20. 6. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 6. 2002

Iniciativy se na Blízkém východě musejí chopit sami palestinští občané

Je slyšet šest různých požadavků ohledně palestinských reforem a volem. Pět z nich je z palestinského hlediska naprosto irelevantních a k ničemu, napsal známý palestinský politolog Edward Said, který vyučuje na Columbia University, v egyptském listě Al Ahram:

Šaron se chce zbavit Jásira Arafata, rozdělit západní břeh Jordánu na oplocené kantony, obnovit okupační správu a pokračovat s budováním izraelských usedlostí na palestinském území, s nynější mírou bezpečnostních opatření. Nevidí, že to nepovede k míru ani k bezpečnosti.

Zadruhé Spojené státy chtějí reformu v podstatě jako způsob boje proti "terorismu", což má být celkové řešení, které ignoruje historii, kontext, společnost a všechno ostatní. Americká politika vůči Blízkému východu je nesystematická a zmatená, pouze reaguje na tlak a agendu izraelské lobby a křesťanské pravice, jíž je nyní Bush šéfem. Bushova politika se skládá z apelů na Arafata, aby skoncoval s terorismem a z apelů (pro Araby), aby někdo někde vytvořil palestinský stát a zorganizoval velkou konferenci, a nakonec, z pokračující bezpodmínečné americké podpory pro Izrael. Kromě toho čeká americká politika na to, že ji někdo, někde, zformuluje. Je nutno si uvědomovat, že Blízký východ je pro Američany domácí, nikoliv zahraničněpolitické téma a Amerika je v tomto smyslu podřízena dynamice, kterou je velmi obtížné předpovídat.

To přesně vyhovuje Izraelcům, kteří neusilují o nic jiného než o to učinit život Palestinců co nejubožejší a nejnesnesitelnější. Samozřejmě, že existují i Izraelci, kteří chtějí koexistenci s palestinským státem, stejně jako takoví američtí židé, ale ti nyní nemají vliv, rozhodují Šaron a Bush.

Třetím je požadavek šéfů arabských států, který je kombinací několika prvků. Zaprvé se šéfové arabských států bojí vlastního obyvatelstva, které je svědkem toho, jak Izrael intenzivně likviduje palestinská území, aniž by se arabské státy vážněji pokusily tomu zabránit. Bejrútský mírový plán nabízí Izraeli přesně to, co Šaron odmítl, území za mír, a je to bezzubý návrh bez časového rozvrhu. Plán je jen symbolickým gestem na uklidnění obvyvatelstva arabských států, které je znechuceno nečinností svých politických představitelů. Arabské státy nemají problém s tím, že je Izrael státem bez oficiálně deklarovaných hranic, který ilegálně okupuje Jeruzalém, Gazu a západní břeh Jordánu už 35 let. Arabské státy jsou ochotny tyto nespravedlnosti tolerovat, jen kdyby se Arafat a jeho národ chovali tiše anebo prostě někam zmizeli. A arabské státy mají intenzivní touhu zavděčit se Spojeným státům a stát se jejich nedůležitějším spojencem v regionu. Možná si neuvědomují, s jakým pohrdáním se k nim staví většina Američanů a jak málo chápou spojené státy jejich kulturní a politický status.

Čtvrtým hlasem ve sboru, požadujícím reformy, jsou Evropané. Avšak ti jenom pobíhají sem a tam a posílají Šaronovi a Arafatovi různé vyslance, schvalují v Bruselu zvučné deklarace a občas financují pár projektů. Jinak to celé nechávají Američanům.

Zapáté, Jásir Arafat a jeho společníci najednou objevili ctnosti (alespoň teoreticky) demokracie a reforem. Avšak Arafatovým jediným zájmem je zachránit sama sebe. Měl téměř deset let na to, aby řídil své královstvíčko, a podařilo se mu jen vyvolal vůči sobě a svým společníkům hněv a pohrdání. Jeho Palestinská správa se stala synonymem brutality, autokracie a nepředstavitelné korupce. Proč si někdo jen na okamžik představuje, že je Araft schopen provést nějaké reformy, je nepochopitelné. Arafat stojí v čele dlouhá léta trpícího národa, který za poslední rok vystavil nepřijatelnému násilí a bolesti, a to proto, že nemá žádný strategický plán a spoléhá na to, co si zamane Izrael a Spojené státy (přes Oslo). Vedoucí představitelé osvobozeneckých hnutí nesmějí vystavovat své neozbrojené obyvatelstvo divošství válečných zločinců, jako je Šaron, aniž by měli v záloze nějakou obranu či předběžnou přípravu. Proč vyvolávat válku, jejíž obětí se stanou většinou jen nevinní lidé, když nemáte ani vojenské schopnosti tuto válku vést, ani diplomatické schopnosti ji ukončit? Arafat toto udělal už třikrát a neměl by dostat šanci vyvolat katastrofu ještě počtvrté.

Arafat se hlavně zajímá o reorganizaci svých tajných služeb. Arafatův bezpečnostní aparát byl vytvořen vždycky hlavně jen proto, aby sloužil jemu a Izraeli. Postavil proti sobě nejrůznější palestinské frakce. Nikdy nezvládl organizace Hamas a Islamic Jihad, což se Izraeli perfektně hodilo: Izrael tak totiž získal záminku za útoky palestinských sebevražedných atentátníků trestat a ničit celý palestinský národ. Arafatův děsivý režim poškodil palestinskou kauzu víc než cokoliv jiného: tato tragická politika zabíjení izraelských civilistů dál dokazuje světu, že nejsme nic jiného než teroristé a lidé absolutně bez morálky. Pro čí prospěch to Arafat učinil, to nikdo nedokáže vysvětlit.

Mně je úplně jedno, co říkají Bush, arabští politikové či Šaron. Mně zajímá, co si myslí palestinský národ o našem vedoucím představiteli a jsem přesvědčen, že musíme zcela jasně odmítnout jeho veškerý program reforem, voleb, reorganizace vlády i bezpečnostních služeb.

Za šesté, palestinský národ nyní sám oprávněně požaduje reformy i volby. Z mého hlediska je tento požadavek jediný legitimní, ze všech požadavků, které jsem zde citoval. Je důležité poukázat na to že Arafatova nynější vláda zůstala u moci přesto, že její mandát dávno vypršel a měl skončit novými volbami v roce 1999.

Jedinou cestou vpřed je vytvořit novou základnu legitimity a tou musí být jediný a konečný zdroj politické legitimity, totiž sami občané. Hlavní zájmy palestinské společnosti, těch lidí, kteří udržují tuto společnost v chodu, odbory, zdravotníci, učitelé, zemědělci, lékaři, právníci a četné nevládní organizace se musejí nyní stát základem palestinských reforem - navzdory izraelským útokům a okupaci. Je nesmyslné čekat na Arafata, Evropu, Spojené státy či na Araby, že tu reformu provedou sami: musejí ji provést sami Palestinci prostřednictvím vlastního ústavodárného shromáždění, v němž budou zastoupeny všechny prvky palestinské společnosti.

Účelem reforem musí být udržet palestinskou společnost dále v chodu a vytvořit nouzový výkonný výbor, jehož mandátem bude ukončit okupaci, nikoliv s ní vyjednávat. Jistě se vojensky Izraeli nemůžeme vyrovnat, ale musíme si vypracovat tvůrčí metody boje, které by zmobilizovaly všechny naše zdroje tak, abychom postupně znemožnili všechny aspekty izraelské okupace, tj. budování izraelských osad, silnic, silničních zábran a bourání budov. Přitom je nutno začít spolupracovat s Izraelci, kteří podporují palestinskou věc. To je velké poučení z boje proti apartheidu v Jihoafrické republice: že usiloval o vytvoření mnohorasové společnosti. V současnosti má Izrael jedinou politiku: násilí, násilné rozdělení země a podřízení Palestinců židovské nadvládě. To však nepodporují všichni Izraelci, avšak právě Palestinci musejí prosazovat myšlenku koexistence v obou státech, které spolu budou mít styky na základě rovnosti a suverenity.

                 
Obsah vydání       20. 6. 2002
20. 6. 2002 Lékaři a etická dilemata
20. 6. 2002 Iniciativy se na Blízkém východě musejí chopit sami palestinští občané
19. 6. 2002 Nové obavy ohledně mobilních telefonů
23. 6. 2002 Britské listy v Trenčianských Teplicích Jan  Čulík
20. 6. 2002 Sbohem, Česká spořitelno Helena  Svatošová
20. 6. 2002 RRTV vyslechla různé strany ve sporu o TV Nova
20. 6. 2002 RRTV: Digitální média veřejné služby Zdeněk  Duspiva
20. 6. 2002 Železného nemám rád, ale teď jsem na jeho straně Petr  Jánský
20. 6. 2002 Poprava českých pánů: koho to dnes ještě zajímá? Jaroslava  Čajová
20. 6. 2002 Lukáš Bárta čte ze své básnické sbírky
19. 6. 2002 Cena pevnej linky je tak nesmierne vysoká, že si ju už môže dovoliť len málokto
20. 6. 2002 Hledají se odborníci na integraci Romů do českého školství
20. 6. 2002 Elektřina a budoucnost měst
20. 6. 2002 Poznámka na okraj poznámky o malování čertů na zdi Štěpán  Kotrba
19. 6. 2002 Joseph Stiglitz: "Globalizace nepřinese chudším zemím bohatství"
18. 6. 2002 Bude se stavět plynovod přes Afghánistán
19. 6. 2002 Britská vláda nebude zavádět "chartu pro čmuchaly"
19. 6. 2002 Polsko: jak se rozložil jeden sen o svobodě
14. 5. 2002 Britské listy hledají nové spolupracovníky
12. 6. 2002 Čtení na pokračování - Politika s ručením omezeným Jan  Keller
5. 7. 2002 Páteční čtení na pokračování: Střet civilizací ? - Dominance Západu, nebo dialog světových kultur Oskar  Krejčí, Ivo T. Budil, Bob  Fliedr, Tomáš  Halík, Martin  Hekrdla, Stanislav  Komárek, Miloš  Mendel, Vladimír  Nálevka, Zdeněk  Zbořil
21. 1. 2002 Příspěvky na investigativní práci Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
20. 6. 2002 Sbohem, Česká spořitelno Helena  Svatošová
20. 6. 2002 RRTV: Digitální média veřejné služby Zdeněk  Duspiva
20. 6. 2002 Iniciativy se na Blízkém východě musejí chopit sami palestinští občané   
19. 6. 2002 Muslimové žijící v Británii se "chtějí integrovat do společnosti"   
19. 6. 2002 Svedectvo o nemeckom mediálnom valci Lubomír  Sedláčik
19. 6. 2002 Nové obavy ohledně mobilních telefonů   
18. 6. 2002 Hrozbu nukleárního konfliktu nelze podceňovat Vladimír  Koníček
18. 6. 2002 Splněný sen "mladého" Havla - konec NATO v Praze Miroslav  Polreich
18. 6. 2002 BBC: Chtějí Američané svrhnout Saddáma Husajna, protože si uvědomili, že invaze do Iráku je nemožná?   
18. 6. 2002 Hřebejkův film Musíme si pomáhat v Edinburku Jan  Čulík
18. 6. 2002 Inštitút, ktorý na Slovensku nikomu nechýba Daniel  Krajcer
17. 6. 2002 Mám tělesný handicap. Proč musím být ostrakizován většinovou společností? Helmut (Milan) Stiedl
17. 6. 2002 Rekordních 37 procent Francouzů nepřišlo k volbám - Chirakova "většina" převálcovala levici Josef  Brož
17. 6. 2002 Blížíme se k novým předčasným volbám? Josef  Brož
16. 6. 2002 Vzťahy Pavla Ruska k BL hrozia eskaláciou ! Lubomír  Sedláčik

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
20. 6. 2002 Iniciativy se na Blízkém východě musejí chopit sami palestinští občané   
29. 4. 2002 Blízký východ: Boj proti terorismu nemůže být právem volně zabíjet civilisty Fabiano  Golgo
29. 4. 2002 Neobviňujte Izrael. Nechtěl nikdy nic jiného než mír   
29. 4. 2002 Skutečný cíl izraelských operací: zlikvidovat moderní existenci palestinského národa   
29. 4. 2002 V Evropě se znovu šíří antisemitismus   
29. 4. 2002 Děti, o které přišla Palestina   
28. 4. 2002 Haarec: Zprávy v Izraeli jsou jiné než ve světě   
26. 4. 2002 Izraelci zastřelili tři školáky, pak je přejeli tankem   
24. 4. 2002 Zbrutalizován válkou, divošský dav zaútočil na vlastní lidi   
19. 4. 2002 OSN: Situace v táboře Dženin je "neuvěřitelně hrůzná"   
15. 4. 2002 Mají Američané vůbec nějaký vliv na Izrael?   
13. 4. 2002 Sebevražedný atentát v Jeruzalémě zlikvidoval výsledky prvního dne Powellova jednání   
12. 4. 2002 Blíží se konflikt mezi Powellem a Šaronem?   
9. 4. 2002 Navzdory americkému naléhání odmítl Ariel Šaron ukončit ofenzívu proti Palestincům   
5. 4. 2002 BBC protestovala proti střelbě izraelských vojáků na svůj zpravodajský tým   

Arabské listy - názory na svět islámu RSS 2.0      Historie >
20. 6. 2002 Iniciativy se na Blízkém východě musejí chopit sami palestinští občané   
29. 4. 2002 Děti, o které přišla Palestina   
21. 3. 2002 Jak dosáhnout míru mezi Palestinci a Izraelci Suhail Abu Nofal
20. 3. 2002 Palestina a Izrael v perspektivě Miroslav  Polreich
27. 2. 2002 Velvyslanci arabských zemí kritizují výroky Miloše Zemana   
9. 12. 2001 Arafat vede svůj národ ke katastrofě Moshe  Katsav
22. 10. 2001 Islám se stal svým vlastním nepřítelem   
16. 10. 2001 Jásir Arafat v Londýně: může Blair v boji proti bin Ladenovi pomoci Palestincům?   
12. 10. 2001 Britská vláda požaduje v souvislosti s Afghánistánem zahájení palestinského mírového procesu