ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6.3.2015

Mezinárodní organizace práce poukazuje na to, že se rozdíl v příjmech mužů a žen za posledních 20 let v podstatě vůbec nezmenšil

Více než padesát let poté, co Spojené státy schválily Zákon o rovných platech, a 45 let po zavedení obdobného zákona v Británii vydělávají ženy po celém světě jen 77 procent platu mužů. Je to rozdíl, který se za posledních 20 let zmenšil jen o 3 procenta. Vyplývá to ze zprávy Mezinárodní organizace práce OSN. Ženy jsou trestány kromě toho, že jsou ženy, i tím, že mají děti. Závisí to také na státní politice.

V USA jsou ženy platově potrestány, kdykoliv odejdou z pracovního trhu i jen na minimální dobu, zatímco ve Švédsku teprve po odchodu ze zaměstnání na delší dobu, než je patnáctiměsíční placená dovolená.

Matky vydělávají o 25 procent méně než bezdětné ženy. Naproti tomu otcové vydělávají více než bezdětní muži.

Třetina žen je "obětí fyzického nebo sexuálního násilí, které ovlivňuje jejich pravidelný příchod do práce". Podle nejnovějších útadů ze Světové banky je obětí fyzického či sexuálního násilí 700 milionů žen - na Blízkém východě a v Africe je to 40 procent žen, v jihovýchodní Asii je to 43 procent žen.

Podrobnosti v angličtině ZDE

6.3.2015

Levnější čokoláda nebo dovolená ve Španělsku pro Brity, rána pro vaše úspory: To je jen několik způsobů, jimiž se evropský program kvantitativního uvolňování dotkne spotřebitelů. Spuštěn bude 9. března.

Závěrečné plány na kvantitativní uvolňování byly oznámeny Evropskou centrální bankou a přinesou masivní pumpování 1,1 bilionu eur do evropské ekonomiky. Záměrem je ekonomiku nastartovat "tištěním peněz", které má podpořit růst cen aktiv, úvěrování bank, spotřebitelskou důvěru a růst.

Pro Británii a USA, kde obdobný program byl zaveden před šesti lety, nejde o nic nového. V Evropě však ano. Zní to výborně. Ale jestlipak to taky tak funguje?

Kvantitativní uvolňování může znamenat, že poklesne kurs eura. To může přitáhnout na kontinent více britských turistů. Zlevní se tím také evropský export.

Někteří komentátoři mají za to, že kvantitativní uvolňování má spíše za cíl snížit státní dluhovou zátěž než vpustit do kapes obyčejných spotřebitelů více peněz.

Protože dojde ke snížení úroků, úspory porostou pomaleji. V Británii už je to po letech znát. Anuitní míra, která rozhoduje o tom, jaký bude příjem investorů do důchodových fondů, je rekordně nízko. Ztráty střadatelů jsou odhadovány v řádu desítek miliard liber.

Od roku 2009 Bank of England používala program kvantitativního uvolňování. Statistické údaje však ukazují, že to masivně zvýšilo příjmy nejbohatších 10% domácností, zatímco nejchudším bylo pomoženo relativně málo.

Zdroj v angličtině: ZDE

6.3.2015

Jsem stále znepokojenější a dokonce poněkud rozzloben spoustou snadných falešných konstatování ohledně základních faktů týkajících se vraždy Borise Němcova, napsal Mark Galeotti. Znepokojen jsem i způsobem, jímž ti kdo jsou rozhodnuti vidět kauzu jako "úder Kremlu" interpretují všechna fakta nebo inference jako důkaz této teze.

Je doloženo, že jsem řekl, že nevím, ale považuji za nepravděpodobné, že by šlo o politickou vraždu nařízenou státem. (Ačkoliv to plně nevyviňuje Kreml, který podněcoval toxické vášně, jež podle mě pravděpodobněji vedly k zabití.) Řada aspektů vraždy, které podle některých "prokazují" přímé zapojení Putina, je podle mě pochybných, a domnívám se, že je důležité chápat, co víme a co nikoliv, co můžeme legitimně označit za fakta a co je ve skutečnosti názor. To v žádném smyslu "nedokazuje", že Kreml Němcova nezabil, pouze že nic z toho co víme nutně nedokazuje ani tu, ani onu verzi.

Pokud to někoho zajímá, mojí "agendou" je jednoduše přesvědčení, že fakta a pravda jsou důležité. "A pravda tě osvobodí" je pro pro mě mnohem přesvědčivější heslo než "A účinnější použití lží tě osvobodí"...

(A také do záznamu: Všechna ta směšná tvrzení, že Němcova zabila CIA, nebo ukrajinská SBU, nebo opozičníci usilující o mučedníka. Jsou ještě legračnější a na rozdíl od tvrzení, že "to udělal Putin", jsou navíc i urážlivá.)

"Němcov byl nepřetržitě sledován". To je velmi nepravděpodobné. Mít za sebou po cestě obvyklé "očko" je jedna věc, ale nejsou důkazy o nepřetržitém sledování. Udržování úplného nepřetržitého a diskrétního sledování je příšerně pracovně náročné, vyžaduje to několik týmů vycvičených důstojníků pohybujících se pěšky i auty, rotujících pravidelně, aby zajistily, že nebudou rozpoznány, a tak dále. Řeč je až o 60 důstojnících, což by znamenalo masivní překročení Němcovovy významnosti pro FSB. Nepřetržité sledování emailu a telefonu by byla jiná věc, protože to je v zásadě technická záležitost, ale fyzické sledování? To je pochybné.

"Tato oblast je trvale, pečlivě sledována." Skutečně? To je další z ortodoxií, patrně kvůli relativní blízkosti Kremlu. Je to však dost daleko na to, aby zde Federální ochranná služba (FSO) neudržovala masivní pozornost. Jejich kamery a oči jsou mnohem blíže kremelským zdem.

Myšlenka, že by na mostě měl být rutinně také živý agent, je také jednoduše chybná. Dokonce i za dne je tu relativně slabý pěší provoz; v noci, jak dokazují záznamy kamer, chodci most využívají velmi zřídka.

"Kamery byly vypnuty, aby bylo znemožněno využití softwaru pro rozpoznávání tváří." To je pochybné. Především není jasné, zda kamery na mostě byly vypnuty; objevily se zprávy o vypnutí a moskevská radnice, které patří, prohlásila, že byly v provozu, a jejich záznam byl předložen v rámci vyšetřování. Tak či onak, většinou jde o dopravní kamery se středním rozlišením. Ačkoliv Rusové aktivně vyvíjejí software pro automatické rozeznání totožnosti, jde dosud o nezralou technologii a velmi závisí na kvalitě záznamu. Záznam bezpečnostních kamer je v nejlepším případě dost zrnitý; přidejte k tomu, že byla noc, obraz bliká kvůli světlometům projíždějících aut, je přebarven rudými, bílými a modrými světly na mostě, a šance na záznam použitelný pro zmíněný software je dost minimální.

"Opakované zásahy Němcova a nikoliv jeho přítelkyně dokazují, že šlo o profesionální vraždu". Nikoliv nutně. Šlo o útok zblízka proti cíli, který ho nečekal. Jistě, přesnost pistole je často pochybná, ale za takových podmínek a na vzdálenost, na niž útočník mohl pistoli po Němcovovi hodit a zasáhnout ho, to není v žádném ohledu výjimečné. Mnoho Rusů absolvovalo určitý výcvik v zacházení s pistolí, ať už v armádě, policii nebo v sektoru soukromých bezpečnostních služeb. To samozřejmě nutně neznamená, že nešlo o profesionála... jen že to tak nutně nemuselo být.

Dovolte mi shrnout: Putin mohl nařídit zabití Němcova, nebo zmínit, že by se ho rád dočkal, a nechat jiné převzít iniciativu. Ale zatím to nevíme. Jedna zvláštní okolnost je hodna další pozornosti, a sice způsob, jak si na Němcova počíhali. Jakmile věděli, že večeří v Boscu na Rudém náměstí, vzhledem k tomu, že je známo, že žil za řekou, je logické čekat na mostě, v přirozeném dopravním hrdle. Ale jak věděli, kde se nachází? Sledovali jej předtím (v tom případě by mohli zanechat stopy na jiných kamerách)? Nebo byl monitorován prostřednictvím telefonu, což by opět mohlo znamenat přímou vládní odpovědnost nebo zapojení příslušníka bezpečnostních složek jednajícího na vlastní pěst nebo prostřednictvím kriminální či neformální vazby. Tak či tak, odpověď na tuto otázku by nás mohla poněkud přiblížit opravdovému zjištění toho, co se stalo.

Zdroj v angličtině: ZDE

6.3.2015

Slovenský gymnaziální učitel Juraj Smatana identifikoval nejméně 42 webů, které v českých zemích a na Slovensku šíří ruskou propagandu o "zhýralém Západě" a "teorii" zákeřného západního spiknutí proti Rusku ZDE. Expert na sociální sítě Josef Šlerka na základě předběžných analýz odhaduje, že v ČR tyto weby sleduje a jejich obsah sdílí asi 20% konzumentů internetového zpravodajství. To tvoří kontext situace, kdy vláda oznamuje společné cvičení s americkými vojáky na českém území ZDE.

Podle rozvrhu náčelníka ruského generálního štábu Valerie Gerasimova ZDE ZDE (pdf) se Česká republika v současnosti nachází v první, přípravné fázi hybridního konfliktu. Tato fáze mj. zahrnuje podvracení státní moci, včetně podplácení vlivných vládních úředníků, politických lídrů a silových struktur, prosazování vlivových agentů na klíčové pozice ve státě, podněcování konfrontace mezi různými politickými silami a získávání vlivu na ně.

V této fázi je také cílem rozštěpit obyvatelstvo cílové země podněcováním vnitřních rozporů politické, etnické a náboženské povahy, a to i cestou podpory extrémistických směrů. Země má být oslabena podlomením důvěry ve vládu a šířením protestních a separatistických nálad. Je třeba zdiskreditovat domácí i zahraniční politiku cílové země, vpašovat do diskursu agresorovi příznivé myšlenky a civilizační hodnoty cestou aktivní informační války a docílit tak "zombifikace" cílové společnosti.

Neexistuje nic, co by v této přípravné fázi mohly podniknout ozbrojené síly. Zasahovat musí kontrarozvědka, média, vláda by měla mít jasnou strategii obrany, v konečné instanci ale svede bitvu o imunitu vůči nepřátelské propagandě občanská společnost.

Není snadné zastávat se v České republice veřejně NATO. Poctivě řečeno, po Jugoslávii 1999 a Libyi 2011 je to téměř nemožné a jedinou variantu představuje poctivá charakterizace alternativ, které připadají v úvahu. Ve srovnání s katastrofou Iráku a Afghánistánu se ale některým fakt, že Rusko i v nejhlubší propasti vojenského úpadku ještě dokázalo pozabíjet na 100 000 Čečenců, jeví jako zhola nepodstatný. NATO je pro ně vtělením ďábla a není žádného mezinárodního zla mimo ně.

A tak se krátce po oznámení zbytečného a nic neřešícího cvičení - české ozbrojené síly přece mohou trénovat interoperabilitu v rámci NATO například v Polsku, což je nyní zdaleka nejpravděpodobnější prostor jejich možného budoucího nasazení - v hloubi občanské společnosti i vládní ČSSD pohnuly zombifikované struktury a začaly vládě posílat protesty proti plánované přítomnosti amerických vojáků na českém území.

Rozumějme si: Toto nejsou lidé, kteří považovali za nutné někde uctít památku zavražděného Borise Němcova, a už vůbec je nenapadne zahrnovat peticemi a protestními dopisy ruské velvyslanectví a požadovat okamžité stažení ruských okupačních jednotek z Ukrajiny. O to nejde. Konec světa, to je pro dotyčné 600 amerických vojenských instruktorů na Ukrajině (v porovnání s tisíci aktivně zapojených ruských vojáků) nebo společné manévry s Američany na území ČR.

Ale koneckonců je možná dobře, že se zmíněná chyba ve vojenském plánování NATO stala a vyvolala reakci, jakou vyvolala. Vláda bude muset čelit realitě a začít konečně v bezpečnostní oblasti něco opravdu podnikat. Neignorovat dál zprávy kontrarozvědky o působení ruských vlivových struktur v ČR. Vypracovat obrannou strategii včetně vhodné komunikační strategie.

Existuje ovšem i jiná možnost, bohužel stále mnohem pravděpodobnější. Premiér se zalekne zuřivosti stěžovatelů a začne se chovat ještě přikrčeněji než dosud. Ministr zahraničí se bude ještě častěji odvolávat na komunikaci se Sergejem Lavrovem a předstírat, jako by neznal definici diplomacie Ambrose Bierce ("vlastenecké umění lhát za vlast"). A Češi celkově budou hrát v hybridní válce mrtvého brouka, zatímco se postupně stanou snadnou kořistí. Bez vůle není obrany. Kde vůle chybí, sebelepší zbraně nic nezmohou. A už vůbec ne nějaké manévry.

Češi ovšem vedou své vlastní urputné boje, jako je vedli vždy. Pod taktovkou osob "odhalujících" tisíce vojáků NATO v debalcevském kotli, mobilizujících proti muslimům, Romům, novinářům, humanitním vědcům, ekologům, vegetariánům a samozřejmě abstinentům. Všechny zmíněné války mají jedno společné: Nepředstavují samy o sobě pro českou společnost existenciální hrozbu - a dost možná nejvíce škodí hlavně tím, že jsou vůbec vedeny a rozeštvávají občanstvo způsobem, jaký po generace nepoznalo. Ovšem aby někdo povstal a řekl jasně, že je ČR také terčem probíhajícího pokusu revidovat výsledky studené války, toho se zřejmě nedočkáme. Tento typ odvahy v politice zcela chybí.

6.3.2015

Britští pacienti se stanou prvními pacienty na světě, kteří budou léčeni průkopnickou terapií pomocí kmenových buněk. Lékaři doufají, že to radikálně zlepší léčbu rakoviny plic.

Léčba používá kmenových buněk z morku kostí, které byly geneticky modifikovány, aby vyhledávaly a ničily rakovinové buňky. Pokud by byla léčba úspěšná, nabídla by naději pacientům nemocným rakovinou plic, která je nejméně léčitelná. V Británii je diagnostikováno každoročně 40 000 pacientů s rakovinou plic a jen 5 procent z nich přežije déle než 10 let.

Léčebná metoda modifikuje kmenové buňky tak, že v nich aktivuje protirakovinový gen jménem Trail, který normálně funguje v imunitních buňkách. Modifikované buňky jsou přitahovány k nádorům a když se k nim spojí, vyvolají v rakovinových buňkách "sebevražednou strategii".

