2. 3. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 3. 2004

Je infotainment nevinný?

Nedávno proběhla na stránkách Lidových novin polemika týkající se pořadu Kotel na TV Nova (Pehe 19. 2., Čaban 26. 2., Jílková 27.2.). Názory se týkaly jednak právě zmíněného pořadu, jednak obecně tématu infotainmentu, tedy fenoménu, který lze popsat jako prolnutí informační a zábavní funkce médií ve smyslu podřízení první jmenované funkce logice té druhé funkce. Jde o fenomén spjatý primárně s komerční televizí, obecně pak s médii vůbec, a byl obsáhleji zpracován např. americkým sociologem Postmanem. Z jeho názorů vychází ve svém článku i Pehe a já souhlasím s moderátorkou Michaelou Jílkovou, když tvrdí, že dotyčný článek není příliš objevný. Přesto: lze teze o banalizaci významných společenských témat, kterou infotainment přináší, odbýt jako povýšenecké řeči frustrovaných intelektuálů?

Řekne-li se "zábava", představíme si na prvním místě něco k smíchu. Tzv. zábavní (nikoliv zábavný -- mně přijde spíš nudný) průmysl však pokrývá daleko širší sféru, včetně např. produkce akčních filmů a počítačových krváků -- zkrátka vše, co je určeno k duševnímu konzumu bez nároku na složitější mentální aktivitu, kterou vyvolává např. umění.

Zábavné je to, co nás upoutává, ale zároveň znehybňuje, neboť se v jeho sféře stáváme pouhými diváky, recipujícími atraktivní produkt. Ačkoliv můžeme být i vylekáni (třeba u horroru) a vzrušením křičíme, jsme ve skutečnosti pasívním objektem nastolené situace, nikoliv jejím aktérem. Když vzrušení vyprchá, nic se nemění, vše zůstává při starém. Zábavné proto může znamenat tolik co banální. Součástí entertainmentu v širším slova smyslu pak může být i banální "filozofování", resp. moralizování, které vyvolává zdání kritiky či zamyšlení nad stavem světa, bez toho, že by odkazovalo k jakékoliv veřejně závažné aktivitě. Příkladem může být prohlášení, že za negativní jevy globalizace může "duchovní krize lidstva".

Protikladem zábavného a banálního je kritické a znepokojující, tj. to, co nás vyzývá stát se vědomým tvůrcem vlastní situace, resp. připomíná nám naši zodpovědnost za danou situaci (byť by mělo jít pouze o vymezení míry této zodpovědnosti). Smyslem informování by mělo být právě takovéto znepokojení, popud ke kritice, uvážení vlastního vztahu ke světu, o němž je informováno. Závažnost informace je pak měřena tím, jak se změní náš popis situace a naše schopnost jednat poté, co jsme tuto informaci přijali jako pravdivou; bez ohledu na to, jak je ona informace "zábavná". Infotainment je (podle jeho kritiků) nebezpečný v tom, že vytváří dominantní mediální prostředí, v němž jsou informace prezentovány ne podle své závažnosti, ale podle své zábavnosti. Hranice mezi zábavným a znepokojujícím je zajisté propustná, přesto stěží popiratelná.

Zdálo by se, že dobrým argumentem proti kritikům infotainmentu jsou události pověstného 11. září 2001. Lidé přece jasně prokázali schopnost rozlišovat mezi "pouhou fikcí" a realitou, žádající si adekvátní jednání (ačkoliv mnozí zpočátku považovali obrázky hroutících se věží za film -- nelze se jim divit, taky se mi tenkrát nechtělo věřit). Jenže... To, jak byla zodpovědnými činiteli událost vyložena, a především to, co následovalo až do dnešních dnů, smutně sleduje logiku akčního filmu. A ta je přímo ztělesněním banality: spletitost moderního světa, včetně nejednoznačnosti vlastní pozice, je v něm redukována na několik základních, velmi přehledných situací, které vyřeší policajt s neomezenými pravomocemi. Něco ve stylu seriálu Walker Texas Ranger. Ten je příznačný i "filozofickými" vsuvkami, kdy si hrdina povídá se svým indiánským guru (z etnika, které jemu podobní málem vyhubili), zamýšlí se nad tajemstvím vesmíru -- a pak jde a rozkope těm hajzlům držku. (Omlouvám se tímto všem fanouškům Chucka Norrise a zároveň si lámu hlavu nad tím, je-li to náhoda, že v názvu seriálu je zrovna Texas.) Důležité přitom je, aby kopance, jimiž texasský ranger sjednává pořádek, nevykročily -- co se týče znázornění násilí -- z hranice banality. Násilí nesmí být znepokojující, nesmí vyvolávat pochybnosti v podobě soucitu s obětí, protože ta si žádný soucit nezaslouží. Není to koneckonců oběť, ale padouch, který pašoval drogy a drogy jsou tak špatné...

