I Podle něj má být část amerických politických a bezpečnostních špiček přesvědčena, že Saddám prostřednictvím Ansar al-Islám zásobuje Al-Kajdu chemickými a biologickými zbraněmi. Toto obvinění je dále dáváno do souvislosti s manchesterským nálezem prudkého jedu ricinu, kterým kdysi Irák prokazatelně disponoval. Jordánské zdroje také uvádí, že v jedné bagdádské nemocnici si měl nedávno léčit svá zranění Abu Mussab al Zarqawi, jordánský občan palestinského původu a údajný chemický expert Al-Kajdy. Nedoložené tvrzení o vazbách mezi Saddámem a Al-Kajdou pronesl před týdnem ve svém výročním proslovu prezident G.W.Bush. Zvláště ministr obrany Donald H. Rumsfeld a bezpečnostní poradkyně Condoleezza Rice se pak mají zasazovat o to, aby byl Bagdád dán do jasné souvislosti s Al-Kajdou. Výhody jsou zřejmé, tažení proti Iráku by získalo další ospravedlnění a stalo by se současně i tažením proti Al-Kajdě. Středeční proslov ministra zahraničí Colina Powella v Radě bezpečnosti potvrdil, že The NY Times mají zdatné informátory. Powell spojil všechny dosavadní domněnky do jedné oficiální, chemický expert Al-Kajdy Zarqawi měl v táboře Ansar al-Islám za přispění iráckých agentů pomáhat s produkcí ricinu.

Hnutí Ansar al-Islám je obviňováno z důvěrných kontaktů s jak Al-Kajdou tak Saddámem Husajnem. Existují lepší důvody, aby vedoucí činitelé tohoto hnutí stáli vysoko na listech hledaných osob západních rozvětek? Vůdce této skupiny se ovšem neskrývá úzkostlivě před agenty CIA a případně i americkými vojáky hluboko v nedobytných horách Kurdistánu podle vzoru Usámy bin-Ládina, jak by se dalo očekávat. Vůbec ne. Pobíhá si na svobodě uprostřed Osla, v hlavním městě věrného a poslušného člena paktu NATO. Najamudin Faraj Ahmad, známý jako mullah Krekar, zde totiž v roce 1991 získal politický azyl, jeho žena a děti se posléze staly norskými občany. Ještě nedávno byl mullah Krekar norské veřejnosti neznámým člověkem, rychle se však stal oblíbencem zdejších médií. Světla ramp se mu zdají tomuto usměvavému muži s plnovousem a bodrým vystupováním svědčit.

Rozhovor s ním tak mohly získat všechny větší noviny včetně vyhraněně křesťanského deníku "Naše zem" a v posledních dnech pak i většina světových zpravodajských štábů. Mullah Krekar se však ani nezdráhá rozdávat autogramy obyčejným lidem, kteří jej o to požádají. Jeho norský advokát tak může pouze konstatovat, že si připadá více jako manažer popové hvězdy, než jako právní zástupce.

Údajný spolupracovník Bagdádu a Al-Kajdy se ani neostýchá propůjčit svůj obličej jedné reklamní kampani na billboardech v ulicích Osla. Postoj norských médií a i většiny společnosti je pak zřejmý, mullah Krekar je možná terorista, ale je to náš terorista. Toto označení ovšem Krekar odmítá přijmout. Pravicový populista Carl I. Hagen, jehož "Pokroková strana" (FrP) získává střídavě ve volebních průzkumech od 5 do 35 procent hlasů, si za veřejné pojmenování Krekara teroristou vysloužil žalobu za nactiutrhání. V otázce zodpovědnosti si civilní a vojenská rozvětka spolu s cizineckými úřady navzájem přehazují Krekara jako horký brambor.

Ten sice pro své dlouhodobé pobyty v severním Iráku a vytváření organizace vojenského typu ztratil status politického azylanta, povolení k pobytu však zatím nebylo zrušeno. Konkrétní důkazy pro teroristickou či jinou kriminální činnost očividně chybí a ne jen norským úřadům.

Na své cestě do Norska byl na počátku v září loňského roku mullah Krekar zadržen na amsterdamském letišti. Zatčení proběhlo na základě obvinění Jordánska, podle něhož mělo být hnutí Ansar al-Islám financováno obchodem s narkotiky. V nizozemském vazbě byl Krekar vyslýchán i FBI a nakonec po půl roce propuštěn.

Ovšem nejen mullah Krekar má mírné exhibicionistické sklony. Když se jeden turecký novinář rozhodl před nedávnou dobou navštívit skupinu Ansar al-Islám v severním Iráku, slyšel od jejího prozatímního vůdce mullaha Mohammada Hasana otevřené vychloubání, že hnutí má zásoby ricinu a kyanidu, které budou použity proti americkým vetřelcům. Snaha o zviditelnění je u vůdců skupiny Ansar al-Islám příliš zřejmá na to, aby mohli být považováni za důvěryhodné kandidáty na blízké spolupracovníky Al-Kajdy. Včerejší obvinění Colina Powella týkající se spolupráce Al-Kajdy a Iráku tak nezní příliš přesvědčivě. Pokud ovšem nevěříme, že přijde doba, kdy Osáma bin-Ládin a Saddám Husajn budou rozdávat autogramy uprostřed západoevropských metropolí.