Paměť pana ministra je skutečně děravá, je-li ovšem toto jeho faux pas vůbec selháním paměti. Lichotí mi, že pan ministr mne, jako jednomu z 200 poslanců přikládá moc "brzdit deregulaci" nájemného, ale vůbec nechápu, jak může zapomenout, nebo alespoň nezmínit se, že jsem to byl já, kdo byl spoluautorem pozměňovacího návrhu zákona, který umožňoval pronajímatelům jednostranně zvyšovat nájemné v příštích letech a že to byli členové jeho poslaneckého klubu, kteří před několika dny v Poslanecké sněmovně hlasovali proti !

Diskuse o bydlení již dávno opustila racionální půdu a stala se místem k výměně politicky motivovaných hesel, jejichž pravdivost, jak už to u hesel bývá, nemusí nikdo verifikovat. Za celých deset let, co k problematice bydlení veřejně vystupuji, mě žádný, ale opravdu žádný z expertů i "expertů", se kterými jsem se setkal (a ví Bůh že jich byly stovky), nedokázal naprosto srozumitelně vysvětlit, co přesně znamená "úplná deregulace nájemného". Co to je a kde se ve státním rozpočtu vezmou peníze na "cílený sociální příspěvek", a jak by "deregulace" (ať již je tím míněno cokoliv) pomohla lidem, kteří dnes marně shání byt. Nebo jak by deregulace dokonce odstranila nezaměstnanost - jak nás těmito hesly dnes a denně někteří novináři a politici zásobují. Jen mi, prosím vás, neříkejte, že "deregulací" neboli zdražováním se uvolní byty a pronajímatelé je budou radostně dávat do nájmu lacino. Laciněji než dnes.

Slyšel jsem nedávno v Českém rozhlase pořad ve stylu dřívější "Červené knihovny", ve kterém na místě chudé služtičky toužící zbohatnout, byla jakási "chudá" majitelka domu v pražské Nerudově ulici, která sice za místnost bez příslušenství požaduje dnes 20 000 Kč, ale netouží po ničem jiném, než aby mohla dávat byty mladým lidem do nájmu za laciný peníz. Jen co jí bude "deregulací" umožněno, aby požadovala cokoliv i od ostatních nájemníků, kteří zatím lichvářské nájemné platit nemusí. Tomu by ovšem mohl věřit jen ten, kdo věří ve štěstí pomocnic v domácnosti po boku (jistě restituujícího) hraběte... Zejména pokud si na webových stránkách HOMR (které jinak každému vřele doporučuji !) přečte, že podle názoru soukromých vlastníků domů bude v Praze - ovšem až po jimi marně očekávané "deregulaci" - nájemné za průměrný byt ve výši 17 000 Kč měsíčně.

Politici ovšem nejsou výjimkou. V Hospodářských novinách ze dne 10.3. hrozí i ředitel Sociologického ústavu Akademie věd ČR nedozírnými následky, pokud vláda neslíbí, že bude nájemné deregulovat "do deseti let". Snad by nám tato ctihodná instituce mohla poradit, jak deregulovat cenu, která není žádným právním předpisem regulována....

Pokusme se však a skutečně věcnou argumentaci. Nedávno mne v MFD pan ministr pro místní rozvoj svým článkem "Proč je nutné otevřít trh s nájemným" nepřímo vyzval, abych reagoval na argumenty, které podle jeho názoru jsou logické a nezvratné pro to, aby byla odstraněna plošná regulace nájemného. Samozřejmě přesně podle mých poznatků uvedených shora se neobtěžoval vysvětlit, co "odstranění plošné regulace" vlastně znamená. Již samo tvrzení, že otevřít trh s nájemným je řešením bytové politiky, za kterou je ministr odpovědný, svědčí o tom, že věcné argumenty mají být zamlženy shora uvedenými politickými hesly a tím má být zamlžena i podstata problému. Problém četných tvrzení pana ministra není ani tak v tom, že jeho argumenty nejsou logické a mnohdy ani věcné, ale že na otázku, kterou si klade, nedává žádnou dopověď. To se mi jeví od ministra, který je odpovědný za oblast bytové politiky, jsa vybaven aparátem odborníků a poradců, málo přijatelné.

Nelze přeci věřit tomu, že zítřejším odstraněním plošné regulace (ať již tím je myšleno cokoliv) bude pozítří nastolen spravedlivý řád, kdy chudým nebude ubíráno a bohatým dáváno. K tomu dochází ministr ve svém rozboru problému regulace nájemného. Ministra tvrdí, že "tržní nájemné je vyšponované, a proto je pro ty, co vstupují na trh s byty poprvé, amorální" . S tím je nutno bez výhrad souhlasit. Jak však došel k názoru, že regulace je důvodem, že pronajímatelé asociálně šponují nájemné v neregulovaných bytech, nijak nevysvětluje. Ani to není možné. Vyšponovat asociálně ceny lze tam, kde převažuje poptávka nad nabídkou, a kde takovouto poptávku nelze uspokojit jinak nebo se jí vzdát. To ovšem u bytů znamená bydlet pod oním příslovečným mostem.

Trh s auty jistě není nutno regulovat, protože za asociálně vyšponovanou cenu by Škoda a.s. by neprodala žádný svůj výrobek, neboť by si stejný výrobek za přiměřenou cenu koupil každý jinde. Uspokojil by svou potřebu mít vůz od jiného výrobce nebo by se auta prostě vzdal a jezdil by na kole či tramvají. Pokud však chce někdo uspokojit svou bytovou potřebu a nemá prostředky na nákup vlastního dmu či bytu, je odkázán buď na libovůli asociálního pronajímatele nebo na ochranu státu před ním. Takovou ochranu lze poskytnout různým způsobem , např. regulací. Pan ministr tvrdí, že plošná regulace způsobuje daňové úniky. Řekl bych spíše, že při každé činnosti budou lidé zřejmě hledat skuliny pro daňový únik. Stejně tak jako pronajímatelé mnohdy hledají cestu k daňovým únikům tím, že buď vůbec neuzavírají nájemní smlouvy a tím inkasují peníze mimo jakékoliv účetnictví nebo vykazují dvojí nájemné. Pokud však pan ministr oprávněně poukazuje na ilegální podnajímání nájemních bytů, pak jistě ví, že proti takovému nájemci má pronajímatel snadnou a účinnou obranu : výpověď bez bytové náhrady.

Pan ministr dále soudí, že plošná regulace (která ovšem u nás není) vede k větší míře nezaměstnanosti, neboť se jí významně blokuje mobilita pracovní síly. Zná snad pan ministr v České republice regiony, kde je dostatek pracovních příležitostí, avšak nezaměstnaní tato volná místa nemohou využít, protože se nemohou nastěhovat do bytu s neregulovaným nájmem? Problém vysoké míry nezaměstnanosti v ČR je nepochybně v něčem jiném, než v tom, že dnešní náklady na bydlení i s regulovaným nájemným jsou již za hranicí únosnosti lidí, kteří patří mezi nezaměstnané. Nevím, zda pan ministr myslel vážně tvrzení, že plošná regulace vede k menší míře porodnosti. Pokud by toto svérázná úvaha platila, rodilo by se nejvíce dětí v mladých rodinách manažerů, kteří si již dnes jsou schopni zajistit vlastní bydlení v bytech či rodinných domcích a děti by se prakticky nerodily v rodinách okolo hranice životního minima, které se tísní v malých a nevyhovujících bytech.

Jistě, mladí lidé si zaslouží ochranu startovacím bydlením. Já však dodávám, že ještě stejnou ochranu si zaslouží starší a staří lidí, kteří nejsou na startu života. I oni si zaslouží ochranu, aby "nevynakládali drtivou většinu svého příjmu (důchodu) na volné nájemné". Oproti lidem mladým jsou při tom ve zjevné nevýhodě svým věkem -- jejich profesní uplatnění a tím i šance na vyšší výdělek se snižuje, stejně jako šance získat úvěr na koupi bytu. Jistě lze uvažovat o sociálních opatřeních na ochranu těchto osob jinými způsoby, např. sociálními příspěvky na bydlení apod., jak o tom odpůrci regulací často mluví. Od ministra bych však očekával, že předloží k tomuto argumentu i číselné podklady, kolik nájemců bytů by takovouto ochranu vyžadovalo a v jakých nominálních částkách by se musela pohybovat tato účast státu na ziscích pronajímatelů bytů.

Regulace nájemného musí být ve své podstatě regulací neodůvodněných zisků v oblasti tak zásadní pro život člověka v 21. století, jako je bydlení. Tabulky publikované v nedávné době v MfD to jen dokumentují. Tržní nájemné standardního bytu o ploše 60m² je v Ústí nad Labem 2 652 Kč měsíčně, v Ostravě 2 856 Kč. Příspěvky do fondu oprav u bytových družstev, které jsou fakticky ekonomicky regulovaným nájmem, se pohybují řádově pod těmito částkami, mnohdy v jejich zlomcích. Jak lze tedy odůvodnit, že současné tržní nájemné v Praze srovnatelného bytu je 9 656 Kč? Jen naprostý ignorant si může myslet, že náklady na opravy a údržbu stejného domu a bytu v Ústí nad Labem či Ostravě jsou řádově jiné než v Praze. Pokud pronajímatelé v Ústí a Ostravě dosáhnou přiměřených zisků z tržního nájemného částkou 2 652 Kč a 2 856 Kč, čím lze potom zdůvodnit, že regulované nájemné stejného bytu v Praze, které je dnes asi 2 522 Kč, nezajišťuje pronajímateli stejný zisk jako neregulovanému pronajímateli v Ústí či Ostravě a že tedy potřebuje částku téměř čtyřnásobně větší? Nestojí tedy pokřikem o "deregulaci" nájemného jen boj o vyšší míru zisku a nikoliv úsilí o spravedlivou cenu, jak stále tvrzeno?

Jak může tedy tvrdit pan ministr, že plošná regulace vede k zanedbání bytového fondu? Jak může tvrdit, že obce nemohou kvůli nízkému nájemnému obnovovat a opravovat bytový fond? Pokud se tak děje, nechť pan ministr (nebo ještě lépe voliči v komunálních volbách) se zasadí o to, aby představitelé obcí, které takto hospodaří, se věnovali něčemu jinému, nebo aby se nechali poučit v jakémkoliv z naprosté většiny i malých bytových družstev, které za platby svých členů, které jsou často zlomkem regulovaného nájmu, jsou schopny o své domy řádně pečovat.

Pokud se pan ministr dotazuje na závěr, kterou že skupinu nájemníků hájím, pak musím odpovědět, že tu, která nemůže platit ze svých příjmů a důchodů lichvářské zisky, resp. asociálně vyšponované nájemné. Regulace nájemného praktikovaná v naprosté většině všech států Evropy je chápána ve své podstatě jako regulace nepřiměřených a lichvářských zisků a ochrana základního lidského práva na přiměřené bydlení. A o nic jiného nejde ani mě, ač jsem někdy a některými (a i svým přítelem P. Němcem) obviňován snad ze všech smrtelných hříchů. ...

Autor je předsedou SON - Sdružení nájemníků ČR a poslancem Parlamentu za ČSSD