Je ale třeba na tomto místě zdůraznit, že nelze obviňovat pouze komerční televizi. Infotainmet je totiž zároveň velké politikum, hodí se do krámu diktátorům všeho druhu (staré známé "chléb a hry"). V logice infotainmentu získává totiž válka (samozřejmě spravedlivá -- jiné se nikdy nevedly) podobu čehosi na způsob fotbalového utkání. Volič je co nejvíce vzdalován své úloze kritika vlastních zůstupců a informace jsou směřovány tak, aby se stal "fandou". Tomu pak nezáleží na kráse hry nebo na fair play, ale jen a jen na tom, aby jeho klub vyhrál.

A tady se dostávám k metafoře, která je sice zavádějící, ale zajímavá, ne-li přímo zábavná. Nechci levně shazovat pořad Kotel; demokracie vždy zápasí s populismem, a zároveň se na něm přiživuje -- z tohoto hlediska je Kotel normální jev. Což neznamená, že je nekritizovatelný. Položme si proto otázku. Jaký "kotel" se tu vlastně má na mysli? Jedním z významů tohoto slova je ono pověstné jádro fanoušků určitého klubu. Jeho členové nedají na svůj klub dopustit za žádných okolností a odmítají brát na vědomí jeho nedostatky i kvalitu soupeře (s jehož fandy se nezřídka porvou). O správnosti svého stanoviska zásadně nepochybují a příčinu porážky hledají většinou u rozhodčího...

Schopnost přemýšlivé kritiky vlastní pozice a pokud možno nezaujatého hodnocení soupeře patří ale k základním občanským ctnostem, bez nichž je demokracie jen souborem institucí. A to je málo, jak se snažil ve svém díle prokázat např. T. G. Masaryk, jehož narození si připomeneme 7. března. Demokracie nezná dokonalé hrdiny ani dokonalé padouchy; pracující lid není zase tak bezúhonný a politici tak hloupí a zkorumpovaní. Zároveň má ovšem demokracie řadu podob, z nichž ta "kotlovská" patří mezi legitimní, neboť její podstatou je projevení vlastního názoru a interpelace voleného zástupce. Nicméně není to forma, která by demokracii prospívala, pokud by se stala určujícím fenoménem. A od toho je tu zase intelektuál a jeho zdvižený prst.

                 
Obsah vydání       2. 3. 2004
2. 3. 2004 143 osob usmrceno při explozích v Iráku
2. 3. 2004 Je infotainment nevinný? Martin  Škabraha
2. 3. 2004 Británie: Vláda vyhrožuje Shortové trestním stíháním, ta odmítá mlčet
2. 3. 2004 Británie: parlamentní opozice požaduje vysvětlení, jak to bylo loni v únoru s britskou armádou
2. 3. 2004 Česká televize neuvažuje o bankovním úvěru
2. 3. 2004 Čulík pohlédl do zrcadla Ivan  Jemelka
2. 3. 2004 Venezuela není Haiti
2. 3. 2004 Německo: Schröder čelí katastrofě po drtivé volební porážce
2. 3. 2004 Rozpaky nad smerovaním EÚ Adrian Peter Pressburg
2. 3. 2004 Média: Arabský "Big Brother" zakázán uprostřed protestů
2. 3. 2004 Slovo o vede a učiteľoch
2. 3. 2004 EÚ prvýkrát v histórii uplatní trestné clá na americký tovar
2. 3. 2004 Hyundai na Slovensku - vieme, čomu tlieskame ? Lubomír  Sedláčik
2. 3. 2004 Demokracie v Afghánistánu? Ondřej  Slačálek
2. 3. 2004 Defraudace příčinou konce Kruhu sdružení dětí a mládeže ?
2. 3. 2004 Vyvažování spravedlnosti Štěpán  Kotrba
2. 3. 2004 His Serene Highness Ladislav  Kahoun
2. 3. 2004 Nepotřebujeme Boha! Máme etickou komisi! Ladislav  Kahoun
1. 3. 2004 Zdroj sexuálního vzrušení žen je v mozku
1. 3. 2004 USA v osmdesátých letech sabotovaly sovětskou ekonomiku
1. 3. 2004 Britský právník se bude dotazovat u soudu v Haagu, zda byl útok na Irák legální
29. 2. 2004 Hans Blix, Boutros Boutros Ghali a Richard Butler: Nás taky v OSN odposlouchávali
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
2. 3. 2004 Vyvažování spravedlnosti Štěpán  Kotrba
2. 3. 2004 Je infotainment nevinný? Martin  Škabraha
2. 3. 2004 Hyundai na Slovensku - vieme, čomu tlieskame ? Lubomír  Sedláčik
2. 3. 2004 Británie: Vláda vyhrožuje Shortové trestním stíháním, ta odmítá mlčet   
1. 3. 2004 Znovu hlavně nad českým tiskem Jan  Čulík
1. 3. 2004 USA v osmdesátých letech sabotovaly sovětskou ekonomiku   
29. 2. 2004 Hans Blix, Boutros Boutros Ghali a Richard Butler: Nás taky v OSN odposlouchávali   
27. 2. 2004 Před 35 lety v ČR začala masivní vlastizrádná kolaborace Karel  Mašita
26. 2. 2004 Hans Adam II. Nechci odškodnění, chci svůj majetek v ČR zpět Ladislav  Kahoun
26. 2. 2004 Liechtenstein Prince Hans Adam II: I want my property back Ladislav  Kahoun
26. 2. 2004 Já tedy dávám přednost demokracii Jan  Čulík
26. 2. 2004 Budou se v Česku měnit hranice? Jan  Čulík
26. 2. 2004 O lidské malosti Martin  Škabraha
26. 2. 2004 Británie nebude stíhat špionku, aby nevyšly najevo podrobnosti protizákonné akce   
26. 2. 2004 Clare Shortová prozradila, že Britové odposlouchávají generálního tajemníka OSN   

T. G. Masaryk a odkaz Republiky československé RSS 2.0      Historie >
2. 3. 2004 Je infotainment nevinný? Martin  Škabraha
27. 2. 2004 Lásky kdybych neměl, nic nejsem Zdeněk  Bárta
26. 2. 2004 Hans Adam II. Nechci odškodnění, chci svůj majetek v ČR zpět Ladislav  Kahoun
26. 2. 2004 Jak a hlavně proč vznikl rozhovor s lichtenštejnským knížetem Ladislav  Kahoun
26. 2. 2004 Budou se v Česku měnit hranice? Jan  Čulík
26. 2. 2004 O lidské malosti Martin  Škabraha
24. 2. 2004 Nacionalismus je zločinný Boris  Cvek
23. 2. 2004 Kde to žijem !?! Tomáš  Koloc
21. 1. 2004 Pokora pred budúcnosťou a nemennosť histórie   
12. 1. 2004 Ve své zemi cizincem? Josef  Vít
9. 1. 2004 Smrt ministra Petr  Jánský
9. 1. 2004 Volá odkaz, anebo jenom symbol? Miloš  Dokulil
29. 12. 2003 Jak vidí Čechy sousedé aneb knižní recenze Miroslav Václav Steiner
23. 12. 2003 Čapek a Beneš - boj za svobodu ducha a srdce Věra  Olivová
23. 12. 2003 Dopis poslancům Karel  Čapek