Když jde prvňák do školy, většinou se tam těší. Chce se naučit spoustu nových věcí, poznat chytré lidi, pochopit moc jevů, které zatím nechápe. Když potom jako maturant školu opouští, nic ho nezajímá, příhlášku na vysokou školu si podal tam, kam jdou ostatní, kde tuší peníze nebo kam ho poslali rodiče. Již se nechce učit, k smrti ho to nudí, chce to už rychle dostudovat, dostat diplom, a už s tím konečně seknout. Ne všichni, samozřejmě, ale většina ano. A neříkejte, že ne. Já jsem v maturitním ročníku, v třídě, která je na tom gymnáziu vyhlášená jako nejlepší, a vidím to kolem sebe.

Nikoho nic nezajímá, každý si to tam jen odsedí, doma přemůže odpor a nabifluje se na písemku, zase si to odsedí, zase se nabifluje a tak pořád dál. Když těm pár lidem, co je baví fyzika, řeknu, že na matfyzu jsou nějaké přenášky, jestli by nešli se mnou, nepůjdou. Když jim nabídu půjčit nějakou učebnici něčeho, co jsme ještě nedělali, odmítnou. Když jim řeknu: ,,Uděláme si seminář a budem si sami navzájem přednášet,'' nepřijdou. Když zajdu za člověkem, co se zajímá o biologii, a zeptám se na něco jednoduchého z biologie, neví, to se ve škole nedělalo. Jiná dívka jde na VŠ studovat ekonomii, ale nikdy si o ní nic nepřečetla. Vlastně ani neví, co se to jde učit. A pořád ta strašná apatie. Nikde nic nehledat, nic nečíst, jen si to odsedět, vrátit se domů, koukat na televizi a zabíjet čas. A nesnažte se přít o to, že to tak není, já to vidím kolem sebe každý den.

Vím jistě jednu věc, že lidé takoví ze své přirozenosti nejsou. Ti šestiletí prvňáčci se opravdu chtějí učit. Mladí žáci se chtějí naučit s počítačem. Spousta dětí zajímají otázky z fyziky. Proč tohle nebo tamto? Jak je to možné? Jak se to děje? A nezkoušejte se o tom hádat, viděl jsem to kolem sebe a taky jsem byl takový.

Co je to sakra s těmi lidmi, že je nejdřív fyzika, počítače, čtení, dějiny, matematika a spousta dalších předmětů baví, ale později je začnou nenávidět? Co to je za sílu, co z člověka udělá takovouto nemyslící chodící mumii? Kdy se to děje, kde je ta hranice? Bohužel je evidentní, že tato změna se odehrává ve škole. Méně na té základní, hlavně pak na střední. Vidím to kolem sebe, je to proces.

Začněme třeba učitelským sborem. Je to taková divná sešlost lidí, kteří šli učit proto, že si netroufli v daném oboru opravdu dělat, ne proto, že by učit chtěli, důchodců, kteří vykládají už čtyřicet let zpaměti ty samé nesmysly, idiotů, kteří se cítí jako ti nejdůležitější lidé na světě a dávají to všem znát, neschopných hlupáků, které už chtěli dávno vyhodit, ale neudělali to proto, že nebylo koho přijmout místo nich. A pak je tam také Pan Učitel, kterého učení baví a dělá studentům semináře a je šťastný, když mu na ně přijde aspoň jeden člověk, a ví, co se v jeho oboru děje a usmívá se, když mluví. Ale co on zmůže proti zbytku té neforemné masy? Je to jako když člověka každé ráno přejede náklaďák, načež přijde doktor, který mu obváže prst. A nesnažte se mi oponovat, já ty lidi kolem sebe vidím každý den chodit po chodbách v tom výborném (tabulkově) pražském gymnáziu.

A pak jsou tu také učebnice. Například učebnice fyziky. Příklady, kde pořád tupě dosazujete do nějakých pitomých vzorečků, aniž byste čemukoliv opravdu rozuměli. Nesmyslná cvičení s auty, co se pohybují několik tisíc kilometrů za hodinu, zatáčkami s náklonem čtyřiceti stupňů, částicemi, které se srazí rychlostí blízkou rychlosti světla a zůstanou nehybně stát. Pořád ty samé nesmysly, které vaše výpočty dokonale izolují od jakýchkoliv souvislostí s reálnou přírodou. Chybná odvození vzorců ,,protože takto to je pěkně didakticky názorné'' a tvrzení, o kterých bylo již dříve prokázáno, že neplatí, ale váš učitel ani autor knihy to neví. A tak posloucháte, kdo měl písemku za jedna, a jdete k němu a zeptáte se ho na nějakou jednoduchou otázku, kterou předtím v písemce zodpověděl, jen trošku jinak, abyste zjistili, jestli tomu vůbec aspoň trošku rozumí, a zjistíte, že nerozumí. Opravdu to tak je, vidím to kolem sebe, a neříkejte, že to tak je v zájmu didaktického zjednodušení a dalších blábolů nutné, protože já viděl i dobré učebnice.

Mohl jsem mluvit o jakémkoliv předmětu, ale mluvil jsem o fyzice, protože té rozumím. V mnoha ostatních předmětech jsem úplně bezbranný.

A taky jsou tu předměty, které nedávají smysl, nebo se v nich učí něco úplně jiného, než jak se jmenují. Když se zeptáte, k čemu to je dobré, nebo co vám to pomůže pochopit, dostanete odpověď, že ,,to budete potřebovat k maturitě.'' Tak ubohé. Ona to taky neví, nikdo to neví. Ale učitel s tím nebude nic dělat, osnovy jsou z ministerstva. A učitelé prošli stejným zoufalým systémem, který je vychoval ke stejné absolutní pasivitě. Proč by se měli zajímat, proč by to měli někde řešit. Hlavně to odvykládat, opravit písemky a jít domů koukat na televizi.

Ani učitelé se nechtějí nic dozvědět, pořád jenom dokolečka pasivně melou to samé. To, co vykládali před rokem, před dvěma, před deseti lety, před dvaceti lety. Slovo od slova. Nebo, v horším případě, prostě předčítají učebnici. A studenti si dělají zápisky. Každý rok třicet ručně přepsaných kopií té samé učebnice. Bože.

A pak je tu lidská omezenost. Na střední škole nikdy nic neuslyšíte do konce, protože se ti učitelé bojí, že by tomu nerozumněli. Na biologii vždycky nějak začnete, snažíte se pochopit nějaký děj a když už zbývá jen pár kousků mozaiky, tak učitelka najednou řekne, že tohle do biologie už nepatří, že to vám poví v chemii. Jak nepatří? Co to je za blábol? Já studuji přírodu, je mi jedno jestli biologii nebo chemii nebo hkljlkogii. Chci to pochopit, ale když mi neřekne ten kousek, tak nevím zase vůbec nic. K čemu mi to pak je? A já vím, čím to je. Ta učitelka to slyšela na škole v rámci biologie, pak to slyšela na univerzitě, tam už studovala jenom biologii. Nikdy jí nenapadlo, že to spolu souvisí a že všechny vědy studují přírodu, tutéž přírodu, a že není možné izolovat se v jedné z nich. A tak kolikrát vůbec nerozumím, protože tomu ani rozumět nelze. Když vykládá, že tam ten elektron v té fotosyntéze vyletí nahoru, protože do něj vrazí foton, a potom zase po parabole gravitací padá někam dolů, je těžké pochopit, že tím myslí excitovaný stav elektronu. Sama neví, co ten diagram ve skutečnosti znamená. A tak je to se vším, nechci se pořád obouvat do jedné konkrétní učitelky.

Víte, já bych se chtěl z tohohle obludného systému vymanit. Být jiný, zajímat se, sám se naučit spoustu věcí, pořád se ptát a chtít pochopit. Ale dobře vím, že to nezvládnu. Dokud nebudou dobří rozumní učitelé, nikdo to nezvládne. Ano, částečně, samozřejmě, ale společnost bude vždy stejně pořád jen snůška tupých blbců, které nic nezajímá. A já budu jedním z těch tupých blbců.

Není to tak dávno, co jsme měli laborky z fyziky na nějaké hloupé nezajímavé téma (všechny laborky jsou na hloupá nezajímavá témata a ze zkušenosti vím, že to tak být nemusí). Něco se zrcadly. Měli jsme směrovou lampu se stínítkem ve tvaru písmene K a to jsme pak hledali na zrcadle. Zrcadlo byl takový stojánek s černou destičkou nahoře a na jedné straně té destičky bylo vypouklé zrcadlo a na druhé obyčejné. Prostě aby se ušetřily stojánky, tak dali na jeden dvě zrcadla, každé z jiné strany neprůhledné destičky. Takže jsme měli tu naši sestavu a chtěli chytit obraz na to obyčejné zrcadlo, jenže v jedné chvíli jsme náhodou zjistili, že obraz není vidět na tom našem zrcadle, ale na tom druhém, které bylo od zdroje odvráceno pryč a dělila jej od něj neprůhledná překážka! To bylo absurdní!

Asi čekáte, že to bude mít nějakou zajímavou pointu jak jsme to s učitelkou prozkoumali a zjistili, jaká bizardní schoda okolností zapříčinila tak zvláštní úkaz (odraz od okna?, vnitřní dvojodraz v místě, kde byla zrcadla uchycena a černá destička byla přerušena?), ale ne. Chvilku jsme na to koukali, pak zazvonilo a já to nechal být. Prostě jsem se ani nepokusil s tím pootočit a podívat se, co se děje, nějak se zajímat, čím to je. Za celá ta dlouhá léta praktik jsme našli první zajímavou věc. Jenže já jsem to nechal být, uklidil to zpět do krabice a odešel jsem. Až později jsem si to uvědomil. Děsí mne ta obrovská otupělost, ke které mě ve škole přivedli. A neříkejte mi, že to tak není, protože já mám rád přírodu a mám rád zajímavé hádanky a já tam opravdu byl a opravdu jsem odešel.

Školství nepotřebuje složité reformy, novou techniku, 30 nových počítačů do každé školy, nové výukové metody. Školství potřebuje rozumné lidi.

A jestli je naše škola reprezentativní příklad? Pravděpodobně ne, jak říkám, jsem na gymnáziu, na dobrém gymnáziu, a ve třídě, o které se pořád říká, že je na tom gymnáziu nejlepší. Pravděpodobně je to jinde ještě daleko horší.

,,Stával tam vpředu, usmíval se na nás na všechny, jak jsme postupně vcházeli, a prsty vyklepával na stůl nějaký složitý rytmus. Když se i opozdilci usadili, vzal si kousek křídy a začal s ní rychle točit mezi prsty tak zručně, jak profesionální hráč míchá kartami pokru. A pořád se usmíval, jakoby nějakému skrytému žertu. A pak -- pořád s úsměvem -- nám začal vykládat o fyzice, svých diagramech a rovnicích a tak nám pomáhal sdílet své porozumění. Nebyl to žádný skrytý vtip, co vykouzlilo ten úsměv na jeho tváři a jiskru v jeho očích. Byla to fyzika. Radost z fyziky! A ta radost byla nakažlivá. My, kdo jsme se tehdy nakazili, jsme měli štěstí,'' zní mi pořád v uších citát Alberta R. Hibbse z Laboratoře tryskových motorů na Kalifornské technické univerzitě. A říkám si:

Zoufale potřebujeme dobré učitele...

...a nemáme je, nemáme...