V říjnu 1999 konstatoval George Bush, kandidát na americký prezidentský úřad: "Budeme-li se chovat jako národ skromně, [ostatní národy] si toho všimnou a budou nás respektovat."

Bohužel, Spojené státy se této myšlenky nepřidržely a namísto toho dělají na svět dlouhý nos, píše recenzent časopisu Business Week. USA odmítly mezinárodní trestní soudní dvůr, ekologickou dohodu z Kyóta a antibalistickou dohodu s Ruskem, chtějí zřejmě zlikvidovat sám pojem multilateralismu, který je páteří globálního systému od ukončení druhé světové války. V září roku 2002 vydala americká vláda novou Národní bezpečnostní strategii USA, jejíž součástí je doktrína preventivní války a drtivé americké vojenské převahy. Tento dokument - a pak útok na Irák - potvrdil pro mnoho cizinců, že jsou nyní Spojené státy zemí, která chce jiné země zastrašovat.

Clyde Prestowitz ve své nové knize líčí, jak Spojené státy proplýtvaly potenciál dobré vůle, kterou vůči nim pociťoval svět. Prestowitz je konzervativec, usiluje o minimální státní struktury a za Reaganovy vlády byl hlavním americkým vyjednavačem s Japonskem.

Prestowitz otevřeně obviňuje Bushovu vládu: "Imperiální projekt takzvaných neokonzervativců vůbec není konzervatismus, je to radikalismus, sobectví a adventurismus, artikulovaný emocionální rétorikou tradičního vlastenectví," píše.

Nejlepší části této knihy se podle časopisu Business Week zabývají tím, jak se stala americká energetická a ekologická politika terčem globální kritiky. Americká posedlost ropou má dlouhou historii. Světový ropný průmysl má svůj původ v západní Pennsylvánii v padesátých letech devatenáctého století. Od čtyřicátých let dvacátého století je Washington znepokojen rostoucí závislostí USA na ropných dovozech.

V Americe také vzniklo ekologické hnutí. Avšak v osmdesátých a devadesátých letech, kdy ekologické hnutí zakořenilo v Evropě, začaly Spojené státy odmítat pokusy omezit množství amerických emisí uhlíku. Prestowitz kritizuje americkou politiku vůči dohodě z Kjóta, i když poukazuje také na to, že Evropané se v této věci často chovali vůči Spojeným státům neférově. Konflikt ohledně Kjóta byl však prologem ke konfliktu ohledně útoku na Irák.

Rozhodnutí ohledně Kjóta se stalo metaforou pro americké plýtvání, nezájem a aroganci, píše Prestowitz. Vypočítává také historii amerických chyb, a nepřiměřeného a arogantního jednání v zahraničí. Někdy přehání. Přiznává, že zdroje globálního antiamerikanismu začaly v období studené války, kdy často Spojené státy ve vlastní prospěch někdy podporovaly diktátory, jako například indonézského Suharta, avšak někdy vytváří neprávem dojem, že americké imperialistické úsilí začalo až za nynější Bushovy vlády. Amerika se však dosud nevzdala svého multilateralismu.

Prestowitz navrhuje, aby Spojené státy začaly rozvíjet zdroje alternativní energie. Doporučuje, aby si Evropa vypracovala vlastní obrannou politiku. Jeho návrh, aby Američané "začali snižovat svůj geopolitický vliv" je nerealistický - Business Week se nedomnívá, že by jakákoliv americká vláda na něco takového přistoupila.