20. 8. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 8. 2004

TAJNÝ DOKUMENT ROKU 1968

A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné

Zpráva z tiskové konference šéfredaktorů listů s předsedou vlády ing. Černíkem ze dne 28.8.1968

Sov. strana prohlásila, že si je vědoma, že svým postojem a obsazením ČSSR na jednu, možná na 2 generace pohřbila světové hnutí a přesto to učinila v zájmu svého mocenského postavení.

Sov. strana před zahájením okupace se dotázala USA, zda uznávají hranice dohodnuté v Jaltě. Odpověděli, že ano, že nemají zájem o oblasti za touto hranicí.

Přinášíme úplný přepis přísně tajného dokumentu z archivu účastníka jednání. Fascinující není tento dokument pouze netušenou a odhodlanou reflexí Brežněvova okolí, tušenou lhostejností "demokratického" Západu, který si v Praze rozehrával své zpravodajské hry, ale hlavně dosud naprosto neznámými okolnostmi. Tím, že československá delegace nebyla v Moskvě jediná. O této skutečnosti se nezmiňují ani paměti účastníků, včetně Vasila Biľaka. Není úkolem novinářů, ale historiků, aby indicie prověřili a pokusili se opravit nedávnou historii, traumatickou a tragickou zkušenost jara, které končilo kulometnými dávkami ruských tanků a zimou z Kremlu.

Štěpán Kotrba

Zpráva z tiskové konference šéfredaktorů listů s předsedou vlády ing. Černíkem ze dne 28.8.1968

(opsáno z fotokopie)

Veškeré tyto informace není možno v současné době oficiálně uveřejnit tiskem a rozhlasem.

Ing.Černík k situaci, která probíhala v době začátku okupace, sdělil, novinářům toto:

Ve středu 2. 8. 68 [1] navštívil gen. Pavlovský s Indrou presidenta republiky a oznámil, že přináší demisi vlády podepsanou ing. Černíkem. Svoboda prohlásil, že demisi vlády může přijmout pouze od premiéra vlády ing. Černíka osobně (v té době byl Černík internován, demise byla podvržena). Dále se na hrad dostavil sovětský velvyslanec Červoněnko, kterého doprovázel Kolder, Indra a Švestka s návrhy některých členů vlády.

President hrdě prohlásil, že s těmito představiteli nemá co jednat a pokud bude s někým jednat, tak pouze s nejvyššími představiteli SSSR! Poté se spojil telefonicky s Moskvou. Prohlásil, že pokud bude jednat v Moskvě, klade si podmínky, aby byli přítomni s. Dubček, Smrkovský, Černík. Dále si vyžádal přítomnost Indry, Koldera a Švestky, aby se situace mohla vyjasnit. Na jednání do Moskvy byli jednotliví internovaní představitelé našeho státu jednotlivě přiváženi. Při příletu do Moskvy odmítl president obvyklá objímání a odstrčil Brežněva. Proto byly jako filmové materiály z přivítání použity podvržené dokumenty. Při jednání Brežněv úplně znemožnil jakýkoliv svobodný projev všech našich představitelů, kromě gen. Svobody. Např. přerušoval výroky, nenechal dokončit myšlenky, arogantně mával rukou. Od okamžiku, kdy president Johnson prohlásil, že odjíždí na svou farmu (úmluva sféry východ-západ), se jednání Brežněva ještě podstatně zhoršilo.

Již od samého počátku jednání byl Dubček jednoznačně sovětskými představiteli prohlašován za zrádce komunismu. K žádné podepsané dohodě prakticky nedošlo a komuniké, které bylo původně třikrát delší, bylo během porady postupně zkracováno. Brežněv chtěl dosáhnout ustanovení nové vlády z našich kolaborantů nebo přijetí okupační vlády. Další alternativa byla připojení ČSSR k SSSR. Během jednání byl znám pevný postoj celého národa jak k našim představitelům, tak i k sovět. straně. Za těchto okolností zájem pracovat v nové kolab. vládě měl pouze Indra, ostatní kolaboranti couvli.

Po ukončeni jednání ukázal Brežněv na skupinu Indra, Kolder, Švestka, Biľak se slovy: A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné. Indra se po tomto prohlášení zhroutil a v současné době je v moskevské nemocnici. Naši zástupci musili přijmout tři podmínky, které mají být splněny do 4 dnů a jsou to:

1. Prohlášení 14. sjezdu za neplatné.

2. Zrušení - KAN a K 231, nedovolit soc. dem. stranu.

3. Zavedení cenzury zpráv o SSSR.

Budou-li tyto podmínky splněny, budou okupační vojska odcházet ve 3 etapách:

1. Odchod z měst do vojenských prostorů.

2. Odchod z vládních budov, rozhlasu a televize.

3. Úplný odchod.

V případě nesplnění těchto podmínek se vojska vrátí do původních postavení.

Na další odpovídá s. Černík:

Během konference se dostavil krátce i president republiky. Na otázku, co mají psát novináři o SSSR a ostatních státech, odpověděl premiér, že bude nejlépe o nich vůbec nepsat ať kladně nebo záporně, ignorovat. Na otázku týkající.se naší politiky řekl, že nikdy nebude naše lidi zatýkat. Dále upozornil na přítomnost NKVD a doporučil těm, kteří se angažovali, aby se zatím kryli. Dále oznámil, že s. Dubček je vážně nemocen a již v Moskvě měl záchvaty a rovněž při svém projevu musel být ošetřován lékařsky. Celý projev byl uskutečněn za asistence sovět. důstojníků. Sov. strana má zájem, aby se jeho zdravotní stav zlepšil a tím se předešlo podezření, že měl být zlikvidován.

Na konferenci bylo dále oznámeno, že v sovět. vedení jsou velké rozpory mezi dvěma skupinami, Kosyginem a Brežněvem.

Chtěl bych Vás informovat o některých poznatcích naší delegace v Moskvě se sov. představiteli. Tyto poznatky byly sděleny s. Šimonem, jedním z internovaných našich politických pracovníků, který se také tohoto jednání zúčastnil. V přestávkách včerejšího jednání ÚV KSČ sdělil s. Šimon následující skutečnosti. Po zatčení v budově XX [2] KSČ v Praze byl napřed převezen do Polska a potom do Moskvy.

První jednání byla vedena mezi sov. představiteli s presidentem Svobodou. Bylo od něho několikrát žádáno, aby převzal vedle funkce presidenta i funkci předsedy vlády a prvního tajemníka ÚV KSČ.

President Svoboda tyto požadavky jednoznačně odmítl a trval na tom, že nebude jednat dříve, dokud se jednání nezúčastní i ostatní čs. zástupci, zejména s. Dubček, Černík, Smrkovský, Kriegel a ostatní internovaní. Na základě neústupného postoje našeho presidenta nezbylo sov. straně než souhlasit. Jako další předložili naší delegaci 5 alternativ řešení. Naše delegace o těchto alternativách odmítla jednat a požadovala, aby bylo jednáno o každém bodu zvlášť. Jako 1. bod jednání byly požadovány trvalé kádrové změny ve vedení strany a státu a k tomu měla sov. strana připravit tak zvaný "Nový revoluční výbor ČSSR". Velmi tvrdě stála sov. delegace na svém požadavku, který by prakticky znamenal odstranění Dubčeka, Černíka, Smrkovského a možná i Svobody, pro něž by pravděpodobně nebylo návratu. Tomu, že nakonec sov. strana byla nucena ustoupit, přispělo jedině to,že za tyto soudruhy se plně postavili všichni naši občané bez výjimky.

Bylo zajímavé, že obsazení ČSSR okupačními vojsky zdůvodňovala sov. strana tím, že by u nás hrozila kontrarevoluce a že si pomoc někdo vyžádal pro potlačení s tím, že šlo o zabezpečení hranic podle Jaltské a Postup. dohody. Sov. strana před zahájením okupace se dotázala USA, zda uznávají hranice dohodnuté v Jaltě. Odpověděli, že ano, že nemají zájem o oblasti za touto hranicí.

K odchodu okupačních armád z území republiky:

Bylo zásadně dohodnuto, že okupační armády opustí naše území, jakmile u nás nastane normalizace situace, přičemž si sov. strana vyhradila, že to bude ona, která normalizaci posoudí. Ač to komuniké neobsahuje, bylo jednáno o 3 etapách odsunu:

1. Odsun armád polské, bulharské a maďarské má být proveden na základě výsledků jednání mezi naším gen. štábem a dotyčných zemí. Ukončení odsunu se předpokládá do 14 dnů. Zároveň s tím mají sov. a německé jednotky vyklidit naše města a soustředit se na předem stanovených prostorách. Pořádkovou službu v našich městech mají převzít naše útvary VB a posílí je naše voj. jednotky a jednotky LM.

2. Etapa bude spočívat v tom, že sov. a něm. jednotky vyklidí jim stanovené prostory a soustředí se podél západních hranic naší republiky.

3. etapa - odsun všech jednotek z území ČSSR při příznivém vývoji normalizace naší situace předpokládá ukončení 28. 10. 1968. Při příjezdu delegace polské, maďarské, bulharské a německé odmítla naše delegace s těmito delegacemi jednat a také s nimi nejednala. Sov. strana trvala na tom, že naše strana a vláda musí bezpodmínečně garantovat, že ve sdělovacích prostředcích a tisku nesmí být napadáno 5 okupačních států. V tom smyslu má být prohlouben tiskový zákon.

Značně ovlivnilo jednání delegace a posílilo to, že byli na 14. sjezdu znovu zvoleni všichni internovaní soudruzi. Naše delegace byla nucena podepsat, že neuznává dosavadní jednání 14. mimoř. sjezdu. K tomu je zapotřebí dodat, že naše delegace byla postavena před tyto 2 alternativy:

Bude-li trvat na tom, že je platné dosavadní jednání sjezdu, pak se nikdo z internovaných nevrátí do ČSSR. Zrušení dosavadního jednání si musí naše delegace doma zdůvodnit, jak chce. Bylo odsouhlaseno ze sov. strany, že konání 14. sjezdu bude v nejbližší době a že volba nového výboru už bude vnitřní záležitostí naší a nebude sov. stranou ovlivňována. SSSR uznává sjezd KSS. Naše min. zahraničí musí stáhnout stížnost z OSN. Je třeba se zmínit o tom, že s. Mlynář taj. ÚV, svým podrobným zdůvodněním situace v naší republice význačně pomohl k tomu, že sov. strana nakonec souhlasila s návratem s. Dubčeka, Smrkovského a ostatních internovaných. Sov. strana prohlásila, že si je vědoma, že svým postojem a obsazením ČSSR na jednu, možná na 2 generace pohřbila světové hnutí a přesto to učinila v zájmu svého mocenského postavení. Sov. strana žádala, aby součástí komuniké byly úmluvy o vědecké spolupráci. Naše delegace odmítla, že do takového dokumentu se taková úmluva naprosto nehodí. Naproti tomu naše delegace prosadila náhradu škod okupací zaviněných. S. Kriegel, který byl přítomen jednání, komuniké nepodepsal a je již v Praze. Pro nemoc komuniké také nepodepsal Indra.

1 Chybné datum, správně je buď středa 21. nebo čtvrtek 22. srpna

2 Nečitelné, přepisováno, asi ÚV
                 
Obsah vydání       20. 8. 2004
20. 8. 2004 Obrodný proces v Semilech Ludvík  Vaculík
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné
20. 8. 2004 Dva tisíce slov
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
21. 8. 2004 Českoamerická televize o invazi z roku 1968
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University
20. 8. 2004 Pražské jaro 1968 z pohledu dnešního třicátníka Boris  Cvek
22. 8. 2004 Programové prohlášení vlády České republiky - definitivní text
22. 8. 2004 Ukraden Munchův obraz Výkřik
21. 8. 2004 Al-Sadr stále kontroluje svatyni
20. 8. 2004 Soud pustil z vazby "pořadatele" CzechTeku Štěpán  Kotrba
20. 8. 2004 Šíitští bojovníci "opustili svatyni imáma Aliho"
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
20. 8. 2004 Pavel Přibyl odstoupil - jeden jeho policista zaútočil na civilistu
20. 8. 2004 Lékaři ve vězení Abu Ghraib věděli o mučení vězňů
20. 8. 2004 Kdy rezignovat? Ivan  David
20. 8. 2004 O krizi, která krizí nebyla Oskar  Krejčí
20. 8. 2004 Al-Sadr "předá mešitu"
19. 8. 2004 Koalice se shodla na definitivním znění programového prohlášení
19. 8. 2004 Programové prohlášení vlády - poslední verze před jednáním K9
20. 8. 2004 Británie: Matka devatenáctiletého vojáka, usmrceného v Iráku, řekla zástupci premiéra, že kecá nesmysly
19. 8. 2004 Irácký premiér dává al-Sadrovi "poslední šanci"
20. 8. 2004 Američtí reportéři pokutováni, protože odmítli identifikovat své zdroje
20. 8. 2004 V Maďarsku odstoupil premiér
20. 8. 2004 Vědci přenesli hmotné vlastnosti fotonů
20. 8. 2004 Kdo jinému jámu kopá - tak se z lesa ozývá... Jan  Sýkora
20. 8. 2004 Chcete umřít doma? Věnujte se nyní svým dětem! Jan  Paul
20. 8. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 12. a 13. srpna 2004
20. 8. 2004 Kdo si hraje, občas zazlobí aneb (nucený) výsek reality Ivanem Brezinou Karel  Dolejší
20. 8. 2004 Benešovy dekrety potvrzuje Charta OSN Jiří  Šoler
20. 8. 2004 Ta hezká čtyři minus.....aneb Marečku, podejte mi strukturalismus Jaroslav  Pour
20. 8. 2004 Radikálně levicový neznamená nutně komunistický Štěpán  Kotrba
19. 8. 2004 Kotrba se diví, jako se divili Slánský a Dubček Radko  Kubičko
20. 8. 2004 Co chtějí netvoři Sergej  Chelemendik
19. 8. 2004 Společenství Romů na Moravě Pavel  Pečínka
19. 8. 2004 České silnice jako hřbitovy Jan  Čulík
19. 8. 2004 Kauza Přibyl: Tak nám zase zahájili mediální kampaň, paní Müllerová Jan  Čulík
19. 8. 2004 Skandální cynismus Stanislava Grosse Martin  Mařák
19. 8. 2004 Mohl by se velitel roty SS stát šéfem Úřadu vlády?
19. 8. 2004 Přibyl není nebezpečný, nebezpečný je Gross Bohumil  Kartous
19. 8. 2004 Laciná masáž nápodoby Václav  Dušek
18. 8. 2004 Utíkej, Viktore, utíkej! Jan  Sýkora
19. 8. 2004 ...a teď tu o červené Karkulce, prosím! Ivan  Brezina
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
7. 8. 2004 Hospodaření OSBL za červenec 2004
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

21. srpen 1968 RSS 2.0      Historie >
21. 8. 2004 Ukradená normalizace Milan  Krejčiřík
21. 8. 2004 Českoamerická televize o invazi z roku 1968   
21. 8. 2004 Výstava o Pražském jaru 1968 a o srpnové invazi na Michigan University   
20. 8. 2004 A tyhle si vemte s sebou a naložte s nimi, jak uznáte za vhodné   
20. 8. 2004 Obrodný proces v Semilech Ludvík  Vaculík
20. 8. 2004 Dva tisíce slov   
20. 8. 2004 Pražské jaro 1968 z pohledu dnešního třicátníka Boris  Cvek
20. 8. 2004 Zkreslený pohled Borise Cveka na osmašedesátý rok je alarmující Jan  Čulík
9. 8. 2004 Karel Hoffmann: "Žádám spravedlnost!"   
9. 6. 2004 V pozoru Antonín Jaroslav Liehm
1. 6. 2004 Jak jsme v Československém rozhlase bojovali proti totalitě Jan  Čulík
27. 2. 2004 Před 35 lety v ČR začala masivní vlastizrádná kolaborace Karel  Mašita
17. 2. 2004 Ostře sledované vraky (kromě AJL) Tomáš  Koloc
14. 10. 2003 Karel Hoffmann odsouzen za podvracení socialistického zřízení Jan  Paul
5. 9. 2003 Co má Pražské jaro společného s Wernerem Heisenbergem? Jan  Čulík