Zelení mloci útočí

21. 7. 2004 / Ivan Brezina

To, co se těsně před eurovolbami událo ve Straně Zelených (SZ) zřejmě nemá v historii české politiky obdoby. Petr Uhl, Ivan Dejmal a další přední straničtí činitelé vyzvali veřejnost, aby jejich vlastní partaj nevolila. Odůvodnili to "mocichtivostí" a "sektářskými tendencemi" předsedy Jana Beránka a šéfideologa Jakuba Patočky. Od českých Zelených se pak distancovali i jejich evropští kolegové. Čeští voliči tyto varovné hlasy z nitra partaje vyslyšeli. Zelení, kterým předvolební průzkumy slibovaly až dva europoslance, ve volbách zcela propadli. Pro pochopení, proč se to stalo, je důležité zrekapitulovat pohnuté události, za kterých byla loni na jaře ekologická partaj násilně ovládnuta věrozvěsty "občanské společnosti".

I když Strana Zelených vznikla těsně po listopadu 1989, dlouhá léta o ní bylo slyšet prakticky jen před volbami. "Je reálný předpoklad získání finančních prostředků za voličské hlasy," naznačovaly na jaře 2002 zřejmě jediný důvod existence internetové stránky samotné partaje. Po celá 90. léta nebylo o Zelených prakticky slyšet a psalo se o nich vlastně jen v souvislosti s tzv. bamberskou aférou. Byl to totiž zelený poslanec Jaroslav Vlček, kdo inicioval dodnes nevysvětlená jednání Miloše Zemana s českošvýcarskými podnikateli. Do Bambergu premiéra dokonce za stranické peníze vozil stranickým mitsubishi. V květnu 1998 dokonce Vlček (tehdy už člen ČSSD) prohlásil, že Zelení dostali tři miliony z částky, kterou měla skupina podnikatelů poskytnout sociálním demokratům na volební kampaň v roce 1996 za příslib vysokých funkcí ve státní správě. Ekologičtí aktivisté Stranu Zelených dlouhá léta zcela ignorovali.

Něco za něco

V září 2001 uzavřela Hana Marvanová a Cyril Svoboda s Jakubem Patočkou, Janem Beránkem (který byl tehdy předsedou Hnutí Duha) a dalšími ekologickými a "občanskými" aktivisty tzv. Brandýskou deklaraci. Koalice jim přislíbila částku rovnající se polovině procenta ze státního rozpočtu (tedy tři a půl miliardy korun) a změnu některých zákonů tak, aby "profesionální občané" získali větší moc. Beránkovo Hnutí Duha se Koalici odvděčilo tím, že se před volbami na jaře 2002 v sérii novinových článků a tiskových zpráv pokusilo zdiskreditovat jejího hlavního politického rivala. "ODS sytematicky a dlouhodobě likviduje životní prostředí," horlil Beránek v naprostém rozporu s realitou. Právě za vlády ODS v letech 1992 - 1997 šlo totiž do oblasti ekologie až 2, 5 % hrubého domácího produktu (celkem asi 180 miliard Kč), což bylo nejvíc ve státech OECD. Obrovské investice do odsíření, filtrů a čističek jsou znát: průmyslové emise pevných látek se v Čechách díky ODS od roku 1990 snížily až o 98 %, oxidu siřičitého o 96 %, odpadních vod o 92 % a tak se dá pokračovat.

Předvolebním útokem na ODS se ekoaktivisté za příslib peněz a moci změnili v prokoaliční politické lobbisty. Přinejmenším od té doby jsou řeči o jejich "nezávislosti na politických stranách" jen účelovou kamufláží. Na jaře 2002 jim za to Hana Marvanová nabídla protislužbu - po odchodu ODA z Koalice chtěla doplnit místa na kandidátce "nezávislými osobnostmi" z okruhu Brandýského fóra. Nejžhavějšími kandidáty byl právě Patočka s Beránkem. Teprve když bizarní nápad pro odpor kolegů Marvanové zkracoval, začali se ekoaktivisté dvořit Straně Zelených (SZ). Škoda, že si její tehdejší vedení nevzpomnělo na Čapkovu Válku s mloky: "Hallo, vy lidé, chief Salamander vám jménem všech mloků nabízí spolupráci. Budete s námi pracovat na zbourání vašeho světa. Děkujeme vám!"

