Nemluvě už o tom, kolik příkoří a zákazů spočívajících například ve sledování televize ( byť státní o jednom programu) jsme zažili, když učitelé konfrontovali na třídních schůzkách naši reálnou docházku s představami našich rodičů. Záškoláctví byl v jejich očích zrůdnost, pošlapání svátosti, zneuctění jejich majestátu a poboření chrámu vědění zároveň. Vyhrožovali národním výborem, policií, stranou ,odbory, svazem zahrádkářů, prostě jak komu.

Dnes je všechno jinak a počínaje zářím padne zřejmě další mýtus české školy, která je stále ještě poplatná více tereziánským zákonům než Komenského ideám. Padne mýtus učitelského poslání a s ním i ten poslední zbytek dříve snad až posvátné úcty, kterou učitelům prokazoval zejména lid dělný, který právě v učitelích a jejich poslání viděl šanci na lepší život svých dětí.

Musím se přiznat, že když jsem si uvědomil, že již nikdy se nebudu muset sklonit ve škole kvůli dítěti ani sobě před učitelskou autoritou, byl to pocit nesmírně osvobozující a zároveň velmi trpký. Je dobré, když budu vědět, že proti mně stojí nájemný sdělovač informací, který nechá pro pár stejně nezasloužených korun mé dítě napospas ulici plné automobilů, úchylů a drogových dealerů a nebudu se trápit tím, jak se mi bude snažit zošklivit mé vlastní dítě, které pro něj není pochodní, kterou je třeba zapálit, ba dokonce ani nádobou, kterou je třeba naplnit, ale pouhým zlomkovým zdrojem dotace.

Na straně druhé je to pro mne jasný signál, že podobným individuím nelze svěřit dítě bez důkladné kontroly a že nakonec nezbude nic jiného než vzít odpovědnost za vzdělání dítěte na sebe. Bude to jako všechno dnes stát hodně času a peněz, ale určitě se to bude lepší, než aby si potomek rozbíjel nos o bránu vědění, která mu zůstane uzavřena nikoliv pro jeho mentální nedostatečnost, ale proto, že se za ní zabarikádovali peněz lační sdělovači informací.

Když už je řeč o penězích... Podělte si, pokud vás to škola dokázala naučit, učitelské platy odučenými hodinami a dostanete částku, o které se lidem především tam, kde se vytvářejí reálné hodnoty, může jenom zdát. Přitroublé argumenty o tom, že se musí učitelé na hodinu připravovat, obstojí jen u toho , kdo do české školy nikdy nechodil a neví ,že se tam až na čestné výjimky učí již po staletí to samé a přitom úroveň výuky i absolventů neustále klesá.

A jsme u dalšího rozměru celého problému. Jak je možné, že stát, který se rozhodl, že z našich vlastních kapes ušetří podle svých vlastních slov ročně více než 60 mld. Kč, klidně přihlíží, jak se parta zneuznaných sdělovačů informací snaží připravit ostatní o více než procento ročního fondu pracovní doby a snížit tak nejen HDP, ale defacto ochromit chod společnosti a ještě brát dětem ideály o škole. Nejde o to učitelům ustoupit, protože potom bychom je už ve školách nemuseli vídat skoro vůbec, ale o to jasně jim ukázat, že přes děti tuto společnost vydírat nebudou. Klidně postačí, když vláda a parlament změní normy o organizaci školního roku tak, aby učitelé mohli ve svých školách sedět s pocitem, že by si měli sami sednout do lavic, aby jim nebylo smutno. Jsem přesvědčen, že proti těm, kteří chtějí s námi manipulovat přes naše vlastní děti se společnost dokáže sjednotit. Vláda by měla umět toho využít.

Pokud ovšem není tato pohrůžka stávkou pro vládu vítanou příležitostí, jak pootočit kormidlem lodi jménem Reforma veřejných financí nenápadně na kurs Do ztracena....