Nikdo zajisté nehodlá občanu Klausovi upírat právo kritizovat úřad ombudsmana nebo zastávat exotické názory ohledně "politického" charakteru mezinárodně uznávaných nevládních organizací. Co více: jeho SOUKROMÁ kritika americké zahraniční politiky nebo evropské byrokracie je legitimní a zčásti snad i oprávněná. Jenže občan Klaus je shodou okolností a božím dopuštěním právě prezidentem a jeho VEŘEJNÁ vyjádření sebou nesou nezanedbatelné důsledky pro celý stát.

Navíc se nelze ubránit dojmu, že tohle velepřísné oko má svou slepou skvrnu, a to velmi zvláštně umístěnou. Čtenář uvyklý hardtalku zažije hned celou sérii překvapení, když se na osobních stránkách hlavy státu seznámí s naprosto "softtalkovým" rozhovorem pro ruský list Izvěstija.

Kdo by od ekonomického liberála čekal výhrady vůči státní kontrole médií a klíčových průmyslových odvětví, spletl by se. Kdo by si myslel, že se zastánce státní suverenity ohradí proti našeptávání středovlnného Hlasu Ruska a jeho bídné češtině, byl by zcela vedle.

Kdo by se domníval, že se dočte cosi o volné tvorbě cen ruských surovin, nemohl by se zmýlit víc. Nic takového. Jen jako když másla ukrajuje. Amerika ani Evropa Klausovi příliš nevoní, zato Rusko -- podle všeho na konci další ze svých "zapadnických" period - se mu zřejmě náramně líbí. Stanou se zbožnění vládci východních říší vzorem liberálního konzervativce 21. století?

Při pohledu na veškeré to nadělení se nicméně vnucuje dojem, že když několik málo prezidentských gest z plastelíny české zahraniční politiky vykrouží objekt prapodivných tvarů, nelze to považovat za výhradní Klausovu zásluhu. Sametová revoluce je už obnošenou vestou a část Čechů vystřízlivěných z jejích iluzí přešla od "blbé nálady" k restauračnímu cynismu. Nápoj hořčí absintu má v sobě autoritářství, nedůtklivost, nedůvěru a kdovíjaké další utrejchy. Občan Klaus překročil Rubikon a doufá, že jeho stádce jej bude následovat. Opravdu to udělá?