Předesílám, že mě k Fabianu Golgovi poutá přátelství, o němž si troufám tvrdit, že je blízké. Pracovně jsme se spolu stýkali od roku 2001 -- Fabiano tehdy byl šéfredaktorem týdeníku Redhot, já jeho šéfreportérem a, jak říkal Fabiano, "jeho bělochem." Naše styky neustaly ani poté, co Fabiano odešel do Playboye a já do tehdy právě vznikajícího týdeníku Instinkt. Dovolím si zde nabídnout druhý pohled na některé z událostí, o nichž Fabiano hovoří ve svém posledním článku v BL.

Rád bych především korigoval několik ne zcela přesných formulací ve Fabianově článku PR ano či ne: Co jsou Česká média. Jedná se mi zejména o pasáže věnované internímu sporu v redakci tehdejšího Redhotu.

Tento spor se týkal dvou osob. První z nich byl editor Britských listů Štěpán Kotrba, kterého Fabiano nečekaně a značně teatrálně uvedl jako svého druhu deus ex machina, samospasitele, schopného vyřešit všechny problémy Redhotu. Možná se mýlím, ale měl jsem pocit, že i samotnému Štěpánovi je takové entreé nepříjemné. V důsledku mu znemožnilo uvést své mnohdy rozumné vize v praxi prostě proto, že lidé, kteří v redakci trávili osmnáct a více hodin denně, nebyli s to strávit poněkud bezohledný způsob, kterým jim Fabiano prostřednictvím Štěpána Kotrby sdělil, že svou práci dělají špatně. Úmysl nebyl špatný, naopak. Špatné bylo pouze provedení.

rozhovor Filipa Rožánka se Štěpánem Kotrbou: Jsem plastickým chirurgem mnoha tváří... ZDE

Štěpán Kotrba byl z pozice jakéhosi supervizora Redhotu "odejit". Osobně jsem tím nebyl potěšen, a soukromě jsem to Fabianovi také řekl, ale z hlediska atmosféry v redakci časopisu se nedalo dělat nic jiného. Účel jednoduše neposvětil prostředky.

Filipa Rožánka znám od roku 2001, kdy jsem jeho články proti vůli Daniela Dočekala prosadil do dnes již neexistujícího internetového deníku Svět namodro. Stejně jako Fabiano jsem ani já nemohl neocenit Filipovy jazykové i analytické schopnosti. Když jsem ze Světa namodro přecházel do Redhotu, doporučil jsem Fabianovi několik potenciálních spolupracovníků. Filip byl mezi nimi.

Neměl jsem nic proti tomu, aby Filip hodnotil Redhot, právě naopak. Vždy jsem zastával názor, že pohled zasvěceného outsidera je více než důležitý pro každou redakci. Dovolil bych si ale protestovat proti Fabianově větě "...Rožánka všichni zaměstnanci hluboce nenáviděli."

Nešlo o nenávist, ale o reakci permanentně vystresovaných lidí, kteří dělali co mohli, aby časopis vůbec vyšel. Fabiano i Filip se zachovali poněkud necitlivě. Jakkoliv byly Filipovy připomínky k Redhotu relevantní, forma, kterou je podával byla pro tyto lidi neakceptovatelná. Filip působil arogantně, povýšeně a nebyl schopen svá tvrzení obhájit v konfrontaci s tvrdými fakty fyzické výroby časopisu, jíž ostatně v této době ještě ani zbla nerozuměl. Dobře připravený, ale nepraktický teoretik se snažil poučovat unavené praktiky v oblasti, kterou neznal "trojrozměrně."

Přesto jsem ho na neoficiálních "poradách" vždy hájil. Snažil jsem se Fabianovi říct, že dobrý úmysl a dobrá vůle je ničena neumělou komunikací, ale jaksi jsme se nedokázali domluvit. Fabianovo líčení působení Filipa Rožánka je neobjektivní, vedené nezkrotným temperamentem a ovlivněné jistou dávkou zapomnětlivosti.

Ano, stávka, o které Fabiano píše, se chystala, ale nebylo to kvůli Filipu Rožánkovi, ale kvůli nevyjasněnému postavení týdeníku Redhot v rámci vydavatelství, kvůli nejistotě, která o několik týdnů později přerostla v jistotu, stvrzenou přeměnou Redhotu v lifestylový měsíčník.

Zcela nemám v úmyslu zbývat se samotným tématem "Česká média: PR či ne -- PR," jen jsem chtěl uvést na pravou míru zkreslení, která by mohla případné další diskutéry přivést k přesvědčení, že Fabiano Golgo a Filip Rožánek jsou jakýmisi mučedníky svaté věci žurnalistiky. Nejsou, ačkoliv oba čas od času mají tendenci se tak tvářit. Jsou to jen lidé a stejně jako kdokoliv jiný se dopouštějí chyb. Fabiano udělal chybu, když k prezentaci svých názorů zneužil / využil / použil Filipa Rožánka a když se proti jeho způsobu komunikace zvedla ostrá vlna kritiky, nedokázal ho obhájit. Filip chyboval, když se zneužít / využít / použít nechal a my, tehdejší zaměstnanci Redhotu, jsme chybovali, když jsme připustili, aby nám tak říkajíc vytekly nervy.

Byl bych nerad, kdyby tento komentář kdokoliv považoval za útok proti své osobě. Šlo mi jen o to, že leccos má daleko víc tváří než ty, které jsou viditelné a až příliš často se stává, že se leckdo snaží neupozorňovat na ty stránky skutečnosti, které narušují obraz, jenž si o sobě buduje.