Neúspěch unionistů je pravděpodobně výsledkem programové nepřesvědčivosti a veřejně propíraných sporů. Ovšem hodnocení unionistů jako všeho schopných kariéristů či zrádců pravice vypovídá spíše o tom, že ani více než desetiletá praktická zkušenost s pravicovými vládami bez vůle trestat ekonomické podvody a levicovými privatizátory bank, nestačí k věcně analýze politické situace v zemi, ale převládá přesvědčení, že socialisté jsou vlastně jen zakuklení komunisté (logicky se lze zeptat proč tedy tolik lidí volí komunisty) a proto s nimi nelze nic mít.

A to v situaci, kdy Ústava ČR říká, že politický systém je založen na principu poměrného zastoupení. Možnosti povolebních koalicí byly v zásadě pouze tři. První alternativou byla velká pravolevá kolice ČSSD a ODS" druhou společná vláda ČSSD a KSČM. Z uvedeného jednoznačně vyplývá, že současná vládní kolice s účastí unionistů je systémově nejčistější koalicí. Další řešení je nyní nepravděpodobné : vypsání nových voleb nebo změna volebního systému z poměrného na většinový.

Považovat účast strany liberálního typu ve vládě se socialisty za spojení nespojitelných je v evropském kontextu a při existenci poměrného volebního systému, ojedinělou raritou svědčící o tom, že část komentátorů si dodnes vystačí s budováním "hrází před levicovým nebezpečím".

Stejně jako v Evropě i v ČR, vedle hlavní konfliktní linie mezi kapitálem a prácí, existují tzv. nové rozkoly, které mohou být v určitém období pro vývoj země rozhodující. V našem případě koalice unionistů a lidovců se socialisty nacházela a nachází shodu nejen v tolik zdůrazňovaném přístup k EU, ale i při prosazování prvků příme demokracie, decentralizaci státní moci - posilování kompetencí krajů či v postoji k roli veřejnoprávních médií.

Poměrný volební systém nutně vede ke konsensuální pojetí demokracie, ve kterém strana může ze svého programu realizovat jen poměrnou část danou vůli voličů. Demokratické strany jsou nuceny si vzájemně "asistovat". Únosnost kompromisů jednotlivých stran je jistě věcí diskuse. Nicméně komentovat kompromisy v duchu ideové vypjatosti a bez akceptace širších souvislostí není nic jiného, než vysílání jednoduchých černobílých schémat do veřejného prostoru.