Kapitola první - svoboda slova, lidské tragedie a uveřejňování dobrých/blbých vtípků

Před pár dny se v Asii stala strašná tragédie. Vlna tsunami zabila spoustu lidí a zničila obrovský majetek. Britské listy vzápětí bez vědomí šéfredaktora Jana Čulíka uveřejnily karikaturu, kterou najdete třeba ZDE , která si (nejen) z toho dělala legraci. (I když vím, že mi to šéfredaktor asi nebude věřit a nebude mi to asi po přečtení tohoto článku věřit ani spousta mých čtenářů, celá tragédie mne hluboce zasáhla a i já bych chtěl obětem této strašné tragédie pomoci jak jen je v mých silách. Mohu ale nanejvýš poslat prachy - udělejte to taky!!!) Šéfredaktor Britských listů se za uveřejnění karikatury omluvil a rozpoutala se gigantická debata (nečetl jsem ji) o vhodnosti či nevhodnosti celé věci.

Nejprve stručně můj návrh, jak takovou věc řešit.

... a teď jak z toho ven? Mé řešení by spočívalo v tom, co jste si v obměně přečetli na začátku tohoto článku. Jednoduchá stručná věta: "KARIKATURA BY SE MOHLA DOTKNOUT LIDÍ, KTEŘÍ ...(atd.)..." a až ZA touto zřetelně a nepřehlédnutelně umístěnou větou by se skrýval link na karikaturu. Jednoduché, účinné a podle mne navíc nenapadnutelné.

Kapitola druhá - karikaturista Marčák čestným Vietnamcem (Sin Čao!)?

Pokud vím, a nevím to určitě, nečetl jsem tu Vaši gigantickou debatu, nikdo zatím ale neřekl, ze karikaturista Michael Marčák také mohl některým lidem, kterých se tragedie tsunami týká, pomoci. Pak bych ho symbolicky uvítal do klubu "čestných Vietnamců", kde jsem zatím já jediným členem. Nevím kde, kdy a jak to vzniklo, ale v mé rodině se vždy říkávalo "sranda musí bejt, kdyby tátu věšeli". Má to určitě své hranice, nicméně minimálně někdy to funguje.

Nedávno jsem v nemocnici byl navštívit jednoho svého příbuzného, se kterým to bylo poměrně vážné. Seděl na nemocničním lůžku, zjevně, alespoň v tu chvíli, neumíral a coby vážený kmet postupně přijímal procesí pohřebních ksichtů jeho přízně, kteří ho různě litovali. No už z toho by se samo o sobě dalo umřít! Přišel jsem a řekl něco jako: "Hergot, já už se těšim, že budu konečně dědit a ty pořád nemáš tu slušnost, abys konečně natáh brka". Pomohlo to, kmet se, poprvé za několik posledních týdnů upřímně rozesmál! (... a nemyslím, že by mne kvůli tomu škrtl ze své poslední vůle!)

Pokud si myslíte, že lidé jako já jsou prostě exoti, mýlíte se. Podle informace, kterou mám z televize (a to přece musí být pravda, PŘECE BY V TELEVIZI NELHALI !!!), reagují na přítelovo neštěstí podobně Vietnamci. Vietnamec, pokud mu jeho přítel řekne, že se mu stalo něco špatného, tak se rozesměje, snaží se tím příteli pomoci a v jeho neštěstí ho rozveselit.

Vám to nepřipadá logičtější, než nasadit pohřební ksicht a začít tím toho druhého utvrzovat v tom, že to je teda fakt neodvolatelný průser na celý zbytek života a nanejvýš PO TOM, co jste ho přivedli do ještě větší deprese dodat něco o tom, jako že nesmí zapomenout, že sebevražda je hřích? To, co děláme my, je určitě podle tradice naší kultury. To, co údajně dělají oni, je možná v rozporu s naší kulturou, je to ale mnohem mnohem logičtější a jsem přesvědčen, že i účinnější. A tak se cítím býti čestným Vietnamcem a jsem na to hrdý!

Ostatně, tak mě napadá, že by mě docela zajímalo procento sebevražd u nás a ve Vietnamu.

... a teď nastal čas na to, abych zde podruhé zopakoval větu z úvodu:

Vážně míněné upozornění: NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA BY SE MOHLA DOTKNOUT LIDÍ, KTEŘÍ BYLI ZASAŽENI VLNOU TSUNAMI NEBO MĚLI, ČI MAJÍ, V ZASAŽENÉ OBLASTI SVÉ BLÍZKÉ. AUTOR TOHOTO ČLÁNKU JE TÍMTO DŮRAZNĚ VYZÝVÁ, AŤ DÁL NEČTOU !!!

