "ozbrojení muži v uniformě".

- Bylo identifikováno asi 100 osob, kteří mají vazbu na sestřelení letadla MH17 nebo na převážení Buku.

- Svědci u místa, odkud byla raketa odpálena, nedaleko vesnice Pervomajskij hovořili o "velmi silném hluku" a "vysokofrekvenčním pískotu". Také viděli stopu kouře.

Vyšetřovatelé nyní zjišťují, kdo dal rozkaz Buk přivézt na Ukrajinu a kdo dal rozkaz sestřelit letadlo MH17.

Podrobnosti v angličtině ZDE

16.9.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V srpnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 46 481,11 Kč.    Příjem z reklamy byl 44 937 Kč.

Zůstatek byl koncem srpna  2016 102 858,39 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za srpen 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.7.  2016 :..............94 660, 91 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 46 481.11  Kč
Reklama .....................................................................44 937.00 Kč
úrok.....................................................................................1.07 Kč


Výdaje:

bankovní poplatky........................................................495.20 Kč
připojení k internetu: ...................................................2190.50 Kč
honorář (KD) ...............................................................13 500.00 Kč
honorář (DV) ...............................................................7 500.00 Kč
honorář (BK) ...............................................................7 500.00 Kč
programování a správa serveru (MP) ......................17 600.00 Kč
natáčení  a střih Rozhovorů Britských listů (AK) ......9000.00 Kč
účetnictví (JS)..............................................................24 320.00 Kč
odvod daní (IŠ) ..............................................................1116.00 Kč

Zůstatek k 31.8. 2016: 102 858,39

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2015

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014 2015
17. listopad       Historie >
6. 6. 2016 O ukradené československé revoluci z roku 1989 Jan  Čulík
23. 11. 2015 Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu Karel  Dolejší
18. 11. 2015 Kritický okamžik pro českou společnost nastal Bohumil  Kartous
18. 11. 2015 Studentům vstup zakázán, Miloš Zeman má dostaveníčko s lůzou...   
18. 11. 2015 Kde je ten správný duch 17. listopadu? Kryštof  Kozák
18. 11. 2015 Není možné   
17. 11. 2015 "Síla skupiny", aneb Proč podléháme zlu Karel  Dolejší
16. 12. 2014 Svět obyčejného člověka a Vánoce Josef  Mrázek
27. 11. 2014 Dají se spontánně přes noc vyrobit unifikované červené kartičky? Jan  Lipšanský
22. 11. 2014 Sovětské rady z Washingtonu

Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce