ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3.5.2016
Život v Aleppu: Proč bych se měla bát?

Helena, 10 let: Bála jsem se, že jeden z učitelů mě chytí a zabije mě. Bála jsem se, že mě vezmou do sklepa a usmrtí mě tam. Měla jsem pocit, že mě mohou zabít každou chvíli.

Helenin otec se v době, kdy začaly protesty proti Bašaru al Asadovi, přidal k syrské revoluci.

Helena: Mezi mnou a mými přáteli začalo být velké napětí. Měla jsem je ráda, ale když viděli mého tatínka, jak mluví v televizi, nebo na demonstraci, opustili mě.

Většina škol v městě Aleppo byla uzavřena nebo zničena.

Helena: Chci prostě jen, aby moji sourozenci byli šťastní. Aby vnímali ducha dětství, atmosféru hraní si.

"Podívejte se na mě! Nesmějte se! No tak!"

Otec Heleny: "Tak dělejte, panebože!"

Helena a její rodina zůstali v Aleppu. Její otec stojí v čele brigády umírněných vzbouřeneckých bojovníků.

Helena: "Ostřelovač nám každý den střílel na balḱón. Střílel na maminku, když tam věšela prádlo. Ale my jsme se mu dál protivili. Nebojíme se, že je tatínek pryč. Budeme žít a zemřeme s naším tatínkem. S tatínkem zvítězíme. Budeme jíst a pít s tatínkem. Proč bychom ho měli opustit? Já už se ničeho nebojím. Nebojím se. Je tu se mnou moje rodina. Mí sourozenci, celá Svobodná armáda. Proč bych se měla bát? Proč?

29.4.2016
Rozhovor Britských listů 55:
Romové jsou tak strašně různí, jako jsou Češi




Published on 27 Apr 2016 O Romech žijících v České republice a o rasismu většinové populace vůči nim hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů Jan Čulík s romistkou Sašou Uhlovou. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 29. dubna 2016.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

20.4.2016
Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. V současnosti se to nesejde, takže je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

3.5.2016

Reportéři konstatují, že v Turecku dochází k snad nejvážnějšímu útoku proti svobodě tisku od doby vojenské junty v osmdesátých letech

Can Dündar, editor listu Cumhuriyet, jedné z posledních publikací, která je v opozici proti prezidentu Erdoganovi, čelí obvinění ze "špionáže" a možnému doživotnímu vězení. Je souzen za dokumentární film o korupci ve vldáě. Jiná žaloba, které čelí, ho obviňuje ze "špionáže", protože odhalil, že Turecko posílá zbraně do Sýrie.

"Turecko nebylo nikdy rájem pro novináře, ale také nebylo peklem, jako je tomu dnes," zdůrazňuje. "Dnes tu být novinářem je daleko nebezpečnější a vyžaduje to odvahu a sebedůvěru."

Turečtí novináři poukazují na to, že v Turecku dochází k snad nejdrtivějšímu potlačování médií od vlády vojenské junty v osmdesátých letech. Prokurátoři stíhají od r. 2014 téměř 2000 lidí za "urážky prezidenta Erdoğana", prominentní novináři končí na lavici obžalovaných dvakrát nebo třikrát týdně, kurdští novináři jsou mláceni anebo vězněni na jihovýchodě země a šikanováni či deportováni jsou i zahraniční novináři.

Na žebříčku tiskové svobody organizace Reportéři bez hranic je nyní Turecko ze 180 zemí světa na 151. místě.

Souzeni jsou také univerzitní profesoři, kteří jsou obviňováni, že šíří propagandu separatistické a zakázané Kurdské dělnické strany (PKK).

Erdoğan je i nadále v Turecku velmi populární a mocný - jeho islamistická strana AK získala v nedávných parlamentních volbách absolutní většinu, i když je Turecko velmi polarizovaná země. Na jihovýchodě zuří kurdské povstání a v Ankaře a v Istanbulu páchá Islámský stát teroristické útoky.

Novináři a experti poukazují na to, že útok na tiskovou svobodu v Turecku je výrazem Erdoğanovy nesnášenlivosti vůči kritice a příznak širšího mocenského boje mezi prezidentem a stoupenci jeho bývalého spojence Fethully Gülena, kazatele, který nyní žije v Pennsylvánii. Erdoğan je přesvědčen, že gülenisté v soudnictví a v policii vytvořili "paralelní stát", který se ho pokusil svrhnout.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.5.2016

Z Eritreji v současnosti utíká každý měsíc asi 5000 lidí. Navzdory tomu, že uprchlické děti bez doprovodu rodičů jsou největší skupinou osob, která žádá o azyl v Británii a navzdory tomu, že Eritrejci jsou po Syřanech a Afgháncích jednou z největších skupin lidí, kteří přicházejí do Evropy, lidé nevědí, co se v té zemi děje.

Je to aktuální problém, zejména i proto, že Evropská unie se zrovna rozhodla poskytnout eritrejské vládě 200 milionů euro. Je to, jako kdyby to dala Hitlerovi.

Eritrejská vláda tvrdě porušuje lidská práva. Běžně občany bez soudu popravuje, dopouští se mučení a svévolně lidi vězní.

Mnoho Eritrejců strávilo více než 20 let otrockou službou v rámci nekonečné "povinné vojenské služby".

"Zdá se, že utlačitele odměňuje Evropská unie za to, že utlačují své vlastní občany," konstatuje Meron Estefanos, ředitel Eritrejské iniciativy pro lidská práva. Abraham Zere, ředitel eritrejského PENU v exilu, který byl donucen ze země uprchnout r. 2011, potvrzuje, že uprchlíci, žijící v zahraničí, souhlasí, že finanční pomoc z EU jen prodlouží životnost eritrejské diktatury.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.5.2016


Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček vyjádřil obavy, že "bukvice" v armádě a policii neochrání Českou republiku před "nájezdy" přistěhovalců ZDE. Přidal komentář, podle nějž "Být in znamená mít řádně vyholené podpaží, hruď a další části těla nebo se veřejně hlásit mezi ‚bukvice‘". Zajisté jde v tomto případě o velmi komplikovanou formu coming outu; ale přesto by spíše než necitlivá kritika některých ne zcela vhodných výroků pana soudruha Ondráčka bylo namístě ocenit, že alespoň zmíněným komplikovaným způsobem dává najevo menšinové sexuální preference.


Kdo se do určité míry věnoval studiu vojenské historie samozřejmě ví, že celá vojenská třída antického Řecka nebo klíčové postavy mezi kartaginskými vojevůdci patřili mezi - Ondráčkovými slovy - "bukvice". Odsud lze snadno vysvětlit fakt, že nezaujatí vojenští profesionálové na rozdíl od bigotních konzervativců nikdy sebeméně neprotestovali proti snaze Pentagonu příslušně upravit postavení homosexuálů v amerických ozbrojených silách. Někteří z nich vyjadřují určité výhrady vůči začleňování žen v těch případech, kde nezávislé testy ukázaly problematické výsledky (bojové týmy jednotek zvláštního určení), ale rozhodně nikoliv vůči ženám v armádě obecně. Stručně řečeno, armáda není žádnou sférou patriarchálního chlapáctví, a nikdy v historii jí nebyla.

Některé feministické a lesbické teoretičky dlouhodobě studují homoerotické projevy tmelící mužské vojenské kolektivy. To koneckonců těžko může někoho překvapit - kolik totiž znáte heterosexuálních mužů, kteří by trávili čas obdivováním urostlých vojáčků, nemluvě ani o polonahých fotografiích Vladimira Putina?

V tomto světle dostávají výroky pana soudruha Ondráčka jasný smysl. Lidé prostě mají různé preference, v některých kontextech však může být poněkud obtížnější se k nim otevřeně hlásit. Pro běžného heterosexuálního muže není problém sdělit, že úplně neoceňuje, pokud se žena v určitých tělesných zónách dokonale vyholuje. Jiní to mají mnohem obtížnější, protože jim kulturní kód jejich politického směru zakazuje hovořit přímo. Příkladem budiž třeba ruský neonacista Eduard Limonov, tragická postava se zálibou v urostlých černoších, která usilovně bojuje proti dekadentnímu Západu. Takoví lidé se ke všemu, co se týká jejich osobních preferencí, musejí vyjadřovat převelikou oklikou.

Pan soudruh Ondráček, který se v různých svých vyjádřeních hlásí k ultrapravicovým ruským uskupením, si počíná podobně. Jak jinak by ale mohl světu sdělit, že má rád, když se muž nikde neholí, tři dny se nemyje a válí v bahně - pak teprve je to doopravdy ono.

Držme Ondráčkovi palce, ať se mu podaří dosáhnout dokonalého štěstí přesně podle osobních představ.

3.5.2016
V Maďarsku falšují procesy s uprchlíky

V procesu se sedmi uprchlíky, obviněnými z toho, že loni v létě údajně házeli na srbsko-maďarském pohraničním přechodu kamením po maďarské policii, požádal soudce o nový překlad svědectví obviněných osob. Bylo totiž zjištěno, že původní oficiální překlad jejich svědectví byl zkreslený a obsahoval četné, často záměrné chyby.

Ukázalo se, že oficiální překlad svědectví uprchlíků obsahuje tvrzení, která nejsou obsažena v originální verzi svědectví, a naopak informace, které v původním svědectví obsažena jsou, byly vynechány. Jedna část textu je kompletně smyšlená a vůbec to není překlad. Překlad záměrně pozměňuje kontext určitých výroků.

Jeden z obžalovaných byl naprosto šokován, když zjistil, že jeho oficiální svědectví, přeložené do maďarštiny, se radikálně liší od jeho svědectví, které poskytl ve své rodné arabštině. Vyšetřovatelé ho nutili, aby se přiznal, že házel kamením, a snažili se ho přesvědčit, aby podepsal nepřeložený maďarský "záznam" z výslechu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

3.5.2016

Bývalý labouristický primátor Londýna Ken Livingstone byl suspendován z Labouristické strany, když se vyjádřil, že "předtím, než Hitler zešílel, podporoval sionismus".

Je to omyl, píše na serveru The Conversation Rainer Schulze, profesor moderní evropské historie na univerzitě v Essexu. Tvrzení, že Hitler byl sionista, než začal židy vyhlazovat, se objevují pravidelně. Většinou citují kontroverzní haavarskou dohodu ze srpna 1933. Byl to jediný oficiální kontrakt, podepsaný mezi nacistickým Německem a Sionistickou federací Německa.

Podle této dohody měli židovští emigranti odevzdat před odchodem z Německa veškerý majetek a z těchto peněz se financoval prodej německého zboží v Palestině. Výtěžek tohoto prodeje byl pak vyplácen v palestinské měně emigrantům do Palestiny.

Dohoda byla okamžitě kritizována ze všech stran. Sionistická federace byla kritizována, že spolupracuje s nacisty a nacistické úřady byly kritizovány, že pomáhají židům.

Nicméně pro Sionistickou federaci to byl způsob, jak zachránit židy před nepřátelským nacistickým režimem, zatímco pro nacistický stát bylo podepsání mezinárodní dohody dalším důkazem jeho legitimity. Dohoda narušila židovský bojkot německého zboží a pomohla německé ekonomice v době, kdy byla ještě v depresi.

Haavarská dohoda však není důkazem, že nacisté byli někdy sionisty. Byla první příkladem nacistického programu přesunování židů. Dalšími příklady byly masové deportace polských židů a židů bez státní příslušnosti z Německa do Polska v říjnu 1938 a takzvaný madagaskarský plán, pokus deportovat židovské obyvatelstvo na ostrov Madagaskar, který byl tehdy francouzskou kolonií. Ten plán se stal nerealizovatelným, když se Německu r. 1940 nepodařilo porazit Británii.

Nacistické snahy "koncentrovat" židy v určitých oblastech, ať už v Palestině nebo na Madagaskaru, neměly nic společného se sebeurčením, což bylo cílem sionistického hnutí. Bylo to úsilí připravit židy o všechna jejich práva, majetek i důstojnost. Nacisté a sionisté nikdy nesdíleli společný cíl.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.5.2016

Zatímco Evropa váhá tváří v tvář autoritářům a rasistům, obyvatelstvo zralých demokracií, které založily EU, musí říci jasně: Naši prarodiče neporazili r. 1945 fašismus jen proto, abychom my nyní byli svědky toho, jak se plíživě vrací na scénu

22. května se v Rakousku bude konat druhé kolo prezidentských voleb, v němž budou proti sobě stát šéf ultrapravicové Strany svobody a aktivista ze Strany zelených, který kandiduje jako nezávislý. I kdyby se sečetly hlasy, které hlavní strany, vládnoucí v Rakousku, dostaly v prvním kole, stále by ještě byly třetí, píše v deníku Guardian Paul Mason.

Rakousko se posunulo doprava navzdory tomu, že tamější centristická koaliční vláda postavila na rakouských hranicích s Maďarskem žiletkový plot, deportovala tisíce uprchlíků a demonstrativně vyloučila Řecko z vrcholné schůzky, která uzavřela balkánskou trasu. Policie v Rakousku informuje, že za poslední rok došlo k šedesátiprocentnímu nárůstu rasistických incidentů. Odborníci, kteří monitorují rasismus na internetu, zaznamenali četné případy glorifikace nacismu, spojeného s protiuprchlickými postoji.

Na blízkém Slovensku naleznete v parlamentě 14 poslanců z otevřeně fašistické strany a dalších 15 z vyčištěného pravicového nacionalistického seskupení. Socialistický premiér Robert Fico bojoval v březnových volbách na platformě nepřijetí "jediného muslimského uprchlíka" a na základě odporu vůči systému uprchlických kvót Evropské unie. Nyní přijal pravicové nacionalisty do své koaliční vlády. O dvě hodiny jízdy dále je Budapešť, kde čelí pravicový nacionalistický premiér Viktor Orbán ofenzívě od ultrapravicové strany Jobbik. Z loňského průzkumu veřejného mínění vyplynulo, že 24 procent Maďarů je ochotno otevřeně vyjadřovat antisemitské názory a v hlavním městě Budapešti je to ochotno činit 49 procent Maďarů.

Na severu v Polsku tamější ultrapravicová vláda strany Právo a spravedlnost mění ústavu s cílem ochromit soudní dohled nad vládou a umlčet tisk. Samozřejmě, vznik pravicových konzervativních stran, které jsou proti migraci a chtějí rozbít EU, se neomezuje jen na východní Evropu. V Británii existuje UKIP a ve Francii Front National Marine Le Penové. Ta má v současnosti před příštími prezidentskými volbami podporu téměř 30 procent a ve dvou ze tří pravděpodobných scénářů příští rok v dubnu by zvítězila.

Avšak kombinovaný vzestup autoritářského nacionalismu, otevřeného fašismu a protimenšinového rasismu na východě Evropy by nás měl znepokojovat víc. Zaprvé proto, že k němu dochází v nezralých demokracií, kde jsou média oligarchická a kde jsou obětí státní manipulace, korupce je endemická a úroveň demokratického vědomí a tradic je nízká. Zadruhé, protože motorem toho, co vzniká, není normální katalyzátor extremismu - ekonomické selhání. HDP na Slovensku například po vstupu této země do EU v roce 2004 ostře stouplo. I když je na Slovensku nezaměstnanost vysoká, 10 procent, za poslední tři roky poklesla o třetinu.

Vývoj existenční posun ve východní Evropě od centrismu je založen na úzkosti ohledně tradičního životního stylu, především na reakci na uprchlickou krizi.

Zatřetí, vzestup ultrapravice ve východní Evropě je součástí geopolitické hry. Jak na to poukázala loni zpráva Martens Centre, navzdory tomu, že východoevropský fašismus se region od regionu liší, všechny ty státy mají pozoruhodně podobný postoj vůči Putinovu Rusku.

Nejenže evropská ultrapravice sdílí Putinův cíl - rozbití NATO a EU - ale zároveň také považuje jeho autoritářský, sociálně konzervativní nacionalismus za vzor toho, jak by se mělo vládnout i jejich zemím. I když ultrapravici v Evropě nevytvořil Kreml, konkrétní vazby na Rusko jsou zjevné.

Tváří v tvář tomuto vývoji se zdá být Evropská unie a její centristické vlády ochromeny. Článek 7 Smlouvy o EU umožňuje, aby byla členská země potrestána či suspendována, pokud spáchá vážné porušení základních práv. Avšak v Evropském parlamentě by pro to musely hlasovat dvě třetiny a dosud tento článek nebyl nikdy použit. Tento měsíc musí EU jednat v případě Rakouska. EU musí dát najevo, že odmítne uznat ultrapravicového prezidenta Rakouska. Rakušané mají demokratické právo zvolit si vydesinfikovaného fašistu. Podle smlouvy je ale naším právem suspendovat Rakousko z EU.

Víme dobře, že EU dokáže jednat krutě proti vládě, která se jí nelíbí - protože jsme byli svědky, když se pokusila zlikvidovat loni v létě v Řecku dosud nejnerasističtější, nejsociálnější vládu, jako kdy byla zvolena.

Ty země, které tehdy stály po boku Německa při jeho snaze vykopnout Řecko z eurozóny, nyní odmítají přijmout uprchlíky. Právě v těchto zemích jsou ohrožena média a soudnictví. Zatímco Evropa váhá tváří v tvář autoritářům a rasistům, obyvatelstvo zralých demokracií, které založily EU, musí říci jasně: Naši prarodiče neporazili r. 1945 fašismus jen proto, abychom my nyní byli svědky toho, jak se plíživě vrací na scénu, tentokrát už ne v uniformách, ale v oblecích, a šíří kolem sebe tentýž ubohý pocit oběti, jímž fašismus omlouval zločiny minulosti.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.5.2016
Fašistická Alternative fuer Deutschland má významnější podporu téměř výlučně jen v bývalé NDR

Ráda bych reagovala na článek Karla Dolejšího "Hlavní německá média nešíří xenofobii, avšak ultrapravicová AfD je třetí nejsilnější stranou. Co z toho plyne pro Českou republiku?"

Německo je velmi heterogenní a hraje zde roli regionální faktor. AfD není silná ve všech zemích, a celostátní media většinou sleduje vzdělanější vrstva občanů Je příznačné, že čím menší zkušenost s muslimy mají obyvatelé dané země, tím více preferencí má AfD. Data, včetně grafu, jsou v příloze.

Zdroj dat:

Podpora jednotlivých politických stran v německých spolkových zemích

Náboženská příslušnost německých občanů podle jednotlivých spolkových zemí

S pozdravem, Anna Lampei Bucharová

2.5.2016

V minulých dnech jsem si všiml ve veřejném prostoru diskuse o tom, zda se pravicoví a levicoví odpůrci xenofobů a fašistů mohou mezi sebou shodnout na nějaké společné verzi antifašismu. Napadlo mne, že mnohem snadněji by se tento problém dal řešit při zpětném pohledu do dějin.

Byly doby, kdy pravice znamenala odpor k všeobecnému volebnímu právu, odpor k právu, které zajišťuje důstojné podmínky pracujícím, odpor k emancipaci žen, černochů, gayů a leseb atd. Dnešní většinové pravicové strany s tímto nemají problém a pro klerikální pravici z dob Dreyfusovy aféry by představovaly extrémní levici. V tom smyslu měl Masaryk pravdu, když tvrdil, že vývoj jde doleva.

Emancipační hnutí kladlo veliký důraz na to, aby vytvořilo právní prostředí (třeba zákoník práce nebo zákony o všeobecném volebním právu), v němž lidé jako jednotlivci dostanou šanci co nejvíce se osvobodit od útlaku mocných a většiny. To je přesný opak fašismu, který stál na ideálech staré protidreyfusovské pravice.

Potřeba změny zákonů je výrazem víry v právní stát, v možnost soudů hledat spravedlnost a ochránit slabé. Problém vzniká ovšem s představou sociální spravedlnosti a s tím, jak tuto formu spravedlnosti uskutečnit. Jedna z možností je, rezignovat na víru v účinnost změny zákonů a v možnost kultivování právního státu a zaměnit ji za víru ve stát, který se stará o své občany jako feudál o nevolníky. Tento princip etatismu je společný pro fašisty, nacisty i režimy, vedené komunistickými stranami, a jeho důsledkem byly odporné zločiny státu na svých občanech. Tento princip, i kdyby se zaštiťoval sebevíce myšlenkou sociální spravedlnosti, je třeba odmítnout. Takováto levice je stejně nebezpečná jako fašistická pravice a dnes se ostatně hlásí právě k etatismu putinovskému, takže etatismus je jí mnohem dražší než práva pracujících.

Je jistě správné, aby naše společnost byla barevná kulturně i politicky, a na demonstrace proti fašismu patří každý, kdo věří v emancipační ideály, v občanskou společnost a ve smysl kultivace právního prostředí. To by mělo lidi spojovat.

A i ti, kdo mají výhrady k existenci státu jako takového, a to je opak etatismu, nazývaný anarchismus, by mohli přijmout společnou myšlenku hledání práva, která tvoří společnost a která se nedá nahradit něčím, co by nemělo instituční základ a formální procedury. Liberální tradice, k níž se hlásím, říká, že stát má sloužit občanovi a nikoli občan státu. V myšlence, že k soudu lze pohnat samotný stát, je nejlepší důkaz, že tomu tak může být.

2.5.2016
How Czech police brutalise innocent passers-by because of the "threat of terrorism"

On the orders of the Czech Home Secretary Milan Chovanec, military and police units, armed with sub-machine guns, patrol Czech public spaces, especially bus and railway stations. Since there is no terrorist threat in the Czech Republic, these units have nothing to do and so they tend to terrorise innocent passers-by. A number of videos have emerged recording this.

Here is a video of what one of these units did to an innocent passer-by at the Florenc coach station in Prague. The young man, who is attacked by the armed unit in this video, failed to produce an ID card when requested to do so.

According to Czech law, the police can only demand an ID card from a citizen if they have a reasonable suspicion that he/she has commited an offence.

Source in Czech HERE

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

2.5.2016
Prozrazené dokumenty TTIP zpochybňují obchodní dohodu mezi USA a EU

Greepeace varuje že z interních dokumentů vyplývá, že se Spojené státy snaží rozmělnit či obejít zákony EU chránící životní prostředí a veřejné zdraví

Rozhovory o dohodě o volném obchodu mezi Evropou a Spojenými státy se dostaly do vážných obtíží v důsledku "neslučitelných" rozporů v některých oblastech, Vyplývá to z prozrazených dokumentů, o nichž se vyjednává.

Problematické je například jednání o kosmetice, v důsledku evropského zákazu testování kosmetiky na zvířatech. Problémy jsou i v inženýrství.

Evropská unie údajně robustně hájí právo evropské organizace regulovat navrhovaný soukromý systém, v jehož rámci by nadnárodní společnosti směly žalovat státy pro "snížení zisků" v důsledku regulačních zákonů, avšak v interní dokumentaci žádná taková robustní obhajoba EU ze strany jejich činitelů prý neexistuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE

2.5.2016

Až 99 osob se zřejmě o víkendu utopilo při dvou incidentech u libyjského pobřeží. Mezi nimi i čerstvě narozené dítě, tvrdí přeživší, kteří dorazili do Itálie.


26 osob zachránilo v pátek komerční plavidlo, když gumový člun, v němž cestovali, šel ke dnu, jen pár hodin po vyplutí z libyjského přístavu Sabratha. Byli přemístěni na lodě italské pobřežní stráže a vyloženi na ostrově Lampedusa, informuje Mezinárodní organizace pro migraci. Dítě patřilo k 84 dalším lidem, kteří byli v sobotu pohřešováni.

Přeživší z druhého neštěstí v neděli dorazili do sicilského přístavu Pozzallo, když se jejich plavidlo potopilo. 8 z nich bylo ve vážném stavu převezeno do nemocnice.

Minulý týden se u východolibyjského pobřeží utopilo až 500 osob. 41 přeživších sdělilo UNHCR, že pašeráci je vyvezli na moře a snažili se je přeložit na větší přeplněné plavidlo, které se převrátilo.

Zatím je letos hlášeno nejméně 1 360 mrtvých nebo pohřešovaných osob, které se snažily překročit Středozemní moře. Do Evropy přitom dorazilo 182 800 lidí.

Zatímco v předchozích letech Libye většinou cestovali zejména Syřané a Eritrejci, letos většina příchozích v Itálii pochází z Afriky. V Řecku tvoří Syřané nadále zhruba polovinu příchozích, na dalších místech jsou Afghánci a Iráčané.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.5.2016
HRW: Protiteroristické hlídky v Praze "nemají co dělat", tak "terorizují nevinné chodce"

2.5.2016


Průzkumy ukazují, že venezuelský prezident Nikolás Maduro nejspíše prohraje referendum o odvolání z funkce. Lídr opozice Henrique Capriles má v plánu zbavit se prezidenta, který nastoupil do úřadu 19. dubna 2013, ještě letos. Odvolání by mohlo přinést nové volby - a průzkumy ukazují, že velká většina strádající země si právě tohle přeje.


Maduro jistě čelí veliké krizi v důsledku velice špatné ekonomické situace, vysoké zločinnosti a sílící opozice, která přesvědčivě zvítězila v parlamentních volbách. Avšak během své kariéry prokazoval slušnou schopnost přežití.

"I kdyby Nikolás Maduro napravil všechny sociální a ekonomické problémy země, lidé by si stejně přáli, aby odešel," vysvětluje Jesus Seguías ze společnosti DatinCorp. Podle průzkumu zveřejněného firmou ve čtvrtek 69 % dotázaných tvrdí, že by Madura odvolalo.

Padající ceny ropy zdevastovaly ekonomiku země závislé na výnosech z daného odvětví a zničily schopnost země importovat i základní spotřební zboží, jako potraviny nebo plenky. Na trhu panuje nedostatečná nabídka, která vyvolává spekulaci a nutí občany stát při nákupu dlouhé fronty. Podle MMF inflace letos dosáhne 720 %, čímž téměř dvojnásobně překoná loňský historický rekord.

Minulý týden vláda zavedla pravidelné vypínání proudu po 4 hodinách, protože ačkoliv má Venezuela největší známé světové zásoby uhlovodíkových paliv, závisí na hydroelektrárnách, které kvůli jevu El Niño trpí nedostatkem vody. Vládní zaměstnanci v rámci úspor přešli na dvoudenní pracovní týden.

Pro mnohé je vypínání proudu a vládní indolence poslední kapkou. Minulý týden země zaznamenala nárůst protestů, loupení a zatýkání.

Mezitím opozice ve středu zahájila sběr podpisů k referendu o odvolání prezidenta. Organizátoři potřebují 195 000 podpisů během jednoho měsíce, místo toho za 48 hodin získali 1,1 milionu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.5.2016


Zatímco v minulosti Ed Schultz na MSNBC dělil svět na hrdiny a padouchy, přičemž první zahrnovali politiky Demokratické strany a druzí Republikány, ale také Vladimira Putina, když se stejný novinář vynořil na RT, jeho pořad zahrnuje diskuse o selháních americké politiky na Blízkém východě, "nafouknutém" obranném rozpočtu a zmatečnosti NATO.


Dokonce i Trumpa vidí Schultz nově. Podle něj dosáhl na "hněv pracujících lidí", "hovoří o věcech, na kterých lidem záleží" a "byl by snadno schopen" vykonávat prezidentský úřad.

To jsou podivná slova liberála, který spíše hovořil o Trumpově rasismu. Jenže RT je podivné místo. Stylizuje se do CNN nebo BBC, zprávy přináší většinou mladý personál. Avšak v zákulisí se stanice snaží povzbudit diváky, aby přijali ruskou verzi příběhu v době, kdy se Moskva proměnila v mezinárodního páriu, odcizila se Západu kvůli vojenské agresi na Ukrajině, v Sýrii a jinde. Ruské elity podléhají sankcím a ekonomika se potýká s izolací, rozpadem infrastruktury a padajícími cenami energií.

Stanice ve svých začátcích hlavně nabízela prokremelské zpravodajství, podporovala útoky na Obamu, narativ o Americe v úpadku, s třetiřadými komentátory. Ale to bylo před Donaldem Trumpem, který vyjadřuje podporu Putinovi.

Miliardář chválí Putina jako silného lídra, hovoří o úzkých vztazích s Moskvou a rozvíjí úvahy o tom, zda je NATO zastaralé. Při jeho zahraničněpolitickém projevu předneseném 27. dubna seděl ruský velvyslanec v první řadě. Jak Trump stoupá, RT se začala mnohem více zajímat o prezidentskou kampaň. Hillary Clintonová je teď zobrazována jako zlovolná válečná štváčka, Berni Sanders jako povstalecký hrdina a Donald Trump jako odborník na zahraniční politiku.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.5.2016


Poté co kancléřka Merkelová posunula vládní CDU vlevo a uvolnila na pravici prostor protievropským populistům, stala se strana AfD, nyní otevřeně antiislámská, třetím nejpodporovanějším politickým subjektem v zemi. Došlo k tomu i přesto, že hlavní německá média rozhodně nešíří xenofobní a antiislámskou propagandu, ba dokonce naopak: Nejméně do Silvestra 2015 spíše potlačovala zprávy o problémech s přistěhovalci. Co z toho můžeme vyvodit pro Českou republiku?


Pokud panuje představa, že česká veřejnost je xenofobnější než německá, zastánci tohoto názoru by měli vysvětlit, proč žádný srovnatelně extrémní politický subjekt v ČR nedosahuje ani zdaleka srovnatelné voličské podpory, jako německá AfD. A pokud se pěstuje narativ, že za českou xenofobii (která zjevně nemá v extrémní podobě takovou podporu, jako v Německu) údajně mohou média, měli by zastánci tohoto názoru zase vysvětlit, kde se tedy vzala xenofobie u západních sousedů, kde média dělají vše jiné, jen xenofobii nešíří.

Je v nejlepším zájmu českých občanů tyto otázky zkoumat bez předsudků a bez diktátu "přijatelných faktů" ze strany libovolného narativu. V opačném případě totiž hrozí, že si část české veřejnosti hájící západní hodnoty (nebo to co se domnívají, že tyto hodnoty jsou) a trvající na nich i tam, kde už je Západ sám hájí mnohem méně než oni sami, vybuduje věž ze slonoviny a bude v ní opakovat své krédo bez ohledu na cokoliv.

Není hanba zůstat se svým názorem v menšině, to se stává někdy téměř každému; a také to vždy neznamená nutně důvod menšinový názor opustit. Problém to však představuje v okamžiku, kdy kvůli zarputilé obraně názoru přestáváte vnímat realitu. To že sedmina Němců je ochotna hlasovat pro tvrdě islamofobní stranu a preference francouzské Národní fronty jsou dokonce ještě výrazně vyšší, zatímco v ČR jsou extrémně islamofobní subjekty stále ubohými marginály, vyžaduje odpovědi - nikoliv předstírání, že otázka neexistuje a Češi jsou naopak největší xenofobové. Češi nesporně xenofobní a islamofobní jsou, s ohledem na množství přítomných muslimů až neuvěřitelně, ale rozhodně neplatí, že by v tomto ohledu reprezentovali nějaký extrém. Naopak, extrémismus dnes bují na západ od Aše. Jistě to není proto, že by 13 % Němců nebo ještě větší díl Francouzů samo učinilo neblahou osobní zkušenost s muslimy. Ale také nejde o "bezdůvodnou iracionalitu", ani o "výsledek práce médií", které na Západě vesměs až urputně xenofobní názory vytěsňují.

Vyprávění o tom, že "Mimo Českou republiku se lidé muslimů nebojí", sotva někomu pomůže čelit aktuálním průzkumům volebních preferencí z Německa nebo Francie.

2.5.2016


Ultrapravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) (podle posledních průzkumů zaznamenává 13 % volebních preferencí a růst její podpory v dubnu zrychlil ZDE, v ČR by xenofobní populisté z SPD a Úsvitu získali po 1,5 % ZDE (pdf) - KD) přijala dokument, který hlásá, že islám "není součástí Německa". Současně se také vymezuje proti "socialisticko-environmentalistické levici".


Ultrapravicová strana na konferenci ve Stuttgartu v neděli přijala protiislámský manifest a posílila tak kontroverzi, která ji průběžně obklopuje. "Islám není součástí Německa," vyhlásila AfD, zatímco uměřenější formulace "zastavit islamismus, ale usilovat o dialog s islámem" byla asi 2 000 delegáty vypískána.

Podle serveru Deutsche Welle tím AfD výrazně posílila kontroverzi, která tuto stranu už tak obklopuje.

"Odvaha. Pravda. Německo.", stálo na transparentech dvoudenní konference, jíž se účastnili především muži. Nová politika volá po zákazu minaretů, veřejných výzev k modlitbám a závojů ve veřejných školách.

Strana také odhlasovala stanovisko odmítající společnou evropskou měnu, Evropskou unii jako politickou entitu, přítomnost jaderných zbraní na německém území a vysílání německých vojáků do zahraničí.

AfD trvá na tom, že není krajní pravicí, ale pouze zastupuje "zdravý patriotismus" v prostředí, kde chybí. Jeden z předsedů strany Meuthen také prohlásil, že odmítá "Německo roku 1968 nakažené socialistickou a environmentalistickou levicí".

Čerstvý průzkum společnosti Emnid pro Bild am Sonntag zjistil, že strana je aktuálně třetím nejsilnějším subjektem v Německu, poté, co  předstihla Zelené.

Stuttgartská konference představuje snahu populistů začít vystupovat pod hlavičkou "tradicionalismu", obránce "rodinných hodnot" a "moderního konzervatismu" (všechna tři zmíněná témata systematicky a kultivovaně, v demokratickém kontextu, pokrývala CDU, než ji Merkelová posunula vlevo - KD).

Kritici jsou znepokojeni, že AfD ve skutečnosti reprezentuje izolacionismus a xenofobii německé společnosti. Asi 1 500 protestujících se pokusilo konferenci narušit již v sobotu, což vyústilo v potyčky s policií.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

2.5.2016
Čtyři průmyslové kamery zaznamenaly letecký úder proti nemocnici v Aleppu

Úvodní černobílé záběry jsou z kamery zabírající ulici před nemocnicí v dešti. Lékař, kterého vidíte v zeleném plášti v záběru na chodbě, byl usmrcen. Byl to poslední pediatr v Aleppu. Více než 50 lidí bylo zabito. Tentýž výbuch byl zaznamenán čtyřmi různými kamerami na čtyřech různých místech. Záznam je beze zvuku. Od útoků na tuto nemocnici došlo k úderům proti dalším dvěma nemocnicím. Cílem je vyřadit v Aleppu z provozu veškerou zdravotnickou infrastrukturu a učinit život pro zbývajících 300 000 obyvatel nesnesitelným.

2.5.2016

Itálie se vrací ke své historické roli jako zdroj nejoriginálnějších evropských myšlenek a výrazné státnické moudrosti, a to nejen v politice, ale i v ekonomice, argumentuje britský ekonomický komentátor Anatole Kaletsky.

Normálně se považuje za vládce Evropy Angela Merkelová, avšak Kaletsky ji obviňuje, že se ve strachu před německými voliči chová Merkelová naprosto populisticky a škodí tím Evropské unii. Podle prezidenta Evropské banky Mario Draghiho je standardní německou reakcí na veškeré hospodářské iniciativy, jejichž cílem je posílení Evropy, prostě "Ne". Klasickým případem bylo, když Merkelová vetovala návrh italského premiéra Matteo Renziho, aby se financoval uprchlický program v Evropě, v severní Africe a v Turecku prostřednictvím nově vydaných obligací Evropské unie, což je efektivní a levná metoda, kterou navrhují finančníci, jako je George Soros.

Merkelová podle Kaletského systematicky odmítá jednat v širším zájmu Evropské unie, pokud to ohrožuje její popularitu v Německu. To se stalo pro ostatní politiky v EU noční můrou. Merkelová šikanuje Řecko, podporuje uhelné dotace, postavila se na stranu německých automobilek v případě jejich podvádění s emisemi, podlézá Turecku, které omezuje svobodu slova a zkazila, co mohla, při realizaci minských dohod o Ukrajině. Merkelová udělala více škod Evropské unii než jakýkoliv dnešní politik.

Mario Draghi proměnil Evropskou ústřední banku v nejaktivnější a nejvíce tvůrčí centrální banku. Obrovský program kvantitativního uvolňování, který prosadil Draghi proti německému odporu, zachránil euro.

Minulý měsíc se stal Draghi prvním ústředním bankéřem, který bere vážně peníze, které by se měly lidem rozdávat z vrtulníků - podporuje rozdělování nově vytvořených peněz z ústřední banky přímo obyvatelům eurozóny. Němci proti tomu zuří.

Itálie také vede tichou revoluci proti předkeynesiánské ekonomice německé vlády a Evropské komise. Italský ministr financí Pier Carlo Padoan realizuje fiskální stimlus snižováním daní a zároveň udržováním státních výdajů a ignoruje německé požadavky, aby snižoval státní rozpočet. V důsledku jeho strategie stoupla podnikatelské a spotřebitelská důvěra v Itálii na nejvyšší míru za posledních 15 let a Itálie je jedinou zemí skupiny G7, o níž MMF očekává, že v roce 2016 poroste rychleji než v roce 2015 (i když pouze o nedostatečné 1 procento).

Padoan rozumí dobře, že příčinou evropské ekonomické stagnace je pošetilá fiskální a měnová politika.

K pozitivnímu vývoji dochází i v italské politice. Itálie se obrátila zády k Berlusconimu a Matteo Renzi provádí reformy pracovního trhu, důchodů i státní správy, jaké byly donedávna v Itálii nemyslitelné.

Itálie je asertivnější i v zahraniční politice. Italský ministr zahraničí Paolo Gentiloni spolupracuje se svou předchůdkyní Federicou Mogherini, nynější činitelkou EU pro zahraniční záležitosti, při vytváření pragmatičtější a efektivnější evropské politiky vůči Libyi a vůči uprchlické krizi. Itálie také usiluje o napravení vztahů s Ruskem po ukrajinské konfrontaci a posiluje spolupráci ohledně Sýrie.

Bude zajímavé, zda se chytrým a aktivním Italům podaří strategicky zvítězit nad německými dinosaury, jejichž zastaralá pravidla a doktríny vedou Evropskou unii směrem k jejímu zničení.

Podrobnosti v angličtině ZDE

1.5.2016
Bude Police ČR trestně stíhat demonstranta z Mariánského náměstí?




Bude Policie ČR, která byla přítomna i s kamerami, trestně stíhat demonstranta z Mariánského náměstí, který nesl transparent s nápisem "Žádné muslimy do ČR" (a na druhé straně s nápisem "Zrušte neziskovky, plné parazitů!"

Muž zjevně porušil paragraf 356 trestního zákona ČR "Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod".

Bylo by přijatelné, kdyby měl na transparentu nápis "Žádní křesťané do ČR"? nebo "Žádní židé do ČR"?

§ 356

"Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod"

(1) Kdo veřejně podněcuje k nenávisti k některému národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob nebo k omezování práv a svobod jejich příslušníků, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.

(2) Stejně bude potrestán, kdo se spolčí nebo srotí k spáchání činu uvedeného v odstavci 1.

(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 tiskem, filmem, rozhlasem, televizí, veřejně přístupnou počítačovou sítí nebo jiným obdobně účinným způsobem, nebo

b) účastní-li se aktivně takovým činem činnosti skupiny, organizace nebo sdružení, které hlásá diskriminaci, násilí nebo rasovou, etnickou, třídní, náboženskou nebo jinou nenávist.

1.5.2016
Minimalistická demonstrace ultrapravicových extremistů se konala na Prvního máje v Praze

Sotva několik desítek extremistů z ultrapravicové organizace Národní demokracie se sešlo v neděli odpoledne na Mariánském náměstí na pražském Starém Městě. Policistů a novinářů bylo na místě skoro víc než demonstrantů.

Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři, na První máj, zdá se, hrstky poněkud zmatených potrhlíků. Hesla, která nesli, jsou zajímavá. Jak by bylo možno je probudit a vrátit do reality? Nabídnutým pobytem v nějaké evropské západní zemi? Nabídkou pobytu v muslimské rodině? Neznají jazyky. Muselo by to být s tlumočníkem. Neměla by česká vláda něco takového ve vlastním zájmu financovat? (JČ)










1.5.2016
Zatímco v Praze šíří někteří Češi nesnášenlivost a nenávist, pracovníci drážďanské opery rozšiřují signály tolerance


"Za Drážďany, otevřené světu!" zní velký transparent na ctihodné historické budově drážďanské opery. Na průčelí divadla se trvale promítají záběry německých a mezinárodních celebrit, které propůjčují své jméno přátelství, mezinárodní snášenlivosti a prosazování multikulturalismu.

Na výše uvedeném záběru (bohužel se ho nepodařilo vyfotografovat bez interference), zůrazňují dva hudebníci: "Bubnujeme za toleranci!" Na jiném záběru vidíme jiné umělce, každý prohlašující: "Já jsem Němec!" "Já jsem Syřan!" "Já jsem Dán!" "Já jsem Čech". Na jiném podporují operní hvězdy multikulturní soužití.

Proč totéž nedělají české "celebrity"? Stydí se? Bojí se?
1.5.2016



Chystám se jet v polovině května z Plzně do Mühldorfu na řece Innu v Hormím Bavorsku. Vlakem. Když jsem hledal optimální spojení, časově i na přestupy, vyšla mi trasa přes Cheb a Marktredwitz. Když se podíváte na mapu, bude se vám to zdát divné. Proč nejedu po geometricky kratších vzdálenostech přes Furth im Wald nebo Železnou Rudu? Protože tyto trati jsou, co se týče průměrné rychlosti vlaku, jen o něco lepší lokálky. "Rychlík" Karel Čapek potřebuje na 80 kilometrů z Plzně do Brodu nad Lesy (Furth im Wald) v Horní Falci skoro jeden a půl hodiny. Průměrná rychlost je tedy zhruba 60 kilometrů za hodinu. Tentýž vlak ale jezdí až 150 km/h. v úseku mezi Zdicemi a Rokycany.

Z Plzně do Železné Rudy na společné česko-bavorské nádraží se dostanete "rychlíkem vyšší kvality" po sto kilometrech skoro za dvě hodiny a 10 minut. Průměrná rychlost činí 48 kilometrů za hodinu. Také tento vlak vyvine mezi Zdicemi a Rokycany skoro trojnásobně vyšší rychlost. Na prohlídku nádraží a šumavského infocentra vám při čekání na přípoj do Plattlingu zbyde dobrá půlhodinka. Z Plattlingu nebo Marktredwitz už vláčky frčí až 160. Takže jde o to, dostat se ze sítě ČD co nejrychleji do Německa. A to jde, v mém výše uvedeném případě, Pendolinem do Chebu za hodinu a dvacet minut lokálkou do Marktredwitz.

Tak, když jsem dostal pozvánku od českého a saského ministerstva dopravy na konferenci o vlakovém spojení mezi Prahou a Drážďany, vydal jsem se ze z Plzně na sever do Ústí nad Labem. Jestli to tam na tom severu nebude lepší, než u nás na Západě.

Lanovkou na Větruši jsem jel sám, trochu jsem se bál, ale po dobrodružné jízdě "rychlíkem" z Plzně do Mostu (průměrná rychlost 50 km/h) a osobákem do Ústí už se to dalo vydržet. Eště, že ty vlaky jezdí a dojedou...

O konferenci na Větruši se můžete dočíst ZDE

Kdybych tam byl nebyl, tak bych tomu (možná) věřil. Politici na obou stranách česko-bavorské nebo česko-saské hranice, to jest z přilehlých zemí a regionů, jsou si této nevyhovující a takříkajíc ostudné situace v mezistátní železniční dopravě vědomi. Méně už to bolí politiky v Berlíně, ti se dívají na mapu jaksi ve větším měřítku. Nedal by se ten český ostrůvek pomalých vlaků nějak objet? Třeba z Drážďan přes Marktredwitz?

A vyplatí se stavět vysokorychlostní tratě (VRT) s tunely pod Šumavou a Krušnými Horami do té Zlaté Prahy? Berlín bude přece v konečné fázi muset rozhodovat a platit...

Podle plánů, které byly na Větruši předneseny, je optimistický scénář uvedení VRT mezi Prahou a Drážďany rok 2035. Buďme realisty, bude to tak někdy kolem roku 2040. O VRT mezI Mnichovem a Prahou přes Plzeň raději pomlčme. Buďme rádi, že se vylepší a zkrátí stávající trať mezi Plzní a Domažlicemi, aby ten vláček jezdil aspoň stovkou. I to bude dobré. Redaktoři, kteří na takové události jezdí zásadně autem, se na konferencích o vlacích nabaští a politikům jejich sliby zbaští. To my ovšem, jako voliči v blížících se krajských volbách, nemusíme...

Foto Vladimír Novák. Autor článku na lokomotivě rakouské výroby č. 310. Za Rakouska jezdily mezistátní rychlíky rychle.

1.5.2016

S příchodem takzvané migrační krize, kdy se česká kotlina stále ne a ne zaplavovat invazními muslimskými hordami, jak už nějaký čas hřímá nemálo českých politiků a „analytiků“, se proměnil diskurz i údajně seriózních médií včetně Práva, Lidových novin a Literárních novin. Otvírák sobotního tištěného vydání Lidových novin, které vlastní mediální oligarcha a zároveň ministr financí Andrej Babiš, ostentativně hlásá: „Islám odporuje naší ústavě“ ZDE. Nic na tom, že čtenář může nabýt dojmu, že jde o nediskutovatelný fakt, ačkoliv jde o názor šéfky extrémistické strany Alternativa pro Německo (AfD) Frauke Petryové, která Lidovým novinám poskytla „exkluzivní rozhovor“. Pravda, malým písmem je sice upřesněno, že jde o interview s předsedkyní „sílící německé strany AfD“, nicméně, jak dobře víme, úderné headliny táhnou. Tato dáma mimo jiné proslula drsným výrokem, že by německé policii mělo být dovoleno střílet po uprchlících, kteří na německou půdu vstoupí nelegálně (sic!) ZDE.

Netuším, zda editor LN zrovna podřimoval, když titulek avizovaného rozhovoru s Frauke Petryovou „nepustil“ ve stejném fontu: „Frauke Petryová z Alternativy pro Německo: Islám odporuje naší ústavě“, nebo šlo o čirý kalkul, jak prodat co nejvíce výtisků. Pozoruhodné je také to, že LN tím, že rozhovor s šéfkou platformy hrající na silně populistickou strunu umístily na otvírák, de facto legitimizují otřesné postoje této političky.

Když se začteme do západního tisku, stěží titulky obdobného znění objevíme. Můžeme jen spekulovat o tom, do jaké míry se protiuprchlická stanoviska majitele LN Andreje Babiše promítají do editoriální politiky listu. Sobotní otvírák LN tedy negativním způsobem ovlivňuje vnímání islámu (a mezi řádky uprchlíků) u obyčejných Čechů, beztak v jednom kuse hnětených xenofobní masírkou, a redakce listu legitimizuje stanoviska političky, jež by neváhala střílet do uprchlíků.

Oproti tomu můžeme v britském listu Independent nalézt text pojednávající o tom, že islám je náboženstvím míru s tím, že pro důkazy ohledně tohoto tvrzení nemusíme chodit daleko, protože si stačí prolistovat Korán ZDE.

Zjistíme, že teroristické kulty, jako jsou Daeš, vůbec nevycházejí ze základních premis islámu. Podle Koránu mohou muslimové válčit pouze v sebeobraně, sami iniciovat ozbrojený konflikt nemohou. Bůh muslimům nařizuje, že se mohou chopit zbraní v případě, že budou napadeni a vyháněni ze svých domovů (Všimněme si, že milióny muslimů takto jednaly třeba při napadení Iráku, invazi do Afghánistánu či na Izraelem okupovaných územích). Korán dále věřícím přikazuje, že když nepřítel v průběhu války navrhne příměří, musejí na ně přistoupit.

Dále v této knize stojí, že váleční zajatci nesmějí být popravováni ani týráni, ale že je třeba se k nim chovat s úctou apod.

Ačkoliv je jasné, že v Koránu lze stejně jako v Bibli narazit na k násilí vyzývající pasáže, vnímám skutečnost, že v nynější záští a netolerancí zjitřené době je publikace podobných textů mnohem přínosnější než poskytování prostoru těm, kteří otevřeně vyzývají k násilí.

30.4.2016

Ve Francii se formuje nové hnutí proti snahám deregulovat trh práce. Vlna protestů začala otřásat Francií počínaje únorem, kdy vláda Françoise Hollanda a Manuela Vallse oznámila podrobnosti o navrhované reformě francouzského zákoníku práce. Dne 9. března se masivních protestů zúčastnilo 9,5 miliónu Francouzů, 31. března se na demonstraci odborů sešlo 1,2 milionu lidí a 9. dubna desítky tisíc občanů pochodovaly Paříží a dalšími francouzskými městy, aby vyjádřily odpor proti navrhovanému zákonu.

Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů nového hnutí je závratný počet měst, kde se protesty organizovaly; jen 31. března se demonstrace uskutečnily ve francouzských 250 městech. Toho dne byla v noci na pařížském náměstí Place de la République navzdory dešti zahájena první z okupačních aktivit hnutí s názvem Nuit debout (Noc na nohou). V následujících týdnech se okupace Nuit debout rozšířily do dalších částí Francie. Jen v Paříží zaplnily Place de la République při masových večerních setkáních desítky tisíc protestujících.

„Okupace“ polarizovala francouzské politické mínění. Národní fronta Marine Le Penové vydala prohlášení, v němž volala po potlačení aktivit hnutí Nuit debout s tím, že přestavují „zdroj násilí a degradace“. Bývalý francouzský prezident Nicholas Sarkozy označil účastníky protestu za „vygumované násilníky“ a okupaci Place de la République přirovnal k „obrovskému ohni, který podkopává autoritu státu“.

Tato politická stanoviska se objevila v době zostřené represe a policejního násilí. Navzdory výjimečnému stavu, který ve Francii trvá od listopadových teroristických útoků v Paříži, se státní moc neodhodlala k úplnému zákazu shromažďování. Avšak vládní suspenze občanských svobod poskytla násilím proslulé francouzské policii zelenou při potírání protestů proti navrhovanému zákoníku práce.

Nicméně francouzská veřejnost je protestnímu hnutí nakloněna, alespoň podle březnového průzkumu veřejného mínění: tři čtvrtiny dotázaných jsou proti zvažovanému zákonu a více než polovina z nich si přeje, aby protesty pokračovaly. Parlament má o reformě zákoníku práce jednat 3. května, a protestní hnutí tak vstupuje do kritické fáze své existence.

Převrácení hierarchie

Sázky jsou vysoké. Vládní návrh by revidoval značnou část stávajícího zákoníku práce. Kupříkladu by pozměnil pravidla týkající se pracovní doby tím, že by poskytl firmám větší flexibilitu při prodlužování pracovní doby. V současnosti trvá pracovní týden ve Francii 35 hodin a podle pravidel nového zákoníku práce by mohl být denní pracovní limit stanoven na 12 hodin. V případě, že byl zákon schválen, bylo by v pravomoci ministerstva práce v případě „výjimečných okolností dočasně zvýšit týdenní pracovní dobu na 60 hodin“. Mezitím by legislativa výrazně snížila bonusové odměny těm zaměstnancům, kteří pracují déle než 35 hodin týdně.

Připravovaná reforma počítá se změnou pravidel při propouštění zaměstnanců v tom smyslu, že umožní firmám je snadněji propouštět z ekonomických důvodů. Francouzská legislativa nyní vyžaduje, aby zaměstnavatelé uvedli oprávněný důvod pro výpověď ze zaměstnání, nicméně návrh nového zákona by jim to podstatně ulehčil s tím, že ekonomické důvody stačí.

Asi nejkontroverznější opatření, s nímž francouzská vláda přichází, je vytváření speciálních smluv, které by narušily stávající pravidla týkající se růstu mezd, počtu pracovních hodin a dalších aspektů zaměstnaneckých smluv. V případě, že by obchodní společnosti a firmy chtěly rozšířit své působení nebo expandovat na trhu, mohly by od svých zaměstnanců požadovat ústupky, i kdyby odporovaly podmínkám kolektivního vyjednávání o smlouvách či stávajícímu pracovnímu právu. Obecně je možné konstatovat, že tato opatření výrazně posílí pozici zaměstnavatelů.

Velké společnosti vnímají současný zákoník práce jako nepružný a nevýhodný pro jejich činnost, a dá se tvrdit, že jej chápou jako nepřípustné břemeno. To ovšem neznamená, že by se konzervativní podnikatelské kruhy ve Francii spokojily s tím, co Hollandova vláda veřejnosti předložila, zvláště poté, co byly do navrhovaného zákonu implementovány některé požadavky jeho oponentů.

Ale i tak by zvažovaný zákon představoval pohromu pro obyčejné zaměstnance, neboť by mohl zničit sociální výhody, za něž bojovali dlouhá desetiletí. Nový zákoník práce by výrazně zasáhl do růstu mezd, pracovních podmínek, záruk při získávání zaměstnání, a zákonem daný 35 hodinový pracovní týden by de facto pozbyl smyslu. Šéf přední francouzské odborové federace CGT Phillipe Martinez poznamenal: „Hlavním důvodem našeho nesouhlasu s navrhovaným zákoníkem práce je skutečnost, že by každé firmě umožnil vytvoření svého vlastního zákoníku práce.“

Hollandova riskantní hra

Tento návrh z dílny Hollandova kabinetu se rovněž podepsal na podpoře pro francouzskou vládu, která klesla na 15 procent a je nyní na historickém minimu. To pro prezidenta Hollanda nevěstí nic dobrého, neboť šance, že bude příští rok zvolen do prezidentského úřadu, je nevalná. Ačkoliv Hollande opakovaně prohlásil, že bude usilovat o znovuzvolení, většina voličů jeho domovské platformy, Socialistické strany, preferuje jiné kandidáty (například premiéra Manuela Vallse nebo ministra financí Emanuela Macrona).

Na začátku tohoto roku činila míra nezaměstnanosti ve Francii 10,6 procenta (v době, kdy se François Hollande ujal prezidentského úřadu, byla v zemi devítiprocentní nezaměstnanost), nejvyšší za posledních 20 let. Mezi mladými Francouzi je v současnosti 25 procent nezaměstnaných. Francouzská vláda v čele s prezidentem Hollandem přišla se strategií liberalizace trhu práce s tím, že klíčem k úspěchu je vytvoření příznivého klimatu pro podnikatele. Jeho kabinet prosadil řadu reforem určených ke zvýšení flexibility zaměstnaneckých poměrů, jež v důsledcích vedly k posílení zaměstnavatelů na úkor zaměstnanců.

Neexistuje tedy důvod k optimismu, že by navrhovaný zákoník práce přispěl ke stabilizaci ekonomické situace ve Francii, zejména při vytváření nových pracovních míst. Otázkou ale zůstává, zda budou protestní aktivity hnutí Nuit debout pokračovat s dosavadní intenzitou, nebo se rozmělní obdobným způsobem jako masové protesty, které se ve Francii periodicky objevovaly v letech 1995 až 2010.

Celý článek v angličtině ZDE

(Shrnutí připravil Daniel Veselý)

30.4.2016
V Indii byl zaveden zákaz vaření během dne poté, co si vedra vyžádala 300 lidských životů

Úřady se snaží zabránit náhodným požárům v obrovských vedrech, která zničila úrodu a usmrtila dobytek

Vedra si tento měsíc v Indii vyžádala více než 300 životů. Úřady proto zakázaly vaření během dne ve snaze zabránit náhodným požárům, které si vyžádaly více než 80 životů. V některých částech Indie je od začátku dubna přibližně 44 stupňů Celsia. Je to asi o 4-5 stupňů více než normálně. Meteorologové předpovídají, že se situace zhorší v květnu, který je tradičně v Indii nejteplejším měsícem roku. Některé státy vysílají televizní reklamy nabádající obyvatelstvo, aby během největších veder nevycházeli z domu.

Indie trpí nyní nesnesitelným vedrem už druhý rok. Loni si tam vedra vyžádala 2500 životů. Úřady nezajistily ve vedrech pro obyvatelstvo dost vody ani nepřipravily lidi v městech na vznikající rizika.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.4.2016
Bývalý londýnský primátor se hájí citacemi marxistického autora

Ken Livingstone, bývalý labouristický primátor Londýna, který byl suspendován z Labouristické strany pro svůj výrok, že Hitler byl kdysi sionista a chtěl, aby se židé z Německa vystěhovali do Izraele, tvrdí, že má tyto informace z knihy Lenniho Brennera, marxistického autora knihy Sionismus ve věku diktátorů z roku 1983. Jiní historikové tuto obhajobu považují za poněkud pochybnou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.4.2016
Americký akademik se zviditelnil publikací seznamu svých selhání

Johannes Haushofer, profesor na Princetonské univerzitě, odvážně zveřejnil seznam grantů, které nedostal, článků, které mu odmítly vydat akademické publikace, kursů, do nichž se hlásil, a univerzitních míst, kde se ucházel o zaměstnání a byl při tom neúspěšný. Píše, že akademici normálně publikují jen své úspěchy a jejich úspěchy zůstávají neviditelné. Seznamu se mezinárodně dostalo takové proslulosti, jakou nezaznamenala jeho úspěšná akademická práce, poznamenává profesor.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.4.2016
Kalifornie: Donald Trump byl donucen opustit svou kolonu automobilů

Demonstranti v Kalifornii donutili v Kalifornii Donalda Trumpa, aby opustil svou kolonu automobilů. Musel svůj automobil evakuovat pěšky přes dálnici. Došlo k chaotickým demonstracím, při nichž aktivisté spálili americkou vlajku a loutku znázorňující Donalda Trumpa. Stovky demonstrantů se opakovaně snažily vzít útokem hotel, kde měl Trump pronést projev před shromážděním kalifornských republikánů v městě Burlingame nedaleko letiště v San Francisku.

Někteří demonstranti se do hotelu Hyatt dostali, protože si tam předem zamluvili pokoje. Z horních pater budovy rozbalili dva velké transparenty s nápisy STOP NENÁVISTI. Před hotelem házeli demonstranti vajíčka, střetli se s policií, která na ně zaútočila pendreky, a blokovali ulice.

