Opravdu vždy a za všech okolností má ekonomická realita přednost před aspektem sociálním? Otázku bydlení je, podle mého názoru, třeba posuzovat především ze sociálního hlediska. K tomu je stát vázán i mnoha mezinárodními i nadnárodnímu smlouvami s dohodami. Také náš Ústavní soud, jak jsem ostatně mnohokráte již publikoval, se jednoznačně vyslovil k tomu, že právo na bydlení patří k důležitým sociálním právům a jak jsem v článku rovněž citoval, vyslovil Ústavní soud názor, že ".......výše úhrady za užívání nájmu jednotlivcem nebo náklady na užívání bytu by měly být na takové úrovni, jenž neohrožuje nebo nepodkopává uspokojování jiných podstatných potřeb".

Jan Hošek mi však ve zmíněném článku sděluje, že tato část z nálezu ÚS "nás zavádí zpět do éry komunismu, každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb". Není právě zde část problému? V tom, že i základní sociální hledisko vyjádřené i autoritou Ústavního soudu je považováno za bolševický výmysl, který v naší nové společnosti nemá místa? Jak se pak můžeme i na základních věcech dohodnout?

Jestliže týdeník Týden ve svém 10. čísle napíše, že bydlení v Česku postihly dvě kruté rány, když za tu první považuje "maminku Václava Klause", neboť premiér Klaus obvykle končil debaty o deregulaci argumentem, že "jeho maminka by na pražských Vinohradech tržní nájem neutáhla", jak se můžeme dohodnout o ekonomických aspektech tohoto problému, když i tak často extremně liberální ekonom, jakým je Václav Klaus, vidí v deregulaci nájemného především sociální problém starých lidí? Co proti tomu kdo chce namítnout?

Samozřejmě maximální výše zisku je hlavním smyslem jakéhokoliv podnikání a bezpochyby podnikání spočívá v pronajímání bytů, avšak jakými ekonomickými hledisky se má řídit pravidlo pro podnikání, které podniká se sociálním právem lidí? Které podniká s komoditou, která je základem rodinného života a vůbec jakéhokoliv rozumného života člověka v evropské společnosti v současné době. Můžeme připustit, aby na toto právo "dosáhli", jak se dnes módně říká, jen ti, kteří si jeho realizaci mohou zaplatit? Jaké by to pak bylo právo, které je odvislé od schopnosti platby? Je to právě Václav Klaus, který mnohokráte zdůraznil ekonomickou zákonitost týkající se bydlení jako jediného druhu zboží, totiž že, zvyšováním ceny se nesnižuje poptávka a že tedy často užívané a novináři zneužívané argumenty majitelů domů, že "deregulací se nájmy sníží", lze spolehlivě odkázat do oblasti populistických žvástů.

Na jednu skutečnost, která uniká obecné pozornosti, bych rád v této souvislosti upozornil. V mediální dezinformační smršti, kterou u nás vyvolal rozsudek ESLP v kauze Hutten-Czapska, a který v Polsku, jak jsem se včera dozvěděl od polského dopisovatele BBC, téměř žádnou pozornost nevzbudil, byla přehlédnuta jedna důležitá ekonomická skutečnost: majitelé domů zcela popírají existenci vlivů tržních podmínek na bydlení a požadují, aby jim stát buď stanovením povinného nájemného nebo odškodněním zajistil, že z každého jednoho metru kteréhokoliv bytu budou v první chvíli získávat nejméně 49,-Kč nájemného, a později mnohem vyšší částku, a to bez ohledu na to, že tržní nájemné v mnoha oblastech státu je podstatně nižší a v mnohých obcích se již neliší od nájemného, které je nazýváno regulované. Bez ohledu na jakoukoliv polohovou rentu, danou umístěním domu a bytu, bez ohledu na stav domu, tedy bez ohledu na jakékoliv zásady trhu, má, podle majitelů domů stát zajistit, aby měli vždy zajištěn trvalý a vysoký zisk a pokrytí nákladů. V kterém druhu podnikání tomu tak je? Která oblast podnikání má zaručeno, že bez ohledu na tržní podmínky je stát povinen garantovat podnikateli vydané náklady a zaručovat zisk?

Obávám se, že ekonomická realita, jakkoliv ji příliš nerozumím a jakkoliv skutečně dávám přednost spíše hlediskům sociálním, je někde úplně jinde, než se mnozí majitelé domů, ale i rozumně uvažující lidé, ke kterým bezpochyby patří i Jan Hošek, domnívají.