Přízemní oportunismus lidí z Brandýského fóra dokazuje fakt, že ještě na jaře 2001 se Patočka od SZ štítivě distancoval se slovy, že stranu prý v listopadu 1989 založili agenti Státní bezpečnosti. Teď se ovšem náhle nabízel hned dvojí zisk - v pořadí už druhá možnost proniknout na kandidátce zavedené strany do politiky a zároveň příslib podílu na případném finančním zisku ze státního volebního příspěvku. Tyto peníze si Brandýské fórum pojistilo smlouvou s vedením SZ, ačkoli se o ně nijak nezasloužilo. Už před kampaní ve prospěch SZ, kterou ekoaktivisté rozjeli, se totiž díky úsilí manažera Vaculky předvolební preference Zelených pohybovaly kolem čtyř procent, což slibovalo zisk v řádu milionů korun.

Jako z Gogola

Ve volbách 2002 Zelení získali 2,36 % hlasů, což jim přineslo zisk 11 milionů. Proč se ale vlastně o ty peníze dělit? A proč kromě nich nezískat i v Evropě uznávanou politickou "firmu"? Pro "profesionální občany" z Brandýského fóra to byly lákadla, kterým nešlo odolat. V září 2002 zpravodaj Lidových novin Dušan Stuchlík upozornil, že se skupina kolem Jakuba Patočky chystá SZ ovládnout tím, že potají organizuje řízený nábor svých pečlivě prověřených skalních příznivců. Patočka to označil za "nesmyslnou skandalizaci" a "lacinou touhu po skandálu". O pár týdnů později mi ale jeden zdroj z nitra ekologického hnutí poslal důvěrný dokument, který Stuchlíkovo varování potvrzoval. V náborovém letáku s názvem Tmavozelená výzva Patočkova skupina verbovala "mrtvé duše". Neskrývala, že je potřebuje jen a pouze k tomu, aby ve straně uchvátila moc. "Je potřeba, aby nyní do SZ vstoupili i ti, kteří se sami nehodlají příliš angažovat," stálo v dokumentu. "Bude dobré mít oporu i v lidech, kteří budou pasivní, ale jednou za rok přijdou na schůzi, kde podpoří rozumné rozhodnutí."

Tmavozelená výzva byla šířena přísně konspirativně. "Prosíme, abyste obsah tohoto psaní pokládali za důvěrný," vyzývali autoři. "Nemělo by se to dostat do rukou nikomu kromě adresátů a osob, které považujete za důvěryhodné." Když jsem text obratem zveřejnil na Neviditelném psu, záměry spiklenců se prozradily, což je přimělo k horečné aktivitě. Záminkou se stala finanční odměna manažerovi Vachulkovi za úspěch ve volbách, řádně odsouhlasená předsednictvem. Tmavozelení ji označili za "nemravně vysokou" a začali volat po "očištění strany od korupčních sil". Sám Jakub Patočka přitom za svou pomoc při předvolební kampani straně naúčtoval poměrně mnohem vyšší částku, než dostal údajný "korupčník" a "mafián" Vachulka.

Rokos zasahuje

Tmavozelení s pomocí svých stoupenců ve straně nejdřív cíleně rozložili revizní komisi, čímž podle stanov vznikla povinnost uspořádat mimořádný sjezd. "Cíl je jasný - svolat sjezd co nejdříve, aby členská základna nebyla na rozdíl od pučistů připravena," varovali šéfové krajských organizací. Předsednictvu ale nakonec nezbylo, než sjezd pod tlakem svolat na začátek dubna 2003 do Karlových Varů. Pak přišla chvíle předsedy Miroslava Rokose, prakticky jediného důležitějšího spojence Tmavozelených ve vedení SZ. Nevýrazný muž se podle svých kolegů do čela strany dostal jen proto, že nikdo lepší právě nebyl po ruce. Pamětníci vzpomínají na jeho výrok: "Když mně zvolíte, tak přestanu kouřit." Teď se nijak netajil tím, že chce stranu proti vůli naprosté většiny starých členů předat Tmavozeleným. Dodnes není příliš jasné, co k tomu Rokose vlastně vedlo. Jeho bývalí straničtí kolegové nabízejí vysvětlení, o kterém ale bohužel nejde psát, protože chybí důkazy. Podle pamětníků Rokosovo chování v každém případě vzbuzovalo dojem, že s Patočkou a Beránkem konzultuje skoro každý svůj krok. Tajně okopíroval členskou databázi a v rozporu s usnesením svévolně přesunul sjezd z Karlových Varů do Brna. Právě tady je centrála Hnutí Duha, právě tady mají ekoaktivisté největší vliv. To, co následovalo, se podobá špatné detektivce.

"Sjezd si už nenecháme nikým vzít," odkrývali na své internetové stránce karty Tmavozelení. "Je iluze si myslet, že by poměr sil mohl být pro nás někdy výhodnější." Záminku k dalšímu vylepšení "skóre" jim nechtěně poskytl místopředseda SZ Eduard Zeman. Od svého zdroje mezi Tmavozelenými se dozvěděl, že se 17. března 2003 Patočkovi lidé chystají násilně obsadit pražskou hlavní kancelář. Ta totiž v souladu se stanovami vydávala legitimace jen řádně přijatým členům, takže hrozilo, že spiklenci na sjezdu nezískají většinu. Zeman si uvědomil, že obsazením kanceláře by se Patočka s Beránkem dostal i ke stranickým penězům za volby. Navzdory nemoci okamžitě sedl do auta, odjel do Prahy a šest milionů převedl na konto ve prospěch SZ, k němuž měl jako místopředseda podpisový vzor. Stihl to právě včas. Jen o pár hodin později vtrhlo do hlavní kanceláře komando, které násilí vyměnilo zámky. Když se hlavní manažerka Zdeňka Turková pokusila přivolat policii, Patočka jí vytrhl telefon z ruky a vyhnal ji ven.

Do násilně obsazené hlavní kanceláře Tmavozelení odmítli pouštět místopředsedy strany, předsedu revizní komise a další statutární zástupce. Teď měli v ruce členskou databázi a bianko legitimace a mohli začít s masívním náborem "mrtvých duší". Zemanovu snahu zachránit stranické peníze účelově označili za pokus o defraudaci, který prý jen dokazuje prohnilost starého "korupčního" vedení strany. Jen naprostý blázen by se přitom pokusil ukrást peníze tak stupidně průhledným způsobem.

Začátkem dubna 2003 se na brněnském mimořádném sjezdu Tmavozeleným podařilo vytvořit iluzi, že celé předcházející vedení strany jsou lumpové. Oni sami se naopak pasovali do role spravedlivých rytířů, kteří přišli stranu zachránit. Předsedou byl pak zvolen bývalý předseda Hnutí Duha Jan Beránek, muž, jehož plzeňský soud označil za ekoteroristu. Jeho odpůrci jsou dodnes přesvědčeni, že hlasování neproběhlo férově. I když totiž Patočka do strany přihlásil své příbuzné, Tmavozelení nemohli mít na sjezdu takovou většinu. "Ztratili jsme možnost kontroly, kdo je z delegátů je řádným členem s hlasovacím právem," říká zdroj, který si kvůli obavě z postihu přeje zůstat v anonymitě. "Tmavozelení přitom ještě přímo na sjezdu na poslední chvíli vybírali příspěvky a rozdávali legitimace."

Pan Povondra měl pravdu

Není to tak dávno, co Patočka a Beránek odmítali férovou politickou soutěž jako špinavou a sobeckou "partokracii" a stavěli proti ní údajně čistý a altruistický občanský aktivismus. Proč tedy teď do politiky sami vstoupili, navíc s použitím krajně podivných metod? Že by jen z čirého altruismu a z ušlechtilého zájmu zájmu o věci veřejné? Že chtějí z poslaneckých lavic chránit přírodu? "Kdybychom seděli v parlamentu, Václav Klaus by nebyl prezidentem," prohlásil Beránek okamžitě po svém zvolení. Řeší tohle člověk, kterému jde o křišťálové studánky a zelené bory šumící po skalinách, nebo spíš machivellistický technolog moci?

V letošním 28. čísle Literárních novin, redigovaných Jakubem Patočkou (POZN.1), napsal Jaroslav Šabata o "mosteckém" plánu Miloše Zemana na svržení Vladimíra Špidly: "Je zde ovšem zásadní rozdíl: výzva k obsazení Strakovky v polovině devadesátých let nenarušila kruhy parlamentní demokracie. Kdežto výzva k obsazení Lidového domu prostřednictvím mimořádného sjezdu má zdánlivě znaky legitimního počínání, ale z celého jejího aranžmá čiší pučistický duch." Jakub Patočka tak ve svém listu kouzlem nechtěného otiskl Šabatovu přesnou definici toho, co on sám se svými kumpány provedl ve straně Zelených. Loni na jaře v SZ zkrátka proběhl přímo učebnicový puč (POZN.2). Tmavozelení pronikli zvenčí do zavedené politické strany a sebrali ji starým členů stejně, jako Čapkovi mloci vzali lidem jejich svět. "Mloci proti mlokům! Co myslíš, nebyla by tohle dějinná logika?" předpovídal další vývoj Čapkův pan Povondra. A dějinná logika v tom skutečně je - protože Tmavozelené spojovala jen touha uchvátit moc, vzápětí se rozpadli na soupeřící frakce, které se spolu začaly rvát o masitou kost SZ. Stejně jako komunisté po únoru 1948 rozpoutalo i vítězné Beránkovo a Patočkovo vedení čistky, aby se zbavilo teď už nepotřebných "užitečných idiotů". Nastalo umlčování jiných názorů, zastrašování a vylučování nepohodlných členů (POZN.3). Opoziční "demokratická" tmavozelená frakce kolem Petra Uhla a Ivana Dejmala si to před eurovolbami nenechala líbit a zbytek příběhu už známe. Když eurokandidát Patočka u voličů zcela propadl, vnitrostranická opozice neskrývala škodolibou radost. I takto bizarní a nechutné mohou být konce vznešené "občanské politiky".

POZN.1: Stále znovu je třeba připomínat, že Patočka se vedení Literárek zmocnil nanejvýš nečistou metodou. V řádném konkurzu zvítězila Lenka Jungmannová, ale Ludvík Vaculík prohlásil, že bez ohledu na výsledek této demokratické volby bude šéfredaktorem "náš Jakub". To, co pak "jejich Jakub" provedl ve Straně Zelených, bylo jen variací stejného nefér postupu -- obejít demokratické mechanismy a manipulativně, pokradmu uchvátit moc.

POZN.2: Patočka, který podle odhalení Lidových novin fungoval jako Špidlův neoficiální poradce, po něm v Literárkách požadoval změnu volebního zákona tak, aby se po snížení hranice na 2,5 % Zelení dostali do parlamentu. Lze si představit ostudnější a více klientelistický pokus o narušení zavedených kruhů české parlamentní demokracie?

POZN.3: O revoluci, požírající své děti, by mohl hodně vyprávět například novinář Pavel Pečínka, který Tmavozeleným původně pomáhal v SZ převzít moc. Další podrobnosti a souvislosti najde čtenář ve zvláštním oddílu Britských listů, věnovaném Straně Zelených (

Psáno pro časopis 51 PRO a Britské listy

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 22.7. 2004