Podrobnosti v angličtině ZDE

20.12.2014

Aktualizace: V neděli 8. března vysílá Česká televize druhý díl filmu Dominiky Švecové o ekumenickém setkání mladých v Praze na přelomu roku 2014 a 2015ZDE.

Aktualizace: V neděli 1. března vysílala Česká televize první díl filmu Pouť důvěry naší spolupracovnice Dominiky Švecové (na webu k zhlédnutí ZDE), druhý díl se bude vysílat v neděli 8. března 2015. Je to dvoudílný dokument o ekumenickém setkání mladých, které na přelomu roku 2014 a 2015 zorganizovala komunita Taizé z francouzského Burgundska. Je to pěkný film, který observační metodou sleduje přípravy akce po dobu celého roku, od obdobného setkání, které se konalo na přelomu roku 2013 a 2014 ve Štrasburku, až do letošního Nového roku v Praze. Má vtip, lidskost i humor.

Film je částečně financován prostřednictvím crowdfundingu. Bylo zapotřebí shromáždit celkem 50 000 Kč, aby bylo možno zaplatit práci všech spolupracovníků. To se bohužel nesebralo. Pokud byste ještě na poslední chvíli chtěli pomoci, aby lidi neskončili bez honoráře, prosíme, udělejte to. Transparentní účet je ZDE. Děkujeme.



Dobrý den,

Pořádáme finanční sbírku na výrobu dvoudílného filmu o mladých lidech z celého světa, kteří nyní přijíždějí do Čech. Chtěli byste se stát součástí tohoto projektu? Mohli byste to učinit finančním příspěvkem na jeho výrobu. Sbírku organizujeme prostřednictvím transparentního účtu, který je ZDE

Ten, kdo přispěje, umožní plnou realizaci tohoto projektu. Pro dárce máme odměny.

Doufáme, že na náš projekt přispějete i vy, kdo jste zatím finančně nepřispěli.

O ČEM NAŠE FILMY JSOU?

Natáčíme dvoudílný časosběrný dokumentární film o evropském ekumenickém setkání mladých, které se bude konat v Praze.

Filmy natáčíme déle než rok, od prosince 2013 do prvních dnů ledna 2015. První z těchto dvou dokumentárních filmů bude pojednávat o přípravách Evropského setkání mladých v Praze během roku 2014. Sledujeme v něm trojici bratří - organizátorů, kteří se podílejí na přípravách ekumenického setkání.

Druhý dokumentární film se zaměří na osobní zkušenost jednoho českého účastníka. Sleduje mladého člověka, který na Evropské setkání mladých přijíždí poprvé, setkává se tu s mladými lidmi ze zahraničí a poprvé se také setkává se spiritualitou bratří z Taizé.

Je to pohled do zákulisí mezinárodního ekumenického setkání mládeže komunity Taizé.

Filmy se budou vysílat v České televizi příští rok v březnu. ČT ale na jejich výrobu poskytla jen část financí. Na to, abychom filmy mohli pořádně dokončit, potřebujeme finanční pomoc, kterou sháníme prostřednictvím sbírky – crowd fundingu.

Ideálně potřebujeme sebrat 50 000,- Kč.

Kdyby dal každý člověk korunu, máme to nasbírané hned. Věříme, že se nám to podaří. :)

Prosíme, přispějte na transparentní účet číslo: 2700671445/2010.

Dárci dostanou různé odměny. Jaké, to se dovíte na facebooku zde: ZDE

Prosíme sdílejte s přáteli, které by to mohlo zajímat.

Děkujeme za vaší podporu a přejeme vám krásný zbytek adventu a pokojné Vánoce.

6.3.2015

Praha nabízí Polsku ukončení sporu, který se vztahuje ke změnám hranic provedeným pod sovětským nátlakem v 50. letech. Jedná se o neobydlené území ve státním vlastnictví v severních Čechách a ve Slezsku. Hranice byla tehdy "narovnána" za účelem snazší ostrahy, všímá si Telegraph.

S odvoláním na politiku udržování dobrých sousedských vztahů připravuje vláda návrat k hranicím z doby před zmíněnou úpravou. Praha navrhla Varšavě původně finanční kompenzaci, ta však nebyla přijata. Nový plán na úpravu hranic nyní čeká na vyjádření polských orgánů.

Přesná podoba úprav je tajena kvůli snaze předejít spekulacím s realitami. Nicméně Eva Pavlíčková, starostka Vidňavy, potvrzuje, že část státní půdy v katastru obce byla vyměřena a je určena k navrácení Polsku.

Část sporné půdy je zalesněna, část jí byla pronajata zemědělcům, část tvoří stavební parcely.

Místní úřady si stěžují, že mohou přijít o příjmy z pronájmu a daní. V některých případech vynaložily úřady prostředky na inženýrské sítě budované v oblastech, které se brzy stanou součástí Polska.

Zdroj v angličtině: ZDE

19.11.2014
Reklama zajišťuje nezbytné prostředky, zdaleka ne všechny. Její formát je kompromis

Vážení čtenáři, krátce k nově nastaveným formátům reklamy a k souvislostem, které z toho vyvstávají jak pro BL, tak pro vás. BL nejsou komerční projekt, ale peníze potřebují. Proto se v současnosti bez reklamy neobejdou. V rámci nového designu jsme se snažili najít kompromis mezi její „otravností“ a užitečným přínosem.

Odmítli jsme formáty zcela běžné na většině českých mediálních portálů, drželi jsme se formátů běžných na britských a amerických médiích. I tak se určitě najdou lidé, které to bude obtěžovat. Pochopte prosím, že bez reklamy to nejde.

Nepůjde to ale ani bez vašich příspěvků. BL na nich celou dobu své existence stojí. Vážíme si všech, kdo BL tímto způsobem podporují a zejména těch, kdo tak činí pravidelně. Podporují tak i všechny ostatní čtenáře. Omezený počet přispěvatelů však omezuje i možnosti BL. O jejich zlepšování se snažíme a redesign je toho důkazem. Chcete-li lepší BL, přispějte, kdo můžete. Solidarita s těmi, kdo nemohou, je na prvním místě.

Prosíme, přispěte finančně na Britské listy ZDE

6.3.2015

Šéfka skotských nacionalistů Nicola Sturgeon opustila požadavek, že příští menšinová labouristická vláda by musela zrušit nákladný program modernizace britského jaderného zbrojního systému Trident, který je umístěn ve Skotsku, pokud mají skotští nacionalisté podpořit labouristickou vládu.

Šéfka skotských nacionalistů uvedla, že její strana nebude mít problém s tím, že bude hlasovat pro labouristickou politiku jednotlivě, v případě jednotlivých samostatných kauz, a to i bez dohody o zrušení Tridentu.

Sturgeonová naznačila, že skotští nacionalisté neplánují utvoření oficiální vládní koalice s Labouristickou stranou, avšak že by podporovali hlasováním minoritní labouristickou vládu v mnoha jednotlivých otázkách. Tím by její strana pomohla "vytvořit daleko efektivnější vládu a vládu, která by realizovala mnohá politická opatření, která si stoupenci labouristů přejí, aby byla realizována."

Labourističtí činitelé konstatovali soukromě, že je vyloučeno, aby šéf strany Ed Miliband schválil jakoukoliv dohodu se skotskými nacionalisty, která by ho donutila zrušit Trident anebo která by silně podpořila agendu skotských nacionalistů výrazně zvýšit ekonomickou autonomii Skotska. To by totiž labouristům odcizilo jejich klíčové důležité a daleko větší anglické voličstvo.

Sturgeonová znovu zdůraznila, že skotští nacionalisté nikdy neutvoří žádný typ koalice s případnou minoritní konzervativní vládou ani jí nikdy nebudou pomáhat neoficiálně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

6.3.2015

Bývalý britský konzervativní premiér John Major naléhá na šéfa britských labouristů Eda Milibanda, aby přislíbil, že neutvoří po květnových volbách vládní koalici se skotskými nacionalisty, protože to by znamenalo rozpad Velké Británie.

Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že ani konzervativci, ani labouristé nezískají v květnových volbách dostatečně velkou většinu na utvoření vlády, ale labouristé by mohli utvořit koaliční vládu se skotskými nacionalisty.

Avšak John Major varuje, že skotští nacionalisté by vstoupili do vládní koalice s labouristy "s jediným cílem: rozbít Velkou Británii".

Major se vyjádřil, že labouristé v sobě musejí "najít odvahu" neutvořit koalici se skotskými nacionalisty. Podle něho je "ostudné", že labouristé dosud možnost takové vládní koalice nevyloučili.

Koalice skotských nacionalistů a labouristů by "se mstila britským občanům mimo Skotsko a zhoršila by vztahy mezi Anglií a Skotskem, protože "skotští nacionalisté by labouristy vydírali".

Zajímavé, že Majorovi nevadilo, když ve Skotsku desítky let vládli konzervativci, které tam nikdo nevolil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

6.3.2015
Ukrajina a Polsko podepsaly protokol o spolupráci v oblasti národní bezpečnosti

Ukrajina a Polsko se dohodly na spolupráci ve sféře národní bezpečnosti, příslušný protokol byl podepsán ve středu ukrajinskou Radou národní bezpečnosti a obrany (RNBO) a polskou Kanceláří národní bezpečnosti. Informovala o tom tisková služba RNBO.

Šéf Kanceláře národní bezpečnosti Stanislaw Koziej zdůraznil, že polská strana bude všemožně podporovat Ukrajinu "v jejích snahách o eurointegraci a vstup do NATO".

Zdroj v ukrajinštině: ZDE

5.3.2015

Úterní jadrná slova primátorky Adriany Krnáčové k tunelu Blanka nadzvedla mandle pražským intelektuálům. Jak jsem zaznamenal na ulici, v restauraci či ve výtahu, tak třeba mladí právníci a právničky, či čerství vysokoškoláci už pár minut poté, co řekla v televizi, že za projektem Blanky stojí asi nějaký debil, když do tunelu nechal namontovat kabely určené do suchého prostředí, její výrok propírali zleva, zprava. Jak si to prý primátorka mohla dovolit, takhle mluvit do televize, namítali celí rozechvělí. Ano, asi má pravdu, přitakali, ale takhle sprostě to říkat, to se přece nesluší, dodávali. Vůbec to nebylo sprosté, jen prosté.

(Autor je redaktorem deníku Právo.)

Je už čas začít nazývat věci a skutky pravými jmény, jít zpříma, přestat se hrbit za mluvčí, za nic neříkající, úhybné slovní bublinky jako v komiksu. K čemu si na švejkovském písečku hrát na diplomacii; proč halit záležitosti typu Blanka - a že jich máme, které se nabalují, lepí, táhnou, a jsou cítit po celé republice, do jakéhosi lepšího, zdobného papíru? Když v tom nebyl čísi osobní zájem, tak co jiného, než doslova blbost projektantů, jak řekla primátorka, že do obřího tunelu dali kabeláž skoro jako do Národního. Obhajoba realizačních firem, že takové dostali zadání, je všem k smíchu. Zkrátka národní zvyklost. Ošulit, zkasírovat, vysmát se. Žádná odpovědnost.

Jen se obávám, že teď se bude v Praze na celostátní úrovni mudrovat hlavně o tom, zda to tak měla primátorka formulovat nebo ne, a z pozornosti se vytratí věc samotná. Je to podobné, jako když šéf finanční správy Martin Janeček v zápalu svého projevu si minulý týden nehlídal v Parlamentu jazyk, a bez obalu řekl, že kradou všichni, přičemž z kontextu bylo zřejmé, že myslí malé i velké poplatníky. Hned kvůli tomu do běla rozpálil některé poslance, čímž se zcela odpoutala pozornost od věci samé, tedy jak zlepšit výběr daní.

Na poslance ale netřeba se zlobit. Jsou jen odrazem národa. Vždyť pro pár provokativních slov furiantského prezidenta zde davy zvedají červené karty, pochodují ulicemi jak při revoluci, a už jim unikají věci mnohem pro život podstatnější, jako je slabá vymahatelnost práva, formalismus dusící spravedlnost, přehršel nesmyslných a protichůdných nařízení.

Jak před časem řekl soudce Nejvyššího správního soudu Baxa - už nám chybí jen zákon o slunečním svitu. Proti tomu se už karty nezvedají. Ani žluté. To Češi, i ti intelektuálové, co je v úterý nadzvedla primátorka, sice zanadávají v hospodách a na sociálních sítích, a pořádně jadrně, ale zase zkrotnou. Proč se tolik bojíme jadrných slov pronesených z veřejného pódia? Protože slova zažehávají změny. A zážehu se zde asi ve skutečnosti bojíme, asi nám nevadí nevětrané teplíčko, byť trochu nevoní, protože když se věci nazvou tak jak jsou, tak by napříště mohly být jinak, než dosud byly.

5.3.2015

Za hlasitým zápalem dnešního misionářského ateismu se skrývá panika z toho, že náboženství nejen že není na ústupu, že ve skutečnosti prospívá, píše John Gray, anglický politický filosof, kritik politického humanismu coby světonázoru pramenícího v náboženství a zastánce iluzorní povahy vůle a morálky v deníku The Guardian. Jeho kritiku je možné vnímat jako varování. Pokud by ve společnosti převážily náboženské ideologie, znamenalo by to očividnou regresi v civilizačním vývoji. A pravděpodobně také to, že lidská společnost není schopná se trvale emancipovat a tedy vyvíjet.

„Cílem dominantních proudů ateismu 19. a raně 20. století bylo ukázat, že sekularizovaný západ je univerzálním model civilizace. Misionářský ateismus současnosti přehrává tuto teorii; jenže západ je v současnosti na ústupu a pod oním zápalem, s nímž tento ateismus útočí na náboženství je neomylně nálada strachu a zoufalství. Nový ateismus je do značné míry vyjádřením paniky liberální morálky,“ píše Gray (jenž sám sebe označuje za ateistu) ve svém článku,  v němž  provokativně poukazuje na fakt, že ateismus není ani jednoznačnou reakcí proti tmářství, ani nějakým uceleným ideovým proudem. Gray poukazuje na fakt, že mezi přední ateisty z přelomu 19. a počátku 20. století patřili lidé jako německý biolog Ernst Haeckel nebo britský biolog Julian Huxley, kteří zcela otevřeně stavěli svou vizi sociálního vývoje na eugenistickém pojetí a kteří, jak to bylo v případě Haeckela, byli přímými inspirátory nacistické ideologie. Poukazuje na fakt, že mnohé despocie byly postaveny na ateismu, že se např. sovětská ideologie zaštiťovala tzv. vědeckým ateismem. Zároveň připomíná, že ateismus je historicky negativní termín označující vždy ty, kdo odmítali oficiální náboženství své doby, což ve své době byli i římští křesťané. Paradoxem ateismu je i to, že existují i náboženství, jako je buddhismus či taoismus, která mají k ateismu blízko vzhledem ke své filosofii, jež neobsahuje prvek boha – stvořitele, nějakého božského vědomí, které stvořilo člověka a které představuje ideál lidských hodnot, o jejichž naplnění se máme snažit.

