Naše demokracie je zastupitelská a je založena na volné soutěži politických stran. To znamená, že se občané mohou podílet na správě věcí veřejných nepřímo, prostřednictvím jimi zvolených zástupců -- poslanců a senátorů -- zpravidla členů politických stran.

Proto by každý poslanec (senátor) měl být odpovědný voličům za výkon své veřejné funkce. V opačném případě si lze domyslet, že se jedná o zastupitelskou demokracii jenom na papíře. Ponechme stranou imunitu. Jak se ale lze dopídit konkrétní odpovědnosti poslance (skupiny poslanců) např. za prosazení zákona -- zmetku? Pouze tak, že si zjistíme, jak hlasoval. Bohužel, právě ty nejzásadnější, případně nejkontroverznější zákony bývají přijímány na základě tajného hlasování. Takže volič nemá šanci se potřebnou informaci dovědět. Jak má potom existovat zpětná vazba volič -- volený zástupce? Na základě čeho se má při volbách volič rozhodovat? Tak nanejvýš podle toho, co mu kdo napovídá, rozhodně ne na základě relevantních fakt. Jako příklad, ne sice nejtypičtější, ale v současné době nejznámější, lze uvést poslední volbu prezidenta republiky. "Díky" tajnému hlasování se dodnes spekuluje o tom, zda byl zvolen hlasy komunistů apod.

Někteří poslanci i senátoři rádi obhajují tajné hlasovací právo argumentem, že veřejné hlasování jsme tady měli za předchozího režimu. To dále zdůvodňují tím, že veřejné hlasování obecně vzato znemožňuje hlasovat svobodně. Ano, skutečně nelze v žádném případě připustit, aby řadoví voliči hlasovali veřejně. To bychom se vrátili tam, kde jsme byli. Ostatně to také nikdo nežádá.

Domnívám se však, že uvedený argument je ve skutečnosti zavádějící výmluvou, jejímž cílem je ospravedlnit tajné hlasování ve sněmovně. Na místě je v takovém případě otázka -- proč vlastně takoví lidé vstupují do politiky, jestliže se ve skutečnosti bojí, aby se jejich vlastní straničtí kolegové včetně předsedy strany (natožpak voliči) náhodou nedověděli, jak hlasovali? Takoví "politici" jsou potom bezcenní i v rámci vlastní politické strany. Nejsou totiž zřejmě schopni veřejně obhájit své postoje a názory.

Případný další argument, že veřejné hlasování za současného zvedání ruky by mohlo některé poslance nežádoucím způsobem ovlivňovat v jejich hlasování, by mně připadal doslova směšný. Nehledě na to, že zvedání ruky by jistě případně šlo odstranit změnou jednacího řádu sněmovny, předpokládám, že poslanci přichází na jednání připraveni a neobjeví-li se dodatečně zásadní změny, i předem rozhodnuti. Jestliže by některý z nich měl i přesto pocit, že jej hlasování kolegů může takto ovlivnit, dával by tím pouze najevo, že je snadno manipulovatelný, takřka na hranici svéprávnosti, a dále, že na to, aby zastával post poslance se vůbec nehodí.

Na druhé straně zde máme argument voliče, pochopitelně očekávajícího že by se reálné skutky poslance neměly příliš lišit od toho, co sliboval před volbami sám, resp. prostřednictvím strany za kterou byl zvolen. V té míře by mělo být svobodné rozhodování poslanců omezeno. (Nejsou tam jak už bylo řečeno jenom za sebe, ale především zastupují své voliče.) I tak nakonec jejich konkrétní rozhodnutí vždy závisí na jejich vlastní vůli. V tomto směru jsou také voličům odpovědni. Což je reálné pouze za předpokladu, že volič má možnost potřebné informace -- např. právě o hlasování ve sněmovně -- získat. Čímž jsme se opět dostali ke zpětné vazbě volič -- volený zástupce.

Z toho plyne pro aplikaci tajného hlasování jednoznačný závěr: Při volbách (referendech) zásadně hlasování tajné, neboť občan musí mít zaručeno, že se nikdo nedozví jak hlasoval, pokud to sám nebude chtít sdělit. Naproti tomu při hlasování poslanců (pochopitelně ne v roli řadových voličů) by se mělo zásadně aplikovat hlasování veřejné -- poslanec nemá právo se při výkonu své veřejné funkce schovávat za tajné hlasování, naopak musí být i tímto způsobem voliči kontrolovatelný.