11. 9. 2002
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
10. 9. 2002

Cherish znamená "chovat láskyplně v srdci"

Příběh československé exulantky Aleny Sešínové, která zahynula ve World Trade Center

Alena odešla z Československa v roce 1970 a neřekla své rodině a bratru Petrovi, kam se chystá, aby je neuvedla do problémů v případě vyslýchání. Odjela vlakem do Paříže, ačkoliv neuměla francouzsky ani slovo. Pracovala tam jako pokojská a hospodyně v rodině, přestože, jak řekla se smíchem Barbara, "vaření a uklízení nebyla její silná stránka". Paní, u které byla zaměstnaná, na ni ale byla hodná a nejen že ji nepropustila, ale sama ji prý těmto dovednostem učila.

16. 6. 1944 - 11. 9. 2001

There are places I’ll remember
All my life, though some have changed
Some forever, not for better
Some have gone and some remain
All these places had their moments
With lovers and friends I still can recall
Some are dead and some are living
In my life, I’ve loved them all

The Beatles, 1965

Alena Sešínová byla podle všeho typická exulantka, která odešla z Československa po okupaci v roce 1968. Protloukala se, jak mohla, dělala všechno pro to, aby se uchytila ve svobodném světě.

Když jsem jel ráno navštívit její dlouholetou přítelkyni, paní Barbaru Cattano, aby mi o ní více řekla, shodou okolností jsem měl kazetu v autě nastavenou na písničce uvedené v úvodu. Věřím, že by se Aleně líbila, protože podle všeho, co mi o ní řekla, Alena byla veselá a společenská osoba, která měla ráda život a hudbu, nejvíce prý Karla Gotta, ale také Charlese Aznavoura a vůbec hudbu 60. let, "ne to, co se hraje dneska", jak řekla Barbara.

Alena odešla z Československa v roce 1970 a neřekla své rodině a bratru Petrovi, kam se chystá, aby je neuvedla do problémů v případě vyslýchání. Odjela vlakem do Paříže, ačkoliv neuměla francouzsky ani slovo. Pracovala tam jako pokojská a hospodyně v rodině, přestože, jak řekla se smíchem Barbara, "vaření a uklízení nebyla její silná stránka". Paní, u které byla zaměstnaná, na ni ale byla hodná a nejen že ji nepropustila, ale sama ji prý těmto dovednostem učila.

Po roce ve Francii si Alena našetřila na cestu do Spojených států. V Americe se zprvu protloukala podobně. Bydlela v Bronxu se třemi dalšími lidmi a pracovala v továrně, kde přidělávala držátka k dámským kabelkám -- i když doma byla vystudovaná inženýrka v oboru informační technologie. Chodila na kursy angličtiny do Junior Women League a nakonec povýšila -- dostala místo v obchodním domě Macy’s, kde připravovala sendviče v bufetu. Občas sice nerozuměla tomu, jaký sendvič si zákazník přeje, ale řešila to prostě tím, že mu dala tuňáka, ať se mu to líbilo nebo ne... (tahle historka se objevila 16. října v New York Times, v článku o Aleně nazvaném "When In Doubt, Serve Tuna").

Nakonec si našetřila dost peněz na to, aby se zapsala na Borough of Manhattan Community College, kde vystudovala obor počítačů. Od té doby se její život začal zlepšovat. Pracovala jako programátorka a později jako systémový analytik v pojišťovně Marsh v 96. patře World Trade Center...

S Barbarou Cattano navštívily Československo již před revolucí a od revoluce tam Alena jezdila 2x - 3x ročně. Sjezdily spolu celý svět a Barbara Cattano, drobná, hnědooká paní, na kterou se hodí její italské příjmení, má doma plno českého křišťálu a porcelánu. Jeden čas si prý chtěly s Alenou zařídit s tímto zbožím obchod v New Yorku...

Měly vůbec spoustu plánů -- například plánovaly si koupit dům u moře. Brighton Beach v Brooklynu -- kde bydlím já -- ale nepřicházela v úvahu, protože Alena stále nesnášela ruštinu, která je tam doma.

Obývala sedmipokojový byt na Brooklyn Heights, v jedné z nejdražších newyorských čtvrtí. Svoji vynalézavost, vytrvalost a houževnatost připisovala Alena své mamince Johance, která jí vždycky říkala, že v životě dokáže všechno, co bude chtít.

Barbara Cattano je vykonavatelkou Aleniny poslední vůle a je vidět, že se o tento neradostný úkol poctivě stará. Na rozloučenou mi dala malý dárkový balíček, který dostali všichni, kdo se zúčastnili vzpomínkové slavnosti za Alenu, kterou pro ni zorganizovala. Je v něm malá americká vlajka, pálivé bonbóny, dvě krásné mušle a malá lahvička vodky se skládací plastikovou skleničkou.

Alena se prý nikdy nenaučila pořádně anglicky, dlouhá léta si prý myslela, že v populární písničce "Cherish" se zpívá o třešních -- cherries. Cítila se zde ale šťastná a spokojená, dokonce prý vozila v autě americkou vlajku, jak vzpomínala jiná její dlouholetá přítelkyně, Nanette Shaw, v článku uveřejněném v New York Times. Říkala, že tato země jí dala život.

Když jsem dojel domů, podíval jsem se pro jistotu do slovníku, co slovo "cherish" přesně znamená. Věděl jsem sice, že nějak souvisí s láskou, ale nedokázal bych je přeložit. Ottův slovník z roku 1922 je mj. překládá takto: "milovati, chovati (v lásce, srdci)".

Věřím pevně, že to je to, co Pán Bůh nyní pro Alenu dělá. Alena Sešínová možná neznala přesný význam toho slova, ale zná jej její rodina, příbuzní a přátelé, stejně jako my všichni, kteří jsme také prošli dobou, kdy jsme každému, komu jsme nerozuměli, také každý servíroval toho svého "tuňáka".

Alena Sešínová, členka exilové vlny po roce 1968, žije v našich srdcích.

Jan Krondl,
Brooklyn, New York

                 
Obsah vydání       11. 9. 2002
11. 9. 2002 Rok po 11. září - Spojenci se neshodnou
11. 9. 2002 Případ mrtvého Roma byl vrácen inspekci MV k náležitému šetření
11. 9. 2002 Co vlastně znamenaly nedávné záplavy Eugen  Haičman
11. 9. 2002 Výzva Tisíciletí v Evropě unavené z válek Jaroslav  Pour
11. 9. 2002 Obavy se potvrdily: Dioxiny ze Spolany jsou v Labi
10. 9. 2002 Cherish znamená "chovat láskyplně v srdci" Jan  Krondl
11. 9. 2002 Před rokem začala tragédie Dan  Pech
11. 9. 2002 Škromachovo tažení proti mládeži Petr  Jindra
11. 9. 2002 RRTV: Železný jako kandidát do Senátu "smí vysílat Volejte řediteli"
11. 9. 2002 Neuvěřitelný Dostál Petr  Štěpánek
11. 9. 2002 Referují Britské listy a MFD o kampani proti Kavanovi objektivně? Jan  Čulík
11. 9. 2002 Umanutost obhajoby Jana Kavana
9. 9. 2002 Nenabitá puška visiaca na stene Lubomír  Sedláčik
9. 9. 2002 Při americké simulaci války proti Iráku Spojené státy prohrály
9. 9. 2002 Pražské metro: Subterra čerpá tam, kam ji poslalo město Praha Štěpán  Kotrba, Radek  Mokrý
11. 9. 2002 Průhledné financování BL Petr  Tůma
10. 9. 2002 BL podávají trestní oznámení na bývalého jednatele Občanského sdružení Britské listy
10. 9. 2002 Případ Tomáš Pecina: Naléhali jsme dlouho, avšak bezvýsledně. Nyní nelze reagovat jinak než podáním trestního oznámení Jan  Čulík
9. 9. 2002 Jak česká literatura zapomněla, kterak jí kdysi pomoženo bylo - a pomoženo opětovně býti může Jaroslava  Čajová
9. 9. 2002 Pomáhejme si sami, a i bůh pak popřeje zdaru dílu šlechetnému František  Palacký
9. 9. 2002 Uznáno jest, že literatura stala se nám pravou studnicí života národního František  Palacký
9. 9. 2002 Asociace ve prospěch spisovatelstva českého - není-li to myšlenka neméně vábná nežli šlechetná? František  Palacký