„Naštěstí je mnoho druhů moderního ateismu, které jsou více výstižné a intelektuálně osvobozující než ten v současnosti nejhlučnější,“ píše Gray. Míří tím na ty, kdo se snaží přesvědčovat o ateismu způsobem, který si nezadá s pronáboženskou propagandou. Vtipně poukazuje na to, že stejně jako se ateisté eugenici zaštiťovali ve svém přesvědčení vědou (evolučním principem), i dnešní ateističtí evangelisté (alespoň ti liberální) mají potřebu najít vědecké důkazy, aby ateismus a hodnoty liberální  morálky obhájili. Ateismus, byť odmítal náboženské představy, historicky neodmítal jistý druh přesvědčení, a to přesvědčení o vývoji.

„V téže době, kdy Haeckel rozvíjel své rasistické teorie, s odlišnou teorií západní nadřazenosti přišel Marx. I když Marx odsoudil liberální společnosti a prorokoval jejich záhubu, považoval je zároveň za nejvyšší vývojový stupeň lidstva v dané době. Proto také oceňoval britský kolonialismus v Indii jako vývoj z podstaty progresivní. Jestliže měl Marx vážné výhrady vůči Darwinovi, bylo to proto, že Darwin nepodal evoluci jako progresivní proces,“ analyzuje různé filosofické proudy 19. století Gray. Zesměšňuje apologety „ateistických liberálních hodnot“, kteří jsou ochotni dopouštět se tvrzení, která jsou vůči liberálním hodnotám zcela kontradiktorní. Jako příklad uvádí amerického neurovědce Sama Harrise, zastánce „vědecké morálky“, který byl ochoten v roce 2004 tvrdit, že mučení může být ve válce proti terorismu (ve válce na ochranu liberálních hodnot, pozn. autora) nejen přípustné, ale dokonce nutné.

Gray nezapomněl při kritice „nových ateistů“ ani na Nieztzeho. Současní evangelisté ateismu často působí, jakoby si mysleli, že na světe bylo lépe nebýt židovství a křesťanství, píše Gray, a proto se jim Nietzsche nehodí do karet. Ne snad kvůli nepravděpodobné pohádce o tom, že Nietzsche byl inspirátorem nacismu (nacismus sám sebe prohlašoval za „vědecký“), jako spíše proto, že jako skutečný klasický filosof a filolog pochopil, v čem tkví problém liberalismu: „Jako klasický akademik Nietzsche rozpoznal, že mystická víra antických Řeků v rozum proměnila dala tvar kulturnímu matrixu, z něhož se později vyvinul moderní liberalismus. Někteří antičtí stoici hájili ideu kosmopolitní společnosti, což bylo založeno na přesvědčení, že lidé sdílejí Logos, nesmrtelný princip racionality, který byl později absorbován do konceptu boha, jak je nám znám dnes. Nietzsche měl jasno v tom, že hlavním zdrojem liberalismu byl ve skutečnosti židovský a křesťanský teismus. Proto byl vůči těmto náboženstvím tak hořce nepřátelský. Byl ateistou z velká části proto, že odmítal liberální hodnoty.“ Podobně se podle Gray novodobí evangelisté „ateistického liberalismu“ snaží rekonstruovat jeho historickou vazbu tak, aby to vypadalo, že Kant i Lock, oba velmi hluboce pohroužení do teistických schémat a zároveň velmi důležití myslitelé z hlediska vývoje liberalismu, vlastně své liberální myšlenky formulovali nezávisle na jakékoliv náboženské představě. Gray nevěřícně kroutí hlavou nad tím, že někdo nedokáže pochopit, že není možné mluvit o univerzální morálce, aniž bychom porozuměli tomu, že tento koncept je převzat z náboženského vidění světa.

Gray v závěru argumentuje, že stojí za to obhajovat liberální hodnoty a stojí za to obhajovat ateismus. Nikoliv ten, který dogmaticky staví na „vědeckých důkazech“, protože tato cesta se ukázala už dříve jako chybná. Je potřeba chápat, stejně jako to pochopil Freud a mnoho dalších, že náboženství, víra, potřeba vytvářet iluze je prostě přirozenou potřebou lidí. Stojí však za to položit si otázku, co by se stalo, kdyby ateismus přestal být vůdčím  světonázorem západní civilizace, kdyby implodoval pod vlivem rostoucí intolerance, nadřazenosti a uzavřenosti a kdyby náboženské ideologie opět převzaly vůdčí roli ve společenských strukturách a ve výkladu světa. 

Francis Fukuyama, konzervativní politolog podporující koncept amerického „nového století“, ve svém kdysi slavném a dnes naprosto překonaném eseji o konci dějin předpověděl konečné vítězství liberálního kapitalismu jako konečné fáze lidské civilizace. Když se na tuto předpověď podíváme prizmatem Grayovy analýzy, v podstatě neudělal nic víc než že ukončil Marxovu dialektiku dějin v okamžiku, kdy ji Marx napsal a celý postmarxistický vývoj dějin označil za slepou cestu. Nicméně pořád se jedná o onu „víru“ v to, že civilizační vývoj západu dospěl nejdál a že v tom tkví záruka jeho „věčnosti“. Jde o akt o obracení na víru přesně v tom duchu, v jakém o něm píše Gray. Víme, že konec dějin dle toho scénáře nenastal. Dějiny se naopak začaly psát podle scénáře zcela nového. Vzestup islámského fundamentalismu není jedinou skutečností, která uvádí do nejistoty všechny, kdo „věřili“ v pozvolné vítězství ateismu jako jediné možné cesty budoucnosti. 

Stačí se podívat na současné Rusko a jeho silnou inklinaci k opětovné adopci pravoslaví jako státního náboženství, na sekularizované Turecko, dlouhou dobu opěvované jako zázrak islámského světa, kde vládnou umírnění islamisté, na trvale silný vliv křesťanství v Jižní Americe, na pevné sepětí konzervativních politických kruhů a náboženství v USA. A na velmi nejisté evropské společnosti, které se často zmítají v existenciálních nejistotách vyvolaných absencí pevného řádu, ať už byl dán náboženstvím nebo jinou doktrínou. Není vůbec absurdní položit si otázku, zda je možné předpokládat, že poučený ateismus, který bere v potaz potřebu víry a dává jí prostor, jako světonázor zvítězí. Otázkou dokonce je, zda se tak vůbec kdy stalo. Na tuto otázku odpovídá i Gray záporně. 

Připustíme-li tedy, že je možné, aby náboženské, případně za ateismus maskované pseudonáboženské představy opět dominovaly, nelze se zároveň neptat, co to vlastně znamená pro civilizaci. Že narazila na svůj vývojový strop, na strop racionality, od nějž se odráží zpět k jakési pomyslné rovnováze, v níž strukturované a jistým řádem posvěcené iluze a víra opět nabudou větší  moci? Pokud tomu tak bude, můžeme opět začít uvažovat o tom, že konec dějin v jistém slova smyslu skutečně může nastat.

5.3.2015
Britské zdravotnictví:

"Skrytá armáda" instalatérů, topenářů a pracovníků, kteří přicházejí odečítat elektroměry a plynoměry, by mohla dramaticky snížit počet umírajících občanů během zimního období, kdyby úřady informovala o občanech žijících v nevytopených bytech, doporučují předpisy britského zdravotnictví.

V průměru umírá v Británii od prosince do března ve srovnání s ostatními ročními obdobími o 24 000 lidí více, a to většinou na srdeční choroby a choroby dýchacích cest. Na každé úmrtí připadá dalších osm osob, přijatých do nemocnice.

Britský Národní institut pro zdraví a klinickou kvalitu (NICE) doporučuje, aby instalatéři, topenáři a pracovníci odečítající v soukromých domech a bytech elektroměry a plynoměry pomáhali identifikovat zranitelné občany.

Nové předpisy NICE požadují, aby tito pracovníci při návštěvě domů a bytů občanů zauvažovali, zda je dům dostatečně vytápěn. Zásah proti nevytápěným bytům může zachránit lidi před předčasným úmrtím. NICE požaduje, aby místní zdravotnické rady vytvořily v každé obci kontaktní bod, kam by se zdravotníci i nezdravotní pracovníci mohli obrátit, pokud objeví nevytápěný byt. Lidem s nevytápěnými byty by se pak pomohlo, buď přejít na levnější energetický tarif anebo s izolací jejich příbytku.

V Británii pracuje 150 000 topenářů, kteří každoročně činí 8 milionů návštěv v domech a bytech občanů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.3.2015

Ruský prezident Vladimír Putin odsoudil usmrcení opozičního politika Borise Němcova jako "ostudné" a požadoval, aby ruské bezpečnostní orgány konečně zbavily Rusko politických vražd.

"Nejvážnější pozornost musí být věnována vysoce profilovým zločinům, včetně zločinů s politickými motivy," řekl Putin ve středu před vysokými činiteli ruského ministerstva vnitra. "Musíme konečně zbavit Rusko ostud a tragedií, jako byla ta, kterou jsme nedávno museli vytrpět a být jí svědky, a tím myslím vraždu, provokativní vraždu Borise Němcova přímo v centru hlavního města."

Putin sice varoval, že "extremisté otravují společnost militantním nacionalismem, nesnášenlivostí a agresí", avšak nenaznačil, že by Kreml zastavil kampaň proti marginalizované opozici.

"Setkáváme se s pokusy používat takzvanou barevnou technologii, od organizace nezákonných pouličních demonstrací až po otevřenou propagandu nepřátelství a nenávisti na sociálních sítích," řekl Putin a mínil tím "barevné revoluce" jako v Gruzii a na Ukrajině. Prokremelské hlasy také obviňují CIA, že se údajně snaží svrhnout v Rusku Putinův režim a provést změnu režimu i v sousedních zemích.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.3.2015

Rusko nepodpoří návrh na vyslání mírových sil na území Ukrajiny, pokud bude předložen Radě bezpečnosti OSN. Prohlásil to náměstek ministra zahraničí Gennadij Gatilov.

Gatilov záporně odpověděl na otázku BBC ohledně možné podpory Ruska pro vyslání mírových sil a uvedl, že miské dohody to nepředpokládají. Místo toho má podle něj klíčovou roli sehrát OBSE.

Jak známo, Rusko disponuje právem veta, jehož pomocí může blokovat libovolné rozhodnutí organizace.

Zdroj v ruštině: ZDE

5.3.2015

Cestopisně vyhlížející titulek nezve čtenáře k turistickým výpravám, nýbrž na pouť k počátkům české reformace. Dostaneme se ve stručném nástinu z Velké Británie 14. století do Čech v následujícím století. Pokračovat budeme z Moravy 18. věku do Lužice k jejím původním obyvatelům, Lužickým Srbům.

Na počátku byla nesmlouvavá slova oxfordského teologa Jana Viklefa (ang. John Wycliffe), který po více než tisíci letech poté, co se křesťanství stalo na podnět císaře Konstantina nejprve tolerovaným a poté jediným tolerovaným a tak státním náboženstvím Římské říše, začal požadovat hluboké a nevídaně převratné reformy římskokatolické církve.

Nespokojoval se s obecnými proklamacemi nebo s planým moralizováním. Odmítal, aby církev vlastnila světský majetek, křížové výpravy označil za lupičské podniky a papeže za Antikrista. To mu přineslo ztrátu univerzitního místa a jeho knihám žár plamenů. Sám Viklef však dožil v klidu v kněžském povolání, při němž sepisoval další knihy. Jestli již v jeho pozdním osudu je možné spatřovat vliv anglosaského liberalismu, si netroufám posoudit. Jeho stoupence ve středoevropském prostoru čekaly konce mnohem dramatičtější.

V samém závěru čtrnáctého století a čtrnáct let po Viklefově smrti odjel do Oxfordu studovat tehdejší bakalář Jeroným Pražský. Nadchl se pro Viklefovo učení a hojně přivážel jeho knihy do Prahy. Navzdory obviňování z kacířství odhodlaně šířil myšlenky církevní reformy, jak je formuloval jeho britský vzor. Později se kromě toho vypravil na Litvu a také na Bílou Rus, protože se chtěl blíže seznámit s pravoslavím.

To jsme již v době vzedmutého náboženského a sociálního kvasu, který začal počátkem patnáctého století zmítat královstvím, které bude ne nadarmo později samo nazváno „kacířským“. Pro ústřední postavu tohoto pohybu historického významu, Jana Husa, byla četba Viklefových spisů podnětem k tomu, co bychom mohli nazvat osobním obrácením. Od poživačného života privilegovaného intelektuále přechází k osudovému cíli, kterým je mu boj za očistu církve, jak ho ve svých spisech předestřel oxfordký teolog. Na okraj jedno z nich si vepsal: „Viklef, Viklef, ty nejednomu hlavu zvikleš.“ Když se ho arcibiskup dotazoval, jaký na anglického kacíře má názor, odpověděl jen, že by si přál, aby se jednou jeho duše dostala tam, kde je teď duše Viklefova.

V době, kdy se tragicky začínají naplňovat dny obou pražských kazatelů, prchá z Anglie po obvinění z kacířství magistr svobodných umění Petr Payne, stoupenec Viklefův a iniciátor kontaktů mezi jeho následovníky a Janem Husem. Payne po vřelém přijetí v Praze nastoupil nejprve akademickou a poté diplomatickou kariéru ve službách husitského hnutí. Vyjednávací talent ho nakonec zavedl snad až do Cařihradu, kde podle některých názorů také přijal pravoslaví. Není však jisté, že to byl skutečně on, o kom v této souvislosti mluví prameny. Jisté je, že poslední dobu svého života prožil v utrakvistickém Emauzském klášteře, kde se seznámil s bratrem Řehořem Krejčím.

Bratr Řehoř údajně i na doporučení Petra Payna roku 1457 klášter opustil a se skupinou příznivců odešel do Kunvaldu u Žamberka, aby zde založil samostatné společenství. Jeho misijní působení vedlo k růstu nového hnutí, které se zároveň teologicky radikalizovalo a získávalo stále větší nezávislost na hlavním husitském proudu. Základní roli v jeho duchovním utváření hrály myšlenky Petra Chelčického. Ty se od utrakvismu odlišovaly odmítáním válek jako prostředku náboženského boje nebo také odmítáním trestu smrti. I Petr Chelčický však na počátku své teologické dráhy přijímal podněty od výše zmiňovaného Jana Viklefa.

