Jak vysvětlíte, že přes mizérii českého školství existují pořád lidé, kteří jsou vzdělaní, schopní a dotáhli to daleko? Napadá mě Váš jmenovec, syn mých přátel, který prošel českým středním školstvím (tehdy tzv. jedenáctiletkou) a je dnes v Oxfordu členem skupiny, která dostala milionový grant na vývoj léků proti AIDS.

Mám řadu dalších osobních přátel mezi lidmi Vaší generace a jsem hrdý na to, že se stali mými přáteli, protože to jsou kvalitní, vzdělané osobnosti, s nimiž je radost hovořit. Není to všechno v lidech samých, ve Vašich spolužácích?

Bolševik učinil z učitele oušlapka, který musel mimo své povinnosti dělat všechno možné (měl přece úvazek jen 21 hodin, zatímco dělník ve fabrice se dřel dvakrát tak dlouho).

Společenské postavení a autorita učitele šly dolů, rodiče to vycítili a využili toho. (Má vlastní zkušenost.) Na tom se zatím moc nezměnilo.

Učitelský sbor, a to nejen na prvním stupni, se z 90 % skládá z žen (na rozdíl od nás, kde je poměr přibližně 50:50). Ženy ovšem svou práci mnohdy nepokládají za povolání, nýbrž za zaměstnání ("můj muž by mě neuživil"). Odsedí nebo odučí si své pensum a pak "padla". Proč se divíte? Není tomu tak ve všech státních službách (pošta, drahá, policie, soudnictví...)?

Ale můj bývalý žák, nyní učitel v jednom severočeském městě, si našel čas, aby během let systematicky zpracoval nižší rostliny svého kraje. Opakují: není to spíše v lidech než v systému?

Vážený mladý muži, zůstaňte takovým, jakým jste dnes. Pamatujte, že je mnoho povolaných, ale málo vyvolených. Budete tak patřit mezi elitu (z lat. elidere = vybírat) - a elita není polovina nebo čtvrtina populace, možná jen jedno procento. To Vám přeje

Ivo Poláček

Lappersdorf

Bavorsko