Kdo se ale chce připojit k mému klubu čestných Vietnamců, tak si může vychutnat následující malou konspirační hypotézu o Britských listech kombinovanou s léčbou traumatu z tsunami pomocí super-ultra-vietnamské metody pro velmi pokročilé čestné Vietnamce. Varuji vás ale, je to opravdu jen pro nejextrémnější Vietnamce.

Konspirační hypotézy píšu rád. Považuji je za velmi důležité, nutí totiž lidi o věcech přemýšlet a nesežrat i s navijákem všechno, co jim třeba jejich vrchnost předhodí. A tohoto účelu je dosahováno bez ohledu na to, jak malé procento konspiračních hypotéz se nakonec ukáže pravdivými. Třeba tu o Vladimíru Železném mi Britské listy uveřejnily s radostí. No snad se stejnou radostí mi uveřejní i tu následující o redakční bandě čtyř.

Zbývá snad jen dodat, že výše zmíněné konspirační hypotéze o Vladimíru Železném jsem, minimálně s pravděpodobností tak 30 procent, opravdu věřil. Té, kterou si nyní přečtete, nevěřím vůbec (minimálně Jana Čulíka relativně znám, prostě by něco takového neudělal), nicméně nemohu než podlehnout souboji se svou obsedantní grafomanií a zaplnit tak poslední mezeru ve vaší gigantické debatě o vhodnosti uveřejnění Marčákovy karikatury.

... a potřetí: NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA BY SE MOHLA DOTKNOUT LIDÍ, KTEŘÍ BYLI ZASAŽENI VLNOU TSUNAMI NEBO MĚLI, ČI MAJÍ, V ZASAŽENÉ OBLASTI SVÉ BLÍZKÉ. AUTOR TOHOTO ČLÁNKU JE TÍMTO DŮRAZNĚ VYZÝVÁ, AŤ DÁL NEČTOU !!!

Kapitola třetí - malá konspirační hypotéza o Britských listech

Redakční porada. Vedle okna nehybně a s odleskem jakési důstojnosti visí britská královna, respektive tedy její portrét. Sekunduje jí o něco menší foto živého Che Guevary. Uprostřed je terč na šipky s nalepenou fotografií Vladimíra Železného a šipkou zapíchnutou pod jeho levým okem. Jan Čulík, Michael Marčák, Štěpán Kotrba a Joe Pantůček - jak už víme, V Číně za Maa by je nazvali "Banda čtyř" a nejspíš rovnou pověsili, sedí u stolu, dopíjejí flašku Čůča a sledují záběry z katastrofy v Asii:

... "kuci to je maso!", vykřikne Honza, "a některý z těch míst patřily Británii. No, ještě, že jsme o ně přišli, to bysme museli těm lidem teď snad zaplatit nový zemljanky..."

"Čoveče, uvažuj, tam nemaj zemljanky, dyť by se jim do nich stahovala spodní voda", opáčí Štěpán. "Zemljanky měli v Rusku, a to ste nikdy nedobyli !!! A i tam byly zemljanky jenom, než tu širou zemi změnila matka všech revolucí. Škoda, že ji blbě udělali a zvrhlo se to a nenastolili nějakou sociálně únosnou společnost... Poručilo by se větru-dešti, žádná tsunami by nebyla, na světě by bylo spravedlivě a náš Standa Grossů by to teď nemusel myslet upřímně...

... "ale kuci, nechte toho", přidá se karikaturista Michael Marčák. "Do těch zemljanek by šlo rovnou pohřbívat a stačilo by to jen trochu zahrnout pískem z pláží, ale vo to teď vůbec nejde. Dyť nám to může zvýšit čtenost! Snad mám dost červený barvy na ty potoky krve... A zelenou budu potřebovat, hodně zelený!

A ty se pak za to uveřejnění omluvíš a ty ho za to zase zkritizuješ, lidi se budou hádat a nakonec vo tom snad napíše ňákej totálně podúrovňovej škvár ještě ten zmrd Kahoun a všichni si přídou na svý...."

"Hele na co ale chceš tu zelenou?" - to se ozval dosud mlčenlivý Joe Pantůček? "Já nevidim žádný palmy. Já teď tak leda vidim, jak si lidi užívaj v příboji a palmy maj na háku. Nebo spíš je maj leda tak v čtyřmetrový hloubce pod nohama!"

"No ale přibude spousta hnojiva. Myslim, že bych jako namaloval situaci v blízký budoucnosti, kdy se to tam pohnojený začne parádně zelenat"

"Tak já nám skočím pro další čůčo a Míšovi pro tu červenou a zelenou barvu" -- chápe se iniciativy Joe. "Jen po mně kluci ale pak nikdo nechtějte, abych někomu zablokovával přístup do redakčního systému nebo fotil ňáký kufříky..."

"Žádnou zelenou, jsme seriózní noviny a já navíc člen Rady", napomene ho Štěpán, který právě vytahuje šipku z oka Vladímíra Železného a mění jeho fotku za fotku Tomáše Peciny. "Ty potoky krve budou stačit. A ne abys přines tu červenou moc tmavou! Žádnou barvu revoluční krve, nemalujeme třešně, malujeme růžovou ..."

... a tak pokračuje vzrušená debata, která končí velmi umírněným kompromisem na celkem měkkou karikaturu, za kterou by snad zúčastnění pánové ani neměli být přijati do klubu čestných Vietnamců a nádherná příležitost na využití vietnamské metody pro pomoc lidem v depresi z tragédie v Asii zůstává zcela nevyužita...

Sin Čao !!!

Kapitola čtvrtá - pár poznámek a vysvětlivek k článku a to nejdůležitější - NÁVOD JAK POSLAT PRACHY!

"Sin Čao!" není nic rasistického, jak si po přečtení první verze článku Jan Čulík snad myslel. Je to vietnamský pozdrav a pokud takto oslovíte vietnamského prodejce u stánku (já to tak dělám vždycky), nejenže mu zjevně uděláte radost, že alespoň symbolicky respektujete jeho kulturu, ale navíc se pak nádherně smlouvá. Já alespoň pak vždycky usmlouvám ty pantofle na 30 Kč, pokud tedy na nich nechci logo Adidasu...

Když prostě řeknete před Vietnamcem Sin Čao, tak se vždycky začne smát. Třeba je to ale proto, ze Vás kvůli něčemu lituje a chce Vám pomoci... Celá věc je ale bez záruky, ověřte si to ve slovníku, protože pokud po Sin Čao dostanete přes hubu ať už od Vietnamce nebo od skina, nechoďte si ke mně stěžovat....

Čůčo je... No to se nedá popsat, to se musí ochutnat.

Tomáš Pecina je, podle mně dostupných informací, bývalý poměrně slavný redaktor Britských listů, na kterého Britské listy před několika lety podaly trestní oznámení kvůli tunelování a nějak dobrodružně se při tom fotil jeho kufřík.

Řekli/řekl o tomto článku:

... (článek) mi nepřipadá moc zábavný ...

... ten humor (v článku) se mi nezdá vždycky úplně povedený...

... tohle je hodně pod úrovní Britských listů ...

... my skutečně nemusíme publikovat všechno ...

(vše šéfredaktor Jan Čulík po přečtení prvního náčrtu článku s jedinou dokončenou kapitolou, byla to ale čirou náhodou kapitola "Malá konspirační hypotéza o Britských listech"... )

... Ale jo, je to docela dobrý, takový kahounovský ...

(usmířený šéfredaktor Jan Čulík po tom, co viděl kompletní dodělaný článek)

a pak:

"Má to humor, blahopřeji!"

... a úplně na závěr:

vy, kteří jste dočetli až sem, bez ohledu na to, zda se cítíte čestnými Vietnamci nebo ne, vykašlete se na to plánovat, jak mi rozbijete hubu a vezměte hned teď svůj SOUKROMÝ (NIKOLI SLUŽEBNÍ! -- dávat kradené kredity by Vás přece netěšilo!!!) mobil a pošlete SMS/DMS s textem "DMS ASIE" na číslo 87777 (za několik sekund Vám přijde nazpět docela hezká děkovná SMS. Pokud nepřijde, tak asi něco děláte špatně.)

Touto SMS/DMS pošlete 30 Kč na konto pomoci obětem tsunami. Já už jsem pár SMS/DMS poslal a s tím, kdo nepošle ani jednu, se prostě jednoduše a zřetelně ODMÍTÁM BAVIT na jakékoliv téma související se tsunami a etikou, uveřejňováním karikatur nebo mým čestným vietnamstvím. Myslím to upřímně a hlavně vážně !!! Etika je etika, diskuse je diskuse, články jsou články, ale prachy jsou prostě prachy! Prachy ničím nenahradíš! Tak těch 30 Kč alespoň jednou opravdu pošlete, protože, když se nad věcí zamyslíte s odstupem a bez emocí, tak to je to, vo co tu vopravdu a bez keců fakt vážně de!

Psáno večer na Silvestra roku 2004