Po několika letech na radu husitského kazatele Martina Lupáče přistoupili Řehořovi duchovní bratři k převratnému rozhodnutí, když odmítli posloupnost biskupského svěcení a zvolili si vlastní duchovenstvo. Tak se jednoznačně oddělili od katolické církve a přistoupili k budování vlastní náboženské organizace nazvané Jednota bratrská. To jim přineslo pronásledování ze strany utrakvistů i katolíků, které však již vytvoření a rozšíření nové církve zabránit nedokázalo. V roce 1480 přibyla početná skupina německých valdenských (stoupenců nejstarší protestantské církve založené ve 12. století v Lyonu), kteří se usadili na Lanškrounsku a Fulneku, které nás ještě bude zajímat.

V charakteru nového vyznání spatřujeme kombinaci radikalismu a umírněnosti, když odlišně od husitů vykročilo k odmítnutí společenství s katolickou církví, ale přitom obsahovala ranou podobu moderního pacifismu. V dalších stoletích patřili k jejím nejznámějším osobnostem této církve myslitelé jako Jan Blahoslav nebo Jan Amos Komenský. Rozvoji duchovnímu i organizačnímu učinila konec až protireformace. Po bitvě na Bílé hoře odchází duchovenstvo Jednoty bratrské do exilu a církev tak na domácí půdě postupně ztrácela svou organizační strukturu. Většina členů přestoupila ke katolictví a jen malá část dál konala tajná shromáždění a udržovala styky s církevními představiteli v cizině.

Jednou z oblastí, kde se částečně zachovaly bratrské tradice, bylo rozhraní Moravy a Slezska, kde se nedaleko od Opavy nachází město Fulnek, někdejší působiště J. A. Komenského. Počátkem 18. století zde došlo k náboženskému probuzení a v té době se jím ovlivněný mladý tesař katolického vyznání Kristián David začal zajímat o protestantismus. Tajně udržoval styky s rodinami, které uchovávaly duchovní dědictví Jednoty bratrské. Potom opustil katolictví a stal se cestujícím evangelickým kazatelem.V roce 1722 vyjednal s hornolužickým hrabětem Nikolausem Ludwigem von Zinzendorfem na jeho panství útočiště pro pronásledované moravské rodiny. Von Zinzendorf byl horlivým vyznavačem pietismu (z latinského výrazu pietas = zbožnost). Šlo o obrodné hnutí, které reagovalo na potlačování a oslabení reformace. Jeho šíření dříve podpořil i J. A. Komenský přeložením a vydáním zásadního spisu Praxis pietatis To gest. O Cwičenj se w Pobožnostj prawé, jehož autorem byl anglický bohoslovec Lewis Bayly. S prvními německými pietisty se Komenský vzájemně ovlivňoval.

V polovině roku 1722 založili první příchozí bratři dnes proslulý Ochranov. V dalších letech pak do Ochranova proudily zástupy moravských exulantů. Názorově nesourodá směs příchozích prožívala různé spory. Ty byly překonány obnovením Jednoty bratrské roku 1727. V ní splynuly duchovně příbuzné tradice původní Jednoty a německého pietismu, který měl své středisko v Halle nad Sálou.

Obnovená Jednota bratrská byla od roku 1749 jedinou zvláštní pietistickou církví. Stoupenci pietismu jinak zůstávali ve svých původních evangelických církvích. Také Moravští bratři z Ochranova museli být nejprve součástí luteránské církve. Návaznost na starou Jednotu byla slabší než vliv německého pietismu, formálně ale kontinuitu s původní církví potvrdil Daniel Arnošt Jablonský, vnuk Komenského a v letech 1699 až 1741 senior Jednoty bratrské v Polsku, když ve třicátých letech 18. století vysvětil na biskupy Davida Nitschmanna a také samotného hraběte Zinzendorfa. Kazatelské nadšení, typické pro členy obnovené církve, zavedlo její misionáře nejen do Holandska či Pobaltí, ale také do Severní Ameriky, Karibiku a do Afriky. Tam je obvykle nazývaná jako Moravská církev nebo prostě Moravští bratři. Po světě jich dnes najdeme 825 000.

Pod vlivem kázání zmiňovaného moravského tesaře Kristiána Davida založil anglický teolog John Wesley dva roky po obnovení Jednoty nové protestanské hnutí, ze kterého vzešla metodistická církev. V Ochranově získal inspiraci k cestě po níž se více než tři sta let předtím vydal jeho krajan, jehož myšlenky stály u počátků české reformace. Od Jana Viklefa se tak přes Petra Payna a Petra Chelčického vrací ideály křesťanské obrody na britskou půdu.

Poučnější čtenář si nyní řekne, že všechny informace podané v tomto přehledu jsou víceméně obecně známé a že jeho důležitými spoluautory jsou nepochybně vyhledávač Google a česká verze Wikipedie. Jak tedy uspokojit intelektuální hlad takového vzdělance?

Inu, zkusme se zamyslet nad osudy země, kde dodnes Ochranov stojí, a nad údělem jejích slovanských obyvatel. Na území Horní Lužice žijí od 6. století potomci srbského západoslovanského kmene Milčánů. Dnes si říkají horní Lužičtí Srbové (Hornoserbja). Národnostně nejaktivnější jsou mezi nimi katolíci, kteří se od německé většiny odlišují i svou vírou. Luteráni jsou mezi Lužickými Srby ve většině, ale je znát, že tento dvojí – etnicko-konfesní – kontrast u nich chybí. To neznamená, že bychom mezi hornolužickými evangelíky nenašli nadšence, kteří se snaží čelit ztrátě rodného jazyka a kultury.

Jaký vliv mělo ochranovské středisko Moravských bratří na duchovní vývoj protestantských Lužických Srbů v Horní Lužici? Tak o tom se na celém internetu nedovíte zhola nic. O tom mlčí knihy i časopisy. Historický výzkum této otázky neexistuje. Vlastně donedávna neexistoval.

Vztah Ochranova a Lužických Srbů se stal tématem disertační práce, kterou v současnosti píše mladá lužickosrbská historička a teoložka Lubina Malinkowá. V sobotu 7. března přednese svůj výklad o pietismu v Lužici na půdě Lužického semináře v Praze. Společnost přátel Lužice, která ji pozvala, zve také všechny zájemce na adrese U Lužického semináře 90/13 od 14 hodin.

5.3.2015
Itálie zachránila ve Středozemí za dva dny 1000 uprchlíků

Italští ministři požadují více pomoci od EU, protože do Itálie přichází větší množství imigrantů než loni, kdy jich přišlo 170 000.

Více než 1000 uprchlíků bylo zachráněno v Středozemním moři severně od Libye za poslední dva dny, ale 10 lidí v moři zahynulo, uvedli italští činitelé.

Italské ministerstvo vnitra konstatovalo, že v prvních dvou měsících letošního roku přišlo do Itálie 7882 imigrantů. Loni za tytéž dva měsíce to bylo 5506 imigrantů, ale za celý rok 2014 jich bylo 170 000.

Uprchlícki jsou většinou Syřané, Palestinci, Libyjci, Tunisané a lidé ze subsaharské Afriky.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.3.2015

Evropské vlády dovolují zástupcům energetických firem připravovat evropské zákony normy o emisích uhelných elektráren. V důsledku toho jsou nyní tyto evropské normy chabější než v Číně, upozorňuje Greenpeace.

Organizace Greenpeace zjistila, že z 352 členů technické pracovní skupiny, která připravuje nové normy, je jich 183 buď zaměstnanci firem, které mají být regulovány, anebo lobbistických organizací, hájících zájmy těchto firem.

Greenpeaace obviňuje delegace z Británie, Polska, České republiky, Řecka, Německa, Francie a Španělska, že jsou motorem oslabování navrhovaných norem.

"Je to klasický případ lišky, která střeží kurník," konstatoval Greenpeace.

Normy upravující limity průmyslových emisí byly původně navrženy v červnu 2013 a mohly by být ještě pozměněny oficiálním návrhem, který má být vypracován do kocne měsíce. Měly omezit emise kysličníku siřičitého o 70 procent , kysličníků dusíku o 50 procent a emisí částic o 60 procent. Avšak Evropská unie potvrdila, že tato omezení jsou méně přísná než v jiných zemích. "Americká legislativa je přísnější než náš návrh. Jsou hodně před EU, takže Greenpeace má zřejmě pravdu. Čína má velmi ambiciozní plány, ale jejich realizace je něco jiného," sdělil zdroj v EU.

Zájmové organizace v energetickém průmyslu si stěžují, že 20 největších evropských energetických firem už přišlo od roku 2008 o 500 miliard euro v důsledku evropských norem omezujících znečišťování ovzduší.

V úterý varoval Evropský úřad pro životní prostředí, že znečištění ovzduší zpúsobí v nadcházejících dvaceti letech předčasné úmrtí dalších statisíců lidí v Evropě, pokud evropské vlády nebudou jednat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.3.2015
Další průzkum veřejného mínění:

Znamenalo by to, že obrovský volební úspěch skotských nacionalistů ve Skotsku by zcela anuloval zisky labouristů v Anglii a výsledky všeobecných voleb do Dolní sněmovny letos v květnu mezi konzervativci a labouristy by byly nerozhodné. Nejnovější průzkum veřejného mínění, který uspořádal lord Ashcroft, předpovídá, že konzervativci i labouristé získají v květnových volbách po 272 křeslech v Dolní sněmovně. K získání většiny v parlamentě však potřebují 326 křesel.

Pokud jsou nynější průzkumy veřejného mínění správné, konzervativci nebudou s žádnou koaliční stranou schopni utvořit vládu, protože skotští nacionalisté s nimi odmítli vytvořit koalici. Mohla by vzniknout koaliční vláda labouristů, skotských nacionalistů a liberálních demokratů. V tom případě by se ovšem nekonalo žádné konzervativní referendum o tom, zda má Británie vystoupit z Evropské unie, ani by euroskeptická strana UKIP v Anglii neprosadila žádná opatření proti přistěhovalcům.

Ashcroftův nejnovější průzkum veřejného mínění signalizuje drtivou porážku pro labouristy ve Skotsku, kteří se před referendem o nezávislosti Skotska loni v září spojili v odmítání skotské nezávislosti s britskými konzervativci. Labouristé by měli ve Skotsku pouze dva poslance, liberální demokraté jednoho a konzervativci žádného. Současný šéf skotských labouristů Jim Murphy by si pravděpodobně své poslanecké křeslo zachoval, ale proti skotským nacionalistům většinou pouze jediného procenta voličů.

Labouristé neustále straší, že hlasování pro skotské nacionalisty bude znamenat vítězství konzervativců, není však jasné, jak by to konzervativci mohli dokázat, když nedají dohromady parlamentní většinu.

Všechny politické strany berou průzkumy veřejného mínění s rezervou. Lord Ashcroft tentokrát zkoumal mínění voličů jen v 9 nerozhodných volebních okrscích z 59.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.3.2015

Evropská exekutiva plánuje vytvoření přijímacích středisek pro imigranty poprvé mimo území samotné Evropské unie. Cílem má být zastavit pokusy statisíců lidí dostat se do Evropy přes Středozemní moře. Evropská komise oznámila, že v současnosti rychle zpracovává strategický dokument o imigraci.

Brusel chce, aby úřady EU a velvyslanectví v domovských zemích přistěhovalců zpracovávaly jejich žádosti o azyl a status uprchlíka dříve, než dospějí do Evropy.

Tuto novou politickou strategii silně podporuje Itálie, která čelí příchodu imigrantů přes nesmírně nebezpečné Středozemní moře. Z 270 000 imigrantů, kteří přišli loni do Evropy jich 220 000 přišlo přes Středozemní moře.

Více než 3500 osob se při pokusu překročit Středozemní moře utopilo.

Strategii podporují nyní také Francie a Německo. Odborníci na imigraci argumentují, že čísla přistěhovalců jsou často daleko méně dramatická, než jak o nich hovoří politici, a že 84 procent lidí násilím vyhnaných z domovů jsou ve třetím světě.

Avšak některé země Evropské unie se staví s odporem k představě, že by břemeno sdílení uprchlíků mělo být převzato evropskými zeměmi rovnoměrně. Z 28 členských zemí EU je v 18 z nich velmi málo přistěhovalců a tyto země tu situaci nechtějí změnit.

Dalším problémem je, že neexistuje jednotná evropská imigrační politika. Vlády jednotlivých států si úzkostlivě střeží vlastní imigrační politiku. Proti společné evropské imigrační politice vystupuje především Británie a Dánsko. Minulý týden charakterizoval maďarský premiér Viktor Orbán multikulturalismus v EU jako "falešnou představu".

"Maďar je svou podstatou politicky nekorektní. Totiž, nepřišel o zdravý rozum," řekl Orbán. "Nechce, aby do jeho země proudily davy lidí z jiných kultur, kteří nejsou schopni se přizpůsobit a jsou hrozbou veřejné bezpečnosti, jeho zaměstnání a jeho živobytí."

Od začátku roku odešlo z Kosova nejméně 20 000 přistěhovalců, kteří skončili v Německu, poté, co ze Srbska přešli do Maďarska v EU. Orbán se vyjádřil, že příliv lidí z Kosova riskuje, že se Maďarsko promění v "jeden velký uprchlický tábor". Minulý měsíc přicházelo do Německa každý den 1400 Kosovců.

Podle předpisů EU mají být imigranti registrováni a žádat o azyl v první zemi EU, do níž vstoupí, avšak Berlín odmítá posílat Kosovce zpět do Maďarska, protože tam jsou pro ně zoufale špatné podmínky.

Má-li systém fungovat, bude muset být dohodnut v EU systém "sdílení břemena" uprchlíků a jejich přijímání do 28 členských zemí. EU by také musela uzavřít bilaterální dohody s vládami zemí, v nichž budou nová centra pro zpracovávání žádostí uprchlíků o azyl v EU.

Pokus o změnu evropské politiky vůči imigrantům přišel po tragedii v Lampeduse, k níž došlo před půldruhým rokem, kdy se tam nedaleko utopilo 366 osob. Brusel chtěl zavést záchranné hlídky po celém Středozemním moři, avšak ve skutečnosti Itále zrušila své relativně úspěšné hlídky v programu Mare nostrum a ty byly nahrazeny omezenou operací Evropské unie jméněm Triton, která nehlídkuje dále než jen 50 km od italských břehů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

5.3.2015
Čeští kazatelé a pietismus v Lužici



Společnost přátel Lužice si vás dovoluje pozvat na přednášku

Čeští kazatelé a pietismus v Lužici

v sobotu 7. března 2015 od 14 hodin v Lužickém semináři. Pro vývoj evangelické církve v 18. století mělo velký význam pietistické náboženské hnutí, které se mezi Lužické Srby šířilo z Halle na Sálou a Ochranova. Zvláštní význam při tom měli pietističtí kazatelé přicházející z českého a slovenského území.

Dějiny těchto lužickosrbsko-českých styků jsou dosud vesměs neznámé, ve své přednášce je proto přiblíží Lubina Malinkowa, lužickosrbská historička a teoložka, dcera lužickosrbského superintendenta Jana Malinka. S manželem farářem Robertem Malinkem a třemi dětmi bydlí v Lužici blízko Ochranova, nyní píše disertační práci o vztazích Ochranova a Lužických Srbů.