Vstup do hotelu demonstranti zablokovali. Trump byl donucen vystoupit ze svého automobilu, přejít spolu s tajnými agenty dálnici pěšky a protlačit se bariérou v plotě cestou do hotelu.

K podobným protestům došlo i ve čtvrtek večer v městě Costa Mesa v jižní Kalifornii.

Kalifornie je poslední stát, který bude hlasovat v republikánských primárkách a uděluje největší počet delegátů. Právě v Kalifornii se zřejmě rozhodne, zda se Trump stane republikánským prezidentským kandidátem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.4.2016
Berlusconi je obžalován ze sexu a lží v sedmi italských městech

Soudce v Miláně rozhodl, že se spojí soudy v sedmi italských městech a posadí na lavici obžalovaných Silvia Berlusconiho a mladé ženy, které podplácel, aby lhaly pod přísahou. Prokurátoři obviňují devětasedmdesátiletého Berlusconiho, že vyplatil dívkám asi deset milionů eur za jejich mlčení ohledně toho, co se dělo na jeho sexuálních večírcích "Bunga Bunga".

Podrobnosti v angličtině ZDE

29.4.2016

Nemocnice al-Quds v severosyrském městě Aleppo se ve 22 hodin před dvěma dny stala terčem útoku. Tato nemocnice se 34 lůžky byla úplně zničena leteckým úderem. Dva z lékařů v této nemocnici byli mezi 14 usmrcenými osobami.

Vzniká nebezpečně samolibá situace, kdy se takovéto útoky na nemocnice začínají považovat za normální, píší Joanne Lia, prezidentka organizace Lékaři bez hranic, a Peter Maurer, předseda Mezinárodního výboru Červeného kříže. Od Afghánistánu až do Středoafrické republiky, od Jižního Súdánu až po Jemen a Ukrajinu se bombardují, plení, vypalují a ničí sanitky, nemocnice i zdravotnická střediska. Pacienti jsou zabíjeni v postelích, útočí se na zdravotníky, kteří zachraňují raněné.

V dnešních válečných konfliktech se armády zaměřují na civilisty a na civilní infrastrukturu, na tržiště, školy, domovy a zdravotnická centra.

V letech 2012-2014 zaznamenal Mezinárodní výbor Červeného kříže jen 11 zemích světa téměř 2400 útoků proti zdravotníkům, pacientům, zdravotním střediskům a dopravě. Dopad na okolní komunity byl zdrcující.

Například loni v Jižním Súdánu na Horním Nilu okamžitě zabil raketový útok pacienta, dvanáctiletého chlapce a tříletou holčičku. V dalších dvaceti dnech, které následovaly, zemřelo na zranění dalších dvacet lidí, včetně matky té holčičky. Po zitenzivnění bojů utekli zdravotníci, pacienti i civilisté. Náhle přišla oblast, kde žije 75 000 lidí o nemocnici. V důsledku toho zemřelo mnoho lidí.

Na nemocnice a na zdravotníky útočí všichni. Dokonce i vlády, které zasedají v OSN. Mnohdy je to systematické, plánované, úmyslné a protizákonné. Útok proti zdravotnictví je útokem na humanitární právo.

Jsme svědky systematických útoků a masivního pomíjení zdravotní péče v době válečných konfliktů. Podle mezinárodního humanitárního práva musejí zdravotníci být schopni poskytnout lékařskou péči všem nemocným a raněným, bez ohledu na jejich politickou či jinou příslušnost, ať to jsou či nejsou bojovníci. Za žádných okolností nesmějí být zdravotníci trestáni za poskytování zdravotní péče v souladu s lékařskou etikou. Lékař vašeho nepřítele není váš nepřítel.

Avšak nyní jsme svědky porušování těchto základních předpisů a má to vážné humanitární důsledky. Proto předsedové organizací Lékaři bez hranic a Mezinárodního červeného kříže vítáme rezoluci OSN na ochranu zdravotní péče. Avšak Rada bezpečnosti OSN musí učinit tuto rezoluci efektivní.

Podrobnosti v angličtině ZDE

29.4.2016
OSTUDA
Desetitisíce evropských uprchlíků dostaly za druhé světové války útočiště v Sýrii, v Egyptu a v Palestině

29.4.2016
Čínský disident Aj Wejwej připravuje film o uprchlické krizi

"Máme natočeno přes 600 hodin. Udělal jsem stovky rozhovorů," řekl čínský umělec Aj Wejwej reportérům v Bernu. "Film půjde do kin příští rok."

Aj Wejwej navštívil uprchlické tábory, například ten v Idomeni na řecko-makedonské hranici, kde, jak uvádí, zažil velmi složitou situaci a chce se o tu zkušenost podělit.

Uprchlické tábory navštěvují také uprchlické hvězdy Angelina Jolie a Orlando Bloom. I ti zdůrazňují pokračující krizi, kdy lidé prchají před válkou a chudobou.

Podrobnosti v angličtině ZDE

29.4.2016



V tomto roce vzpomínají bývalí sociální demokraté z Československé republiky, jejich potomci a veřejnost padesátého výročí tragické smrti poslance parlamenu Republiky československé od roku 1929 do roku 1938 a Spolkového sněmu SRN od roku 1953 do roku 1966, soudruha Wenzela Jaksche https://cs.wikipedia.org/wiki/Wenzel_Jaksch

Wenzel Jaksch se podílel jako pověřenec dolnosaské zemské vlády příkladným způsobem na řešení a integraci vyhnanců a uprchlíků po svém příchodu do Spolkové republiky v roce 1949 z londýnského exilu. Několik episod s Jakschem z Anglie oné doby obsahuje také jeden z dílů televizního filmu Pavla Kosatíka České století s názvem Kulka pro Heydricha. https://www.youtube.com/watch?v=qv3MnaY2Tls

 
Sociální demokraté z Německé sociálně demokratické strany dělnické v ČSR se podíleli od roku 1929 na její vládě a v krizových měsících roku 1938 stáli na její straně. Po mnichovské dohodě se ocitli v bezprostředním ohrožení a mnozí prchali ze své vlasti na poslední chvíli, bráníce se henleinovcům i se zbraněmi v rukou. Ty, kteří nestačili utéct, čekaly koncentráky podle předem vyhotovených seznamů a výhrůžek už před Mnichovem. Sám Wenzel Jaksch uprchnul dobrodružně z Prahy převlečen a s dokumenty českého lyžaře přes Masarykovu boudu v Beskydech do Polska a přes Švédsko do Británie. Na konci své politické i životní kariéry se podílel na přípravě nové východní politiky budoucího spolkového kancléře SRN Willyho Brandta, taktéž válečného exulanta.

O památku W. Jaksche a jeho soudruhů, kteří utíkali před Hitlerem do celého demokratického světa, Švédska, Kanady, kde se jich stovky natrvalo usadily, pečuje Seligerova obec, sdružení sudetoněmeckých sociálních demokratů http://seliger-gemeinde.de/wordpress/?page_id=115
 
V pondělí 2. května bude na chebské radnici vernisáž výstavy o této naší republice příznivě nakloněné organizaci našich někdejších krajanů. Seligerova obec bude mít také svůj stánek na výstavišti norimberských veletrhů při letošním Sudetoněmeckém sjezdu o Letnicích  13. až 15. května. Letošní cenu Karla IV. obdrží na tomto setkání v jubilejním roce českého krále a římského císaře lichtenštejnský kníže Jan Adam II. V Praze bude ve stejných dnech otevřena společná česko-bavorská zemská výstava o císaři Karlovi, která bude na podzim přenesaena do Norimberka.


František Řezáč, Seligerova obec


29.4.2016

Nejhorší je situace v Turecku a na Ukrajině

V roce 2016 došlo v Evropě k "drastickému zhoršení svobody projevu". Konflikty v Turecku a na Ukrajině vedly k obzvláště složitým podmínkám pro práci novinářů.

Britský časopis Index on Censorship, který monitoruje už desítky let případy potlačování svobody projevu, v prvním čtvrtletí letošního roku zaznamenal 301 verifikovaných incidentů útoků na novináře v Evropě, včetně čtyř vražd a 43 fyzických útoků. Útoků bylo o 30 procent více než v prvním čtvrtletí roku 2015.

Tři novináři byli usmrceni při informování o konfliktu v Turecku a ruský kulturní novinář Dmitrij Cilikin byl ubodán ve svém bytě v Petrohradě.

Z celkového počtu 43 fyzických útoků došlo více než k polovině z nich celkem na Ukrajině, v Itálii a v Rusku. Na Ukrajině došlo k 12 útokům proti novinářům.

27 novinářů bylo zatčeno, 15 z nich v Turecku.

I když k většině útoků na novináře docházelo ve východní Evropě, i v západní Evropě docházelo k incidentům ohrožujícím svobodu projevu. Francouzské ministerstvo obrany zahájilo vyšetřování proti deníku Le Monde, když informoval o tajných francouzských operacích v Libyi a řecká vláda omezila počet celostátních televizních okruhů na žádost věřitelů Řecka.

Svoboda projevu v Evropě se celkově zhoršuje, konstatoval časopis Index on Censorship.

Podrobnosti v angličtině ZDE

29.4.2016
Aleppo dnes

Za poslední týden bylo v Aleppu zavražděno více než 200 civilistů.

29.4.2016
10 000 dětských uprchlíků v Evropě zmizelo neznámo kam

Co proti tomu dělají úřady Evropských zemí? Nic. Kdyby se ztratily evropské děti, byl by to skandál...

29.4.2016
Prague appeal court has found a left-wing student activist not guilty of "attacking a policeman"

Prague police is unhappy

The Municipal Court in Prague found student Kateřina Krejčová, an activist who tried to defend her boyfriend from police attack during a right-wing anti-refugee demonstration which took place in Prague in July 2015 not guilty of "attacking a policeman". The court's decision is final.

"The original verdict cannot stand," said Judge Václav Kašík. "We do not agree that the action for which the student was sentenced was socially harmful," he added and continued: "We do not think it is reasonable to classify her action even as a minor offence. The accused cannot be punished for sitting on a pavement while the police remained inactive with regard to much more serious criminal activity committed by the participants of the other demonstration," said the judge.

The commanders of Prague police expressed displeasure with the decision of the Prague Municical Court to quash the guilty verdict against Krejčová, which was issued earlier by a lower court. The Prague police chiefs have criticised what they see as "impermissible interference with the work of the police".

"Any activity, whether verbal or physical, which interferes with the actions of the police is absolutely impermissible," said the Commander of the Prague Police Miloš Trojánek. "In this respect, I fully support the work of the police and will continue to do so."

Sources in Czech HERE HERE

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

29.4.2016
Czech deputy ombudsman for human rights: "We have to rethink the concept of human rights"

"The concept of human rights requires a 're-start'," says Stanislav Křeček, the deputy of the Czech Republic's human rights ombudsman in his article published in the Právo daily. "We no longer have a clear idea what the concept of human rights means in Europe." "Surely it is wrong to regard the Tibetan flag as a symbol of human rights, since slavery was not abolished in Tibet until 1958. Some human rights 'defenders' call the current Chinese president 'a tyrant', yet China has given its citizens an unprecedented amount of human rights and has enormously increased the wealth of its citizens."

In Křeček's view, human rights are always defined by communities and by states. "Defending human rights of some people by ignoring the rights of other people, which seems to be the current practice in Europe, threatens to undermine the whole concept of human rights as such. How can the authorities agree that Anders Breivik is subjected to 'an inhuman and degrading treatment' considering that  the inmates in most European prisons do not live is such conditions of luxury as he does."

"It is wrong to try to protect human rights by grossly disrupting public order in society," says Křeček, implicitly referring to recent pro-human rights demonstrations which took place in Prague during a visit by the Chinese President, "ignoring the fact that people have not only rights, but also duties. This kind of practice leads many people to the conclusion that what is now being presented as 'human rights' is something far fetched and exclusive which has nothing to do with the lives of ordinary people."

Stanislav Křeček was nominated for the position of the Deputy Ombudsman of the Czech Republic by the Czech Social Democratic Party. He is in an almost permanent conflict with the Czech Ombudsman, Anna Šabatová, a former dissident from the pre-1989 era.

Source in Czech ZDE

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

29.4.2016
HRW: Zástupce české ochránkyně práv chce "nově definovat" pojem lidských práv

"Znamená to nekritický postoj vůči ČÍně a omezování svobod? Tak to se mnou nepočítejte," konstatuje mediální ředitel organizace Human Rights Watch Andrew Stroehlein.

29.4.2016
Diskuse o muslimském šátku, které se odmítl zúčastnit Václav Klaus mladší

Diskuse o muslimském šátku, které se odmítl účastnit Václav Klaus mladší, poté co opakovaně šíří   o této a dalších záležitostech věcné nesmysly, které  publikuje pochybný server Novinky.cz, se vysílala v Českém rozhlase Plus ZDE. Účastnil se jí redaktor Britských listů Bohumil Kartous.

29.4.2016


Kolem roku 1980 výraz "neokonzervativní" znamenal dočista něco jiného než dnes. Týkal se skepse vůči "keynesiánskému" programu Velké společnosti, nikoliv podpory vojenských intervencí v zahraničí. Jedním z těch, kdo byli tenkrát "neokonzervativní" nálepkou častováni, aniž by o ni sebeméně stáli, je sociolog Nat Glazer, mj. spoluautor klasické studie Osamělý dav. Dnes zůstává zajímavý především kritikou projektu multikulturalismu, kterou sotva kdo může označit za rasistickou nebo xenofobní.


Glazer, sám s židovským rodinným zázemím, polemizoval s mýtem o "tavícím kotli" americké společnosti již v roce 1965. Židé, stejně jako třeba Irové či Italové, věděli velmi dobře z vlastní zkušenosti, že "melting pot" se jich příliš netýká, stále jsou stigmatizováni. Glazerovy podrobné studie navíc vedly autora k závěru, podle nějž snaha vlády najít jakýsi univerzální mustr na zmíněný problém nemůže být příliš úspěšná.

Vládní politika je totiž nezbytně uniformní, kdežto sociální a kulturní struktury takové nejsou, tvrdí Glazer. Neexistuje jednotný "problém menšin", protože některé menšiny v zásadě problémy téměř nemají a pomoc vlády nepotřebují (jako Židé nebo Hispánci), zatímco jiné naopak budou potřebovat soustavnou pomoc po řadu generací (Afroameričané, kdysi proti své vůli přivlečení a zotročení). A neexistuje ani jednotný "problém chudoby", protože chudoba v ghettech představuje jiný problém než venkovská na periferii - a chudoba pracující zase jiný, než chudoba dlouhodobě nezaměstnaných. Tak rozdílné věci nevyřešíte jedním dekretem od zeleného stolu.

Glazer považoval uniformní státní sociální politiku za problematickou, přednost by podle něj měly mít "tradičnější" způsoby řešení problémů, to, čemu říká "fine structure". (Samozřejmě jde o velikou teoretickou iluzi, poněvadž státní sociální programy se přece prosadily především proto, že svépomocná řešení v rámci občanské společnosti spektakulárně selhala v krizi 30. let.) Nedokonalý stav poznání, z nějž státní sociální politika vychází, představuje jeden problém - ti kdo rozhodují nezískali dost znalostí o předmětu a nedokážou ani odhadnout nezamýšlené důsledky politiky, kterou prosadili. Druhým problémem je pak neustálá snaha státu přebírat funkce tradičních sociálních struktur jako rodina, sousedské vazby atd. Státní programy nadšeně hlásaly eliminaci chudoby, avšak aniž stanoveného cíle dosáhly, snížily ještě dále schopnost tradičnějších struktur se s chudobou vypořádat - protože se prostě více lidí spoléhá na státní pomoc.

Specifická Glazerova námitka vůči programu Velké společnosti tvrdí, že omezené prostředky sociální politiky neumožňují odstranit příslušné problémy (jak tvůrci programů původně slibovali), mj. i proto, že problémy zčásti nemají jen politickou a sociální, ale také kulturní povahu. Program založený na představě odstranění chudoby prostřednictvím individuálního sociálního vzestupu jednoho každého občana ovšem dávno selhal - a podle Glazera je multikulturalismus reakcí na tento stav a svým způsobem i uznáním neúspěchu. Stále je třeba pomáhat Afroameričanům (Glazer zdůrazňuje především pomoc ve vzdělávání), a ještě dlouho bude - také proto, že existuje specifická kultura znevýhodněných a kultura chudoby.

Glazerův důraz na kulturu coby analytický, nikoliv normativně vyzdvihovaný prvek, je dodnes velice nosný. Především uznává existenci problémů, jež sociální politika sama nevyřeší (a pokud je nevyřešila, není to nutně "vina rasistů z většinové společnosti"). Ale současně nekoketuje s rasistickými interpretacemi, ani s vysvětlováním různých sociálních a kulturních jevů náboženskými příčinami. (Kultura indických muslimů je skutečně velmi odlišná od kultury muslimů v Nigérii a ta se zase příliš nepodobá kultuře iráckých šíitů - leda snad v chorém mozku docenta Konvičky.) Kulturu lze studovat, v zásadě ji nefixovat jako něco daného jednou provždy, uvažovat o možných proměnách a modifikacích, aniž požadujeme její odstranění. V České republice by se například dalo hovořit o specifickém fungování romských rodin, kde velmi často děti nemají potřebný klid a soukromí na přípravu do školy. Takový kulturně specifický rys velmi znevýhodňuje své nositele po celé generace, ale pokud to uznáte, neříkáte nic rasistického. Tento rys je třeba změnit, ne jen u vybraných rodin romských předáků, kde k tomu již dávno došlo, ale všeobecně - pokud má mít celá menšina šance na úspěch.

Sbírka esejů Limity sociální politiky (1988) a kniha Teď jsme všichni multikulturalisty (1997) rozhodně stále stojí za čtení. Autor ohledával citlivě a kultivovaně mnohé problémy americké společnosti v dobách, kdy bylo spíše nežádoucí o nich vůbec hovořit, neboť bonton žádal oslavovat údajný spektakulární úspěch. Dnes, když řada těchto problémů USA přerůstá přes hlavu, jejich dávný pozorovatel Glazer představuje stále přemýšlivý, humanistický a kultivovaný přístup, ačkoliv spíše svými texty, protože veřejně již téměř nevystupuje. Vždy volal po poněkud jiném modelu uznání diverzity, než jaký se nosil i v první fázi revize poválečného sociálního inženýrství, v dobách "multikulti". Podněcuje přesnost při pozorování a vnímavost k rozdílům, namísto buranské trumpistické paušalizace.

Když Glazer slyší slovo kultura, rozhodně nesahá po revolveru.

2.4.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V březnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 66 703.15 Kč

Zůstatek byl koncem března  2016 125 437.72 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat i z mobilního telefonu nebo na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za březen 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 29. 2. 2016 :..............131 994.10 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 66 703.15 Kč
úrok.....................................................................................1.20 Kč
 

Výdaje:

bankovní poplatky........................................................670.23 Kč
připojení k internetu: ...................................................2190.50 Kč
honorář (KD) ............................................................20 000.00 Kč
honorář (DV) ............................................................11 500.00 Kč
honorář (BK) .............................................................11 500.00 Kč
programování a správa serveru (MP) ...................12 400.00 Kč
Výdaje cesta a pobyt do ČR (JČ) ..........................15 000.00 Kč



Zůstatek k 31.3. 2016: 125 437.72

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce