Na stránkách časopisu, který si (prý) tolik potrpí na kritické myšlení, nezaujatost, přesnost a spoustu jiných mediálních ctností působí tato noticka značně surrealisticky.

Ponechme zatím stranou zřejmě nejdůležitější otázku, proč mají Britské Listy (BL) potřebu komentovat výrok pana Pawlowského. Podívejme se nejprve, co nám vlastně poznámka redakce říká (překlep v druhém řádku není důležitý, kolik jich jen nasekám já, ale BL by si mohly dávat pozor, peskují-li za podobné chyby třeba státní úředníky). Pan Pawlowski, jako snad každý podnikatel, je interesován na koupi kvalitního produktu, který mu zároveň nabízí slušnou míru zisku. Jedno bez druhého nemá pro dobrého podnikatele smysl. Respekt jej nezajímá z důvodu předpokládané malé výnosnosti, neb se s jeho politickou orientací ztotožní jen menší část populace.

Britské Listy briskně opoznámkují: marketingový odhad je ... nadnesený. Výkřik do tmy. Pawlowski v citaci nic podobného marketingovému odhadu nezmiňuje. Názorová orientace je jedna věc, prodej - či předpokládaný prodej - věc druhá. Britské Listy argumentují, jako kdyby pan Pawlowski sděloval, jak velké procento populace Respekt kupuje. Interpretace poněkud zavádějící.

O popularitě Respektu prý svědčí i návštěvnost jeho internetových stránek, která je třikrát menší než mediálně neprotěžovaných BL. Předchozí poznámka činila dojmu výkřiku do tmy, nyní se zdá, že redakce BL postupuje podle známého rčení o koze a o voze. Možná by bylo příhodné v rámci srovnání zmínit skutečnost, že Respekt je týdenník a to ještě týdenník doposud především tištěný. Tj., zatímco stránky BL se možná někomu vyplatí navštívit denně díky aktualizaci vydání, u Respektu stačí jednou za týden; tím se eliminuje nepřesnost plynoucí z faktu, že mnoho lidí užívá během týdne různé či z různých serverů připojené počítače (např. studenti). Dále je Respekt čten v tramvaji či v parku, a není nutné jej vyhledávat výhradně na internetu, jak je tomu u BL. Tolik k faktickým možnostem srovnání.

V redakční poznámce následuje dadaistická věta o "vyváženosti". Rozhořčení (místy až obsesivní) ohledně "vyváženého" zpravodajství je možná pochopitelné u veřejnoprávního rozhlasu. U soukromého tištěného časopisu takové rozhořčení působí trochu zastarale, připomíná bolševická nařčení z podvracení státu, kdy stát začal křičet, že jej to či ono slovo podvrací (Milan Kundera). Toto nepochopení může také vycházet z toho, že BL, zdá se, pokládají politickou orientaci a vyváženost za neslučitelné charakteristiky. Bohužel či naštěstí, jak pro koho, tomu není tak, že by Guardian či Britské Listy byly vyvážené a bez politické orientace; zatímco Respekt či New Republic nejsou vyvážené, neb mají politickou orientaci.

Poznámka BL k jednomu výroku pana Pawlowskiho asi měla ukázat čtenářům, jak vynikající a vyvážený kulturně-zpravodajský server sledují. Nepovedlo se, povedla se trapnost. Ostatně, pokud chce redakce BL domyslet svoji úvahu o důvodech sledovanosti do konce, mohlo by pomoci připomenutí, že dlouhodobě nejúspěšnějším mediálním serverem je Blesk.cz.

Poznámka nikoli redakce, nýbrž má: Na základě nedávného kritického článku od Štěpána Kotrby o analýze vysílání ČRo jsem si pomocí internetového vyhledávače udělal letmou a asi i fušerskou analýzu výskytu jmen politiků na stránkách BL. Křivka četnosti výskytu daného jména se velmi blížila té, kterou u ČRo kritizoval Kotrba. Budiž, ať už to vypovídá o čemkoli, BL nejsou veřejnoprávní rozhlas.