103 britských muslimů, kteří se účastnili debaty v deníku Guardian, lzde charakterizoval jako úspěch dvou desetiletí integrační politiky: většinou pocházejí z velmi chudých poměrů, v Británii mají možnost studovat na vysoké škole, anebo pracují v nejrůznějších profesích - jako účetní odborníci, farmaceuti, sociální pracovníci, novináři, státní úředníci, právníci, zdravotní sestry, podnikatelé. Kromě toho, že dosáhli podstatných akademických a kariérních úspěchů, je pro ně jejich víra mocnou motivací sociálního svědomí: většina muslimských účastníků této diskuse věnuje velkou část svého času dobrovolné činnosti v komunitních organizacích a v politických akcích.

Je to generace, v níž došlo ke klíčovému obratu: jsou to mladí lidé, jimž se dostalo kvalifikace a vzdělání, které jejich rodiče neměli, aby byli schopni vypovídat o svých zkušenostech. A jejich zkušenosti budou mít stále větší mezinárodní rezonanci: pro tyto mladé lidi nejsou obě civilizace - islám a Západ - abstraktními pojmy, ale vlivy, s nimiž se musejí v životě potýkat každý den. To, jak hlasují, jak se oblékají, s kým se přátelí, s kým uzavírají sňatek, to vše je ovlivňováno kompromisem mezi islámskou a západní civilizací, a to v době kdy jsou mezinárodně tyto obě civilizace kladeny do ostrého konfliktu.

Tito muslimové otevírají novou kapitolu v sloižité britské historii rasových vztahů a multikulturalismu. Vzniká z toho otázka, jak si poradíme s politickou totožností, založenou na náboženské víře. Řešení musí přijít z Evropy.

Během diskusí byly okamžitě zjevné dvě důležité věci. První z nich byla rozmanitost tohoto shromáždění: lidé pocházejí ze západní Afriky, z Blízkého východu, z Pákistánu, z Bangladéše, z Maroka, z tureckého Kypru, přitomni byli i angličtí konvertité k islámu.

Druhým důležitým rysem bylo, jak silně chtěli všichni přítomní diskutovat. Je to generace, která s potěšením nese svou silnou odpovědnost. Všichni jsou si vědomi toho, že je především motivuje v Británii úsilí o spravedlnost pro marginalizovanou, chudou a špatně na veřejnosti zastoupenou komunitu, která se stále více ocitá ve stavu obležení.

Účastníci diskuse si byli dobře vědomi, že jsou produktem polarizované generace. Na každého přítomného diskutujícího existují v Británii tisíce mladých muslimů, kteří buď pracují v špatně placených manuálních zaměstnání, anebo jsou nezaměstnaní. Podle statistik je nyní známo, že 36 procent britských muslimů odchází ze školy bez jakýchkoliv studijních výsledků a pětina 16 - 24-letých muslimů v Británii je nezaměstnaná. Čtyřicet procent britských muslimů pracuje v špatně placených manuálních zaměstnáních a sedmdesát procent dětí z Bangladéše a Pákistánu žije v chudobě. V Británii dospívá celá jedna muslimská generace - třetina všech muslimů v Británii je mladší 15 let - se silnou zkušeností sociální deprivace.

Chudoba muslimů v Británii byla hlavním tématem diskuse. Mnoho účastníků ji definovalo jako selhání své vlastní komunity. Mnozí debatéři byli ostře sebekritičtí, hovořili o tom, že muslimové mají minimální vzdělávací ambice, a hlavně nejsou schopni se dát dohromady a zlepšit své postavení - jsou v tomto smyslu daleko neschopnější než je židovská a indická komunita.

Účastníci zápasili s potřebou definovat "základní otázky", na nichž by se mohli sjednotit. Jedna odpověď zněla: Palestina, Irák a "muslimské hodnoty". Neustále se kruhovitě vracela jedna otázka, pokoušející se definovat ony "muslimské hodnoty". Hovořilo se o tom, zda může existovat "britský islám" - zda je možné, aby se islám přizpůsobil, anebo zda musí navždy zůstat neměnný.

A aby to bylo ještě složitější, od této generace se očekává, že vysvětlí svou náboženskou víru světské společnosti, která už dávno ztratila jakýkoliv zájem o Boha, anděly, proroky či posvátné knihy. Co to znamená "dávat Bohu ve všem přednost", jak jeden účastník debaty definoval příspěvek britských muslimů vůči britské společnosti. Často na otázky, o nichž muslimové nechtějí diskutovat (homosexualita či potraty - islámský konsensus zní, že není o čem mluvit) či role žen (proč se nás na to pořád ptají, stěžují si) odpovídá víra. To ovšem jen prohlubuje nedorozumění ze strany nemuslimů. A z toho pak pramení otevřené nepřátelství. Dáte-li dohromady zbožného muslima a zbožného křesťana, pravděpodobně se neshodnou, ale budou schopni pochopit většinu z toho, co druhý říká o své náboženské víře. Britská společnost je ale světská a náboženským postojům vůbec nerozumí - a břemeno, aby vysvětlili své postoje, nesou právě věřící.

Tito mladí muslimové neplní teorie o postupné sekularizaci přistěhovalců - jsou často zbožnější než jejich rodiče a jsou daleko asertivnější než byli oni ohledně své víry a jejích požadavků. Polovina britských muslimů se modlí pětkrát denně, 80 procent z nich se modlí alespoň jednou denně. Britští muslimové chtějí, aby britská společnost veřejně tolerovala jejich víru - aby měli možnost v práci se modlit a aby v Británii pro občanské případy bylo lze u soudu uplatnit právo šaria - pokud jeho tresty neporušují britské trestní právo. Tito muslimové se nepřizpůsobují předchozím vzorcům migrace a kulturní asimilace a "válka proti terorismu" je radikalizuje a vede je k angažmá v celé řadě politických aktivit - od boje za lidská práva až po podporu radikální svaté války.

Kompletní článek v angličtině ZDE