ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31.5.2016
Švédský deník Dagens Nyheter informuje o skandálu v TV Prima



Švédský deník Dagens nyheter informuje dnes v delším článku o skandálu v TV Prima, kdy vedení stanice nutilo reportéry, aby představovali uprchlíky jako hrozbu. 50 procent televizní stanice Prima vlastní švédská firma MTG. Ta se odmítla ke skandálu vyjádřit telefonicky, vydala však nakonec prohlášení, v němž se praví: "Máme jasné předpisy ohledně redakční nezávislosti tisku a objektivního zpravodajství". "Jsme v dialogu s místním managementem televize Prima v České republice, abychom lépe pochopili, co se vlastně stalo."

Zdroj ve švédštině ZDE

31.5.2016
MMF kritizuje neoliberalismus

 Mezinárodní měnový fond (MMF) vydal oficiální studii, v níž varuje, že neoliberalismus prohloubil společenskou nerovnost a ohrozil trvalý růst.

V této eseji vysvětlují dva ze tří hlavních ekonomů Mezinárodního měnového fondu, jak se po světě za posledních třicet let rozšířila "neoliberální agenda". To znamená, že stále více států proměnilo své společenské a politické instituce v chabé kopie trhu. Dvěma britskými příklady, jak upozorňuje Will Davies, autor knihy The Limits of Neoliberalism, je britské státní zdravotnictví a univerzity, "kde byly posluchárny proměněny v supermarkety". Tímto způsobem je veřejný sektor nahrazen soukromými firmami a demokracie je nahrazena pouhou konkurencí.

Důsledky, jak přiznávají výzkumníci z MMF, byly strašlivé. Neoliberalismus nepřivodil hospodářský růst, jen způsobil, že hrstka lidí výrazně zbohatla. Neoliberalismus vyvolal obrovské krachy, které zlikvidovaly miliony lidských existencí a jejichž napravení stálo mnoho miliard. Výzkumníci varují, že další neoliberální posedlost, totiž "zmenšování státu", může mít nedozírné následky a náklady "mohou být daleko vyšší než prospěch".

Od osmdesátých let politikové odmítali tvrzení, že jednají ideologicky. Tvrdili, že dělají, "co funguje". Jenže to jim může projít pouze v tom případě, pokud to opravdu funguje. To je od krize z let 2008-2009 zpochybněno.

Podrobnosti v angličtině ZDE

31.5.2016
Jak může Evropa ignorovat umírající lidi ve Středozemním moři?

Humanitární organizace zveřejnily fotografii mrtvého jednoročního dítěte, které bylo vyloveno ze Středozemního moře. Jeho totožnost je neznámá. Argumentují, že Evropa musí uprchlíkům umožnit bezpečnou cestu na tento kontinent.

30.5.2016
Czech TV station co-owned by a Swedish company has ordered its reporters to present refugees as a threat

Jitka Obzinová, the editor-in-chief of news and current affairs at "Prima TV", the third most popular Czech television station, and Luboš Jetmar, the representative of the owners of the TV station have held an extraordinary meeting with the TV station's journalists on 7th September, 2015 where they ordered them to demonise refugees. This follows from the testimony of a number of witnesses, employees of Prima TV, which has been obtained by the Czech Hlidacipes.cz website. The Hlidacipes.cz website has now published an audio recording from this meeting.

"Another million of refugees is waiting in Libya for someone to ferry them to Europe. The moment they are ere - and there will be many of them here - they will assert their own truth, their vision of the world, their religion, their rules," said Luboš Jetmar, the representative of the owners of Prima TV at a meeting last September where the TV station management allegedly told its reporters to present refugees as a problem, a crisis and a threat.

"Frankly speaking, I do not know whether any one of you wants to live to see this, I do not know how old your children are, but I have a nine-year-old girl and I do not want to see in twenty, thirty years' time that she would be forced to walk about in a burqa and be deprived of all her rights. I really do not want this," said Jetmar.

"We are simply afraid that this can really become a much bigger problem than we realise today. So far, there are only a few hundred thousand, maybe a million, but once there are many of them here, they will really not respect our rules," he concluded.

"The media will need to assume an attitude towards the refugee crisis and our television station does want to assume an attitude. And you must accept it. We are all employed here and we do have an employer who has a certain attitude. I accept it, the day editor accepts it and you will simply obey the orders of the day editor. If you do not do this, you thereby refuse to accept the fact that you are employed here and there is no point in you being employed here," says Jitka Obzinová on the tape.

Source in Czech HERE

"You must consistently present refugees as a threat. Keep telling the public that we must fear islamisation and that we do not want refugees in the Czech Republic," the managers  told Prima TV journalists. When the journalists at Prima TV objected, pointing out that such an approach is an infringement of ethical journalistic practice, they were told that objectivity and balance will henceforth NOT be adhered to in the news coverage of Prima TV.

The information about this confidential meeting has now been leaked to the Hlidacipes.org website. "The atmosphere in the editorial office of Prima TV is very tense. Most journalists there are aware that they could be sacked and there are now very few job opportunities for journalists in the Czech Republic, so they do as they are told," said one of the sources from Prima TV to the Hlidacipes.org website.

Prima TV is a private television station. Fifty per cent of its shares are owned by MTG, a Swedish company which operates on the Stockholm stock market.

Source in Czech HERE



The Swedish newspaper Dagens Nyheter has now run this story. The executives from the Swedish company MTG which co-owns Prima, did not want to talk to Dagens Nyheter on the telephone, but send an email in which they said that MTG has "very clear policies for the editorial independence of the press and objective reporting" and that it "is in dialogue with the local management of Prima in the Czech Republic to further understand what has taken place ".

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

31.5.2016

Román jako forma vždycky věděl, že charakter lidí, totožnost lidí jsou nesmírně složité.  Jsme také souborem různých chování. A literatura umí senzačně lidem ukázat tuto složitost. Kolika různými způsoby je člověk člověk. Myslím, že žijeme v době, kdy se od nás začíná požadovat, abychom nevnímali totožnost jako mnohonásobnou a složitou. Ale abychom zúžili svou totožnost. Najednou se máme považovat čistě za muslimy, nebo křesťany, a tak dále. Abychom měli jednorozměrnou totožnost. Jakmile to uděláte, jakmile takto zúžite svou totožnost, je daleko jednodušší se dostávat do konfliktu s jinými lidmi.

Na anglickém literárním festivalu v Hay interviewoval rozhlas BBC spisovatele Sira Salmana Rushdieho:

Moderátorka: Co si myslíte o reakci Evropy a světa na uprchlickou krizi? Jaká by měla být reakce na tento téměř bezprecedentní pohyb lidí?

Sir Salman Rushdie: Není překvapivé, že nemám odpověď. Protože si myslím, že tu odpověď nemá právě teď nikdo. Sám jsem imigrant do Británie a vždycky jsem zastával názor, že ty přistěhovalecké komunity, které jsou nyní součástí britského obyvatelstva, jsou v mnoha ohledech nesmírně obohacující. Silně obohacují britskou kulturu a život. A to se netýká jen Británie. Když pohlédnete zpět na posledních sto let, je to v podstatě éra migrace. Je to doba, kdy se po světě přestěhovalo daleko větší množství lidí než kdykoliv v historii. Částečně proto, že je to možné, a částečně, v důsledku věcí, jako jsou letadla. A není to nutně pokaždé mezinárodní: lidé se stěhují uvnitř zemí z venkova do měst. Myslím si, že to bývá razantnější přestěhování, než se přestěhovat, řekněme, z Bombaje do Londýna. To jsou obojí velká města. Vždycky jsem měl pocit, že když umíte žít ve městě, budete umět žít v každém městě. A mnoho toho, jak říkám, stojí za to oslavovat.

Ale teď vznikla krize v důsledku toho obrovského počtu lidí. Myslím, že problémem je, že to není jen jedna věc. Začalo to jako uprchlíci, lidé, kteří utíkají, aby si zachránili holý život, utíkají z velmi nebezpečných částí světa, jako je Sýrie, Eritrea, a tak dále. Ale teď už to nejsou jen uprchlíci, mísí se to s hospodářskou migrací a s lidmi, kteří se prostě rozhodli jít někam jinam. Člověk může mít množství sympatií pro lidi v nesnesitelné situaci, jako je Sýrie. Víte, nikdo nechce utéci ze svého domova, když se tomu mohou vyhnout. Ale myslím, že s hospodářskou migrací je problém. A není možné, aby žádná země, nebo řada zemí, donekonečna přijímala miliony lidí. Takže otázkou je, jak je rozlišit.

Vede to k změnám v politických postojích lidí. Stalo se to nyní mocnou politickou silou. To je nebezpečí nejen pro tuto zemi, ale pro celou Evropu. Protože to tlačí lidi směrem k pravici. Právě jsme viděli v Rakousku, jak těsně se nepodařilo tamější extremní pravici získat funkci prezidenta. A ve Francii je na vzestupu Front National Marine Le Penové. Takže jestliže, jako já, jste v podstatě liberální, pokroková osoba, pak vidíte takové změny jako velmi znepokojující.

Jsem rád, že nemusím být politikem. Je doba, kdy je člověk vděčný, že je spisovatelem. Není to často.

Moderátorka: Co si myslíte, že se lidem a jejich vnímání sama sebe stane, když odejdou z rodné země?

Sir Salman Rushdie: Je to velmi složité. Protože tolik z toho, co považujeme za svou totožnost, je vázáno na určité místo. Místo, odkud pocházíme, které známe, v němž jsme známi. Kde mluvíte jazykem, v němž se cítíme v pohodě a jímž také mluví ostatní lidé kolem nás. Všechno toto jsou kořeny osobnosti. A velmi často se během migrace všechny tyto kořeny zpřetrhají. Octnete se mezi cizinci, na místě, které neznáte, kde se mluví jazykem, který buď neznáte, anebo ho moc dobře neumíte. A kde mají lidé jiné zvyky. Kde lidé mají jiné způsoby života. A systémy víry jsou odlišné, a tak dál. A vy se tomu musíte přizpůsobit. Akt migrace od vás vyžaduje množství různých voleb. Ptá se vás, co si chcete zachovat ze světa, z něhož jste přišli. A čemu se chcete přizpůsobit. A ta transakce je pro jednotlivce i komunity někdy velmi složitá. Také se to mění generace od generaci.

Moderátorka: Moderátorka: Ve svém novém románu hovoříte o tom, jak jsou lidé roztříštěni, odříznuti od narativu svého životního příběhu a tráví zbytek svých dní snahou vytvořit si nový, syntetický narativ. Je to důvod, proč se někteří lidé radikalizují?

Sir Salman Rushdie: Román jako forma vždycky věděl, že charakter lidí, totožnost lidí jsou nesmírně složité. Totožnost není jednoduchá a je často rozporná. Každý z nás dokáže o sobě říci třicet nebo čtyřicet věcí, které nás charakterizují a jejichž prostřednictvím si rozumíme. Můžeme se charakterizovat jako tlustí, jako fanoušci určitého fotbalového klubu, nebo jako plešatí. Je celá řada vlastností, které můžete o sobě říci a všechny jsou pravda. A naše chování se také pořád mění. Vůči svým dětem se chováme jinak, než jak se chováme k zaměstnavateli. K přátelům se chováme jinak než k milence. A tak dále. Jsme také souborem různých chování. A literatura umí senzačně lidem ukázat tuto složitost. Kolika různými způsoby je člověk člověk.

Myslím, že žijeme v době, kdy se od nás začíná požadovat, abychom nevnímali totožnost jako mnohonásobnou a složitou. Ale abychom zúžili svou totožnost. Najednou se máme považovat čistě za muslimy, nebo křesťany, a tak dále. Abychom měli jednorozměrnou totožnost. Jakmile to uděláte, jakmile takto zúžite svou totožnost, je daleko jednodušší se dostávat do konfliktu s jinými lidmi.

Protože když je vaše totožnost široká, máte různé politické názory, ale třeba fandíte témuž fotbalovému klubu. Nemusíte fandit témuž fotbalovému klubu, ale můžete sdílet představy jak vychovávat své děti. Je daleko jednodušší nalézt s druhými lidmi společnou řeč, když rozumíte své osobnosti jako skládající se z mnoha rozmanitých rysů. Problémem je, že žijeme v době, kdy nás nutí, abychom zužovali svou představu sebe samých. A to zvyšuje pravděpodobnost konfliktů, a to se děje.

Moderátorka: Takže vám chybí minulá, nevinnější doba? Četla jsem vaši esej o vašem indickém muslimském dětství v Bombaji. Dostával jste nové šaty na muslimský svátek Eid, ale také jste měli vánoční stromeček pro vaši křesťanskou chůvu.

Sir Salman Rushdie: Myslím, že jsem měl štěstí, že moji rodiče nebyli nábožensky založení. Takže já jsem se náboženství nemusel věnovat, byl jsem z něho omluven. Myslím, že to bylo to nejlepší, co pro mě udělali. A v té době to nebylo výjimečné. Padesátá léta v Bombaji byla daleko méně sektářská než nyní. Nejsem ta pravá osoba, které byste se měli ptát na náboženství.

Moderátorka: Vy jste odsoudil svou víru a okamžitě jste snědl sendvič se šunkou, když vám bylo patnáct?

Sir Salman Rushdie: Čtrnáct. Jediné, co moje matka měla z náboženské víry, bylo, že nemáme jíst maso prasat. Takže jsme vyrostli v jinak naprosto sekularistické domácnosti, kde se nejedlo vepřové. Takže jakmile jsem přijel do Anglie, rozhodl jsem se to napravit. Koupil jsem si šunkový sendvič a když se nebe neotevřelo a nebyl jsem usmrcen hromem a bleskem, bylo to pro mě důkazem, že Bůh neexistuje. (Smích)

Moderátorka: K jakému filozofu, k jakému mysliteli bychom se v dnešní době měli obracet?

Sir Salman Rushdie: Doporučil bych dva. Vždycky mě fascinovalo, že velký myslitel Jeeves nesmírně obdivoval Spinozovu filozofii. Takže, buďme jako Jeeves a čtěme Spinozu. A na druhé straně plotu: mé příjmení, Rushdie, je odvozeno od velkého arabského filozofa ze dvanáctého století, ibn-Rushda, který je známý na západě jako Averroes. To byl velký učenec, odborník na Aristotela a velmi pokrokový hlas ve své době, ve Španělsku. A já jsem se o tom dověděl jen proto, že můj otec ho obdivoval. Ale četl jsem ho a velmi mě to zaujalo. Předtím existoval konzervativní muslimský filozof, který vydal knihu s názvem "Nesrozumitelnost filozofů". A Averroes na to reagoval knihou s názvem "Nesrozumitelnost nesrozumitelnosti". To je kniha, kterou stojí za to číst.

Nahrávka v angličtině (od minuty 13) ZDE

31.5.2016

ODS se rozhodla postavit volební kampaň na zjednodušování. Např. chce zvýšit platy tím, že sníží daně. Ano, dnes je to velké téma, téma nízkých mezd v ČR ve srovnání se mzdami na západ od nás.

Problém je v tom, že západní Evropa má taky výrazně vyšší daně a že míra sofistikovanosti naší ekonomiky se zmohla na konkurenční boj se Západem většinou jen tím úžasným tahem, že se u nás budou za nižší mzdy provádět práce bez výrazné přidané hodnoty. Člověk by čekal od solidní pravicové politiky, že nebude nic zjednodušovat a že si nebude ulehčovat složité problémy východními řešeními.

Poctivé západní řešení pro Českou republiku jsou vysoké mzdy za práci s vysokou přidanou hodnotou a zároveň vysoké daně, které umožní velmi kvalitní fungování veřejné sféry jako v zemích na západ od nás. Jak chce ostatně ODS zvyšovat platy učitelům, když chce zároveň snižovat daně? Bojem proti korupci a ekonomické kriminalitě? To by ale musela investovat do policie, úředníků, soudů.

Tradiční jednoduchá řešení problémů ze strany ODS, jako když například byla proti kolkování lihu, spočívají v přesvědčení, že snižováním daní se vybere více a omezováním financování policie a státní správy bude stát fungovat lépe. Jak pro koho… Lihové mafii by to jistě vyhovovalo. Na facebookové zdi jednoho z mých známých jsem objevil velice výstižný komentář Jaroslava Kmenty k na Novinkách.cz zveřejněné fotce, na níž se bývalý premiér a šéf ODS Petr Nečas hrbí před panem Rittigem. Ten komentář zněl takto: Zjednodušme to!

Článek s fotkou Rittiga a Nečase: ZDE

Nová volební strategie ODS: ZDE

27.5.2016
Rozhovor Britských listů 59:
Je, jak píše Blesk, inkluze "ďábelský antisociální program"?


V tomto Rozhovoru Britských listů hovoří Bohumil Kartous s Klárou Laurenčíkovou, předsedkyní a spoluzakladatelkou České odborné společnosti pro inkluzivní vzdělávání a předsedkyní vládního Výboru pro práva dítěte o inkluzi a rozmanitosti ve školách a v české společnosti. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 27. května 2016.

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

31.5.2016
Čad: Hissène Habré byl odsouzen za zločiny proti lidskosti

Habré je prvním bývalým šéfem státu, který byl odsouzen za své zločiny u soudu v jiné zemi, v Senegalu. Proces byl významným krokem vpřed ve věci stíhání afrických politiků, kteří se provinili porušováním lidských práv, zdůrazňují experti

Oběti Hissèna Habrého musely čekat šestadvacet let na spravedlnost, ale v pondělí se jim jí dostalo.

Vyvrcholením přelomového soudního procesu, kdy slabí soudili mocného, byl bývalý diktátor v Čadu shledán vinným ze zločinů proti lidskosti, bezdůvodného popravování lidí, mučení a znásilňování.

Habré byl odsouzen na doživotí v Dakaru v Senegalu. Je to první bývalý šéf státu, který byl odsouzen za zločiny proti lidskosti u soudu v jiné zemi.

Je to první hlava státu, která byla osobně odsouzena za znásilnění, podle Human Rights Watch, organizace, která ho dostala před soud.

Loni byl nucen Habré poslouchat déle než tři měsíce svědectví 90 svědků, kteří hovořili o tom, že Habré uvrhl tisíce lidí do tajných věznic, kde byli mučeni a zabíjeni. Habré byl souzen u mimořádného afrického soudního dvora, zřízeného Senegalem a Africkou unií.

Podrobnosti v angličtině ZDE

31.5.2016
Ondřej Slačálek: Prosím, přijdťe dnes demonstrovat na podporu Martina I.
Dnes, v v úterý 31.8. v 18 hodin, na Václavském náměstí u koně



Martin I., vazebně vězněný již třináct měsíců v podivné kauze spojené s policejními provokacemi, zahájil o víkendu hladovku poté, co nadřízený soud zrušil rozhodnutí soudu o jeho propuštění z vazby. Vzhledem k tomu, že zvolil suchou hladovku a odmítá přijímat i tekutiny, může mu v brzké době jít o život. Jeho stav přitom zatím ignorují média, která jinak senzacechtivě pokrývají každý detail, který jim "pustí" policie.

V případu řada faktů nesedí a je až příliš okolností podezřelých. Skupina, která měla připravovat demonstrativní útok na nákladní vlak, byla z poloviny tvořena dvěma policejními provokatéry. Údajný mozek skupiny byl již propuštěn z vazby, kde ale nadále sedí muž pokládaný policejními vyšetřovateli za mnohem méně nebezpečného.

Obáváme se o Martinovo zdraví a život. Bojíme se postupného násilí policejního státu, zatím testovaného na okrajových skupinách, podezřelých "extremistech" a údajných "teroristech".

V šest se setkáme na Václavském náměstí u koně, promluví mimo jiné novinář Markus Pape. Následovat bude hlasitý protest u věznice Pankrác v osm hodin.

Pánvičky, hrnce a vařečky sebou!

Ondřej Slačálek

Další informace: ZDE

31.5.2016



Ve dnech 27.-29.5.2016 se konal další ročník festivalu imigrantů nazvaný RefuFest pořádaný sdružením In-Báze.Tentokrát došlo k určitým změnám, protože festival již nemohl být financován z evropských fondů, jak tomu bylo v letech minulých, vybralo se od dárců přes projekt Hit hit úctyhodných 270 000 Kč na zajištění provozu celého festivalu.Také se již nekonal na pražské Kampě, ale v neméně atraktivním, industriálním prostoru Nákladového nádraží Žižkov, které tak ožilo pestrobarevnou směsí kultur, tradic, hudby a ochutnávek tradičních jídel mnoha národností, které se festivalu zúčastnily.Na rampách postávaly hloučky bavících se lidí, kolem pobíhaly děti, pro které byl také přichystán program, zvláště v neděli se mohly zúčastnit společného stolování, kdy každý měl možnost donést ochutnávku vlastnoručně připraveného jídla, mohly z krabic a lepenky vyrábět postavy, zvířata a stavby z celého světa nebo ve výtvarném workshopu zpracovat dvojjazyčně přednesenou pohádku, ta letošní pocházela ze Sýrie. Dále měly možnost se spolu s rodiči zúčastnit divadelních či tanečních workshopů pod vedením lektorů z řad imigrantů.

Pro ostatní tu byla celá řada kvalitní hudební produkce, ozývaly se afro-rytmy, balkánská muzika v podání Štěpána Markoviče a Balkan family, vystoupila i známá romská kapela Terne Čhave.Dále představení folklorních tanců z Běloruska, Kyrgyzstánu nebo Vietnamu.Poslechnout jste si mohli i recitaci básní z pera palestinských autorů.Naučit se vyrábět vietnamské jarní závitky, plést ze slámy a tvořit z papíru jako v Bělorusku nebo se zdokonalit v hraní šachů v ruském stánku.Po celém obvodu jedné nádražní haly a kolem kolejiště byly stánky s nabídkou hand-made výrobků nebo velmi chutných tradičních pokrmů od imigrantů z Arménie, Egypta, Indie, Afghánistánu, Kyrgyzstánu, Ghany, Palestiny a mnoha dalších kultur, vždy byla možnost s usměvavými prodavači prohodit i pár slov a dozvědět se tak více o jejich kultuře i o tom, jak se jim žije v novém domově, což je vždy lepší než mít jen zprostředkované informace z médií.

Festivalu se s ethno-cateringem zúčastnily i skupinky žadatelů o azyl z uprchlických táborů, kteří i přes nelehké podmínky mohly svou kuchyní směle konkurovat ostatním zúčastněným.

Prezentovaly se i různé organizace, které s migranty přímo pracují nebo se zabývají podobnou problematikou jako Správa uprchlických zařízení, Sdružení při integraci a migraci, InBáze z.s.,UNHCR, Lékaři bez hranic, Amnesty International nebo Organizace pro pomoc uprchlíkům.Včajovně probíhaly zajímavé diskuse o kultuře a zvycích zastoupených národností i problematice migrace, bylo možné debatovat přímo s lidmi prchajícími z ohrožených oblastí nebo s dobrovolníky, kteří migrantům pomáhají.V pátek se konala debata o německé zkušenosti s migranty a jejich integrací.

Po obvodu stěn byly ke zhlédnutí jímavé fotografie japonského fotoreportéra Jiro Ose o somálských uprchlících nebo fotovýstava Diakonie z uprchlických táborů v Jordánsku a severním Iráku.

Kromě zajímavých suvenýrů a gastronomických zážitků jste se mohli především obohatit o nové zkušenosti z poznávání jiných kultur a setkat se na malém prostoru s lidmi z různých koutů světa.Festival RefuFest organizuje každoročně spolek InBáze z.s., a to v Praze i v jihočeských Rakovicích, realizuje také sociální podnik Ethnocatering a provozuje komunitní centrum s poradenskými službami (právními, sociálními, pracovními a psychoterapeutickými)pro migranty i českou veřejnost v Praze, čímž významně přispívá ke zlepšení integrace cizinců.

Důstojným prostorem pro konání festivalu bylo Nákladové nádraží Žižkov, které se přes původní záměry developerů zachovalo a stalo se díky Národnímu památkovému ústavu, Klubu za starou Prahu a aktivitám sdružení Žižkov nejen sobě kulturní památkou, prozatím slouží k pořádání kulturních akcí různého zaměření.










31.5.2016
Muž byl obžalován v Británii za to, že přišel na veřejnost v urážlivém tričku



Padesátiletý muž byl v Británii obžalován, že spáchal přestupek proti veřejnému pořádku, poté, co přišel do hostince v tričku, které se posmívalo obětem katastrofy na fotbalovém stadionu v Hillsborough.

Proti Paulu Grangeovi z města Worcester bylo zahájeno trestní stíhání za to, že přišel na veřejnost s výhrůžným a urážlivým textem, který může vyvolat šikanu, znepokojení či bolest.

Muž přišel do hostince s tričkem, na němž měl nápis, že katastrofa z roku 1989, při níž na fotbalovém stadionu v Hillsborough zahynulo vinou policie 96 fotbalových fanoušků z Liverpoolu, byla způsobem, jímž "Bůh pomohl" firmě na hubení škůdců. Muž byl požádán, aby z hostince odešel.

Policejní velitel Kevin Purcell uvedl: "Rozumím znepokojení a bolesti, které urážlivé výroky na tom tričku způsobily lidem v tom hostinci i jinde. Chtěl bych poděkovat majiteli hostice za jeho podporu i všem členům veřejnosti, kteří tou dobou byli v tom hostinci a informovali nás o tom."

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.5.2016
Cameron: "Sadiq Khan je hrdý muslim, hrdý Brit a hrdý Londýňan"

Britský konzervativní premiér David Cameron vystoupil společně s labouristickým primátorem Londýna Sadiqem Khanem na londýnské demonstraci stoupenců setrvání Británie v EU, přestože ještě před několika týdny před Khanem varoval, že má údajné "vazby na islamistické extremisty". Cameron byl obviňován, že se účastnil rasistické předvolební kampaně proti Khanovi. Nyni je to zjevně zapomenuto.

Cameron pochválil Sadiqa Khana za to, že je to "hrdý muslim, hrdý Brit a hrdý Londýňan".

Cameron ve svém projevu uvedl: "Dovolte mi především blahopřát Sadiqovi k jeho vítězství. Mluvil o svém otci. Je synem řidiče autobusu. Já jsem synem makléře, což není tak romantické.

Avšak Sadiq říká důležité věci o naší zemi. V naší generaci se někdo, kdo je hrdý muslim, hrdý Brit a hrdý Londýňan může stát primátorem nejlepšího města na světě. To něco vypovídá o naší zemi.

Ještě existují skleněné stropy, které musíme rozbít. Ještě existuje diskriminace, proti níž musíme bojovat. Jsem hrdý, že jsem tu dnes s primátorem Londýna - s labouristickým primátorem Londýna - k tomuto životně důležitému tématu."

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.5.2016

Není to tak dávno, co jsem v Britských listech vyjádřil názor, že Martin Konvička je příliš bezvýznamný na to, aby se kvůli trestnímu stíhání stal mučedníkem. Ta bezvýznamnost se v poslední době ukazuje naprosto jasně, nicméně Konvičkovi mučednictví asi přece jen hrozí. Může se totiž stát mučedníkem své politické malosti a amatérismu.

Představa, že politika spočívá pouze v hlásání a vybojování nějaké (třeba protiislámské) ideologie, je naprostý nesmysl. Je to nesmysl, který se předhodí frustrovaným, aby se jim zatmělo před očima a „spojili se“, což výborně slouží k ukojení osobní ctižádosti nebo – když štěstí přeje – k osobnímu obohacení a získání moci. U lidí kolem Konvičky se to ukázalo překvapivě rychle. Můžeme očekávat soudní spory mezi dříve nejbližšími spojenci, soudní spory – jak jinak – o peníze. Naivní Konvička se díky nim může snadno stát bezdomovcem. A to už ve snech jistě sahal po hezkém postu, který se podařilo obsadit Petru Machovi v Evropském parlamentu.

Mach je typický příklad fungování zarputilé ideologie těchto bezvýznamných ministran, které jsou tu jen proto, aby emocionálně ulevily svým voličům (existují lidé, u nichž k výrazné emocionální úlevě dochází tehdy, když získají dojem, že mohou prosazovat zdánlivě racionální zjednodušení světa na pár idiotských tezí) a za tuto úlevu inkasovaly veřejné peníze. Pak je ještě zapotřebí nezapomenout se dělit s okolím. Za Konvičkovou tragédií se patrně skrývá to, že to nepřál Janě Volfové její (jeho slovy) „drobné rozkrádání“ a lidem z Úsvitu jejich ambice jeho ideologický zápal prostě chytře využít pro svůj prospěch. Když člověk poslouchá tohle, je mu Konvičky až skoro líto.

Úsvit chce po Konvičkovi miliony ZDE

Euroskeptik Petr Mach živí z unijních peněz 14 asistentů ZDE

30.5.2016
HRW: Česká televize Prima "nařídila reportérům, aby prezentovali uprchlíky jako hrozbu"

28.5.2016

Sdílejte na Facebooku!

Před týdnem se konalo v Evropském parlamentu ve Štrasburku Evropské setkání mládeže 2016 (EYE - European Youth Event 2016) s mottem "Společně to můžeme změnit". Podrobné informace v angličtině jsou ZDE

Setkání nás ohromilo přátelskou, tvůrčí a konstruktivní atmosférou i neuvěřitelně efektivní organizací gigantické akce:

Byly to dva dni nabité přednáškami, diskusemi, workshopy apod. na témata, která řeší místní komunity, členské státy Evropské unie, i Evropská unie jako celek. Akce se účastnilo 7500 mladých lidí z celé Evropy (z ČR jich ve Štrasburku bylo 151) a všichni na diskusích velmi živě a aktivně podíleli. Škoda, že se podobné mezinárodní akce nekonají i v českém parlamentu.

Chtěli bychom podobnou atmosféru přinést do českého prostředí, aspoň zprostředkovaně, i když jen na internetu.

Díky Britským listům se můžete o tématech, která víří Evropou i světem, dozvědět a diskutovat o nich společně s námi.

V nadcházejících týdnech vám chceme postupně zprostředkovávat otázky z pěti tematických okruhů, o nichž mladí lidé z celé Evropy ve Štrasburku diskutovali. Přijde nám, že otázky, které pro setkání připravili jeho organizátoři, jsou vynikajícím způsobem zformulovány a jsou nesmírně aktuální a důležité. Řeší budoucnost Evropy i světa, který je na rozcestí. Rádi bychom, kdybyste se k nim vyjádřili. Chtěli bychom vyvolal aspoň ozvěnu vynikající diskuse, jaká se konala ve Štrasburku. Chtěli bychom vědět, co si o těchto otázkách myslíte vy. Napište nám svůj názor, na twitteru či emailem. Zajímavou diskusi zveřejníme.

Pěti tématickými okruhy bylo ve Štrasburku toto:

- Válka a mír: vyhlídky na mírovou planetu

- Apatie nebo účast: plán pro živou demokracii

- Vyloučení nebo přístup: jak zasáhnout proti nezaměstnanosti mladých lidí

- Stagnace nebo inovace: pracovní svět zítřka

- Selhání nebo úspěch: nové cesty k udržitelné Evropě

Někomu se mohou ty otázky zdát příliš obecné. Podívejte se však na podotázky!! Dnes začínáme tématem II - Apatie nebo účast: plán pro živou demokracii.

Otázky, k nimž bychom chtěli znát vaše názory, jsou níže. Napište nám na twitter @o_evrope anebo do redakce Britských listů redakce@blisty.cz

Sledujte vyhlášení nových otázek vždy v sobotu. Čtěte reakce čtenářů během celého týdne.

Apelujeme nejenom na mladé lidi, aby se vyjadřovali k otázkám současné Evropy i České republiky.

Vyberte si otázku, nebo otázky, které vás nejvíce zaujaly a k těm se vyjádřete. Chceme slyšet váš hlas.

Dominika Švecová a Jan Čulík

Apatie, nebo účast? Agenda pro dynamickou demokracii

ÚČAST A AKTIVNÍ OBČANSTVÍ

Demokratický život: Nezapomínejme, že máme volbu

Měli jsme ve zvyku držet pusu. Teď nás ale poslouchejte. Jste připraveni usilovat o demokratické změny? Jaké inovace směrem k posílení účasti lidí na politice a směrem k aktivnímu občanství mohou v Evropě zlepšit situaci?

Evropská unie je založena na představě, že by se lidé ze všech zemí měli spojovat, vytvářet mezi sebou přátelské a pracovní sítě a navzájem spolupracovat. Měla by tato vzájemná provázanost být prohloubena? Jakým způsobem by se měla Evropa dál rozvíjet?

Učit se tím, že to děláme. Co je vlastně a co by měla být výchova k občanství a jak by organizace mladých lidí měly přispět ke kultivaci kultury demokratické aktivity v Evropě?

Vytvářet občanskou společnost. Za jakých podmínek mohou rozkvétat organizace občanské společnosti? Co brání rozvoji občanské aktivity a využívání základních práv v jednotlivých členských zemích EU i na nadnárodní úrovni?

Kontrola politiků. Jakým způsobem by se měli lidi zorganizovat, aby dokázali přimět politiky, aby se průběžně zodpovídali občanům ze své práce? Jak se stát aktivním občanem a kriticky hodnotit činnost politiků?

Jak se konstruktivně účastnit na politickém procesu. Co je to hate speech, jak bránit šíření nenávisti a jak se dá proti tomu bojovat? Čím ohrožuje šíření nenávisti aktivní občanskou účast na politickém životě?

Posilování místní demokracie. Jak mohou mladí lidé, organizace občanské společnosti a veřejné úřady nalézt inovativní způsoby jak navzájem spolupracovat v dynamické demokracii? Jak se člověk dokáže chovat ve své komunitě se sociální odpovědností? Jak využívat všech možností v rozmanitosti a multikulturnosti Evropy. Jak posilovat inkluzi, spolupráci, setkávání lidí z různých kulturních prostředí. Co přináší přijímání uprchlíků do místních komunit?

Další evropská integrace - ano, nebo ne? Proč jsou někteří lidé pro další evropskou integraci a jiní nikoliv?

27.5.2016

To, co se stalo ve Varšavě, je smutnou ilustrací nynějších protiuprchlických nálad a napětí v Polsku. Na velké rouře dálkového městského topení ve Varšavě existovala nástěnná malba. Na ní byly zobrazeny děti všech národů a ras, jak se drží za ruce. Velmi brzo se stala malba terčem vandalismu - obličeje nebělošských dětí byly postříkány bílou barvou a kolem se objevily vulgární protiuprchlické nápisy. Bylo rozhodnuto nástěnnou malbu obnovit, avšak tentokrát jsou obličeje všech dětí už bílé. Je to symbolická porážka v boji proti rasismu.





A to není jediný nedávný případ, o němž se nyní široce diskutuje na Facebooku a který dokazuje, jak propadají polské instituce rasismu. V jiné scéně, která se virálně rozšířila po sociálních sítích, seděl v polské kavárně muž s tmavší tváří, když do ní přišla třída dětí s učiteli. Viděly, že mluví anglicky, a začaly brečet, protože je to uprchlík a ony nechtějí sedět vedle něho. Skandálem bylo, že učitelé muže oslovili a vysvětlili mu, že "Poláci nemají rádi cizince, takže se ho děti bojí" a požádali ho, aby z kavárny odešel...

Intenzita nenávisti dosáhla naprostého vrcholu i v politických "diskusích". Aktivisté, kteří mají vazbu na KOD, Výbor na obranu demokracie, a ve skutečnosti vlastně všichni oponenti strany Právo a spravedlnost jsou nazýváni "zrádci" a jsou srovnáváni s Targowickou konfederací. To je ale docela ironické, protože původní Targowice vznikla proti zavádění ústavy z 3. května 1791 a silně ji podporovala katolická církev. V jejím důsledku se Polsko dostalo do područí Ruska...

Interview s poslankyní strany Právo a spravedlnost v katolickém rozhlase je poněkud méně komické. V tomto rozhovoru se vyjádřila Bernadeta Krynicka, když hovořila o tom, že Evropská unie vyšetřuje krizi polského ústavního tribunálu, že "udávan svou vlastní zemi cizincům je zrada a zrada by se měla trestat oběšením". Když se jí šokovaný moderátor snažil uklidnit, zašla ještě dál a svůj názor ještě vyšperkovala. Tento interview byl pak vydán na internetu ZDE

Výhrůžky oběšením pro "zrádce Polska" nejsou ničím novým, protože se objevily na transparentu během významného fotbalového západu, ale když to začne říkat poslankyně, je to něco úplně jiného. Krynická je idiot, jak prokázala, když během jednání zdravotní komise požadovala, aby fyzioterapeuti dostali právo podle svého svědomí odmítnout provádět rehabilitaci žen, které používají antikoncepční tělíska.

Spirála nenávisti se začíná vymykat z rukou - je to možná jen shoda okolností, ale je nutno se zmínit o tom, že atentátník, který umístil výbušninu do přeplněného autobusu ve Vratislavi (díky hrdinství řidiče, který ji z autobusu odstranil, byl jen jeden cestující zraněn) měl údajně také velmi radikální a protiuprchlické názory.

Stát proti takovému chování nepodniká žádné kroky. Polsko mělo s tím problém už dříve, protože před časem rozhodl polský soudce, že hákový kříž je "hinduistický symbol" a neodsoudil pachatele za to, že namalovali v Bialymstoku hákové kříže na příbytky imigrantů. Fotbaloví chuligáni, které už dlouhá léta chválí Jaroslaw Kaczyński jako pravé vlastence, dnes organizují pravidelné demonstrace s pochodněmi dokonce i na tak posvátných místech, jako je Jasna Góra. Někteří kněží tyto rasistické násilníky podporují a žádají je, aby vedli křesťanskou křížovou výpravu proti islámu.

Nedávné zákonné změny daly polské vládě téměř neomezené vyšetřovací pravomoci a obavy strany Právo a spravedlnost z masových protestů se projevují jejím rozhodnutím založit "teritoriální armádu", které by se vydaly zbraně, aby mohla zasahovat proti protivládním akcím a rozhodnutím postavit kolem polského parlamentu dvoumetrový plot.

Zároveň nikdo řádně nevyšetřuje policejní brutalitu - v poslední době došlo k několika případům policistů, kteří zneužívali svou moc. Jen před několika dny byl ve Vratislavi zatčen mladý muž a pak byl údajně ubit na policejní stanici. Policie tvrdí, že zemřel, když proti němu použili taseru, protože prý byl na drogách, avšak na fotografiích mrtvého jsou strašlivé rány na hlavě oběti. To vedlo k několika dnům nepokojů nedaleko policejní stanice, ale vláda na případ nijak nereagovala. Možná to bylo proto, že ministr vnitra měl moc práce, protože dohlížel na policii v Gdańsku, kde byla zadržena dcera místního aktivisty strany Právo a spravedlnost poté, co už napodruhé zaútočila na policii, která ochraňovala pochod aktivistů LGBT. Podle ministra Błaszczak "zadržet ženu tím, že ji položíte na zem a svážete jí ruce za zády je nepřijatelné" Tento "barbarský případ policejní brutality" ho přivedl k závěru, že je zapotřebí dalších akcí. (Pokud máte zájem, zde je video celé situace, kde se zadržená dívka směje, vtipkuje a dává rozhovory novinářům.)

Výše uvedené události dál prohloubily konflikty mezi Poláky. Z obou stran přicházejí tvrdá slova (i když ze strany Právo a spravedlnost se šíří daleko intenzivnější jedovaté vyjadřování). Je to ale autentická nenávist, alebo se to vyvolává uměle z nějakého konkrétního důvodu? Mnoho Poláků si myslí, že strana Právo a spravedlnost dobře ví, že nemá šanci udržet si u moci demokratickými prostředky, a tak se snaží Polsko destabilizovat. A pak se začne v souvislosti se Světovým dnem mládeže, jedné z největších katolických akcí na světě, která se má v létě konat v Krakově, začne používat nové zákony a bude varovat před údajnou hrozbou terorismu, zavede mimořádný stav a zneužije ho k rozdrcení opozice. Je to jistě zcela absurdní představa, že...

Avšak je to skutečně absurdní? Nedávný rozhovor s Krzysztofem Szczerskim, poradcem prezidenta Dudy, staví takovou myšlenku do jiného světla. Krzysztof Szczerski tvrdí, že prezident dal parlamentu šanci, aby vyřešil krizi ústavního tribunálu, ale jestliže nedospěje k nějakému kompromisu, prezident "jim odebere hračky z rukou, pošle je domů a bude vládnout sám". Podle Szczerského má být opozice prezidentovi vděčná, že to neudělal. Zatím.

Verdikty ústavních soudů dosud nebyly zveřejněny a legálně zvolení soudci dosud nebyli jmenováni do úřadu. Skandál vyvolal pozornost Evropské unie a mezinárodních organizací, zůstává problémem pro stranu Právo a spravedlnost a frustruje opozici. Jen jediný člověk je polským vývojem potěšen - a ten má kancelář v Kremlu.

30.5.2016



Timothy Garton Ash, známý oxfordský historik a odborník na někdejší NDR a Polsko, se v minulých letech stal ohniskem kontroverze ohledně islámu v souvislosti s případem Ayaan Hirsi Ali, muslimské imigrantky ze Somálska do Holandska. Timothy Garton Ash nyní vydal novou, záslužnou encyklopedii s názvem Free Speech: Ten Principles for a Connected World (Svoboda projevu: Deset zásad pro propojený svět), Atlantic Books, Londýn, 2016.

Západní společnosti neustále zápolí s tím, kde vlastně jsou hranice svobody projevu. Komentátor Guardianu Nick Cohen novou Ashovu knihu chválí za to, že v ní Ash byl nucen nově definovat zásady svobody projevu pro dnešní multikulturní svět, poukazuje ale zajímavě na to, že Ash byl donucen k nové definici těchto zásad tím, že se sám octl uprostřed globální kontroverze v souvislosti s přípaem Ayaan Hirsi Ali, v němž - podle Cohena - Ash stejně jako mnozí západní levicoví intelektuálové sehrál poněkud ostudnou roli.

Ayaan Hirsi Ali byla v roce 2002 donucena uprchnout ze Somálska do Holandska, protože jí tam hrozila smrt. Je to černošská feministka, která veřejně vystupovala proti ženské obřízce a proti "Bohem schválenému" náboženskému útlaku žen. Jejími nepřáteli byli nepřátelé všech liberálů: ozbrojení reakcionáři, kteří zavraždili jejího přítele, holandského režiséra Thea van Gogha za to, že zkoumal misogynii obsaženou v koránu. Západní liberálové včetně Ashe se však proti ní postavili a zahnali ji do náruče amerických neokonzervativců. Vadilo jim, že Ayaan Hirsi Ali vyjadřovala názor, že islám jako celek je neslučitelný s moderní postosvíceneckou civilizací. Západní liberálové ji odmítli jako antiislámskou fundamentalistku, obdobnou islamistickým fundamentalistům.

Ve své nové knize o svobodě projevu se Timothy Garton Ash vrací k zásadám Johna Stuarta Milla. Ten argumentoval, že pokud stát nedokáže prokázat, že hate speech úmyslně vyvolává zločinnost, stát nemá právo ji zakázat. Tato stará myšlenka však potřebuje občerstvit, protože v jednadvacátém století je myšlenka státu, který zosobňuje jednolité občanstvo, už zastaralá.

Když vydal v roce 1989 Írán fatwu proti spisovateli Salmanu Rushdiemu, vznikla tím nová éra cenzury. Kdysi existoval svobodný a nesvobodný svět. Bylo možno agitovat pro svobodu disidentů uvězněných v sovětském impériu a přitom žít na bezpečném Západě. V roce 1989 se prokázalo íránskou fatwou proti Rushdiemu, že už neexistuje pojem "bezpečného Západu".

O další generaci později začínají vypadat absurdně i klasická liberální omezení, že nelze kriminalizovat verbální projevy, které nevyvolávají úmyslně zločinnost. Masová migrace přivádí desítky nových menšin do západních zemí. V nich využívají lidé liberálních svobod k vytváření stále menších uzavřených skupinek. Měli bychom mít zákony, které toto hájí? Timothy Garton Ash argumentuje, že jediným způsobem, jak může fungovat moderní diverzita, je trvat na tom, abychom všichni byli daleko méně citliví vůči urážkám.

Nick Cohen však Ashe kritizuje za jeho neschopnost říci otevřeně, že je třeba bojovat proti náboženským předsudkům. Ash v knize tvrdí, že "musíme respektovat věřícího, nikoliv však nutně to, v co věří". Je to obdoba jezuitského přikázání "milujte hříšníka, ale nenáviďte hřích". Cohen argumentuje, že to je falešná představa. Jestliže nějaká náboženská víra požaduje popravu odpadlíků, jako je Hirsi Ali, není možné respektovat ani věřícího, ani jeho víru.

Nicméně, argumentuje Cohen, Timothy Garton Ash vydal důležité, nesmírně aktuální a encyklopedické dílo: cenný příspěvek do kánonu - co jiného? "osvíceneckého fundamentalismu".

Podrobnosti v angličtině ZDE

30.5.2016


Zbytky intelektuální levice si s logickou soudržností vysvětlování současného světa hlavy nelámou. Probíhající masivní nástup krajní pravice v Evropě i za jejími hranicemi je často redukcionisticky vysvětlován v ekonomických pojmech ("oběti globalizace se bouří"), místo aby se připustilo a také zkoumalo, že a proč si poražení globalizace uvědomují svou situaci právě v paranoidních, kmenových a xenofobních pojmech - aniž "konečně" přijaly jazyk antiglobalizační levice (v oběhu nejméně od roku 1998). Ovšem když dojde na ekonomickou politiku, úsporný postup je naopak vysvětlován výhradně "ideologicky", bez jakéhokoliv připuštění možnosti, že by i on mohl být do nějaké míry adekvátní ekonomickým podmínkám. "Lid" tedy propadá ultrapravicovým ideologiím výhradně z ekonomických důvodů, kdežto politici a ekonomové propadají ideologii škrtů, "protože jsou zkrátka šílení". Tolik apologetika levičáckých předsudků.


9. května publikoval list China Daily ostré vyjádření proti neokeynesiánskému dluhovému financování ZDE. Komentátoři všeobecně předpokládají, že se jedná o jeden z projevů zákulisního boje mezi čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a vládou. Zatímco prezident se obává, že vláda pokračováním dosavadních neokeynesiánských experimentů čínskou ekonomiku definivně položí, čemuž chce zabránit, vláda nevidí důvod k podstatným změnám.

Podle anonymního komentátora čínského komunistického deníku (velmi pravděpodobně se jedná o prezidentova ekonomického poradce Liou Che) přílišné spoléhání na dluhový ekonomický stimulus může ekonomiku uvrhnout do systémové finanční krize a recese. Výsledkem může být záporný růst a likvidace úspor drobných střadatelů, varuje vyjádření pro komunistický deník.

"Měli bychom úplně opustit iluzi zredukování pákového efektu (leverage) uvolněním monetárních podmínek, abychom pomohli akcelerovat ekonomický růst," uvedla dále dotyčná osoba.

Vláda podle ní musí omezit rizika na akciovém, měnovém, dluhopisovém trhu a trhu s nemovitostmi, ale i v bankovním sektoru. Protože se v Číně vyskytuje slabá poptávka a nadbytečné kapacity, graf ekonomického vývoje bude "ve tvaru L", rozhodně už ne ve tvaru V, uvádí se ve vyjádření.

Mnoho zdrojů z celého světa konstatuje, že druhá největší ekonomika zpomaluje a současná vládní politika neřeší příčiny, pouze některé projevy. Podle vyjádření pro čínský komunistický deník People´s Daily přetrvávají strukturální problémy a potrvá řadu let, než případně nové zdroje růstu povedou k dalšímu ekonomickému vzestupu.

Nabízí se otázka: Je "hloupý" čínský prezident a jeho poradci "pod vlivem překonané ideologie škrtů", nebo zkrátka jen reflektuje povážlivý stav čínské ekonomiky poté, co do ní byly po léta masivně pumpovány fiskální stimuly, jaké nemají ani na Západě obdoby? Obstojí takové vysvětlování v rámci tvrdošíjné obhajoby neokeynesiánského monetarismu - nebo se stane zázrak a levicoví komentátoři začnou konečně zohledňovat ekonomii strany nabídky a mikroekonomii? Přijde někdo s obnoveným zájmem o Wallersteinovu teorii mezinárodní dělby práce?

Pokud padne politika fiskálních stimulů a dluhového financování v Číně, zmizí poslední případ opravdu úspěšné ekonomiky, která takovou politiku provádí (v úplně jiném stádiu rozvoje, než jsou západní protějšky). Většina ostatních aplikací byla diagnostikována u pacientů, kteří chronickou závislost na dluhu "léčí" exponenciálním zvyšováním dávek drogy, zatímco ekonomicky se téměř nehýbou z místa.

Převážně komoditní ekonomiky skupiny BRICS představovaly po řadu let nejrychleji rostoucí segment globální ekonomiky. Efektivní globální poptávku ovšem není možno ani fiskálními triky nafukovat donekonečna. Zmíněné státy již nemají prostor k dalšímu výraznému růstu na této vývojové trajektorii. Konec neokeynesianismu teď neprosadí jen čínský prezident oponující vládě. Nehledě na ideologické preference se konec rozhazování v příštích letech objeví také v bývalých baštách latinskoamerického ekonomického populismu, v Brazílii, Argentině nebo Venezuele.

Možná pak konečně dojde k tomu, že přestane systematické zaměňování neokeynesiánského fiskálního šamanství - relativně adekvátního v dávno uzavřené etapě ekonomického rozvoje Západu - za údajně levicovou ekonomickou politiku.

30.5.2016


Předseda senátního výboru pro vnitřní bezpečnost a vládní záležitosti Ron Johnson v neděli prohlásil, že když demokratická prezidentská kandidátka Hillary Clintonová coby ministryně zahraničí využívala nezabezpečený emailový server, mohlo to sehrát roli při ruské invazi na Krym a východní Ukrajinu.


"Musíte předpokládat že náš nepřítel a protivníci mají přístup ke každému emailu, který kdy prošel přes její soukromý server," prohlásil Johnson v pořadu CBS Face the Nation.

"Ovlivnilo to jejich akce - a je to spojeno například s invazí Vladimira Putina na Krym a východní Ukrajinu? Co jednání s Íránem? Co Asad?"

Johnson, který se vyhýbá formální podpoře Donalda Trumpa, je hlasitým kritikem Clintonové.

Republikánská kritika Clintonové eskalovala v posledním týdnu poté, co zpráva inspektorátu ministerstva zahraničí ukázala, že kandidátka porušila předpisy.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.5.2016


Rakouská ultrapravice vyšetřuje "nespočetné" případy podvodů, kvůli nimž údajně její kandidát minulý týden těsně prohrál prezidentské volby. Oznámil to v neděli předseda strany Svobodných (FPÖ) Heinz-Christian Strache. "Výsledky voleb se mohou změnit," prohlásil.


Ve volbách kandidát Svobodných Norbert Hofer prohrál o pouhých 31 026 hlasů. Mohl se stát prvním evropským prezidentem z řad krajní pravice.

K veliké úlevě evropských středových stran se prezidentem stal bývalý předseda Zelených Alexander Van der Bellen. V rámci trendu posilování populistů v Evropě i mimo ni Hofer využil nespokojenosti s přistěhovalectvím a ekonomických potíží, aby získal podporu nejen chudších Rakušanů s nižším vzděláním, ale napříč celou společností.

Rakouské úřady minulý týden oznámily, že vyšetřují několik případů údajných volebních nesrovnalostí. Z větší části se týkaly korespondenčních hlasů, které byly rozlepeny a počítány příliš brzy, což experti nepovažují za pravděpodobný důvod ke změně výsledků.

Předseda Svobodných Strache byl mezitím nucen vyzvat příznivce, aby zmírnili rétoriku, poté co několik fanoušků vyzvalo k násilí vůči Van der Bellenovi a dokonce zveřejnilo jeho adresu na Stracheho populárním facebookovém profilu.

Podle zpráv v médiích to přimělo policii k posílení ochrany Van der Bellena.

FPÖ se nyní připravuje na příští všeobecné volby, k nimž by mělo dojít v roce 2018. V průzkumech veřejného mínění strana vede s více než 30 %, zatímco dvě vládní centristické strany by nedosáhly na většinu.

V průzkumu společnosti Gallup publikovaném v neděli vedou Svobodní s 34 %. Socialisté kancléře Christiana Kerna by získali 24 % a koaliční lidovci 21 %.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.5.2016


Ve Venezuele už neseženete Coca-Colu - není dost cukru. Dietní Cola je stále k sehnání - než dojde aspartam - ale zmizení ikony globalizace z obchodů je poslední ranou ekonomice na hraně katastrofy. V dubnu největší soukromá společnost Empresas Polar SA, která vyrábí 80 % piva, zavřela. Vláda nyní šetří vodou, takže Venezuelané začali krást z cisteren a bazénů, napsal Ian Bremmer.


Dokud vláda nedokáže navrhnout a vybudovat udržitelný ekonomický systém, mizérie se bude jen prohlubovat.

Také elektřiny je nedostatek a prezident Nicolás Maduro nařídil úředníkům, aby šetřili energií tak, že budou mít otevřeno pouze dva dny v týdnu. Vlna sucha věci ještě zhoršuje. Asi 65 % elektřiny je vyráběno jedinou hydroelektrárnou, která je ve vážných obtížích. Výpadky dodávek, plánované i neplánované, jsou běžnou věcí.

Není to jen smůla. Regály supermarketů jsou často prázdné, částečně kvůli kontrole cen, která odrazuje od výroby základního zboží, a Maduro hrozí, že obsadí uzavřené továrny a znárodní je.

Pak je tu závislost vlády na ropě. Venezuela závisí na ropě z 96 %, pokud jde o výnosy z exportu, asi daně z něj tvoří asi polovinu příjmů státního rozpočtu. Když byly ceny vysoké, politici mohli vytvořit nouzový fond. Část peněz šla na chudé, ale hodně jich bylo rozkradeno: Venezuela je nejzkorumpovanější zemí obou Amerik a devátou nejzkorumpovanější zemí světa, uvádí Transparency International. Aby vyrovnala rozpočet Venezuela by musela prodávat ropu v ceně 121 dolarů za barel, což je více jak dvojnásobek aktuální ceny. Inflace má letos dosáhnout 481 % a napřesrok 1 642 %.

Nepřekvapí, že jsou Venezuelané naštvaní. Po celé zemi probíhá denně v průměru 17 demonstrací. Nespokojenost pomohla opoziční alianci získat kontrolu nad parlamentem, poprvé po 17 letech. Politiku prezidenta Madura schvaluje 26 % dotázaných a 70 % Venezuelanů si přeje jeho odvolání. Opozice potřebovala 200 000 podpisů k vyvolání referenda o odvolání. Získala 1,85 milionu.

Zbývající Madurovi spojenci vědí, že jsou vyřízení: Ústava uvádí, že pokud je prezident odvolán v posledních dvou letech výkonu funkce, nahradí jej viceprezident, aniž by došlo k novým volbám. Pokud si nebezpečné veřejné nepokoje nevynutí jiný průběh událostí, vláda se vynasnaží, aby Madurovo místo zaujal někdo z jejích lidí.

Ale to vše je jen epizoda. Maduro je symptom, nikoliv příčina venezuelských problémů. Dokud vláda nezmění ekonomický systém, problémy se budou jedině prohlubovat.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.5.2016


Dokáže se Brazílie dostat z politické krize? Situace se stala tak matoucí, že země bude možná muset uspořádat předčasné volby, aby vyřešila situaci kolem impeachmentu prezidentky Rousseffové, napsala Astrid Prange.


Přechodný prezident Michel Temer ukazuje, že Brazílie se nachází uprostřed transformace. Po prvé jsou politické a ekonomické elity konfrontovány s možností, že ztratí nad zemí kontrolu.

Nehledě na to, zda v Brazílii vládne vojenská diktatura nebo demokraticky zvolená vláda, až dosud existovala tichá dohoda, že mocenské elity jsou nedotknutelné.

I připravené odvolání Dilmy Rousseffové probíhalo podle tohoto vzorce. Pravice ztratila trpělivost po 13 letech vlády Dělnické strany a původně usilovala o to, aby prezidentka rezignovala sama.

Na první pohled se zdálo, že kritici Rousseffové mají pravdu: Neprokázalo zapojení vysoce postavených členů strany v četných skandálech, že je stejně korumpovatelná, jako jiné?

Zdá se, že skandál kolem státní ropné společnosti Petrobras potvrzuje toto podezření. Vyšetřování známé v Brazílii jako "Operace mytí auta" vedlo k obviněním a zatčením tak důležitých členů strany, jako bývalí bojovníci hnutí odporu José Genoino a José Dirceu.

Vyšetřovatelé se neomezili na aktivity členů vládní strany a političtí oponenti prezidentky Rousseffová zjistili, že ocitnout se v centru svých vlastních aktivit je dost nepříjemné.

Celá politická třída riskuje, že padne. Přechodná vláda vedená Michelem Temerem, bývalým víceprezidentem, je nyní ohrožena stále se objevujícími odhaleními vlastních skandálů.

Opozici se nezdařil plán jednoduše vyměnit vládu a odvolat prezidentku. Možná to je dobrá zpráva. Dny, kdy elity v Brazílii vládly, jako by to byla jejich soukromá hacienda, jsou pryč. Brazilci požadují, aby jejich zástupci udržovali alespoň zdání integrity a respektu k právu.

Předčasné volby jsou jediný způsob, jak ukončit politickou agónii a pád deváté největší světové ekonomiky, který by byl při čekání na volby v roce 2018 nevyhnutelný.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

30.5.2016
Ofenzíva Islámského státu ohrožuje 150 000 syrských uprchlíků, které Turecko nechce pustit přes svou hranici

Svět hovoří o nutnosti bojovat proti ISIS, avšak jeho mlčení je ohlušující, pokud jde o základní práva těch, kteří před ISIS utíkají

29.5.2016
Smrt více než 700 uprchlíků ve Středozemním moři byla v neděli první zprávou dne



Moderátor: Dobré odpoledne. Nejméně 700 lidí, kteří se snažili dostat se do Evropy se utopilo ve Středozemním moři po ztroskotání tří lodí během tří dnů. Úřad OSN pro uprchlíky uvedl, že mohou pouze odhadnout počty lidí, kteří zemřeli, na základě svědectví od těch, kteří přežili. Došlo ale k dramatickému vzrůstu počtu lidí, kteří se snaží přeplout Středozemní moře na Sicílii.

Reportérka: Loď se potápí poté, co vyplula od libyjských břehů. Námořní jednotky Evropské unie házejí plovoucí vesty těm lidem, kteří se zoufale drží ztroskotaného člunu i těm, kteří jsou už v moři. O den předtím mohlo italské námořnictvo jen bezmocně sledovat, jak se loď s uprchlíky převrátila. Většina z nich byla zachráněna, ale ne všichni. A téměř sto lidí se pohřešuje.

Jak byli ti, kteří přežili, přivezeni do italského přístavu, Vysoký úřad OSN pro uprchlíky informoval, že o život přišly stovky lidí.

Carlotta Sami, mluvčí. UNHCR: "To, co se změnilo, že všichni ti lidé zemřeli v jediném týdnu. Nevíme, proč se to stalo. Uprchlíci nám sdělili, že byli doslova nahnáni do těch člunů. Byla to loď s více než 500 lidmi na palubě. Proto také tolik lidí zemřelo, protože uvízli v podpalubí."

Dosud letos přišlo do Evropy téměř 200 000 lidí v gumových člunech a na malých lodích. Je to dvojnásobek loňského počtu za tutéž dobu. Počty rychle poklesly, poté, co Řecko začalo deportovat uprchlíky do Turecka. Avšak plavby z Libye se zintenzivnily. Za pouhých sedm dní zachránila Itálie 15 000 lidí z přeplněných člunů, ale nejméně 700 lidí zahynulo.

Ti, kteří jsou naživu, jsou slabí. Někteří se ani nejsou schopni postavit na nohy.

Italský námořník: "Byly tam těhotné ženy. I osm měsíců těhotné. Jiní, které jsme zachránili, utrpěli na podchlazení. Měli modřiny a rány."

Vzhledem k tomu, že severní Afriku opouští tolik člunů, záchranáři nevědí kam dřív. Pokusy odradit lidi, aby se nepokoušeli o tuto nebezpečnou přeplavbu do Evropy, nefungují.

29.5.2016

Londýnský ústav Legatum Institute každoročně vydává svůj Index prosperity. Zkoumá v něm 89 faktorů. Nejen tradiční údaje jako HDP na jednoho obyvatele a počet lidí, kteří mají práci na plný úvazek, ale i zajímavější údaje, jako například počet bezpečných internetových serverů v dané zemi či jak odpočinuti jsou obyvatelé země každý den po práci. Údaje jsou rozděleny do osmi podkategorií: ekonomika, podnikatelství a příležitosti, vláda, školství, zdravotnictví, bezpečnost, osobní svoboda a sociální kapitál. Analýza zkoumá situaci ve 142 zemích světa.

Česká republika je na 26. místě. Její nejlepší umístění je v kategorii školství, kde se octla na 13. místě. Nejhorší je v kategorii sociálního kapitálu, kde je na 66. místě. Spokojenost s životem je 6,5 bodů z 10. Zdroj ZDE

Nejúspěšnější země jsou tyto:

1. Norsko. Vítězí už ve všech kategoriích sedm let.

2. Švýcarsko. Druhé v Indexu prosperity už tři roky. Nejlepší, co se týče druhu vlády, a druhá nejlepší země co do ekonomiky.

3. Dánsko. Kvalitní vláda, vynikající školství, vysoký sociální kapitál. Relativně špatné zdravotnictví (16. místo).

4. Nový Zéland. Vysoká sociální soudržnost a aktivita komunit. Nový Zéland má nejvyšší úroveň sociálního kapitálu na světě. Nejbohatší mimoevropská země.

5. Švédsko. Nejvyšší úroveň podnikatelských příležitostí.

6. Kanada. Nejvyšší úroveň osobní svobody.

7. Austrálie. Nejlepší školství.

8. Holandsko. Vysoká úroveň školství, zdravotnictví a osobní svobody.

9. Finsko. Pátá nejlepší vláda na světě, ale relativně špatná ekonomika.

10. Irsko. Postoupilo letos o dvě místa výš v důsledku dobré bezpečnosti.

11. Spojené státy. Vysoká úroveň v kategorii zdraví, avšak velmi nízká úroveň v kategorii bezpečnosti.

12. Island. Mezi prvními pěti zeměmi světa v kategoriích osobní svobody, bezpečnosti, podnikatelství a příležitostí.

13. Lucembursko. Vysoká úroveň osobní svobody a zdravotnictví, dobrá vláda a silná ekonomika.

14. Německo. Pátá nejlepší ekonomika na světě.

15. Británie. Poklesla o dva stupně, ve školství a v bezpečnosti se neumístila mezi prvními dvaceti.

16. Rakousko. V kategorii zdraví a podnikatelství a příležitosti mezi prvními deseti zeměmi světa.

Zdroj v angličtině ZDE

25.5.2016



Takže vaši příbuzní budou muset dát dohromady 1600 dolarů retrospektivní platby za cestu přes poušť. A jestliže vaši příbuzní nemají peníze, pašeráci vás budou mučit, zatímco vaše rodina to bude poslouchat v telefonu. Jednoho somálského uprchlíka takto bili holí a pažbou pušky každý den měsíc. Adam čekal šest měsíců a za trest byl donucen stát v horkém libyjském slunci na jedné noze dvanáct hodin denně. V této chvíli v našem rozhovoru na Sicílii se Adamův úsměv promění v grimasu. Přestane se dívat na mě a na mého tlumočníka, Abdelfataha, a začne civět do země. Po krátkém pokusu to udržet vevnitř se začne třást a pak vzlykat.

Pochopit skutečnou hrůzu Sahary, musíte jít po východní trase, která vede ze Súdánu. Poté,co opustili Agadez, lidé jsou často unášeni a mučeni pašeráky. /...) A pak jsou tam bandité, ozbrojené bojůvky a pohraniční stráže. Adam, eritrejský teenager, se setkal s nimi všemi, když cestoval přes poušť ve věku patnácti let. Setkal jsem se s Adamem na Sicílii, několik dní poté, co ho zachránili ve Středozemním moři. Má sebevědomý úsměv a mluví jasným, plynulým způsobem, který skrývá hrůzuy, které popisuje, i překvapivě mladý věk, v němž je zažil. Je vysoký sotva 150 centimetrů, je to spíš dítě než teenager, a během své pouštní cesty z Eritreje zažil více traumat, než většina z nás zažije za celý život.

Cesta, kterou se vydal, vede blízko bodu, kde se setkává hranice Súdánu, Libye a Egypta. Jak se jeho konvoj třinácti toyot blížíl k Egyptu, egyptská policie na něj začala střílet. Sjeli tedy z cesty, aby se vyhnuli Egypťanům a ztratili se. Několik Adamových přátel zemřelo žízní. Dál na severu, v Libyi, narazili na džihádistické bojůvky, jimž nedali pašeráci úplatek - a ty okamžiotě začali na ně také střílet. Zemřeli další uprchlíci - a jeden pašerák.

Jakmile konečně dorazili do Ajdabiyi na břehu Středozemního moře, Adam se stal obětí politických her. Pašování lidí se ignoruje a často jej dokonce místní bojůvky, které vládnou v Libyi, kde není centrální vláda podporují. Avšak tohoto dne chtěly hlavní bojůvky v Ajdabiyi a vláda v Súdánu ukázat světu, že bojují proti metle migrace. Takže Adamova skupina měla to neštěstí, že ji vrátili do Súdánu jako součást dohody mezi úřady v Chartúmu a v Ajdabiyi a byl prezentován davu novinářů na televizí vysílané tiskové konferenci. Singál byl jasný: Pohleďte, hlídáme hranice.

Situace už nemohla být horší, když byla Adamova skupina uvězněna a pak odsouzena k deportaci zpět do Eritreje. Podle Adamova líčení už začal proces deportace (což by znamenalo, že v Eritreji skončí ve vězení), když náhle zasáhla OSN a přesvědčila súdánské úřady, aby dodržely mezinárodní právo a odvezly uprchlíky do tábora na súdánsko-eritrejské hranici. Poté, co se mu téměř podařilo dojet až k Středozemnímu moři, byl nyní zase zpátky po deportaci na vzdálenost více než 4500 kilometrů.

Avšak k nejbrutálnější části Adamovy cesty došlo, když konečně dorazil o několik týdnů později znovu do Ajdabiye. Zatímco ti, kteří cestují do Libye západní cestou, se většinou dokáží vyhnout únosům a výkupnému, pro uprchlíky, kteří jdou východní cestou, je to běžný zážitek. Vydírání tam není náhodné. Je to primární byznys pašeráků, kteří pracují na súdánské cestě.

"Stalo se to součástí naší kultury," řekl mi eritrejský aktivista za práva uprchlíků. "Víme, kde nás budou mučit a kolik budeme muset zaplatit. Jsme na to připraveni. Říkáme, že je to normální."

Ta normálnost funguje takto: Když dorazíte do Ajdabiye, zavřou vás do té doby, než vaši příbuzní dají dohromady peníze na platby pašerákům. Ať jsou vaši příbuzní kdekoliv, v Izraeli, v Súdánu, nebo i v Británii, pašeráci tam mají osobu, jíž musí vaši příbuzní osobně peníze vyplatit. Žádní uprchlíci neplatí peníze, než dorazí do Ajdabiye, protože pašeráci by je nedopravili na celou cestu. A nikdo u sebe nemá peníze v hotovosti, protože by jim byly ukradeny. Takže vaši příbuzní budou muset dát dohromady 1600 dolarů retrospektivní platby za cestu přes poušť. A jestliže vaši příbuzní nemají peníze, pašeráci vás budou mučit, zatímco vaše rodina to bude poslouchat v telefonu. Jednoho somálského uprchlíka takto bili holí a pažbou pušky každý den měsíc. Adam čekal šest měsíců a za trest byl donucen stát v horkém libyjském slunci na jedné noze dvanáct hodin denně. V této chvíli v našem rozhovoru na Sicílii se Adamův úsměv promění v grimasu. Přestane se dívat na mě a na mého tlumočníka, Abdelfataha, a začne civět do země. Po krátkém pokusu to udržet vevnitř se začne třást a pak vzlykat. Přerušíme interview a Adam pohřbí svou tvář na Abdelfatahově rameni.

V Ajdabiyi, jestliže vaši příbuzní zaplatí, předají vás dalším pašeráckým gangům a odvezou vás směrem na západ. Několik skupin Eritrejců, s nimiž jsem hovořil, bylo odvezeno na západ do místa zvaného Ben Walid, často v hermeticky uzavřených kontejnerech. V důsledku toho během většiny těchto cest většina lidí zemře, na dehydrataci nebo udušením. Je pro to důvod - jízda do Ben Walidu vede přes území ovládané islámským státem. Kdyby bojovníci z Isis věděli, že v kamionu jsou uprchlíci, zastavili by ho, muslimy by pustili a křesťany by zajali. Proto pašeráci používají hermeticky uzavřená vozidla, jako jsou tankery. Je obtížné do nich nahlížet.

Setkal jsem se s devíti lidmi, kteří měli to neštěstí, že cestovali na otevřeném nákladním vozidle nedaleko Sirte, hlavního města Isis v Libyi. Lehce si jich bojovníci všimli a uvěznili je po dlouhé týdny v táboře Isis, než výbuch bomby vyvolal dostatečný zmatek, při němž mohli Eritrejci uniknout. Jeden z nich se pokusil utéci dříve - střelili ho do nohy.

Když dojedete do Ben Walidu, pašeráci vás zase uvězní a následuje tentýž proces - věznění a mučení, dokud vaši příbuzní nezaplatí ve své zemi společníku pašeráků. Tentokrát je cena 2000 dolarů - platí se předem za luxus přeplavby přes moře. Jakmile zaplatíte, převezou vás do třetího vazebního střediska, známého jako "mazraa". Tam čekáte za strašlivých podmínek, obyčejně týden nebo déle, ale někdy měsíce. Jídlo dostáváte jen jednou denně a pravidelně vás bijí. Ženy jsou často znásilňovány.

"V té mazraa se odehrává veškeré utrpení, jaké člověk může vůbec snést," říká eritrejský lékař jménem Tadese, když se setkáme uprostřed Středozemního moře. "Samozřejmě, my jsme věděli, jaké to bude, než jsme se tam dostali. Tak proč jsme se vydali na cestu?"

V Evropě si mnozí myslí, že odpovědí je, že lidé z člunů chtějí zneužívat náš velkomyslný sociální systém. Jak dosáhla v roce 2015 uprchlická krize horečnatého vrcholu, evropští politikové opakovaně šíříli představu, že uprchlíci, snažící se přeplout Středozemní moře, jsou lidé, kteří se specificky chtějí zmocnit evropských zdrojů a zprznit evropskou kulturu. (...) Typicky zlovolným výrokem varoval český prezident Miloš Zeman, že vlna uprchlíků přípraví Evropany "o krásu žen, protože budou zakryty burkami od hlavy k patě, včetně obličeje." Ve východní a střední Evropě si zamilovali politikové tvrzení, že 90 procent migrantů přichází z ekonomických důvodů.

Patrick Kingsley, The New Odyssey: The History of Europe's refugee crisis. Guardian Books a Faber and Faber, Londýn, 2016. Str. 36-41

28.5.2016
DANIEL VESELÝ JE V PALESTINĚ:



Mešita v blízkosti křesťanského Chrámu Narození Páně v Betlémě

V diskusích o izraelsko-palestinském konfliktu se zastánci izraelské politiky vždy stoupenců za práva Palestinců tázali, zda někdy navštívili Izrael a hovořili s obyčejnými Izraelci. Tato otázka je podle mého mínění formulována špatně; navštívit je třeba nejen Izrael, ale i jím okupovaná území. Ačkoliv jsem první článek o izraelsko-palestinském konfliktu na stránkách BL publikoval před deseti lety, Svatou zemi jsem poprvé navštívil teprve nyní.

Věčné město Jeruzalém, o němž mnozí tvrdí, že je nejkrásnějším městem na světě, na mne nezapůsobilo nijak ohromujícím dojmem. Pravda, příliš dlouho jsem se v něm neohřál a jeho prohlídku bych rád uskutečnil až při svém návratu ze Západního břehu Jordánu, který mám v úmyslu procestovat v prvé řadě. Nebudu rovněž zastírat, že pobyt v Jeruzalémě plném turistů není zrovna lacinou záležitostí, a tento fakt mne přiměl k tomu, abych pokračoval v cestě na Izraelem okupovaný Západní břeh.

Rozhodl jsem se, že vyrazím do nedalekého Betléma, který je od Jeruzaléma vzdálen pouhých osm kilometrů. Cestoval jsem autobusem s palestinskými dělníky, jimž se od izraelských úřadů podařilo získat pracovní povolení. Možná to byl jen můj klamný dojem, ale přišlo mi, že z jejich očí čiší jakýsi podivný smutek, až deprese - zatímco jsme projížděli kolem všelijakých administrativních budov, na jejichž střechách vlálo moře izraelských vlajek; zatímco bylo dobře vidět separační zeď, která se vine jako nenažraný had a která Izraelce a Palestince nesmyslně odděluje; zeď, již Mezinárodní soud pro spravedlnost označil za nelegální; stejně tak jsme míjeli nelegální izraelské osady, které i podle některých zastánců izraelské politiky představují zásadní překážku v blízkovýchodním mírovém procesu, a „nezbytné“ checkpointy.

Údajné rodiště Ježíše Nazaretského Betlém se nachází v takzvané oblasti A, která plně spadá pod palestinskou správu. Bez větších obtíží zde vedle sebe žijí palestinští muslimové, jichž je většina, a palestinští křesťané. Nedaleko poutního místa pravověrných křesťanů Chrámu Narození Páně stojí mešita, což by mnohým Čechům mohlo nenávratně nabourat jejich utkvělý blud o nekompatibilitě křesťanské a islámské kultury.

Hned po příjezdu do Betléma, aniž bych se stačil rozkoukat, jsem přijal nabídku jednoho taxikáře a vydal se na okružní jízdu po uprchlickém táboře Aida, který je zčásti obehnán osmimetrovou zdí. Místní taxikáři hovoří plynnou angličtinou a fungují taktéž jako skvělí průvodci. Když jsem se procházel po uprchlickém táboře Aida, sevřela mne zvláštní tíseň; ačkoliv zde dnes stojí domy, které jsou mnohdy v dezolátním stavu, dříve tu byly pouze stany plné uprchlíků. Budovy i samotná zeď byly posety graffity (včetně proslulých Banksyho graffit) a nápisy upomínajícími na palestinskou tragédii – Nakbu - a připomínajícími palestinské hrdiny, kteří padli v boji s okupanty. Nicméně mne překvapilo, že žádný z nápisů nevybízel k násilí, ale naopak všechny nabádaly k dialogu, porozumění a mírumilovnému soužití. Fotografie Daniela Veselého z táboru Aida jsou ZDE

Uvědomíme-li si, že okupovaní mají podle mezinárodních pravidel právo vzdorovat násilné okupaci a že snahy Palestinců a mezinárodního společenství domluvit se s Izraelem a Spojenými státy na vytvoření samostatného palestinského státu, který by existoval vedle státu židovského, v prvé řadě ztroskotaly na nechuti Tel Avivu a Washingtonu přistoupit na mezinárodní konsenzus ohledně blízkovýchodního mírového uspořádání, zdá se toto volání po dialogu marné

Taktéž místní obyvatelé, nejen ti žijící v bezútěšných podmínkách uprchlických táborů, jsou přátelští a vstřícní; vítali mne podobně jako loni, když jsem cestoval po Íránu, a v dřívějších letech po jiných islámských zemích: „Ahoj, vítej v Betlémě, jak se máš? …“ To byl citelný rozdíl oproti Jeruzalému, kde lidé v obyčejném styku zdaleka tak vřelí nebyli. Snad je to i tím, že Jeruzalém je mnohem větším městem než Betlém.

Ptal jsem se obyčejných Palestinců, jak vnímají vražedné útoky palestinských militantů na obyčejné Izraelce v Jeruzalémě v průběhu takzvané intifády nožů. Ti tyto zločiny kategoricky odmítali s konstatováním, že jde o zoufalé jedince a že jejich jednání nelze ztotožňovat s chováním drtivé většiny Palestinců, kteří chtějí žít v klidu, bez ponižujících bariér, checkpointů a násilí ze strany okupačních sil a osadníků – mnohdy náboženských fanatiků.

Druhý den jsem se vypravil na obhlídku nelegálních osad v okolí Betléma, kde žijí převážně Židé pocházející z Ruska a Spojených států. V blízkosti osad stojí malá izraelská základna, jejíž posádka má nelegální osadníky ochraňovat před Palestinci. Taxikář, který mne tam odvezl, mi vyprávěl napůl žertovnou a napůl smutnou příhodu o tom, jak vezl jednoho amerického novináře židovského původu. Zastavila je izraelská hlídka a dotyčného novináře se zeptala, odkud pochází. Když vojáci ke své hrůze zjistili, že jde o Američana a navíc Žida, kterého veze Palestinec, okamžitě jej vyzvali, aby vystoupil z vozu a vrátil se kalupem do bezpečí Jeruzaléma s tím, že mu zajistí odvoz. Novinář jim prý opáčil, že se s palestinským taxikářem cítí bezpečněji než by se cítil s nimi, a jejich nabídku odmítl…

Mezi dvěma těmito nelegálními osadami, které jsou obehnány elektrickými dráty, žije jedna početná palestinská rodina, která se odmítla vystěhovat, neboť tam po staletí žili její předci. Přestože jde o relativně mladé osady, jejichž výstavba není zdaleka u konce, zde žijícím Palestincům je „expandovat“ zakázáno.

Schizofrennost situace na Západním břehu podtrhuje i skutečnost, že izraelským Židům je z bezpečnostních důvodů zakázáno vstupovat do oblastí spravovaných palestinskými orgány, takže i oni jsou omezováni ve svobodě pohybu. Samostatnou kapitolu pak tvoří nelegální osadníci, kteří žijí izolováni za elektrickými dráty, bývají ozbrojeni a cestují jen po jim vyhrazených komunikacích.

Zítra mám namířeno do města Hebron, které je považováno za „mikrokosmos“ izraelské okupace. Spolu se 120 tisíci Palestinci zde žije několik stovek nelegálních osadníků, které chrání pár tisíc izraelských vojáků.

Pokračování příště

29.5.2016


První série fotografií Daniela Veselého z Izraele je ZDE



Ilegální osada v okolí Betléma:




Od rána pod okny hostelu, kde bydlím, bourali tuto starší budovu patřící OSN, aby postavili novou, je osm pryč a ještě hákujou:



Kibutz v okolí Betléma:



Ilegální izraelská osada v okolí Betléma. Viděl jsem čtyři v bezprostřední blízkosti a žijí zde Židé z Ruska a US. Mezi dvěmi těmito osadami žije palestinská rodina, která se odmítla odstěhovat. Osady jsou obehnány ostnatými dráty pod elektrickým proudem a kousek od nich je izraelská posádka, která je hlídá:



Ilegální osada v okolí Betléma:



Herodium, dál jsem se nedostal:



Izraelská vojenská posádka v okolí Betléma:



Okolí Betléma:



Izraelská vojenská posádka zblízka. Vojáci se nechtěli fotit, ale jeden byl nalomenej.. :)



Svatba v Chrámu Narození Páně:



Chrám Narození Páně v Betlémě:



Betlémské palestinské mírové středisko:
br>

Kampaň za osvobození Marwana Barghoutiho:



U objektu OSN:





V uličkách Betléma:

27.5.2016

Betlém, uprchlický tábor Aida:


Tel Aviv z letadla:



Daniel Veselý s Benem Gurionem na jeho letišti:



Betlém:






Betlém, uprchlický tábor Aida:
















Dětská hračka na smetišti:












28.5.2016

Řecké úřady přesunuly uprchlíky z Idomeni do armádou spravovaných skladišť bez elektřiny a tekoucí vody

Řecké úřady přesunuly uprchlík z Idomeni na makedonsko-řecké hranici do špinavých skladišť bez elektřiny a tekoucí vody. Jde o budovy, které nejsou vhodné jako příbytky pro lidi. Uprchlíci tam přebývají ve stanech:



Ve skladištích jsou po zemi poházené střepy. Skladiště mají rozbitá okna, není k dispozici tekoucí voda, žádné potřeby pro nemluvňata, nejsou tlumočníci, nikdo nezhodnotil rizika těchto skladišť, neexistuje evakuační plán. K dispozici není ani dřevo na topení. Matky nemají horkou vodu na sterilizaci lahví s mlékem a na rozdělání sunaru. Podle svědků se situace zhoršila, když řecké armádě, která organizovala evakuaci z Idomeni, došla voda, a nařídila dobrovolníkům, kteří rozdělovali vodu a potraviny pro uprchlíky, aby je přednostně dávali armádě.

Někteří uprchlíci byli v táboře bez vody až po dobu tří hodin. Pro tisíc uprchlíků bylo k dispozici jen šest chemických záchodů a nebylo zprovozněno wifi, takže uprchlíci nemohou žádat o azyl. Lékaři bez hranic informovali o pacientech v slzách, kterým bylo nařízeno, aby opustili Idomeni, aniž by věděli, kam jedou.

OSN v pátek apelovala na Řecko, aby urychleně zlepšilo nepřijatelné podmínky pro uprchlíky. Znepokojení vyjádřila i organizace International Rescue Committee.

V Řecku uvízlo v přeplněných táborech asi 54 000 osob.

Po uzavření tábora v Idomeni se nyní pohřešuje asi 4000 mužů, žen a dětí. Tyto osoby, včetně množství dětí bez doprovodu rodičů, nyní zřejmě přežívají na ulicích řeckých měst, jako je Soluň, skrývají se v lesích nedaleko makedonské hranice, anebo je dopravili pašeráci dále na sever Evropy.

Podrobnosti v angličtině ZDE

28.5.2016
IRACIONÁLNÍ ISLAMOFOBNÍ PROPAGANDA V ČR POKRAČUJE:
Česká média hrubě zkreslila informace o údajném "fundamentalismu" muslimů

Daniel Prokop

K nesmyslným zprávám v českém tisku o údajném "fundamentalismu" velké části muslimů píše varovně  sociolog  Daniel Prokop:

1. Vyznívá chybně, že 72 % muslimských fundamentalistů by se nebránilo použít násilí a fundamentalistů je přitom 44 %. To je ale spojení dvou studií, z nichž v té první vychází číslo 72 % a vychází jen z cca 5 % nejfundamentálnějších muslimů.(http://goo.gl/UxE9B9). Ten údaj 72 % nemá vůbec nic společného se - spornou - studií, která tvrdí, že fundamentalistických muslimů "je 44 procent".

2. Čísla o hypotetické podpoře násilí muslimy nic neznamenají, když chybí kontrolní skupina. Gallup ukazuje, že otázky o násilí vychází mezi muslimy a nemuslimy cca stejně (http://goo.gl/iLvNeU, http://goo.gl/fgyjvY). V Evropě specificky toto srovnání chybí, ale Gallup je dobré varování.

3. Tisková zpráva EH (http://goo.gl/Ur5MzS) uvádí, že „bombové útoky považuje za ospravedlnitelné alespoň v některých situacích 35 % muslimů ve Francii”, ale to je sloučení možnosti “often”, “sometimes”, “rarely” (zbytek říká “never”). Přičemž rarely tvoří 19 % a je to rozhodně spíše odmítající postoj. Proto také PEW, Gallup atd. vždy reportují often+sometimes (http://goo.gl/CfJqjl)

4. Zpráva hodně staví na Koopmansově výzkumu (z něho je těch 44 % fundamentalistů a obrovské rozdíly proti „křesťanům“). Tenhle výzkum je ale i hodně kritizovaný. Mimo jiné:

a. Velmi volně definuje fundamentalismus. Nadřazenost práva šaria nad světskými zákony měří otázkou „The rules of the Koran are more important to me than the laws of [survey country]”. ("Pravidla koránu jsou důležitější než zákony [zkoumané země]"). Což ale je emotivní důležitost.

b. Průzkum je zcela nereprezentativní pro evropské muslimy.Je založen na respondentech tureckých a marockých rodin ze 6 zemí, které přišly jako většinou dělničtí gastarbeitři. Chybí všichni  ostatní muslimové.

c. Pochybně definuje “křesťana”, protože se ke křesťanství hlásí 70 % lidí v zemích, kde je 25-40 % věřících. Není tak divu, že jsou tito "křesťani" (tj. většinou bezvěrci)  méně nábožensky fundamentální než muslimové.

d. Jako analogické bere nesrovnatelné otázky. Třeba “Muslims aim to destroy Western culture” ("Cílem muslimů je zničit západní kulturu”) (pro křesťany) / “Western countries are out to destroy Islam” (“Cílem západních zemí je zničit islám”) (pro muslimy). První proti všem lidem náboženského vyznání, druhé proti politickému celku. Není divu, že k té první větě se přihlásí méně lidí a vypadají tak umírněně. Nehledě na to, že to je číslo z roku 2008.

3. Chybí informace, že často jde o data z let 2006-2008. A minimálně v muslimském světě podpora násilí od těch let klesla (https://goo.gl/).

Vstupní studie M. Blažejovské je dobrá (http://goo.gl/fIyDtQ) protože se zaměřuje na zdroje radikalismu a extremismu a diskutuje i metodiku. Pomáhat ji mediálně zjednodušováním a démonizací těch čísel nepovažuju za šťastné.

28.5.2016
HRW: Nemyslící český "think tank" podporuje islamofobii nesmyslnými údaji

28.5.2016
Islamophobia in the Czech Republic: "44 per cent of muslims are fundamentalists"

Daniel Prokop

44 per cent of muslims are fundamentalists, 72 per cent of these fundamentalists are ready to defend their faith by force, said Czech "think tank" Evropské hodnoty (European values) in a press release which has been widely disseminated by the media in the Czech Republic, thus re-affirming strong islamophobia in the Czech population.

These statements are, however, highly misleading, says Czech sociologist Daniel Prokop. Data from two incompatible studies have been mixed up. The information that 72 per cent fundamentalists are willing to defend their faith by force, is based on a study which has found that 5 per cent of muslims are fundamentalists. The figure of 72 per cent thus relates to 5 per cent of the population not to the 44 per cent mentioned in the press release. (http://goo.gl/UxE9B9)

The numbers about the alleged support of muslims for violence are meaningless if they are not compared to the views of a control group from a non-muslim population, says Prokop. Gallup shows that support for violence is similar between muslims and non muslims. (http://goo.gl/iLvNeU, http://goo.gl/fgyjvY).

The Evropské hodnoty press release is based on Koompans's research which is regarded as highly controversial. It is Koompans who has defined 44 per cent muslims as “fundamentalists”. Koompans defines muslim fundamentalism very loosely. He argues, for instance, that preference for sharia law is allegedly evidenced by agreement with this general statement: "The rules of the Koran are more important to me than the laws of [survey country]”.

The research in question is highly unrepresentative for European muslims. It has only questioned Turkish and Moroccan families from six countries which came to Europe as working class gastarbeiters. Representatives of all other social groups are missing.

Other questions in the survey were questionable. The Evropské hodnoty press release does not mention that the data it quotes is mostly from 2006-2008 and that support of violence has dropped since then in the muslim world (https://goo.gl/).

This is how the Czech media feed fear and hate against muslims in a country which has almost no experience of islam.

There are stories like this in the Czech Republic every day that never make it to the outside world because of a lack of translation. You can support us and help reveal what's happening in Central Europe today. Please make a contribution today on www.paypal.com and send your donation to redakce@blisty.cz. We fully rely on crowdfunding in our work. Thank you.

28.5.2016
Britský bulvární deník The Sun přiznal, že vydal nepravdivou zprávu o muslimech

Bulvární deník The Sun, vlastněný magnátem Rupertem Murdochem, byl donucen britskou regulační mediální organizací Independent Press Standards Organisation (IPSO), aby dementoval svůj článek z loňského 23. listopadu, který tvrdil, že 20 procent britských muslimů podporuje džihád v Sýrii na straně Islámského státu. Otázka, kterou průzkum muslimům položil, totiž toto tvrzení nedoložila, dotazovala se pouze, zda má respondent sympatie s mladými lidmi, kteří se chtějí připojit k bojovníkům v Sýrii, a nespecifikovala, zda proti Islámskému státu či na jeho straně.

Podrobnosti v angličtině ZDE

28.5.2016
Je propuštění Savčenkové známkou, že Putin ustupuje od své agresivity?

Propuštění pilotky Nadiji Savčenkové je pravděpodobně signálem, že Vladimír Putin ustupuje od svého agresivního postoje, protože je zjevné, že Rusko poškozuje hospodářsky i politicky, míní britská odbornice na dnešní Rusko Amy Mackinnon, která právě strávila v Moskvě pracovně rok. Drtivá většina Rusů samozřejmě souhlasí s anexí Krymu a vítá návrat poloostrova "do lůna Ruska, kam vždycky patřil". Obyčejní Rusové také v každodenním styku omílají protizápadní propagandu ruských médií, podle nichž je Západ zdegenerovaný a vládnou tam homosexuálové, transgenderové osoby, lesbičky a pornografie, avšak Rusové drtivou většinou nesouhlasí s tím, že Rusko vede války. Rusové vědí, že se na bojích na Ukrajině podílejí a umírají tam ruští vojáci a tato Putinova politika je v Rusku hluboce nepopulární. Podle Mackinnonové si Putin nemůže dovolit agresivní vojenské postoje vůči druhým zemím, protože pro válečné akce nemá v ruské populaci podporu. Proto se Mackinnonová domnívá, že propuštění Savčenkové může signalizovat zjemnění Putinova postoje v důsledku domácích tlaků.

28.5.2016

Protesty proti novému pracovnímu zákoníku vedly k nedostatku pohonných hmot poté, co odboráři začali blokovat rafinérie a jaderné elektrárny. Demonstrací se účastnily desetitisíce lidí. Protesty proti reformám, jimiž chce socialistická vláda zliberalizovat trh, trvají už dva měsíce, píše Natalie Nougayrède.

Pravicoví oponenti využívají chaotických scén. Marine Le Penová, šéfka ultrapravicové Front National, která v regionálních volbách v prosinci získala 7 milionů hlasů, se stylizuje jako "jediná osoba, která může obnovit pořádek".

Bylo by chybou interpretovat nejnovější události jako lidové povstání proti politice škrtů, údajně nadiktované Bruselem, anebo vytvářet paralely s hnutími, jako je Syriza v Řecku či Podemos ve Španělsku. Okupace hlavního náměstí studentským hnutím Nuit debout nepřilákalo tak velkou podporu jako jinde.

Je pravda, že ve Francii vládnou silné protiestablishmentové nálady, avšak jsou ku prospěchu ultrapravici a ne ultralevici. Po finanční krizi let 2008-9 neprošla Francie radikální hospodářskou restrukturalizací.

Ve Francii je vysoká nezaměstnanost, dosahuje 24 procent mezi mladými lidmi ve věku 18-24 let (a 46 procent mezi mladými lidmi bez kvalifikace). Liberalizace trhu má umožnit lehčí najímání lidí, ale také jejich lehčí propouštění.

Francouzský pracovní systém je dvojího druhu: jedna část obyvatelstva má silnou pracovněprávní ochranu a solidní, trvalé pracovní smlouvy. Ostatní jsou buď nezaměstnaní, anebo je to prekariát. Francouzské odbory zastupují jen 7 procent obyvatelstva, většinou zaměstnance v silně ochraňovaných sektorech veřejných služeb a ve velkých podnicích.

Paradoxně se mladí Francouzi mobilizují proti jakékoliv reformě - nevidí, že jim umožní daleko lehčeji získat zaměstnání.

Prezident Hollande nyní čelí zradikalizovanému odborovému svazu CGT, jehož kořeny jdou zpět do doby, kdy měla velkou moc francouzská komunistická strana. Tento odborový svaz se rozhodl, že blokace rafinerií jej staví do čela nové třídní války.

Na rozdíl od Británie ve Francii nikdy nedošlo k thatcherismu a Francie si zachovala svůj sociální systém, což je dobrá věc. Jenže byla neschopna se přizpůsobit globálním změnám, jak to učinily jiné země, jako by se sociální práva dala zachovat pouze, pokud nebude docházet k žádným změnám.

Pokud by Hollande opustil navrhované reformy, nejenže by prohrál budoucí prezidentské volby, ale pocítila by to celá Evropa.

Kompletní článek v angličtině ZDE

27.5.2016
Investoři zastavují investice v Polsku kvůli pochybnostem o tamější zákonnosti

Polsko pociťuje hospodářský dopad kritiky Evropské komise ohledně nedodržování zákona. 20 procent možných investorů v Polsku pozastavilo kvůli tomu své investice, uvedl náměstek polské premiérky Mateusz Morawiecki. Podrobnosti v angličtině ZDE

27.5.2016

Vladimir Putin propuštěním Savčenkové vyřešil dva problémy. Zbavil se politické zátěže, kterou mu Západ skoro dva roky předhazoval, a vylepšil si pověst před rozhodováním Evropské unie o protiruských sankcích. Kyjevu zároveň vyrobil potenciální problém, který může zemi dál udržovat v nejistotě

Jako zářivý triumf oslavuje Kyjev návrat pilotky Nadiji Savčenkové z ruského vězení, kde si za téměř dva roky internace vydobyla pověst neohrožené bojovnice s mocným a agresivním sousedem. V oslavách zanikají varovné hlasy. Kreml podle nich v osobě Savčenkové vyslal na Ukrajinu časovanou bombu, která může v prostředí zakonzervovaných oligarchických poměrů kdykoli explodovat, míní zpravodaj ČTK Jan Stejskal.

Ukrajinský parlament, jehož je Savčenková od roku 2014 poslankyni, ovládají dvě nepříliš populární strany prezidenta Petra Porošenka a expremiéra Arsenije Jaceňuka, které mají podle agentury AP společnou snad už jen nechuť k novým volbám. Porošenko se potýká s klesající popularitou, nohy prozápadní koalici podráží propad životní úrovně a vyčerpání z války na východě. Rozdělená země hledá nový impuls.

Přímočará a nekompromisní Savčenková symbolizuje étos protiruských válečníků, kteří opovrhují diplomatickým kličkováním Kyjeva a minské mírové dohody mají za zradu národních zájmů. Že bude v kyjevské politice slyšet, o tom nepochybuje nikdo. Se svým nabroušeným slovníkem se může stát mluvčím nejen nacionální pravice, ale i extrémní ultrapravice.

"Charisma Savčenkové může sjednotit pravici a ultrapravici, které věří, že ideje revoluce je třeba bránit. Takový scénář by mohl odstartovat pouliční protesty a následně vést i k novým parlamentním volbám," prohlásil Volodymyr Fesenko, šéf ukrajinské analytické skupiny Penta.

Do parlamentu se Savčenková dostala jako jednička na volební kandidátce strany Vlast, kterou vede expremiérka Julija Tymošenková. "Šéfka strany tlačí na nové volby a osoba Savčenkové jí k tomu může pomoci," soudí nezávislý kyjevský analytik Vadym Karasjov.

Jako protřelá politička s oligarchickou minulostí, sama v letech 2011-14 vězněná Janukovyčovým režimem, zaznamenala Tymošenková s pádem Porošenkovy popularity politickou obrodu a patří dnes na Ukrajině k nejvlivnějším. Jen málokdo si ale dokáže představit, jak bude spolupráce obou energických žen fungovat.

Leccos naznačil už první den pobytu Savčenkové na svobodě. Na letišti Boryspil, kam ve středu ukrajinská důstojnice z Ruska dorazila, se vítající Tymošenková dostavila s velkou kyticí a rozevřenou náručí. Obojí ale Savčenková odmítla a omezila se na odměřené podání ruky. V dramatickém projevu pak hovořila o odhodlání položit život za vlast a dosadit ukrajinské ozbrojence z Donbasu do lavic ukrajinského parlamentu.

Slovník Kyjeva je ale jiný a militantní zášť Savčenkové se k němu nehodí. Nová ikona ukrajinských nacionalistů, vědoma si celonárodní popularity, nebude mít s útoky na zavedené a nepopulární politické klany problém. Její houževnatá oddanost revoluci a válce bez kompromisů může v zemi rozvrátit popřevratové pořádky.

"Moskva sází na to, že Savčenková sehraje ve vnitropolitické situaci na Ukrajině destruktivní roli," citovalo ruské vysílání BBC ruského politologa Alexandra Guščina.

Vladimir Putin propuštěním Savčenkové vyřešil dva problémy. Zbavil se politické zátěže, kterou mu Západ skoro dva roky předhazoval, a vylepšil si pověst před rozhodováním Evropské unie o protiruských sankcích. Kyjevu zároveň vyrobil potenciální problém, který může zemi dál udržovat v nejistotě.

27.5.2016
Fico: "Islám nemá na Slovensku místo"

Robert Fico zahájil své třetí funkční období jako slovenský premiér zintenzivněním své protimuslimské rétoriky jen několik týdnů předtím, než Slovensko převezme předsednictví Rady Evropy.

"Možná to vypadá zvláštní, ale bohužel... Islám nemá na Slovensku místo," řekl ve středu Fico tiskové kanceláři TASR. "Problémem není příchod migrantů, problém je, že by změnili tvář země."

Islámská nadace na Slovensku sdělila serveru Slovak Spectator, že Ficova "opakovaná prohlášení ... nejenže poškozují slovenské muslimy, ale i zájmy Slovenska jako nezávislé země, která si buduje své postavení na mezinárodní scéně."

Jeden činitel z Evropské lidové strany řekl serveru Politico minulý týden, že nikdo v Bruselu nepohlíží na nadcházející slovenské předsednictví Evropské komise nadšeně.

"Jsme uprostřed obrovské reformy týkající se migrace a už jsme projekt skoro dokončili. Jak můžeme být vedeni zemí, která bude torpédovat jakékoliv plány o migraci?"

Slovenský státní tajemník pro evropské záležitosti konstatoval tento měsíc, že jeho země bude podporovat "udržitelnou" migrační politiku EU.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.5.2016


Slavná katedrála v Kolíně nad Rýnem získala zvláštní oltář, zachráněný uprchlický člun z Malty, na němž se slaví tělo Páně. Známý kardinál Rainer Maria Woelki kritizuje Evropany za to, že zavírají oči před utrpením.


Kolínský arcibiskup Woelki ve čtvrtek při mši stál u uprchlického člunu a využil příležitosti ke kritice snadnosti, s jakou lidé na Západě přecházejí utrpení migrantů do Evropy, kteří utíkají před válkou a bídou.

"Kdokoliv nechá lidi topit se nechává Boha topit se," prohlásil Woelki před kolínskou katedrálou. Dodal, že "vidět ty, kdo jsou v nouzi, a pomoci jim, je věc, kterou nám jako křesťanům dal Pán."

Kardinál stál před sedmimetrovým člunem zachráněným na Maltě v rámci uprchlické vlny, která v roce 2015 přivedla do Německa přes milion žadatelů o azyl. Podle kardinála uprchlická agentura OSN ve stejné době zaznamenala 3 327 utopených uprchlíků ve Středomoří.

Ve čtvrtek italské orgány oznámily, že potopená loď u libyjských břehů za sebou zanechala desítky mrtvých.

Woelki je znám kritikou zacházení s uprchlíky od samého začátku. Den před posledním kázáním kritizoval dohodu mezi EU a Ankarou o relokaci migrantů zpátky do Turecka. Označil dohodu prosazenou kancléřkou Merkelovou za "hanebnou".

Před tradičním procesím při oslavě těla Páně Woelki připomenul podobnou událost v roce 1945, kdy město bylo zničeno, a varoval shromážděné, aby nezavírali oči ani tentokrát, jen proto, že ke konfliktu dochází daleko od nich.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

15.5.2016
PŘISPĚJTE FINANČNĚ NA PROVOZ BRITSKÝCH LISTŮ

V dubnu 2016  přispěli čtenáři finančně na Britské listy celkovou částkou 55 080 Kč.   Příjem z reklamy byl 6254 Kč.

Zůstatek byl koncem dubna 2016 128 923.08 Kč.

Prosíme: v příspěvcích nepřestávejte, musíme hradit průběžné náklady, i když se je snažíme udržovat na minimu.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno nově zaslat  na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.

Hospodaření OSBL za duben 2016

Zůstatek k dispozici Britským listům k 31. 3.  2016 :..............125 437, 72 Kč

Příjmy:

Od sponzorů ............................................................. 55 080  Kč
úrok.....................................................................................1.06 Kč

příjem z reklamy........................................................... 6 254 Kč 

Výdaje:

bankovní poplatky........................................................259.20 Kč
připojení k internetu: ...................................................2190.50 Kč
honorář (KD) ............................................................20 000.00 Kč
honorář (DV) ............................................................11 500.00 Kč
honorář (BK) .............................................................11 500.00 Kč
programování a správa serveru (MP) ...................9 400.00 Kč
Výdaje cesta a pobyt do ČR (JČ) ..........................3 000.00 Kč



Zůstatek k 30.4. 2016: 128,923.08

Daňová přiznání Občanského sdružení Britské listy z let 2003-2014

2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

2010 2011 2012 2013 2014
17. listopad       Historie >
23. 11. 2015 Rozeštvat, rozdělit, zbavit smyslu Karel  Dolejší
18. 11. 2015 Kritický okamžik pro českou společnost nastal Bohumil  Kartous
18. 11. 2015 Studentům vstup zakázán, Miloš Zeman má dostaveníčko s lůzou...   
18. 11. 2015 Kde je ten správný duch 17. listopadu? Kryštof  Kozák
18. 11. 2015 Není možné   
17. 11. 2015 "Síla skupiny", aneb Proč podléháme zlu Karel  Dolejší
16. 12. 2014 Svět obyčejného člověka a Vánoce Josef  Mrázek
27. 11. 2014 Dají se spontánně přes noc vyrobit unifikované červené kartičky? Jan  Lipšanský
22. 11. 2014 Sovětské rady z Washingtonu   
21. 11. 2014 Hlavní témata 17. listopadu 2014

Festival dokumentárního filmu Jihlava       Historie >
5. 11. 2014 Třikrát hurá pro FAMU Sam Graeme Beaton
5. 11. 2014 Three Cheers for FAMU Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 Česká pivní válka Sam Graeme Beaton
1. 11. 2014 The Czech Beer War Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Venku v přírodě - František svého druhu a Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
31. 10. 2014 Out in the Open - František svého druhu and Lovu zdar! Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Závěrečná ceremonie jihlavského festivalu: Jeho význam roste Sam Graeme Beaton
30. 10. 2014 Jihlava Closing Ceremony -- A Festival in Ascendance Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Filmy o rasismu v České republice Sam Graeme Beaton
28. 10. 2014 Films about racism in the Czech Republic

Předčasné volby 2013       Historie >
21. 2. 2014 Skutečně přišla změna?   
16. 2. 2014 Proč neočekávám žádných hysterických změn k lepšímu Karel  Dolejší
31. 1. 2014 Místo škrtů šetření Boris  Cvek
10. 1. 2014 Jedna ruka netleská Lubomír  Brožek
1. 1. 2014 Chodíval k nám, chodíval... Petr  Lachnit
27. 12. 2013 Bilance roku 2013: Česká republika v zajetí minulosti Boris  Cvek
25. 11. 2013 ČSSD, korupce a dvojí metr antikomunistické pravice Jan  Májíček
20. 11. 2013 Babišův a Sobotkův plán 10% škrtů hrubého národního štěstí Štěpán  Kotrba
18. 11. 2013 Zemanovci na odchodu z politické scény? Michael  Kroh
11. 11. 2013 Nejde o pouhou solidaritu předsedů stran...

Důchodci a obhajoba jejich zájmů v české politice       Historie >
28. 4. 2016 Zpověď „šmejda“ Ivo  Barteček
30. 12. 2015 Vidina tří set (korun) Štěpán  Steiger
1. 1. 2014 Kotrba k roku 2013: S Babišem klidně, s křesťany nikdy, se zpravodajstvím ČT do pekla Štěpán  Kotrba
1. 10. 2013 Interpretace o důchodcích paní Šporkové není úplně přesná Jiří  Baťa
30. 9. 2013 Důchodci -- trochu jiný pohled Sylva  Šporková
30. 9. 2013 Manuálně pracující mívali vysoké důchody Alice  Valkarová
29. 9. 2013 Důchodci by se měli probudit   
24. 9. 2013 Šedá síla mlčící, spící Ivan  David
20. 9. 2013 Zapomenutí - a co dál? Jan  Sláma
20. 9. 2013 Kdo nevolí ČSSD a KSČM, je blbec

Tykadlový řidič Roman Smetana       Historie >
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
29. 10. 2013 Dobrý řidič Smetana Sam Graeme Beaton
15. 3. 2013 Krajský soud potvrdil podmíněný trest pro Romana Smetanu Milan  Daniel
15. 1. 2013 IDnes napsala o protestu 15 lidí proti komunismu :) o demonstraci 150 osob na podporu Romana Smetany neinformovala Milan  Daniel
15. 1. 2013 Roman Smetana dostal za vyhýbání se vězení podmíněný trest Jan  Čulík
15. 1. 2013 Smetana nedostal trest, který by mohl mařit Milan  Daniel
7. 1. 2013 Zdravím Vás z 23. století Oldřich  Kříž
5. 1. 2013 Poněkud nevěrohodný "nestraník" Cikrt Jiří  Baťa
4. 1. 2013 Proč lžete, pane Doležale? Roman  Smetana
3. 1. 2013 Tykadla

Koutek reklamní tuposti       Historie >
12. 2. 2014 Vyjádření bývalého generálního tajemníka MOV ke komercializaci olympijské myšlenky + humoreska navíc Tomáš  Koloc
10. 2. 2014 Detaily nebo medaili!, aneb obchod s olympijským masem Tomáš  Koloc
31. 1. 2014 Máte rádi Sochi? aneb Makaronské hry 2014 Tomáš  Koloc
29. 1. 2014 "...na všech sloupích" Tomáš  Koloc
28. 1. 2014 Špičková Česká televize Bohumil  Kartous
27. 1. 2014 Ještě češtějá, ještě lépějá, pane hrábě! Karel  Dolejší
17. 1. 2014 "Ultimátní" konec českého překladatelství Tomáš  Koloc
15. 1. 2014 Antisemit revival Tomáš  Koloc
31. 12. 2013 Silvestr třicátého Tomáš  Koloc
13. 12. 2013 Slaďte (ne)zdravě?

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce