Samotná tisková zpráva uveřejněná v Britském listoví je toho důkazem: "NATO chrání zájmy politicko - ekonomických elit bohatých států," uvedl mluvčí antinatíků. Přeloženo do normální řeči to znamená: NATO chrání zájmy států, mezi které patří všechny bývalé evropské koloniální mocnosti.

Historickou vinou největších členů NATO je, že na přelomu 19. a 20. století patřily mezi koloniální mocnosti s tendencí dále se rozpínat, i když byly všechny výnosné parcely již prakticky rozděleny (viz poslední koloniální zvonění - britská Búrská válka v Jižní Africe).

Do této kategorie patří také USA, protože očištění Severní Ameriky od historicky původní indiánské civilizace lze nazvat vnitřním kolonialismem. Německo ve 20. století ve dvou válkách oslabilo nejen sebe, ale všechny mocnosti Evropy. USA z obou válek měly významný ekonomický zisk na úkor Evropy. Z válečných výdajů a materiálních ztrát se evropské mocnosti již nikdy plně nevzpamatovaly. A postupně ztratily všechny kolonie až na několik exotických drobností.

Koloniálním mocnostem (dnes v klubu G8) zůstala mocenská podstata - silná ekonomika s moderní základnou výroby, služeb a nákladně získaných ekologických parametrů, které odhnusnily naše technicky-živočišné prostředí.... Z tohoto pohledu lze NATO opravdu charakterizovat jako alianci bohatých států.

Mezi chuďasy v NATO bylo možné s určitou nadsázkou zařadit Turecko a Portugalsko. Teprve až v roce 1999 se do NATO dostali skuteční chuďasové - Čechomoraváci, Maďaři a velehrdí a o nic méně chudí Poláci. Další vlna vychrtlých chce do aliance již za pár dnů.

Ultralevicový pohled proto vidí NATO jako klub bohatých. Nic není uvedeno www.antinato o podstatě vzniku aliance jako protiváhy Varšavské smlouvy.

V tiskové zprávě antinaťáků se praví: "Stejně tak jako v Afghánistánu i chystaná válka proti Iráku bude mít negativní dopady zejména na obyčejné obyvatele Iráku, kteří už beztak jsou obětmi Husajnovy diktatury a nesmyslného embarga prosazeného státy, jež v čele s USA zvítězily ve válce v Perském zálivu. Od uvalení embarga na začátku devadesátých let do dnes zemřelo v jeho důsledku podle nejmírnějších odhadů půl milionu dětí, jiné odhady hovoří až o dvou milionech obětí."

Tolik iracionálna v několika větách. Potlačení režimu Talibanu a likvidace Al-Kaidy byl bezesporu čin, proti kterému nelze nic namítnout. Spíše lze dodat, že terorizující ultrakonzervativní Taliban by možná byl u moci a devastoval zbytky kultury Afghánistánu dodnes, kdyby nedošlo k 11. září a Ladin zde neměl základny.

Kritizovány byly ztráty civilního obyvatelstva v důsledku bombardování. V případě Iráku je zaměněna příčina s důsledkem. Bylo embargo skutečně tak devastující, jak se prezentováno? Není to jen otázka USA, ale OSN, protože rozhodování o postihu Iráku a regulaci jeho obchodu bylo v kompetenci OSN.

Ve vzduchu je pocit, že Irák je vedený agresivním psychopatem, ale vojensky je v méněcenném postavení, neschopen úspěšné agrese a útok je proto nepřiměřený. Pokud by bylo cílem pouze svržení Husajna, otázka zní, proč se tak nestalo v průběhu dosavadní doby?

"...Úder na Irák má prý zabránit vývoji zbraní hromadného ničení. Ale státy NATO jsou přitom sami největšími výrobci a držiteli zbraní hromadného ničení," stojí v tiskovém prohlášení antinatíků. Jejich argumentace je nesouměřitelná, mimo logiku věci. Přes všechny vady na kráse jsou vlastníci zbraní hromadného vraždění v rámci NATO demokraciemi s dostatečnými pojistkami před jejich zneužitím.

Ze staré četky

Na www.antinato jsem našel ke svému překvapení zprávy ČTK ze srpna 1988 o největších manévrech NATO či z dubna 1989 k 40. výročí založení NATO či května 1989 o summitu NATO v Bruselu. Na tom by nebylo nic špatného. Jenže stará četka je A. B nebylo vysloveno. Např. Summit NATO v Bruselu je prezentován jedinou zprávou, která začíná takto:

"BRUSEL 28. května 1989 (ČTK) - Dlouho očekávaná vrcholná schůzka Severoatlantického paktu nebude pouhou oslavou 40.výročí vzniku Aliance, ale ostrou výměnou názorů s nebezpečím rozchodu bez jednotného společného stanoviska. Hlavy států a předsedové vlád šestnácti členských států NATO se v pondělí a v úterý pokusí v bruselském sídle paktu v Evere vyřešit spor, který od října minulého roku dělí NATO na dva tábory:, na stoupence a odpůrce rozhovorů s Varšavskou smlouvou o snížení počtu jaderných taktických zbraní v Evropě...."

Klasické socialistické zpravodajství ze staré četky s nulovou informační hodnotou, protože zprávy pojednávaly o tom, že něco bude. Jak ale ve skutečnosti jednání dopadla, jaký měla vliv na budoucnost, nic takového se čtenář po této archivní zprávě ČTK již nedozví. B prostě není!

Kliknul jsem myší na "články" a byl jsem u vytržení. V článku NATO: propaganda a skutečnost je povzdech nad tím jak se levičáci a humanisté dali na stranu NATO: Havel, Kavan, Kovanda, Solana, Fischer. Jako by se řada dnešních bankéřů, manažérů a policejních důstojníků ve studentském mládí neúčastnila demonstrací... Vždyť život je změna.

Záměna rol

V článku "Hráz před bolševismem?" jsme se nedozvěděli také nic nového. Je to klasický příklad propagandistické záměny vojenské role NATO. V článku se píše "...co dělaly státy NATO pro skutečné oběti bolševické nadvlády, zejména pak v době, kdy se tyto oběti samy aktivně snažily vymanit se ze svého postavení?

Co udělaly pro Maďary roku 1956, tedy v době, kdy byly brutálním násilím potlačeny snahy maďarského lidu o samostatný vývoj? A co udělaly o dvanáct let později, v roce 1968, pro Československo okupované armádami Varšavské smlouvy? ... Československo bylo obětováno na oltář velmocenských zájmů, koneckonců podobně, jako nebylo v roce 1980 učiněno vůbec nic pro Polsko."

Autorovi tohoto textu nedošlo (nebo nechtělo dojít), že aliance NATO byla vytvořena jako obranný spolek, který svojí silou měl udržet vojska Varšavské smlouvy na hranici NDR, ČSSR, Maďarsko. Co se dělo uvnitř východního bloku byla hra, do které nebylo možné zasahovat. Ovlivňovat dění bylo možné jen nepřímo.

To se naopak podařilo Sovětům v Egyptě v roce 1956. To autor neopomene okomentovat: "Přesto by bylo nepravdivé tvrdit, že v letech 1956 a 1968 NATO nic nedělalo. V roce 1956 armády dvou členských států NATO (Velké Británie a Francie) dokonce krátce bojovaly - ne ovšem proti sovětské armádě, krvavě potlačující maďarské povstání, ale proti Egyptu, jehož vládce Násir si v té době dovolil sáhnout na majetek Západu a znárodnit Suezský průplav. Za tuto drzost byl pochopitelně ztrestán."

Jiný popis události by mohl znít takto: 27. září 1955 Násir oznámil dohodu o nákupu československých zbraní. Aneb průmysl ČSSR dostal od sovětského cara příkaz vyzbrojit egyptskou armádu. Netrvalo dlouho a do Egypta se hrnuly letouny MiG-15, tanky T-34, kanóny... Izrael cítil, že Egypt se připravoval k nové válce. Proto se obrátil o pomoc na Francii. Bez dodávek moderní techniky by další válku s arabskými sousedy nevyhrál. V roce 1955 na Sinajském poloostrově vyživoval Egypt jen jednu brigádu vojska, ale již v únoru 1956 zde měl 16 brigád. Část egyptských jednotek byla v létě 1956 stažena zpět k Suezskému průplavu, což nebyl projev mírotvornosti, ale příprava na vyhlášení znárodnění Suezského průplavu.

Když na podzim 1956 Násir průplav znárodnil, 5. listopadu se britská a francouzská vojska vylodila v Port Saidu, ale 6. listopadu již muselo být ohlášeno zastavení válečných operací. Kromě protestů SSSR nepodpořily tuto operaci ani USA. Odmítavý postoj Washingtonu vedl ke stažení britských a francouzských vojsk. Britové tak ztratili zbytek vlivu v oblasti a Sověti si upevnili pozice. Američané si nechtěli pro britské postkoloniální zájmy znepřátelit slibně se rozvíjející ropné vztahy s arabskými státy těžícími mazlavé svinstvo. Důsledky britsko - francouzské zásahu odpovídaly americké opatrnosti: např. Francie následně přišla o třetiny dovážené ropy...

Jediný, kdo měl prospěch z akce, byl Izrael. Izraelské jednotky od 29. října úspěšně zaútočily. Izraeli se podařilo obsadit Sinajský poloostrov, rozbít tamní egyptské síly a zastavit své tanky nedaleko Suezského kanálu. Egyptská hrozba byla na nějaký čas zastavena. Izraelské velení v této krátké válce poznalo jak neocenitelnou zbraní jsou tankové jednotky. Egyptské armádě to radil již před tuto válkou německý tým poradců vedený generálem Farmbacherem, ale komu není shůry dáno...

NATO není OSN

Stejně typická záměna rolí je uváděna ve vztahu států aliance k Číně. Autor uvádí: "... jak se státy NATO staví k bolševické Číně. Ta se příliš nezměnila v porušování lidských práv, pronásledování opozice, útlaku Tibeťanů a dalších národnostních menšin, či ve vykonávání trestů smrti. Pronikavá změna nastala pouze v uznávání soukromého vlastnictví a v otevření se vůči podnikání velkých firem. Právě tato změna je ale zřejmě pro západní státy určující, a tak je nyní z bývalého velkého nepřítele uznávaný společník, připouštěný i do takových spolků jako je Světová obchodní organizace..."

Opět je zaměňována role NATO. Aliance má za cíl udržet status quo západoevropských, resp. dnes již středo a západoevropských států. NATO byla vytvořena k zadržení nepřítele na přístupech k hranicím členských států. Vztahy s Čínou jsou záležitostí zahraniční politiky jednotlivých států v návaznosti na OSN.

Vždyť i angažovanost evropských států (a později i aliance) za hranicemi NATO na Balkáně byla realizována až po té, co začaly západní Evropu zaplavovat utečenci a působili bezpečnostní, sociální a ekonomické problémy. NATO zajišťuje především integritu atlantského aliančního prostoru. Autor vytýká alianci, že se nechová jako OSN...

Je NATO k ničemu?

www.antinato je akcí pro akci. Kvalitní protihráčí vytvářejí věcnou diskusi. www.antinato je antidiskusní, s bizardním podpůrným informačním materiálem. Na www.antinato není dána alternativa, čím NATO nahradit, čili jak na to bez NATO. Pokud je NATO k ničemu, jak se dovídáme v rámci informačního vesmíru www.antinato, chci od naťáků jasnou koncepci, fungující mechanismus, prostě vše podstatné pro oživení struktury, která by udržela či spíše zvýšila ve světovém kontextu kvalitu skomírající Evropu jako fungujícího regionu - i po bezpečnostní stránce. Nic z toho tam není.

Kde nic není, ani zbraně hromadného ničení nic neberou.