ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29.6.2016
Pokud se mladí lidé nevzpamatují, demokracie může být rychle minulostí

Britská společnost je ve stavu silného rozkladu. Mladí lidé se cítí být zrazeni starými, kteří uvěřili populistickým lžím a s bláhovou vírou v návrat světa, kterému rozuměli a který byl "jejich" nastoupili cestu, kterou nebudou muset moc dlouho sledovat. Zato jejich děti a další generace ano, jakkoliv se situace po referendu ve Velké Británii vyvine. Žel, místo aby šli mladí lidé volit proti hlouposti, měli na práci něco důležitějšího. Řada z nich pravděpodobně hrála nějakou infantilní videohru, případně si šli koupit tento měsíc už druhé nové boty, či seděli s přáteli v baru. Vůbec je nenapadlo, že se ráno probudí do světa, v němž žít nechtějí. Brexit je obrovské memento, varování západní společnosti, že pokud nezačne své děti vést k odpovědnému občanství, demokracie skončí.

Mladí lidé mohou jistě vinit sv rodiče a prarodiče z předsudků, nechápavosti a resentiment, který je vedl k tomu, že se Velká Británie ocitla na pokraji imploze a historické bezvýznamnosti. Mají pravdu, že je k tomu často vedl rasismus, ochota věřit lidem, kteří s trumpovskou pitomostí řvali "make UK great again" a sprostě své naivní voliče podváděli.

Jenže čísla o volební účasti hovoří zcela jasně.

18 - 24: 36 %

25 - 34: 58 %

35 - 44: 72 %

45 - 54: 75 %

55 - 64: 81 %

65+: 83 %

Ochota jít volit roste s věkem. Bez ohledu na to, jaké názory voliči zastávají, ochota vyjadřovat se k věcem veřejným a obhajovat své postoje a zájmy ve volbách je naprosto elementárním znakem dospělosti. Většina mladých Britů si o sobě může myslet leccos pozitivního, jistě se umějí, na rozdíl od svých rodičů a prarodičů daleko lépe orientovat v současném světě, který pomalu splývá s digitální dimenzí, ale co je jim to platné, když se chovají jako přísloveční idioti, občansky negramotní natolik, že nejsou schopni zvednout zadek a jít volit?

Mají pocit, že je to zbytečné. Apatie mladých lidí je sociální demencí současnosti. Podle výzkumu, který dělal Člověk v tísni před pár lety, je pouze pětina středoškoláků v ČR přesvědčena, že mohou svou vlastní iniciativou něco ve veřejném prostoru změnit. Evidentně se mýlí. V Británii šlo ke klíčovému referendu rozhodujícím o jejich vlastní budoucnosti jen něco málo přes třetinu lidí v kohortě 18 až 24 let. Volit nešlo 42 % procent lidí v kohortě 25 až 34 let. Pardon, ale koho chce mladá generace vinit? Leda své líné generační souputníky, kteří rozhodli nohama. Nebo lépe řečeno hýžděmi...

Podívejte se na tento zajímavý graf. Je to varovný důkaz o vysoce nebezpečném trendu, kterak mladí lidé vysloveně kašlou na věci veřejné. Už v 60. letech starší lidé chodili k volbám ve větším počtu, ale nikdy to nebyl tak obrovský rozdíl jako v současnosti. To je mimochodem důvod, jak dokládá odkazovaný text, proč se politické strany nezajímají o mladé voliče a ti se tak dostávají mimo reálnou politiku. Mladí lidé se totiž chovají jako nesvéprávní. Mají dojem, že svět, v němž vyrostli, je dán jednou pro vždy, se všemi těmi hrozny dosažitelnými líným máchnutím ruky, aniž by věděli, kdo je vlastně vypěstoval a jak se to dělá.

Je to ostudné a pochopitelně za to nemohou mladí lidé sami. Ve školách se stovky hodin věnují matematice, jazykové gramatice a detailům přírodního světa, které jsou pro jejich život naprosto irelevantní. Nějak ale zapomínáme je učit, že jsou součástí společnosti, za kterou nesou odpovědnost a i když mohou mít utříbené názory, je nutné, aby věděli, jak je dávat najevo, jak je prosazovat a jak se mimochodem starat, aby ten vinohrad, které zdědili, také předali v pořádku dál. Plevelem zaroste za pár chvil, podívejte se okolo sebe. 

Apatie mladých lidí může reálně vést nikoliv jen k Brexitu, ale k mnoha dalším "exitům" a "outům" mimo svět, který považujeme - zcela oprávněně - za nejlepší z možných. Je pochopitelné, že lidem, jako je Zemanovi nebo Klausovi, případně jejich mladším či starším epigonům, nekonvenuje představa mladých lidí u voleb, ale to nevadí. Tohle už není jejich svět, byť se to tak někdy jeví. Jenže pokud si to rozmazlená "mládež" atakující v průměru Kristova léta neuvědomí, budou žít ve světě, které jim tyto relikvie minulosti nadiktují a nastolí.

29.6.2016
Rozpoložení většiny mladší populace ve Velké Británii

Jamie, 28, vyrostl v obecním bytě s matkou samoživitelkou, která musela těžce pracovat, aby pro své děti vydobyla lepší život. "Vždy jsem na ni byl tak hrdý za to, jak se pro nás obětovala. Je láskyplná, hodná, velkorysá a ještě navíc veselá. Je tak empatická, že se rozpláče, když je někdo v rodině nemocný. A taky nenávidí imigranty."

Výsledek referenda o vystoupení UK z EU uvrhlo tisíce lidí, zvláště mladých dospělých, do hořkého konfliktu s jejich vlastními rodinami. Jde o ránu, která se jen tak rychle nezhojí...

"Obávám se, že Brexit ze mě udělal člověka nesnášejícího staré," sdělil kamarád Rhiannon Lucy Cosslett, autorce Guardianu, když v pátek ráno s šokem zjistil, jak dopadly výsledky referenda. "Viděl jsem ten starší pár na ulici a pocítil vůči nim a celé jejich generaci náhlý, enormní nával vzteku. Bylo to téměř fyzické."

Bezprostředně po britském lidovém rozhodnutí o opuštění EU jsou emoce hodně vypjaté. Když agentura YouGov zveřejnila detailní výsledky voleb, z nichž vyplynulo, že 75 % lidí ve věku 18 až 24 let volilo pro setrvání, stejně tak 56 % lidí ve věku 25 až 49 let, zatímco mezi lidmi ve věku 50 až 64 let to bylo jen 44 % a u starších 65ti let už jen 39 %, rozkol mezi generacemi byl velmi hmatatelný. Řada mladých lidí pocítila vztek.

Během posledních dní mu tisíce lidí daly průchod na sociálních médiích: "Už nikdy nepustím starší sednout v tramvaji," zněl jeden tweet. Převažující shoda mezi mileniály, lidmi ve věku 18 až 34 let, je takový, že starší lidé sobecky volili proti zájmu svých následovníků. Co se ale stane, když lidé, kteří volí proti vašim zájmům, jsou zároveň členy vaší vlastní rodiny? Vaši rodiče, prarodiče, strýcové a tety?

Stephanii je 21 a pochází z Merseyside. Byla navštívit své rodiče během týdne, kdy probíhalo referendum. "Od prvního okamžiku jsem byla bombardována otázkami, na které jsem straně a proč. Neostýchám se zdravě debatovat, ale mí rodiče absolutně odmítají vidět skutečnost z jiného úhlu pohledu než je ten jejich. Mým názorům nechtějí zcela záměrně porozumět, případně je prohlašují za nesmysly.

Po rozhodnutí v referendu mí rodiče pokračují v urážkách a degradaci 48 % těch z nás, kdo volili setrvání. Můj otec dokonce v jednom okamžiku, v hádce s rodinnou přítelkyní, občankou EU, prohlásil, že když tu EU tak strašně miluje, ať odejde. Projevy rasismu a xenofobie, které se bezprostředně po referendu objevily, mí rodiče odmítají s výsledkem referenda spojovat."

"Nikdy jsem se necítila tak uražena členy vlastní rodiny, jako po týdnu stráveném u rodičů během referenda," pokračuje Stpehanie. "Jakkoliv své rodiče miluji, tato zkušenost mi je ukázala v jiném světle - lidé, kteří nechtějí poslouchat názory jiných, bez respektu k těm, kdo mají oprávněné obavy, kam až mohou jejich postoje vést." 

Stephanie zdaleka není jediným mladým člověkem, který nyní vidí svou rodinu odlišně. "Byl jsem z výsledku zlomený, strašně jsem se pohádal se svou mámou," říká Alex. "Oba mí rodiče volili odchod navzdory tomu, že jsem je zoufale žádal, aby to nedělali. Snažil jsem se jim vysvětlit dopady na mou vlastní budoucnost a budoucnost mých dětí. Pokaždé to ale skončilo hroznou hádkou. Za současného stavu věcí se na ně mohu stěží podívat. Zní to pateticky, ale cítím se být zrazený." 

Někdo si bude myslet, že Alex přehání, ale zjisštění, že vaši rodiče nejen že volí proti vašim zájmům, nýbrž že navíc ztělesňují zcela odlišné politické názory a hodnoty než jaké sami zastáváte, může být příliš hořká pilulka. 

Jamie, 28, vyrostl v obecním bytě s matkou samoživitelkou, která musela těžce pracovat, aby pro své děti vydobyla lepší život. "Vždy jsem na ni byl tak hrdý za to, jak se pro nás obětovala. Je láskyplná, hodná, velkorysá a ještě navíc veselá. Je tak empatická, že se rozpláče, když je někdo v rodině nemocný. A taky nenávidí imigranty." 

U jamieho nejde o předsudek. "Moje máma volila odchod, protože zde nechce cizince. Navzdory tomu, že můj bratr i já jsme zdůrazňovali důvody, proč zůstat v EU, volila odchod, protože nesnáší lidi z Asie, kteří žijí v okolí. Nedává mi to žádný smysl. Když mi vykládala za vlasy přitažené historky o tom, jak odporná ta místní, mimochodem velmi mírumilovná, klidná a převážně starší komunita imigrantů je, smál jsem se a řekl jí, že se mýlí. Většinou jsem schopen dívat se na svět jejíma očima, ale nyní jsem vážně rozezlený a zahanbený."

Kompletní článek v angličtině ZDE

29.6.2016
Miliardář Branson požaduje snížení věku volebního práva na 16 let

Richard Branson, britský miliardář a zakladatel technologické společnosti Virgin, veřejně apeloval, aby byl snížení věk, když občané ve Velké Británii získávají volební právo, na 16 let. Reagoval tak na výsledky referenda o vystoupení země z EU, v němž se ukázal výrazný rozdíl mezi preferencemi mladších a starších voličů. Samotný Branson je velkým odpůrcem vystoupení a zapojil se do kampaně na straně těch, kteří požadovali setrvání v EU. V pondělí po referendu vyzval britské poslance, aby zvážili konečné rozhodnutí o vystoupení s ohledem na petici požadující opakování referenda (ta je ovšem ovlivňována ze zahraničí, pozn. redakce). Branson ve svém blogu zdůraznil, že ačkoliv je demokracie založena na lidovém hlasování, neměli bychom přestat brát ohledy na ty, kteří s většinovým názorem nesouhlasí, v tomto případě zejména na mladé lidi, kterých se rozhodnutí týká nejvíce. Branson zpochybnil převládající úzus, že mladí lidé nejsou dostatečně vyspělí, aby hlasovali v politických záležitostech. Podle něj naopak historie potvrzuje, že mladí lidé často stáli na té správné straně. Podle Bransona jsou mladí lidé díky sociálním sítím více informovaní, orientovaní a motivovaní než kdykoliv dříve. Branson údajně kvůli propadu akcií a libry na trhu přišel o třetinu hodnoty svých firem (Guardian).

Kompletní článek v angličtině na portálu The Independent ZDE

24.6.2016
Rozhovor Britských listů 63:
Žáci by měli mít právo rozhodovat, o čem se ve školách učí


Se zástupci České středoškolské unie, Filipem Jelínkem a Štěpánem Kmentem, hovoří v tomto Rozhovoru Britských listů o situaci na českých středních školách Bohumil Kartous. Rozhovor se vysílá na regionalni televizi.cz, která je k dispozici satelitem, pozemním digitálním vysíláním a na kabelu i na internetu, od pátku 24. června 2016..

I vy můžete mít na Regionální televizi před vysíláním Rozhovoru Britských listů za velmi rozumnou cenu svou reklamu. Televize má dosah na půl milionu diváků. Napište si o podrobnosti na adresu redakce@blisty.cz.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

29.6.2016

V souvislosti s napjatou až vyhrocenou situací po britském referendu, kdy se většina hlasujících Britů vyslovila pro vystoupení z Evropské unie, se stala levicová frakce labouristů v čele se šéfem strany Jeremy Corbynem terčem systematických útoků ze strany jejich spolustraníků. Samotná Labouristická strana se nyní nachází ve stavu, který by se dal nazvat občanskou válkou - tisíce Corbynových příznivců se shromáždilo v Londýně ZDE, aby mu v této pohnuté době vyjádřilo podporu coby „válečný šik“ řadových labouristických kmánů proti cynickým a zahořklým „pučistům“.

Tito rebelové konstatují, že Jeremy Corbyn je jednoduše nezvolitelným politikem. Přestože Corbynovi odpůrci mají za to, že je stávající šéf labouristů v jádru dobrý a poctivý člověk, převládá u nich pravicový narativ, že je pro Labouristickou stranu politickou přítěží. Tento pohled je prezentován v médiích, a to je dokladem toho, jak se potměšilé elity snaží chatrnou domněnku přetavit na neprůstřelný fakt. A jakže zní ono staré rčení o opakované lži, která se stane pravdou? Odpůrci Jeremyho Corbyna se snaží své tažení proti němu postavit na sérii rezignací ve stínovém kabinetu. Britský list Telegraph přinesl zprávu o tom, že stínový ministr zahraničí za labouristy Hilary Benn organizuje masovou rezignaci členů Corbynova týmu, aby tak docílil Corbynovy rezignace ZDE. Ve skutečnosti se na Corbynově odstranění z čela labouristů pracovalo již několik týdnů před referendem, a tím tedy padá argument založený na tom, že je nutné žádat jeho hlavu po prohraném hlasování ZDE. S postupem rebelantů v Labouristické straně, který postrádá nezáludnou spontaneitu, se ale nemíní smířit jak mnozí členové této klíčové politické platformy, tak její voliči a stoupenci.

Lidé, jimž je údajně silně euroskeptický, a proto nevolitelný Corbyn solí v očích, se snaží čtvrteční rozhodnutí Britů o opuštění Evropské unie použít jako argument proti němu v rámci vnitrostranického boje v Labouristické straně. Nahlédneme-li však pod pokličku, zjistíme, že brexit je spíše pouhou záminkou, jak se pro mnohé nestravitelného Corbyna nadobro zbavit.

Ve sdělovacích prostředcích, jako jsou BBC, Guardian či Huffington Post, se objevily názory, že Jeremy Corbyn sabotoval kampaň za setrvání Velké Británie v EU. Avšak toto tvrzení příliš neodpovídá statistickým údajům: podle průzkumu veřejného mínění vypracovaného Lordem Ashcroftem 63 procent labouristických voličů hlasovalo v referendu pro setrvání v EU, tedy naprostá většina elektorátu ZDE. Tento fakt potvrdil i novinář Paul Mason v listu Guardian s odůvodněním, že Corbynovi odpůrci postrádají argumenty, co se týče jeho domnělého selhání v čele labouristů ZDE. Za úspěch se dá považovat rovněž skutečnost, že v Corbynově volebním okrsku Islington hlasovalo 76 procent voličů pro setrvání Velké Británie v EU, zatímco v okrscích rebelujících stínových ministrů, kteří rezignovali, byly výsledky, co se setrvání v unii týče, o poznání horší ZDE . Má to snad znamenat, že Corbynovi kverulující spolustraníci vedli kampaň za „Remain“ hůře než on? Na druhou stranu je zaznamenáníhodné, že voliči toryů tak disciplinovaní nebyli a na dobrozdání svých lídrů nedali, neboť se 61 procent z nich vyslovilo pro brexit ZDE.

Jedním z důležitých rysů britského referenda, byť nezřídka opomíjeným, je skutečnost, že hlasovali vítězové a poražení ekonomické globalizace. Jen stěží lze souhlasit s názorem, že více než polovina Britů jsou xenofobové, ačkoliv je zjevné, že rasistické předsudky a strach z imigrantů, nadto notně přikrmované médii, hrály v brexitu důležitou roli. Proto je na místě kvitovat velice kritický Corbynův pohled na politiku Evropské unie, o nímž by se mělo daleko více diskutovat namísto neanalyzujících plaček nad sílící krajní pravicí ve Velké Británii i mimo ni.

Jeremy Corbyn se dlouhodobě staví za základní práva uprchlíků a imigrantů; za to, aby se jim dostalo důstojného zacházení. Naopak někteří z členů stínového kabinetu prosazují různá restriktivní opatření ohledně imigrační politiky Velké Británie ZDE . Za situace, kdy byli Britové během kampaně před referendem masírováni ostentativními lžemi ohledně imigrace a uprchlíků ze strany nesoudných stoupenců brexitu, byla labouristická volání po tvrdších hraničních kontrolách, omezení svobody pohybu či škrtech v sociálních výdajích pro přistěhovalce poněkud netaktická. Koneckonců i skutečnost, že je Jeremy Corbyn u labouristického elektorátu stále velice populární ZDE , a totéž platí pro odbory, má nepochybně svou váhu ZDE (i to, že jej do čela strany zvolilo 59,5 procenta hlasujících) ZDE). Také z tohoto důvodu nejsou aktivity proticorbynovských rebelů pro Labouristickou stranu v tak ožehavém období, kdy ve Velké Británii posiluje extrémní pravice, zrovna velkým přínosem. Jestliže chtějí labouristé v dalších volbách uspět a porazit konzervativce, je rozumnější jít do boje svorně, a nikoliv ztrácet energii vnitrostranickými půtkami, jež nemají podporu u členské základny.

Ačkoliv si nemyslím, že je Jeremy Corbyn ideální politik bez chyb (dalo by se kupříkladu říct, že postrádá charisma a schopnost oslovit váhající voliče), stále jej vnímám jako progresivnějšího politika než je Bernie Sanders, jehož zahraničněpolitická agenda je kontroverzní. Navíc se šéf labouristů netěší zrovna dobré pověsti v médiích středního proudu a ve vysokých politických kruzích. Avšak v čase, kdy získávají na popularitě vulgární a populistická individua typu Farageho, Johnsona a Trumpa, působí Jeremy Corbyn jako toužebně očekávaný host.

Aktualizace: V tajném hlasování poslanců Labouristické strany vyslovilo Jeremy Corbynovi coby šéfovi strany nedůvěru 172 z nich. Důvěru mu vyslovilo pouze 40 poslanců. Corbyn podle posledních informací rezignovat odmítá se slovy, že by zradil členy strany, kteří mu loni zajistili hladké zvolení. ZDE

28.6.2016
Jeremy Corbyn prohrál hlasování o důvěře, odmítá odstoupit

Šéf britské Labouristické strany Jeremy Corbyn prohrál hlasování o důvěře v poměru 172 labouristických poslanců proti 40. Corbyn tvrdí, že hlasování nemá ústavní platnost. Byl zvolen do funkce 60 procenty členské základny Labouristické strany a neodstoupí. Komentátoři poukazují na to, že pokud Corbyna podpoří odbory, asi krizi ustojí. Další členové labouristického stínového kabinetu odstupují ZDE

- Skotská vláda zahájila rozhovory s Gibraltarem o radikálním plánu jak udržet části Velké Británie v Evropské unii. Rozhovorů se zřejmě bude účastnit i Severní Irsko. ZDE

- Donald Tusk se odmítl ve středu setkat v Bruselu s Nicolou Sturgeonovou. Uvedl, že "teď není čas na jednání o situaci Skotska". Sturgeonová se v Bruselu setká s Martinem Schulzem, předsedou Evropského parlamentu. ZDE

- Labouristická poslankyně Pat Glas, která zastupuje volební okrsek Severovýchodní Durham a byla do pondělí stínovou ministryní pro Evropu, kdy byla povýšena na stínovou ministryni školství, obdržela výhrůžky zavražděním. ZDE

- Lord Turnbull, bývalý šéf britské státní služby argumentoval, že vyjednávání o odchodu Británie z EU by nemělo začít dříve než v roce 2017. Británie by neměla aktivovat článek 50 Lisabonské smlouvy, dokud nebudou britská vláda a britská diplomacie vědět, co vlastně chtějí. ZDE

- Nový šéf Konzervativní strany bude vyhlášen 9. září. ZDE

- Čtvrtina voličů Labouristické strany zřejmě pro ni už po referendu o brexitu hlasovat nebude. Vyplývá to z interního stranického průzkumu labouristů ZDE

29.6.2016
Prevence před rasistickými útoky
Britský občan raději ukazoval na ulici pas

Aby zabránil možným útokům na svou osobu, šel britský občan Nalin Dissanayake po ulici s vytaženým pasem. Po výsledku čtvrtečního referenda se ve Velké Británii objevila velká míra útoků na imigranty, ať už z jiných evropských zemí, nebo z jiných kontinentů. Rasistické útoky jsou většinou orientovány podle vzezření, řada lidí, na které rasisté útočí, přitom jsou britskými občany. "Několik reakcí na video vznášelo otázky typu, kde jsem ten pas ukradl, nebo jestli jsem se oženil s nějakým devítiletým dítětem". Muslimská rada ve Velké Británii vydala zprávu, že od pátku došlo ke stovce útoků s podezřením na nenávistné trestné činy. O řadě verbálních útoků, dokonce na děti, svědčí řada příspěvků na sociálních sítích.

Kompletní text v The Independent ZDE

28.6.2016
Šokující rasistická scéna v tramvaji v Manchesteru. Policie zatkla pachatele

Manchesterská policie zatkla všechny tři pachatele:

Poté, co vydala veřejný apel, aby je občané identifikovali:

Američanka uprostřed verbálního útoku v manchesterské tramvaji: Byl to surreálný okamžik, ale přežila jsem to.

(Channel Four News videozáznam rasistického útoku v manchesterské tramvaji z facebooku v úterý v podvečer odstranily, poté, co ho zhlédlo více než 5 milionů diváků. Zde je překlad:)

- Nech se deportovat. Jsi blb. Okamžitě vypadni z tramvaje.

- Kolik že ti je let? Kolik je ti let?

- Vypadni okamžitě z tramvaje. Brácho, já tě zabiju. Zabiju kohokoliv.

- Neodmlouvej, ty hovno, když ani nejsi z Anglie, ty zasranej imigrante.

- Kolik je ti let?

- Ty zasranej malej imigrante.

- Co? Co?

- Kolik je ti? 18? 19?

- Vypadni okamžitě z týhle zasraný tramvaje.

- Já tady žiju dýl než ty.

- Ty špinavej zasranej imigrante.

- Vrať se do Afriky

- Poslouchej, ty blbe.

- Mně, ty sráči, neodmlouvej.

- Seš blbej jak tágo. Nejsi moc chytrej, víš to?

- Okamžitě vypadni z týhle tramvaje!

- Okamžitě vypadni z týhle tramvaje!

- Hele, vypadni z tý tramvaje, nebo tě sejmu.

- Kolik je ti? 16? Kolik je ti? 16?

- Vypadni z tramvaje. Okamžitě vypadni.

- Ty sráči!

(Žena křičí)

- Je tady malý dítě. Tohle se nesmí dělat. Absolutně se tohle nedá dělat!

- Prosím, přestaňte.

- Kolik je ti? 16?

- Tady vypadni!

- Vypadni s flaškou piva. Tady vypadni.

- To je ostudné.

- Sedm let v armádě, já bych...

- Nestojí to za to. Nestojí to za to.

- Hnus! Hnus!

- Imigranti jsou deportováni!

- Jsi hnus. Absolutní hnus!

- Jsi absolutní ostuda Anglie!

- Prosím vás, přestaňte.

- Může tady zůstat. Může tady zůstat.

ŽENA, KTERÁ TOHLE NATOČILA, NÁM SDĚLILA, ŽE SE STRAŠNĚ BÁLA.

MUŽ, KTERÝ SE STAL TERČEM RASISTICKÝCH ÚTOKŮ, ŽÁDAL TY MUŽE, ABY MU PŘESTALI NADÁVAT.

"JE TO ODPORNÝ RASISTICKÝ ÚTOK, KTERÝ NEMÁ MÍSTO V NAŠÍ SPOLEČNOSTI. APELUJEME DŮRAZNĚ NA VEŘEJNOST, ABY POKUD TY MUŽE ZNÁ, UČINILA TRESTNÍ OZNÁMENÍ. " - MANCHESTERSKÁ POLICIE

29.6.2016
Snaha odvrátit katastrofu může vést k naprostému převratu na britské politické scéně

Jestli má Boris Johnson v něčem pravdu, pak je to jeho snaha posunout okamžik jednání s EU o vystoupení Velké Británie co nejdál. Totéž požaduje odcházející premiér David Cameron, který míní složit funkci v říjnu. Je velmi rozumné ty čtyři měsíce Velké Británii poskytnout, protože není vůbec jasné, k čemu vlastně referendum povede. Je velmi pravděpodobné, že snaha neutralizovat jeho výsledky bude úspěšná. Zájem elit je jasný, snaha odvrátit rozpad Velké Británie s hrozícím odchodem Skotska a separatistickými tendencemi v Severním Irsku je obrovskou motivací. V každém případě ale Velká Británie těžce prohrála. Buď bude referendum ratifikováno a Velká Británie se rozvrátí jako unie, nebo elity demokratické rozhodnutí "deklasovaných" prostřednictvím parlamentních institucí zvrátí a dojde k vnitřnímu společenskému rozvratu. 

Tlak ze strany evropských institucí a lídrů zemí EU na to, aby Velká Británie aktivoval článek 50 Lisabonské smlouvy a zahájila tak oficiálně proces vystoupení země z EU je v daném okamžiku kontraproduktivní. 

K tomu, aby Velká Británie legislativně skutečně vystoupila z EU, je nutné nejen zahájit proces podle pravidel daných Lisabonskou smlouvou, ale také musí udělat minimálně dva klíčové legislativní kroky dle britského práva: zrušit zákon o vstupu do EU a zároveň přijmout zákon o vystoupení.

Pro oba akty bude třeba v dolní sněmovně britského parlamentu najít dostatečnou většinu, což vzhledem k rozkladu konzervativní strany a odmítání odchodu z EU u většiny dalších stran, zejména labouristů (nacionalistický UKIP má pouhého jednoho poslance) není vůbec samozřejmé. Mezi politiky je významná část těch, kteří v odchodu vidí rozpor se zájmy země a může se stát, že výsledek referenda vyhodnotí jako krok, který Velké Británii nemůže přinést nic dobrého, což se ostatně jeví jako velmi pravděpodobné. 

Na britské politické scéně, a opakuje se to ve všech médiích, panuje chaos. Nikdo evidentně nebyl připraven na tento scénář, včetně těch politiků mezi konzervativci, kteří tuto krizi vyvolali. Johnson, jako kandidát na předsedu konzervativců, se zdá být velmi zaskočen svou novou rolí, na kterou není připraven a ze které nelze vyjít vítězně.  

Pokud se naplní rozhodnutí z referenda, bude další britský premiér pravděpodobně svědkem událostí, nad nimiž nebude mít kontrolu. Je možné, že to bude člověk, který pohřbí Velkou Británii. není co závidět.

Pokud se výsledky referenda podaří britským politikům zvrátit, bude to znamenat extrémní míru nedůvěry velké části voličů, zejména těch konzervativních. Je možné, že v takovém případě dojde k otřesům, které tamní politickou scénu zcela promění. Radikální pravicové strany mohou získat na úkor konzervativců značnou část hlasů a jak se ukazuje, Brexit postihl i labouristy, jejichž předseda Corbyn ztrácí podporu.

Snaha jediný, kdo reálně chce rychlé zahájení procesu na odchod je extremista Nigel Farage. Nemůže prohrát. V případě následování referenda se může dále chlubit tím, že se mu podařilo dosáhnout jeho politického cíle, v opačném případě strhne pozornost těch, kdo budou chtít potrestat britské strany za nerespektování demokratického rozhodnutí. Představa, že tento člověk je jediným vítězem a všichni ostatní prohrávají je sama o sobě pro Velkou Británii, ale i pro Evropu, děsivou zprávou.

17.6.2016
Pokud považujete Britské listy za důležitý informační zdroj, předplaťte si je

K udržení existence Britských listů potřebujeme příspěvky ve výši cca 60 000 Kč měsíčně. Tedy 200 Kč měsíčně od 300 čtenářů. V současnosti se to nesejde, takže je na vás, zda Britské listy budou po dvaceti letech své nezávislé existence dál pokračovat. Jde o to, zda má česká společnost zájem o tento věcný, na nikom nezávislý zdroj informací z vnějšího světa,  anebo dá přednost nesmyslům, které šíří konspirační weby i většina domácích sdělovacích prostředků.

Jsme přesvědčeni, že přinášením nezávislých informací v dnešní situaci, kdy je většina českých médií v rukou oligarchů anebo ideologicky zaměřených aktivistů, kdy se velká část české společnosti v důsledku iracionálního strachu z jinakosti, kterou často z otevřených komerčních důvodů vyvolávají tato neseriozní média, děsivým způsobem propadá do nenávisti a rasismu a záměrně ignoruje fakta, je Britských listů zapotřebí více než kdy předtím v celé jejich téměř dvacetileté historii.

Jsme hrdi na to, že v českém prostředí jsou Britské listy jediným nezávislým médiem, které nemá vazby na žádné podnikatelské či skupinové zájmy a jehož existence spoléhá výlučně na drobnou finanční podporu od čtenářů. Děkujeme jim za to - prosíme, udržte to.

Pokud tento názor sdílíte, upozorňujeme, že Britské listy nemohou přežít bez pravidelných finančních příspěvků svých čtenářů. Toto není žádná frivolita, z příspěvků hradíme honoráře našich kmenových spolupracovníků a jsme hrdi na to, že nejsme závislí na žádné české ani zahraniční zájmové či manipulativní organizaci. Má-li to však fungovat trvale, potřebujeme i nadále systematickou finanční podporu veřejnosti. Přehled výdajů Britských listů pravidelně zveřejňujeme.

Prosíme, přispějte.

Informujte, prosíme, o existenci Britských listů své racionálně a kriticky uvažující přátele v české společnosti, schopné vnímat fakta. Jde do tuhého a lidé přístupní věcným informacím by měli vědět, kde je získávat, aby byli schopni korigovat šílený, iracionální většinový diskurs, který nyní zavedl velkou část české společnosti na nesmírně nebezpečnou cestu ke globální izolaci.

Přidejte si prosím Britské listy mezi oblíbené na Facebooku ZDE

Příspěvky na provoz Britských listů je možno  zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2, nebo i z mobilního telefonu. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

29.6.2016
Jeden z možných kandidátů na předsedu konzervativců a premiéra
Britský ministr zdravotnictví Jeremy Hunt připustil další referendum

Britský ministr zdravotnictví Jeremy Hunt, který podle veřejných vyjádření vážně zvažuje kandidovat proti Borisi Johnsonovi v boji o nového vůdce konzervativců, uvedl, že vyhlášení dalšího referenda o setrvání země v EU je jednou z možností, jak posílit demokratický status takového rozhodnutí. Je to podle něj jedna z možných cest, jak zjistit, zda lidé ve Velké Británii skutečně chtějí za daných podmínek opustit EU. "Nemyslím, že by nutně muselo dojít k dalšímu referendu, ale myslím, že potřebujeme demokratické posvěcení. "Během našeho spojení s EU proběhlo devět parlamentních voleb, podmínky, za kterých máme EU opustit, by měly být také dány lidem k posouzení," prohlásil Hunt. Na otázku, zda by dokázal splnit slib politických podporovatelů odchodu, že do britského zdravotnictví nalijí 350 milionů liber týdně ušetřených na odvodech do EU, Hunt odpověděl, že byl k tomuto číslu vždy skeptický a že mnohem důležitější je stav britské ekonomiky. "Naši ekonomiku čekají bouřlivé časy, nedomnívám se, že bychom mohli tyto peníze využít."

Proti Johnsonovi již oznámila kandidaturu Theresa May, ministryně vnitra v Cameronově vládě. Johnson je zatím považován za favorita, on a jeho společník Michael Gove, ministr spravedlnosti a vedle Johnsona v řadách konzervativců nejhlasitější podporovatel Brexitu, mají údajně podle stranických průzkumů největší podporu stranické základny. Nicméně jejich pozice není jednoznačná a nemohou počítat s většinovou podporou politických špiček vlastní strany.

Více v angličtině na stránkách Independentu ZDE a Guardianu ZDE

29.6.2016
Sanders varuje, že k "Brexitu" může dojít i v USA

Soupeř Hillary Rodham Clintonové o demokratickou kandidaturu na amerického prezidenta Bernie Sanders veřejně varoval před tím, že že stejné společenské síly, které dopustily Brexit, mohou v USA pomoci Donaldu Trumpovi, aby se stal prezidentem. "Představa, že stejné síly, které pomohly příznivcům Brexitu ve Velké Británii, mohou pomoci i Donaldu Trumpovi, by měla být pro Demokratickou stranu v USA alarmující."

V angličtině ZDE

28.6.2016
28 mrtvých a přes 60 zraněných po teroristickém útoky na letišti v Istanbulu

(Aktualizováno) Podle svědků a tureckých médií došlo na Atatürkově letišti v Istanbulu k několika výbuchům způsobených sebevražednými atentátníky a ke střelbě. Lokální televize vysílala záběry ozbrojených vojáků, kteří vstupovali na letiště. Podle CNN a Reuters byli zranění z letiště převáženi taxíky. V Turecku došlo za poslední měsíce k několika bombovým útokům, z nichž oficiální místa vinila buď kurdské povstalce, nebo Daeš.

Více na NY Times ZDE

29.6.2016
Bodláky Václava Duška

Vracet se do míst dětství a divokého mládí se nemusí vyplatit. Ocitnete se nečekaně v chladné cizině - i když se proletářský Karlín změnil k nepoznání, ano, k lepšímu, přesto vám zatrne, řeknete si smutně: Kde domov můj! Ještě že řeka teče stejným korytem, i když dřevěný slavný zimní stadion nevidíte, jez pod Hlávkovým mostem zmizel, depo v nenávratnu, jako domy z likusových panelů od starého ramene řeky, zmizelého pod uspěchanou výstavbou. Třesky plesky, dědku, pokrok nesnese odkladu!

Nežer koně - budeš splašenej, bylo napsáno křídou jakýmsi lidovým filosofem z nouze v osmém oblouku Negrelliho viaduktu. Koňský řezník v Královský běsnil, řezník Domas i Kosík se chechtali. Karlínská stará paka a mladá paka si dala ujít chuťe po lesklém točeňáku a voňavé imitaci. Místo koní traktory, kombajny - meze rozorány, remízky vypáleny. Jatka zažívala žně. Karlínská radnice v trapu. Honosný dům nahrazen moderním kalibrovaným výtvorem, páni architekti prominou neznalci, brumlalovi penzistickému; Karlín není pro starý - vzpomínky nikoho nezajímají; truchlit nad uprchlým mládím stařecká dětinskost.

Přijde den, uvidíš, dožiješ-li se a vypadneš z denního provozu. Můžeš sypat brabcům, sejkorám a holubům v parku, anebo jít na brigádu - pamatuješ: pojďte s námi na brigádu, nekoukejte na parádu?!

K čemu truchlit pro nádraží Denisovo, Těšnov, které bývalo zajisté nejkrásnější v evropském kotlíku, nebo truchlit po starých proletářských barabiznách; ze zvonků zmizela jména rodáků, náplava zahltila karlínské kvartýry, jako katastrofální ničivá povodeň roku 2002; hostince dostaly názvy přitroublé, světově medové; pivní nádeníci z minulosti, aby zaplakali, ale poctivá hospoda U Báby v ulici Za Poříčskou branou funguje, a protože má hospoda perfektní sklep, točené bystrým výčepákem, bývá k zbláznění hořkosladký, pěna smetanová - ne, nemá chybu, vzácná paní Šimáková.

Nedělní zvony sv. Cyrila a Metoděje zněly z Karlínského náměstí do ulic, v bytech nedělní mastné bašty, u stolů rodinky úzkostlivě křesťanské i pekelně nekřesťanské; mírové neděle se zvony, románová vzpomínka. Ve dvorku za garáží napsáno: Státní zájem - nemám zájem - o letitý muklnájem. Zavřu oči, slyším bít zvony - zavřu oči, vidím milovaný lidičky z Karlína. Až budu v důchodu, budu žít z úspor, akorát nevím, co budu dělat druhej den... Kdo to řekl? Rodák zasvěcený vzpomínkám radil: Vykvajzni se na minulost, zamřela, jak zajíci a bažanti na balkonech nájemníků.

Jenomže, jak na vše zapomenout - vyjukaný třicátník upadl po propuštění z vazební věznice dojmu, že je sledován i doma v bytě - odposloucháván, připravován k dalšímu pobytu v hnusném kotci pro nepohodlné odpůrce, označené ohavným cejchem zbytečnosti, politicky a společensky nevyhovující v připravované sladké budoucnosti. Vstoupil do pokoje, začalo posmutnělé představení: Dobrý den, drahý byte. Dneska jsem byl tam a tam, a ještě támhle. A potkal jsem toho, onoho, tamtoho, leckoho... A říkal jsem tohle a tohle, tohle. Štěstí žít tady a ne za humny. Teď se umeju, budu si číst básně našich drahých básníků a budu spát... Už se těším na zítřek.

Jestli kdesi v utajeném prostoru seděli hoši s lopouchama na uších, museli se denně rosit vztekem, jak ten intelektuálský hajzlík provokoval - nebo zblnul?! Paměť je hladová po spravedlnosti. Potkal jsem porevolučního přepeřence - prý mu lhali, chudákovi. Falešné představy vyměnil za jiné. Hoře z rozumu se politického invalidy netklo. Informace o jeho druzích zaručeně pikantní. Hrabovský si nahrabal a kamsi se prohrabal. Kdo nelenil, došel majetku.

Seděl na lavičce u kostela, modlit se neuměl, svatýho potřeboval - v tomhle mezičase míru být podnikatelem jest pouze pro povahy dobrodružné; i vzpomenul jsem podnikatele ze sběrných surovin, dostal osm let natvrdo. Bývaly časy, kdy podnikat znamenalo riskovat odchod do káznic, trestnic, kdy podnikatel znělo odporně a jaksi historicky odumřele. Chtělo se mi položit podnikateli otázku: bolí přepeření? Nebudu lidi zkoumat, budu s nimi žít, amen, pravil přítel z věků baladických.

Vltava šplouchala v březích, hvězdy popadané do výpustě a zdymadel. Karlínu to v novém kabátu slušelo, ale nebyl už mým Karlínem - vzpomínky jsou nepotřebné při cestě k cíli danému všem bez rozdílu věku, postavení, víry; karavany se zbavují starých, zdržují bytosti neohrabané, připomínají doby podezřelé, minulé, brutálně nechutné, kdy se stádo hrne přes mrtvoly k blaženým pastviskům.. Kam se valíte, staré bytosti? Že se ještě staráte o vývoj, rozvoj, odboj? Radíte i zdarma, vzpomínáte ale už stěží díky vybitému harddisku, zdržujete zaběhnutý rytmus živoření i tvoření ideologických cukrlat pro mlsouny laciných polopravd?! Dejte konečně na modlení, nepřekážejte pokroku. Vaše chyby nejsou našimi, máme dosti svých k nápravě věcí budoucích.

U viaduktu pod nočním nebem dávám slib: Už nepřijdu vizitýrovat, milovaný Karlíne. Pojedu do Bad Luhatschowitz, co povídám, proboha živého - do Luhačovic.

28.6.2016
V časopise Europe's World varuje Jan Čulík před nebezpečím neliberální demokracie ve střední Evropě

Článek v angličtině je ZDE

28.6.2016
Nicola Sturgeon: Skotsko vítá příchozí z jiných zemí. Rasismus tu tolerovat nebudeme nikdy

Nicola Sturgeon: "Nejprve chci ujistit všechny občany z jiných zemí, kteří se rozhodli učinit Skotsko svým domovem, že jsem jim učinila příslib dopoledne v ten den, kdy byly vyhlášeny výsledky referenda, a chci ho dnes zopakovat: Jste ve Skotsku vítáni, toto je váš domov a my si ceníme toho, čím přispíváte."

(Potlesk)

"Tento příslib je o to důležitější ve světle informací o rasistických útocích, k nimž dochází po vyhlášení výsledků z minulého týdne. Sjednoťme se dnes jako parlament, abychom dali jasně najevo, že Skotsko je otevřená země, která vítá přichozí z jiných zemí, a že předsudky, nenávist a rasismus nebudou tolerovány ani nyní, ani nikdy jindy."

28.6.2016
Skotský europoslanec odměněn ovacemi ve stoje: Nenechte nás na holičkách!

Skotský europoslanec Alyn Smith byl v Evropském parlamentu poctěn ovacemi ve stoje, když vášnivě hájil členství Skotska v EU:

"Chci, aby moje země byla internacionalistická, kooperativní, ekologická, férová, evropská. A lidé Skotska, spolu s lidem Severního Irska a občany Londýna a množstvím lidí z Walesu a z Anglie také hlasovali pro setrvání v naší rodině národů. Požaduji, aby tento status a tento evropský duch byl respektován.

Kolegové, existuje množství věci, které je nutno vyjednat. Budeme potřebovat chladnou hlavu a vřelé srdce. A prosím, pamatujte: Skotsko vás nenechalo na holičkách. Prosím, zapřísahám vás, nenechejte na holičkách Skotsko!"

- Matteo Renzi a Angela Merkel: Británie si nemůže z EU vybrat jen to, co se jí hodí:

- Farage řekl poslancům Evropského parlamentu, že "v životě nedělali žádnou pořádnou práci".

- Pokračují rezignace z Corbynova stínového kabinetu.

- Londýnský primátor Sadiq Khan požaduje uvolnění statusu Londýna v Británii. Zdůrazňuje, že bude požadovat od konzervativních poslanců, aby hlasovali pro setrvání Británie v jednotném evropském trhu.

- Juncker požaduje, aby se Británie vyjádřila co nejrychleji:

Británie hlasovala pro odchod, proč jste tady? ptá se Juncker Farageho na plenárním shromáždění evropského parlamentu:

UKIP jsou největší lháři. Styďte se, řekl šéf poslaneckého klubu EPP Manfred Weber a zmínil se o lži, že 350 milionů liber týdně poplyne místo do EU do britského zdravotnictví. Potlesk v parlamentě

EU vyjadřuje sympatie pro Skotsko, ale muselo by prý znovu do EU vstoupit a zapotřebí by byl souhlas všech 27 zemí:

Španělsko by kvůli Katalánsku Skotsko neblokovalo:

- Čínští investoři odcházejí po brexitu z Británie, varoval miliardář Sir Richard Branson. Prosazuje druhé referendum.

- Royal Bank of Scotland varovala zaměstnance, že brexit vytvořil klima nejistoty a nestability.

- Britský ministr zdravotnictví Jeremy Hunt vážně uvažuje o kandidatuře na předsedu Konzervativní strany.

- The National Grid, britská národní energetická síť varuje, že stoupne cena elektřiny, pokud si Británie při vyjednávání o brexitu nezachová přístup na vnitřní evropský energetický trh.

- Ministr financí George Osborne nebude kandidovat na předsedu Konzervativní strany. Varoval v rozhlase, že Británie bude po brexitu chudší. Odmítl kritiku, že Cameron a Osborne měli mít plán pro případ brexitu.

Německý hospodářský list Handelsblatt předpovídá úprk britských finančníků do Evropy:

- Po dvou dnech absolutního propadu londýnská burza mírně stoupla.

28.6.2016
25letý syrský uprchlík nalezl ve svém novém bytě 150 000 euro a odevzdal je policii



Syrský uprchlík v městě Minden v severním Porýní-Vestfálsku nalezl v bytě, který mu byl přidělen k obývání, 50 000 euro v pětiseteurových bankovkách a několik spořitelních knížek, na nichž bylo dalších 100 000 euro. Odevzdal je policii.

Zdroj ZDE

27.6.2016


Již mnohokrát jsem se snažil prosadit myšlenku, že Češi nejsou o nic víc xenofobní než Britové. Čtvrteční Brexit to plně prokázal. Prokázal to, že přes 50 procent Angličanů jsou xenofobové, protože o ničem jiném Brexit nebyl. Ukázalo se také, že i ve skutečnosti funguje hypotéza, že do určitého podílu v populaci jsou cizinci vítáni a od určitého podílu začínají být původní populaci na obtíž. Stejně tak je platné, že ať budou tresty sebetvrdší, stejně určitá část populace bude krást. Funguje to mezi lidmi a funguje to i mezi ostatními živočišnými společenstvy – například ptáky. Angličané skočili na vějičku, že za jejich zhoršující se životní podmínky mohou imigranti z bývalého Východního bloku, protože je to přirozenější reakce než dlouhé uvažování nad tím, že je za nos tahají jejich vlastní elity.


Fakticky vzato, původně poměrně štědrá sociální síť v Británii se neustále utahuje. Mnohé sociální výhody, ke kterým byla poválečná vláda Velké Británie donucena strachem před socialistickou revolucí, jsou salámovou metodou osekávány. Prý nejsou peníze a imigranti také tyto štědré sociální dávky zneužívají. Co na tom, že imigranti v Anglii přišli původně dělat hlavně práce, které Angličané dělat nechtěli. A takhle si Angličané lidi z Východního bloku také zafixovali. Jsou to ti, co dělají rukama, kdežto oni jsou manažeři. Když přijdou o práci, neměli by nic chtít, měli by být rádi za to, co si vydělali až dosud a odejít. Rowan Atkinson to ve svém projevu konzervativce shrnul asi takto: Já osobně mám rád kari, ale teď když už máme recept, nevidím žádný důvod, proč by měli zůstávat. (Zde myšleno pro Indy a Pákistánce). Jenže díky Bruselu oni imigranti mají práva skoro stejná jako Angličané a snaží se je využívat. Z tohoto jsou viněny úřady v Bruselu a falešně obviňováni imigranti. Pro mnohé Angličany je například také nepochopitelné, proč by měli imigranti pobírat podporu v nezaměstnanosti poté, co zde pracovali, odváděli do sociálního systému, ale pak práci ztratili a vrátili se domů a tato podpora by jim měla být vyplácena v jejich domovské zemi. To je přece nefér. Za nefér to zřejmě považovala i britská vláda a tak neposílala do ČR peníze, které byly těmto lidem vyplaceny v ČR z prostředků ČR. V tomto případě optikou těch, co nechtějí rozumět, Brusel poškozoval Británii, protože jaksi garantoval i těm z východu, aby dostávali peníze, když už nepracují.

Jedním ze zatím přežívajících pozůstatků poválečné éry v Británii je bezplatný zdravotní systém (NHS), jež opsalo i bývalé socialistické Československo. Další součástí tohoto systému je ve Skotsku stále ještě dobře fungující systém přidělování státních bytů a dobře funguje zejména pro matky samoživitelky. I když i tento systém již utrpěl jisté redukce. Nespokojenost že imigranti mohou oba dva tyto systémy používat tak jako domorodci občas probleskne tiskem. Avšak celkově je ve Skotsku sociální síť zatím o dost měkčí než v Anglii, takže možná i proto je ve Skotku proti imigrantům o dost menší odpor než v Anglii.

Ne, že by se vláda ve Westminsteru nesnažila sociální síť osekávat sama o sobě a nikoli jen z popudu vlády v Bruselu. Například již zmiňovaný NHS je v Anglii pod útokem a anglická vláda se jej opět salámovou metodou snaží privatizovat. To způsobuje frustraci starších lidí v Anglii, kteří zažili i sociálně příznivější období než je toto, a oni svalují vinu mylně na Brusel a imigranty. Mladí samozřejmě nic takového dělat nemohou, protože nemají s čím porovnávat. Možná toto je právě důvod rozdílného hlasování mezi mladými a starými lidmi a nikoli jen to, že mladí jsou pokrokoví kdežto staří ne. Ostatně ono bude velmi zajímavé až generace poválečných inženýrů a techniků odejde do penze a další technický rozvoj Británie zůstane na těch mladých a pokrokových.

Pozitivní postoj k imigrantům ve Skotsku je nejspíš jiný i proto, že v současnosti se Skotsko pozitivně rozvíjí, na rozdíl od éry Margaret Thatcherové, která Skotsko poškodila ve prospěch Anglie. Skoti tedy nemají důvod být nespokojeni s EU, protože celková situace se zlepšila. Je to vidět i v samotném Glasgow, kdy i kriminalita je podstatně nižší než bývala dříve, protože se lidé mají líp.

Strana UKIP chytře využila frustrace lidí v Anglii a namísto pozitivní alternativy nabídla represálie proti těm, kteří se nemohou bránit. K tomu ještě přilil olej do ohně David Cameron, který nabídl lidem něco, co vlastně vůbec nemyslel vážně, jen proto, aby si zajistil svojí pozici ve vládě a myslel si, že to prostě uhraje. Vsadil opět na zastrašovací kampaň jako při referendu o nezávislosti Skotska, jenže ono to tentokrát nezafungovalo na plno, protože když se příliš často volá hoří, lidé na to přestanou reagovat. Je také otázka nakolik dobře může pocitům obyčejných lidí rozumět člověk, který vyrostl v elitním prostředí, vystudoval elitní školu, nikdy nepracoval rukama a svoji blízkost lidu prezentuje tím, že když jsou povodně, oblékne si ke společenskému obleku a kravatě holínky, reflexní vestu a helmu a jde se ukázat před kameru, jak je s lidem. To sama královská rodina se reprezentuje mnohem lépe.

Něco o smýšlení těchto elit říká i to, že namísto toho, aby se nejsilnější státy EU v Bruselu dohodly o tom jak co nejrychleji nivelizovat mzdy v bývalých zemích východního bloku na úroveň starých členů a tak kompletně odstranily důvod, proč by měli ti z východu migrovat na západ, došlo pouze k tomu, že se nivelizovala cena zboží a výroby se přesunuly do východoevropských zemí, kde se právě zaměstnancům co pracují rukama může platit méně, a proto ti, co nosí kravatu, mohou dostávat více, o to více, že cena zboží je po celé EU v podstatě nivelizovaná. Proto ti, co nosí kravatu, hlasovali pro setrvání v EU, kdežto ti co pracují rukama hlasovali pro vystoupení. Pravda je taková, že například sušené mléko nebo výživa pro dítě stojí v ČR více než v UK, při nižších výrobních nákladech a podstatně (třetinové až poloviční) nižší mzdě ve východoevropských zemích.

Místo odstranění nespravedlnosti a okrádání Východoevropanů se však David Cameron sebral a aby uklidnil veřejné mínění v Anglii, jel přesvědčovat naše představitele o tom, že by měli souhlasit s omezením podpory pro děti imigrantů, protože dětem Východoevropanů, s nadsázkou řečeno, zřejmě stačí jíst jen jednou za dva dny, kdežto děti domorodých obyvatel potřebují jíst každý den. A bohužel, naše vláda ze strachu, co by nedej bože Británie vystoupila z EU, na tento hanebný požadavek přistoupila.

V této situaci, kdy bývalá východní Evropa je ekonomicky stabilnější než několik starých členů se jádro EU, tedy Německo, místo konsolidace poměrů i za cenu ztráty zisků elit snaží postoupit dál na východ a zabezpečit si další trhy. Nechci malovat čerta na zeď nebo snad něco k něčemu přirovnávat, ale Třetí říše ztroskotala na tom, že Hitler se rozhodl napadnout Rusko ještě předtím, než zvítězil nad Vekou Británií. Stejně tak může zkolabovat EU, protože se bude snažit expandovat na východ dřív, než si vyřeší problémy v Řecku, Španělsku, Portugalsku a Itálii a časem může dojít trpělivost i Východoevropanům, protože snášet pocit být považován za občana EU druhé kategorie lze jen do času.

28.6.2016

Nikdy jsem nebyl přítel přímé demokracie, nicméně nemohu souhlasit s názorem, že za brexit může přímá demokracie, že chyba je v referendu jako takovém. Premiér Cameron jistě neměl použít referendum o brexitu k řešení dlouholetých sporů uvnitř Konzervativní strany, které se ostatně referendem nakonec spíše prohloubily, než vyřešily. Referendum v tomto případě bylo velmi špatně použito, ale za to nemůže referendum.

Referendum o brexitu bylo ještě hůře, otřesně zneužito bulvárními lžemi ze strany těch, kdo brexit prosazovali de facto z osobního prospěchu, ale za to opět nemůže referendum. Stejně toxickou kampaň lze udělat v jakýchkoli volbách, to není specifikum referenda. A stejně tak referendum nemůže za to, že si mnozí lidé kladou, naprosto fatálně mylně, rovnítko mezi demokracii a hlasování.

Hlasování samo o sobě je bezduchý proces, který může vést k vítězství totality. Aby hlasování mělo demokratický smysl, musí se dít v rámci základní demokratické kultury, gramotnosti a ve veřejném zájmu. Demokracie jsou demokratickými hodnotami naplněná pravidla (dělby moci, právního státu, systému vzájemné kontroly), nikoli mašinérie zneužitelná pro osobní zájmy nějakého politika.

Jako logickou reakci na proběhlé referendum o brexitu bych tedy neviděl to, že nad referendy zlomíme hůl, ale to, že skutečná, demokratická vůle národa by se měla ukázat v nějakém hlasování (třeba v předčasných volbách), kde už skutečně půjde o reálnou debatu o brexitu a nikoli o spory uvnitř Konzervativní strany, o osobní moc politiků, o bulvární lži a o negramotné protestní hlasy, které vůbec netuší, co EU vlastně je. Příznivci brexitu si mohli ověřit, že tajné služby ani mimozemšťané jejich hlasy nezfalšují a že mohou vyhrát, nyní by se mohli konečně zamyslet nad realitou toho, o čem hlasovali.

27.6.2016

Nevidím zlo, nepočujem zlo

Absurdna reality show skončila a s ňou aj jedna etapa ľudskej histórie. Definitívne. Šialenci čo nechcú vidieť britské problémy, porazili šialencov, ktorí predstierajú, že ich riešia. Krajina, ktorá si roky pestovala mýtus kolísky zdravého rozumu vyhlásila jeho dobrovoľný bankrot v priamom prenose. Nezainteresovaným priniesla nové pohľady na Britániu, Európu, svet a tvrdo odhalilo pár skutočností, ktoré sa spoločnosť snaží ukryť do rozprávok o rovnosti, spravodlivosti a iného byrokratického blábolu.

Oficiálne zrodenie 4. triedy

Britský kastovnícky systém sa hlasovaním rozrástol o ďalšiu kategóriu. Krajina dala jasný signál, že cudzie mäso smrdí. Je jasné, že malé i veľké prekážky s ktorými sa cudzinci musia vysporiadať nie sú náhodné. Veľa firiem to zneužíva a cudzincov sofistikovane ponižuje. Ešte väčšou tragédiou je, že keď oslovíte kontrolné organy, vyšetrovanie často objektívne nie je.

Rezignácia na fakty a pravdu

Nastáva nová, ale dnes už cielená babylonizácia sveta. Politici pochopili, že dnes môžu povedať hocijakú lož a nie je sila, ktorá by ich tvrdenie vyvrátila. Keď jedno médium zaprotestujete, idú do iného. Tento trend sa pomaly bude šíriť celou spoločnosťou a nakoniec sa lož stane podmienkou prežitia aj pre bežných občanov ako je to v niektorých postkomunistických krajinách.

Super víťaz – bulvár

Bolo fantastické sledovať ako bulvár alebo génius zla v pozadí presne zacielil na skupinu nerozhodných. Cieleným, jednomesačným brainwashingom z titulnej strany ich zlomil. V každom sklade, fabrike, firme, nemocnici po celom kráľovstve sa v každej kantíne alebo šatni na stole celý deň povaľuje Sun, Daily Mail, ktorý putuje z rúk do rúk a šíri posolstvo jednoduchých riešení. Tam je márny príhovor manažmentu, že môžete stratiť prácu. Noviny sa predsa nemôžu mýliť. Keď dávajú presné výsledky Vášho teamu, tak najlepšie vedia čo je dobré.

Super výzva budúcnosti – likvidácia byrokratických monštier

Je kruté sledovať ako hrdý národ, ktorý statočne bojoval s Hitlerom vzdá boj s eurobyrokratom. Byrokracia a to nie len EU, ale i britská sa stala morom, ktorý rozkladá našu civilizáciu. Politici, štátni úradníci po celom svete strácajú kontakt s realitou, bežným životom a nie sú schopní posúdiť situáciu a preto aby ukázali nejakú činnosť vymýšľajú zákony, ktoré sú postavené na hlavu. ( Napr. high risk vesta za šijacím strojom, protipožiarne dvere v drevenom dome, 23 000 zákonov a nariadení ohľadne mlieka) Áno je to smiešne, ale to je realita kam to homo britannicus dopracoval.

Briti budú teraz minimálne 20 rokov riešiť svoj brainexit. Zatiaľ sa okolo nich preženú východoeurópske, ázijské, americké možno i africké tigre a oni už nikdy nezískajú stratené pozície. Labužníci komédie života si len otvoria fľašu kvalitného vína a aspoň raz do roka pustia film See No Evil, Hear No Evil.

28.6.2016

Stovky analýz, komentářů, zamyšlení, detailních poznaků o příčinách a důsledcích Brexitu cloumají médii. Možná, že z nich lze získat souhrnnější pohled. Nebo je to jako s většinou analytických přístupů v naší postmoderní současnosti, totiž že pro stromy nevidíme les? Budeme vršit poznatek na poznatek, náhled na náhled, snad s perspektivou, že se někde na vrcholu takové pyramidy „sejdeme“ a vznikne z toho oprávněný a ucelený balík poznatků? I tady ale platí, že takový postup je nejistý a jeho výsledek o to víc.

Zkusme to z jiného konce – s pokusu o ucelené uchopení tématu rovnou. S pokusu o ucelenou výpověď opřenou o něco, s čím se dnes – v tak roztříštěné a tekuté době – už vlastně nepočítá. Totiž o historickou paralelu a zkušenost.

Británie má nárok se sebrat a odejít z tak těžce vychovávaného evropského společenství.

Nejen proto, že takový nárok má každý člen EU, ale i historicky: ve druhé světové válce to byla ona, kdo zachránil Evropu.Ona jediná se postavila proti fašistické zvrhlosti. A ne s kalkulem, jako to udělala zprvu Sovětský Svaz a pak na to strašlivě doplatil. Ale s demokratickým základem a jistotou, že právě tento základ stojí za všechny oběti. A povedlo se. Británie vydržela a svou jistototou přesvědčila i Ameriku i vlastně všechny demokracie na světě, že je to nejen nutné, ale i možné. A že to přináší vítězství i v boji. A právě tím dala faktický základ pro vznik EU.

Nejen na základě „uhlí a oceli“, ale hlavně na obtížích a složitostech vyjasňování co kdo čím myslí, když domlouvá podmínky pro rovnou a otevřenou spolupráci se začala tvoři společná Evropa. Avšak se základem, že je to možné a že toto přesvědčení opravňuje i k chybám,ale především trvale, znovu a znovu vyzývá k dobré vůli a snaze o domluvu. Právě to dává evropské spolupráci smysl. Toto je šance, kterou v sobě EU nese.

Že je to zároveň ekonomicky jedno z nejsilnějších seskupení na světě? Ale ekonomika není cíl, je nástroj pro kvalitu a udržitelnost života. A ta není v našich zeměpisných šířkách možná bez důvěry, demokratické otevřenosti, svobody a hlavně učení se svobodě a domluvě mezi lidmi.

Hledání těchto cest, ba jejich nalézání a trvalé připomínání je smyslem EU. Pokud se toto nedaří, ztrácí evropské společenství smysl, protože není s to nabídnout obyvatelům zemí, které údajně spojuje, vědomí společného domova. Domova, který je společný tím, že nabízí možnost pro identifikaci pro každého občana. Identifikaci třeba se svou obcí – v rámci EU. Se svou zemí – v rámci EU. Se svým jazykem – v rámci EU. Se svou kulturou – v rámci EU. A k tomu všemu EU musí pomáhat.

Identifikovat se s předpisy a formálními postupy, ani s ekonomickým počtářstvím a účetnictvím se dá opravdu velmi těžko. Spíše vůbec ne.

Jakmile se EU začala obracet na byrokratické cesty a představy, že lze soustátí řídit od úřednického stolu, ztrácela možnost nabídky identity pro své členy. Už František Josef I. pohořel na představě o „vyúřadování státu“. A ted´ se do podobné situace postouvá stále výrazněji EU.

A Britové zareagovali. Že to balí do sloganů o samostatnosti a svobodě? Možná právem, protože jsou schopni sami sobě asi možnost identifikace nabídnout. Ale jádro není ani v míře ekonomických výhod či nevýhod, v populistických křicích o tradičních hodnotách a samostatnosti, ve vítezném pokřiku konzervativců o tom, že by se paní Thatcherová konečně pousmála...Jádro je v šanci identity.

Třeba se to Britům povede. Ale tentokrát, bohužel, nefungují jako zachránci Evropy, ale jako Evropané, kteří si řežou větev, na které sedí. Protože se vlastně posunuli stranou evropských možností nabídnout evropské podmínky pro identifikaci.

Nepochybně bude jejich rozhodnutí působit jako urychlovač. Když v EU převáží dosavadní trend „vyúřadování Evropy“, pak to bude urychlovač k prohře a ztrátě pozice celé Eropy, včetně Británie. Půjde skutečně o směřování ke konci cest založených někdy před francouzskou revolucí. Cest, které nakonec opustí i Amerika. Nic jiného jí nezbude.

Když to bude urychlovač v trendu směřujícímu k hluboké sebereflexi EU jako společenství založeného na možnostech identity s ním pro každého člena, od států, až po občany, (raději – od občanů až po státy !) pak půjde o proces, který dřív či později přivede Británii zpět a vytvoří šanci nejen pro EU, ale pro další rozvoj kultury a civilizace, kterou ctíme a pokoušíme se v ní a podle ní žít. Křižovatka je zcela zřetelná. Kterou cestou se vydáme, k takovému cíli také dojdeme. Účel nesvětí prostředky. Cíl je souhrnem prostředků použitých pro jeho dosažení.

28.6.2016

V nedělních Otázkách V. Moravce mne překvapila míra shody mezi ministrem Zaorálkem, který představuje naši tradičně proevropskou stranu ČSSD, a europoslancem Zahradilem za tradičně protievropskou ODS. Shodli se v tom, že za brexit nese odpovědnost předseda Evropské komise Juncker a česká politika by se měla postavit na stranu zastavení další integrace EU.

Tzv. demokratický deficit Evropské unie, tedy to, že Evropská unie nefunguje jako jeden stát, v němž se evropští politici zodpovídají přímo evropským občanům, ale naopak místo evropských politiků máme evropské úředníky, kteří jsou instalováni na základě zákulisních dohod národních politiků, je způsoben nedostatečnou mírou integrace Evropské unie. Skutečnou moc a odpovědnost mají v Evropě stále jen politici národních států, kteří si ji nechtějí nechat vzít. Juncker je jimi dosazená figura, která bez nich nemůže prakticky nic. Stejně tak Evropský parlament je pouze stínem národních parlamentů.

Jak se má tedy Evropská unie „reformovat“, aby to nenarušilo národní mocenské poměry a zároveň aby to vyšlo vstříc „lidu“, který je pod vlivem lživé bulvární kampaně, inspirované národními mocenskými boji (v případě brexitu soubojem uvnitř jedné národní politické strany), a který volí často protestně, aniž by vskutku chtěl to, pro co hlasuje? Rozuměl bych tomu, že se politici děsí toho, jak moc jsou lidé napříč EU nespokojeni s fungováním Unie, jenže ta hlavní otázka je, co se za touto nespokojeností vlastně skrývá – je to pouhý iracionální protest lidí, kteří si neuvědomují, že žijí v části světa, jež má snad nejvyšší kvalitu života vůbec a zároveň příšernou historii plnou válečného utrpení? Je to vzpoura bulváru, který se rozhodl ve jménu zisku postavit se na jednu stranu politického boje v národních státech?

Když na brexit budeme aplikovat zásadu cui bono, dojdeme možná k překvapivému závěru, že není ve skutečnosti v zájmu nikoho. Farage ani Johnson nejásají, oni bojovali bitvu o moc v Británii a použili k tomu EU a spoustu bulvárních lží. Pokud je brexit srovnatelný z pohledu EU s amputací – jak o tom mluvil pan Zaorálek – pak tuto amputaci provedli britští národní politici ve jménu osobních mocenských ambicí na britské politické scéně. Jestli tohle je argument pro sociální demokracii přejít na pozice ODS a útočit na pana Junckera a tvrdit, že další integraci EU je třeba zastavit, nezní to příliš přesvědčivě – spíše se naopak zdá, že se ČSSD začala děsit míry nespokojenosti českého lidu s EU a nechce ztratit své mocenské pozice, tím spíše v době, kdy nás čeká vleklá krize kolem tzv. „reorganizace policie“. Zřejmě i proto se ministr Zaorálek pustil – naprosto mimo téma – do přítomného europoslance Teličky s tím, že on, Zaorálek, bojoval proti Bakalovi tím, že Bakalu nazval gaunerem, kdežto Telička Bakalovi za velké peníze sloužil. Míra nervozity v ČSSD musí být nesmírně vysoká a není to kvůli veřejnému zájmu, ale kvůli mocenským pozicím, které může ztratit.

Krize Evropské unie není krizí Bruselu, ale krizí národních politiků, kteří stojí na půl cesty mezi Evropou nezávislých národních států, jaká tu byla před druhou světovou válkou, a Evropou sjednocenou do jednoho státu. Evropský lid a EU bez demokratických deficitů tu nemohou být do té doby, dokud skutečnou moc budou mít národní politikové a tato moc se bude rozdělovat národními volbami.

28.6.2016
Itálie o víkendu zachránila 3000 uprchlíků

28.6.2016
Zoufalá prosba o pomoc



Prosíme, pomozte! Uvízli jsme na malém ostrově se skupinou psychopatů z Konzervativni strany. Děkujeme. Británie.

28.6.2016
Myslitel

28.6.2016
Úvěrový rating Británie se propadá

- Třetí ratingová agentura, Fitch, snížila rating Velké Británie z AA+ na AA. Předtím snížila rating Británie agentura Standard and Poor's a Moody. Znamená to, že za vládní dluhy bude muset Británie platit vyšší úroky.

- Boris Johnson v pondělí ráno, zatímco se propadala libra:

- EU nezahájí neformální vyjednávání s Británii o brexitu. Vyjednávání začne teprve, až Británie oficiálně aktivuje článek 50 Lisabonské smlouvy:

- Vysocí činitelé ve skotské Labouristické straně zkoumají návrhy, zda by Skotsko a Severní Irsko mohlo mít samostatné, federalizované členství Evropské unie. Bývalý labouristický kancléř a ministr spravedlnosti Charlie Falconer se radí s ústavními právníky, zda by bylo možné vytvořit nové federalizované členství obou zemí v EU. Labouristická iniciativa zkoumá, zda by také součástí nové federální reorganizace Británie mohla být anglická metropolitní centra, která také hlasovala pro setrvání v EU. Labouristická strana ve Skotsku uznává, že pokud se toto nepodaří, bude muset podpořit referendum o skotské nezávislosti. ZDE

- Boris se má stát premiérem do 9 týdnů:

- Kelvin Mackenzie, bývalý šéfredaktor bulvárního deníku The Sun, komentátor tohoto listu a aktivní stoupenec brexitu, nyní přiznal, že bylo chybou hlasovat pro brexit a že se obává budoucnosti. ZDE

Guardian: Vedení Konzervativní strany po referendu. (Ty spodky nošené navrch šatů jsou pro Steve Bella charakteristickým rysem britských konzervativních premiérů, byl to znak Johna Majora v jeho karikaturách:)

- David Cameron v parlamentě v pondělí odsoudil "odporný" nárůst xenofobie v Británii po čtvrtečním referendu. Došlo k zvýšení rasistických incidentů o 57 procent. ZDE

- Nigel Farage kritizoval v souvislosti s britským referendem o odchodu Británie z EU amerického prezidenta Obamu: "Putin se choval při tomto referendu státničtěji než Obama":

- V Londýně se konalo shromáždění na podporu šéfa Labouristické strany, ale přišli asi především extremní levičáci:

- Parlamentní klub Labouristické strany plánuje vyjádřit Corbynovi nedůvěru. Není vyloučeno, že se budou konat v Británii předčasné všeobecné volby.

- V důsledku referenda o odchodu Británie z EU došlo k zvýšení rasistických útoků. Údaje z pondělka naznačují nárůst verbálního teroru a hate speech o 57 procent:

- Je ironické, že muslimský primátor Londýna se veřejně zastává polských imigrantů v Británii ze země, která odmítá muslimské imigranty:

27.6.2016
DRAMA V BRITÁNII POKRAČUJE:
Británie po brexitu nyní přišla o svůj vysoký úvěrový rating

Firma Standard&Poor’s snížila britský úvěrový rating a navzory snahám ministra financí uklidnit trhy libra poklesla na nejnižší hodnotu za 31 let

Ratingová firma Standard&Poor’s odebrala Velké Británii úvěrový rating AAA. Varovala, že Britáie čelí četným hospodářským, fiskálním a ústavním rizikům v důsledku hlasování o odchodu z Evropské unie. Rating Británie byl snížen o dva stupně a Standard&Poor’s varovala, že bude možná muset snížit rating Británie znovu. Charakterizovala hlasování o odchodu Británie z EU jako "zásadní událost", která povede "k méně předpověditelnému a méně stabilnímu politickému rámci v Británii". Firma dodala, že skutečnost, že Skotsko a Severní Irsko hlasovalo pro setrvání v Evropské unii "vyvolává širší ústavní otázky pro Británii jako celek".

V důsledku snížení úvěrového ratingu Británie bude pro Británii dražší půjčovat si peníze.

Komentář tiskové kanceláře Reuters:

"Poprvé v historii snížily ratingové agentury rating nějaké země hned o dva stupně":

Libra během pondělí dále padala. Očekává se, že Anglická banka sníží svou nynější úrokovou míru 0,5 procenta na nulu ve snaze stimulovat ekonomiku.

Nejhůře se propadly v pondělí akcie letecké společnosti Easyjet, o 22 procent. Firma varovala, že zákazníci mají nyní obavy z nejistého vývoje a zruší své cestovní plány. Pokles hodnoty libry, dodala tato letecká společnost, ji budou stát dodatečných 25 milionů liber.

Burzy v pondělí klesaly po celém světě. Důchodové společnosti začaly snižovat platby novým důchodcům. Analytikové snížili své předpovědi budoucího hospodářského růstu Británie. Goldman Sachs předpovídá pro rok 2017 pro Británii růst jen 0,2 procenta, oproti předchozím předpovědím 2 procent.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Editor deníku Financial Times Chris Giles varuje, že snížení ratingu Británie o dva stupně je horší než za finanční krize r. 2008:

Index 250 nejvýznamnějších britských firem FTSE 250 poklesl za dva obchodní dny o 13,7 procent

Komentář:

"Gove, Johnson a Farage nesou odpovědnost za nejhorší kolaps indexu 250 nejvýznamnějších britských firem FTSE 250 od krachu v roce 1987. Musejí se omluvit za svou nekompetenci":

Britská brexitová krize dominuje úterním britským deníkům: Financial Times: Libra a akcie bank terčem tvrdého útoku. Cameron se snaží uklidňovat trhy:

New York Times: Otázky pro Británii: Kdy? Jak? OPRAVDU??

V pondělí večer stále ještě rychle klesaly americké burzy:

27.6.2016
Británie: Demokracie není vláda ulice

Vrcholný britský právník George Robertson upozorňuje, že britská vláda nemá právo jen tak "aktivovat článek 50" o odchodu Británie z EU. Suverenitu totiž má britský parlament, nikoliv referendum. Pouze poslanci smějí vytvářet zákony. Než může bý aktivován brexit, poslanci by museli hlasováním zrušit Zákon o evropských komunitách z roku 1972, jímž Británie vstoupila do EU, a poslanci mají plné právo, ano, povinnost, pokud usuzují, že to je to nejlepší pro Británii, to odmítnout udělat.

Článek 50 Lisabonské smlouvy uvádí, že členské země EU se mohou rozhodnout opustit EU v souladu se svým ústavním pořádkem. Zásadním ústavním požadavkem Británie je, že poslanci Dolní sněmovny musejí nejprve schválit Zákon o vystoupení Británie z Evropské unie (2016). Poslanci z Londýna, ze Skotska a labourističtí poslanci by podle svého svědomí měli proti tomu hlasovagt.

Demokracie, zdůrazňuje Robertson, nikdy neznamenala tyranii prosté většiny a už vůbec ne tyranii davu z ulice. Podstatou demokracie je zvolená vláda, která je podřízená určité nezávislé kontrole, jako je zákon a soudy, a jako exekutivní orgán je podřízená parlamentu, jehož členové mají právo hlasovat podle svého svědomí a podle zdravého rozumu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.6.2016
PŘEČETLI JSME:
Petr Uhl píše o historii postojů české a britské pravice vůči Evropské unii

Hlavní proud protiintegračních postojů v Unii vyvěrá od toryů, tedy britské konzervativní strany. Často se přidávají, byť v mírnější podobě, i labouristé, a to z opačných pozic než konzervativci – vyčítají Unii, částečně právem, že je moc kapitalistická a asociální. Přitom ale kdyby unijních pravidel nebylo, sedřeli by kapitalisté z lidí kůži, aspoň ve východní části Evropy, kde příliš nefungují odbory a jiné mechanizmy občanské společnosti.

Předseda evropské komise Jean-Claude Junker a další evropští politici zdůraznili, že neformální dohoda, kterou letos uzavřela evropská rada s Davidem Cameronem, už samozřejmě neplatí. Zrušilo ji britské referendum. Týž den jsem utrpěl jako český občan šok, když jsem v televizi sledoval, co k tomu říká předseda české vlády Bohuslav Sobotka. Ten se tam doslova chlubil tím, že právě on koordinoval debatu asi deseti členských států EU, jež vedla k uzavření oné dohody s Cameronem. Dohoda to byla hanebná, popírala základní zásady Unie, a zřejmě by nemohla být nikdy potvrzena orgány EU – tedy komisí a hlavně parlamentem. Dobře, že britským referendem padla, Evropská rada, zastupující členské státy, se dohodou jen pokusila o kapitulantský krok.

Kompletní článek v češtině ZDE

27.6.2016

Nicola Sturgeon: Mohu prosím říct něco velmi jasně o mém postavení. Skotsko hlasovalo drtivou většinou pro setrvání v EU, to víme. Takže jako premiérka je mým úkolem vypracovat způsob, jímž bychom mohli realizovat to, jak Skotsko hlasovalo, ochránit naše postavení v Evropské unii a vyhnout se škodám, které by vznikly, kdybychom byli donuceni odejít z EU proti naší vůli. Mým úkolem je zkoumat všechny možnosti. Nemohu vám dnes tady říci s určitostí, co je možné a co není možné. Octli jsme se v nezmapovaných vodách. Tohle se ještě nikdy nestalo. Že by se nějaká země snažila odejít z Evropské unie, ale národy v ní by chtěly v EU zůstat. Mým úkolem je prozkoumat vyčerpávajícím způsobem všechny možnosti. Odrazovým můstkem není nezávislost, odrazovým můstkem je jak ochránit postavení Skotska.

Jestliže vyjde najevo, během toho, jak budeme procházet tímto procesem, že získání nezávislosti je jedinou možností jak postavení Skotska ochránit, a to je debata a diskuse a rozhodnutí, které já myslím lidé Skotska mají právo učinit,

Reportér: Co to chcete zkoumat? Například si lze lehce představit, že by Skotsko bylo součástí erasmovského studentského programu a Anglie nikoliv. Ale může být Skotsko součástí jednotného evropského trhu, když Anglie nebude?

Nicola Sturgeon: Chci být otevřená a jednat poctivě s občany Skotska od samého začátku. Nebudu vám tady dneska, dva dny po referendu, v situaci, kterou jsem si nezvolila, říkat definitivně, jaké jsou všechny ty alternativy a možnosti.

Reportér: Co tedy budete zkoumat?

Nicola Sturgeon: Chci zachovat Skotsko jako členskou zemi Evropské unie. Chci udržet Skotsko v téže situaci, v níž jsme nyní, a budu zkoumat všechny možnosti jak toho dosáhnout. Nepředstírám, že to bude jednoduché a lehké, určitě se vyskytnou obrovské složitosti -

Reportér: Anebo to vůbec nebude možné...

Nicola Sturgeon: Je možné, že jediným způsobem, jak ochránit členství Skotska v EU, bude stát se nezávislou zemí. A pokud budeme uvažovat o novém referendu o nezávislosti, to prostě nebude opakování minulého referenda, jsme v úplně nové situaci. Budeme zkoumat možnosti nezávislosti nikoliv proto, abychom my někam odešli, ale abychom mohli zůstat. Když pohlédneme zpět na rok 2014, pevně jsem byla přesvědčena, že nezávislost byla pro Skotsko tím správným řešením. Mnoho lidí ale tehdy považovalo nezávislost za krok do neznáma oproti bezpečnosti a stabilitě Spojeného království. Tahle situace už zmizela. To Spojené království, ohledně něhož jsme r. 2014 hlasováním rozhodli, že v něm zůstaneme, přestane existovat. Víme, že důsledky odchodu Spojeného království z Evropské unie budou hluboce škodlivé, ekonomicky, sociálně, kulturně, a tento argument se naprosto změnil. Mým úkolem je najít cestu pro Skotsko skrze tohle všechno. Ochránit jeho zájmy, jak nejlépe budeme moci, a udělat to tak, že pokud možno sjednotíme lidi ve Skotsku co nejvíc.

Reportér: Říkáte, že chcete prozkoumat všechny možnosti, jak by Skotsko mohlo zůstat součástí Evropské unie. I když Británie hlasovala pro odchod.

Nicola Sturgeon: Gordone, kdybych tady seděla jako skotská premiérka poté, co skotští občané hlasovali pro setrvání své země v Evropské unii a kdybych řekla cokoliv jiného, nezasloužila bych si být premiérkou. Protože bych v podstatě říkala, že je jedno, jak Skoti hlasovali, že prostě musejí přijmout, že budeme vyrváni z Evropské unie proti naší vůli. Možná není příliš časté slyšet vedoucí politiky tohle říkat. Já tady nesedím teď se všemi odpověďmi a všemi řešeními ohledně toho, co může být možné a co nebude možné. Octli jsme se v naprosto nezmapovaném území. Máme ale dvě jistoty. Zaprvé, jako skotská premiérka mám absolutní povinnost realizovat to, pro co lidé ve Skotsku ve čtvrtek hlasovali, a druhou jistotou je, že Spojené království, o němž Skoti v roce 2014 hlasovali, že v něm chtějí zůstat, už neexistuje.

Reportér: Bude toho ale velmi obtížné dosáhnout od vlády Spojeného království. Pravděpodobně by to vyžadovalo změnu smlouvy Evropské unie.

Nicola Sturgeon: Je mi líto, že vás na to musím upozorňovat, ale Evropská unie sama už vstupuje do nezmapovaného území, bude muset řešit nemyslitelné, v důsledku čtvrtečního hlasování. Uprostřed toho chaosu se já snažím dosáhnout určité stability pro Skotsko a realizovat to, pro co jsme hlasovali. V nadcházejících dnech, týdnech a měsících budu usilovat o to, že budu jednat o všech těchto alternativách s evropskými institucemi, s členskými zeměmi a budu hledat řešení. Je opravdu možné, že jediným způsobem, jak budeme schopni ochránit zájmy Skotska bude nezávislost. Pokud tomu tak bude, samozřejmě to bude složité. Ale jako premiérka nejsem připravena jen pokrčit rameny a říci, že Skotsko se prostě bude muset vyrovnat se všemi těmi škodami, které budou důsledkem rozhodnutí, které učinilo Spojené království.

Reportér: Takže vy teď budete zkoumat, jestli Skotsko může zůstat součástí Británie, zůstat součástí společného evropského trhu a zachovat volný pohyb pracovních sil. Ano?

Nicola Sturgeon: V takovéto krizi musíte se přidržet určitého principu. A mým principem je, že se pokusím provést zemi velmi obtížnou situací, kterou jsme si my nevybrali a nezpůsobili. Musíme udělat, co je v našem nejlepším zájmu, a zajistit, jak dosáhnout toho, pro co lidé hlasovali. Takže v této etapě dva nebo tři dny po tom hlasování já nebudu říkat tohle či ono je vyloučeno. Mým cílem je, aby Skotsko zůstalo v Evropské unii.

Reportér: V jednotném trhu a s volným pohybem obyvatelstva.

Nicola Sturgeon: Absolutně. Skotsko hlasovalo, aby zůstala situace, v níž jsme, stejná.

Reportér: Ale nejprve se budete snažit to zajistit, aniž by Skotsko opustilo Británii?

Nicola Sturgeon: Říkám, prozkoumejme všechny alternativy. Ale jsem realistka. Je opravdu možné, že jedinou možností bude vyhlásit nezávislost. Pokud tomu tak bude, pak se jako země budeme muset rozhodnout, jestli je to ta nejlepší alternativa.

Reportér: Jediným precendentem je Grónsko.

Nicola Sturgeon: Samozřejmě.

Reportér: Že byste to udělala jako Grónsko, ale obráceně?

Nicola Sturgeon: Lidi říkají, tohle by bylo dovoleno a tohle by bylo možné a tohle ne. Jsme v nezmapovaných vodách. Článek 50 nebyl dosud nikdy použit. Tento proces se nikdy zatím ještě neuskutečnil. Nejsou žádná pravidla a není žádný precedens. Bude probíhat vyjednávací proces. Jako premiérka Skotska se budu při tomto vyjednávání snažit zajistit pro Skotsko co nejlepší podmínky a když vidím teď ten chaos ve Westminsteru, naprosté vakuum, nikdo tam nevládne, je ostudné, co se děje jak v Konzervativní, tak v Labouristické straně, Skotsko půjde strategickou cestou a promyšleně.

Reportér: V pátek jste říkala, že to, co budete dělat, bude záviset na reakcích z Evropské unie. Čekáte na reakci z Evropské unie "Nechceme, aby Skotsko odešlo?"

Nicola Sturgeon: Budeme muset jednat s Evropskou unií a to chvíli potrvá. A můj úsudek ohledně toho, co máme udělat, bude do určité míry důsledkem toho, co řekne Evropská unie. Ale mým úkolem je - já jsem si tuto situaci nevybrala, tuto pro Británii strašlivou situaci, lidé v Anglii měli právo hlasovat, jak hlasovali, ale lidé ve Skotsku hlasovali jinak a já musím ochránit tuto zemi. A nezasloužila bych si být premiérkou, kdybych pokrčila rameny a řekla, je jedno, jak jsme hlasovali, absurdním způsobem, se necháme vyrvat z Evropy proti naší vůli.

26.6.2016



Sdílejte na Facebooku!

Naposledy se dnes vracíme k tématům evropského setkání mladých lidí, které se konalo v polovině května ve Štrasburku. Upozornilo na celou řadu aktuálních témat, která učinila o to naléhavější nynější britská krize ohledně brexitu. Je symptomatické, že se mnohde šíří vlny nepřátelství vůči Evropské unii, málokdo si však všímá toho, co Evropská unie skutečně dělá. Proto přinášíme sérii těchto diskusních témat. Dnes se věnujeme poslednímu, pátému tématu, věnovanému udržitelnému rozvoji.

V polovině května se konalo v Evropském parlamentu ve Štrasburku Evropské setkání mládeže 2016 (EYE - European Youth Event 2016) s mottem "Společně to můžeme změnit". Podrobné informace v angličtině jsou ZDE

Odkaz a témata z předchozích týdnů:

Téma 1. Apatie, nebo účast? Agenda pro dynamickou demokracii ZDE

Téma 2. Válka a mír: Perspektivy pro mírovou planetu ZDE

Téma 3. Vyloučení nebo přístup: jak zasáhnout proti nezaměstnanosti mladých lidí ZDE

Téma 4. Stagnace či inovace: Budoucí svět práce ZDE

Díky Britským listům se můžete o tématech, která víří Evropou i světem, dozvědět a diskutovat o nich společně s námi.

V nadcházejících týdnech vám chceme postupně zprostředkovávat otázky z pěti tematických okruhů, o nichž mladí lidé z celé Evropy ve Štrasburku diskutovali. Přijde nám, že otázky, které pro setkání připravili jeho organizátoři, jsou vynikajícím způsobem zformulovány a jsou nesmírně aktuální a důležité. Řeší budoucnost Evropy i světa, který je na rozcestí. Rádi bychom, kdybyste se k nim vyjádřili. Chtěli bychom vyvolal aspoň ozvěnu vynikající diskuse, jaká se konala ve Štrasburku. Chtěli bychom vědět, co si o těchto otázkách myslíte vy. Napište nám svůj názor, na twitteru či emailem. Zajímavou diskusi zveřejníme.

Dominika Švecová k tomu dodává: Čtenáři našich článků se nás ptají na vznik a význam této iniciativy. Je to otevřená diskuse pro všechny. Zajímají nás názory lidí, kteří nejsou normálně slyšet. A tímto jim dáváme prostor. Děláme to proto, aby se v Čechách na tato témata otevřela diskuse. Každý kdo tu žije, tak má právo se vyjádřit k dění v ČR a v EU. Nevěříme, že nikdo nikoho neposlouchá. Věříme, že jen společně můžeme najít odpovědi na otázky, které se nás týkají.

Pokud o těchto tématech nebudeme mluvit, a budeme dělat, že neexistují, tak budou jiní rozhodovat za nás. Aby ti, co neustále křičí, měli možnost vidět, co si lidi opravdu myslí. Když si tyto věci budeme sdělovat pouze osobně už nikdo jiný si je nepřečte nedozví se o nich. Důležité je zapojit se, jakkoliv. Jen otevřenou diskusí si můžeme tříbit názory a na něčem se shodnout, protože věc / téma uvidíme z různých úhlů pohledu. A opravdu nemáme na mysli mít diskuzi pro diskuzi! "have a discussion for the sake of having discussion"! Tak snad touto iniciatiou rozmluvíme lidi, kteří se k těmto tématům normálně nevyjadřují. A přineseme čerstvý vítr do plachet lidem, kteří se nemohou dohodnout, a nabídneme jim diversitu - názory od lidí, se kterými se normálně nesetkávají.

Pěti tématickými okruhy bylo ve Štrasburku toto:

- Válka a mír: vyhlídky na mírovou planetu

- Apatie nebo účast: plán pro živou demokracii

- Vyloučení nebo přístup: jak zasáhnout proti nezaměstnanosti mladých lidí

- Stagnace nebo inovace: pracovní svět zítřka

- Selhání nebo úspěch: nové cesty k udržitelné Evropě

Otázky, k nimž bychom chtěli znát vaše názory, jsou níže. Napište nám na twitter @o_evrope anebo do redakce Britských listů redakce@blisty.cz

Sledujte vyhlášení nových otázek vždy v sobotu.

Apelujeme nejenom na mladé lidi, aby se vyjadřovali k otázkám současné Evropy i České republiky.

Vyberte si otázku, nebo otázky, které vás nejvíce zaujaly a k těm se vyjádřete. Chceme slyšet váš hlas.

Dominika Švecová a Jan Čulík


V. Kolaps nebo úspěch? Nové možnosti pro udržitelnou Evropu

Udržitelnost není jen synonymem pro ochranu životního prostředí. Udržitelný rozvoj ovlivňuje všechny rysy našeho každodenního života. Jakým způsobem je možno řešit velké globální problémy a mít na ně dopad?

KLIMATICKÉ ZMĚNY

Vysoká priorita pro minimum uhlíku. Podniknou Evropané rozhodné akce proti budoucímu kolapsu klimatu? Ohrozí nízkouhlíková ekonomika udržitelný rozvoj, anebo ho naopak posílí? Bude to znamenat pokles počtu pracovních příležitostí, anebo naopak růst? Jak změní nové technologie budoucí energetickou krajinu? Jak mohou Evropané dál poskytovat přírodní zdroje a ekosystémové služby pro potřeby budoucích generací?

Jak můžeme debatovat o ochraně životního prostředí po mezinárodní klimatické konferenci v Paříži, která se tam konala v prosinci 2015? Jakou roli hrají energie, potraviny a náš způsob života?

HLAD

Hlad, nemoci a extremní chudoba na světě nejsou nevyhnutelné - pravidla hry jsou neférová. Jak můžeme dát moc lidem žijícím v chudobě, aby si vytvořili vlastní udržitelná řešení? Dokážeme během jediné generace odstranit hlad na této planetě? Jaké by měly být iniciativy pro lepší přístup k slušným potravinám, k čisté vodě a k základnímu zdravotnictví pro všechny?

OCEÁNY A VODA

Oceány jsou největší ekosystémy na Zemi. Naše přežití závisí na čistých a zdravých oceánech. Jak je dokážeme ochraňovat - a jak dokážeme ochránit zvířata, která v nich žijí - pro nás i pro příští generace?

Bez vody ekosystémy nepřežijí. Jak dokážeme ochránit naše na vodě založené ekosystémy, jako jsou hory, řeky a lesy? Jak zajistíme přístup k bezpečné a čisté vodě pro lidi v Evropě i po celém světě?

FAIR TRADE

Spotřebitel má moc. Jste ochotni zaplatit férovou cenu a osvobodit tak pracovníky i malé farmáře z extremní chudoby? Jste ochotni zastavit neférové pracovní praktiky a porušování lidských práv na opačném konci dodavatelského řetězce?

PRÁVA ZVÍŘAT

Zvířata a lidi. Je čas na nový vzájemný vztah?

Všichni souhlasíme, že zvířata mají práva. Nesouhlasíme ohledně toho, jaká práva. Měla by Evropská unie skoncovat s továrním zemědělstvím a vrátit zvířata na farmy založené na extenzivním hospodaření? Měla by Evropská unie začít odpírat poskytovat dotace bez vysokých standardů pro práva zvířat? Mělo by se zakázat, aby se zvířata používala pro lékařské testování?

RECYKLACE

V tradiční ekonomice je přímá linie od výroby přes spotřebu k odpadkům. Evropa se nyní přesunuje k regenerativní kruhové ekonomice bez odpadků. Jak to konkrétně provádět?

UDRŽITELNÝ ROZVOJ

Víte, že evropské vlády se zavázaly realizovat nový patnáctiletý globální plán na dosažení udržitelného rozvoje, v místě i globálně? Proč je tento plán relevantní pro Evropu a pro mladé lidi? Co to znamená pro způsob, jimž přistupujeme k ekonomice a k sociální politice? Jaké naléhavé změny musíme nyní realizovat?

VOLNÝ OBCHOD

Jakým způsobem ovlivní Transatlantická dohoda o obchodu a investicích (TTIP) lidi, naši planetu a úsilí o klimatickou spravedlnost?

BUDOUCNOST

Jak bude vypadat Evropa v roce 2030? Jaké trendy budou ovlivňovat naše společnosti, naši strategii a naše hranice? Jak můžeme stimulovat pozitivní vývoj a jak korigovat vývoj negativní?

27.6.2016
Edward Snowden protestuje proti novému drakonickému zákonu v Rusku

Rusko schválilo drakonická protiteroristická opatření, která aktivisté za lidská práva a americký whistleblower Edward Snowden odsoudili s poukazem na to, že povedou k omezení osobní svobody a soukromí.

V pátek hlasovala dolní komora ruského parlamentu pro schválení "zákona Jarovaja". Je to balík dodatků, které vypracovala členka strany Jednotné Rusko Irina Jarovaja, která je známa už předchozími legislativními opatřeními proti demonstrantům a nevládním organizacím.

Snowden, který žije v Rusku od roku 2013, kdy tam dostal azyl, napsal v sobotu na Twitteru, že tento "zákon Velkého bratra" je "nerealizovatelným a neospravedlnitelným porušením práv", které "odebere každému Rusovi peníze a svobodu, aniž by zlepšil bezpečnost".

Zákonné dodatky činí trestným činem nevarovat úřady před "spolehlivými" informacemi o plánovaných teroristických útocích. Souhlas s terorismem na internetu bude trestán sedmi lety vězení.

Zákon nutí poskytovatele telefonních a internetových služeb ukládat veškeré komunikace po dobu půl roku a všechna metadata po dobu tří let. Firmy také musejí umožnit výzvědným agenturám dešifrovat zakódované emailové služby.

Maximální trest za "extremismus", což je obvinění, které se často používá proti uživatelům sociálních sítí kritizujících válečné akce Ruska na Ukrajině, bude zvýšen ze čtyř na osm let. Povzbuzovat občany, aby se podíleli na "hromadných nepokojích" se bude trestat vězením od pěti do deseti let.

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.6.2016
Politikové za brexit: Neexistuje žádný plán

Novináři ze Sky TV Faisal Islam a Anna Botting ohromeni postbrexitovým chaosem ve Westminsteru:

Faisal Islam: "Řekl mi tohle: Řekl - Zeptal jsem se ho: 'Tak je kde váš plán? Můžete nám teď ukázat váš plán pro brexit?' - 'Žádný plán neexistuje. Kampaň za brexit nemá žádný plán na uskutečnění odchodu Británie z EU,' a ukázal tam tím směrem, kde je ústředí kampaně za brexit. A pak začal ukazovat na druhou stranu a řekl: 'Úřad britského premiéra měl mít plán pro brexit.'

To si nevymýšlím. K tomu skutečně došlo. Před dvěma hodinami. Takže - a já už jsem to řekl dříve. Osobou, která má nejvíce promyšlený plán, jak se to ukázalo za posledních 48 hodin, je, překvapivě, Nicola Sturgeon, premiérka Skotska."

Anna Botting: "Nevím, co bych k tomu dodala. Děkuji."

27.6.2016
PŘEHLED NEJNOVĚJŠÍCH UDÁLOSTÍ Z BRITÁNIE
Záporný dopad brexitu na britskou ekonomiku se prohlubuje

Boris: "Vítězství stoupenců brexitu nebylo zas tak výrazné"

- Britské firmy varovaly, že brexit vyvolá škrty v investicích, zastavení najímání nových zaměstnanců a propouštění. Poté, co libra v neděli v noci po víkendu pokračovala ve svém pádu na východoasijských trzích, vládnou obavy, že bude během pondělka její hodnota dále klesat. Průzkum britského Institutu ředitelů (Institute of Directors) zjistil, že většina britských podniků zastává názor, že je brexit poškodí. Čtvrtina členů Institutu of Directors zastavila najímání nových zaměstnanců, 5 procent firem bude zaměstnance propouštět. 20 procent z 1000 dotazovaných podniků se připravuje přesunout část svých operací mimo Británii. Šíří se obavy, že britský bankovní průmysl přijde o 100 000 zaměstnaneckých míst, pokud banky začnou přesunovat své operace mimo Británii.

- 36 procent členů Institutu of Directors uvedlo, že brexit bude znamenat investiční škrty v jejich podnicích, jen 9 procent podniků uvedlo opak. Americká banka JP Morgan varovala, že bude nucena zrušit 4000 zaměstnaneckých míst a banka HSBC přesune 1000 pracovních míst z londýnské City do Francie. Ostatní banky budou nuceny učinit totéž, protože ztratí současný "pas", který jim umožňuje provádět finanční transakce nejen s firmami v eurozóně, ale prostřednictvím EU s celým světem.

Realitní kancelář Foxton a letecká společnost Easyjet varovaly, že v důsledku brexitu výrazně poklesnou jejich zisky v druhém pololetí letošního roku. Obavy z možného brexitu vedly letos k největšímu poklesu počtu zájemců o koupě nemovitostí od finanční krize ZDE

- Britský ministr financí George Osborne uspořádal v pondělí ráno v sedm hodin tiskovou konferenci ve snaze uklidnit trhy. Chce hrát aktivní roli při vyjednávání nového vztahu Británie s EU. "Nechci, aby se Británie obrátila zády k Evropě či k ostatnímu světu. Británie je otevřená a tolerantní země a budu bojovat vším co mám, aby taková zůstala. Dnes jsem jako ministr financí totálně soustředěn na svůj úkol přinést stabilitu a ujistit veřejnost. V důsledku čtvrtečního rozhodnutí některé firmy zastavily své investice a najímání nových lidí. Jak jsem říkal před referendem, to bude mít dopad na ekonomiku a na státní rozpočet a bude nutno proti tomu zasáhnout. Vzhledem k odkladu aktivace článku 50 a rozhodnutí pana premiéra předat svou funkci následníkovi, je rozumné, abychom počkali na zhodnocení ekonomické situace Úřadem pro rozpočtovou odpovědnost letos na podzim. Nikdo by však neměl pochybovat o naší rozhodnosti udržovat fiskální stabilitu."

Komentáře:

Shrnutí Osbornova prohlášení: "Podívejte, říkal jsem, že to bude bolet, měl jsem pravdu. Finanční systém je zdravý, ale přesto to bude bolet."

Osbornovo prohlášení v pondělí v sedm ráno patřilo k jeho lepším projevům: první důstojník se dostavil na můstek Titanicu, zatímco Boris přesvědčuje ledovec:

- Jonathan Hill, který rezignoval na svou funkci komisaře EU pro finance, varoval, že londýnské City musí očekávat, že bude muset dodržovat předpisy, které mu vnutí země eurozóny.

- Britská obchodní komora varovala, že delší doba nejistoty bude mít záporný dopad na důvěru podnikatelů, na investice a na vytváření pracovních příležitostí. ZDE ZDE

Boris Johnson napsal ve svém sloupku v deníku Daily Telegraph, že Británie "bude moci zavést bodovací systém pro žadatele pro imigraci podle australského vzoru, a přesto si zachovat přístup na evropský společný trh". Pokusil se ujistit britské občany, že Británie bude dál "zintenzivňovat svou spolupráci s Evropskou unií". Upozornil stoupence brexitu, že výsledek v referendu v poměru 52-48 procent "nebyl pro ně úplně přesvědčivým vítězstvím". Johnson tvrdil, že jedinou změnou bude, že se Británie "osvobodí od pozoruhodných a mlhavých" zákonů Evropské unie, a nedojde k tomu "v žádném spěchu". Odmítl požadavek Nicoly Sturgeonové na nové referendum o nezávislosti, protože prý pro ně "nevidí žádný skutečný zájem". Británie prý bude mít nyní lepší vztahy s EU, založené na volném obchodu. Dodal: "Silně zdůrazňuji, že Británie je součástí Evropy a vždycky jí zůstane." Poukázal na to, že 16 milionů Britů hlasovalo pro setrvání Británie v EU. "Stále budeme intenzivně a pořád intenzivněji spolupracovat s Evropou v mnoha oborech: v kultuře, ve vědě, na univerzitách a na zlepšování životního prostředí. Evropští občané žijící v této zemi budou mít svá práva plně ochraňována, stejně jako britští občané žijící v EU. Britové budou stále mít možnost pracovat v EU, žít tam, cestovat a studovat, kupovat nemovitosti a usazovat se tam." ZDE

Komentář:

"Podle Borise Johnsona je opustit EU v podstatě stejné jako zůstat v EU, ale trošku lepší. Cože?!"

- Právníci v EU upozornili, že Británie nemůže být zvnějšku nucena, aby zahájila proces odchodu z EU, avšak Brusel zřejmě odmítne jakékoliv předběžné rozhovory o odchodu Británie z EU, dokud nebude oficiálně zahájen proces odchodu podle článku 50. ZDE

- Britská Dolní sněmovna se zřejmě postaví proti brexitu. Stoupenci setrvání Británie v EU chtějí druhé referendum. Konzervativec lord Heseltine upozornil, že v Dolní sněmovně je většina až 350 poslanců, kteří jsou proti odchodu Británie z EU. "Ty lidi nepřimějete, aby začali říkat, že černé je bílé a nezmění svůj názor, dokud nebudou vědět, co je podstatou nové dohody a pokud dohoda nebude schválena druhým referendem nebo volbami." Šéf liberálních demokratů Tim Farron uvedl, že se jeho strana nevzdá a že do příštích voleb bude kandidovat s programem vrácení Británie do EU. Labouristický poslanec David Lammy chce o tom s liberálními demokraty jednat. "Hrozí ekonomická katastrofa a rozpad unie se Skotskem," uvedl. "Nové hlasování, to je to nejmenší." ZDE

- V chaotické a horečnaté atmosféře v Konzervativní straně chtějí Boris Johnson a ministryně vnitra Theresa May oznámit svou kandidaturu na budoucího šéfa strany. Obnovil se tím rozkol mezi stoupenci brexitu a stoupenci setrvání Británie v EU v této straně. ZDE

- Pokračují rezignace z Corbynova stínového kabinetu. Nahrazuje je novými lidmi.

27.6.2016


Britové, nebo přesněji Angličané a Velšané s přesvědčivou převahou hlasovali pro opuštění Evropské unie. Pro Británii to bude obtížná změna; rozvody jsou obyčejně mnohem dražší a přinášejí více hořkosti, než každá ze stran zpočátku očekává, a vyjednávat nová obchodní a bankovní pravidla britských vztahů se sousedy bude drsný podnik, napsal Walter Russel Mead.


David Cameron po hlasování učinil tři správná rozhodnutí. Správně odstoupil, správně to neudělal bezprostředně a správně ponechal úkol zahájit formální procedury oddělování svému nástupci. Finanční trhy i britská politika potřebují nějaký čas na přizpůsobení novým skutečnostem a období neformálních konzultací a jednání předtím, než bude mít smysl zahájit formální proces.

Pro Američany je britské rozhodnutí hořkou pilulkou. NATO, Evropská unie, Velká Británie, Německo a obecně Západ jsou všichni v horším postavení než před hlasováním. Nejen že se západní instituce obrátí dovnitř, aby se vyrovnaly s důsledky britského odchodu - poměr sil uvnitř EU se změní v neprospěch navenek zaměřeného a dynamického severu a nahraje protekcionističtějšímu jihu. Třebaže globální situace se zhoršuje a Blízký východ se propadá hlouběji do hrůz sektářské války, nejbližší američtí spojenci v Evropě se budou dohadovat o detaily rozvodu - a EU i Británie se budou stravovat vnitřními problémy. Skotsko možná teď bude chtít Británii opustit a populističtí politici napříč Evropou již hovoří o dalších odchodech a dalších referendech.

Hlasování a oslabení Západu, které přineslo, oslabí také zahraničněpolitický odkaz prezidenta Obamy. Americká politika vůči Evropě pod jeho vedením je naprostým selháním. Jeho nejzřejmější selhání a to, na nějž historici budou pohlížet nejpřísněji, je selhání při předcházení katastrofě v Sýrii. Miliony zoufalých uprchlíků snažících si zachránit životy znamenají mnohem více než jen humanitární katastrofu; jsou politickou katastrofou a zátěž vyrovnávání se s přílivem uprchlíků navrch k dalším evropským problémům vyvolávající napříč kontinentem podezření a strach výrazně posílila moc protievropské kampaně v Británii.

Ale kromě hrůz v Sýrii udělal Obama pro Evropu méně než kterýkoliv americký prezident od 30. let. Americká reakce na eurokrizi a její dlouhodobé a hořké následky byla krátkozraká a slabá. Pokud už Obama vůbec něco udělal, naštval Němce kritikou jejich zvládání krize, zatímco zklamal dlužnické země absencí účinné podpory. Spojené státy měly ve hře významné zájmy, když šlo o Cameronovo jednání s EU; prezident Obama během těchto rozhovorů strávil více času hraním golfu než prací na tom, aby předešel rozkolu mezi nejbližšími partnery a spojenci. Chytrá americká diplomacie by intenzívně pracovala na dohodě mezi Londýnem a jeho partnery, kterou by britský lid podpořil, ale navzdory prezidentově dechberoucí sebedůvěře nepatří chytrá diplomacie mezi jeho dovednosti.

Jeden by doufal, že aspoň takto opožděně si Obamova administrativa uvědomí, že budoucnost vztahů mezi Británií a EU má pro americké národní zájmy takřka nekonečně větší význam než zahájení další mizerně připravené mírové ofenzívy na Blízkém východě. Američtí diplomaté a úředníci ministerstva financí musejí tvrdě pracovat, aby umožnili minimalizovat škody, jež toto rozhodnutí Západu způsobilo.

Britský lid má právo vybrat si, zda zůstane v Evropské unii nebo ne, a zatímco v Evropě jej někteří budou chtít za volbu potrestat, americký zájem v této věci je jasný. Přejeme si silnou Británii, silnou Evropu, dobré vztahy na obou stranách kanálu a obchodní systém, který nepoloží do cesty americkému exportu a investicím do cesty překážky. Nepřejeme si zahořklost a třenice kvůli rozchodu, které by házely písek do soukolí západní politické a bezpečnostní spolupráce ve stále nebezpečnějším světě. Nepřejeme si, aby se rozdělená Evropa stala příležitostí pro Putina. Chceme Evropu jednotnou a chceme, aby Británie byla Velká.

Současně musí americká vláda dělat něco jiného, co současná administrativa v posledních sedmi letech nezodpovědně zanedbávala: Vyvinout strategii, jak napomoci záchraně EU. Evropská unie má problémy; nejodvážnější světový experiment v mezinárodních vztazích vypadá křehce a skleroticky. Britové nejsou jediní, kdo si myslí, že Brusel je katastrofa, a existuje nebezpečně velká šance, že EU po brexitu bude dál oslabovat a rozpadat se. Příliv uprchlíků z Blízkého východu a Severní Afriky bude pokračovat. Existuje jen málo známek ekonomického oživení na jihu. Tupá byrokracie a nefunkční politické organizace v Bruselu nedokážou přijít s reálnými řešeními evropských problémů, ale evropské národní státy předaly EU tolik pravomocí, že jim v mnoha případech chybí schopnost jednat tam, kde Brusel selhává.

Od 20. let až dodnes americké angažmá v Evropě představovalo nutnou, třebaže ne postačující podmínku evropského úspěchu. A když Američané odejdou, Evropa má sklon selhat. Američané odešli během Bushovy a Obamovy éry a důsledky začínají být zřejmé. Kdybychom se zapojili dříve a účinněji, k brexitu by možná nikdy nedošlo. Teď když nastal, promyšlené a solidní americké znovuzapojení v Evropě je důležitější než kdy dříve.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

27.6.2016


V důsledku referenda o brexitu padl britský premiér Cameron - a zároveň svůj odchod strukturoval tak, že jeho protivník a pravděpodobný následník Boris Johnson ponese osobně hlavní odpovědnost za všechny potíže, kterým Británie bude čelit. To ale není vše: V opoziční Labour Party vrcholí vzpoura proti předsedovi Jeremymu Corbynovi, který čelí kritice, že jeho levé křídlo strany sabotovalo kampaň za setrvání v unii ZDE.


Když Corbyn odvolal svého kritika stínového ministra zahraničí Hilaryho Benna, následovala vlna rezignací ve stínové vládě a pravděpodobně se schyluje k hlasování o nedůvěře vůči předsedovi strany ZDE. Nakolik je ale kritika Corbynových odpůrců odůvodněná?

Křídlo strany které Corbyn primárně reprezentuje stálo celá léta de facto v politickém ústraní. Již od dob thatcherismu ztrácelo vliv a s nástupem "New Labour" Tonyho Blaira se ocitlo zcela na okraji, kde přežívalo díky nostalgii, ideologickému fundamentalismu a touze po pomstě. A tak dnes je největším protivníkem těchto lidí nikoliv Nigel Farage či Boris Johnson, ale politický střed a "neoliberální" Evropská unie. Právě proto Corbynovi příznivci sabotovali proevropskou kampaň a s ohledem na ně Corbyn pro kampaň udělal mnohem méně, než udělat mohl (a než by možná za jiných okolností osobně udělat chtěl).

Stará bolševická zásada "Čím hůř, tím líp" žije v řadách levého křídla Labour po letech strávených na okraji skrznaskrz nasáklého resentimentem druhý život. Možnost něco reálně zlepšit je považována za cosi druhořadého, realistická úvaha nad neblahými důsledky odchodu z EU pro obyčejné zaměstnance není vůbec provedena ZDE. A ještě ostřejší postoj ze strany levých radikálů vymezujících se proti "nereformovatelné" EU ZDE samozřejmě přispěl k tomu, že si Corbyn v kampani uložil řadu rezerv.

Mnoho a mnoho let se na radikální levici nepoučitelně opakuje stejný model chování: Resentiment vůči panujícím pořádkům je tak silný, že přebíjí i princip sebezáchovy. Rozbíječství kombinované s vlastní neschopností získat moc směřuje k faktické spolupráci s pravicovými radikály na destabilizaci politického středu, v důsledku čehož po moci nakonec sahá ultrapravice, téměř vždy daleko pragmatičtější a flexibilnější než ultralevicoví doktrináři s velice omezenou politickou základnou.

Hlavní odpovědnost za brexit samozřejmě nese britská Konzervativní strana, která je stranou vládní, vypsala zbytečné referendum a zároveň podrazila svého naivního a nezodpovědného premiéra. Ale ani podíl vedení opoziční Labour Party by neměl být zamlčován. Když kvůli ničemu jinému, tedy kvůli nadcházejícím debatám o odchodu z unie, které se již nyní rozhořívají také v České republice.

27.6.2016


Když sleduji bědování a lamentování tuzemských a zahraničních liberálů a řady osob na levici nad výsledky britského referenda, nemohu se ubránit pocitu, že pláčou nad rozlitým mlékem, aniž by chápali očividné souvislosti, jež k brexitu vedly. Ačkoliv souhlasím s obecně sdíleným tvrzením, že brexit posiluje autoritářské, až krajně pravicové proudy nejen ve Velké Británii, ale i v řadě dalších západních zemí, a může být tudíž předzvěstí destruktivního dominového efektu (posilování a scelování extrémní pravice, další růst xenofobního nacionalismu apod.), nabízí nám také možnost hluboké sebereflexe – v čem my sami selháváme a jak můžeme naše jednání změnit, aby bylo alespoň trochu smysluplné.


Řada pozorovatelů se shodne na tom, že Britové se rozhodli opustit Evropskou unii nejen na základě rasistických nesmyslů a pověr (Turci provedou masivní „invazi“ do Velké Británie, Velká Británie platí EU 50 miliónů eur denně atd. ZDE), ale i proto, že cítili oprávněný vztek nad tím, jak jimi byrokratické elity EU dlouhodobě opovrhovaly.

Jestliže projekt spočívající ve sjednocování evropského kontinentu byl na papíře skutečně významným dějinným milníkem, realita po čase ukázala, že tato idea, uvedena v praxi, přináší řadu komplikací a problémů. Mnozí občané Evropské unie se cítili být opomíjeni nevolenými a jim odcizenými byrokraty, kteří nemohli porozumět jejich niterným problémům, což, jak demonstruje bývalý reportér listu New York Times Stephen Kinzer, nutně vedlo k posílení nacionalistických tendencí ZDE.

Zatímco pováleční vizionáři prosazovali sjednocování starého kontinentu jako dar Evropanům – sužovaným po staletí destruktivními válkami, jejich následovníci jednali výlučně jako technokrati moci – ignorovali vůli obyčejných lidí, osvojili si ideologii deregulace, privatizace a redukce sociálních výdajů. Ačkoliv bojovali za volnotržní zónu a otevřené hranice v Evropě, nedbali příliš na sociální ochranu spousty obyčejných lidí, píše dále Kinzer.

Je pravda, že Evropská unie se stala záštitou pro zavádění neoliberálních reforem a úsporných opatření, jež vedly k výraznému zhoršení sociálního postavení miliónů lidí (podle statistik OECD Evropa v průběhu 10 let přišla o 18 miliónů zástupců střední třídy a v předvečer brexitu mělo 27 procent britských občanů problémy vyjít na konci měsíce se svým příjmem, zatímco 1000 bankéřů a 1500 výkonných ředitelů obchodních společností vydělávalo více než jeden milion liber ročně ZDE.) Není rovněž bez zajímavosti, že pro setrvání Velké Británie v EU hlasovali představitelé vyšších vrstev a obchodních kruhů za neopomenutelné podpory sdělovacích prostředků středního proudu.

Co se týče vyvolávání iracionálního a nesmyslného strachu z imigrantů, ať již z východní Evropy či zemí globálního Jihu, podle mínění některých komentátorů hrál při rozhodování většiny Britů o opuštění EU tento faktor přibližně stejnou úlohu jako ekonomická stagnace. Jak ovšem ukazuje analýza zveřejněná v listu Guardian ZDE, brexitu se „dařilo“ nejvíce ve venkovských oblastech Velké Británie, kde žije málo nebo žádní imigranti. Zde zřejmě sehrála klíčovou úlohu absence soužití s imigranty a z ní plynoucí iracionální strach, a to v kombinaci s nízkou zaměstnaností.

Ředitel organizace Global Justice Now Nick Dearden v tiskovém prohlášení k brexitu uvedl, že není žádným překvapením, že lidé veřejně demonstrují tak velkou nedůvěru vůči EU, když její představitelé jednají o netransparentních obchodních smlouvách typu TTIP, implementují ekonomické nesnáze na členské státy unie a zacházejí s migranty a uprchlíky jako s kriminálníky ZDE. Nicméně Dearden, obdobně jako většina progresivních pozorovatelů, chápe brexit jako krok směrem k větší nejistotě a bláhové naději, že se Velká Británie navrátí do dob, kdy byla na výsluní.

Osobně mne dost zaráží, jak extrémní pravicové kruhy dokázaly vytvořit představu o imigrantům a uprchlíkům nakloněné Evropské unii, přestože realita hovoří o naprostém opaku. Represivní opatření vůči těmto nešťastníkům orgány EU začaly zavádět ještě před podepsáním silně kontroverzní smlouvy s Tureckem ZDE; tato „výsada“ se netýká jen izolacionistických a xenofobních států Visegrádské čtyřky, ale i Francie, Velké Británie a dalších západních zemí. Jak je možné, že z toho extrémní pravice dokázala vytvořit životaschopné politikum? Zde liberálové a představitelé levice opět selhali, neboť tento mýtus nedokázali vyvrátit.

Nejeden komentátor si všiml podobností mezi brexitem a trumpismem s tím, že tyto fenomény představují velice špatnou odpověď na legitimní otázky obyčejných lidí, na něž liberální elity odmítaly nalézt odpověď více než 30 let ZDE. Samozřejmě, že není možné tyto osoby, jejichž příjmy dlouhodobě stagnovaly či klesaly, paušálně označit za rasisty a xenofoby, zatímco příjmy mizivého procenta lidí raketově rostly; jejich rozhořčení je mnohdy reálné a v kombinaci s vyvoláváním strachu z imigrantů a uprchlíků představuje vysoce toxickou směs.

Jestliže očividná negativa vyplývající z brexitu, jak jsem je naznačil v úvodu svého textu, mohou skutečně přispět k fatálnímu rozklížení evropské společnosti, není možné ignorovat často osudná selhání liberálních kruhů, které svým neopomenutelným dílem k tomuto neblahému stavu přispěly. Nadto se domnívám, že ultrakonzervativní excesy včetně otevřeného rasismu, který je na vzestupu v celé Evropě, vyvěrají z neschopnosti či přímo neochoty elit Evropské unie efektivně řešit dlouhodobě kumulované problémy obyčejných lidí. Mám také za to, že původně smysluplný projekt evropské integrace nabral špatný směr, a to za aplausu liberálů neschopných kýžené sebereflexe; Evropská unie se ocitla ve slepé uličce a je pouze na nás samotných, jak si s tím dovedeme poradit. Mám za to, že její reforma je v této pohnuté době bohužel nereálná a je nutno přijít s úplně jiným, poněkud lidštějším projektem, což je ale téma na samostatný text.

27.6.2016


Nedělní španělské volby nepřinesly žádné podstatné změny na politické scéně. Oproti prvním odhadům se levostředovým socialistům podařilo odolat nástupu radikální strany Podemos a udrželi pozici druhé nejsilnější strany za dominantní středopravicovou Lidovou stranou. Možné scénáře koalic jsou podobné jako v prosinci, kdy povolební jednání selhala, ačkoliv lidovci posílili a levicový blok je slabší.


Úřadující premiér Mariano Rajoy vyhrál své třetí volby se ziskem 32,93 % hlasů a 137 křesel v parlamentu, o 14 více, než vloni. Přesto ale nemůže vládnout sám a potřebuje sestavit koalici, což se mu v prosinci nepodařilo.

Socialisté udrželi druhou pozici, i když to je pro ně třetí po sobě jdoucí nejhorší výsledek v historii strany. Rajoy v pondělí požádá socialisty o zahájení jednání o budoucí vládě. Levicová vláda není možná, protože součet parlamentních křesel pro levicové subjekty všech odstínů by nedal dohromady potřebných 176 hlasů.

Podrobnosti ve španělštině: ZDE

27.6.2016
Jeremy Corbyn nesabotoval kampaň za setrvání Británie v EU

Navzdory tvrzení odpůrců Jeremyho Corbyna mezi centristy a pravičáky v britské Labouristické straně, je neférové tvrdit, že Jeremy Corbyn a jeho kancelář "sabotovali kampaň za setrvání Británie v Evropské unii. Mohu svědčit, na základě sledování britské televize, že Corbyn opakovaně a často veřejně vystupoval na podporu této kauzy. Je pravda, že v jedné televizní diskusi před několika týdny se vyjádřil, že jeho podpora pro EU je asi "7 bodů z 10", a stal se tak terčem útoků, že jeho podpora pro setrvání Británie v EU byla jen "vlažná". Avšak to byl problém s téměř všemi stoupenci setrvání Británie v EU. Všichni argumentovali, že Evropská unie je "strašná", avšak setrvání v ní je "menší zlo" než odchod.

Britská média byla během předvolební kampaně před referendem naprosto posedlá konfliktem mezi stoupenci brexitu a jeho odpůrci v Konzervativní straně a nevěnovala skoro žádnou pozornost ničemu jinému, ani tedy četným vystoupením Jeremyho Corbyna ve prospěch setrvání Británie v EU, na mnoha místech celé země.

Hlavním problémem labouristů v této kampani bylo, že přišli o více než třicet procent svých tradičních stoupenců v severní Anglii, protože se Labouristická strana odmítla dát na stranu rasismu a xenofobie a začít bojovat proti imigraci. Proto jejich voliče převzala euroskeptická a rasistická strana UKIP, která se nyní stylizuje do zastánce zájmů "obyčejného slušného člověka".

Je pravda, že Jeremy Corbyn na rozdíl od jiných činitelů Labouristické strany odmítl vystoupit na akcích pro zachování členství Británie v EU společně s šéfem britských konzervativců Davidem Cameronem.

Jiný problém je, že Corbynovo vystupování je všeobecně neslané nemastné - ten člověk nemá charisma strhujícího vůdce. V Británii samozřejmě existuje určitý (menší) počet relativně extremistických levičáků, kteří vystupují proti členství v EU z levicového hlediska. Corbyn mezi nimi nebyl.

Hlavním důvodem, proč Corbynovi o víkendu odstoupila většina jeho stínového kabinetu, je především jeho "neslanost-nemastnost". I když má Corbyn v Británii statisíce nadšených stoupenců, velkým problémem je, že Labouristická strana už své tradiční voliče neoslovuje.

Někteří Corbynovi stoupenci argumentují, že se centristčtí a pravicoví poslanci v Labouristické straně pokusili proti Corbynovi o víkendu provést puč proto, že Corbyn stále požaduje vyšetřování Tonyho Blaira za jeho zločiny spáchané během války v Iráku. V nadcházejících dnech má být zveřejněna Chilcottova zpráva o Blairově roli ve válce v Iráku v roce 2003 a pravicoví poslanci v Labouristické straně se prý pokusili proticorbynovským pučem předejít potrestání Tonyho Blaira.

27.6.2016
PŘEČETLI JSME:
Demokratické selhání Británie

Skutečné bláznovství britského hlasování o odchodu z Evropské unie nespočívá v tom, že se vedoucí představitelé země odvážili požádat občany, aby poměřili výhody členství s imigračními tlaky, které toto členství vytváří. Spočívá spíše v tom, že laťka pro odchod ležela absurdně nízko a vyžadovala prostou většinu hlasů. Vzhledem k sedmdesátiprocentní účasti voličů to znamenalo, že zastánci vystoupení zvítězili díky podpoře pouhých 36% oprávněných voličů, píše Kenneth Rogoff, profesor ekonomie a veřejné politické strategie na Harvard University.

To není demokracie; to je ruská ruleta na státní úrovni. Rozhodnutí s enormními důsledky – daleko hlubšími, než jaké představuje změna ústavy (ačkoliv Velká Británie samozřejmě psanou ústavu nemá) – padlo bez odpovídajících kontrolních a vyvažovacích mechanismů.

Bude se hlasování muset po roce opakovat, abychom měli jistotu? Ne. Musí brexit podpořit parlamentní většina? Podle všeho ne. Věděli obyvatelé Velké Británie, o čem ve skutečnosti hlasují? Absolutně ne. Nikdo opravdu netuší, jaké budou důsledky, a to jak pro postavení Británie v systému globálního odchodu, tak i pro její domácí politickou stabilitu. Obávám se, že to nebude hezký obrázek.

Kompletní článek v češtině ZDE

27.6.2016

Deník Independent přetiskl tent pozoruhodný komentář anonymního čtenáře, zveřejněný na fóru deníku Guardian, který se virálně rozšířil po sociálních sítích. Zní:

"Boris Johnson vypadal v pátek zdeprimovaně, protože si uvědomil, že prohrál.

Je možné, že mnoho stoupenců brexitu si to neuvědomuje, ale oni už prohráli, a způsobil to jediný muž: David Cameron.

Jediným rázným gestem David Cameron v pátek v 9.15 ráno v podstatě anuloval výsledek referenda, a zároveň zničil politické kariéry Borise Johnsona, Michaela Govea a čelných stoupenců brexitu, kteří mu připravili tolik úzkosti a připravili ho i o premiérský úřad.

Jak?

Během kampaně Cameron opakovaně zdůrazňoval, že hlasování pro brexit povede k okamžité aktivaci článku 50. Ať explicitně nebo implicitně, situace byla jasná: Cameron byl připraven aktivovat článek 50 hned onoho rána po hlasování pro brexit. Ať už to bylo strašení nebo ne, to je teď tak trochu jedno. Cameron ale v pátek tento postoj tiše opustil a předal odpovědnost svému nástupci.

A jak den pokračoval, obrovitost tohoto kroku začala být zjevná: pád trhů, pád libry, Skotsko, irská hranice, hranice na Gibraltaru, hranice v Calais, nutnost dál dodržovat všechny předpisy Evropské unie, pokud si má Británie zachovat přístup na evropský trh, vydávání nových pasů, Britové v zahraničí, evropští občané v Británii, hora legislativy, kterou je nutno roztrhat a přepsat - seznam rostl a rostl...

Rozhodnutí referenda není závazné. Je konzultativní. Parlament nemá povinnost ho splnit.

Volba nového šéfa Konzervativní strany, kterou Cameron vyvolal, bude nyní zastíněna jednou jedinou otázkou: budete ochoten (ochotna), jako šéf (šéfka) strany, aktivovat článek 50 o odchodu Británie z EU?

Kdo bude chtít přijmout odpovědnost za všechny ty dopady a důsledky a nechat je padnout na jeho hlavu?

Boris Johnson si tohle v pátek uvědomil, když vyšel tiše ze svého domu a byl dokonce ještě tišší na tiskové konferenci. Uvědomil si, že prohrál.

Pokud bude kandidovat na šéfa Konzervativní strany a pak neaktivuje článek 50 o odchodu Británie z EU, bude to jeho konec. Jestliže na šéfa Konzervativní strany nebude kandidovat, a v podstatě se vzdá, bude to jeho konec. Pokud bude kandidovat, zvítězí a vytrhne Británii z EU, pak to všechno skončí - Skotsko se odtrhne, v Irsku dojde k chaosu, vznikne hospodářská krize - budou porušeny obchodní dohody. To taky bude jeho konec. Boris Johnson tohle všechno ví. Když jedná jako blbý blondýn, je to jen předstírání - hra.

Představitelé kampaně za brexit teď mají výsledek, který nemohou použít. Pro ně se stalo vedení Konzervativní strany kalichem s jedem.

Když Boris Johnson řekl, že není zapotřebí aktivovat článek 50 okamžitě, mínil tím ve skutečnosti, že ho není třeba aktivovat nikdy. Když hovořil Michael Gove dlouze o "neformálním jednání" - proč? proč nezahájit rovnou oficiální vyjednávání? také tím chtěl říct, že nechce aktivovat oficiální odchod Británie z EU. Oni oba vědí, co by oficiální demarše znamenala: nevratný krok, který ani jeden z nich není ochoten podniknout.

Teď je zapotřebí, aby někdo měl odvahu vystoupit a říci, že brexit je ve skutečnosti nedosažitelný bez obrovských škod, které nemůžeme přežít. A David Cameron přesunul odpovědnost za toto prohlášení na hlavy lidí, kteří vedli kampaň za brexit."

Podrobnosti v angličtině ZDE

27.6.2016
Hlavní politický diskusní pořad ČT
Jan Zahradil manipuloval české diváky nesmysly o Skotsku

Skotští nacionalisté nemají nadpoloviční většinu ve skotském parlamentu a proto není jasné, jestli se jim podaří uskutečnit záměry prezentované jejich předsedkyní a skotskou premiérkou Nicolou Sturgeonovou. Neměli bychom se o to starat, protože jde zasahování do vnitřních záležitostí Velké Británie. Podobnými fabulacemi se snažil evropský poslanec Jan Zahradil (ODS) přesvědčovat české diváky, že hrozící rozpad Velké Británie není nic zásadního pro nás, jako členy EU. Varoval před tím, aby evropští politici slibovali Skotsku podporu v případě, že by se chtělo osamostatnit a do EU se vrátit. Fakta: Skotský parlament má 129 poslanců, z toho 63 jsou poslanci Skotské nacionální strany. Vedle toho v něm zasedá 31 poslanců konzervativců, 23 poslanců labouristů, 6 poslanců zelených a 5 poslanců liberálních demokratů (jedním členem je nezávislý předsedající). Jak labouristé, tak Zelení i liberální demokraté zastávají zcela jednoznačně proevropské postoje. (Poslanci ze Strany zelených se vyjádřili, že stoprocentně podpoří Skotskou nacionální stranu při hlasování pro setrvání Skotska v EU a pro vyhlášení skotské nezávislosti. Skotská Labouristická strana, pozoruhodně!, protože před dvěma lety byla ostře proti skotské nezávislosti, nyní uvažuje, že druhé referendum o skotské nezávislosti podpoří. Tyto skutečnosti Zahradil neví, anebo záměrně diváky České televize dezinformuje a ta je schopna to sežrat i s navijákem? Proč dává ČT prostor potrhlíkům bez informací, bez znalostí a bez kreditu? JČ)  Pouze s těmito stranami, nehledě na konzervativní poslance, kteří se mohou velmi pravděpodobně připojit, je vysoce pravděpodobné, že skotský parlament pohodlně prohlasuje jakýkoliv legislativní krok vedoucí k setrvání Skotska v EU. Kam pan Zahradil na své názory chodí? Za Václavem Klausem? Lol...

27.6.2016


Do bazénu v Mistelbachu, městě ležícím 120 km severně od Vídně, mají dočasně zakázán vstup všichni uprchlíci. Policie vyšetřuje případ, při němž mělo dojít k napadení a sexuálnímu obtěžování třináctileté dívky.


Podle listu Heute dívka a svědkové policii sdělili, že muž, který se činu dopustil, byl tmavšího vzhledu a šlo o cizince. Po mimořádném jednání místní úřady rozhodly vyvěsit u bazénu oznámení v angličtině, že vstup uprchlíkům "dnes" není povolen.

"Toto rozhodnutí nebylo přijato lehce, ale přijímám za ně odpovědnost," tvrdí starosta Alfred Pohl, který označil zprávu o incidentu za "šok". Potvrdil zároveň, že město najme dva strážce, kteří mají danou oblast hlídat. Jakmile k tomu dojde, zákaz vstupu bude zrušen.

Vloni v bazénu ve Vídni žadatel o azyl z Iráku znásilnil na toaletě desetiletého chlapce. Dvacetiletý Amir A., který je ženatý a má dítě, tehdy sdělil policii, že se nacházel v "sexuální nouzi", když na školáka zaútočil.

V dubnu byl shledán vinným a tento měsíc odsouzen k šesti letům vězení za vážné sexuální zneužití nezletilého a znásilnění.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

26.6.2016
Nehorázné blábolení s nulovou relevancí přitahuje pozornost

Slavte dnešek, je to velká událost! Angličané opět, jako už tolikrát v minulosti, zachránili Evropu před totalitními hrozbami, před Napoleonem, Hitlerem a nyní před EU. Ekonomické dopady jsou jen pouhá bublina, za kterou vede cesta zpět k té správné svobodě, kterou si přejí všichni správní evropští demokraté! Mnohokrát zdiskrerditovaný, intelektuálně scestný, patologicky ambiciózní Václav Klaus komentuje Brexit ve stylu trumpovského blábolení. Umožňuje mu to zoufalost českých médií, která se propadají stále hloub ve snaze zachovat četnost publika, dávaje prostor pomatencům, kteří ve světě roztříštěného hegemonního diskursu způsobují katastrofy podobné tomu, co se stalo v UK. 

Británie zažívá největší krizi od druhé světové války. Její budoucnost je naprosto nejasná. Pokud britská Dolní sněmovna ratifikuje výsledky referenda, jakože neexistuje legitimní důvod to neudělat, Skotsko velmi pravděpodobně učiní vše proto, aby v EU zůstalo. I za cenu vystoupení z Velké Británie, která se rázem ocitla v roli evropského pária, s nímž nikdo nechce mít nic společného. Ani politicky, ani ekonomicky.

Otázka je, co se stane v Severním Irsku, které se vrátí do stavu politické rozpolcenosti, s většinou, která bude chtít zůstat v EU a připojit se raději k Irsku než k čemusi, co si dnes stále ještě říká Velká Británie. 

Je to země, která je naprosto nepředvídatelná, jejíž obyvatelstvo projevilo neuvěřitelnou míru naivity a ochoty věřit prokazatelným lžím, navzdory varování mnoha odborníků, vědců a morálních autorit, že je to podobné jako snažit se obejmout oko hurikánu. Není obraznější metafory než obálka New Yorkeru

Samotná anglická společnost je totálně rozpolcena. Referendum uvolnilo pudové vášně lůzy, která se nyní cítí být oprávněna útočit na etnické menšiny a vyhánět je ze země. Nic divného, pro odchod hlasovali převážně méně vzdělaní, starší lidé, kteří evidentně žijí v přeludu živeném podobnými dobrodruhy, jako je Farage nebo Johnson. Pro ně jsou obhájci mýtu důvěryhodnější než lidé, kteří varují před jejich falešným mesiášstvím a poukazují na fakta, která se začala naplňovat okamžitě po referendu. Farage ani Johnson si pravděpodobně vůbec neuvědomili, k čemu své příznivce ponoukají a nyní, když mají převzít odpovědnost, je na nich patrný evidentní strach.

Za této situace si v ČR pěstujeme kult podobných pomatenců, jako je Václav Klaus, tragická figura, která přitahuje pozornost podobným způsobem, jakým to dělá Donald Trump a oslovuje tím pádem podobný elektorát. Klausova nehorázná tvrzení, že rozhodnutí stárnoucí, méně vzdělané části společnosti, vyvolané manipulací s jejich pocitem existenční nejistoty, jsou jakýmsi vítězstvím svobody, jsou pravda mediálně zajímavá, protože kontroverzní. Jejich pochybná relevance je žel současným médiím ukradená. Jde pouze o to vzbudit zájem a přitáhnout publikum, protože to generuje zisk. Potřeba legitimizovat podobné nesmysly ve veřejnoprávních médiích je ale zcela absurdní. 

26.6.2016
Někdejší Blairův tiskový mluvčí:
"Bude-li Boris premiérem, budu se stydět, že jsem Brit"

Alistair Campbell: "Poté, co absolutně rozhádal Konzervativní stranu, poté, co absolutně rozhádal celou zemi, poté, co pravděpodobně zničil Spojené království, teď nám říká, no jo, ale já jsem nechtěl... A co to bylo, ta neuvěřitelné prezentace, kterou udělal s Michaelem Govem a Giselou Stewart? Chovali se, jako kdyby referendum prohráli!! Právě zvítězili v snad nejpozoruhodnější kampani v celé historii, kdekoliv na světě. Neuvěřitelné, co udělali. A vypadali, jako že jejich kokršpaněla přejel kamion. A proč je tomu tak? Protože oni vědí, že nemají žádné odpovědi, žádná řešení. Víte, co oni chtěli? Takoví jsou to podvodníci: Chtěli, aby Cameron zvítězil poměrem 51 ku 49 procentům. Abychom z Evropy neodešli, ale aby byl Cameron smrtelně zraněn, aby ho mohli zlikvidovat. To chtěli.

A jestli lze tohle považovat za státnictví, tak to mi promiňte. Jestliže Boris Johnson - mně není David Cameron nijak zvlášť sympatický, nemyslím si, že to byl zrovna dobrý premiér, nabídnout tohle referendum, to byla katastrofální strategická chyba, ale nemám pocit studu, když je Cameron v televizi jako britský premiér.

Jestliže se Boris Johnson stane premiérem, budu se stydět, že jsem Brit."

Copyright © 1996-2014 Občanské sdružení Britské listy | Kopírování obsahu možné pouze po předchozím písemném souhlasu redakce