27. 5. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 5. 2002

Voliči netečností sami proti sobě

V souvislosti s blížícími se volbami se hojně a ve všech pádech skloňuje slovo "demokracie". Víme však vůbec, o čem je řeč? Masaryk v parlamentním projevu k desátému výročí vzniku Československa připomněl poslancům, že (volně citováno) "demokracie si žádá lidí činných ... demokracie není jen soubor institucí a pravidel, ale celý způsob života společnosti". V ideálním demokratickém státě je pánem aktivní občanstvo, které se zajímá o dění kolem sebe a využívá všech dostupných nástrojů, aby prosazovalo své názory a vůli. Politická úloha občanů se neomezuje na volební akt jednou za čtyři roky a následné trvalé nadávání po hospodách.

Samozřejmě, všechny demokratické země se k tomuto ideálu pouze přibližují, některé více, jiné méně. Většina našich politických stran, parlamentních i mimoparlamentních, aspoň občas a nezřetelně přiznává, že aktivní spoluúčast občanů na ovlivňování vývoje státu je omezena důsledným uplatnění zastupitelského systému, vyjmutím velké části státního aparátu z dohledu volených orgánů a nerozvinutou občanskou společností. Důsledky jsou dobře viditelné.

Je známo, že velká část společnosti je zklamána rozdílem mezi očekáváními z Listopadu 1989 a skutečným stavem státu. Není to důsledek "špatného vládnutí sociálních demokratů", protože ČSSD vládla v podmínkách dobře kompenzované účelové podpory ostatních parlamentních stran, zejména ODS. Jde tedy o neúspěch celého establishmentu, svázaného s různými neprůhlednými zájmovými strukturami v pozadí. Zájem o aktivní účast na veřejném dění je malý, protože neorganizovaná občanská společnost cítí, že v případě nesouhlasu s postupem státních orgánů nemá šanci prorazit proti spiknutí mocenských jader parlamentních stran, sdělovacích prostředků a úřednictva. Situace je skutečně zralá na osvěžení politického systému změnou pravidel a vpuštěním na scénu nových, nezprofanovaných sil.

Tyto parlamentní volby budou od r. 1989 nejvýznamnějším střetnutím mezi držiteli moci a těmi, kteří chtějí zvenčí prolomit jejich kruhovou obranu. Je pravděpodobné, že mimoparlamentní strany vyjdou z měření sil poraženy. Problémy však nezmizí a tlak na reformu politického systému bude pokračovat. Hlavní příčinou nepatrné šance mimoparlamentních sil na úspěch je skutečnost, že se nám zatím nedaří tak špatně, aby se voliči radikalizovali "sami od sebe", překonali vrozenou netečnost a začali se vážně zajímat o cestu ke změně.

Druhou příčinou je rozmělnění mimoparlamentní opozice do desítek pidistraniček, z nichž některé se od sebe v podstatě názorově neliší, ale rozděluje je pouze ješitnost a vzájemná nesnášenlivost jejich vůdců. Ostatně některé z nich ve skutečnosti ani nedokáží říci, v čem by spočívala jimi nabízená změna poměrů a jakými prostředky chtějí dosáhnout svých mlhavých cílů.

Roztříštěnost neparalyzuje ani ustavení "prozatímní občanské stínové vlády" pod předsednictvím Petra Cibulky, protože také v ní zůstává početnost a subjektivita trpasličích stran zachována. Na rozdíl od stínových vlád "kamenných" stran, tato nemá žádnou naději změnit se na skutečný kabinet, protože vstup do parlamentu se může zdařit jen některé výjimce ze zúčastněných stran.

Průzkumy veřejného mínění ukazují, že sympatizantů "ostatních" politických stran je ve společnosti dohromady téměř tolik, jako potenciálních voličů komunistů či Koalice. Kdyby se odpůrci establishmentu dokázali sjednotit do dvou až tří proudů, měli by slušnou naději proniknout do parlamentu jako menšinové strany a vykonat zde kus užitečné práce.< Nesjednoceni skončí na smetišti dějin.

Třetím důvodem je hanebná úloha novinářské obce a agentur pro výzkum veřejného mínění, které společně služebníčkují držitelům moci a v dojemné jednotě se dopouštějí zločinu masového vymývání mozků občanstva vytvářením představy, že současné politické strany mají své pozice zajištěné "na věčné časy", a každý hlas, věnovaný mimoparlamentní straně, je zahozený.

Nikdo neříká občanům, že vzorky voličů, na nichž se provádí průzkum veřejného mínění, jsou příliš malé na to, aby citlivě reagovaly na vznik zájmu o nová hnutí, že pouhým účelovým uspořádáním otázek lze do jisté míry předem ovlivnit výsledek průzkumu, že dlouhodobé zveřejňování výsledků průzkumu zájmu pouze o parlamentní strany vytváří v hlavách mlčící většiny dojem, že mimo ně nic reálného neexistuje.

A když už v průzkumu veřejného mínění překročí některá mimoparlamentní strana hranici volitelnosti, jak se to např. podařilo Cestě změny na Karlovarsku, pak se jejímu úspěchu setne hlava tím, že se zpráva o něm ve sdělovacích prostředcích zatlačí do pozadí.

Důkazem síly masmédií je srovnání televizní krize na přelomu let 2000/2001 a současné volební kampaně. Skupinový zájem "televizních povstalců", podporovaný nejen jimi samými z uloupené televizní obrazovky, ale i velkou částí tisku, přivedl na Václavské náměstí a na Kavčí hory desetitisíce demonstrantů. Celospolečenský závažný problém vymývání mozků, omezování přístupu k informacím o mimoparlamentní opozici a potlačování svobody slova, přivedl na demonstraci, organizovanou Pravým blokem a "prozatímní občanskou stínovou vládou" sotva několik desítek osob.

O problémech, jimž byla manifestace věnována, se v masmédiích nemluví, tedy jako by neexistovaly. Proto si je mlčící většina ani neuvědomuje. Mimo to se zpráva o svolání manifestace dostávala k občanům spíše náhodně a sporadicky.

Obhájci "kamenných stran" a nedemokratických praktik masmédií mohou říci, že je chybou a důkazem neschopnosti mimoparlamentních stran, že nedokáží zorganizovat účinnou informační kampaň. Zde se dostáváme k další nedemokratické deformaci reálného postavení politických stran v soutěži o přízeň voličů. Vše je totiž na prodej : prostor ve sdělovacích prostředcích, agentury pro průzkum veřejného mínění, podpora hvězd zábavního průmyslu.

Pokud masmédia, agentury pro průzkum veřejného mínění a příslušníci showbusinessu nepodporují mimoparlamentní strany dobrovolně, tedy na úkor vlastní kapsy, ty by si mohly vynutit více místa na slunci pouze zorganizováním vlastních průzkumů veřejného mínění, rozsáhlou placenou inzercí, pořádáním vlastních veřejných zábavních vystoupení.

Parlamentní strany počítají ve svých rozpočtech s desítkami milionů korun na volební kampaň a masmédia jim dobrovolně posluhují za peníze svých majitelů, Česká televize skandálně dokonce za peníze daňových poplatníků včetně sympatizantů mimoparlamentních stran.

Naproti tomu mimoparlamentní strany mají potíže se zaplacením poplatků za registraci a o financování předvolebních reklamních akcí se jim může jen zdát. Společnost se tak ostře polarizuje: kdo nemá peníze, nemá nárok na podíl na politické moci. Je to demokratické ?

Poměry, v nichž probíhá volební kampaň, samy o sobě ukazují, že je "ledacos shnilého ve státě" a změna je nutná. Tvrzení, že každý hlas pro mimoparlamentní strany je zahozený, je mylný. Opak je pravda: hlasy pro parlamentní politické strany umožní zakonzervování nedobrých politických poměrů nejméně na další čtyři roky a budou tak znehodnoceny. Nevstoupí-li do parlamentu nová, neopotřebovaná a nezkorumpovaná politická síla, která by zásadně narušila dojemný soulad "kamenných" politických stran, hrajících pod heslem "vrána vráně oči nevyklove" před voliči předstíranou hru na vzájemný bratrovražedný boj, náš politický systém se dále přiblíží poměrům za vlády jedné strany, bude zcela sterilní a neschopný řešit problémy země.

                 
Obsah vydání       27. 5. 2002
27. 5. 2002 Policejní razie v internetové kavárně a klubu Plíživá kontra - útok na svobodu tisku? Miroslav  Chovanec
27. 5. 2002 Sdělovací prostředky nejsou překážkou komunikace Jan  Čulík
27. 5. 2002 Voliči netečností sami proti sobě Zdeněk  Jemelík
27. 5. 2002 Proč je soužití různých lidí v některých zemích tak těžké Jan  Čulík
27. 5. 2002 "Dávejte si pozor na to cikánský dítě, ať se tu chová slušně" Jan  Čulík
27. 5. 2002 Tábor a taneční - rekvizity pro reklamu na pivo Daniela  Pilařová
27. 5. 2002 Tři neposlušní zastupitelé v Havířově byli vyloučeni z ČSSD Jaroslav  Hlaváček
27. 5. 2002 Noční můra v Sangatte
26. 5. 2002 Rabín už na Rómov doplatil, ako dopadne dekan ? Lubomír  Sedláčik
23. 5. 2002 Komu majú stačiť "50 percentní" lekári ? Lubomír  Sedláčik
27. 5. 2002 Od současného umění ke zlínským klapkám, aneb dvě polohy, mezi nimiž není cesty Jan  Paul
27. 5. 2002 V Brně se konala demonstrace - pro automobilisty "ztráta času" Filip  Sváříček
27. 5. 2002 Dementi: můj syn v Americe nepracoval, byl zatčen už na letišti Jana  Dědečková
27. 5. 2002 Produkční v České televizi nejsou zkorumpovaní Jindřich  Bareš
24. 5. 2002 Liší se nějak Balvínova ČT od Chmelíčkovy či Puchalského? Fabiano  Golgo
27. 5. 2002 Novinář komentářem vyjadřuje názor, většinou svůj vlastní Sylva  Šporková
27. 5. 2002 Ostrava začala s pravidelnými večery s poezií Daniela  Pilařová
27. 5. 2002 Věnováno obětem nacismu - Nepůjde-li to jinak, postavíme je ke zdi!
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Volby 2002 RSS 2.0      Historie >
27. 5. 2002 Voliči netečností sami proti sobě Zdeněk  Jemelík
24. 5. 2002 Autocenzura Jaroslav  Formánek
23. 5. 2002 Poskytuje MFD publikací předvolební propagandy politických stran veřejnou službu? Jan  Čulík
21. 5. 2002 Viewegh maskuje ztrátu invence politickou angažovaností Jan  Paul
20. 5. 2002 Snad příští volby Karel  Mašita
17. 5. 2002 Volte své zločince Karel  Mašita
5. 5. 2002 Jdu-li volit, stávám se spoluviníkem krachu této civilizace Eugen  Haičman
3. 5. 2002 Nevolit je další nebezpečná póza Vladimír  Rott
26. 4. 2002 Může se v Česku opakovat "francouzská volba"? Štěpán  Kotrba
25. 4. 2002 Václav Klaus, Pán Bůh a pantáta Kondelík Darius  Nosreti
23. 4. 2002 Francie: Kam vede koalice socialistů s komunisty - k volbě mezi krajní pravicí a pravicí   
22. 4. 2002 Vzhůru k pražským volbám František  Procházka
11. 4. 2002 Jak se přijetím marketingové manipulace dostala politika do slepé uličky   
10. 4. 2002 O tom, jak touhu po individuálním osvobození proměnili podnikatelé a politikové v lukrativní konzumerismus   
9. 4. 2002 Nový liberální imperialismus