Akce se koná za podpory Magistrátu hlavního města Prahy.

Společnost přátel Lužice, U Lužického semináře 90/13, Praha 1 – Malá Strana, 118 00

4.3.2015

Válka na východní Ukrajině dál znepokojuje EU a NATO. Nyní se však pozornost obrací k malé republice Moldavsko na východní hranici EU a jejímu odtrženému území, Podněstří.

Poslední varování NATO ohledně možnosti ruské agrese v Moldavsku v bývalé sovětské republice vyvolalo různé reakce.

Vrchní velitel NATO v Evropě Philip Breedlove řekl Kongresu, že ruské jednotky jsou v odtrženém Podněstří proto, aby zabránily Moldavsku "přiklonit se k Západu". Dodal, že Moskva také zahájila širokou informační kampaň prostřednictvím ruských médií.

Německá kancléřka Angela Merkelová také vyjádřila znepokojení nad vývojem v regionu. Po rozhovorech s rumunským prezidentem Klausem Iohannisem v Berlíně prohlásila, že doufá, že se situace na Ukrajině nebude opakovat v Moldavsku. Dodala, že konflikt o postavení Podněstří zůstává nevyřešen a všechny předchozí mezinárodní pokusy nalézt řešení selhaly.

V Podněstří je nyní rozmístěných asi 2 000 ruských vojáků, třebaže Rusko v roce 1999 slíbilo stáhnout své zbraně a ukončit vojenskou přítomnost. Po krvavé válce začátkem 90. let se území Podněstří oddělilo od Moldavska vyhlásilo nezávislost. Proruské vedení doufá, že se Podněstří stane součástí Ruské federace.

Politická změna v Kišiněvě?

Nové moldavské vládě se dosud nepodařilo nalézt odpověď na poplašné signály. Země je otřesena politickou krizí, která může zkomplikovat užší vztahy s EU. Po pouhých dvou týdnech v úřadu se premiér Chiril Gaburici pokouší přesvědčit Brusel, že Moldavsko je stále odhodláno udržet předchozí proevropský kurs. Jenže kritici pochybují.

Trojčlenná koalice, která v listopadu vyhrála parlamentní volby, se ukázala být neschopná sestavit vládu. Dvě ze stran, Liberální demokraté a Demokraté, vytvořily menšinovou vládu závislou na hlasech opozičních komunistů. Proevropsky orientovaní Moldavané se nyní obávají, že se jejich země nyní více obrátí k Moskvě.

Varování je třeba brát vážně

Moldavský politolog Oazu Nantoi tvrdí, že zemi zasahuje řada hrozeb. Jednou z nich má být "ruská pátá kolona" v parlamentu: Nejen Socialistická strana, která svou proruskou orientaci nikdy neskrývala, ale také poslanci jiných stran, kteří se staví proti směřování Kišiněva do EU.

Nantoi také varoval před ruským vlivem na nadcházející volby v autonomní oblasti Gagauzie. Proruští separatisté zde také vyhrožují připojením k Ruské federaci. I Nantoi hovoří o informační ofenzívě Moskvy; ruské televize mají v Moldavsku dominantní vliv.

Největší nebezpečí však vyrůstá z všudypřítomné korupce a slabosti vlády. Moldavsko nedokáže zaručit spravedlnost, pořádek a politickou stabilitu. A zatímco na hranici probíhá válka, "nebude v postavení, které by umožňovalo odolat agresívní expanzívní politice Ruské federace," říká Nantoi.

"Situace eskaluje"

Bývalý velvyslanec v Moskvě Anatol Taranu je přesvědčen, že jeho země bude čelit dalším provokacím. "Když evropští a američtí politici začnou hovořit o možné hrozbě, je to jasná známka, že situace eskaluje," řekl Taranu. Vláda by podle něj měla zvýšit bezpečnostní standardy, aby zabránila možným vojenským aktivitám. A jediný způsob zajištění trvalé bezpečnosti vidí diplomat v prohloubení vztahů s EU a NATO.

Je však skeptický ohledně toho, zda nová vláda bude tento cíl skutečně sledovat. Podle jeho názoru ústavně zakotvená neutralita již byla zkompromitována. Dokud jsou na moldavském území bez smlouvy přítomni ruští vojáci, nelze hovořit o neutralitě.

Podle nového ministra obrany Viorela Cibotarua neexistuje konkrétní riziko rozšíření ukrajinského konfliktu. Nicméně přesto je znepokojen. V nedávném rozhovoru prohlásil, že obranné struktury jsou ve stavu permanentní pohotovosti, aby byly s to neprodleně reagovat na možnou hrozbu.

Poslední zpráva britského Mezinárodního institutu pro strategická studia (International Institute for Strategic Studies, IISS) tvrdí, že Moldavsko má 5 300 vojáků. V případě konfliktu může povolat dalších 700 000 záložníků. Většina zbraňových systémů pochází ze sovětských dob. V roce 2014 činil obranný rozpočet 20 milionů eur, neboli 0,3% HDP. To je srovnatelné s rozpočtem Moldavské akademie věd.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.3.2015

Reportérka LTV Olga Dragilevová během diskuse "Hybridní válka - hranice mezi občanskou a vojenskou odpovědností" prohlásila, že Lotyšsko se aktuálně nachází ve 4. fázi hybridní války - ruská média vyvolávají "nespokojenost a iluze".

"Ruská média kontrolovaná ruskou vládou a s Ruskem spjaté nevládní organizace mnoho let kultivují nespokojenost ruskojazyčné části obyvatelstva," citují novinářku Vesti.lv.

Podle Dragilevové existují snahy manipulovat veřejným míněním zvnějšku a je nezbytné založit veřejnoprávní ruskojazyčnou televizi, která by čelila kremelské propagandě.

"Musíme mít dopisovatele v Kyjevě a Moskvě, Washingtonu i Latgalsku (regionu osídleném ruskou menšinou, kde v minulých týdnech začala propaganda prosazovat vznik "Latgalské lidové republiky")," zdůraznila.

S radikálnějším stanoviskem vystoupil generál v záloze Ajnars Pencis. Podle něj má vláda zákon o výjimečném stavu, který je v principu možno použít i v informačí sféře.

Podle generála je možné "vypnout" ruské televize řekněme na půl roku a nahradit ruské zpravodajství lotyšským.

Pencis se domnívá, že právě působení ruských televizí vysvětluje přístup ruské menšiny k ukrajinské krizi: 95% jejích příslušníků většinou mlčí, ale jindy bouřlivě podporují "separatisty".

V Lotyšsku žije velká ruská menšina (26,2 procent celkové populace), jimž země odpírá občanství. Ruští občané žijící v Lotyšsku nemají právo hlasovat ve volbách. ZDE

Podrobnosti v ruštině: ZDE

4.3.2015

Jedno dopravní letadlo muselo změnit trasu svého letu a druhé muselo být zdrženo, když dva ruské bombardéry proletěly v únoru bez varování vzdušným prostorem, který spravuje Irsko, konstatoval irský úřad leteckého provozu.

Došlo k tomu 18. února, kdy startovaly dvě britské stihačky typu Typhoon, které eskortovaly dva ruské bombardéry, letící těsně vedle britského vzdušného prostoru.

Irský úřad leteckého provozu uvedl, že oba ruské bombardéry letěly s vypnutými transpondery, zařízením, které normálně umožňuje leteckým radarům letadlo identifikovat.

"Odlet jednoho letadla z Dublinu byl odložen v důsledku aktivity ruských vojenských letadel ve vzdušném prostoru, kontrolovaném Velkou Británií," konstatuje prohlášení irského úřadu leteckého provozu.

"Dopravní trasa druhého letadla musela být změněna, aby bylo dostatečně vzdáleno od ruských bombardérů." Zdržené letadlo i přesměrované letadlo měly na palubě "stovky cestujících".

Avšak irský úřad leteckého provozu konstatoval, že bezpečnost civilní letecké dopravy v Irskem kontrolovaném vzdušném prostoru nebyla ohrožena.

Ruské bombardéry nevstoupily do irského vzdušného prostoru, ale letěly v prostoru, který Irsko kontroluje, ve vzdálenosti 46,3 km od irského pobřeží.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.3.2015
Guardian zasahuje proti ruským trollům, publikuje v ruštině:

Кремлевские пропагандисты пытаются убедить всех, что правды нет, есть только множество разных мнений. Но правда может быть только одна, и она в том, что именно в путинской Москве был убит лидер оппозиции Борис Немцов.

Redakční komentář deníku Guardian o mechanismu putinovské propagandy, která se snaží přehlušit fakta nejrůznějšími protikladnými relativizujícími narativy, vyšel na stránkách tohoto listu v ruštině.

Zdroj: ZDE

Shrnujeme česky:

Už během pouhých několika hodin po zavraždění Borise Němcova, poskytl Kreml množství nejrůznějších interpretací této vraždy mediálním organizacím. Němcov byl zabit, protože přiměl svou dívku k potratu. Jeho vražda má vazbu na ukrajinský nacionalismus. Byla důsledkem jeho podnikatelských zájmů. Zabili ho kvůli jeho postoji k atentátu na časopis Charlie Hebdo.

Představa, že existují mnohonásobné interpretace faktů, se stala základní filozofií státní dezinformační kampaně v Putinově Rusku. Účelem je poplést ty, kteří usilují o zjištění pravdy, mnohonásobnými verzemi matoucího PR šumu. Taktikou je vytvořit co největší množství navzájem soupeřících narativů. Ve vzniklém chaosu unikne pravda.

Je to taktika přímo převzatá z instrukčního manuálu KGB Vladimíra Putina ze sedmdesátých let. Je nutno vytvořit pluralitu narativů, aby šlo pravdu zamlžit. Za takových okolností lze pak zpochybnit i samotnou myšlenku, že vůbec existuje taková věc jako "pravda". "Objektivita neexistuje - existují jen aproximace k pravdě prostřednictvím co největšího množství hlasů," vyjádřila se Margarita Simonjanová, šéfredaktorka ruské státní televize Russia Today. To je relativismus proměněný ve válečnou zbraň.

Jedním z předních tvůrců tohoto postmoderního autoritářství je Putinův poradce a módní bývalý televizní manažer Vladislav Surkov. Pro něho je veškeré zpravodajství jen názor. Všechny názory jsou podle něho ovlivněny soukromými zájmy.

Surkov dobře rozumí tomu, že toto všechno je velmi blízké představě, známé na Západě, že každý úhel pohledu lze legitimizovat jako záležitost individuálního osobního názoru. Na základě této líné filozofie lze interpretovat představu, že jeden názor je správný a jiný nesprávný jako nevítané vnucování autority.

Ruská státní propaganda však ale ukazuje, že pokud se vzdáme toho, co jsme spokojeně nazývali pravdou, nezbude nám nic jiného než neomezená, absolutní moc. Jinými slovy, relativismus vede nevyhnutelně k nihilismu. "Co je pravda?" řekl Pilát Pontský a snažil se zmást pojmy nevinnosti a viny intelektuálně znějící putinovskou manipulací. Žádné sdělovací prostředky by neměly podporovat tuto strategii. Neboť zatímco v komentáři je možno volně názorově argumentovat, fakta jsou však posvátná.

Mezi různými narativy "pravdy", které nyní šíří ruský stát, je nutno trvat na skutečnosti: v pátek ráno byl pan Němcov naživu, než den skončil, byl mrtvý. Uprostřed manipulativního zkreslování skutečnosti kremelskou mediální mašinérií je toto, docela prostě řečeno, pravda.

4.3.2015

Barack Obama udělá cokoliv, aby si mohl před odchodem z Bílého domu přece jen připsat na konto jadernou smlouvu s Íránem. Včetně vykoupení pochybného dokumentu diplomatickými ústupky Íránu a Rusku všude jinde po světě a včetně podpisu smlouvy, která bude fakticky k ničemu. Tak či tak, Írán zůstává věrný plánu stát půl kroku od bomby - a slabý dosluhující americký prezident ho nepřinutí k dostatečným ústupkům, které by tomu zabránily.

Až se Írán rozhodne vyrobit jadernou bombu, tak ji jednoduše za pár měsíců vyrobí. Krátce poté se totéž přihodí u hlavního íránského rivala v Saúdské Arábii, která už ve věci předběžně jednala s Pákistánem. Německá BND má informace, že příkaz k výrobě jaderné zbraně vydal i turecký prezident Erdogan. Rozvoj jaderného programu již před nějakým časem zahájilo Jordánsko či Alžírsko a na tomtéž pracuje nově také Egypt. Za nějakých deset let bude mít na Blízkém východě a v Severní Africe "tu bombu" každý pořádný stát střední velikosti.

Dalo se jaderné epidemii zabránit? Možná. Chyba není rozhodně v tom, že se s Teheránem jednalo. Chyba se však stala v okamžiku, kdy se Obama nechal přemluvit k útoku na Libyi. Po svržení Kaddáfího, jenž se vzdal zbraní hromadného ničení výměnou za - jak se ukázalo - dočasné a povrchní sbližování se Západem, již tuto chybu žádný vládce opakovat nebude. A kdyby i byl někdo hodně natvrdlý - což jistě není případ Íránců - osud Ukrajiny s hranicemi výměnou za bezjaderný status "garantovanými" členy RB OSN by musel probudit z fantazírování i největšího snílka.

Blízký východ prostě bude jaderný a monopol "jaderného klubu" dostane vážné trhliny.

To se stane skutečným, nikoli vylhaným dědictvím Baracka Obamy.

4.3.2015

O islámu se toho dnes hodně píše. Často jsou však bohužel informace jednostranné – buď rovnou islám odsoudí jako primitivní a násilné náboženství, anebo zase s poukazem na jeho zlatý věk islám se vším všudy obhajují, aniž by vzaly v potaz jeho současné problémy a negativní jevy jako např. džihádismus, radikalismus nebo sociální exkluzi některých přistěhovaleckých skupin z muslimských zemí.

Narůstající strach z muslimů v západním světě je tím větší, čím méně o nich doopravdy víme. Pojďme si zopakovat některé základní informace o islámu, aniž bychom k nim museli nutně říci své hodnocení: islám je správný / islám je špatný. Pojďme nehodnotit, pojďme si prostě jen říct informace o islámu. Nečiním si nárok na úplné pojednání, to by bylo na několik svazků knih, nicméně neuškodí připomenout si to, co by měl člověk znát, pokud se chce pouštět do diskusí na téma islám.

Islám není jen náboženství

Pokud pojmem „náboženství“ myslíme jednu z oblastí lidské kultury či jeden z aspektů lidského života, pak vězme, že takto islám sám sebe nechápe. Není to jen něco, co člověk provozuje ve stanovený den v mešitě. Islám není jen náboženství, islám je celkový způsob života (islámem je i šaríja – právní a zvykový systém každé země). Pod pojem islám spadá nejen spiritualita jedince a komunity, ale i způsob odívání, zvyky týkající se jídla, pravidla společenského života, výtvarné a hudební umění, pravidla boje, bankovnictví, vztah k životnímu prostředí, prostě celá mozaika všeho, co patří ke každodennímu způsobu života.

Pět pilířů islámu - základní články víry

1. Pilíř: Alláh je jediný Bůh a Mohamed je jeho (poslední) prorok. Alláh je osobní jméno Boha, v arabštině nemá mužský ani ženský rod a nelze z něho vytvořit množné číslo (pro zajímavost – hebrejsky se Bůh řekne Elohim – zde vidíte jazykovou i myšlenkovou blízkost). Alláh je jediný Bůh, žádný jiný Bůh ani bůh neexistuje. V koránu má Alláh tzv. 99 krásných Božích jmen, což nejsou jména ve smyslu křestních jmen, ale adjektiva vyjadřující Alláhovu povahu – např. Slitovný, Milosrdný, Shovívavý... Platí přísný zákaz jakéhokoliv zobrazování Boha, proto v mešitách nenajdete ani sochy ani obrazy ani nic, na co by se dalo ukázat prstem a říct: „Toto je Alláh“. Alláh se nepodobá člověku ani zvířeti ani andělu ani ničemu, co si dokážeme představit – naprosto převyšuje jakékoliv lidské představy.

Modlářství (zobrazování Alláha, klanění se sochám či uctívání jiných bohů) je nejtěžším hříchem, který nebude odpuštěn a za který bude hříšník pykat v pekle. Muslimové uznávají všechny proroky z Tóry (základ židovských svatých písem), Jana Křtitele a Ježíše Krista (v koránu se nazývá Issa). Mohamed jakožto 25. prorok definitivně zakončuje řadu proroků poslaných k lidem Alláhem, je posledním prorokem, po něm žádný další nepřišel a nepřijde. Kdokoliv by se po něm vydával za proroka, je lhář, modloslužebník a svůdce, který zaslouží nejvyšší trest. Mohamed žil v 7. století n.l. v tehdy nejednotné Arábii, kterou silou svého učení sjednotil a učinil ji silnou před nepřátelskými okolními říšemi. Mohamed není Syn Boží ani Mesiáš, ale prorok – nic víc, ale ani nic míň než člověk poslaný Alláhem, pověřený úkolem. K Mohamedovi se nikdo nemodlí, modlit se smí pouze k Alláhovi. Mohamed není zakladatel nového náboženství, ale reformátor monoteismu, který byl zkreslen v judaismu a křesťanství; je obnovitelem původní čisté monoteistické víry.

2. Pilíř: Modlitba. Totiž rituální modlitba, a to pětkrát denně. Muslimové se nemodlí při těchto modlitbách vlastními slovy, nejde o žádnou modlitbu srdce, ale o přesně stanovený sousled slov, postojů a gest, které je věřící povinen 5x denně opakovat. Základní osnova modliteb je stejná, jen s malými odchylkami pro určenou denní dobu. Modlitba není něco, co muslim provádí, když se mu chce – je to povinnost, kterou dluží Alláhovi. Vyznává tím Alláhovu jedinečnost a svou pokoru a oddanost. Je doporučeno chodit na modlitby do mešity, k čemuž zve 5x denně hlas muezzina z minaretu, ale není to nezbytností – je dovoleno modlit se i doma nebo kdekoliv na důstojném místě, kde se člověk zrovna nachází. Před modlitbou si věřící musí umýt vodou ruce k loktům, nohy ke kotníkům, obličej a navlhčenýma rukama znázornit omytí hlavy od čela po zátylek (mytí má své přesné pořadí a pronáší se u něho prosba za očištění).

3. Pilíř: Půst (ramadán). V měsíci ramadánu je věřící povinen zdržovat se od východu slunce do jeho západu jídla, pití a sexu. Muslimové používají lunární kalendář, tudíž mají rok kratší o 10 až 11 dní než my, to znamená, že ramadán připadne pokaždé na jiné roční období. Pokud je ramadán v letních měsících, dodržování zákazu pití je v horkých oblastech náročné... Z ramadánu existují výjimky: nemocní, těhotné ženy, cestující – ovšem je povinnost nahradit si dny hladovění, když to zase bude možné. Nejde o to nejíst, ale odepřením si svých potřeb, touto malou obětí, pamatovat více na Boha a druhé. Podstatou není prázdný žaludek, ale pokorné, upřímné, odevzdané a milující srdce - pokud člověk setrvává v hříchu, nemá smysl, aby dodržoval ramadán, hladovění mu k ničemu nepomůže.

4. Pilíř: Almužny. Např. v Malajsii činí náboženská daň 2,5% ročních zisků jedince, peníze jsou odváděny do muslimské obce, která je přerozdělí potřebným. Mimo povinné náboženské daně by měl muslim dávat almužny i pouličním žebrákům a všemožně pomáhat chudým. V minulosti se z náboženských daní financovaly i svaté války (v Evropě jsme ve středověku dělali totéž - desátky a křížové výpravy). Dnes je to o sociální solidaritě a pomoci.

5. Pilíř: Pouť do Mekky. Jednou v životě má věřící, pokud je k tomu zdravotně a finančně způsobilý, povinnost ve stanoveném měsíci vykonat pouť do Mekky.

Být muslimem

Každý člověk se podle islámu rodí jako muslim, jenže mnozí vlivem okolní kultury či hříšného života od víry odpadnou. Jak se stát znovu muslimem: stačí uznat pět pilířů islámu jako pravdivé a jednat podle nich – člověk se nemusí nechat pokřtít či obřezat ani si měnit jméno (i když změna jména je doporučována jako výraz nového života a jasná distance od starého, hříšného života), pro potvrzení je nutné vyhledat nějakého jiného muslima či představeného mešity a vyznat mu svou konverzi. Islám (jak sám sebe chápe) není něco, pro co se člověk může svobodně rozhodnout – není to věc spadající do oblasti chci-nechci, je to něco, co je mou povinností, mou podstatou – všichni jsme služebníci Alláhovi, jen někteří o tom nevíme a vzpíráme se tomu. Všichni máme jediné dilema, ať o tom víme, či ne: být muslim – nebo nebýt.

Korán

Korán není kniha v materiálním slova smyslu, je to obsah knihy, který byl preexistentní a sestoupil z nebes prostřednictvím anděla Gabriela k Mohamedovi na zem. Když bylo Mohamedovi kolem 40 let, zjevil se mu anděl Gabriel (arabsky Džibríl) a zjevil mu svatá písma, to jest korán (řekl mu: „Ikra“, tj. „Čti“ – kořenem slova „ikra“ jsou souhlásky „k-r“ – odtud korán). Jenže Mohamed byl negramotný, proto odpověděl andělu, že neumí číst – scéna se opakovala třikrát – pak anděl naučil Mohameda koránu zpaměti (ne najednou, ale po částech – diktoval mu to v rozmezí několika let, Mohamed pak korán vyučoval ústně – sepsán byl až po jeho smrti v r. 656). Korán je napsán arabsky a je tomu tak dodnes – v mešitách i v soukromém životě muslimové užívají původní, nezměněnou verzi koránu, protože je zakázáno na něm cokoliv měnit. Jakékoliv překlady koránu do různých jazyků nejsou korány, ale pouze překlady koránu – korán je jediný, totiž ten původní arabský.

Samozřejmě věřící může užívat překlad koránu do svého jazyka, ale doporučuje se mu, aby se učil zpaměti úryvky arabského koránu. Mimo koránu uznávají muslimové jako svatá písma i Tóru a Bibli, ovšem s výhradami, protože tyto spisy byly židy a křesťany pokřiveny, pozměněny a špatně interpretovány. Muslimové ví, co z Tóry a Bible je pravdivé a co ne, a umí tyto knihy jako jediní správně vykládat.

Další články víry

Mimo Alláha věří muslimové v existenci andělů a džinů, k nimž se ovšem nemodlí. Věří všem prorokům (poslům Božím), a to jak starozákonním, tak i Janu Křtiteli, Ježíši a jejich řadu samozřejmě zakončuje Mohamed. Ježíš Kristus je v koránu nazýván jménem Issa, není to Syn Boží, ale jeden z Alláhových proroků. Samozřejmě není jednou z osob Boží Trojice, protože nic takového neexistuje – Alláh je jediný a nemá potřebu mít manželku či děti, protože není jako člověk. Zajímavé je dočítat se v koránu, proti jaké formě křesťanství brojí – křesťanská svatá Trojice (jak se s ní setkali muslimové v první polovině 7. století) je podle koránu Bůh Otec, Ježíš jako Syn a Marie jako ženský prvek v Trojici. Muslimové věří v pravost všech seslaných Knih (starozákonní spisy, Nový zákon a korán), první dvě zmíněné byly ovšem lidmi pozměněny a špatně interpretovány. Věří v soudný den, který nadejde na konci věků, kdy bude Alláh soudit všechny lidi a oddělí muslimy, kteří přijdou do ráje, od ostatních, kteří přijdou do pekla. Nevěří v dědičný hřích ani kolektivní vinu – každý je zodpovědný za své činy a ne za činy někoho jiného. Věří v odpuštění hříchů, neboť Alláh je Bůh slitovný, milosrdný.

Muslimský kalendář

Muslimové mají svůj vlastní kalendář, prvním dnem jejich letopočtu byl 16. červenec 622 (pátek). Byl to den, kdy Mohamed po svém útěku z Mekky, kde ho lidé nepřijali, dorazil do Mediny, kde naopak zaznamenal obrovský úspěch. Letopočet označují písmeny A.H. (anno hadž – hadž nebo také hidžra znamená Mohamedův výše zmíněný útěk). Jelikož se jednalo o pátek, pátek se stal v islámu důležitým dnem (nikoliv svatým – nic s výjimkou Alláha není svaté; i symbol půlměsíce je jen symbolem, nikoliv něčím svatým). Pátek je v islámských zemích něco jako u nás neděle – banky, úřady a malé obchody mají zavřeno a věřící by měl jít alespoň v ten den do mešity. Jelikož (jako v židovství) den začíná po západu slunce, trvá přes noc, po celý den až do dalšího západu slunce, pátek pro muslimy začíná v náš čtvrteční večer a končí v pátek po soumraku.

Jak to vypadá v mešitě

Jak už jsme si řekli, platí přísný zákaz zobrazování Alláha. Proto v mešitách nenajdete žádné sochy ani obrazy. Mešity mohou být zdobené geometrickými či květinovými symboly, nikdy ale obrazy zvířat ani lidí, protože to zavání modlářstvím. V mešitách nejsou oltáře, křtitelnice ani kazatelny, i když někdy může být jakýsi stupínek nebo dokonce židle, z níž muž vzdělaný k tomu, aby vyučoval, promlouvá. V islámu nejsou žádní kněží ani mniši, všichni věřící jsou si před Alláhem rovni, jen někteří se koránem zabývají více, proto mohou učit druhé. Mešita není především místo ke kázání či vyučování, ale k modlitbě, která sestává z různých tělesných úklonů, postojů a gest, proto v mešitě nejsou židle ani lavice, neboť by zavazely. Je tam vlastně jen prázdný prostor. Mešita (čelní stěna) je vždy orientována směrem k Mekce.

Halal jídlo

Pro stravování platí řada předpisů, které jsou více méně stejné jako v judaismu, neboť vychází z Tóry, přesně z druhé knihy Mojžíšovy (v judaismu mluvíme o „košer“ předpisech). Před jídlem si muslim musí umýt ruce. Musí se vyvarovat vepřového masa, neboť prase je považováno za nečistého živočicha. Též je zakázáno požívat mořské tvory, které nemají šupiny, a další v Tóře jmenované živočichy. Aby jídlo bylo halal, musí být připraveno rituálně čistým způsobem. V muslimských zemích jsou halal potraviny v obchodech označeny značkou halal – je jich drtivá většina. Také téměř všechny restaurace jsou halal (dokonce i McDonald).

Odívání

Korán ukládá, že má být muslim oblečen cudně – tzn. že oblečení má být volné, nekopírující tvar těla, mají být zahalena ramena a kolena a nesmí svým oblečením vzbuzovat pohoršení či sexuální touhu. Šaríja (právní a zvykový systém v té které zemi) ukládá, jak konkrétně má toto oblečení vypadat – zda stačí na hlavě šátek, nebo je nutná burka a rukavice. Burka je menšinovým jevem, nosí ji necelá 2% muslimek. Mužům se doporučuje též mít zahalenou hlavu.

Sex a genderové otázky

Muž je v islámu každopádně důležitější než žena. Všechny muslimské společnosti jsou patriarchální. Muž je hlavou rodiny a živí ji, muž přináší z mešity „kázání“ a vysvětluje ho rodině. Narození syna je radostnější událost než narození dcery. V některých muslimských zemích existuje stále možnost polygamie, mnohoženství, a to až do počtu čtyř manželek. Za doby Proroka Muhameda bylo mnohoženství běžným a docela praktickým jevem – mnoho mužů umíralo ve válkách a bojích, zůstávalo po nich mnoho vdov a sirotků, takže mnohoženství bylo svým způsobem projevem sociální solidarity. Korán mnohoženství nezakazuje, ale nedoporučuje ho – aby muž mohl přijmout více manželek, musí jim všem zajistit stejný materiální standard a musí je mít stejně rád, což, jak říká Mohamed, je nesmírně těžké, ne-li nemožné. Proto je doporučena monogamie.

Mimomanželský sex je zakázaný. Proto se doporučuje, aby lidé vstupovali do manželství už hodně mladí, protože je lepší oženit se mladý, než hřešit. Jsou zakázány jakékoliv jiné praktiky než „přirozený sex“, tj. sex mezi sezdaným manželským párem, mužem a ženou. Dítě, zejména syn, je darem Alláhovým – s antikoncepcí by se to nemělo přehánět, ale používat se může. Sex byl lidem darován Alláhem pro potěšení a prohloubení vztahu mezi manžely.

Džihád

Džihád neznamená teroristický útok. Džihád znamená „úsilí, horlivost“ – je to úsilí na cestě věřícího člověka, úsilí dodržovat pravidla islámu, rozšiřovat islám ve vlastním srdci i ve světě, úsilí modlit se, úsilí studovat korán, úsilí být lepším muslimem, to jest lepším člověkem. Pro někoho může být džihádem odříci si jídlo během ramadánu či nejíst vepřové maso, pro jiného je džihádem vstát na ranní modlitbu, pro ženy je džihádem porod (proto ženy nemusí bojovat se zbraní v ruce). Džihád je snaha o spravedlivou věc - v této věci se shodnou všechny islámské právní školy. Jelikož ale v islámu není žádná jediná všeobecně uznávaná ideologická autorita (jako např. papež v katolictví), výklady toho, jak má být džihád prováděn, se u různých islámských škol značně liší. Každopádně by měl džihád zahrnovat tyto složky:

1. Džihád srdcem – úsilí o vroucnější, opravdovější a čistější zbožnost a vnitřní život, snaha o přemáhání vlastních hříchů, úsilí být lepším muslimem, být lepším člověkem.

2. Džihád jazykem – být horlivý v tom, jak o islámu mluvím, šířit islám slovem, vyučováním, vysvětlováním, misijní činností.

3. Džihád rukou – být horlivý v pomáhání potřebným, dávání almužen, charitativní činnosti.

4. Džihád mečem – v tomto bodě se značně liší výklady různých škol – od těch, které tento bod zcela potlačují a redukují ho na nezbytnou obranu v případě přímého ohrožení, až po ty, kterým není cizí „šíření víry“ násilím, dobýváním a teroristickými útoky. Záleží na interpretaci, každopádně ale nelze v islámu popřít existenci myšlenky džihádu mečem.

Pluralita islámských škol

Jak jsme si již řekli, islám nemá a nikdy neměl papeže. Historicky je to způsobeno tím, že Mohammed za svého života neustanovil nástupce, proto se hned po jeho smrti začali muslimové štěpit do různých frakcí, bojujících mezi sebou o moc a nástupnictví (nejznámější, avšak nikoliv jediní, byli sunnité a šíité). Historický vývoj islámu je sám o sobě velmi zajímavý, jenže na tomto místě nezbývá než odkázat čtenáře do vědeckých knihoven, protože by se jinak z tohoto článku stala kniha. V islámu tedy neexistuje všeobecně závazná autorita, která by oficiálně interpretovala a aktualizovala korán. Existuje množství škol, myšlenkových proudů, skupin, množství rozdílných učitelů, učenců, samozvaných kazatelů, množství podob islámu, od mystických proudů (např. súfismus), přes sociálně aktivní, od velmi liberálních až po značně konzervativní, od pietistických až po více méně civilní, od pacifistických až po teroristické skupiny… Chtělo by se říci, kolik muslimů, tolik podob islámu. Neexistuje nic jako jeden islám; je mnoho islámských světů. Je v kompetenci jedince, kterou interpretaci zvolí, ke které škole se přidá, jakou formu islámu bude praktikovat.

Proč se nám islám může jevit jako nesnášenlivý?

1. Protože o něm moc nevíme. Z nevědomosti povstává iracionální strach a člověk, který se bojí, často démonizuje předmět svého strachu.

2. Protože některé verze islámu jsou opravdu ve své podstatě nesnášenlivé (a mediálně viditelné): džihádismus a terorismus. Příčiny těchto jevů leží v dlouhodobé obrovské frustraci, tísnivých sociálních podmínkách, z nichž je skoro nemožné uniknout, chybějícímu vzdělání, chudobě a malé možnosti ovlivnit a změnit k pozitivnímu běh svého života. Samozřejmě tím nemůžeme (ani nechceme) teroristy omlouvat, ale můžeme se snažit pochopit, co vedlo k tomu, že se nyní chovají tak, jak se chovají. Že terorista nebyl většinou ve svém začátku zlý člověk, ale nešťastný člověk. Zlým se stal. Nebezpečí teroristické skupiny IS je pro dnešní svět značné, neměli bychom je podceňovat, ale naopak, měli bychom spojit síly, abychom je zastavili. Terorismus však není většinovým chováním muslimů, teroristé jsou výjimky, s nimiž drtivá většina muslimů nesouhlasí.

3. Protože když se nějaký teroristický nebo kriminální čin (např. loupež) stane, média nezapomenou zdůraznit, že se jednalo o muslimy, i když třeba náboženství nebylo primární pohnutkou.

4. Protože část muslimských přistěhovalců na Západ má problém začlenit se do nové společnosti, vytvářejí ghetta se všemi průvodními sociopatologickými jevy, z nichž nejviditelnějšími je zvýšená nezaměstnanost a kriminalita.

5. Protože v mnoha muslimských zemích panuje totalitní systém, který vedle sebe nesnese nic jiného, žádnou odlišnost. Podle mého názoru má každý monoteismus ve své podstatě tendenci k totalitě. Jenže stejně k totalitním systémům může vést i ateismus či jiná ideologie – záleží na tom, kdo se chopí moci.

6. Protože někteří muslimové opravdu považují svou verzi islámu za jediné pravé náboženství, z toho jim ovšem nutně vyplývá, že všichni ostatní jsou odpadlíci a bezbožníci, kteří nenávidí pravdu, tedy spolupracovníci satana. A se satanem se nevyjednává – to bychom se stavili na jeho stranu, tím pádem proti Bohu. Satana je třeba zničit. Ano, taková verze islámu je opravdu nesnášenlivá.

Nejspíše přemýšlivý čtenář vymyslí další důvody, proč se západnímu světu může zdát islám jako nesnášenlivý, nepřátelský. Měli bychom si dát ale práci i s přemýšlením nad tím, co je na islámu pozitivního, inspirativního, obdivuhodného, a jak pomoci lidem z muslimských zemí, kteří přicházejí do Evropy, aby se začlenili, aniž by se museli zříci svých dobrých kořenů. Islám má své výšiny a má také své temné hlubiny. Stejně jako naše křesťanství. Stejně jako náš „humanismus“, který ve své nejzrůdnější a nejhybridnější podobě vedl k plynovým komorám. Buďme k muslimům spravedliví – pokud máme potřebu je soudit, suďme je stejnými měřítky, jakými posuzujeme sebe a to, co je naše.

4.3.2015

Prezident Miloš Zeman vystoupil s projevem před takzvanou izraelskou lobby AIPAC a byl za ovací ve stoje izraelským premiérem označen za nejbližšího evropského spojence Izraele. Realita je v ohledu na mezinárodní situaci a právo povážlivě chmurná.

Předně si je zapotřebí uvědomit, že AIPAC je nejsilnější lobbistická skupina ve Spojených státech, i když poslední dobou její politická moc trochu ochabuje. Nicméně je tato organizace úspěšná v několika zásadních věcech: Nepřipouští kritiku Izraele a ty, kdo se odváží legitimně poukazovat na zjevné porušování mezinárodního práva Tel Avivem, ocejchuje nálepkou antisemitismu, osoby židovského původu či samotné Izraelce pak označí za „sebenenávidějící se Židy“.

AIPAC silně podporuje existenci a pokračující výstavbu nelegálních židovských osad, což je ale předmětem kritiky i zastánců izraelské politiky na Blízkém východě, protože jde o závažnou překážku v blízkovýchodním mírovém procesu.

Tato lobby taktéž bezvýhradně podporuje veškeré izraelské agrese a invaze, během nichž přicházejí o život tisíce civilistů počítaje v to znepokojující počet dětí a nezletilých. AIPAC zavile lobbuje, aby Kongres investoval miliardy dolarů na izraelskou okupaci, kolonizaci – a předně na izraelskou armádu v podobě zásilek dronů, bitevních helikoptér Apač, stíhacích letounů, bomb, munice atd.

AIPAC svým lobbingem doslova poškozuje angažmá americké politiky na Blízkém východě – na místo, aby vláda a Kongres příkladně směřovaly finanční dotace na chátrající infrastrukturu, tvorbu pracovních míst a sociální programy doma; AIPAC je pro všemi deseti, aby v otázce íránského jaderného programu získala navrch nebezpečná vojenská konfrontace.

Taková je i pozice stávajícího izraelského premiéra, který v úterý na půdě Kongresu americké zákonodárce varoval před téměř jaderným Íránem, ačkoliv dobře věděl, že jeho tvrzení o íránské atomové zbrani jsou lživá, neboť je v utajené zprávě popřel dokonce i Mosad. Postoj amerických zpravodajských služeb se příliš neliší, jejich analýzy uvádějí, že kdyby se o toto Írán pokoušel (což se neví), mělo by jít pouze o obrannou strategii před americko-izraelskými hrozbami ZDE.

Netanjahu trvá na tom, aby s (bezesporu) represivním režimem ajatolláhů nebyla uzavřena žádná dohoda o jejich jaderném programu, který však podle Mosadu nemá kapacity na to, aby jadernou bombu vyrobil. Ba co více, před několika lety izraelský ministr obrany Ehud Barak veřejně připustil, že Teherán neučinil rozhodnutí o tom, že bude atomovou zbraň vyrábět ZDE

Prezident Miloš Zeman vystoupil na konferenci pořádané izraelskou lobby AIPAC s projevem, kde do jednoho pytle hodil jakožto islamistickou hrozbu Taliban, Muslimské bratrstvo, Hizballáh, Hamas a An-Nusrá, aby tak ukázal, že podstatu islamistické hrozby, natož komplikovanou situaci na Blízkém východě, vůbec nechápe.

Zeman ve své řeči volal do zbraně proti islámskému terorismu nikoliv za použití tanků, pěchoty a dělostřelectva, ale s pomocí dronů. Pan prezident by se měl seznámit s otřesnými dopady Obamovy války dronů hlavně v Pákistánu a Jemenu, kde střely Hellfire odpálené těmito bzučícími zabijáky trhají těla podezřelých i nevinných na cucky, nebo je spálí na uhel. Jeho poradci specializující na terorismus a bezpečnostní otázky, existují-li tací, by mu měli vysvětlit, že bezpilotní letouny naopak terorismus generují (celé populace v těchto oblastech žijící v neustálém strachu z dronů jsou terorizovány).

Prezidentovo laciné srovnání islámu s nacismem („Adolf Hitler byl taky šílenec“) samozřejmě vyvolalo potlesk přítomných delegátů. Zeman rovněž nechápe, že podle expertů je nutné do války s džihádisty z Islámského státu (IS) zapojit Írán, který má velký vliv na iráckou vládu a který svou podporou Bagdádu představuje silného partnera v boji s islamisty. Nicméně spolupráce s Íránem na eliminaci IS je pro AIPAC tabu; vždyť se jedná o arcinepřítele s pěkně ostrými rohy.

Miloš Zeman, tentokrát bez pověstných vulgárních bonmotů, splnil svou roli užitečného idiota, který mezi řádky horuje pro militaristické zájmy jednoho z nejnebezpečnějších a nejagresivnějších států na světě, který je v mezinárodní aréně docela izolovaný, a to z řady konkrétních důvodů.

4.3.2015

Iráckým civilistům opět hrozí represálie ze strany provládních oddílů posvěcené dokonce premiérovým parlamentním projevem ZDE. Dochází k tomu ve chvíli, kdy je "islámský stát" coby bojová síla postupně degradován a brzy bude mít více lidí než zbraní, jejichž ztráty nedokáže bez zahraničního sponzora dost dobře nahrazovat.

Kolaps iráckých úřadů již není na pořadu dne. Především íránská pomoc vedla k obnově iráckých ozbrojených sil do té míry, že si mohou dovolit přejít do útoku na jednu z hlavních bašt islamistů, rodné město Saddáma Husajna Tikrít.

Česká republika se výrazným způsobem podílí nejen na vyzbrojování kurdských milicí, ale také iráckých vládních vojsk ZDE. Pozadí kontraktu na dodávku obrněných vozidel Baghdádu firmou Excalibur Army je samo o sobě mírně řečeno neprůhledné a mělo by vyvolávat vážné otázky ZDE. Avšak poslední informace z Iráku vyvolávají navíc vážné obavy ze zneužití dodaných zbraní k vnitřní represi.

Je primárně věcí každého, jak se postaví k opakovaně přicházejícím informacím, že kurdské milice neberou ve válce zajatce. V pořádku to jistě není a ani mimořádná brutalita konfliktu by neměla vést k potlačení takových "nežádoucích" zpráv. Samotné tyto zprávy by měly vést k vážnému přehodnocení mezinárodní podpory kurdských milicí. Cílené terorizování civilistů šíitskými milicemi je ovšem ještě na jiné úrovni - je to opravdu hodně silná káva. V čem pak vlastně spočívá rozdíl mezi válčícími stranami?

Jak už jsem uvedl, bezprostřední hrozba kolapsu iráckých úřadů byla zažehnána. Na rozdíl od ukrajinského konfliktu nestojí na straně protirežimních ozbrojenců intervenční armáda početně převyšující armádu dánskou či norskou, nikdo mocný "islámský stát" nezásobuje těžkými zbraněmi a municí. Nic tedy nebrání Íránu, aby se již nyní o svého spojence postaral sám.

Cílené represálie vůči civilistům jsou z hlediska mezinárodního práva naprosto nepřijatelné a i z cynicky mocenského hlediska neslouží ničemu, poněvadž překáží politickému vyřešení konfliktu. Není tedy v žádném ohledu v zájmu České republiky, aby takovou politiku iráckých úřadů nadále podporovala.

Česká republika, která se odmítá podílet na vyzbrojení Ukrajiny napadené sousední velmocí, by měla být konzistentní a zastavit export zbraní nejen do Ruska ZDE, ale také do Iráku, který se nedokázal zbavit sektářského násilí vůči civilistům.

4.3.2015

Ve Francii vznikla zuřivá debata ohledně bití dětí, zatímco se Rada Evropy připravuje zveřejnit ostrou kritiku Francie, že dosud explicitně zákonem nezakázala tělesné tresty u dětí. Rada Evropy má ve středu zveřejnit rozsudek, podle něhož není francouzský zákon v této věci "dostatečně jasný, závazný a precizní".

Francie sice zakazuje násilí páchané na dětech, avšak dovoluje rodičům své potomky "trestat".

Z opakovaných průzkumů veřejného mínění vyplývá, že drtivá většina Francouzů je proti zákazu bití dětí a politikové se takový zákon nedováží zavést. Ze studií vyplývá, že 50 procent Francouzů bije i děti mladší dvou let. Gilles Lazimi, lékař a koordinátor kampaně proti bití dětí, si stěžuje, že "ve Francii vládne atmosféra, kdy jsou děti jaksi považovány za nebezpečné a musejí být podrobeny výcviku a donuceny k poslušnosti."

V roce 2010 pokusil dětský lékař a pravicový poslanec Edwige Antier neúspěšně o prosazení zákona zakazujícího bití dětí. Antier argumentuje, že "38 let mé profesní praxe dokazuje, že děti, které nikdy nebyly bity, jsou nejlépe vychovány a dokáží lépe naslouchat rodičům a vnímat jejich autoritu."

V roce 2013 pokutoval soud v Limoges jednoho otce 500 euro, protože otec stáhl svému devítiletému synu kalhoty a napráskal mu na holou. Otec se bránil, že syn byl po řadu dní "uražen" a odmítal ho pozdravit. Soud rozhodl, že to byl násilný akt na dítěti a jeho ponížení.

Švédsko zavedlo trvalý zákaz bití dětí už v roce 1979.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.3.2015

Archeologická expedice v honduraské džungli objevila pozůstatky ztracené kultury hledané od Cortésových dob a dosud známé jen pod poněkud pochybným jménem Město opičího boha.

Ačkoliv město ve 20. letech minulého století údajně ze vzduchu spatřil Charles Lindbergh a opakovaně byly podnikány pokusy o jeho nalezení, jasné důkazy o existenci mýtického Ciudad Bianca čili Bílého města dosud neexistovaly a někteří archeologové tvrdili, že se jedná pouze o produkt představivosti objevitelů.

Neprozkoumané údolí v Mosquitii ve východním Hondurasu však nyní propátrala hondurasko-americká expedice, které asistovali čtyři bývalí příslušníci britských jendotek SAS. Procestovali přes 80 000 km2 panenského pralesa, který je z velké části dostupné pouze letecky. A město objevila.

Vedle artefaktů jako kamenná soška jaguárodlaka ležely další sošky netknuté zhruba tisíc let. Z džungle vystupovaly již jen jejich nejhornější partie.

Artefakty se nacházely u základny hliněné pyramidy, vedle níž se nacházela síť dalších architektonických objektů. Pro dávnou civilizaci, která město vybudovala, dosud neexistuje ani jméno.

Bohužel, cílovou oblast ohrožuje šíření ilegálních dobytkářů vypalujících džungli, jejichž přítomnost byla zaznamenána pouhých 23 km od místa nálezu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.3.2015

Důchodce John Catt (90), který nemá záznam v trestním rejstříku, se pokusil donutit londýnskou policii u soudu, aby zničila tajný svazek zaznamenávající jeho účast na demonstracích. Ve středu však rozhodl britský Nejvyšší soud, že policie byla plně oprávněná udržovat podrobný záznam toho, co John Catt dělal na šedesáti protestních akcích, které se uskutečnily během čtyř let.

Tento mírový aktivista a aktivista za lidská práva žaloval policii poté, když zjistil, že tajně zaznamenává jeho zvyk kreslit si demonstrace a také registruje, co má na demonstracích na sobě a jak vypadá.

Čtyři soudci hlasovali ve prospěch londýnské Metropolitní policie, jeden se zdržel hlasování. Lord Sumption rozhodl, že je nutné, aby policie shromažďovala informace o Cattovi, protože se pravidelně účastní demonstrací proti zbrojovce EDO MBM v anglickém Brightonu, které bývají "nejvíce násilné v celé Británii", přestože akceptoval, že se Catt účastní pouze pokojných protestů.

John Catt se vyjádřil, že se odvolá k Evropskému soudu pro lidská práva "jménem dalších nevinných lidí, jejichž legální politickou činnost monitoruje stát."

Kevin Blowe, koordinátor organizace Síť pro monitorování policie, konstatoval: "Tento verdikt poskytuje policii pozoruhodné pravomoci shromažďovat osobní informace o občanech za účelem, který není nijak definován."

Jenny Jones, jediná poslankyně v Horní sněmovně za britskou Stranu zelených, zjistila, že policie zaznamenávala její politickou činnost po dobu 11 let. Nemá záznam v trestním rejstříku.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.3.2015
Japonský ostrov obsadily kočky

Japonský ostrov Aošima patří mezi zhruba tucet "kočičích ostrovů" kolem Japonska. Jedná se o malé kousky země, kde se nachází výrazně více kočičích obyvatel než lidí. Po Aošimě se prochází více než stovka koček, šestkrát více než lidí. Ostrov se nedávno stal populárním mezi turisty, kteří jej hojně navštěvují a rovněž tak převyšují počet místních usedlíků.

Podrobnosti v angličtině a fotografie: ZDE

4.3.2015
Nigel Farage chce zavést pětiletý zákaz vstupu do Británie pro nekvalifikované imigranty

Strana UKIP vyloučila možnost, že by utvořila po květnových volbách s kýmkoliv vládní koalici a získá zřejmě jen asi pět parlamentních křesel, ovšem parlamentní strany budou velmi bedlivě sledovat Farageovu imigrační politiku z obavy, že by mohla ovlivnit volební výsledky v nerozhodných volebních okrscích.

Konzervativci argumentují, že hlasování pro stranu UKIP "vpustí do vlády labouristy", labouristé varují, že UKIP je strana, která je ještě horší než konzervativci.

Z průzkumu veřejného mínění, publikovaného minulý týden, vyplývá, že straně UKIP Angličané ve věci přistěhovalectví důvěřují více než jiným stranám, avšak 44 procent Britů nyní zastává názor, že UKIP je strana rasistická. Možná to ovlivnil dokumentární film televize BBC o straně UKIP, v němž vystoupila nedávno vyloučená radní této strany z hrabství Kent, která se ve filmu svěřovala na kameru, že se jí nelíbí "negroidní" rysy černých lidí.

Už v současnosti platí v Británii kontroverzní zákaz pro Brity přivést si do země manžela či manželku ze zemí mimo EU, tedy včetně Austrálie či Spojených států, pokud britský občan nevydělává nejméně 21 000 liber ročně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.3.2015
Pro Miloše Zemana, třeba prozří:
O přátelství mezi muslimy a židy



Televize BBC vysílala tento týden v pořadu Panorama v předvolební sérii pohledů na dnešní Británii portrét od reportéra Fergala Keana zabývající se přátelskými vztahy mezi nejrůznějšími občany v obyčejných britských komunitách.

Mimo jiné film obsahoval i sekvenci o muslimské studentce, která chodí plně zahalená v burce, která požádala starou židovskou paní, před jejímaž očima, když byla sedmiletou holčičkou, zastřelili esesáci v nacistickém koncentračním táboře maminku, aby jejím muslimským vrstevníkům vyprávěla o této své zkušenosti. "A co si myslí vaše muslimská rodina o této vaší iniciativě," ptala se jí stará židovská paní. "Všichni to stoprocentně podporují," zněla odpověď od muslimské dívky v burce. Celý film je k dispozici zde, viz níže. Sekvence o přátelství mezi muslimskou dívkou a starou židovskou paní, která přežila nacistický koncentrák, je od minuty 21:

4.3.2015

Izraelský premiér Benjamin Netanjahu naléhal v přeplněném americkém Kongresu, aby se postavil proti vznikající dohodě, jejímž cílem má být omezení schopnost Íránu vyvíjet jaderné zbraně. Netanjahu pronesl plamenný projev, který může vážně zkomplikovat probíhající mezinárodní vyjednávání ve Švýcarsku.

Navzdory tomu, že Netanjahuovo vystoupení v Kongresu bojkotovala až čtvrtina poslanců Demokratické strany a osm senátorů, byl izraelský premiér odměněn silným potleskem od obou politických stran, když naléhal na Kongres, aby zablokoval jakékoliv snahy o zrušení sankcí proti Íránu oplátkou za dohodu.

Netanjahu tvrdil. že dohoda, kterou by s Íránem uzavřel Barack Obama, by "nevyhnutelně vedla k jaderně vyzbrojenému Íránu, jehož neomezená agrese nevyhnutelně povede k jaderné válce."

"Tento čelný sponzor mezinárodního terorismu potřebuje možná už jen několik týdnů k vytvoření obohaceného uranu na celý arzenál jaderných zbraní - a to s plnou mezinárodní legitimitou. Proto je tato dohoda tak špatná, neblokuje cestu Íránu k jaderné bombě, dláždí cestu Íránu k jaderné bombě."

Krátce po projevu vydal prezident Obama ostře kritické dementi, v němž uvedl, že Netanjahu "neřekl nic nového" a nenabídl žádnou novou strategii na omezení íránského jaderného programu.

"V zásadní otázce, jak zabránit Íránu v získání jaderné zbraně, která by ho učinila daleko nebezpečnějším, pan premiér neposkytl žádné realistické alternativy," řekl Obama a dodal, že Netanjahuův projev nesledoval, neboť v té době telefonicky hovořil s evropskými politiky o krizi na Ukrajině.

Reakce od Demokratů, kteří Netanjahuův projev bojkotovali, byla sžíravá.

Mezinárodní média nezaznamenala podporu Miloše Zemana pro izraelského premiéra ani jeho vystoupení ve Washingtonu v lobbistické organizaci AIPAC.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.3.2015
Z muzea sovětského gulagu byly odstraněny informace o Stalinovi a jeho zločinech

Ředitel ruského muzea na místě stalinského koncentračního tábora upozornil, že správu muzea převzali místní činovníci a odstranili z jeho expozice veškeré zmínky o Stalinových zločinech.

"Samozřejmě, že je to politické rozhodnutí," sdělil Viktor Šmyrov společnosti BBC.

Perm-36 na Uralu je jediným koncentračním táborem s budovami z doby stalinského teroru. Muzeum spravovala nevládní organizace, ta ale po konfliktu s činiteli města Perm nyní končí činnost.

"Muzeum nezmizí, ale převzali ho noví lidé jmenovaní úřady, a ti zcela změnili obsah. Nyní je to muzeum o systému táborů, nikoliv ale o politických vězních. Už tu není jediná zmínka o stalinském útlaku."

Za Stalina byli v táboře vězněni ukrajinští a pobaltští nacionalisté, kteří jsou v současnosti v ruských médiích terčem soustředěných útoků.

Podrobnosti v angličtině ZDE

4.3.2015

Organizace zabývající se ochranou lidských práv varují, že masivní vojenská operace iráckých vládních sil ve směru na Tikrít představuje velké riziko pro civilisty.

Od pondělka asi 30 000 příslušníků iráckých bezpečnostních sil, dobrovolnických útvarů, milicí a sunnitských kmenových oddílů provádí dosud největší operaci proti džihádistům "islámského státu".

Někteří z lídrů a bojovníků označili operaci za příležitost pomstít masakr stovek většinou šíitských rekrutů irácké armády z nedaleké základny Speicher, k němuž došlo v červnu 2014.

"Šíitské polovojenské milice často provádějí represálie, sektářské útoky proti sunnitským civilistům, kteří se na nepřátelských aktivitách nepodílejí," říká krizová poradkyně Amnesty International Donatella Rovera. "Jsem znepokojeni možným opakováním a zesilováním takových útoků za probíhající operace," sdělila AFP.

V závěru předchozí velké operace, která vyhnala IS z provincie Dijála, šíitští bojovníci údajně popravili nejméně 70 sunnitských vesničanů.

Premiér Hajdar al-Adádí, který nařídil vyšetřování masakrů, prohlásil při oznámení tikrítské operace, že se obyvatelé mají postavit proti IS, jenž město kontroluje od června 2014. V parlamentním projevu také řekl, že "v této bitvě není neutrální strana" a fakticky tvrdil, že kdo volí neutralitu, staví se na stranu IS.

"Abádího tvrzení, že neexistuje neutralita, je znepokojující," říká Joe Stork, zástupce ředitele pro Blízký východ a Severní Afriku organizace Human Rights Watch.

"Každá osoba, která se přímo nepodílí na nepřátelství, musí být považována za civilistu a chráněna proti úmyslným nebo nerozlišujícím útokům," řekl Stork AFP.

"Civilisté byli ponecháni bez ochrany sil irácké vlády, když IS vloni obsadil města a vesnice," připomíná Rovera kolaps ozbrojených sil, když džihádisté obsadili takřka třetinu země.

"Nesmějí být penalizováni za selhání a nepřiměřenost ozbrojených sil, které byly až dosud neschopny nebo neochotny je chránit," dodává Rovera.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

4.3.2015

Francouzský prezident v úterý odpoledne telefonicky konzultoval situaci na Ukrajině s prezidentem USA, německou kancléřkou, britským a italským premiérem a předsedou Evropské rady. Všichni lídři vyjádřili plnou podporu balíku opatření přijatých v Minsku 12. února a potvrdili jednotu názorů na způsob řešení krize.

Připomněli souvislost mezi stávajícími sankcemi a implementací všech opatření schválených v Minsku. Shodli se na tom, že v případě vážného narušení minského procesu by bylo třeba silné reakce mezinárodního společenství.

Potvrdili také zásadní roli OBSE při sledování procesu, a to zejména s ohledem na dodržování příměří a stahování těžkých zbraní. Přejí si posílení kapacity OBSE.

Podrobnosti ve francouzštině: ZDE

14.2.2015
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V lednu 2015 přispělo 374 čtenářů finančně na Britské listy bankovním příkazem celkovou částkou 53 044,79 Kč (a další částkou ve výši 48 781 Kč na pomoc důchodkyni v nouzi, žíjící na Praze 8), dále dobrovolným předplatným prostřednictvím mobilu v listopadu 2014 částkou 3675,74 Kč.

Zůstatek byl koncem ledna 2015 260 035,26 Kč, z toho částka na exekutorský projekt 156 375,59 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za leden 2015

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31.12. 2014:..............272 741,85 Kč

Příjmy:

Od sponzorů .......................................................... 53 044,79 Kč
Dobrovolné předplatné mobilem (listopad 2014)........... 3675,74 Kč
bankovní úrok................................................................2.32 Kč
příjem z reklamy .........................................................20 800 Kč


bankovní poplatky..........................................................-1275,44 Kč



Výdaje:

připojení k internetu: ...........................................................1771 Kč
honorář (KD) ..........................................................................29 000 Kč
výdaje v ČR (JČ) ................................................. .........................6000 Kč
honorář (IŠ)...............................................................................6000 Kč
honorář (DV) ..............................................................................8000 Kč
honorář (BK) ...............................................................................15 000 Kč
charitativní příspěvek, který je na splátky vracen (MK) .................14 383 Kč
programování nového redakčního systému (MP) ...............................8800 Kč


Zůstatek k 31. 1. 2015: 260 035,26 Kč

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2013

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013
Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Václav Havel - dramatik a politik       Historie >
12. 1. 2015 Foreign Policy: Why Washington Needs to Get Over Vaclav Havel Jan  Čulík
13. 12. 2014 Vaklav Hejvl a výprodej české devótnosti Karel  Dolejší
11. 12. 2014 Respekt zasahuje: Jak smíme mluvit o Havlovi Bohumil  Kartous
20. 11. 2014 Názor dne Oldřich  Průša
20. 12. 2013 Václav Havel -- padouch, nebo hrdina ? Štěpán  Forgáč
4. 1. 2013 Něco málo navíc k mladé až mladičké přítelkyni Luděk  Prokop
6. 2. 2012 Odcházení: Havel se postavil k svému celoživotnímu dílu s obrovskou svobodou Miroslav  Tejkl
6. 2. 2012 Omlouvá nás sebekritičnost? Alex  Koenigsmark
1. 2. 2012 Otevřený dopis vládě České republiky Petr  Kellner
23. 1. 2012 O preferencích a omezené universálnosti

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce