Jedná se o pojmy zpravodajství, analýza, komentář. J. Čulík je ve svém příspěvku nenápadně směšuje a na tomto základě útočí proti J. Urbanovi a dalším novinářům, kteří v komentářích vyjadřují svůj vyprofilovaný postoj k určitým událostem. Tím, že se ve svých textech přikloní na jednu ze stran společenského konfliktu ztrácejí tito žurnalisté, podle J. Čulíka, svou nezávislost vůči dané straně (establishmentu, mocenskému centru, politickým stranám, nátlakovým či aktivistickým skupinám). Jsou následně J. Čulíkem onálepkováni jako ideologicky předpojatí a tudíž téměř novinářsky odepsaní.

Stojím si za svým názorem, že lze objektivitu, nezávislost a kritičnost požadovat pouze od zpravodajství a analýzy. Od komentáře rozhodně objektivitu nelze požadovat již z logiky fungování tohoto žurnalistického útvaru. Komentář se píše právě proto, že nemůže být objektivní a právě proto, by měl být oddělen od ostatních forem (a v seriózních médiích se tak děje). Komentář píše novinář či někdo jiný ze své (tzn. "zaujaté") pozice, je tak zcela přirozeně a nezbytně ideologicky (názorově, hodnotově) zabarven.

Zpravodajství slouží k přenosu informací z místa, kde se stala událost k někomu, koho informace o dané události zajímá. Tato informace by měla být co nejméně zkreslena nejenom tím, kdo ji poskytuje, ale i tím kdo ji předává čtenářovi (divákovi), tedy médiem. Po shromáždění informací k dané události může nastoupit analýza. Analýza musí vycházet z co nejširšího datového zázemí (tvůrci v médiích musí být rovněž schopni svou informační základnu náležitě "vytěžit" -- Čulík to píše jinými slovy: "novinář vždycky musí vědět o daném tématu, o němž referuje, alespoň tolik jako příslušný ministr či tiskový mluvčí, anebo o něco víc"), aby mohla být objektivní, nezávislá a kritická.

V ní by se měl čtenář (divák) dozvědět veškeré relevantní informace bez ohledu na preference jejího tvůrce (zde se musí novinář odpoutat od svého světonázoru či názorové orientace -- Čulík: "dobrý novinář dokáže prezentovat profesionální úsudek tak, aniž by se v jeho analýze projevoval jeho osobní názor").

Analýza klade na autora velmi nekompromisní požadavky a je to pravděpodobně nejtěžší žurnalistická forma, to je zřejmě důvodem, proč se dobrých analýz v českém tisku stále nedostává. Mnozí si jí totiž pletou právě s komentářem. Nikoli, kritická analýza není komentář a komentář není analýza.

Názorové (ideologické) komentáře mají v médiích své opodstatnění. Představují totiž vyhraněné pozice svých autorů, které nemohou zaznít v informačně neutrálním zpravodajství. Zpravodajství pouze seznamuje s "objektivními" fakty. Jednotliví lidé samozřejmě s těmito fakty zacházejí rozdílně a to je základem oné ostré diskuse, která je, i podle J. Čulíka, základem moderní demokracie. Ostrost diskusi ovšem dodává vzdálenost názorových pozic jednotlivých diskutérů. Pokud je tedy komentář označen jako komentář, očekávám názor komentátora a nikoli "suchý" souhrn faktů.

Zajímavé je, že někteří čeští komentátoři takto postupují. Seskupí známá fakta a dodají pár rádobyprovokativních otázek. Tím pro ně práce komentátora končí. Při četbě (poslechu) komentářů jsem připraven na "ideologickou předpojatost" a jsem rád, když se v nich novinář vyjádří jasně, kde stojí. Nemám rád "komentáře" současných hvězd novinářské obce, které jsem si osobně zařadil pod typ "nebude-li pršet, nezmoknem". Nikdy se nic kloudného nedovím, protože se snaží být politicky nezaujatí.